Výsledky vyhledávání v sekci PC hry na dotaz hraní

GTR - The Ultimate Racing Game

access_time01.duben 2020personRedakce

Závodních her utěšeně přibývá, ale jde především o arkádové kousky, které pravé závodníky příliš neuspokojují. GTR patří k ultrarealistickým hrám s licencí FIA GT a my se nyní podíváme, jak se nám líbilo demo.Tento rok se zdá býti skutečnou slavností pro milovníky virtuálního závodění, protože právě letos spatří světlo světa nevídané množství automobilových simulátorů, ať už jsou to ty akčnější nebo naopak přísně realistické. Na první pohled to tak sice nemusí vypadat, ovšem po povedeném Colin McRae Rally 04 se od stejné společnosti dočkáme i TOCA Race Driver 2 s obří porcí zachycených soutěží. Možná přijde i pokračování zmíněného Colina, nové NFS a mnoho méně známých projektů. Přestože se nedočkáme žádné výraznější formulové hry, budeme mít tedy celý rok co dělat a notně k tomu přispěje dosud nepříliš sledovaný titul GTR s více než zajímavou historií. Asi před rokem vydala partička nadšenců slučujících se pod názvem SimBim mod do hry F1 2002 – GT Racing 2002, který si ihned získal širokou oblibu pro svou nevídanou propracovanost a realističnost. Jako tvůrcům jednoho z nejúspěšnějších modů minulého roku se SimBim dostalo příležitosti vytvořit plnohodnotný komerční titul, s nímž se chystají udělat díru do světa. My tento nemalý cíl můžeme s předstihem posoudit prostřednictvím demoverze, jež má sice trochu pohnutý osud, ale v této chvíli je již oficiálně vypuštěná pro veřejnost. Nebylo tomu tak vždy, a to především vzhledem k tomu, že GTR ještě zdaleka není ve finální fázi. Zbývá dodělat spoustu vozů i tratí. Základní kód hry už ale je víceméně definitivní, tudíž se v SimBim rozhodli celý projekt trochu medializovat a vybraným periodikům i webům zaslali neveřejnou ukázku. Ovšem to ještě nevěděli, jak se jim tento vstřícný krok vymstí. Dobráci totiž využili demo jak za účelem napsání preview, tak i pro zvýšení návštěvnosti uvolněním dema širokým vodám internetu. Šíření tak již nemohlo nic zabránit a autorům tak nezbylo nic jiného, než přiklepnout legalizaci dema. My vám tak můžeme přinést první dojmy z hraní.Hned zpočátku je třeba si uvědomit, že autoři jsou především nadšenci, i když nyní již s profesionálním přízviskem. A jako takoví budou dělat přesně to, co je baví, což je rozhodně pozitivní pro hráče, kteří holdují ultrarealistickým závodním hrám, jichž je poslední dobou jako šafránu. Nic proti právě přicházejícímu Race Driverovi 2, ale ten, přestože navozuje pocit ze skutečné jízdy, nemůže nikdy uspokojit v motorovém oleji koupajícího se fanouška, jenž za vrchol hry považuje detailní nastavení vozu a je mu skvěle, když sebemenší změny provedené ve virtuální garáží pocítí i na trati v detailních odlišnostech jízdního modelu, který by laik označil jako nezábavný a pořád stejně obtížný či snad rovnou neschůdný. Přesně takový je GTR a my můžeme být SimBinům jedině vděční, protože, jak bylo popsáno výše, arkádových závodů je spousta a jakkoli jsou zábavné i návykové, je těžké si k nim vytvořit vpravdě dlouhodobý vztah. Ten totiž s přibývajícími odježděnými koly bude čím dál tím slábnout, až se přistihnete za stavu, kdy podobnou hru budete hrát jen z návyku. Podle kvality titulu může tato doba trvat klidně i měsíc a déle, ovšem něco vážnějšího čekat nelze. Přesně naopak je tomu s realismem protknutými „auty“. K nim se přes počáteční složitostí způsobený odpor, tíhne čím dál tím více a se zvyšujícím se uměním roste i skvělý pocit z jízdy, jenž je za pomoci adekvátního vybavení, tedy především kvalitního volantu, doveden až do absolutních hranic, možná i za ně.Ne nadarmo si tak i skuteční a prostřelí závodníci pochvalují některé z her a ty mainstreamové z davům neznámého důvodu s přehledem zatracují. Jestliže jsem dosud mluvil víceméně obecně, můžeme to nejlepší z předchozích vět, tedy to o realistickém závodění, vztáhnout bez nejmenších námitek právě k propíranému titulu, tedy GTR. Hra byla rovněž předváděna zkušeným jezdcům, kteří nemohli pochopit, jak je něco takového možné vytvořit v počítačové podobě a od hry se jednoduše nemohli odtrhnout. Nemůžeme si dělat iluze, že bychom měli co do činění se simulací pocitu z jízdy pilotů (na to si ještě pěkně dlouho počkáme), ale i tak jde o poklonu z největších. GTR je založeno na licenci FIA GT, jež v počítačových hrách není zrovna moc protěžovaná a vzhledem k tomu, že se jedná o jednu z nejzajímavějších sérií, přitažlivost hry to jedině zvyšuje. Můžeme se těšit na reálie letošního ročníku se všemi tratěmi, vozy a snad i jezdci. Řečí čísel to je deset veleznámých tratí - Barcelona, Magny-Cours, Enna-Pergusa, Brno, Donington, Spa, Anderstorp, Oschersleben, Estoril, Monza, přičemž na skvělém okruhu Spa Francochamps se můžeme těšit na legendárního čtyřiadvaceti hodinovku. Zatím není jasné, jak bude probíhat, ale dá se odhadovat, že za jejího průběhu půjde pauzovat, i když se určitě najdou vytrvdlíci, kteří si unikátní zážitek nenechají ujít a projedou si prestižní závod na jeden zátah. Nejen na ně však v takovém případě bude kladen velký tlak, vezměte si třeba chybu v ostré zatáčce jen několik hodin před cílem, jež může definitivně zhatit celé snažení, ale s problémy se zřejmě bude potýkat i PC. Autoři totiž slibují unikátní závod se vším všudy, tedy i s obří porcí vozů na trati, jakou jsme prý ještě v žádné jiné hře neměli možnost vidět. A my jim to věříme!Když už jsme u aut, podstatného to prvku hry, zmiňme jejich úžasný, k sedmdesátce (70!!!) sahající počet. Můžeme se těšit na takové klasiky závodnické školy jako je Porsche 993 GT2, Porsche 996 Turbo, Porsche 996 GT3-RS, Porsche 996 GT3 Cup, Seat Toledo, Morgan Aero 8, BMW Z3 M, Lotus Elise, Vertigo Streiff, Ferrari 575 GTC, Ferrari 360 Modena, Chrysler Viper GTS-R, Lister Storm, Lamborghini Diablo GT-R, Lamborghini, Murciélago R-GT, Saleen S7-R, Mosler MT900, Chevrolet Corvette C5-R atd. Upozorňujeme, že toto je jen stručný výčet. V demu jsme měli možnost řádit s ne až tak známými vozy Lister Storm a Morgan Aero a musíme říci, že se od sebe dosti výrazně lišily, a to nejen vzhledem, ale i vlastnostmi. Jistě, do velké míry to je způsobeno příslušností každého z nich k trochu jiné třídě, ovšem podle všeho se takto budou lišit všechny super silné káry. S každou z nich se tak musí zacházet s nejvyšší opatrností a uvědomovat si, že do zatáčky může jít zcela jinak než předchozí testovaný stroj. Obří možnosti se před námi rozvíjejí zvláště se zapojením všemožného ladění, které jsme okoštovali i v ukázce a vzhledem k našim ne až tak obsáhlým zkušenostem jsme se trochu ztráceli a místy nevěděli, o co přesně jde. Nechápejte mě špatně, tohle řadím rozhodně k plusů, protože již na začátku jsme přijali úděl realistického závodění. Ovlivnit můžeme opravdu skoro všechno a jsem si jist, že jen zkušením různých kombinací se hardcore hráči vyřádí. Ale abychom přehnaně nestrašili nováčky, musíme dodat, že si mohou vybrat jedno z nabízených nastavení a s ním pak bez problémů závodit. Začínajícím závodníkům jistě pomůže i trochu netradiční výběr obtížnosti ještě před vstupem do menu. Dá se z toho usuzovat, že podle výběru se k vám hra bude chovat po celou dobu, co s ní budete trávit čas, tedy i v menu apod. Zřejmě nejpřístupnějším je mod arcade, který v demu není přístupný, ale dá se předpokládat, že po jeho spuštění se hra dostane někam na roveň několikrát zmiňovaného Race Driveru. K tomu však titul nebyl moc designován, tudíž není radno čekat zázraky a půjde spíše o takovou přípravku pro mod semi-pro, tedy pokročilý a také pro obtížnost, na níž se skví název simulator. Poslední zmiňovanou si vychutnají jen naprostí fajnšmekři disponující volantem a letitými zkušenosti. Semi-pro skýtá příjemné povyražení takřka pro všechny, podmínkou je ale rovněž tvrdý trénink, protože opravdu nejde o hru pro sralbotky.Fyzika jízdy je impozantní. Do zatáček je třeba najíždět se skutečnou obezřetností. Stačí chvilková nepozornost či chybka a vůz již taháte z ochranné zóny. Sice pořád pojízdný, avšak se zhoršenými vlastnostmi. Problémem není ani kompletní zrušení stroje, i když k tomu potřebujete přeci jen více, než v reálu. Na nejtěžší obtížnost je kolikrát problémem udržet auto na rovné trati, ke smyku stačí i neopatrné řazení. Je třeba si prostě hodně zvykat a přijmout hromadu nedokončených závodů. Jednou to prostě přijde a vy tu trať projedete a navíc ještě všechny porazíte. Hráči se také mohou učit od počítačové AI, jelikož je možné zapnout řízení umělou inteligencí a sledovat ideální projíždění trati.Graficky jde rozhodně o nadprůměr, i když o špičce se mluvit nedá. Podle všeho hra funguje na jádru F1 2002, který má jistá omezení, ale autorům se je podařilo víceméně eliminovat. Za zmínku stojí především překrásné modely vozů s lesklou kapotou. Možná trochu zamrzí, že se nedeformují tak, jak by mnozí čekali. To však možná přijde až v plné verzi, přeci jen od původně neveřejného dema nemůžeme chtít všechno. Povedlo se i bohaté okolí trati. O zvucích mluvme jen v superlativech, jelikož takto skvěle znějící motory se jen tak neslyší. Nutno říci, že se jejich zvuk liší i podle toho, jaký pohled máte zrovna nastaven. Pokud je to ten z kokpitu, budete si připadat jako ve stíhačce. A pokud narazíte, čekejte pořádnou a nepříjemnou ránu, která poleká i vás!Dohromady to tak vypadá na jedno z nejpříjemnějších překvapení na závody bohatého roku. Již demo přesvědčuje o nepopiratelných kvalitách a plná verze celý zážitek zcela jistě umocní. Realistického ježdění prostě moc není a každý nový titul tak musíme vítat s nadšením. GTR navíc přinese vynikající požitek z jízdy a skvělé technické zpracování. Jen to datum vydání by nemuselo být tak daleko. Mluví se totiž až o podzimu letošního roku.

