Výsledky vyhledávání v sekci PC hry na dotaz žádný problém

Colin McRae Rally 4

access_time01.duben 2020personRedakce

Již počtvrté přichází tohle rallye na naše monitory. Co asi přinese nového? Poučili se autoři z loňských chyb? Nejedená se jen o další nepovedenou konverzi. Prozatím můžeme posuzovat podle nedávno vydané demoverze.Tak za padesát let se již hry nebudou hrát na počítačích nebo na konzolích pod televizemi. Už nebudou žádné funící krabice doma pod stolem, ale zařízení, které si jednoduše nastřelíme do hlavy. Na takovém BrainStationu však budou nadále vycházet tituly, které hrajeme dnes jako Fifa2050, Nhl2050, NFS29 či Doom XI. No, ale to teprve bude. :-)) Dnes máme jiný rok a před námi je testování hry, která vychází již ve čtvrtém pokračování. Podaří se však přijít s něčím novým tak, aby to nebylo to samé co minule jen s vylepšenou grafikou? Dámy a panové přinášíme vám první dojmy z dema hry Colin McRae Rally 4. Hén fole héén, hen, hen. CMR4 má být ve znamení reality a nových efektů. Hráč má mít pocit, že je skutečným závodníkem a jeho vůz se chová jako opravdický závodní speciál. Samozřejmostí je grafické vylepšení vozů a krajiny samotné. Rozroste se počet tratí, které jsou rozprostřeny do nejrůznějších států. Začněme ale hezky po pořádku. SoutěžeV demu můžeme okusit tři úseky, každý z jiného státu. Je tu noční jízda na mokré vozovce v Japonsku, prašná klasika v podobě závodu v USA a na závěr jedna rychlá etapa z lesy pokryté krajiny Finska. Tak akorát na to, abyste se příjemně naladili na nadcházející díl Colin McRae Rally 4. V plné hře bude k dispozici šampionát, ralley, erzeta a rychlý závod, ve kterém pojede náhodně vybranou trať. Všechny soutěže jsou rozděleny do podkategorií dle druhu vozů. Celkově bude pro hráče připraveno 48 tratí z 8 zemí světa (Finsko, Švédsko, USA, UK, Řecko, Austrálie, Japonsko a Španělsko). A tak to dopadne, když naviguje ženská. Pravá je levá. :-)KáryK dispozici jsou vozy s náhonem na čtyři či na dvě kola, cestovní káry a upravené speciály kategorie B. Zatímco v prvních dvou kategoriích narazíte na současné tovární speciály Subaru, Citroënu, Fordu, Mitshubishi nebo Peugeotu, které se prohánějí světovým šampionátem. V kategorii B se pak ukrývají předělané skvosty s pěkně nadupanými motory jako Audi Q Sport, Ford RS200 či Lancia 037. Závody těchto speciálů byli velice oblíbené v osmdesátých letech, ale z důvodu bezpečnosti byli zakázány. Celkem narazíte v plné hře na 20 automobilů plus nějaké ty bonusy. Nechybí nám něco? V demu se tvůrci snažili ukázat co lze z letošního Colina vyždímat. Orientovat se v jednotlivých nabídkách nebude hráčům znalým série dělat sebemenší potíže. Navíc je vše oděno do slušivého kabátu. Vezměme tedy Xsaru, kterou nám dávají autoři k dispozici a vrhněme se na jednu z nabízených erzet v USA, Japonsku nebo Finsku. Pokud si nevíte rady při vybavení vašeho auta, nechte tuto činnost na počítači. Nevyplatí se ovšem tuto položku nějak odbýt, protože vlastnosti auto a chování jsou na navolení velice závislé. Fyzikální model je zcela neúprosný a chování auta je velice přirozené (alespoň dle mého pocitu, nikdy jsem však rallye nejel). Protože každá trať je jiná, chová se i auto jinak. Nad míru patrné je to při závodu na mokrých cestách při Japonské etapě. Jakmile vyjedete z tratě, na které lze (dobře obutý) vůz slušně kontrolovat, byť jen jedním kolem do bahna, ihned to poznáte. Kolo začne podkluzovat a vůz se dle toho začne chovat. To samé platí i při prasklé gumě nebo když vám uletí kolo. Auto to prostě táhne na jednu stranu. Díky dobře provedenu fyzikálnímu zpracování tak konečně ubylo nepřirozených smyků, do kterých se auta často dostávala v předchozích dílech. V klidu, to pojede taky. Kolo sem, kolo tamS fyzikálním provedením souvisí i model poškození vozu, který je doveden skoro k dokonalosti. Podle toho jak jedete, tak se i opotřebovává vaše autíčko. O tom, jak moc, se můžete přesvědčit z okolních obrázků. Skla praskají, karosérie se deformuje, kola odpadávají, a tak dále. S trochou zručnosti lze v pohodě vůz přestavět na jiný model. S poškozeným motorem, který se přehřívá se při troše snahy do cíle dá dojet a bez pneumatik to jde také. Každé poškození a srážka vás však něco stojí. Ať je časová ztráta nebo zhoršené jízdní vlastnosti. Aby však hráči nebyli naprosto bezradní a měli vůbec šanci dojet do cíle v rozumném čase můžete si míru poškození nastavit. Závodník tuhý chléb má. Poškozování však má své mouchy, na které jsem v demu narazil. Urvat kolo ze závěsu se mi podařilo hned při první jízdě. Jelikož do cíle toho moc nechybělo a navigátor naznačoval něco v tom stylu, že on tu rezervu měnit nebude, rozhodl jsem se dojet do cíle i bez pravého předního kola. Vím, že speciál pro rallye je opravdu silný, ale jet rychlostí 69mph na třech kolech (tj. asi 110 km/h) je pro mě trochu silné kafe. Další deformačním kiksem je interaktivita s okolním světem. Svodidla nelze prorazit což je vcelku pochopitelné, pásku protrhnete a reklamy také lze zbourat, ale malé stromky a značky vás jednoduše zastaví. Myslím si, že hliníkovou trubku o průměru 15cm prostě autem přerazíte. Možná, že tento problém autoři ještě odstraní. Vidíš, že to jelo!

folder_openPřiřazené štítky

ALFA Antiterror

access_time04.duben 2020personRedakce

Smutná realita dnešní doby je, že se vedou války, které nejdou prohrát, ale ani vyhrát. Globální problém, který dříve většina vnímala spíše okrajově, se stává žhavým tématem posledních let. Každý už ví, co je terorismus.Píše se rok 1984. Teroristé jsou stále významnějším a rozšiřujícím se problémem celého světa. Za železnou oponou se mladý ruský poručík dostává k možnosti připojit se ke speciální jednotce, které byla určena právě pro boj s teroristickými skupinami. A tady hra začíná i pro vás.Podle prvních informací a sebechvalných slov autorů, by se mělo jednat o hru, která nás překvapí svou koncepcí. Bude zde totiž neustálý časový tok a budeme ho muset respektovat, což žádná taktická hra zatím neukázala s takovou precizností, jako tomu bude u Alfy.V první fázi dostanete vaše podřízené a udělíte jim příkazy, které budou vykonávat, poté stisknete GO a naskytne se vám třiceti sekundový pohled na to, co jste před chvílí naplánovali. Jde tedy o jakési video, do jehož průběhu nebudete už moci zasahovat a jenom se budete kochat, případně si rvát vlasy, jak jste to hezky naplánovali. Abyste se v tom mohli trochu vyžívat a nebo do detailu zkoumat své chyby, tak bude možné tuto sekvenci zpomalit a různě přetáčet. Takhle to zní dost šíleně a strašně nudně. Autoři se však nechávají slyšet, že tomu tak zajisté nebude díky preciznosti detailů, kterých je ve hře spousta. Dalším oživením by měla být možnost multiplayeru, kde se budou moci utkat americké Delta Force proti ruským Alfa. Možnost hrát za kdekoho je dneska ale celkem běžná, takže to si dovolím trošku shodit a říct, že tohle nikoho asi neohromí. Co je zajímavější je fakt, že tvůrci neváhali pozvat na konzultace při vývoji této hry veterány KGB a současné členy ruských Alfa. Vedoucí projektu Vitaly Shutov je sám bývalý člen ruských speciálních jednotek, kde plnil úlohu snipera. Proto bychom mohli brát řeči o maximálním realismu vážně, neboť poznámky typu, že se vám liší trajektorie kulky podle toho jaké je zrovna počasí, mají hlavu a patu. Díky příslušnosti Vitaly Shutova se můžeme těšit na zákulisní zajímavosti ze světa Ruska. Hra bude probíhat po misích, během kterých se vám bude rozšiřovat výbava a budete sbírat zkušenosti. Hlavní dějovou linií bude příběh důstojníka KGB (později FSB - Federal Security Service) během jeho krušných let, kdy došlo k přeměně USSR na Rusko. Potom zde budou mise, jež půjdou hrát odděleně od ostatních a ty nám nechají nahlédnout do světa ruských tajných služeb MVD (Ministry of Domestic Affairs), GRU (Supreme Intelligence Department), Special Guard apod. Poslední informací ohledně misí je, že část z nich bude věnována slavným protiteroristickým jednotkám jako jsou GIGN, GSG-9 a SAS.Nit času se této hře začne odmotávat v roce 1984 a prázdná špulka se vám vykutálí někdy v dnešních dnech, tj. rok 2004. Jak jsem již naznačoval v úvodu, tak budete sledovat příběh mladého oficíra z Alfa teamu. Začnete 1984, dále válka v Afghánistánu a budete končit jako plukovník v dnešních dnech. Mise jsou datovány na Afghánistán (1984-1988), kolaps USSR a vlna terorismu zaplavující Rusko, první válka v Čečensku (1994-1996), mezinárodní invaze teroristů do Dagestánu (1999), druhá válka v Čečensku (1999-2000) a vyslání mezinárodních sil do Afghánistánu (2001).Lokace se budou samozřejmě lišit svým prostředím, tak jako tomu je ve skutečném světě. Hory si užijete v Afghánistánu, města v Čečensku a zimní kaňony zase v Gruzii. Pokud se trošku zajímáte o dění ve světě, nebude pro vás problém poznat tyto lokace třeba podle toho, že jste je už někdy viděli v TV a nebo o nich četli v novinách. Podle ročních období by se daly mise rozdělit na zimní, letní a hodně podzimních kousků. Vliv počasí bude mít dopad na to, jak budou jednotlivé mise probíhat. Déšť tlumí hluky, mlha je naopak zesílí. V noci nebudete vidět i na velmi krátké vzdálenosti, zatímco ve slunných dnech si budete muset dávat pozor na vlnění vzduchu, které přes své teleskopické hledí zajisté uvidíte a bude vám odvádět koncentraci stejně tak dobře jako opravdovým sniperům. Díky tomuto jevu se dá ale schovat celkem blízko nepříteli, protože přes zvlněný vzduch jste také méně vidět. Běžná mise bude mít velikost asi 200x200 metrů, ale třeba ve skalách se to může rozrůst do hloubky, kde posledním podzemním patrem bude desáté. Každý voják bude mít možnost rozvíjet svoje základní vlastnosti, které jsou mu přiděleny již na začátku hry. Budou zde rozdělení na specialisty – sniper, průzkumník, inženýr a chlápek pro boj v poli. Zbraně budou odpovídat specializaci vojáka. Celkem v misi budeme mít k dispozici max. čtyři teamy po čtyřech mužích, přičemž v každém z nich bude velitelem ten, kdo bude mít nejvíce zkušeností. Náplň misí se bude hodně lišit. Některé budou přímočaré a půjde o to, někam se „prostřílet“, jindy zase můžete mít k dispozici jen dva snipery s tím, že budete muset vybrat vhodné místo a trefit se jedinou ranou. Potom zpátky k evakuačnímu bodu. Na řadu přijde i záchrana rukojmí. Ze zbraní si v roce 1984 vyzkoušíte AKSU-74, SVD a RPG-7, v dnešních dnech budete třímat v rukou jejich poslední modely – VSK, AK-103,V-94,RPO-A. Dále potom hromada všemožných granátů. Z obranných prostředků jsou zde opět granáty, tentokráte ovšem s uspávacím plynem a šokové. Dále pak helmy, vesty a noktovizory. Jelikož nebudeme mít možnost ovládat jednotky přímo, tak jak jsem psal v úvodu, tak většina z toho bude záviset na AI jak vašich, tak nepřátelských jednotek. Bude se využívat všech možných nerovností terénu, schovávat se za předměty, potom jednotlivci mají také nastaveno jak moc agresivně se budou chovat apod. Engine autoři piplají tak, aby se v něm daly uplatnit všechny ty krásné vychytávky jako je fakt, že kulka ze sniperky má svou dráhu, která není rovná, má svou parabolickou trajektorii, která se změní když střelíte přes řeku apod. Bude podporovat Hyper-threading, takže kdo má novější procesor, tak má celkem výhodu. Pokud jste viděli poslední videa z HL2 a líbilo se vám, jak se objekty chovají realisticky, tak na podobnou věc se můžete těšit i tady. Uvidíme jak se autorům povede prosadit jejich „tahový“ systém, jinak by hra mohla být hodně povedená co se detailů ve zpracování týče. A nakonec jednu zajímavost – v multiplaeru, kde se budou moci hrát i mise typu „co kdyby“ si budete moci zahrát misi, kdy sovětské jednotky vpadly na území Československa. Datum vydání je plánováno na Q1 2004.