folder_openPřiřazené štítky

Mafia:The City of Lost Heaven

access_time05.duben 2020personRedakce

PrologMnohokrát jsem jen tak ležel na pohovce a uvažoval jakou cenu má asi takový život jako je ten můj, brzy jsem to zjistil. Mnohokrát jsem se v noci probouzel nervózní, s oroseným čelem přemýšlejíc nad obsahem svých nočních můr, realita byla nakonec ještě drsnější. Mnohokrát mě napadaly různé myšlenky o tomto světě, ve kterém skoro vše už dávno ztratilo svou původní hodnotu, ale to nejhorší jsem měl poznat až později. Mnohokrát jsem po večerech přemýšlel o své budoucnosti, o tom co bude dál, odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Být taxikářem ve třicátých letech nebylo nic snadného, světová krize postihla snad všechny bez výjimky a takoví jako já to měli tím pádem v mnoha ohledech ještě těžší než doposud. Stále jsem toužil po nějaké zásadní změně, snil jsem o krásných věcech a čekal na zázrak. Jednoho dne se ale všechna naděje vypařila, šance na lepší život zmizela během okamžiku. Uvědomil jsem si, že jsem na nesprávném místě v nesprávnou chvíli a litoval jsem toho jako ještě nikdy ničeho předtím. Zaplést se do přestřelky mezi znepřátelenými mafiány nebyl zrovna ten můj sen. Tenkrát jsem ovšem měl jen dvě možnosti a já si vybral tu výhodnější. Když se teď na celou věc podívám s odstupem, ničeho nelituji. Život mi nedal moc na výběr, a tak jsem ho prožil podle tehdejších možností jak nejlépe to šlo. K dokonalosti to mělo však hodně daleko, nikdy jsem totiž netvrdil, že můj život byl zcela ideální, to ne, k tomu měl hodně daleko, ale alespoň jsem stihl udělat několik rozumných rozhodnutí a uskutečnit některé své sny. No, neměl jsem vůbec jednoduchý život, ten mi za celá ta léta připravil nejedno nečekané překvapení díky nimž jsem se dostal až tam, kde jsem teď. Teď už jen tiše doufám, že v podvědomí lidí zůstanou jen ty kladné vzpomínky na činy Tommyho Angela, muže, jenž neměl na výběr a rozhodl se tak, jak se rozhodl…pro částečnou spravedlnost a bezpečí své rodiny. Úvodní slovoČeská herní scéna se již nějaký ten pátek může pyšnit několika tituly, které si dokázaly vysloužit uznání nejen u nás v Evropě, ale také v zámoří. Patří mezi ně například Hidden and Dangerous, Operace Flashpoint a Original War, všechno to jsou hry vysokých kvalit po všech stránkách. Že by už ze strany našich herních vývojářů odzvonilo odfláknutým hrám primárně určených pro české hráče? Snad ano. Nyní přichází chvíle na představení bezpochyby další světově velice úspěšné hry z českých luhů a hájů. Dosavadní výsledky prodejních žebříčků mluví za vše, Mafia se po několika týdnech prodeje v zámoří a Evropských státech stala jedním z nejžádanějších titulů a v několika zemích dokonce dominuje na prvních příčkách v prodejnosti. Ostatně není se čemu divit, lidé z Illusion Softworks do vývoje dali všechny své síly a bezmála čtyři roky tvrdé práce přinesli své slaďoučké ovoce. Mafia: The City of Lost Heaven je tu, přináší dokonalou atmosféru, celkové zpracování na vysoké úrovni a hlavně hodiny bezvadné zábavy. Hra nebo interaktivní film ?Hned ze začátku vás (možná včetně špičkově originálně ztvárněného loga firmy) čeká velice milé překvapení. Příběh je hrou spojen takřka dokonale. Už od první mise jsem hru prožíval naplno, snad ještě u žádné jiné hry jsem neviděl tak propracovaný příběh doprovázející hru doslova na každém kroku. Intro, u jiných her nicotného významu, zde hraje důležitou roli. Nejprve letmá prohlídka města a jeho struktury, poté střih a záběr na hlavního hrdinu Tommyho, který se vydává do jednoho z barů vyprávět svůj životní příběh mafiána detektivu Normanovi, což je typický drsný polda ze staré školy, pro kterého jsou lidé typu Tommy Angelo jen bezcitnými zločinci, tentokrát ale pro jisté důvody své předsudky potlačí. V této chvíli se hra odehrává již ve vlastním enginu a první dojem z grafiky na mě velice zapůsobil. Příběhová linie je prošpikována několika nečekanými událostmi a většina hry je zastoupena i četnými animacemi plynně navazujícími na dosavadní průběh děje. Silná atmosféra, to je to správné slovo pro tak vynikající ztvárnění příběhu Mafie. Místy se skutečně nevyhnete pocitu, že scénář psal zkušený filmový tvůrce. U většiny her jsou mise postavené na úkolech, které teprve konkrétní mise tvoří, v tomto případě je to jinak. U každé mise víte proč máte daný úkol splnit, co k tomu vedlo, důvod vašeho počínání není nikdy anonymní. Všechny mise jsou mezi sebou bezvadně provázané, nenajdete snad jedinou štěrbinu, kde by události na sebe přímo nenavazovali a neměli nějaký cílený důvod. Celkovou atmosféru a ojedinělý brilantní příběh doplňují taktéž klasické náplně misí, reálné prostředí a hlavně doplňující informace o pozadí celého příběhu a jednotlivé náznaky příštích událostí, které hráče drží neustále v pozoru a nutí ho těšit se co bude dál. A mohu vás ujistit, že předpokládat můžete hodně věcí, ale někdy se dočkáte takových dějových vyhrocení, stejně jako u dobrého filmu.Nechtěně mafiánemByla to náhoda nebo tomu tak chtěl osud? Ať tak či onak, Tommy se jednoho dne připletl mezi vyřizování účtů dvou znepřátelených mafiánských rodin. Toho dne v podvečer poklidně postával u svého taxi a pálil jednu cigaretu za druhou, čekání na zákazníka se někdy docela protáhne. Zvuk střelby a svištících pneumatik nevěštil nic dobrého, zanedlouho se zpoza rohu objevili na dva ozbrojení muži a donutili Tommyho, aby je svezl a pokusil se uniknout jejich pronásledovatelům, ostatně mu nic jiného nezbývalo. Po zdárném splnění úkolu je Tommymu nabídnuta práce pro mafiánského bosse Dona Salieriho. Následuje klidné projíždění ulic města a plnění taxikářské práce. To už nebude náhoda, když Tommyho na jednom z parkovišť přepadne dvojice drsných gangsterů. Nezbývá než uniknout, prokličkovat zapadlé uličky a nakonec se zdárně dostat do baru Dona Salieriho. Dvě kulky, dva mrtví. Mafiáni pronásledující Tommyho už nikdy nikomu nebudou dělat problémy, bohužel jen oni dva. Tímto se náš hrdina stává adeptem na jednoho z hlavních mužů mafiánské rodiny Salierů. Vítejte ve městě Ztraceného NebePropracované, fungující město, tak by se dalo stručně popsat město Lost Heaven, ve kterém se většina misí Mafie odehrává. To je nejdříve rozděleno na několik částí pospojovaných mosty a podjezdy. Každá taková větší část je rozdělena ještě na několik menších označených názvy. Jedná se o zapadlé přístaviště, centrální část, staré město , čínskou čtvrť, italskou osadu nebo výlučně obytné čtvrtě. Pro celé město je charakteristická hlavně rozmanitost, s kterou jsou podány všechny jeho části. Podle dostupných informací je město inspirováno dobovým Chicagem, proto i v Lost Heaven jezdí funkční nadzemka, což je jeden ze způsobí jak se ve městě vcelku rychle a nepozorovaně přemisťovat na větší vzdálenosti (druhý jsou všudypřítomné tramvaje). Druhá a nejlepší možnost je využít bohatého vozového parku a projíždět všechny ty uličky, zkratky a samozřejmě i hlavní dopravní tepny. Pokud byste se však rozhodli prozkoumat město po svých, uděláte jedině dobře. Jinak ulice samozřejmě nezejí prázdnotou, ale prohánějí se na nich zástupy chodců. Po silnicích cestují kolony aut všeho druhu a s různými řidiči. Zmínit se musím o různých doplňcích města, do čehož spadají odpadkové koše, pouliční lampy, poštovní schránky, zaparkovaná vozidla a třeba hydranty nebo benzínové pumpy mající své opodstatnění (autům totiž dochází i benzín). Někomu se tyto věci můžou zdát jako totálně nepotřebná věc, zbytečný detail, ale věřte mi, že tímto město získává více na reálnosti. Včetně toho všeho narazíte na obchody, bary, kina, galerie, nemocnici a různá skladiště. Do všech těchto budov z pochopitelných důvodů není možné vstoupit, ale i tak se za hru do několika z nich podíváte.A jde se do práceMafia obsahuje celkem 20 lineárních misí (až na jednu výjimku) plus několik vedlejších, nepovinných, za jejichž splnění můžete dostat do sortimentu vždy nějaké nové auto, což se dost hodí. Hra začíná pochopitelně těmi jednoduššími misemi (i když to není až zas tak snadné), a tak hned v první má hráč za úkol dojed na označené místo a trochu porouchat auta svých nepřátel. Jenže ty hlídá podivný chlapík, který si může zavolat na pomoc několik přátel z vedlejšího baru, a ti už disponují pistolemi, zato vy jen baseballkou a dvěmi zápalnými lahvemi. Úkol lze splnit několika způsoby, buď hlídače jednoduše přejedete a budete doufat, že mu to na vysvětlenou stačilo nebo se vetřete na dvůr s auty zadní brankou a pořádně hlídače bacíte po hlavě, cesta je volná. Další mise je už poněkud ostřejšího rázu, sbírání výpalného se totiž může proměnit v nebezpečnou akci. V této misi se poprvé podíváte na venkov, mimo město. A co byste čekali dál? Atentáty, vraždy, vyřizování účtů, pašování whiskey, kradení cenných doutníků a mnoho dalšího. Všechny mise mohu označit za prvotřídní, opět výborně propracované, nápadité a velice hratelné. Našlo by se snad jen pár příkladů, kdy hrozí jisté zakysnutí nechuť k dalšímu hraní, ale jsem si jist, že touha po odhalení dalších událostí každého hnedka přesvědčí. Jinak skoro v každé misi vás provází jedna z hlavních postav jako parťák. Paulie a Sam jsou Tommyho dobří přátelé a riskují své životy většinou společně. Tudíž v drtivé většině misí vám bude asistovat jeden z nich nebo rovnou oba. Nevyhnete se však ani samotářským akcím jako atentáty na vlivné politiky stojící v cestě prosperitě vaší mafiánské rodiny. Free Ride (Extreme)Včetně samotné kampaně hra obsahuje též volnou jízdu po městě (Free Ride), bez jakýchkoli omezení, ať už časových nebo co do pohybu po městě. V tomto módu si můžete dělat prakticky co chcete – vydělávat dolary jako taxikář, dostávat odměny za zneškodnění mafiánů nebo klasicky za ničení aut. Při každé hře si lze vybrat jakékoli přístupné auto a to si dát za nějaký čas klidně opravit a následně uložit pozici. Pro vykonání obou akcí je nutné se dostat k vyznačeným místům na mapě. Mutace volné jízdy Free Ride Extreme je zas úplně u něčem jiném, jedná se tak trochu o šílenou věc. Hráč začíná ve svém domě (kde se dá hra uložit) a disponuje jedním obyčejným autem. Nic zvláštního do doby, než narazíte na podivně mávající chlapíka, který vám poví, že jemu podobné postavičky (je jich 19) jsou roztroušené po celém městě a každá z nich vám může zadat jeden úkol, po jehož splnění si zpřístupníte jedno z několika bonusových aut. Ty nejsou klasického rázu, ale jedná se třeba o vysoce rychlé závodní formule (v jednom případě vypadá jako raketa na kolečkách), obrněný vůz nebo terénní vozy. Takže i po dohrání normální hry se můžete ještě několik dní skvěle bavit ztřeštěnou jízdou po městě a plněním ještě bláznivějších úkolů (například přejet most s nejpomalejším autem ve hře, při čemž vás ze vzduchu bombarduje vzducholoď…téměř nemožné). Kam se poděla chytrost?Dostáváme se k největší slabině hry Mafia, tím je inteligence nepřátel i obyčejných civilistů. Moc rád bych oboje označil za bezproblémové, ale bohužel. Nepřátelští mafiáni se neumějí schovávat když nabíjejí, úskoky používají jen jednou za čas a vůbec se hráče nesnaží nijak překvapit. Krýt se za auto a vyčkávat až jim naběhnete před hlaveň je asi tak jediné. Škoda slov, v tomto ohledu by si Mafia zasloužila urychleně nějaký patch, který by vše vyřešil. Protože ani inteligence civilistů není nijak zázračná. Nejvíc mě naštvalo, že řidiči aut sedí a sedí a vy jim mezi tím střílíte do oken, prostřelujete pneumatiky a nic. Ujet neumějí, ani nic jiného. Bída, bída. O něco lepší je to už s policisty, kteří jen tupě nečekají až postřílíte plku ulice, ale hned jak uvidí vytaženou zbraň, jdou po vás. To samé platí i při jízdě na červenou, způsobení dopravní nehody nebo při vysoké rychlosti. Při běžných dopravních přestupcích vás čeká jen zdržení a zaplacení pokuty, až za držení zbraně, střelbu nebo opravdu hodně vysokou rychlost (dobově se myslí tak 70km/h a více po městě) vás při chycení čekají klepeta, v horším případě kladení odporu rovnou zastřelení. Divné ovšem je, že když nepřátelští mafiáni dřímají v rukou samopaly a vyprazdňují jeden zásobník za druhým, nikomu to nepřijde a policisté reagují jen na prohřešky hráče, docela nerealistické. Audio vizuální hostinaHudba použitá ve hře přesně vystihuje dobu, ve které se Mafii odehrává. Klidné, místy lehce neposluchatelné melodie vyhrávají po celou dobu a podle mě se až moc často opakují. Ostatní zvuková kulisa je v naprostém pořádky, v přístavu troubí lodě, na ulicích sviští větřík a troubí auta apod., není co vytknout. O grafice je snad zbytečné nějak dlouze psát. Použití nejmodernějšího motion-capture spolu se snímáním pohybu tváře a úst při mluvení, excelentně synchronizované s mluveným slovem, to vše zaručuje to nejlepší. Modely všech postav jsou výtečné, obzvlášť těch hlavních. Auta jsou nádherní vymodelované, lesknou se a mají na sobě i ty nejmenší detaily. Po grafické stránce pak hra působí ještě více jak skvělým zpracováním. Tomu odpovídají i lehce nadprůměrné hardwarové nároky, při nižších detailech, kdy hra vypadá stále úžasně, si zahrajete i maličko méně výkonných počítačích. Rozhodně doporučuji shlédnout okolní screenshoty a přesvědčit se o nesmírných vizuálních kvalitách Mafie.Zbraně a autaZbrojní arzenál, bez toho by asi žádný pořádný dlouho nepřežil. K dispozici zde jsou počáteční velice účinné a osvědčené „přesvědčováky, že ty peníze je opravdu lepší odevzdat“ jako baseballová pálka a ocelový boxer. O něčem jiném to už je s prvním koltem, jehož vylepšené verze magnum a „detective special“ přijdou taktéž vhod. Na drsnější prácičku je tu klasická brokovnice i verze s upilovanou hlavní. Do nejvíce náročných akcí se hodí pravděpodobně nejvíce legendární samopal Thompson. Mimo to ještě možná použijete zápalné lahve, granát a odstřelovací pušku. To co se mi na zbraních nejvíce líbilo bylo jejich přebíjení, ne jako v jiných hrách. Zde při vyměňování zásobníku přijdete o všechny zbylé náboje, na jejichž místo přijdou nové z nového zásobníku. Mafia obsahuje výběr několika desítek různých aut, všech možných typů a výkonů. Při samotné hře pak zajisté oceníte technický postup doby a nové plechové miláčky schopné jet do kopce vyšší rychlostí než 5km/h. Tím pádem ve hře najdete vůbec první „prskolety“ startující dobrou půlminutu, tak i sportovně zaměřená vozidla (včetně sanitky, hasičského auta, pohřebního apod.). Design jednotlivých automobilů je výborný. Je libo prostřelit pneumatiku nebo rovnou ustřelit celé kolo? Rozmlátit kapotu a vyrazit čelní sklo? Vše je možné. Vše jednou skončíA máme tu závěr a konečné shrnutí. Mafia: The City of Lost Heaven je prvotřídní produkt nesporných kvalit. Nebýt několika menších chybiček a bugů, bylo by vše ještě o nějaký kousek lepší. Zklamala mě hlavně AI nepřátel (leckdy i přátel, když se bezhlavě vřítili do křížové palby a já musel kvůli jejich smrti celou misi opakovat) a takové detaily jako levitující mrtvoly, ustřelený hydrant nebo velice mnoho předdefinovaných věcí. Měl jsem v úmyslu napsat objektivní recenzi, snad se mi to povedlo. Ale kdybych měl psát recenzi ihned po dohrání Mafie, nejspíš bych se neudržel a v jednom kuse ze sebe chrlil samé superlativy. Emotivní příběh je bezchybný, ztvárnění města rozmanité, vozový park rozsáhlý, náplně misí neotřelé a velice hratelné, grafika a český dabing přejdu beze slov, super, skvělé a perfektní. Lidem z Illusion Softworks skládám svou poklonu. Něco tak perfektního jsem opravdu nečekal. Teď už jen zbývá očekávat nějaký ten opravný patch a multi-player update. A pro ty, kteří se pídí po každé novince a zajímavé informaci o Mafii mi nezbývá než doporučit jistě nejlepší českou fan stránku na této adrese, kde najdete skutečně tolik zajímavostí, které by jste se nikde jinde nedočetli (víte, že v Mafii je i motorka? A možnost hrát za UFO?). Takže ještě jednou a pořádně – děkujeme za Mafii !!!! EpilogAni to vše nemohlo dopadnout jinak, vše bylo již od počátku jasné, ale podívat se pravdě do očí bylo těžší než dělat, že se nic neděje a dále si razit cestu nelehkým životem. Už jsem se naučil, že ten kdo chce vše a nejlepší, riskuje ztrátu toho nejcennějšího, a kdo je až příliš skromný, nikdy nedostane nic…každý si musí jednoho dne vybrat.