folder_openPřiřazené štítky

GameZone: Deus Ex 2: Invisible War

access_time05.duben 2020personRedakce

Jak jsem již naznačil mělo by jít o ještě unikátnější dílko nežli byl původní Deus Ex. Svého času taková malá revoluce v aréně počítačových her, kde se podaří probít jen těm nejlepším a ti již nemají zájem bít se mezi sebou a radši si užívají až do svých posledních dní, kdy sejdou věkem. Tato doba se již blíží a mladí se derou na místa starších. Proto se Deus Ex chystá do rakve a jeho nástupce se už neposedně hemží v břiše.Nástin toho, co to vlastně k čertu bude.Ponuré prostředí, kde v podstatě nikdy nevíte kdo je ten hodný a kdo ten zlý, ve všem politika a ve vzduchu je cítit smrt :). Ve světě Deus Ex uběhlo celých patnáct let, zatímco v našem obyčejném „jen“ tři od konce prvního dílu. Je rok 2030. Tam jste všichni hráli za J.C.Dentona, za nikoho jiného to nešlo. Tady to pro změnu nepůjde za něj. Ptáte se proč? Byla to tak silná postava, tak moc spjatá s původním příběhem a hrou jako takovou, že nešlo ji přenést do světa, který má své problémy a svědomí ze starého by se sem moc nehodilo. Nenačínejte si ale další balíček kapesníčků, protože se s ním během hry nejenom budete „potkávat“, ale také z něj budete mít DNA, ať už v těle ženy nebo muže, takže se zase tak nic moc neděje. Pakliže se divíte, proč zrovna ženská postava, tak to je údajně proto, že DE (DeusEx) hrálo hodně holek a u DE2 by jich to mělo nalákat ještě víc. Celý nový příběh by se dal charakterizovat jedním slovem – spiknutí. Kdo, proti komu, proč a jak, to nejde zase tak moc dobře objasnit, protože to by potom ta hra vůbec nemusela vycházet a vy byste se neměli na co těšit. Známo jest, že ve hře budou čtyři hlavní organizace (World Trade Organization, Order, Templars a Dentonova „rodná“ UNATCO) a asi to mezi nimi bude nějak jiskřit, ať už přímo nebo nepřímo. DE měl možné konce tři. DE2 bude mít čtyři.Mluvím tady tak, že pro všechny by mělo být samozřejmostí, že hráli DE a vědí o jaký typ hry se jedná. Nezbývá než to napravit. Jde samozřejmě o RPG, které je ale viděno vlastníma očima, což není tak úplně k zahození. Klasické RPG, kde je tedy moje „starání se o postavu“?Jelikož se to celé bude odehrávat v době, kdy získat implantát je asi stejně těžké jako si dojít koupit housku, tak i vaše postava jimi bude obohacena. Ale pozor, kdo si myslí, že se nabouchá až do polovičního cyborga, tak toho hned vyvedu z omylu. Budete si totiž muset vybrat to, co vám nejlépe sedí a toho se buďto držet a vypiplat to do dokonalosti (až třetí level) a nebo si toho nabrat trošku víc, ale na základní úrovni (což asi, upřímně, bude k ničemu). Prostě piplání postavy si užijete do sytosti. No, neškodilo by maličko nadhodit co se od toho všeho dá očekávat. Třebas ovládání robotů, velice užitečná vlastnost. Zakoukáte se na potenciální oběť, dostanete se jí do hlavy (asi jako když balíte holku:) a můžete si s ní dělat co chcete, třebas došourat se k barelům, zašťourat v nich a nechat se zabít. A jste zase u sebe, protože hostitel jaksi nežije. Má to ale jeden dost podstatný háček, jestli vás někdo načapá mimo vaše tělo, resp. vaše tělo bez vás a našije to do něj (rozuměj bude ho chtít poškodit, nehledat žádný sexuální podtext :), tak přijdete o většinu zdraví a budete rádi, že jste se stihli vrátit a urychleně ukrýt.Kde?Seattle, to bude asi nejčastější název lokace, co vás bude potkávat. Budete se potloukat po jeho ulicích, zapadlých podzemích a nezapadlých bordelech. Aby to neznělo tak suše, tak se těšte i na Káhiru, Německo a v neposlední řadě Antarktidu.Kdo?Hm, hra by asi byla docela nuda, kdyby tam krom vás a vašich „přátel“ nikdo nebyl, takže proč to nevzít rovnou tak, že jedna sortička bude organického původu a druhá mechanického. Nemůžete si pořád představit o čem mluvím? Koukněte na okolní, jistě lákavé, obrázky a ježte chlupy na zádech, protože potkat v noci paničku venčící podobného pejska bych věru nechtěl. Dál je k vidění útočný robot, bezpečnostní robot, čistící robot, opravovací (co asi), a spiderbot. Organická část havěti je nepřekladatelná, ale stačí se podívat a zhnusení z obrázků samotných je myslím dostatečné.Multiplayer?Ten nebude ve vypuštěné verzi přítomen a co se tak dá pochytit, tak se do jeho vývoje tvůrcům moc nechce, že prý až co na to hráčská základna. Pakliže bude zájem veliký, vyjde ve formě patche. Engine?Na čem vůbec bude DE2 běhat? Na next-generation Unreal Enginu, který je ale řádně upraven, navíc si ještě vybrali to nejlepší z jiných různých zdrojů (HumanHead's RUNE, Unreal Tournament, Unreal Warfare a Unreal 2).AI neboli umělá inteligence.Pan Paul Tozour je zodpovědná osoba (a pomáhá mu Doug Church), která má na starosti to, aby se na vás nepřátelé nevrhali naprosto pitomě a bezhlavě, popřípadě aby se na vás nevrhali vůbec, ale lstivě vás dostali jinak. Vyvinutý systém se rovnou použije i pro Thiefa 3. Byly přidány věcičky jako všímání si mrtvol a detekování vás (rozuměj, že počítač už nevidí datově kde jste, ale opravdu vás musí zahlédnout). Kdo hrál Thiefa, tak ví co to je a jak pracuje „detektor“ viditelnosti, kdo ne, nechť zví, že jde o takovou ikonku někde na monitoru a podle jejího zabarvení vidíte jestli jste zrovna spatřitelní nebo ne. Podle slov vývojářů by tady měla být inteligence opravdu na velice vysoké úrovni, ale to říkají většinou všichni a skutek utek:) (zase tady by se tomu mohlo dát věřit, neboť celá hra je laděná jako taková tajemná záležitost a slabá AI by ji totálně zabila).Něco pro vaše dychtivé zraky.DE2 bude používat větší počty polygonů jak pro modely architektonické, tak pro modely postav nežli u původního DE (ještě taky aby ne). Modely mají vlastní „kosti“ a jsou animovány pomocí „skeletálního systému“ IK, který dovoluje kvalitnější animace a ve větším počtu pomocí motion capturingu. Co by mělo být naprostou bombou jsou obličeje postav. Až doteď jsme byli zvyklí na občas se hýbající ústa, popřípadě mrknutí očí. Tady bude všechno jinak a máme se nechat překvapit jak až to bude dechberoucí. Uši nebudou vědět kam dřív, oči už vůbec ne, budou úplně hotové ze „světel“.Všechny stíny by měly být dynamické a budou vám pomáhat úspěšně se prokousat hrou. Pakliže skopnete pár barelů poblíž světelného zdroje, tak máte o pěkný stinný úkryt postaráno. Jen byste si měli dávat pozor, aby vás při tom neslyšely stráže, protože zvuky jsou tu ještě dotaženější nežli v Thiefovi, zavřením dveří ztlumíte hluk, který budete dělat, každý materiál má samozřejmě svoje zvuky a podobně.Fyzika.Byl zde kladen důraz na vysokou úroveň interaktivity s objekty. Každý by měl mít přiřazenu svou vlastní hmotu a podle toho se také chovat. Těla mrtvol se budou chovat jako „hadrové panenky“ až dokud nebudou úplně tuhé :) To znamená, že po schodech se pěkně sesunou asi jako když upadne vaše stará sousedka, přehýbat se přes zábradlí jako když zvracíte apod.:) V tomto by měly být možnosti enginu doslova neomezené. Zdá se vám to jako banalitka? Naopak, je to velice důležité pro to, jak vůbec budete ve hře postupovat, jaký si zvolíte styl.Pár doplňků na závěr …HW - Prozatím není žádná konfigurace udána, bude se ještě ladit, ladit a ladit. Co se ví je, že pod GeForce3/Radeon7500 to ani nebude mít cenu a GeForce4 (né MX) by mohla stíhat nějaké ty stíny a nasvícení. Osobní odhad je, že kdo má na stole sestavu více jak půl roku starou, tak se mu bude slušně zadýchávat.

folder_openPřiřazené štítky

Mafia:The City of Lost Heaven

access_time05.duben 2020personRedakce

PrologMnohokrát jsem jen tak ležel na pohovce a uvažoval jakou cenu má asi takový život jako je ten můj, brzy jsem to zjistil. Mnohokrát jsem se v noci probouzel nervózní, s oroseným čelem přemýšlejíc nad obsahem svých nočních můr, realita byla nakonec ještě drsnější. Mnohokrát mě napadaly různé myšlenky o tomto světě, ve kterém skoro vše už dávno ztratilo svou původní hodnotu, ale to nejhorší jsem měl poznat až později. Mnohokrát jsem po večerech přemýšlel o své budoucnosti, o tom co bude dál, odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Být taxikářem ve třicátých letech nebylo nic snadného, světová krize postihla snad všechny bez výjimky a takoví jako já to měli tím pádem v mnoha ohledech ještě těžší než doposud. Stále jsem toužil po nějaké zásadní změně, snil jsem o krásných věcech a čekal na zázrak. Jednoho dne se ale všechna naděje vypařila, šance na lepší život zmizela během okamžiku. Uvědomil jsem si, že jsem na nesprávném místě v nesprávnou chvíli a litoval jsem toho jako ještě nikdy ničeho předtím. Zaplést se do přestřelky mezi znepřátelenými mafiány nebyl zrovna ten můj sen. Tenkrát jsem ovšem měl jen dvě možnosti a já si vybral tu výhodnější. Když se teď na celou věc podívám s odstupem, ničeho nelituji. Život mi nedal moc na výběr, a tak jsem ho prožil podle tehdejších možností jak nejlépe to šlo. K dokonalosti to mělo však hodně daleko, nikdy jsem totiž netvrdil, že můj život byl zcela ideální, to ne, k tomu měl hodně daleko, ale alespoň jsem stihl udělat několik rozumných rozhodnutí a uskutečnit některé své sny. No, neměl jsem vůbec jednoduchý život, ten mi za celá ta léta připravil nejedno nečekané překvapení díky nimž jsem se dostal až tam, kde jsem teď. Teď už jen tiše doufám, že v podvědomí lidí zůstanou jen ty kladné vzpomínky na činy Tommyho Angela, muže, jenž neměl na výběr a rozhodl se tak, jak se rozhodl…pro částečnou spravedlnost a bezpečí své rodiny. Úvodní slovoČeská herní scéna se již nějaký ten pátek může pyšnit několika tituly, které si dokázaly vysloužit uznání nejen u nás v Evropě, ale také v zámoří. Patří mezi ně například Hidden and Dangerous, Operace Flashpoint a Original War, všechno to jsou hry vysokých kvalit po všech stránkách. Že by už ze strany našich herních vývojářů odzvonilo odfláknutým hrám primárně určených pro české hráče? Snad ano. Nyní přichází chvíle na představení bezpochyby další světově velice úspěšné hry z českých luhů a hájů. Dosavadní výsledky prodejních žebříčků mluví za vše, Mafia se po několika týdnech prodeje v zámoří a Evropských státech stala jedním z nejžádanějších titulů a v několika zemích dokonce dominuje na prvních příčkách v prodejnosti. Ostatně není se čemu divit, lidé z Illusion Softworks do vývoje dali všechny své síly a bezmála čtyři roky tvrdé práce přinesli své slaďoučké ovoce. Mafia: The City of Lost Heaven je tu, přináší dokonalou atmosféru, celkové zpracování na vysoké úrovni a hlavně hodiny bezvadné zábavy. Hra nebo interaktivní film ?Hned ze začátku vás (možná včetně špičkově originálně ztvárněného loga firmy) čeká velice milé překvapení. Příběh je hrou spojen takřka dokonale. Už od první mise jsem hru prožíval naplno, snad ještě u žádné jiné hry jsem neviděl tak propracovaný příběh doprovázející hru doslova na každém kroku. Intro, u jiných her nicotného významu, zde hraje důležitou roli. Nejprve letmá prohlídka města a jeho struktury, poté střih a záběr na hlavního hrdinu Tommyho, který se vydává do jednoho z barů vyprávět svůj životní příběh mafiána detektivu Normanovi, což je typický drsný polda ze staré školy, pro kterého jsou lidé typu Tommy Angelo jen bezcitnými zločinci, tentokrát ale pro jisté důvody své předsudky potlačí. V této chvíli se hra odehrává již ve vlastním enginu a první dojem z grafiky na mě velice zapůsobil. Příběhová linie je prošpikována několika nečekanými událostmi a většina hry je zastoupena i četnými animacemi plynně navazujícími na dosavadní průběh děje. Silná atmosféra, to je to správné slovo pro tak vynikající ztvárnění příběhu Mafie. Místy se skutečně nevyhnete pocitu, že scénář psal zkušený filmový tvůrce. U většiny her jsou mise postavené na úkolech, které teprve konkrétní mise tvoří, v tomto případě je to jinak. U každé mise víte proč máte daný úkol splnit, co k tomu vedlo, důvod vašeho počínání není nikdy anonymní. Všechny mise jsou mezi sebou bezvadně provázané, nenajdete snad jedinou štěrbinu, kde by události na sebe přímo nenavazovali a neměli nějaký cílený důvod. Celkovou atmosféru a ojedinělý brilantní příběh doplňují taktéž klasické náplně misí, reálné prostředí a hlavně doplňující informace o pozadí celého příběhu a jednotlivé náznaky příštích událostí, které hráče drží neustále v pozoru a nutí ho těšit se co bude dál. A mohu vás ujistit, že předpokládat můžete hodně věcí, ale někdy se dočkáte takových dějových vyhrocení, stejně jako u dobrého filmu.Nechtěně mafiánemByla to náhoda nebo tomu tak chtěl osud? Ať tak či onak, Tommy se jednoho dne připletl mezi vyřizování účtů dvou znepřátelených mafiánských rodin. Toho dne v podvečer poklidně postával u svého taxi a pálil jednu cigaretu za druhou, čekání na zákazníka se někdy docela protáhne. Zvuk střelby a svištících pneumatik nevěštil nic dobrého, zanedlouho se zpoza rohu objevili na dva ozbrojení muži a donutili Tommyho, aby je svezl a pokusil se uniknout jejich pronásledovatelům, ostatně mu nic jiného nezbývalo. Po zdárném splnění úkolu je Tommymu nabídnuta práce pro mafiánského bosse Dona Salieriho. Následuje klidné projíždění ulic města a plnění taxikářské práce. To už nebude náhoda, když Tommyho na jednom z parkovišť přepadne dvojice drsných gangsterů. Nezbývá než uniknout, prokličkovat zapadlé uličky a nakonec se zdárně dostat do baru Dona Salieriho. Dvě kulky, dva mrtví. Mafiáni pronásledující Tommyho už nikdy nikomu nebudou dělat problémy, bohužel jen oni dva. Tímto se náš hrdina stává adeptem na jednoho z hlavních mužů mafiánské rodiny Salierů. Vítejte ve městě Ztraceného NebePropracované, fungující město, tak by se dalo stručně popsat město Lost Heaven, ve kterém se většina misí Mafie odehrává. To je nejdříve rozděleno na několik částí pospojovaných mosty a podjezdy. Každá taková větší část je rozdělena ještě na několik menších označených názvy. Jedná se o zapadlé přístaviště, centrální část, staré město , čínskou čtvrť, italskou osadu nebo výlučně obytné čtvrtě. Pro celé město je charakteristická hlavně rozmanitost, s kterou jsou podány všechny jeho části. Podle dostupných informací je město inspirováno dobovým Chicagem, proto i v Lost Heaven jezdí funkční nadzemka, což je jeden ze způsobí jak se ve městě vcelku rychle a nepozorovaně přemisťovat na větší vzdálenosti (druhý jsou všudypřítomné tramvaje). Druhá a nejlepší možnost je využít bohatého vozového parku a projíždět všechny ty uličky, zkratky a samozřejmě i hlavní dopravní tepny. Pokud byste se však rozhodli prozkoumat město po svých, uděláte jedině dobře. Jinak ulice samozřejmě nezejí prázdnotou, ale prohánějí se na nich zástupy chodců. Po silnicích cestují kolony aut všeho druhu a s různými řidiči. Zmínit se musím o různých doplňcích města, do čehož spadají odpadkové koše, pouliční lampy, poštovní schránky, zaparkovaná vozidla a třeba hydranty nebo benzínové pumpy mající své opodstatnění (autům totiž dochází i benzín). Někomu se tyto věci můžou zdát jako totálně nepotřebná věc, zbytečný detail, ale věřte mi, že tímto město získává více na reálnosti. Včetně toho všeho narazíte na obchody, bary, kina, galerie, nemocnici a různá skladiště. Do všech těchto budov z pochopitelných důvodů není možné vstoupit, ale i tak se za hru do několika z nich podíváte.A jde se do práceMafia obsahuje celkem 20 lineárních misí (až na jednu výjimku) plus několik vedlejších, nepovinných, za jejichž splnění můžete dostat do sortimentu vždy nějaké nové auto, což se dost hodí. Hra začíná pochopitelně těmi jednoduššími misemi (i když to není až zas tak snadné), a tak hned v první má hráč za úkol dojed na označené místo a trochu porouchat auta svých nepřátel. Jenže ty hlídá podivný chlapík, který si může zavolat na pomoc několik přátel z vedlejšího baru, a ti už disponují pistolemi, zato vy jen baseballkou a dvěmi zápalnými lahvemi. Úkol lze splnit několika způsoby, buď hlídače jednoduše přejedete a budete doufat, že mu to na vysvětlenou stačilo nebo se vetřete na dvůr s auty zadní brankou a pořádně hlídače bacíte po hlavě, cesta je volná. Další mise je už poněkud ostřejšího rázu, sbírání výpalného se totiž může proměnit v nebezpečnou akci. V této misi se poprvé podíváte na venkov, mimo město. A co byste čekali dál? Atentáty, vraždy, vyřizování účtů, pašování whiskey, kradení cenných doutníků a mnoho dalšího. Všechny mise mohu označit za prvotřídní, opět výborně propracované, nápadité a velice hratelné. Našlo by se snad jen pár příkladů, kdy hrozí jisté zakysnutí nechuť k dalšímu hraní, ale jsem si jist, že touha po odhalení dalších událostí každého hnedka přesvědčí. Jinak skoro v každé misi vás provází jedna z hlavních postav jako parťák. Paulie a Sam jsou Tommyho dobří přátelé a riskují své životy většinou společně. Tudíž v drtivé většině misí vám bude asistovat jeden z nich nebo rovnou oba. Nevyhnete se však ani samotářským akcím jako atentáty na vlivné politiky stojící v cestě prosperitě vaší mafiánské rodiny. Free Ride (Extreme)Včetně samotné kampaně hra obsahuje též volnou jízdu po městě (Free Ride), bez jakýchkoli omezení, ať už časových nebo co do pohybu po městě. V tomto módu si můžete dělat prakticky co chcete – vydělávat dolary jako taxikář, dostávat odměny za zneškodnění mafiánů nebo klasicky za ničení aut. Při každé hře si lze vybrat jakékoli přístupné auto a to si dát za nějaký čas klidně opravit a následně uložit pozici. Pro vykonání obou akcí je nutné se dostat k vyznačeným místům na mapě. Mutace volné jízdy Free Ride Extreme je zas úplně u něčem jiném, jedná se tak trochu o šílenou věc. Hráč začíná ve svém domě (kde se dá hra uložit) a disponuje jedním obyčejným autem. Nic zvláštního do doby, než narazíte na podivně mávající chlapíka, který vám poví, že jemu podobné postavičky (je jich 19) jsou roztroušené po celém městě a každá z nich vám může zadat jeden úkol, po jehož splnění si zpřístupníte jedno z několika bonusových aut. Ty nejsou klasického rázu, ale jedná se třeba o vysoce rychlé závodní formule (v jednom případě vypadá jako raketa na kolečkách), obrněný vůz nebo terénní vozy. Takže i po dohrání normální hry se můžete ještě několik dní skvěle bavit ztřeštěnou jízdou po městě a plněním ještě bláznivějších úkolů (například přejet most s nejpomalejším autem ve hře, při čemž vás ze vzduchu bombarduje vzducholoď…téměř nemožné). Kam se poděla chytrost?Dostáváme se k největší slabině hry Mafia, tím je inteligence nepřátel i obyčejných civilistů. Moc rád bych oboje označil za bezproblémové, ale bohužel. Nepřátelští mafiáni se neumějí schovávat když nabíjejí, úskoky používají jen jednou za čas a vůbec se hráče nesnaží nijak překvapit. Krýt se za auto a vyčkávat až jim naběhnete před hlaveň je asi tak jediné. Škoda slov, v tomto ohledu by si Mafia zasloužila urychleně nějaký patch, který by vše vyřešil. Protože ani inteligence civilistů není nijak zázračná. Nejvíc mě naštvalo, že řidiči aut sedí a sedí a vy jim mezi tím střílíte do oken, prostřelujete pneumatiky a nic. Ujet neumějí, ani nic jiného. Bída, bída. O něco lepší je to už s policisty, kteří jen tupě nečekají až postřílíte plku ulice, ale hned jak uvidí vytaženou zbraň, jdou po vás. To samé platí i při jízdě na červenou, způsobení dopravní nehody nebo při vysoké rychlosti. Při běžných dopravních přestupcích vás čeká jen zdržení a zaplacení pokuty, až za držení zbraně, střelbu nebo opravdu hodně vysokou rychlost (dobově se myslí tak 70km/h a více po městě) vás při chycení čekají klepeta, v horším případě kladení odporu rovnou zastřelení. Divné ovšem je, že když nepřátelští mafiáni dřímají v rukou samopaly a vyprazdňují jeden zásobník za druhým, nikomu to nepřijde a policisté reagují jen na prohřešky hráče, docela nerealistické. Audio vizuální hostinaHudba použitá ve hře přesně vystihuje dobu, ve které se Mafii odehrává. Klidné, místy lehce neposluchatelné melodie vyhrávají po celou dobu a podle mě se až moc často opakují. Ostatní zvuková kulisa je v naprostém pořádky, v přístavu troubí lodě, na ulicích sviští větřík a troubí auta apod., není co vytknout. O grafice je snad zbytečné nějak dlouze psát. Použití nejmodernějšího motion-capture spolu se snímáním pohybu tváře a úst při mluvení, excelentně synchronizované s mluveným slovem, to vše zaručuje to nejlepší. Modely všech postav jsou výtečné, obzvlášť těch hlavních. Auta jsou nádherní vymodelované, lesknou se a mají na sobě i ty nejmenší detaily. Po grafické stránce pak hra působí ještě více jak skvělým zpracováním. Tomu odpovídají i lehce nadprůměrné hardwarové nároky, při nižších detailech, kdy hra vypadá stále úžasně, si zahrajete i maličko méně výkonných počítačích. Rozhodně doporučuji shlédnout okolní screenshoty a přesvědčit se o nesmírných vizuálních kvalitách Mafie.Zbraně a autaZbrojní arzenál, bez toho by asi žádný pořádný dlouho nepřežil. K dispozici zde jsou počáteční velice účinné a osvědčené „přesvědčováky, že ty peníze je opravdu lepší odevzdat“ jako baseballová pálka a ocelový boxer. O něčem jiném to už je s prvním koltem, jehož vylepšené verze magnum a „detective special“ přijdou taktéž vhod. Na drsnější prácičku je tu klasická brokovnice i verze s upilovanou hlavní. Do nejvíce náročných akcí se hodí pravděpodobně nejvíce legendární samopal Thompson. Mimo to ještě možná použijete zápalné lahve, granát a odstřelovací pušku. To co se mi na zbraních nejvíce líbilo bylo jejich přebíjení, ne jako v jiných hrách. Zde při vyměňování zásobníku přijdete o všechny zbylé náboje, na jejichž místo přijdou nové z nového zásobníku. Mafia obsahuje výběr několika desítek různých aut, všech možných typů a výkonů. Při samotné hře pak zajisté oceníte technický postup doby a nové plechové miláčky schopné jet do kopce vyšší rychlostí než 5km/h. Tím pádem ve hře najdete vůbec první „prskolety“ startující dobrou půlminutu, tak i sportovně zaměřená vozidla (včetně sanitky, hasičského auta, pohřebního apod.). Design jednotlivých automobilů je výborný. Je libo prostřelit pneumatiku nebo rovnou ustřelit celé kolo? Rozmlátit kapotu a vyrazit čelní sklo? Vše je možné. Vše jednou skončíA máme tu závěr a konečné shrnutí. Mafia: The City of Lost Heaven je prvotřídní produkt nesporných kvalit. Nebýt několika menších chybiček a bugů, bylo by vše ještě o nějaký kousek lepší. Zklamala mě hlavně AI nepřátel (leckdy i přátel, když se bezhlavě vřítili do křížové palby a já musel kvůli jejich smrti celou misi opakovat) a takové detaily jako levitující mrtvoly, ustřelený hydrant nebo velice mnoho předdefinovaných věcí. Měl jsem v úmyslu napsat objektivní recenzi, snad se mi to povedlo. Ale kdybych měl psát recenzi ihned po dohrání Mafie, nejspíš bych se neudržel a v jednom kuse ze sebe chrlil samé superlativy. Emotivní příběh je bezchybný, ztvárnění města rozmanité, vozový park rozsáhlý, náplně misí neotřelé a velice hratelné, grafika a český dabing přejdu beze slov, super, skvělé a perfektní. Lidem z Illusion Softworks skládám svou poklonu. Něco tak perfektního jsem opravdu nečekal. Teď už jen zbývá očekávat nějaký ten opravný patch a multi-player update. A pro ty, kteří se pídí po každé novince a zajímavé informaci o Mafii mi nezbývá než doporučit jistě nejlepší českou fan stránku na této adrese, kde najdete skutečně tolik zajímavostí, které by jste se nikde jinde nedočetli (víte, že v Mafii je i motorka? A možnost hrát za UFO?). Takže ještě jednou a pořádně – děkujeme za Mafii !!!! EpilogAni to vše nemohlo dopadnout jinak, vše bylo již od počátku jasné, ale podívat se pravdě do očí bylo těžší než dělat, že se nic neděje a dále si razit cestu nelehkým životem. Už jsem se naučil, že ten kdo chce vše a nejlepší, riskuje ztrátu toho nejcennějšího, a kdo je až příliš skromný, nikdy nedostane nic…každý si musí jednoho dne vybrat.

folder_openPřiřazené štítky

Fallout 2 - radioaktivní nostalgie

access_time13.květen 2020personRedakce

Se slzou v oku vzpomeňme na legendu legend a hlavou bijme do zdi v toužebném přání, aby byli Black Isle osvíceni a vrhli se po skončení vývoje Icewind Dale 2 na tvorbu Falloutu 3.Takto nějak začíná příběh Falloutu 2 (FO2), podle mně asi nejlepšího počítačového RPG všech dob. Začíná tedy tím, že se Vyvolený vydává do pustin, o kterých skoro nic neví. Začíná beznadějně. A vůbec celá atmosféra Falloutu 2 (i jedničky) dýchá beznadějí, rozkladem a depresí. Opravdu dobré konce ve Falloutu nejsou. Hlavní hrdina prvního dílu nakonec odešel zklamán a zlomen do pouště, na konci druhého dílu odhalíte hrůzný účel Vaultů, otrokářství se rozmáhá všude a lidé zdaleka nezmoudřeli, ale naopak bojují mezi sebou vesele jak tomu bylo vždy. Ačkoli se někdy dočkáte lokálních vítězství většinou se ukážou jako zbytečná, nebo jen dočasná. Všude samé ruiny, vraždění, drogy (např. jet, kterou jeden vychytralý hajzl vyrábí z výparů z brahminích *exkramentů*) a zkáza. Prostě dokonalá atmosféra. Fallout 2 vyšel asi deset měsíců po svém předchůdci - stejně legendárním Falloutu 1 (FO1), který však ještě obsahoval některé nedotaženosti v ovládání, které ve FO2 už byly opraveny. Stalo se tak v říjnu roku 1998. Hru má stejně jako první díl na svědomí Black Isle Studios, které myslím nemusím nijak představovat - jen stěží by jste dnes hledali na poli počítačových her známější a uznávanější vývojářský tým. Oba dva díly (zvláště druhý) se ihned setkaly s velmi příznivým ohlasem. Důvodů je samozřejmě několik. Kromě na tu dobu prvotřídní grafiky, ozvučení prvotřídního i dnes a vůbec velmi propracované technické stránce to byl především ani ne tak příběh (i když ten taky stál za to) jako prostředí a atmosféra. Krom toho, že je i dnes postapokalyptické prostředí v počítačových RPG neotřelé a originální, dokázali ho Black Isle skvěle zpracovat a dodat Falloutu vlastní styl. Představte si, že by se v budoucnosti plné plasmových zbraní, laserů, fúzní energie a kosmických letů vrátily do módy 50. léta - obří křižníky dálnic, masivní a neohrabaná technika, atmosféra Studené války, Úřad proti neamerické činnosti a hudba typická pro tohle období (např. Louis Armstrong) - a do těhle futuristických 50. let by spadly jaderné bomby a všechno by se promíchalo s atmosférou a stylem filmů, nebo knih jako Mad Max, Postman, nebo Den Trifidů + všemožnými popkulturními narážkami (od Star Treku po Krále Artuše, nebo božského Elvise :-)). Z toho všeho pak nevznikne nechutná slátanina, ale základ toho co tvoří fénomén zvaný Fallout. Myslím si, že zvolení 50. let jako jakési stylové předlohy nebylo žádnou náhodou. V té době vrcholilo napětí mezi velmocemi a hrozba jaderné války byla ještě čerstvá - a tak se hodně promítala do běžného života obyčejných lidí. Fallout (oba dva díly) můžeme brát především jako jakési varování před tím co se mohlo (a může) stát. Anebo také jako zprávu o tom, kam vede styl „nikdy nebuďte spokojeni s tím co máte a chtějte víc…“. Když už totiž nebude z čeho čerpat, co pak? Kdo přežije? A kdo zemře? Zdá se, že přežít měla Enkláva - vládnoucí mocenská vrstva a zbytek měl zemřít, aby neplýtval ztenčenými zdroji určenými na vybudování nového světa enklávany. A kdo dovedl lidstvo k jaderné válce? Kdo zaútočil na Čínu, když už Aljaška byla znovudobyta? Kdo dal povel, aby byly střely vypáleny? Enkláva… A přitom by byl každý člověk rád, aby se stal enklávanem… Zdá se ale, že plány obvykle nevycházejí tak, jak mají. Lidé přeživší ve Vaultech se ukázali jako problém a rovněž tak supermutanti. Kdyby se totiž tenkrát nepokazil onen vodní čip a Zakladatel se nevydal do pouště najít nový… kola dějin by se otáčela jinak a Enkláva by nebyla v závěru FO2 zničena a dobro by nakonec… nezvítězilo. A tak zatímco ve FO1 lidé bojovali proti supermutatnům o zachování svého druhu a o to, zda ještě má smysl pokračovat, ve FO2 bojovali opět sami proti sobě, proti vlastní zrůdnosti a vlastní necitelnosti a vlastně o to, zda se poučit a přijmout změny způsobené jadernou válkou. Zatímco totiž chtěli supermutanti zavrhnout vše staré, vyhubit starý druh a nastolit nový řád, Enkláva naopak chtěla vyvraždit všechny jen trochu postižené radiací a F.E.V (ona sama se považovala za „nedotčené“) a chtěla nastolit stejný řád jako předtím. A cesta jako vždy vede někde uprostřed. Evoluce se nedá zastavit, ale zase by se to nemělo přehánět :-). BTW: Možná jste si všimli, že jsem se ani jednou v souvislosti s atmosférou / příběhem nezmínil o Fallout Tactics - je to totiž po této stránce nechutný shit...No, to je sice všechno pěkné, řeknete si, ale jak vlastně vypadá a hraje se samotná HRA? Řeknu to jedním slovem - bezkonkurenčně skvěle. Po technické stránce - izometrická grafika ani dnes nepůsobí kdovíjak špatně, perfektní ozvučení, které výborně podtrhuje atmosféru a velmi intuitivní a naprosto bezproblémové ovládání. Co se týče soubojů ty se odehrávají v tazích a rovněž jim nelze nic vytknout - ačkoli totiž nejsou realistické ani zdaleka, jsou zpropadeně zábavné a velmi propracované. Jedněmi z hlavních aspektů všech RPG je příběh - ten je ačkoli s jednoduchou dějovou kostrou velmi napínavý a kvalitní i když důležitější na této hře je samotné prozkoumávání herního světa a stovky vedlejších úkolů - přičemž svět na vaši postavu reaguje a vyvíjí se. Opravdu jen v málokteré hře je tato stránka natolik propracovaná - doslova všechno souvisí se vším. Herní lokace jsou kapitolou samou pro sebe - každé místo je originální, má svůj charakter, svého ducha a nějaký základní nápad, na kterém je postaveno - žádná lokace tady není jenom proto, aby v ní hráč nabral něco zkušeností a potom mohl dál. Myslím, že o atmosféře se už nemusím zmiňovat :-). Systém vývoje vaší postavy si troufám označit za jeden z nejzdařilejší a nejlepší v historii - vychází z proslaveného RPG systému GURPS (původně byl Fallout plánovan na jeho základě), nazývá se SPECIAL a dočkáme se ho třeba v dalším připravovaném RPG od Black Isle - Lionheartu (což je čistokrevná fantasy - na tom jde vidět, že univerzálnost zdědil SPECIAL od své předlohy). Abych to nějak shrnul, Fallout 2 byl, je a bude, stejně jako jeho předchůdce zářivou hvězdou na poli počítačových her, jinak z velké části plných nechutného smetí, nebo vyhaslých legend. Bude opravdu typickým příkladem toho, že hry jsou opravdovou a plnohodnotnou kulturou stejně jako třeba literatura, nebo film, ať si říká konzervativní ptactvo co chce.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Playstation hry na dotaz žádný problém

Playstation -to musíte zažít

access_time01.duben 2020personRedakce

Playstation to nejsou ledajaké hry. Playstation musíte prožít, do Playstation se musíte ponořit, Playstation vám žádný sebevýkonnější počítač nenahradí.  Chcete prožít pocity jezdce Formule 1 či pilota kosmické lodi? Pořiďte si Playstation.Pro spokojené děti i rodičeDěti vás pořád otravují, že chtějí Playstation? A vy pořádně nevíte, co to je? Playstation se skládá z herní konzole, kterou připojíte k televizi. K ní pořiďte vhodné příslušenství a vyberte si hry, které chcete hrát, a máte doma Playstation.Autentický prožitekV příslušenství najdete ovladač pro hry Dualschock SONY, který vám poskytne autentický a bezprostřední prožitek ze hry. Hry jsou pak poutavější a naučíte se je snadno zvládat. Má vestavěnou vibrační funkci, takže jízdu po nerovném terénu či explozi pocítíte fyzicky. Z dalšího příslušenství nabízíme Power Feedback Racing Wheel. Kupte si na našem Playstation tento ovládací volant a budete mít pocit, že sedíte v kokpitu závodního vozu.Akce, humor, napětí i mozkový tréninkNakonec tu máme to nejdůležitější, a to hry. Bez nich hrát nejde. Star Wars jsou nepřekonatelnou klasikou. Ale nemusíte jen válčit, bojovat s mimozemšťany nebo piráty, utíkat před monstry, závodit v autech nebo na motorkách. S našimi hrami se i nasmějete. Slavné seriály jako Flinstovnovi, Simpsonovi nebo Přátelé se dostaly jako hry na Playstation. Malé děti se mohou vydat na cesty s medvídkem Pú, ty větší si užijí dobrodružství s hrdiny jako Harry Potter či kocour Garfield. Pro bystré hlavy máme partie kulečníku, golfový green, Monopoly. Nebo si můžete zahrát se slavným skupinami Metallica či Aerowsmith. Vyzkoušejte akci, napětí i hry pro přemýšlivé na našich Playstation.Zábava pro chytré i méně chytréVyberte si z naší nabídky Playstation vhodné příslušenství a hry, které vás budou bavit. Bavte se, sportujte, smějte se a namáhejte si hlavu s našimi Playstation.