folder_openPřiřazené štítky

Paradise Cracked

access_time04.květen 2020personRedakce

Dnes vám přinášíme podrobný pohled na cyberpunkové RPG Paradise Cracked, které si bere vzor z takových velikánů, jako jsou Matrix, Blade Runner či Neuromancer.Paradise Cracked je nová takticko-bojová RPG hra, která vznikla v Rusku pod hlavičkou firmy Mist Land. Hned vám vysvětlím, proč jsem záměrně napsal vyšla – protože v Rusku je již hra opravdu na obchodních pultech přesně rok a právě teď se pro ni dělá datadisk. U nás se o distribuci postará Cenega a pokud si hru chcete trošku oťukat, zajeďte si na letošní Invex, kde bude její předváděčka. Nyní vás uvedu do tajů příběhu, tak jak jsem ho slyšel od bájného hackera na jednom z uzavřených chatů.Svět po mnoho let trpěl díky přelidňování a znečišťování životního prostředí. Až přišla chvíle, kdy vědci sestrojili CyberBrain – superpočítač, který měl učinit přítrž globálním problémům a zastavit přelidňování matičky Země. Měl na zemi vytvořit učiněný Ráj.Lidé se nemuseli o nic starat. Trávili většinu svého času v kyberprostoru, kde dováděli, rybařili, chatovali, ovšem vše se odehrávalo za tlustými „zdmi“ virtuální opony. Stroje zastaly všecičku práci. Zdálo se, že se konečně lidská utopie stává realitou, o které tak dlouho snili...Ovšem tento zdánlivě líbezný proces zastavil lidský vývoj – nikdo už nic nemusel vynalézat, nikdo nemusel pracovat, lidé nemuseli přemýšlet – proč taky? Žili přeci v Ráji. Superpočítač začal vyhodnocovat věci, které se mohou zanedlouho přihodit lidskému druhu a brzy došel k závěru, který jen málokdo tušil – populace se začala rapidně snižovat a I. Q. lidí se neustále zmenšovalo – lidstvo pomalu, ale jistě upadalo do záhuby. A proto se CyberBrain rozhodl pro velký experiment...Hráč se ocitne v kůži mladého hackera, který pobýval v kyberprostoru a z nudy se mu podařilo prolomit šifrovaná data. Uložil si je proto na disk, v domněnce, že vzhlédne k lepším zítřkům a pochlubí se přátelům. Bohužel pouhopouhých pár minut po tom, co provedl tuto záviděníhodnou činnost, se ozve řev policejních sirén, klepání na dveře a … a to už by stačilo, nechcete přece, abych vám prozradil celý příběh, že ne?? Radši se tedy podíváme na grafickou stránku hry. Grafika je sice trošku staršího vzhledu, ale i tak svému účelu slouží více než dobře. A navíc komu by to vadilo, když sci-fi RPGček a vůbec cyberpunkových her je na PC jako šafránu? Jak jste si již z okolních screenshotů jistě všimli, pohled na hlavního hrdinu a jeho partu bude fungovat tak, že kamera bude zavěšena za jejich zády. Tou si můžete herní prostředí libovolně přiblížit, oddálit nebo s ním rotovat a prohledávat tak různá zákoutí. Samozřejmostí je viditelná změna vybavení a výstroje. Herní mapy jsou dosti rozsáhlé a dobrou grafiku navíc umocňuje plno všemožných detailů.Zvuky a hudba, to je esence, která vám při hraní život zpříjemňuje nebo naopak. Naštěstí u této hry zvítězila první volba. Ba co víc, autoři nám prozradili, že bude hrát v celkovém konceptu hry stěžejní úlohu. Však taky aby ne, když si soundtrack z Paradise Cracked v Rusku vysloužil ocenění Nejlepší herní soundtrack roku 2002. Hudební složka hry má něco kolem hodiny, tak jsem zvědavý, jestli by se nenašlo třeba nějaké to CD vyloženě ze soundtrackem u nějaké té speciální edice (pokud ji tedy Cenega plánuje). Teď se moje neutronové oční sítnice zaměří na herní systém a koncept. Hra Paradise Cracked je plně tahovou záležitostí a to je podle mého názoru velice dobře, neboť se tak předejde akčnímu běsnění typu Diablo a spol. Již v úvodu vám prozradím, že celá herní mapa je rozdělena na hexy, po kterých se hráč se svoji družinou pohybují. A nejen oni. Ve hře se vyskytuje mnoho dopravních prostředků - robotů či jiných zařízení, které hráč může ovládat. V městské části nechybí třeba tramvaje, které jezdí samy a také se pohybují po hexech. V partě cyberpunkových dobrodruhů může být maximálně šest členů, kteří jsou plně ovladatelní a staráte se o ně stejně jako třeba u RPG hry Baldur’s Gate – tedy plně jim můžete hrabat do batohu, určovat, jakou výzbroj a výstroj si navlečou a tak dále. Každý člen vaší party používá k nabíjení zbraně, chození, útoku či sbírání výbavy akční body. RPG elementy v případě Paradise Cracked hrají opravdu stěžejní roli. Vámi ovládané postavy mají vlastnosti jako u jiných RPG s výjimkou některých speciálních pro cyberpunkové prostředí.Předně je to samozřejmě síla, která určuje počet akčních bodů, maximální zátěž, kterou postava může nést a v pozdější fázi hry také schopnost postavy nést těžké zbraně. Dále obratnost. Ta určuje, jak hráč rychle spotřebovává akční body. Samozřejmě platí čím vyšší obratnost, tím menší úbytek akčních bodů. Přesnost určuje pravděpodobnost zásahu při střelbě. Reakce je velice důležitou vlastností pro snipery. Při průběhu nepřátelského kola dokáže hráč s vysokou reakcí přerušit kolo a podniknout protiútok. Inteligence se hodí samozřejmě hlavně hackerům, a to v jejich pronikání zabezpečovacími systémy a nabourávání se do cizích sítí. Na vyšší úrovni může hacker ničit vnitřní elektroniku robotů či nad nimi převzít kontrolu. Řízení různých dopravních a bojových prostředků poskytne hráčovy plno zábavy, ale také užitečnosti. Co třeba říkáte na takový těžký tank ve vašich rukou? Každá postava má k dispozici spoustu dalších dovedností, z nichž uvedu pár jen heslovitě. Tak například ochrana před ohněm, před elektřinou, zdraví nebo dohled. U cyberpunkových her nesmí v žádném případě chybět implantáty a různě cyber-vylepšeníčka vašeho elektronikou prolezlého těla. Pokud hráč použije nějaký implantát, už se ho nezbaví. Proto se při volbě implantátu musíte nejdříve pořádně rozhodnout, který vám bude nejvíce k užitku.Herní svět je rozdělen do velice rozsáhlých čtyř částí (Low Town, High Town, Sky Town, Space Station), každá přitom obsahuje velké množství herních map. Mezi herními mapami se hráč může libovolně přesouvat. Do některých se však dostane pouze po splnění určitých questů, které bude dostávat od přehršle NPC postav. Děj bude nelineární a s tím souvisí i různé zakončení hry. Autoři slibují kolem šedesátky zbraní – od pistolí, automatů, brokovnic a raketometů až po futuristické energetické zbraně jako je plasmová pistole a další druhy hi-tech zbraní.Blížíme se k závěru našeho preview. Musím uznat, že tato hra vypadá velice slibně, i když je už pomalu rok stará. Naštěstí jsou už problémy s lokalizací překonány a hra u nás oficiálně vychází příští týden. Čekání nám Cenega vynahradí plně počeštěnou hrou za pohodovou cenu 599 Kč. Já vám mohu hru jen vřele doporučit – navštivte letošní Invex a podívejte se na předváděčku Paradise Cracked.

folder_openPřiřazené štítky

GameCenter.cz - Syberia II

access_time13.květen 2020personRedakce

Kdo hrál původní Syberii, jistě si vzpomíná na krásný příběh, nádhernou grafiku a líbeznou Kate. Nabízí Syberia II to samé nebo dokonce ještě více?Jedna zapadlá hospůdka v RomansburguPrvní díl Syberie zaujal mnoho hráčů krásným příběhem a sympatickou Kate, která se měla postarat o odkoupení továrny Volbergových. Přes všechny trable při její cestě za dědicem továrny, Hansem Volbergem, se konečně dostala k „cíli“ – našla samotného Hanse a po životním rozhodnutí hodila vše za hlavu a vydala se dlouhou cestou k bájnému ostrovu na Sibiři – Syberii. Mnozí z vás již jistě tuší, že kde končila jednička, začíná druhý díl. Pojďme se tedy teple obléknout a vydat se na kouzelnou cestu do samotné Syberie.Dialog mezi dvěma bratry - jeden zlý a druhý tupý ;)Ihned po spuštění hry vás uvítá skoro stejné menu jako v předchozím díle s tím rozdílem, že pro hráče, kteří se nějakým neznámým způsobem nedostali k jedničce, je nachystán příběh prvního dílu v kostce a nehrozí tak dezorientování hráče. Již po pár minutách hraní Syberie II je patrný rozdíl. Ano, dámy a pánové, je jím živější prostředí, které nám v Syberii tolik chybělo. A protože se Syberie II odehrává na dalekém zamrzlém severu, nebude o animace sněhu nouze. Možná si říkáte, co na těch poletujících vločkách vidím, ale ten pocit poznáte sami, až si Syberii II spustíte a zahrajete. Nejde ovšem pouze o poletující sněhové vločky či padající sníh ze střech. Při své pouti narazíte i na hbité veverky a poletující ptactvo. Vaše první zastávka bude zapomenutá vesnice Romansburg. A tady je patrný další rozdíl – Romansburg je sice jenom vesnice, ale již při jejím průchodu potkáte daleko více lidí než v celé původní Syberii. Se všemi bohužel nejdou vést dialogy, ale alespoň to nevypadá, jako kdybyste se ocitli ve městě duchů. Příběh plynule navazuje na předchozí díl a Kate se tak vydává vlakem do bájné Syberie. Doprovází ji přitom strojvůdce/automat Oscar, který je nyní vybaven telefonní jednotkou a Kate mu tak může kdykoliv během hry zavolat. Na pozadí hlavního příběhu, v němž se Kate se stařičkým Hansem snaží dostat ke svému cíli, se odehrává jiný příběh. Příběh, který vám ukáže tupost hlavy šéfa právnické firmy. Kate se nevrátila v jedničce s podepsanými papíry a její šéf za ní posílá detektiva, aby ji našel a přemluvil k návratu do New Yorku. Škoda je, že jak tento příběh na pozadí náhle začne, tak i rychle končí a navíc se Kate ani nepotká s vyslaným detektivem. Fascinující pohled na klášterní výtahPři své pouti se však potká s mnoha podivnými, báječnými, milými a zlotřilými lidmi a zavítá například do kláštera, vesnice Romansburg, v níž ještě vládne tvrdá komunistická ruka, podívá se také do Youkalské osady a jiných nádherných lokací. Kate již při průchodu sněhem či blátem zanechává viditelné stopy a po průchodu louží se utvoří na hladině kola – není to sice nijak důležité, rozhodně to ale potěší. Syberie II se však nevyhnula jedné docela nemilé záležitosti – hluchým lokacím. O co jde? Modří již vědí, ale pro ty ostatní - jedná se o lokace, ve kterých při jejich průchodu nemusíte nic dělat a jen projdete do další lokace. Bohužel se designéři mohli poučit z prvního dílu a v pokračování tento neduh vynechat. Škoda. Úkoly jsou logické a jejich plnění běží jak na pásu. Ani se nestačíte divit a hra dostane takový spád, který občas zastaví jen pár hádanek. Ty ale také nejsou moc těžké, takže nezoufejte. Trošku mi ovšem vadí, že je Syberie II kratší než jednička, ale co se dá dělat. Syberie II se od své předchůdkyně díkybohu nijak výrazně neliší, a tak můžete počítat s předrenderovaným pozadím a 3D objekty. Vše vypadá nádherně a hra se ovládá stylem point&click;, takže žádná radikální změna ve stylu Broken Swordu 3 se nekoná. Viditelný rozdíl je u videosekvencí, které jsou krásnější a častější. Stejný zůstal i herní inventář se záložkou na dokumenty. Menší rozdíl je ovšem již u notesu, z kterého zadáváte otázky k právě probíhajícímu rozhovoru. Oproti jedničce zde dochází k postupnému ubírání otázek a hráč tak ví, kterou otázku si ještě nezvolil. No nepřipomíná vám to Rudé náměstí? ;)Dabing a zvuky jsou opět na vysoké úrovni a tvůrcům tímto skládám pochvalu. Při průchodu lokacemi tak uslyšíte nádherný zpěv ptáčků, skučení větru či štěkot vašeho nového čtyřnohého přítele Youkiho. Ano, Kate dostala do opatrovnictví kamaráda, a tak se nebudete při průchodu hluchými lokacemi nudit – Youki je prostě k zulíbání sladký a neustále dovádí. Hudba je velice příjemná a hodí se do daných lokací. Nejvíce se mi ovšem líbily mužské chorály v klášteře nedaleko Romansburgu. A nyní se již dostáváme k samotnému dabingu. Dabing je velice kvalitní a nijak nevybočuje z celkového zpracování, které je na vysoké úrovni. Možná by mohlo být těch promlouvajících postav trošku více, ale nic se nemá přehánět. A jsme na samém závěru recenze. Jak tedy Siberia II dopadla? Hra je velice příjemným zpestřením adventurního žánru. Má krásnou grafiku, perfektně odvedené zvuky a dabing, příběh, který vás vtáhne a nepustí. Na druhou stranu krátká hrací doba na plusu nepřidá, stejně tak jako přímočarý děj. No co, i tak Siberia II hrdinně vybočuje z průměru a stává se horkým želízkem na adventuru roku 2004.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Xbox hry na dotaz hraní