folder_openPřiřazené štítky

Playstation 4

access_time05.duben 2020personRedakce

Recenze Nová generace konzolí, to je období zvláštní, specifické. Musím se přiznat, že příchod Xboxu 360 a Playstation 3, jsem před těmi lety sledoval celkem z klidného zázemí a chladnou hlavou. Ponořen do hraní "must play" titulů na Playstation 2, po mém přerodu z PC scény (skrz PSP) jsem nějak nechytl tu nemoc a v klidu očekával, že si jednou koupím PS3. Jenže ouha, Sony tehdy udělalo několik špatných kroků, několik odkladů a reklama na Gears of War, způsobila, že jsem si na vánoce rozbalil Xbox 360. Xlive.cz jsem tehdy znal, ale pouze pasivně, zaregistroval jsem se a stále pasivně četl než přišel zlom a podzimní sraz, na který jsem dorazil. V tu chvíli se vše změnilo a ze singl konzolisty jsem se stal "sociálním" a objevil taje Xbox LIVE, což později vedlo k mému přerodu do pozice admina/přispěvovatele, ale to už zacházím moc do detailů.Nyní je to jiné, Xbox 360 mi dal hrozně moc a jako už starý kus železa, na poměry PCčkáře neuvěřitelně starý hardware, musí být vystřídán a proto je tu nová generace. A je tu launch nové generace konzolí, který proběhl ve světě v listopadu loňského roku. Do té doby proběhlo několik launchů od Nintenda a handheldu od Sony, ale až nyní je to ten launch s velkým "L", dvou hlavních mainstreamových herních zařízení. A ejhle, byl jsem posazen do role, kdy jako fanoušek Xboxu 360, jsem měl s Xbox One problém od smolné prezentace na E3 (do té doby jsem byl stále pro něj rozhodnut) a jak většina z vás ví, u mě zvítězil Playstation 4. A tento problém jsem neřešil sám, tudíž naše do této doby Xbox komunita má v sobě víc hráčů na PS4 než by se mohlo zdát, tudíž proč nezačít psát i o této krabici, která nám dává zábavu, tento web je postaven na skupince lidí a nemá cenu se zbytečně diverzifikovat. Zvlášť nyní, kdy tato generace je si velmi podobná jak hardwarem, tak nabídkou software, exkluzivní tituly už nejsou takovými taháky a aktuálně vede nabídka multiplatformních titulů. Takže hurá do toho, vítám vás u mého shrnutí poznatků o Playstation 4, za poslední 3 týdny používání.KonzoleTak začneme samotnou krabicí, hned první co vás napadne po rozbalení je, jak je konzole malá. Sice jiný tvar, ale rozměry konkuruje PS3 super slim a i Xbox 360 slim. Opravdu dlouho nebyla konzole v první své iteraci, tak pěkně nadesignovaná a stylová, šíkmé hrany, půl matný, půl lesklý plast. Uprostřed při čelním pohledu oddělené drážkou po celém obvodu, která skrývá Blu-ray mechaniku a 2x USB 3.0 porty vepředu. Na rozhraní dvou typů plasů jsou zapuštěné dotykové tlačítka na zapnutí konzole a vyjmutí disku, které občas na mé ruce nechtějí reagovat.Zezadu najdeme komplet sadu konektorů, které bychom očekávali. Power konektor standardního typu, jelikož má PS4 zdroj uvnitř, tak lze pouze odpojit PS3 a zapojit PS4 do stejných kabelů a jste ready. HDMI, optický výstup, ethernet a proprietární konektor pro PS Eye Camera. Toť vše, nic víc, nic nevystupuje, vše je uhlazené a schované. Konzole vypadá opravdu nenápadně, nechce si krást pohled návštěvy uprostřed vaší hifi soustavy, je spíše nenápadná a vkusná. Teď jen záleží na tom, zda vám vyhovuje nenápadnost nebo byste raději, aby na první pohled křičela next-gen je tu. Co se týče vnitřností, ty jsou v režii AMD - chipová sada Jaguar, obsahující dvě čtyř-jádrové CPU jednotky na architektuře x86-64 (PC architektura), GPU s 18ti výpočetními moduly, to vše podporované 8GB GDDR5 RAM paměti. Ano není to high-end PC, které můžete postavit, ale zase takové high-end PC nepostavíte za 11 tisíc Kč. Z hlediska hardware to bude mít tato generace těžší, přechod od RISC operační sady na CISC má svá specifika a uvidíme co nám přinesou dále. Rozhodě se z hlediska trojice PC-PS4-XONE ulehčila práce vývojářům a mohou vycházet z jednoho základu, pro všechny tři hlavní platformy. OvladačDualshock, to je ikonická věc celého systému Playstation od ovladače k PS1 až po ovladač PS3. Bohužel ovladač u PS3 byl soubor počátečních špatných rozhodnutí, které později se podařilo dotvořit do celkem funkčního celku. Bohužel ergonomie nebyla přítomna prakticky vůbec, konkávní klouboučky páček a triggerů, bylo téměř něco nepochopitelného. Naštěstí zde máme Dualshock 4, který se inspiroval u vítěze minulé generace - Xbox 360 ovladači a přejímá od něj spoustu šikovných triků a přidává své vlastní.Ergonomie se zlepšila, ovladač do mých, relativně malých rukou, padne jako ulitý a ne moc odlišně od 360tkového. Důležitou vlastností DS4 je, že má symetrické rozložení páček, oproti tomu co známe z Xboxu. Tudíž jsou obě páčky na dolní středové části ovladače, nyní jsou více od sebe, tudíž se palce moc nenatahují doprostřed ovladače. Kloboučky páček jsou mnohem lépe upravené a nejsou zakulacené ani klouzavé, což byl problém na PS3, ale stále si nemohu pomocit, že tvar páček u X360 byl nejlepší (zvyk). Jediné, že guma vypadá, že se velmi snadno ošoupe a už se mi podařilo nehtem udělat rýhu, při frenetické hře. Směrový kříž je klasický, čtveřice oddělených tlačítek a tlačítka XO∆□ již nejsou analogová, jelikož tuto funkci téměř nikdo ve hrách nevyužíval. Standardní bumpery tzn. L1 a R1, jsou větší a příjemně zaoblené, triggery - jedna ze zásadních věcí je perfektně zpracovaná a rozhodně lepší než u 360tky. Jsou velké, příjemně konvexně prohnuté a s plynulým chodem. U FPS her fungují báječně, závodní hru jsem zatím neměl možnost vyzkoušet.No a nyní k exotickým věcem ohledně ovladače. Zapomeňte na tlačítko Start, u Sony si řekli, že je to přežitek a máme zde tlačítko Options. Tudíž přichází opravdu divné situace, kdy vám hra píše "Press Option to Start game", ano je to u multiplatformových her, ale působí to úsměvně. Options funguje ve většině her jako Start tlačítko, ale v menu konzole vyvolává kontextové menu k příslušné položce. Z hlediska ergonomie je Option strašně malé tlačícko na přechodu tvaru ovladače a stále bojuji s tím si zvyknout jej rychle zmáčknout. To samé je tlačítko Share, které slouží ke sdílení a o něm bude zmínka v jiné kapitole článku, toto tlačítko se nachází na opačné straně od Option, tudíž u směrového kříže. Mezi těmito tlačítky je relativně velká dotyková plocha, která zároveň je jedno velké tlačítko. Dotykovou plochu zatím mnoho her nevyužívá, např. v Killzone: Shadow Fall volíte tahem mezi čtyřmi funkcemi vašeho OWL drona, v CoD: Ghosts zase stisknutí tlačítka zobrazí v multiplayeru skóre tabulku a neptejte se mě, jak dlouho jsem nadával, že tam na to není tlačítko, než mi SerHashut poradil. Další specifickou a kontroverzní věcí je obrovské světlo mezi trigery, to efektně ukazuje, že hráč přihlášený na konzoli je hráč číslo 1 = modrá, hráč číslo 2 = červená atd. Bohužel se toto světlo také dokáže nepříjemně odrážet v TV a nebo svítit celou dobu při nabíjení přes noc a dělat celkem velké světlo. Co je problém, toto světlo nejde vypnout a v principu pro systém bez kamerky nemá žádný význam - kromě Killzone, kde ukazuje barvou zdraví postavy. Posledním specifikem ovladače je reproduktor, ten je umístěn uvnitř ovladače a je schopný vytvořit příjemné efekty u her. Tak například v Resogun se vám ozve na startu každého levelu "Save last humans" přímo z ovladače, dodává to opravdu cool prostorový efekt a doufám, že jej budou schopni vývojáři někam posunout. U Killzone zase při nalezení audiologu vám je předčítán z ovladače, což působí opět velmi efektně.Zbytek co ovladač obsahuje je celkem standardní, pohybový akcelerometr, který lze perfektně využít k psaní zpráv a textů. Vibrace jsou samozřejmostí. MicroUSB kabel slouží ke spárování s konzolí a nabíjení ovladače. Přední 3,5mm jack umožňuje připojení přiloženého mono headsetu, který je celkem průměrné kvality - zvuk je v pořádku, přepínač na vypnutí mikrofonu by mohl být lépe dostupný po slepu, tenký kabílek nemůže vydržet déle než pár měsíců. Nejhorší je sluchátko, které v uších prakticky nedrží - horší tvar pecky jsem dlouho neviděl. Teoreticky půjde do ovladače připojit jakýkoliv headset, který má zvuk i mikrofon v jednom jacku. Bohužel aktuálně neexistuje způsob jak nastavovat citlivost mikrofonu, tudíž je použití jiných headsetů dost omezené. Ještě jsem vyzkoušel oficiální In-Ear PS Vita headset, ten funguje stejně jako bundlovaný, jen má dvě sluchátka, takže můžete poslouchat komplet hru bez zvuku z TV a perfektně drží v uších (cena cca 250Kč). Rozhodně musíme čekat na podporu obecných bluetooth headsetů. Co je docela špatné je baterie ovladače, ta je proprietární uvnitř bez možnosti výměny a její výdrž není opravdu nic extra, osobní tip je, že se bude pohybovat kolem šesti hodin (po několika nabití se zvedla než byl první dojem) a to opravdu není mnoho.DashboardTedy hlavní menu Playstation 4 myslím nemá žádný název, z toho důvodu mu budu říkat tak jak jsme zvyklí "dashboard". Asi největší změna od PS3, které mělo tzv. XMB (Cross-media-bar) a vyznačovalo se značnou nepřehledností a nelogičností různých nastavení, tak menu PS4 je krok kupředu. Po zapnutí a prvotním nastavení, vás přivítá dlaždicovité menu, které má tři úrovně vertikálně a mnoho horizontálně. Co si pod tím představit, začneme vertikálně. Ve středním prostoru máte čtvercové velké ikony, které reprezentují hry nebo případně aplikace (web browser), při najetí na každou z nich se pod ní objeví spodní vrstva, kam jde páčkou ovladače přejít a prohlížet aktuality z příslušné hry a další informace. Specifická je aplikace What's New, která vám v dolní části ukáže stream aktivit vašich přátel a novinky z PSN.Pokud najedete úplně nahoru, zvýrazní se horní lišta dashboardu, která se dá přirovnat k Xbox Guide, které se zobrazovalo po stisknutí Xbox tlačítka na ovladači. Máte zde PS Store, notifikace, přátele, zprávy, párty, profil, trofeje, nastavení a vypnutí. Projdeme si postupně jednotlivé položky této podstatné nabídky. Už pouze při najetí do horní lišty vidíte část informací z té "podaplikace", tudíž ještě než kliknete na Friends, tak vidíte prvních pár přátel co hraje atd. PS Store bude mít svou vlastní kapitolu, takže dále. Notifikace jsou vše co se vás týká a konzole vás na něco chce upozornit. Tudíž dostanete pozvánku do hry, tak je v notifikacích, to samé jsou zprávy a různé informace z her. Dále trošku na první osahání nelogicky se zde nachází Download, kde vidíte průběh stahování updatů, demoverzí, her atd. Bohužel k plně fungujícímu download managementu to má daleko a zde musí Sony velmi zapracovat. Dále je zde také Upload, kde můžete sledovat, jak se vám vaše save informace uploadují pravidelně do cloudu nebo vaše fotky na Twitter/Facebook. Celkově notifikační služby potřebují více tweakování od Sony na základě podnětů od hráčů. Například nejde zapnout notifikace, že se připojil někdo z vašich přátel, což je věc, na kterou jsme docela zvyklí z Xboxu. A další mírné nelogičnosti, které se zde dají najít. Položka Friends je celkem standardní, umožňuje přidávání přátel, vidět online a co hrají, všechny přátele, hráče, které jste potkali atd. Co je špatné je, že nelze nijak přátele sortovat, což při maximálním počtu 2000 přátel může být problém. Zprávy, zde není co řešit, klasické textové nebo audio zprávy, zgrupované do konverzací. Výhoda je, že si můžete psát s přáteli i přes aplikace na chytrých telefonech. Párty, konečně má Playstation herně nezávislý chat pro 8 lidí jako to známe z Xboxu. Funguje to stejně, navíc lze psát v rámci party ještě zprávy. Profil, opět velmi výstižné, máte zde vše co se týká vašeho PSN profilu atd., to samé je v případě trofejí. Trofeje se synchronizují při spuštění této miniaplikace a pak vidíte seznam her a příslušných trofejí. Co je dobré, že vidíte jak PS4 tituly, tak vaše PS3 a Vita tituly, takže komplet, je zde také tlačítk pro porovnání s přáteli.Nastavení, no co zde, všemožné nastavení v jednotlivých kategoriích. Myslím, že je uspořádané celkem logicky a více přehledně než u PS3. V položce vypnutí zvolíte možnost vypnutí konzole - Stand by (konzole je v úsporném režimu, stahuje updaty a nabíjí ovladače), Turn off (úplně vypnuté). Toť vše o horní části menu. Co je podstatné, tak je jedno zda jste ve hře, stiskem tlačítka PS vám bleskurychle naskočí celý dashboard aniž by se hře cokoliv stalo (v závislosti na vývojáři hry, buď se zapauzuje hra nebo pokračuje dále), je to v principu multitasking s tím, že lze mít jen jednu aplikaci spuštěnou na pozadí. Tudíž zde není potřeba Guide menu, protože máte dostupný celý dashboard aniž byste vyskočili ze hry, výborné. Občas se sice dash při spuštěné hře zaškobrtne, protože přece jenom výkon je převeden na jiné starosti, když běží hra. Co nemohu opomenout je psaní zpráv a textů, díky polohovému senzoru DS4 lze zapnout pohybový výběr znaků a od první chvíle jsem si jej zamiloval jako příjemnější zadávání textu než klasické "šipkování" po virtuální klávesnici. V tomto režimu se vám zobrazí kurzor a nakláněním DS4 jím létáte po klávesnici - rychlé - intuitivní a celkem přirozené. Bohužel je škoda, že podobné ovládání kurzoru není například v internetovém prohlížeči, který sice neoplývá rychlostí, ale pro někoho využitelný být může. Toť asi vše co se o dashi dá říci, není to takový luxus jako u Xboxu, který díky NXE předstihl svou dobu, ale je to znatelný posun v rámci rodiny PlayStation. Mediální funkce jsou jak je známo dost nepoužitelné, ale to by měl změnit budoucí update, který by měl přinést podporu formátů přehrávaných z flash paměti nebo důležitou podporu DLNA serverů.SdíleníNová věc, které se v této generaci nevyhneme je sdílení. Ano svět se přesunul na sociální sítě a i když to některým z nás nemusí sedět, je tomu tak. Proto jak jsem psal v kapitole o ovladači, tak máme nové tlačítko Share. To je napevno spojené s hlavním menu konzole a může mít několik nastavení jak se chovat - jsou tři možnosti stisku - ťuknutí, podržení a dvojité ťuknutí. V dashboardu jde nastavit, která akce vám na příslušný typ stisku bude vyhovovat. Akce jsou tři - vyvolání menu pro sdílení, ťípnutí screenshotu a spuštění nahrávání videa. Menu pro sdílení vám nabídne další tři akce - můžete uploadovat video, sdílet screenshot a nebo vysílat hru, projdeme si vše postupně.Sdílení screenshotu je nejjednoduší akce, kterou můžete udělat. Každá hra má svou složku, kam se ukládají screeny, které tlačítkem vytípete a vy si jen zvolíte, který chcete sdílet. Pak jen vyberete zda na Facebook či Twitter, napíšete zprávu a je to. Co je trošku omezující, že při focení screenů, nemá tlačítko Share v systému moc velkou prioritu, takže típnutí momentky, která trvá půl vteřiny je prakticky nemožné.Upload videa je věc, kterou jsem nemohl vyzkoušet do konce, protože aktuálně lze uploadovat videa pouze na zuckerblikovu sociální síť