Xbox Live 6+1 Month Gold Membership Card (Worldwide)

access_time01.duben 2020personRedakce

Xbox Live Gold Membership Card můžete aktivovat po celém světě bez omezení.Zlaté členství Xbox Live funguje na konzoli Xbox 360 i na konzoli Xbox One.Po dobu 6+1 měsíců Vám zaručí přístup na on-line herní portál Microsoftu. Díky této kartě získáte hry zdarma každý měsíc, nejpokročilejší hraní ve více hráčích, exkluzivní členské slevy až 75 % na hry ve službě Xbox Store a mnoho dalšího.Karta Vám také zaručí přístup k demoverzím či arkádovým hrám.Pokud již máte aktivovanou službu Xbox Live Gold, můžete aktivovat další klíč a jeho celková doba se Vám přičte k době, kterou už máte zaplacenou na svém Xbox účtu. Neztratíte ani sekundu a díky našim nízkým cenám tak můžete výrazně ušetřit! Celkově si můžete Xbox Live Gold předplatit až na 36 měsíců dopředu!Jedinou výjimkou jsou 48-hodinové zkušební (trial) verze – jejich doba se nesčítá.POZOR - Od 12. listopadu jsou všechny nově vydané tituly v programu Games with Gold pro Xbox 360 hratelné na konzole Xbox One; každý měsíc tedy získáte dvakrát více her zdarma – dvě pro Xbox One a dvě pro Xbox 360. Díky zpětné kompatibilitě Xbox One můžete hry ve více hráčích hrát s kamarády bez ohledu na to, jakou konzoli zrovna používají, a užít si hry pro Xbox 360 díky pokročilým funkcím konzole Xbox One, jako je možnost pořizování záznamů ze hry, snímků obrazovek nebo streamování na počítače s Windows 10.Pokud si na konzole Xbox 360 stáhnete hry z webu Xbox.com/GameswithGold, tyto tituly se automaticky zobrazí na Xbox One v části „Připraveno k instalaci“ nabídky Moje hry a aplikace.Zlaté členství Xbox Live nabízí:Bezkonkurenčně nejlepší hraní ve více hráčích - Jde o nejpokročilejší hraní pro více hráčů na trhu a pozvání ke hře můžete dostat dokonce i při sledování televize.Skvělé zábavní aplikace - Užijte si skvělé zábavní aplikace včetně filmů v HD, televizních pořadů, hudby, sportovních záznamů a dalšího obsahu. Akční nabídky a přednostní přístup k demům - Využijte exkluzivní slevy v programu Deals with Gold a speciální nabídky.Aplikace Xbox SmartGlass - Proměňte Váš mobilní telefon nebo tablet v druhou obrazovku, která chytře spolupracuje s vaší konzolí Xbox.Funkce Smart Match na konzoli Xbox One - Pomocí inteligentních algoritmů Vám najde nové vyzývatele, kteří perfektně odpovídají vašim dovednostem a stylu.Zlaté členství pro celou domácnost na konzoli Xbox One - Zahrajte si ve více hráčích se všemi členy Vaší domácnosti.Games with Gold - Každý měsíc si můžete stáhnout dvě hry pro Xbox 360 a dvě hry pro Xbox One. Hry Vám po stažení zůstanou natrvalo.*Některé aplikace a funkce, včetně služeb Netflix, Twitch, ESPN, Skype a YouTube již nevyžadují Zlaté členství Xbox Live. Další informace naleznete na webu xbox.com/live. Nabídka her zdarma: pouze pro platící Zlaté členy. Hraní bezplatných stažených her na konzoli Xbox One vyžaduje aktivní Zlaté členství. Platí některá omezení. Exkluzivní slevy pro Zlaté členy: slevy se pohybují v rozmezí 15 až 75 %. Zlaté členství pro celou domácnost: Omezeno na jednu konzoli Xbox One v domácnosti. Platí další omezení. Online hraní ve více hráčích a funkce Smart Match vyžadují Zlaté členství Xbox Live. Funkce Smart Match a hra ve více hráčích hostovaná v cloudu jsou k dispozici v podporovaných hrách. Hry jako Titanfall a Halo se prodávají samostatně. Hra Halo Spartan Assault je nyní k dispozici na konzolích Xbox 360 a Xbox One. Halo 5: Guardians vychází v roce 2015. Požadavky a dostupné funkce se mohou na jednotlivých konzolích lišit; Hraní ve více hráčích mezi konzolemi Xbox One a Xbox 360 není podporováno. Další informace naleznete na webuxbox.com/live.**Nabídka Games with Gold platí jen pro platící Zlaté členy. Hraní her stažených na konzoli Xbox One vyžaduje aktivní Zlaté členství. Každou z her vybraných týmem Xbox lze ve službě Xbox Store během určitého období stáhnout. Dostupné hry se mohou v jednotlivých zemích lišit. Některé tituly mohou být k dispozici ke stažení pouze majitelům účtů starším 18 let. Některé hry vyžadují senzor Kinect nebo pevný disk. Nabídka platí v zemích, kde je podporováno Zlaté členství Xbox Live. Nabídka je nepřenosná, neprodejná a nelze ji kombinovat s dalšími slevami či nabídkami. Podmínky a dostupnost nabídek se mohou měnit. Výlučnou zodpovědnost za zaplacení daní (pokud je to nutné) nese člen. Poskytovatelé internetového připojení mohou účtovat poplatky za stažení. Smluvní podmínky služby Xbox Live a požadavky na systém naleznete na webu xbox.com/Legal/LiveTOU .

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Playstation hry na dotaz hraní

Playstation 4

access_time05.duben 2020personRedakce

Recenze Nová generace konzolí, to je období zvláštní, specifické. Musím se přiznat, že příchod Xboxu 360 a Playstation 3, jsem před těmi lety sledoval celkem z klidného zázemí a chladnou hlavou. Ponořen do hraní "must play" titulů na Playstation 2, po mém přerodu z PC scény (skrz PSP) jsem nějak nechytl tu nemoc a v klidu očekával, že si jednou koupím PS3. Jenže ouha, Sony tehdy udělalo několik špatných kroků, několik odkladů a reklama na Gears of War, způsobila, že jsem si na vánoce rozbalil Xbox 360. Xlive.cz jsem tehdy znal, ale pouze pasivně, zaregistroval jsem se a stále pasivně četl než přišel zlom a podzimní sraz, na který jsem dorazil. V tu chvíli se vše změnilo a ze singl konzolisty jsem se stal "sociálním" a objevil taje Xbox LIVE, což později vedlo k mému přerodu do pozice admina/přispěvovatele, ale to už zacházím moc do detailů.Nyní je to jiné, Xbox 360 mi dal hrozně moc a jako už starý kus železa, na poměry PCčkáře neuvěřitelně starý hardware, musí být vystřídán a proto je tu nová generace. A je tu launch nové generace konzolí, který proběhl ve světě v listopadu loňského roku. Do té doby proběhlo několik launchů od Nintenda a handheldu od Sony, ale až nyní je to ten launch s velkým "L", dvou hlavních mainstreamových herních zařízení. A ejhle, byl jsem posazen do role, kdy jako fanoušek Xboxu 360, jsem měl s Xbox One problém od smolné prezentace na E3 (do té doby jsem byl stále pro něj rozhodnut) a jak většina z vás ví, u mě zvítězil Playstation 4. A tento problém jsem neřešil sám, tudíž naše do této doby Xbox komunita má v sobě víc hráčů na PS4 než by se mohlo zdát, tudíž proč nezačít psát i o této krabici, která nám dává zábavu, tento web je postaven na skupince lidí a nemá cenu se zbytečně diverzifikovat. Zvlášť nyní, kdy tato generace je si velmi podobná jak hardwarem, tak nabídkou software, exkluzivní tituly už nejsou takovými taháky a aktuálně vede nabídka multiplatformních titulů. Takže hurá do toho, vítám vás u mého shrnutí poznatků o Playstation 4, za poslední 3 týdny používání.KonzoleTak začneme samotnou krabicí, hned první co vás napadne po rozbalení je, jak je konzole malá. Sice jiný tvar, ale rozměry konkuruje PS3 super slim a i Xbox 360 slim. Opravdu dlouho nebyla konzole v první své iteraci, tak pěkně nadesignovaná a stylová, šíkmé hrany, půl matný, půl lesklý plast. Uprostřed při čelním pohledu oddělené drážkou po celém obvodu, která skrývá Blu-ray mechaniku a 2x USB 3.0 porty vepředu. Na rozhraní dvou typů plasů jsou zapuštěné dotykové tlačítka na zapnutí konzole a vyjmutí disku, které občas na mé ruce nechtějí reagovat.Zezadu najdeme komplet sadu konektorů, které bychom očekávali. Power konektor standardního typu, jelikož má PS4 zdroj uvnitř, tak lze pouze odpojit PS3 a zapojit PS4 do stejných kabelů a jste ready. HDMI, optický výstup, ethernet a proprietární konektor pro PS Eye Camera. Toť vše, nic víc, nic nevystupuje, vše je uhlazené a schované. Konzole vypadá opravdu nenápadně, nechce si krást pohled návštěvy uprostřed vaší hifi soustavy, je spíše nenápadná a vkusná. Teď jen záleží na tom, zda vám vyhovuje nenápadnost nebo byste raději, aby na první pohled křičela next-gen je tu. Co se týče vnitřností, ty jsou v režii AMD - chipová sada Jaguar, obsahující dvě čtyř-jádrové CPU jednotky na architektuře x86-64 (PC architektura), GPU s 18ti výpočetními moduly, to vše podporované 8GB GDDR5 RAM paměti. Ano není to high-end PC, které můžete postavit, ale zase takové high-end PC nepostavíte za 11 tisíc Kč. Z hlediska hardware to bude mít tato generace těžší, přechod od RISC operační sady na CISC má svá specifika a uvidíme co nám přinesou dále. Rozhodě se z hlediska trojice PC-PS4-XONE ulehčila práce vývojářům a mohou vycházet z jednoho základu, pro všechny tři hlavní platformy. OvladačDualshock, to je ikonická věc celého systému Playstation od ovladače k PS1 až po ovladač PS3. Bohužel ovladač u PS3 byl soubor počátečních špatných rozhodnutí, které později se podařilo dotvořit do celkem funkčního celku. Bohužel ergonomie nebyla přítomna prakticky vůbec, konkávní klouboučky páček a triggerů, bylo téměř něco nepochopitelného. Naštěstí zde máme Dualshock 4, který se inspiroval u vítěze minulé generace - Xbox 360 ovladači a přejímá od něj spoustu šikovných triků a přidává své vlastní.Ergonomie se zlepšila, ovladač do mých, relativně malých rukou, padne jako ulitý a ne moc odlišně od 360tkového. Důležitou vlastností DS4 je, že má symetrické rozložení páček, oproti tomu co známe z Xboxu. Tudíž jsou obě páčky na dolní středové části ovladače, nyní jsou více od sebe, tudíž se palce moc nenatahují doprostřed ovladače. Kloboučky páček jsou mnohem lépe upravené a nejsou zakulacené ani klouzavé, což byl problém na PS3, ale stále si nemohu pomocit, že tvar páček u X360 byl nejlepší (zvyk). Jediné, že guma vypadá, že se velmi snadno ošoupe a už se mi podařilo nehtem udělat rýhu, při frenetické hře. Směrový kříž je klasický, čtveřice oddělených tlačítek a tlačítka XO∆□ již nejsou analogová, jelikož tuto funkci téměř nikdo ve hrách nevyužíval. Standardní bumpery tzn. L1 a R1, jsou větší a příjemně zaoblené, triggery - jedna ze zásadních věcí je perfektně zpracovaná a rozhodně lepší než u 360tky. Jsou velké, příjemně konvexně prohnuté a s plynulým chodem. U FPS her fungují báječně, závodní hru jsem zatím neměl možnost vyzkoušet.No a nyní k exotickým věcem ohledně ovladače. Zapomeňte na tlačítko Start, u Sony si řekli, že je to přežitek a máme zde tlačítko Options. Tudíž přichází opravdu divné situace, kdy vám hra píše "Press Option to Start game", ano je to u multiplatformových her, ale působí to úsměvně. Options funguje ve