folder_openPřiřazené štítky

Jak unbricknout (spravit) konzoli

access_time05.duben 2020personRedakce

Pokud budete mít očipované nebo hacknuté wii, tak se vám může stát, že se vám něco poškodí a wii vám v některých situacích může hlásit chybu a nebo vám nemusí fungovat vůbec. V takovém případě nezoufejte, ale přečtěte si prvně tento článek.Tento článek je založen hlavně na překladu a získání informací z jiných serverů, protože sám zatím s bricknutou konzolí nemám zkušenosti.ÚvodWii si sice můžete spravit a nemusíte se tedy bát, že si wii úplně odrovnáte, ale stejně je nejlepší, když se vám to vůbec nestane, takže pokud chcete hrát hry pro region NTSC na PAl, tak použijte program Wii Brick Blocker a máte po starostech. Ještě si wii můžete poškodit jinak, ale nejčastější problém je právě aktualizace Systému pro jiný region.Pozn.: Pokud máte wii očipované, tak ztrácíte záruku a tedy Nintendo samo vám už nepomůže wii spravit. Zkusit to můžete, ale řekl bych, že nemáte šanci uspět, takže proto existují návody jak wii spravit bez pomoci nintenda.Jak se vám to může státNejčastější příčinou bricknuté konzole bývá to, že nemáte aktualní verzi wii (protože například verze Systému 3.4 odstraní homebrew) a přes očipované nebo hacknuté wii spustíte nějakou hru, která sama aktualizuje firmware ve wii na nejnovější. Problém nastává tehdy pokud je hra určena pro jiný region než máte wii. Tedy pokud dáte do mechaniky hru pro NTSC a máte wii pro evropský region (PAL), tak se vám může právě poškodit wii. Normálně wii obsahuje ochranu proti spouštění her pro jiný region, ale čip nebo backup launcher dovolují hrát tyto hry. Naštěstí je poškození softwarové, takže ve většině připádů wii půjde spravit.Bricknutá konzoleOznačení pro poškozenou konzoli je Brick (nebo bricknutá konzole). Brick je anglicky cihla, protože pokud máte Brick Wii, tak vlastně nic neumí a je to taková cihla (ovšem lze to spravit). Jak tedy vypadá taková bricknutá konzole (někdy také označována jako dead tedy mrtvá konzole).  Bricknutá konzole se dělí podle toho co nefunguje na 4 typy: Banner Brick, Semi Brick, Full Brick a “Boot Mii” (moje označení pro poslední typ podle toho jak se spraví ). Protože se nejčastěji můžete setkat se semi-brick a full brick, tak se zaměříme jenom na tyto 2 možnosti. Semi-brick (lze přeložit jako částečně poškozená konzole) vypadá tak, že můžete hrát hry, používat operu atd., ale při pokusu o spuštění Wii Settings vám to vyhodí nějakou hlášku s Errorem. Bricknutá konzole vypadá ve většině případů tak, že při spuštění vám vyskočí Error v Opeře a nedostanete se do menu a nemůžete nic hrát. Opravit Bricknutou konzoli je narozdíl od částečně bricknuté těžší, ale taky to jde a ukážeme si jak na to.Zjištění jak moc máte bricknutou konzoliUž podle předchozího odstavce byste měli vědět co tak asi s konzolí máte a které řešení by vám mělo pomoci, ale přesto pokud si nejste jistí, tak se podívejte na tuto stránku. Je to podle mě skvěle uděláno, kdy prostě procházíte kroky od spuštění konzole a zjišťujete co vám nefunguje a které řešení je pro vás. Mám tady řešení jenom pro 2 problémy, jak jsem to uvedl výše, pokud budete mít jiný, tak stačí napsat do komentářů a pokusím se vám pomoci.SaveMiiBricknutou konzoli lze nejlépe spravit pomocí SaveMii. SaveMii je vlastně taková součástka, která se připojí do slotu pro GameCube paměťové karty. Při spuštění si potom konzole myslí, že tato součástka je přímo od Nintenda a hodně z procesů, které jsou normálně spouštěny, jsou přeskočeny a místo nich konzole prvně zkusí najít nový update Systému na vloženém disku a pokud novější verzi nenajde než je právě wii, tak zkusí ještě zkontrolovat, jestli je v mechanice diagnostický disk (taky nazývaný autoboot disk). Je to vlastně stejné jako oprava částečně poškozené konzole, jenže tady potřebujete navíc tento čip.Více informací a kde si tuto věcičku pořídit najdete zde: http://savemii.net/.SaveMiiFriiSaveMiiFrii je založeno na stejném principu jako SaveMii, ale nepotřebujete si koupit ten čip. Místo něj se totiž použije GameCube Controller. Osobně bych spíše asi doporučil samotné SaveMii, protože je jednoduší, ale samozřejmě pokud máte Gamecube Contoller a chcete ušetřit peníze, tak můžete zkusit i toto řešení. Na tomto videu se můžete podívat jak na to. Je potřeba připojit ovladač do 4. portu a zmáčknout zároveň na d-padu (směrový ovladač) všechny 4 směry (doleva, doprava, nahoru a dolů) při bootování (tedy spouštění) wii. Pokud vám nepůjdou všechny směry zmáčknout zároveň, tak zkuste oddělat krytku z ovladače a mělo by to jít.Semi-brick konzole řešeníJeště předtím než se vrhneme na samotné řešení tohoto problému, tak bych tu měl malou poznámku. Nejsem si totiž jistý, jestli tyto řešení budou fungovat i pokud jste si brickli konzoli ve verzi 3.3 a budete se snažit spravit pomocí 3.2. Protože například soubory uvedené ve druhém řešení vám aktualizují konzoli na verzi 3.2, pokud jste ale předtím už měli ještě aktuálnější wii, tedy 3.3 nebo 3.4, tak nevím jestli se vůbec aktualizace (oprava) z dvd spustí a wii se spraví. Pokud ne, tak napište do komentářů a zkusíme wii spravit jinak.1) Jedním z řešení jak odstranit tento problém je pořídit si nějakou novou hru od Nintenda (musíte mít ten správný region), vložit ji do Wii a spustit. Hry přímo od Nintenda mají totiž v sobě zabudovanou kontrolu firmware a pokud máte starší firmware, tak vám ho aktualizují. Tedy jak jste si zničili wii, tak stejnou cestou si ho můžete i spravit (ovšem tentokrát hra musí mít ten správný region).2) Další řešení je stáhnout si soubory pro vaši konzoli (pal(eu), ntsc (usa)). Tento balík rozbalit a .iso v něm vypálit. Dvd poté vložit do mechaniky a mělo by to udělat to stejné jako v prvním řešení jenom není potřeba celá hra, ale jenom ten update.Doufám, že vám tento článek pomohl a pokud budete mít nějaký problém, tak jsou tady komentáře, kde se můžete zeptat nebo napsat vaši zkušenost.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Online hry na dotaz žádný problém

Když se řekne on-line hraní

access_time31.březen 2020personRedakce

Hraní her, nejen těch počítačových, je věcí do důsledku velmi zajímavou. Lidé se již od dob dávno minulých sdružovali do skupinek a pořádali mezi sebou nejrůznější zápasy, jejichž vítězové se mohli těšit na nehynoucí slávu a přízeň lidu. Většina těchto klání končila tragicky a s jediným výsledkem – zatímco vítězové přežili, poražení končili v potocích krve. Přestože lidstvo pokročilo a od dob, kdy se krvelační králové těšili na každý nový zápas, uplynulo několik století, naše chutě jsou stále stejné. Leč možnosti, jak je ukojit, se poněkud změnily. Jednu z nejpříjemnějších forem k vybití energie, k vyprázdnění adrenalinové kapsy, poskytuje počítač a možnosti s ním spojené. Lidé to zjistili poměrně brzy, takže již v osmdesátých letech, na prvních “napodobeninách“ dnešních počítačů, se hrály hry poměrně často. Hra proti počítači však nebyla natolik zábavnou a proto lidé začali hledat alternativní možnosti. Brzy zjistili, že hra s reálným soupeřem je mnohem zábavnější a řešení tak bylo na světě. První multiplayer zápasy tak mohly začít. Samotný multiplayer, tak jak ho známe dnes, svoji podobu dlouho hledat. Všechno začalo mnohem dříve, než se první “soukromníci“ připojili k internetu, než odeslali svůj první email. Na úzce specializovaných serverech, které poskytovali minimum služeb a možností k hraní, se scházeli den co den davy příznivců multiplayeru a na strojích, které nemají nic společného s dnešními počítači, se snažili porazit svého kamaráda ze sousední vesnice, státu,… Velmi populární byly takzvané BBS-BASED hry (BBS = bulletin board services). Dá se říci, že BBS představovala předchůdce dnešního internetu. Na lokálních sítích, ke kterým jste se mohli připojit pomocí modemu, ovšem velice malou rychlostí, se často hrály hry v textovém režimu, případně s velmi omezenou grafikou. Některé BBSky fungují i dnes a stále existuje dostatečně velká skupina příznivců tohoto stylu, že o jejich zrušení jejich majitelé rozhodně neuvažují. O pár let později, s příchodem rozšířených možností grafického rozhraní, se online hraní stávalo čím dál tím více populární. Přesto však stále nedokázalo překonat jisté hranice a uchylovalo se k úzce specializovanému trhu. Jednou z prvních online her, které se dostalo kladného přijetí i u ostatních hráčů, byl Kesmai's Air Warrior. Stalo se tak především díky úchvatnému grafickému zpracování a skvěle zvládnutému ovládání. Během krátké chvíle se hra stala oblíbenou u stovek lidí a uživatelé u ní trávili stále více času ve snaze zabít všechny protivníky. O to horší však byly telefonní účty, protože ty mnohdy narůstaly až na neuvěřitelných 200USD za měsíc, což byla a je částka značně vysoká. Samotná hra byla určena pro Macintoshe, které v té době ovládali velkou část trhu. Postupně následovaly verze pro Atari ST a Amigu. Poslední kopií, která opustila dílny firmy, byla verze pro MS-DOS a tak i majitelé počítačů dostali svou drogu. Největší rozmach online hraní však nastal po roce 1994 s příchodem internetu. Online hraní opět dostalo nový náboj a vývojáři her pochopili, odkud mohou získat značné peníze do svých kapes. Nejdříve se otrkávali a her, které byly primárně určeny pro hraní přes internet, jsme mohli nalézt opravdu jen několik. Postupně však nápadů, ale především prostředků vynakládaných na rozvoj online hraní, přibývalo. Nebýt několika odvážných kroků do neznáma, možná bychom dneska nemohli stanout tváří v tvář v Unrealu, Half-Lifu, Quakovi a mnohým dalším hrám. Bohu díky za tyto odvážlivce, kteří online hraní dostali tam, kde se dneska nachází!R. Feynman (laureát Nobelovy ceny za fyziku) uvádí, že při vývoji počítače na výpočet účinku první atomové bomby v roce 1943 programátor „Pan Frankel začal trpět jistým druhem počítačové nemoci, kterou zná každý, kdo pracuje s počítači. „Je to velmi těžká nemoc a na práci působí rušivě, znemožňuje ji. U počítačů je ten problém, že si s nimi člověk hraje. Následně se celý počítačový systém zhroutil, protože na něj Frankel nedohlížel.“ Z toho lze usoudit, že samotný vznik počítačových her se datuje k prvním začátkům samotných počítačů. Velkou nevýhodou dnešního trhu s počítači je skutečnost, že odsávají poměrně velkou část rodinných, případně soukromých rozpočtů. Výrobci her dělají pouze takové hry, které ke svému chodu potřebují nejvýkonnější hardware, nejnovější operační systémy a celkově prahnou po tom nejlepším, co je k dispozici. Tím dostávají hráče počítačových her do úzkých, problém kde sehnat peníze na upgrade svého stroje řeší den co den tisíce hráčů po celém světě. Dnešní počítače trpí jedním velkým “nedostatkem“. Dokáží věrně nasimulovat reálný život z pohledu uživatele. Veškeré druhy simulátorů The Sims patří pravidelně k nejprodávanějším hrám a není od věci připomenout, že účelem hry je starat se o virtuální rodinku. Tím se dostáváme do situace, kdy člověk může naprosto zapomenout na reálný život a všechny své kroky stimulovat do počítače a omezovat se na kontakt s nejužším okolím, možná ani to ne. Nevýhodou dnešních počítačů tedy je fakt, že mají svoji vlastní umělou inteligenci, dokáží nás oslovovat hlasem a ten náš následně rozpoznat, dokáží ukojit naše choutky svojí virtuální energií. Jakmile se hráč zapojí do hry, ať už se jedná o sportovní simulátor, akční hru, rpgčko či jakýkoliv jiný žánr, přebírá ze hry část jejího ducha. Začíná vnímat situaci jak, jak by se cítil na místě hrdiny, kterého ovládá, na místě sportovce, jehož se snaží vybičovat k maximálním výkonům. Prostě začíná žít druhým, virtuálním životem. Přestože ví, že tato realita není a nikdy nebude skutečná, dokáže ji vnímat dostatečně vážně. Například při hře na “slepou bábu“ každý ví, že pokud bude chycen, nic se mu nestane, ale stejně se každý chycení vyhýbá všemi možnými způsoby. Pravidla hry v tu chvíli definují jinou realitu, která je vnořena určitými pojítky do skutečného života, té jediné a pravé reality. Problémů, kdy byl hráč do virtuálního světa vnořen takovým způsobem, že začal ohrožovat svoje zdraví, zatím bylo po málu. Přesto však tato varianta existuje a její nebezpečí je každým rokem větší. Firmy, které se specializují na výrobu a prodej nejrůznějších masek, brýlí, sluchátek a jiných prvků, vtahující hráče k hlubšímu zážitku ze hry, stále vznikají a dá se očekávat, že tato sféra moderní multimediální scény se bude vyvíjet enormně rychle.Nemáme důvod si cokoliv namlouvat, každý už určitě zažil ten pocit, kdy byl takříkajíc “úplně mimo“. Pravda, někteří honosící se tričky s nápisy “LEGALIZE CANABIS“ s trošku jiným pomocníkem. :-) Nám pařanům stačí hra, která dokáže svoji atmosférou překonat nejširší vjemy z okolí a hráč upne svůj zrak pouze k počítači a všemu, co se na něm odehrává. Jakékoliv dění mimo jeho sféru zájmu jde mimo něj a nic jiného ho ani v tuto chvíli nezajímá. Maminka pak může tisíckrát opakovat, že je čas k učení, a že večeře už dávno vystydla, nepomáhá to. Pokud jste se do tohoto stavu nikdy nedostali, pravděpodobně nepatříte mezi hardcore hráče a jakékoliv šance na úspěch v turnajích GameZony jdou naprosto mimo vás. Přesto existují výjimky. Častým důvodem, proč hráči neustále touží po společnosti počítače, může být jistá forma úniku před něčím, z čeho jde strach. Ať už se jedná o problémy se školou, s dívkou či přáteli, vždy jde o něco nepříjemného, čehož nás počítač může s jistou dávkou nadsázky zbavit. Počítačové hry často dokáží zvýšit sebevědomí a poskytují jistou formu seberealizace. Vše ovšem jen v omezené roli a s téměř nulovým vlivem do reálného světa. Psychologové a všelijací machři přes výtvory z mozku neustále hlaholí cosi o závislosti na počítačových hrách. Předkládají nám nerůznější studie a téměř každou chvíli přichází s objevem, kterým jako by mohli spasit svět. Dle psychologů a psychiatrů existují dvě postupně se rozšiřující formy závislosti na počítačových hrách. Tou první je závislost na jedné, případně dvou podobných hrách. Spočívá v proniknutí do určité reality, které však končí zároveň s koncem hry a vypnutím počítače, Tato závislost je údajně neškodná a její nebezpečí přenášející se do reálného života hráče je téměř nulové. Závislý hráč si patrně uvědomuje, že hra mu dodává jisté chybějící prvky uspokojení, přesto však doufá a ví, že s ukončením hry dojde zároveň k ukončení veškerých přejímaných vjemů a požitků. Druhou formou, kterou psychologové popsali ve svých studiích, je závislost na počítači a následné vyhledávání alternativních forem uspokojení. Hráč nedokáže bez počítače existovat, nedokáže vykonat základní úkony aniž by nemyslel na svého miláčka, nedokáže udržet svoji mez soustředění na rozumné hranici a v době, kdy je mimo dosah počítače, je značně agresivní. Takto “postižení“ jedinci představují ty pravé osoby pro možné testy, výzkumy a další skvělé objevy našich pánů psychologů.Mám-li shrnout do několika vět objevy, jež jsem učinil při pročítání nejrůznějších studií a zpráv od předních světových a českých psychologů, nestačím se divit. Každý před nás předkládá v trochu pozměněné formě stále tu samou informaci, z které vyplývá, že: „hráči počítačových her jsou ti největší vymaštěnci na světě, kteří nedokáží nic jiného, než koukat do té satanské bedny, co mají před sebou a zrají pro kriminál!“ Ale my přece takový nejsme, nebo ano?Poznámka: článek byl částečně tvořen formou převzatých citací, částečně byly upraveny výroky předních osobností vystupujících v oboru psychologie. Rozhodně si však nekladl za cíl jakkoliv ponižovat či pomlouvat hráče počítačových her a jejich příznivce, pouze se snažil upozornit na fakt, že téměř nikdo veřejně nevysvětlil, o čem hraní her je!

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Magazín na dotaz žádný problém

Z čeho se skládá počítač – chlazení

access_time31.březen 2020personRedakce

Chlazení počítačů je pro počítače hodně důležité. Úkolem chlazení je odvést z vnitřku počítače teplo, které vzniká činností hardwaru. Existuje několik typů chlazení.Teplo se do vniřku počítačové skříně dostává hlavně kvůli procesoru. Další hardware, který se podílí na úniku tepla dovnitř počítačové skříně je grafická karta, pevný disk, operační paměť, zdroj a základní deska. Malé množství tepla se do vnitřku skříně dostává i díky přídavným kartám (zvuková apod.) a dalšímu přídavnému hardwaru.Existují tři typy chlazení.a) pasivní – jde o nepohyblivou součástku. Menší chladiče mohou být vyrobeny pouze z jednoho kusu kovu. Tyto chladiče se nejčastěji vyrábí z hliníku či mědi. Toto chlazení nevydává žádný hluk, chlazení nemá ani ventilátor. Tento chladič je větší než chladič aktivní, takže tím pádem je i dražší.b) aktivní – chlazení uvnitř počítačové skříně probíhá většinou díky ventilátoru. Toto chlazení se používá pro chlazení zdroje, procesoru, grafické karty a pevných disků. Tento typ chlazení je levnější než pasivní typ chlazení, ale také je hlučnější.c) kombinované – Jde o zkombinování pasivního a aktivního typu chladiče. Na pasivním chladiči je nasazen aktivní chladič, který pak tvoří proud vzduchu procházející pasivním chladičem.Existuje ještě několik dalších typů chlazení, které se ale moc nepoužívají. Jde třeba o vodní chlazení.Chlazení se k čipům lepí lepidlem k tomu určeným. Někdy se také může přišroubovat, musí na něm být ale k dispozici otvory. Chlazení musí být přichyceno velice pevně aby jste dosáhli optimálního tepla a snížení teploty uvnitř počítačové skříně.Chlazení vyrábí firmy Nexus, CoolerMaster, PrimeCooler, ZALMAN, THERMALTAKE, ale i český výrobce Aquacool.Nakonec dodáváme video s chlazením počítače v akváriu. Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny  

folder_openPřiřazené štítky

Unikátní rozhovorem se členem skupiny Anonymous

access_time31.březen 2020personRedakce

Přinášíme Vám unikátní rozhovor se členem skupiny Anonymous. Samozřejmě Anonymous = Anonymní, takže identitu tohoto člověka se nikdo z vás nedozví. Máme odpovědi na 14 otázek.1: Plánujete útok na jakoukoliv ze sociálních sítí?Ani cz ani sk Anonymous žádný takový útok neplánuje a ani plánovat nebude. Nemáme důvod a bezdůvodně neůtočíme!2: Plánujete nějaké útoky, které se netýkají dohody ACTA?Plánujeme pár útoků tykajících se pedofilních stránek apod. Datum a přesný cíl zatím nevíme.3: Pomáhají vám s útoky i cizinci (např. Američani)?Ne! Jediní s kým spolupracujeme jsou Slováci!4: Jaký máte názor na KSČM?Tohle je těžký zodpovědět, protože co jedinec to názor. Ale protože je to nedemokratická politická strana, tak spíše negativní!5: Jaký máte názor na dělnickou stranu?Zase jak říkám co jedinec to názor, ale odhaduji si říct, že negativní, protože úzce spolupracují s neonacisty a to je proti kodexu Anonymous6: Budete útočit na další parlamentní strany pokud bude schválena dohoda ACTA?Pokud bude schválena mezinárodní dohoda ACTA budeme nuceni v útocích i nadále pokračovat!7: Proč jste si vybrali jako cíl útoku zrovna ODS?Jako cíl jsme si ODS vybrali protože většina poslanců z této politické strany souhlasí s dohodou ACTA!8: Jak staří a mladí lidé se u vás najdou?Protože jsme anonymní uskupení tak věk samozřejmě neznáme. Ale může se k nám připojit prakticky kdokoliv.9: Jak jste spokojeni se současnou vládou?Je to věc názoru, ale obecně se dá říct, že spokojeni nejsme, už jen kvůli tomu, že naše vláda jedná za našimi zády a snaží se nás připravit o svobodu nás všech ve virtuálním světě.10: Jste spokojeni s tím jak o vás informují média nebo média zkreslují informace?Samozřejmě že nejsme! Nelíbí se nám to, že nás staví do situace kdy vypadáme, že jdeme proti společnosti obecně! Tenhle boj vedeme kvůli nám všem, takže i kvůli vám. Nejsme žádní teroristé jak nás nazývají média a vládní garnitura!11: Chystáte útok na média?I když by si to zasloužily tak nechystáme a žádný takový útok se bez vážného důvodu neuskuteční!12: Jsou k dispozici nějaké oficiální anonymous kanály, třeba na twitteru?Na twitteru zatím žádný oficiální kanál Anonymous cz-sk není, ale v současné době se na něm pracuje. na facebooku nás najdete na stránce Anonymous News (Czech Republic)13: Byl web ODS dobře zabezpečený, nebo bylo jeho hacknutí jednoduché?Neříkám že to bylo jednoduché, ale rozhodně jsme čekali, že to bude složitější. každopádně se ODS z prvního útoku neponaučila, a tak druhý útok a odcizení dat nebylo o nic složitější.14: Jak hodláte naložit se seznamem členů ODS?Zatím jsme tento seznam odeslali médiím. Jak s ním naložíme dál záleží jen na tom jak se postaví vláda k dohodě ACTA!  

folder_openPřiřazené štítky

Pařanův průvodce realitou

access_time01.duben 2020personRedakce

Dnes neosvětluji instalaci Windows 98 nebo novějších XP, ale připravil jsem takovou malou uživatelskou příručku ( user guide) na použití „reality“. Dnešní lekce má podtitul jak se seznámit s holkou. Následující řádky adresuji pařanům mužského pohlaví, ale pokud si je přečte nějaká mladá pařanka, snad se jí nic nestane. Ještě bych uvedl jeden komentář jak se seznámit s holkou neznamená jak dostat holku do postele, na gauč, na stůl, do křoví a podobně. První krokyNejdůležitější a nejsložitější věcí je, odlepit se od počítače. Přesto že se to těžko říká, pokud se chcete seznámit s holkou, je daleko jednodušší zvednout zadek a vyrazit ven. Poté co se rozhodnete vypnout PC, následuje další problém. Zvláště v letních měsících a po dlouhých LAN Párty nebo po extrémně vyčerpávajících Clanwarech sedací partie pařanů často obohacuje takzvaná zapářka (od toho pařan) jíž je nanejvýš nutné se zbavit. Proto hybaj pod sprchu! Pokud budete moci zodpovědně prohlásit Sector clear, vše se podařilo. Oblékání. Nanejvýš doporučuji použít čisté oblečení, nebo alespoň hadry které nesmrdí potem. Nezaškodí použít nějakou tu voňavku a podobné výmysly. Rozhodně neplatí, že správnej chlap má smrdět i z fotky!!! Když se oholíte a učešete, taky nic nezkazíte. Nezapomeňte na vyčištěné zuby, nebo alespoň žvýkačku. Jestliže budete pokaždé když promluvíte cítit smrad, nevěstí to nic dobrého. Tak to by bylo, teď už nezbývá než vyrazit do ulic.V akciNa světě je mnoho míst, kde byste mohli potkat nějakou pěknou a hodnou dívku. Neubráním se popisu některých obzvlášť vhodných. Jedním z nejoblíbenějších míst pro seznamku je hospoda, tedy místo většinou označované honosným názvem restaurace, klub, vinárna. Výhodou zařízení je, že se zde prodává alkohol. Je dobré si uvědomit do jakého druhu hospody míříte. Jestliže vyrazíte do taťkovské hospy, narazíte si maximálně tak vaši padesátiletou sousedku závislou na švestkovém destilátu. Mléčný bar – ne nadarmo se říká „To je holka krev a mlíko“, nevíte-li co přesně si pod pořekadlem představit, zajděte do mléčného baru a rozšiřte si obzory.Diskotéka – kdo z nás nikdy v životě nenavštívil diskotéku, ten jakoby nežil. Osobně nevzpomínám na tento druh podniků zrovna nejraději, ale je to jedno z nejosvědčenějších míst kde si najít novou známost.Místa pro seznámení krajně nevhodnáDámské záchodky – maximální šance potkat osoby opačného pohlaví, problém je, že by si dotyčné mohly špatně vysvětlit vaši snahu o seznámení a namísto přátelské konverzace byste obdrželi nelichotivé označení zvrhlík. S pověstí místního úchyláka si těžko najdete příjemnou známost.Školka – mnozí mladíci dávají přednost vyzrálejším ženám, třeba mladým matkám. Vysoká koncentrace těchto dam bývá v okolí dětských školek, je ovšem značně na pováženou vyhlížet krásku přímo před budovou. Vzhledem k tomu, že často až příliš pečují o své ratolesti, mohly by se domnívat, že čekáte spíš na jejich potomky. Zaručeně byste se z takovéto situace vyvlékali dosti ztěžka.Ženská věznice – místo s obrovským výběrem často nezadaných žen. Snad jediné pozitivum shazují značná negativa. Prvním z řady je, že na svou vyvolenou si nějakou dobu počkáte, udělá si na vás čas jen v návštěvních hodinách a vězeňský mundůr žádné dámě na kráse nepřidá. Jak začít rozhovor?Doporučuji nezkoušet se seznamovat, když jste zlití jak zákon káže. To poznáte tak, že nejste schopni vejít do dveří, nebo když žádáte kamarády o tanec. Mohlo by se stát, že slečně sice utkvíte v paměti, ale rozhodně ne tak, jak byste chtěli. Není také rozumné začínat konverzaci tím, že ve volném čase střílíte railgunem, nebo dáváte headshoty kalachem. Vzhledem k tomu, že počítačové hry jsou zejména doménou mužů, zůstali byste nepochopeni. Tím nechci říct, že byste se měli šprtat přednosti barev na vlasy, ale je vhodné najít nějaké společné téma. Z mé zkušenosti, pokud slečna začne hovořit o mobilních telefonech, zejména stylem že si pořídila nový kryt, nebo jak ji kamarádka prozvonila, popřípadě jak dostala od někoho nemravnou esemesku, či snad že má nejlepší Nokii široko daleko, zmizte. Je to dokonalým indikátorem toho, že dotyčná je zabedněná, neřku-li tupá. Když už přijde řeč na mobily, zkuste z ní vytáhnout číslo :) Není moc osvědčené hrát si na tvrďáka. Pro nezasvěcené: dělat ze sebe frajera, žmoulat žvýkačku tak, až vám je vidět do krku, používat hrubé výrazy a neustále odplivovat. Naopak se vyplatí být galantní. Nemám tím na mysli, že do svého oblíbeného klubu dorazíte v obleku z 30. let s šálou kolem krku, ale slušností získáte víc, než hraním na pana drsňáka.Nepříjemné situaceCo si budeme namlouvat, občas se při seznamování stane řada nepříjemných a trapných věcí. Tady představím některé častější. Dosti trapná situace je, když mluvíte s nějakou vyvinutější slečnou a váš pohled neustále těká do výstřihu a ne a ne se jí dívat do očí. Jestli si myslíte, že na chvilku můžete sklopit zrak a nikdo si toho nevšimne, ani netušíte jak se pletete. Tak pozor na to. Když už spácháte takové faux-pas, nezbývá než se z toho vykecat. Zkuste třeba pochválit řetízek kolem krku, nebo nějakou podobnou lest. Problémy se vyskytnou v situaci, když jde ona obdařená krasavice s přítelem a upozorní ho na váš vytřeštěný pohled. V takové situaci dotyčnému nezbývá, než vás inzultovat, takže zmizte. Neplatí pro příslušníky elitních jednotek.Nervozita – nejúpornější nepřítel každého z nás. Dokáže nás dostat do těch nejhloupějších situací, aniž bychom to vůbec tušili. Různí lidé reagují na přemíru nervozity různě. Jeden si hraje s mobilem, druhý se šťourá v nose, třetí koktá. Na rozdíl od světa her, v „reálu“ se bavíte vždy pouze s lidmi, tak to berte v klidu :)Nejodpornější a nejtrapnější je, když si z vás vyvolená dělá blbečka, tím hůře když to provádí společně s několika kamarádkami. Jak tuhle situaci poznat vám neprozradím, ale rozhodně pochopíte, až se do ní dostanete. cybervztahPro línější z nás existuje seznámení pomocí internetu. Nespornou výhodou je, že se nemusíte zvednout od počítače, nejsou cítit nemyté nohy a umaštěné vlasy zůstanou skryty. Zásadní nevýhodou je absence fyzického kontaktu. Může se stát, že ze sexy blondýnky se vyklube nepříliš sexy chlapík s chlupatýma ušima. Výpovědi uživatelů e-seznamky se liší někteří nadávají, jiní jsou nadmíru spokojeni. Začínajícím kyberbaličům doporučuji wotchkův článek, věnující se dané problematice důkladněji.Tak to je pro dnešek vše, přeji vám hodně štěstí a fragů!

folder_openPřiřazené štítky

CHEATER !!! KICK HIM !!!

access_time04.duben 2020personRedakce

Tento článek není v žádném případě míněn jako obhajoba cheaterů či navádění k podobné činnosti. Je to pouze pokus o sondu do jejich temné duše :-). O sondu do duše těch, u kterých lze lidsky alespoň trochu pochopit proč tak činí. Nezabývám se zde osobami, jejichž cheating je důsledkem psychopatické úchylky nutící je podvádět ostatní hráče a mít z toho radost. Autor je hráčem HL DM a CS ale fakta v něm uvedená mají obecnou platnost i v jiných hrách.Proč tedy jinak psychicky zdravá a společensky akceptovaná osoba začne používat nepovolené externí programy a tím cheatovat ? Nabízí se nám několik možných motivů:Nedostatek času.Jeden z možných důvodů pro podlehnutí svodům cheatů je přílišná časová vytíženost v jiných než herních oblastech a tudíž nedostatek času na trénink multiplayerové hry.Jsou mezi námi hráči, pro něž není problém si ve svém denním časovém harmonogramu vyčlenit na trénink skillu a aimu několik hodin denně a na jejich herním projevu to je samozřejmě znát. Jsou to zejména „pařani“ ještě školou povinní, které živí chápaví (možná až příliš :-) rodiče, či naši nezaměstnaní, jež štědře dotuje stát.Může však přesto být tento časový handicap dostatečnou omluvou pro použití cheatů ? Určitě ne. Je věcí každého, jaké priority si zvolí a čemu dává ve svém volnu přednost. Samozřejmě pracující člověk živící navíc rodinu až tak moc na výběr nemá, ale pokud není schopen unést své zákonitě menší herní umění, raději nemá hrát vůbec a ne se uchylovat k podvodům.Lze zde namítnout, že nelze dávat rovnítko mezi časem věnovaným hraní a skillem. Pravda, svoji roli zde hrají i jiné proměnné a o tom je další odstavec.Nedostatečný talent pro hry.Každý z nás je individualita sama o sobě a s tím souvisí i množství přírodou (věřící nechť dosadí bohem:-) naděleného talentu.Z jakých vlastností tedy nejvíce těží hráč ? V akčních hrách to určitě bude zkušenými hráči nazývaný „scantime“. Jedná se v podstatě o postřeh, tedy v herní oblasti o dobu mezi objevením se protivníka na monitoru a výslednou reakcí ruky na myši či klávesnici. Doba této reakce závisí jak na schopnosti mozku rychle zpracovat novou informaci, tak i na kvalitě (či množství) nervových vláken vedoucí do paže obsluhující patřičnou herní periférii. I když existuje mnoho návodů na cvičení si postřehu, pravda asi bude, že se jedná do značné míry o schopnost vrozenou.Dále to bude koordinace mezi oběma rukama (klávesnice a myš), obratnost (jen si zkuste položit dlaň na stůl aby se konečky prstů dotýkaly desky a zvednou samotný prsteníček :-), schopnost zachovat klid i v rozhodujících a tím pádem stresujích okamžicích, v teamových hrách umění kooperace se spoluhráči a ve strategiích snad kombinace a možná i paměť (bez záruky, toto není moje parketa :-).Může být nedostatek výše vyjmenovaných schopností motivací pro podlehnutí svodům cheatů ? Samozřejmě, podle mého názoru je to nejčastější důvod. Většina z vás určitě zná tu frustraci, pocit bezmoci a vztek, když si vás neustále v mapě „dává“ ten ..... s fakenickem :DD. Máte pocit, že jakmile někde vystrčíte nos, už máte od dotyčného nadělený headshot. Někteří slabší jedinci to nervově neunesou a kompenzují svůj menší skill právě cheatem. Co k tomu říci ? Snad jen, že ani tentokrát to není dobré řešení. Cheatující a tím velmi „rulézně“ hrající podvodník působí ty samé stavy jaké předtím zažíval on sám ostatním hráčům a tím se tato zhoubná atmosféra lavinovitě valí dál a dál.Špatné připojení na internet a málo výkonný hardware.Velký ping, lagující připojení, trhaný obraz (nízké fps) nedávám moc šancí na vyniknutí mezi ostatními hráči. Nevýkonný hardware se pomalu ale jistě stává nejméně problematickou položkou.. Díky konkurenci neustále klesající ceny počítačových komponent, dostatek návodů pro zrychlení grafiky a dnes již zastarávající enginy na nichž běží nejpopulárnější hry na GZ způsobuje, že nekvalitní připojení je tou hlavní noční můrou. Na analogovém modemu je hraní často opravdovou zatěžkávací zkouškou nervů a na mnoha místech naší republiky zbývá jediná další cenově dostupná alternativa – isdn. Isdn není v žádném případě definitivním řešením, je to pouze kompromis, kde často o loss a choke také není nouze a broadbandovým připojením to lze označit snad jen v reklamě.Máme tu tedy konečně rozumný a společensky přijatelný důvod pro přijmutí do naší „no-cheating“ komunity takto postižené cheatery ? Proboha ne !! Existuje mnoho hráčů, co si i na analog. modemech vedou velmi dobře a poradí si s protivníky mající o polovinu menší ping. Dále lze doporučit pokusit se jednak v rámci možností vyladit si připojení a hlavně vyhledávání serverů s menším počtem hrajících hráčů (doporučuji max. 16). Nemajetným školákům stěžujícím si na cenově nedostupný hardware poradím méně sledování „nováckých“ seriálů na gauči a raději vyhledat brigádu :-).Vyjmenovali jsme tu hlavní důvody vedoucí k podlehnutí lákadlu zvané cheat. Pevně věřím, že drtivá část čtenářů bude souhlasit s názorem, že jakákoliv kombinace nebo snad i všechny výše vyjmenované nevýhody v žádném případě neospravedlňují toto jednání. Většina z vás si jistě pamatuje tu nepříjemnou atmosféru všeobecného podezřívání panující ještě v nedávné době v komunitě hráčů CS. Ani dnes nejsou všelijaké hlguardy a csguardy všemocné, ale je tu cítit velká snaha o maximální zamezení podvodům a žádný cheater si už nemůže být jist, zda jeho jednání nebude prozrazeno.

folder_openPřiřazené štítky

Rozhovor s Kanalizátorem o Xboxech 360 a konzolích obecně

access_time05.duben 2020personRedakce

Martine, která herní konzole je podle tvého názoru nejlepší volbou a proč?Na svém webu jsem tomu věnoval celou jednu stránku. Ale osobní preference jsou aktuálně Xbox 360, důvodů je dost, Full-HD hry, velký počet nových titulů, výkon, cena, modifikovatelnost.Jak vidíš vývoj herního konzolového průmyslu do budoucna? Myslíš si, že se Sony a Microsoft do budoucna zařídí tak, aby se dostali do zelí i Nintendu, které si jde vlastní cestou? (Mám na mysli Balance board a hry založené na ovládání pohybem).V tomhle ohledu jsem vizionář, ale samozřejmě záleží, jak vzdálená budoucnost je míněna. Osobně se nemohu dočkat promítání na rohovku, následováno displejem zabudovaném do polo-propustných kontaktních čoček, následováno magneticky usměrňovaným tokem fotonů generovaným přímo uvnitř optického nervu.Ovládání pravděpodobně začne elastickými náramky, které už dnes umí snímat pohyb šlach v zápěstí, a už jsem viděl na tomto senzoru založený prototyp „virtuální“ klávesnice. Nástupcem bude přímé snímání EEG bodů nějakým vkusným temenním obloukem. Ultimátně budou s tímto spojeny technologie mimo herní průmysl, a to digitalizace lidské mysli a „mozkové štěpy“ ergo studium/ profese/ pracovní zařazení :-).Zda bude vývoj přímo spjat s herním průmyslem není jisté, ale docela pravděpodobné, finance v herním průmyslu jsou již dnes počítány v řádech miliard. A není tajemstvím, že například grafické karty jsou tím, čím jsou dnes právě díky hernímu průmyslu. Požadavek ze strany uživatelů je více než jistý, a firma, která by v tomto směru zůstala pozadu by se dobrovolně dostala do pozadí. Očekávám tedy, že každý kdo bude chtít zůstat na trhu bude muset jít s dobou…na jménu firmy v tomto ohledu nezáleží.Jak se díváš na rovinu, kde se setkávají konzole a PC. Máš pocit, že herní konzole budou mít stále větší prioritu kvůli pirátství a větším ziskům oproti PC, jako tomu bylo doposud a nebo se tento trend zastaví?Pamatuji doby, kdy bych na PC nedal dopustit, ty doby jsou dávno pryč. Člověk už dnes nemá tu sílu se s tím svým PC tolik mazlit, ale častěji na něm pracuje, a když se pak chce odreagovat, tak není zvědavý na nějaké nekompatibility, nebo zdlouhavé instalace, chce si prostě v klidu pustit hru a relaxovat.PC je stále mnohem dostupnější než konzole a samozřejmě univerzálnější, ale kdo jednou na vlastní kůži okusí konzoli má velkou šanci, že už zůstane, výhody konzolí jsou nesporné, a ceny jsou každým dnem příznivější. Co se týče pirátství, to se objevuje snad úplně na všech platformách, a osobně si nemyslím, že by proto ovlivňovalo poměr PC/konzoloví příznivci.Máš představu, kolik se zhruba prodalo kusů jednotlivých next-gen konzolí?A on ji snad někdo nemá? :-) - viz. Wikipedie.Osobně nevím jak staré či přesné jsou to výsledky, ale jako vodítko myslím stačí.Jaký je tvůj názor na velké ztráty a celkově nečekaný neúspěch PS3? Jaké jsou podle tebe hlavní důvody propadnutí této konzole?Netuším, na kolik jsou moje odhady konspirace a na kolik realita. Ale :-)Sony udělali krok směrem ne k minimalizaci, ale k totálnímu zamezení pirátství, a ať jim pánbůh vrazí taky jednu za mě, ono jim to s PS3 vyšlo. Microsoft se o to samé pokouší už dlouho, a to s proměnlivým, především časově nestabilním výsledkem. Myslím, že lze říci, že modifikovatelnost nezanedbatelně ovlivňuje prodejnost. A jelikož si nedovedu představit, že by se v nějaké dohledné době prosadila trvalá nemodifikovatelnost na všech konzolových platformách, je dle mého soudu nemodifikovatelnost nepřímým účastníkem marketingu, a přímo ovlivňuje prodejnost.Co se týče prodejnosti PS3 jako takové, myslím, že hodně zklamal marketing. Mnoho posouvání samotného data vypuštění, nedostatek her, nedostupnost konzole v době vypuštění, atd. Například o vypuštění Tekken 6 na Xbox už vůbec nevím co si myslet… (původně to totiž byla čistě Playstation záležitost - pozn. redakce) V další otázce trochu odbočím – hraješ hry? A pokud ano, na čem je hraješ a jaké jsou tvé oblíbené a na jaké se nejvíc těšíš?Hraju! Bez toho jako bych nebyl. Nejoblíbenější hrou bývá ta, kterou právě hraju, nejlepší hrou ta dohraná, nejvíc se těším na ty, co jsem ještě nehrál :-)Na Xbox 360 je to aktuálně Forza 3 a COD MW2 které už jedu na Veterána.Pokud bych měl udat žebříček, bylo by to převážně podle stráveného času. Ale takový ten best výběr: Snipes (1982), UGH, série Doom, série Diablo, série Horké Léto, série Thief, série Serious Sam, série Unreal Tournament, série Call Of DutyV čem spatřuješ největší slabiny současných next-gen konzolí, ať už technologické, či marketingové?Konzolím jako takovým bych toho tolik nevyčítal, tak jak se vyvíjí PC, vyvíjí se i konzole. Marketing už je dnes také o něčem jiném, než v dobách kdy konzolových nadšenců u nás bylo poskromnu, a to ještě zásadně PS-káři.Pokud bych měl opravdu něco vyčítat, tak jsou to ceny herních titulů, obzvláště novinek. Názor, že bez předražených her by nebylo pirátství, nebo dokonce že kvůli pirátství jsou hry předražené je silně naivní. Ale věřím tomu, že míra pirátství je odrazem míry předraženosti.Tzv. flashnutí mechaniky neboli přehrání firmwaru mechaniky jiným je způsob, jak lze hrát na Xboxu 360 zálohy originálních her. V čem je tato procedura tak složitá, že se nedoporučuje dělat začátečníkům doma a jaký má průběh?Maximální mírou jde o zkušenosti a technické zázemí. Osobně jsem dostal pistolovou pájku v 6ti a 386ku v 8mi. Od té doby letuju, programuju, zajímám se o svět HW i SW. Některé informace jak co funguje, jsou ze školy, některé z internetu, některé z knih. Pokud se do stejné operace bude pouštět netechnický člověk, informační deficit se mu bude špatně dohánět.Budiž příkladem, že když jsem se připravoval na flashnutí prvního kusu – mého vlastního, strávil jsem studiem celý měsíc, než jsem s čímkoliv začal! Pointou zde není to, že je to neúměrně více, než s tím stráví běžný uživatel, který ani nemusí 100% tutoriál pochopit, a přesto může uspět. Pointou bylo to, že jsem byl připraven na každou situaci, a úspěch nebyla náhoda, ale 100% opakovatelný výsledek!Žádný tutoriál nemůže podchytit všechny možnosti, některé z nich si v jistých bodech mohou dokonce protiřečit, z osobní zkušenosti mohu říci, že cca 1 z 50 mechanik se může chovat trošku jinak, např. delší doba startu, odmítnutí standardních příkazů, atd. A právě zde nastupují zkušenosti, díky kterým jsem připraven i na tyto situace, a i přes nepřízeň jsem schopen proces zdárně dokončit.Do konzolí PS2 se za stejným účelem umisťoval speciální čip, ale proslýchá se, že zálohy originálních her na PS3 hrát nelze. Není tento zjevný boj proti pirátství pro Sony spíše kontraproduktivní, když jí na základě této skutečnosti utíkají potenciální zájemci ke konkurenci?Vzhledem k tomu že nikomu jinému kromě Sony se stejného výsledku nepodařilo dosáhnout, je to (zatím) pro Sony spíše nevýhodou. Aktuálně je znám způsob jak na PS3 spouštět myslím PS2 nebo PS1 hry, to ovšem neberu jako velký hackerský úspěch.Osobně se domnívám, že za nemodifikovatelností PS3 nestojí pouze „kvality“ výrobku, ale tuto konspiraci bych raději nerozvíjel…Jak se díváš na současný fenomén hudebních her typu Rock Band a Guitar Hero? Počítáš do budoucna s dalšími díly a nebo se domníváš, že tento typ hry se bude lidem čím dál víc zajídat, což se už začíná pomalu dít?Pro mne byla v tomto směru první hrou Guitar Hero III pro Wii. Přineslo to něco úplně nového, a strávil jsem u toho hodně času, ale o následující, „opakující“ se titulky jsem už takový zájem neměl. Myslím, že jde o tu vlastní inovaci, pokud dokáží nové hry nabídnout více, než jen jiný výběr skladeb, potom budou hráčsky zajímavé, a zdaleka se nemusí inovace omezovat pouze na „hudební“ hry.Další otázka se týká dosti diskutovaného tématu kvality gamepadů od Xbox 360 a Playstationu 3. Je samozřejmé, že spokojenost s jejich užíváním je subjektivní, ale kdybys to měl rozhodnout, který bys uvedl jako ten lepší, přesnější, zkrátka uživatelsky přívětivější?Přiznám bez mučení, že ovladač od PS3 jsem měl v ruce pouze na nesrovnatelně kratší zlomek času než ten od X360tky. Subjektivní dojem byl jednoznačný, Xboxový ovladač mi lépe padnul do ruky, ovšem nemluvím o ergonomii, ale o mohutnosti. Mám poměrně „široké“ dlaně, a PS3 ovladač se mi v nich ztrácel. Taktéž jsem měl možnost porovnat hraní Wolfensteina jak na PS3 tak na X360tce, a za sebe mohu říci, že mi ovládání připadalo srovnatelné.Celkově bych to potom shrnul tak, že pokud budu vybírat herní konzoli, tak to rozhodně nebude podle kvality zpracování ovladače, ale ať už vyberu PS3 nebo X360 není důvod být ovladačem zklamaný.Co herní příslušenství jako kytary, bubny, volanty atp.? Nepřipadá ti to všechno tak trochu předražené? A co říkáš ceny her? Proč jsou podle tebe hry na konzole dražší, než na PC? Jsi toho názoru, že by zde mohla hrát roli lehčí dosažitelnost PC her a jejich snadnější vypalování?Abych řekl úplnou pravdu, naopak mi to připadá levné. Beru to tak, že je to přece kus HW, který musí být odolný, stabilní, vydržet pád, náraz, v případě volantu je tu také feedback který musí mít sílu, ale nesmí být „utrhnutelný“. Musí mít malou spotřebu, velmi často je totiž bezdrátový, atd. Řekl bych, že jestli ty ovladače splňují to, co od nich já očekávám, tak jsou ještě za rozumný peníz.Větší cenu hry na konzole připisuji jednoznačně vyšším nárokům na vývoj. Jde přece už jen o to, že pokud se vyskytnou chyby u PC hry, tak se prostě vytvoří update, hra si jej dnes už automaticky stáhne, nainstaluje, a je po problému – u konzolí toto zdaleka není tak jednoduché. Konzolové hry tedy musejí projít důslednější kontrolou, vzhledem k tomu že u většiny konzolí není možný žádný druh updatu her, může zásadnější chyba celou hru potopit.Máš představu, co mohou herní konzole nabídnout do budoucna? Jakých novinek ve smyslu technologií bychom se mohli dočkat?Něco málo už jsem nastínil. Velký vliv čekám s aktivním příchodem nano-technologií, který se předpokládá příští rok. Ve zkratce lze říci, že v konečném důsledku se bude jednat o drastické změny ve velikosti, spotřebě a výkonu výpočetní techniky, a to se jistě následně promítne i do herního průmyslu a světa herních konzolí. Pro představu… zkuste si představit výpočetní systém, který má výkon několika-tisíci násobku vašeho PC, při tom není větší než USB klíčenka, a na tužkovou baterii vydrží běžet měsíc :-) Samozřejmě to nás nečeká hned příští rok, ale technologie která to umožní by měla oficiálně startovat příští rok.Pravděpodobně se do budoucna smaže mnoho nevýhod, které dnes bereme jako samozřejmé. Tak například dnes hraju nejraději doma, mám tam velkou LCD TV, kvalitní audio a především samotnou konzoli. Ovšem co když se najde konzole tak malá, že ji bude možné připnout na rukáv, obraz budu mít přes celé zorné pole, zvuk bude prostorový bez sebemenšího rušení z okolí, a k ovládání bude sloužit elegantní náramek na zápěstí? Nejspíše pak bude největším problémem dostatečný počet herních titulů :-)

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Herní příslušenství na dotaz žádný problém

HWMag - Multi-GPU zítřka: Triple SLI a CrossFireX

access_time01.duben 2020personRedakce

Pokud nepočítáme zkrachovalé 3dfx, jehož Scan Line Interleave bylo první multi-GPU technologií pro hráče, v novodobé historii to byla nVidia, která tuto koncepci jako první oživila. Od svého uvedení SLI urazilo velký kus cesty, přesto však základní princip zůstal stále stejný - dva nebo 2^n identických čipů spolupracují na rednerování výsledného obrazu. Tyto základní omezení multi-GPU technologií, tedy identičnost čipů a počet rovný mocnině dvou, ale brzy padnou.Triple SLIPřes fiasko, jakým bylo Quad SLI, se nVidia opět pouští do multi-GPU technologie s více než dvěma grafickými jádry. SLI se třemi kartami ještě nemá oficiální jméno, a tak se mu říká Triple SLI, krátce Tri-SLI nebo prostě trojité SLI. Tato technologie má být oficiálně představena s příchodem nových čipových sad pro Intel a AMD, nForce 780i/780a SLI. nVidia si ale připravovala půdu již více než rok předem.Před několika týdny unikl na internet obrázek ukazující tři GeForce 8800 Ultra spojené speciálním můstkem. Zde ovšem leží i největší problém Triple SLI, který zřejmě zabrání jeho rozšíření: všechno nasvědčuje tomu, že trojité SLI totiž bude fungovat výhradně s GeForce 8800 ve verzích GTX a Ultra, neboť tyto karty jako jediné mají dva konektory pro SLI můstek.Princip fungování Tri-SLI můstku je vskutku jednoduchý - propojuje karty tak, že mezi každou dvojicí je jedno spojení. Dá se předpokládat, že GeForce 8800GTX měla dva SLI konektory právě z tohoto důvodu. Ke zmíněné "přípravě půdy" se počítá také vydání čipové sady nForce 680i SLI, která nabízí tři PCI Express sloty pro grafické karty, zatím je ale nebylo možno využít. Vedle nForce 780a/780i uzavírá nForce 680i trojici čipsetů, na kterých Tri-SLI poběží.Jak již bylo zmíněno, Triple SLI je výsadou vyšších variant GeForce 8800. Nové GeForce 8800GT s jádrem G92, jejichž vydání (29.10.) se blíží mílovými kroky (mimochodem, prý půjde o tzv. hard launch, takže karty budou v den vydání dostupné v obchodech), trojité SLI podporovat nebude, protože tištěný spoj karty má pouze jeden konektor pro SLI můstek. Vzhledem k očekávanému výkonu nové karty, který by mohl ohrožovat i současnou vlajkovou loď, a také její příznivější spotřebě díky 65nm výrobnímu postupu, je to velká škoda. Nelze vyloučit, že nVidia někdy zprovozní Tri-SLI softwarově, podobně jako nyní funguje standardní SLI i bez propojky, to už ovšem budou na trhu úplně jiné karty.Hybrid SLIHybridní SLI slibuje zrušení dalšího omezení dnešních multi-GPU systémů, kterým je nutnost použít stejné čipy. Také je to způsob, jak zužitkovat sílu integrovaného grafického jádra, které by při zapojení samostatného akcelerátoru zůstalo úplně plonkové. Podporu hybridního SLI má přinést čipset s kódovým označením MCP78, který bude obsahovat integrované grafické jádro odvozené od řady GeForce 8. Na papíře vypadá tato technologie velmi pěkně: ve spojení s low-endovými GeForce slibuje nVidia nárůsty výkonu v řádu desítek procent.Teoreticky má ale hybridní SLI daleko větší potenciál - i za předpokladu, že kombinovatelnost karet bude omezena na jednu generaci, má zákazník stále velký výběr a může navýšit grafický výkon svého stroje přesně podle svých aktuálních finančních možností. Dále hybridní SLI umožní vypnout samostatný grafický akcelerátor, když zrovna není vyžadován jeho výkon. To se bude hodit zejména u notebooků, i mnozí uživatelé desktopových počítačů ale tuto výhodu ocení. Nejde totiž jen o spotřebu a teplo, ale také o hluk.Někde jsem zahlédl zprávu, že GeForce 8800GT (G92) bude fungovat ve SLI se staršími GeForce 8800, není to ale nic oficiálního, takže to nakonec může být úplně jinak.Nyní se pojďme podívat, co ve svém kotlíku kuchtí konkurence.AMD/ATi: CrossFireXATi sice nabízela multi-GPU řešení pro profesionální sféru už před uvedením SLI, jako řešení pro hráče se ale CrossFire objevilo téměř s ročním zpožděním po SLI a jeho použitelnost zpočátku nebyla nijak oslnivá. Během prvních několika měsíců své existence ale CrossFire prodělalo rychlý vývoj a v době uvedení Radeonů X1900 už mu nebylo moc co vytknout. Mnozí kritizovali externí propojku, proto ATi přešla na interní můstek ve stylu SLI můstku u nVidie. Dvě omezení zmíněná již v předchozí kapitole se ale týkají i CrossFire - zatím nelze zapojit lichý počet karet a možnost zapojení různých čipů jsou dosti omezené.Jediné tři čipy, které se mezi sebou dají skutečně kombinovat, jsou R423, R480 a R430 - tedy Radeony X800/X850. Frekvence, velikost využívané paměti a počet aktivních pipelines se ale vždy upraví na úroveň slabší karty, takže efektivita některých kombinací není příliš dobrá.Výše zmiňované problémy má vyřešit CrossFireX - jakási druhá generace CrossFire. Pod CrossFireX spadá hned několik technologií.Tripod, QuadFireTechnologie, které zatím známe pod názvy Tripod a QuadFire, se překvapivě týkají možnosti zapojit do CrossFire tři nebo čtyři karty. Můžeme pouze domýšlet, jestli i tyto módy budou vyžadovat speciální můstek, nicméně pokud ano, kompatibilita s širším spektrem karet by neměl být problém - dva konektory pro CF můstky mají totiž všechny karty s jádry RV570/RV560 (Radeony X1950GT/Pro a Radeon X1650XT) a všechny Radeony řady HD2000 kromě nízkoprofilových verzí. Pokud by CrossFireX skutečně vyžadovalo přítomnost konektorů pro interní můstky, pak naopak můžeme ze seznamu podporovaných karet vyškrtnout Radeony X1900 a X1950XT/XTX s jádrem R580 a všechny starší Radeony.Nyní k pevným faktům - Tripod a QuadFire budou vyžadovat čipset AMD 790FX. Pokud bude rozšíření Tri-SLI bránit malý počet podporovaných karet, pak řešení od AMD/ATi "dojede" na malý počet použitelných čipsetů. Jelikož AMD 790FX ještě není oficiálně vydán, AMD/ATi bude narozdíl od nVidie začínat de facto od nuly a platforma Intelu nebude podchycena vůbec. Narozdíl od nVidie ale AMD může propagovat celou platformu procesoru, čipsetu a grafického akcelerátoru: možná si vzpomenete, že Phenom se třemi nebo čtyřmi jádry, AMD 790FX a high-endové řešení od ATi AMD interně nazývá jako platformu "Spider".ATi oficiálně tvrdí, že dvě karty podávají 180% výkonu jedné karty, se třemi kartami je to 260% a se čtyřmi už něco přes 300%. Tato čísla bych ovšem nebral moc vážně, neb jsou evidentně jaksi střelená od boku: efektivita CrossFire je v některých případech i vyšší, než 80%, naopak někdy nefunguje, tak jak má a je tedy přinejmenším odvážné udávat "obecně platnou" hodnotu.Sami si asi domyslíte, že největším problémem budou ovladače - současné CrossFire podává zejména v DirectX 10 velmi rozporuplné výsledky a na driverech je očividně mnoho práce. ATi nicméně slibuje, že v nejdůležitějších DirectX 10 hrách (Bioshock, Call of Juarez, Company of Heroes, Crysis, Lost Planet) bude přínos třetí karty vidět. K dispozici také bude CrossFire Overdrive, tedy možnost přetaktovat karty zapojené v CrossFire.V souvislosti s Tripodem a QuadFire by bylo dobré zmínit také projekt Lasso. Lasso je externí řešení grafické akcelerace, což se může hodit například jako doplněk k notebooku. První zmínky o Lassu se objevily už před vydáním Radeonů HD2900 a tenkrát se hovořilo o možnosti zapojit do multi-GPU režimu i pět karet. O Lassu jsme již dlouho neslyšeli, nicméně ATi nemusí nikam spěchat. Externí PCI Express, které Lasso používá, si totiž stále ještě nenašlo cestičku k uživatelům, a aby bylo hůř, Intel se bije do hrudi, že USB3.0 dosáhne rychlosti až 600MB/s. Sice za pomoci optických vláken, ale zároveň bude zachována zpětná kompatibilita s USB2.0 a to rozhodně není slabý argument.Hybrid CrossFireAMD, zdá se, usilovně pracuje také na konkurenci pro hybridní SLI. Hybridní CrossFire tedy bude to samé v červeném: prvním základním stavebním kamenem bude grafická karta nejnovější generace a tím druhým čipset AMD 770 (kódové ozn. RX780) s integrovanou grafikou odvozenou od Radeonů HD2000. Hybridní CrossFire bude fungovat stejně, jako hybridní SLI - integrované grafické jádro bude vypomáhat samostatnému akcelerátoru, který bude možno pro účely šetření energie vypnout. Zde má ale nVidia notnou výhodu, neboť její hybridní SLI není omezeno na jednoho výrobce procesorů.Čipsety podporující výše uvedené technologie by měly vyjít koncem listopadu/novembra, tedy s mírným zpožděním za nVidií. S trochou štěstí se celou platformu Spider podaří sestavit ještě letos.Slovo závěremPřed nVidií i AMD/ATi stojí velký úkol. Návrhy čipů jsou sice již dávno hotovy, nyní ale bude potřeba vdechnout jim život použitelnými ovladači. Tuším, že toto se bude týkat zejména ATi. AMD se také bude muset pořádně otáčet, aby se mezi hráči rozšířily základní desky s čipsety AMD 790FX.Slušelo by se na závěr popřát oběma rivalům, aby nabídli dvě srovnatelná řešení, ze kterých by zákazník mohl vybírat. Triple SLI a Tripod/QuadFire jdou ale každý trochu jinou cestou a jen čas ukáže, čí přístup byl lepší.

folder_openPřiřazené štítky

Flash paměti-MicroSD-1024MB MicroSD Trio A

access_time01.duben 2020personRedakce

3-v-1 tak by se dala charakterizovat tato multifunkční sada, která přináší mikro SD kartu, adaptér do SD slotu a zároveň je použitelná i do USB.A-DATA microSD Trio je chytrý balíček zařízení, se kterým si poradíte v každé situaci a nic vás nezaskočí. Chcete poslouchat mp3 ve vašem mobilním telefonu? Žádný problém díky moderní miniaturní kartě micro SD. Chcete nafotit pár snímků na vašem digitálním fotoaparátu s SD slotem? Žádný problém díky SD adaptéru. Rádi byste si snímky prohlédli na vašem PC nebo notebooku a nemáte čtečku paměťových karet? Opět žádný problém, neboť toto zařízení disponuje adaptérem do klasického USB slotu.A-DATA microSD Trio je výborným řešení pro všechny, kdo potřebují mít neustále možnost sdílet a vyuřívat fotografie, hudbu, video a data. Samozřejmostí je přenášení těchto dat mezi libovolnou kombinací mobilního zařízení (např telefon, mp3 přehrávač), spotřební elektroniky (např. fotoaparát, autorádio) a výpočetní techniky (PC, notebook). V případě tohoto zařízení platí téměř doslova "nic není nemožné".Rozhraní : microSD, SD, USB (není potřeba žádná čtečka) Napájení:2.7 – 3.6 V

folder_openPřiřazené štítky

Gamepady? Stále mají co nabídnout...

access_time04.květen 2020personRedakce

Hledáte vhodné a především univerzální herní zařízení? Napadl vás gamepad? Zkuste se s námi podívat na takovou bratrskou dvojici...Gamepad je zvláštní hráčská pomůcka. Jedni ho zatracují, druzí vyzvedávají do výšin. Jako vždy se dá pravda hledat někde uprostřed. Není to všelék - tím chci říci nehodí se vždy a všude - ale svůj účel ve vhodných hrách plní dobře. Ostatně jako každé herní zařízení a i jako každá jiná věc. Nedávno jsem měl příležitost si dva takové gamepady vyzkoušet. Oba od stejného výrobce, tedy od THRUSTMASTER, oba velmi podobné, oba na našem trhu dobře dostupné a hlavně oba poměrně dobře dostupné i cenově. FireStorm Dual Analog 2 a FireStorm Dual Power. Jak vidíte, i název je více než podobný a přiznám se rovnou, že potom, co jsem obě zařízení vybalil a hodlal připojit k PC, přelepil jsem na jednom z nich asi o centimetr jakýsi štítek o kontrole nebo něčem podobném a to jen proto, abych věděl který gamepad je který. Design obou je totiž naprosto shodný. Takže první rozdíl je krabice. Nevím proč, ale verze Power si zasloužila o poznaní větší balení. Možná aby se tam pohodlně vešlo CD, což je druhý rozdíl. Zde jenom doplním, že na krabici od FireStorm Analog je hned vtipně poznamenáno „NO CD“, aby jste si nemysleli, že tam nějaké mělo být a není. A proč tedy verze Power CD má? Inu to je jednoduché! Verze Power je totiž doplněna o Force FeedBack, či spíše vibrační funkce. To je v případě gamepadu vhodnější značení. Tak, a víte rozdíly všechny, včetně toho nejvýznamnějšího.Pojďme se podívat na zpracování, design a základní funkce. Jak již bylo řečeno, jsou obě zařízení designově naprosto shodná, takže na nich nalezneme shodný počet tlačítek, „kříž“ pro neanalogové ovládání a samozřejmě i analogové páčky. Tak a pozor! Tlačítek je na gamepadu rovných 12! Ano, čtete dobře, dvanáct. A to jsou všechna relativně dobře i naráz dostupná. Ergonomie je jednoznačně odvedená na výbornou. Čtveřici tlačítek na přední straně ovládáte naprosto intuitivně oběma ukazováky a sotva gamepad uchopíte, prostředníky přesně dosednou na dvojici tlačítek na spodní straně. Při pohledu shora naleznete na pravé části další čtyři definovatelná tlačítka a dvě analogové páčky. Mezi nimiž je ještě tlačítko pro přepnutí režimu levé páčky. Ta buď funguje jako pravá, tedy plně analogově, a nebo můžete přepnout do režimu, kdy namísto levé páčky ožije úplně vlevo umístěný kříž. Možná to zní složitě, ale věřte, že ovládání gamepadem je příjemné a po několika pokusech vám bezproblémově vstoupí takříkajíc do krve.Kompletní povrch gamepadu je v obou verzích příjemně pogumovaný, včetně analogových páček. Pro uchopení je povrch příjemný, pro ovládání by samotný vrchol analogových páček zasloužil zdrsnění, jako je tomu u Playstationového DualShocku. Takto se vám v zápalu boje lehce stane, že vám bříško palce po ovládacím hříbku prostě uklouzne. A aby to nebylo tak jednoduché, počítejte se mnou. Šest tlačítek vepředu, potažmo zespodu. Čtyři pro pravý palec. A kde jsou sakra ta zbylá dvě? Pod analogovými páčkami. Ano tyto dvě malé páčky nejen že jsou alfou i omegou ovládání pohybu, protože každou z nich můžete určovat čtyři směry, ale ještě při jejich stlačení aktivujete tlačítko. Dlužno podotknout, že se jedná o „trik“ z DualShocku od Sony. Ovšem i tady páčky fungovaly včetně tlačítek na jedničku s hvězdičkou.Jak se s takovým gamepadem hraje, jak se instaluje, nastavuje, jak se s takovým gamepadem zkrátka žije? Naprosto v pohodě. Instalace těžko může být jednoduší. V obou případech se zařízení připojuje přes USB a jak je u tohoto systému dobrým zvykem, s instalaci nebývají potíže a nenarazil jsem na ně ani tentokrát. Jednoduší variantu FireStorm Analog prostě jen bafněte za kablík a šup s ním do nejbližšího USBéčka. Ať používáte Windows 98 či XP (pod kterými jsem zařízení zkoušel), došlo ke správné detekci a ovladač se následně objevil v seznamu herních zařízení. U verze Power pouze doinstalujete podporu vibrací, nebo chcete-li Force FeedBack. V SysTray (to jsou ty ikonky vpravo dole vedle hodin :) se vám následně objeví ikonka další, a to pro nastavení. Na tu se ještě podíváme zblízka.Právě pomocí ikonky s páčkou (zřejmě jakýsi náznak analogové páčky ovladače, ale také mě mohl šálit můj stařecký zrak) můžete přistoupit k nastavení gamepadu, a to včetně vibračních funkcí. Ale musím se přiznat, že vyjma ověření funkce vibrací jsem nenašel žádný další přínos. Sice můžete nastavit, zda se má zařízení chovat úměrně danému stylu hry (plošinová skákačka, letecký simulátor, závody, atd.) ale praxe je prostě trochu jiná. Zařízení se chová podle mého názoru naprosto stejně. Jakmile zapnete v konkrétní hře funkci zpětné vazby (tedy Force FeedBack) dočkáte se i otřesů ovladače. Ale já jsem žádný rozdíl v souvislosti se zmíněnou možností nastavení neshledal. A vibrace zaslouží ještě jednu drobnou výtku. Jestliže je použijete ve střílečce, v „mlátičce“, nebo ve sportu, je všechno celkem fajn. Vibrace se ozývají při zpětném rázu zbraně, při obdržené ráně, či při srážce dvou hráčů. Ale pod vlivem Gran Turisma z PS2, které jsem také nikdy neovládal jinak než na gamepadu, jsem chtěl vyzkoušet i nějaká ta autíčka. A tady vyvstal drobný problém. Hry pro PC mají nezřídka funkci Force FeedBack udělanou natolik přesvědčivě, že se do volantu přenáší vibrace z motoru a tak se vám gamepad v rukách třese celou dobu co jedete. Samozřejmě při nárazu, nebo skoku se ozve ostřeji, ale tím nejslabším „vrněním“ se ozývá pořád. A to už není ani příjemné, ani autentické.Jak to shrnout. Lepší gamepad k PC budete za cenu nižší, než je jeden běžný herní titul, těžko hledat. Vezmeme-li v potaz množství ovládacích prvků, masivní provedení, perfektní ergonomii a bezproblémovou instalaci, mohu vám jak FireStorm Dual Analog 2 a FireStorm Dual Power jen doporučit. 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Virtuální realita na dotaz žádný problém

Virtuální realita není jenom pro pařany

access_time31.březen 2020personRedakce

Většinou si lidé myslí, že virtuální realita je něco, co bylo vytvořeno jen pro počítačové hráče. Takový předsudek je velký problém pro vývojové společnosti a pro menší projekty, jako je právě V-Rabbit. Většinou nám jde právě o zpopularizování virtuální reality mezi širší publikum. VR přilba vám nezajistí rychlejší reakci ani přesnost. Nabídne vám především jiný prožitek. Tento nový prožitek nabízí jak hráčům, tak i zbytku „normální“ populace ????Je velká chyba myslet si, že když nehraji hry, tak virtuální realita není pro mě. Spousta vývojových společností naopak chápe virtuální realitu jako příležitost jak rozšířit skrze novou formu zážitku svou cílovou skupinu. Začíná se vytvářet množství obsahu pro neherní komunitu. Obsah, který je zaměřený nikoli na soutěživost, ale na vytváření nových zážitků, které chceme všichni zažít, ale jsou pro nás nedosažitelné, jako například výlet na měsíc, do džungle nebo na dno moře.Častý je též obsah zaměřený na virtuální turistiku. Hodně lidí se mě ptá: proč bych si měl pořizovat přilbu, abych se podíval do Chrámu Svatého Víta nebo do skotských hor, když si tam můžu zajet? Já se zase ptám proč lidi sedí před televizemi a prožívají životy vymyšlených seriálových postav, místo aby si užili ten vlastní? Je to jednoduché, je to prostě forma zábavy. Věřím že virtuální realita bude v budoucnu jedním z hlavních zdrojů domácí zábavy hned vedle televize.V některých směrech televizi nahradí. Věřte, že je jiný pocit koukat na lva jak loví antilopu na dvourozměrné obrazovce, nebo být přímo u toho. Takový dokument ve virtuální realitě působí jinak na vaše smysly, než ten z televizní obrazovky. Jde o skutečný zážitek, který se vám vryje hluboko do paměti a najednou zjistíte, že informace, které byly v dokumentu obsaženy, si pamatujete i po několika měsících.V-Rabitt si klade za cíl zprostředkovat právě takové zážitky. Vyhledáváme hlavně neherní obsah a vyjednáváme se studii licence, abych jej mohli zpřístupnit i lidem, kteří nechtějí za vybavení pro virtuální realitu utrácet a raději využijí našich služeb. Musím říci, že jednání jsou úspěšná a velmi příjemná, protože všichni jsou opojeni raketovým startem virtuální reality a mají pocit sounáležitosti s ostatními z branže.Nutno též podotknout, že neherní obsah je vyšší kvality, nežli ten herní a nehráči odchází z návštěvy s mnohem silnějšími pocity než hráči, kteří jsou zvyklí na vysokou kvalitu AAA titulů a mohou být současnými VR tituly lehce zklamáni.Mám pocit, že nehráči si virtuální realitu často užijí mnohem více než hráči. Nebojte se tedy přijít a zkusit něco vyjímečného.

folder_openPřiřazené štítky