většině her jako Start tlačítko, ale v menu konzole vyvolává kontextové menu k příslušné položce. Z hlediska ergonomie je Option strašně malé tlačícko na přechodu tvaru ovladače a stále bojuji s tím si zvyknout jej rychle zmáčknout. To samé je tlačítko Share, které slouží ke sdílení a o něm bude zmínka v jiné kapitole článku, toto tlačítko se nachází na opačné straně od Option, tudíž u směrového kříže. Mezi těmito tlačítky je relativně velká dotyková plocha, která zároveň je jedno velké tlačítko. Dotykovou plochu zatím mnoho her nevyužívá, např. v Killzone: Shadow Fall volíte tahem mezi čtyřmi funkcemi vašeho OWL drona, v CoD: Ghosts zase stisknutí tlačítka zobrazí v multiplayeru skóre tabulku a neptejte se mě, jak dlouho jsem nadával, že tam na to není tlačítko, než mi SerHashut poradil. Další specifickou a kontroverzní věcí je obrovské světlo mezi trigery, to efektně ukazuje, že hráč přihlášený na konzoli je hráč číslo 1 = modrá, hráč číslo 2 = červená atd. Bohužel se toto světlo také dokáže nepříjemně odrážet v TV a nebo svítit celou dobu při nabíjení přes noc a dělat celkem velké světlo. Co je problém, toto světlo nejde vypnout a v principu pro systém bez kamerky nemá žádný význam - kromě Killzone, kde ukazuje barvou zdraví postavy. Posledním specifikem ovladače je reproduktor, ten je umístěn uvnitř ovladače a je schopný vytvořit příjemné efekty u her. Tak například v Resogun se vám ozve na startu každého levelu "Save last humans" přímo z ovladače, dodává to opravdu cool prostorový efekt a doufám, že jej budou schopni vývojáři někam posunout. U Killzone zase při nalezení audiologu vám je předčítán z ovladače, což působí opět velmi efektně.Zbytek co ovladač obsahuje je celkem standardní, pohybový akcelerometr, který lze perfektně využít k psaní zpráv a textů. Vibrace jsou samozřejmostí. MicroUSB kabel slouží ke spárování s konzolí a nabíjení ovladače. Přední 3,5mm jack umožňuje připojení přiloženého mono headsetu, který je celkem průměrné kvality - zvuk je v pořádku, přepínač na vypnutí mikrofonu by mohl být lépe dostupný po slepu, tenký kabílek nemůže vydržet déle než pár měsíců. Nejhorší je sluchátko, které v uších prakticky nedrží - horší tvar pecky jsem dlouho neviděl. Teoreticky půjde do ovladače připojit jakýkoliv headset, který má zvuk i mikrofon v jednom jacku. Bohužel aktuálně neexistuje způsob jak nastavovat citlivost mikrofonu, tudíž je použití jiných headsetů dost omezené. Ještě jsem vyzkoušel oficiální In-Ear PS Vita headset, ten funguje stejně jako bundlovaný, jen má dvě sluchátka, takže můžete poslouchat komplet hru bez zvuku z TV a perfektně drží v uších (cena cca 250Kč). Rozhodně musíme čekat na podporu obecných bluetooth headsetů. Co je docela špatné je baterie ovladače, ta je proprietární uvnitř bez možnosti výměny a její výdrž není opravdu nic extra, osobní tip je, že se bude pohybovat kolem šesti hodin (po několika nabití se zvedla než byl první dojem) a to opravdu není mnoho.DashboardTedy hlavní menu Playstation 4 myslím nemá žádný název, z toho důvodu mu budu říkat tak jak jsme zvyklí "dashboard". Asi největší změna od PS3, které mělo tzv. XMB (Cross-media-bar) a vyznačovalo se značnou nepřehledností a nelogičností různých nastavení, tak menu PS4 je krok kupředu. Po zapnutí a prvotním nastavení, vás přivítá dlaždicovité menu, které má tři úrovně vertikálně a mnoho horizontálně. Co si pod tím představit, začneme vertikálně. Ve středním prostoru máte čtvercové velké ikony, které reprezentují hry nebo případně aplikace (web browser), při najetí na každou z nich se pod ní objeví spodní vrstva, kam jde páčkou ovladače přejít a prohlížet aktuality z příslušné hry a další informace. Specifická je aplikace What's New, která vám v dolní části ukáže stream aktivit vašich přátel a novinky z PSN.Pokud najedete úplně nahoru, zvýrazní se horní lišta dashboardu, která se dá přirovnat k Xbox Guide, které se zobrazovalo po stisknutí Xbox tlačítka na ovladači. Máte zde PS Store, notifikace, přátele, zprávy, párty, profil, trofeje, nastavení a vypnutí. Projdeme si postupně jednotlivé položky této podstatné nabídky. Už pouze při najetí do horní lišty vidíte část informací z té "podaplikace", tudíž ještě než kliknete na Friends, tak vidíte prvních pár přátel co hraje atd. PS Store bude mít svou vlastní kapitolu, takže dále. Notifikace jsou vše co se vás týká a konzole vás na něco chce upozornit. Tudíž dostanete pozvánku do hry, tak je v notifikacích, to samé jsou zprávy a různé informace z her. Dále trošku na první osahání nelogicky se zde nachází Download, kde vidíte průběh stahování updatů, demoverzí, her atd. Bohužel k plně fungujícímu download managementu to má daleko a zde musí Sony velmi zapracovat. Dále je zde také Upload, kde můžete sledovat, jak se vám vaše save informace uploadují pravidelně do cloudu nebo vaše fotky na Twitter/Facebook. Celkově notifikační služby potřebují více tweakování od Sony na základě podnětů od hráčů. Například nejde zapnout notifikace, že se připojil někdo z vašich přátel, což je věc, na kterou jsme docela zvyklí z Xboxu. A další mírné nelogičnosti, které se zde dají najít. Položka Friends je celkem standardní, umožňuje přidávání přátel, vidět online a co hrají, všechny přátele, hráče, které jste potkali atd. Co je špatné je, že nelze nijak přátele sortovat, což při maximálním počtu 2000 přátel může být problém. Zprávy, zde není co řešit, klasické textové nebo audio zprávy, zgrupované do konverzací. Výhoda je, že si můžete psát s přáteli i přes aplikace na chytrých telefonech. Párty, konečně má Playstation herně nezávislý chat pro 8 lidí jako to známe z Xboxu. Funguje to stejně, navíc lze psát v rámci party ještě zprávy. Profil, opět velmi výstižné, máte zde vše co se týká vašeho PSN profilu atd., to samé je v případě trofejí. Trofeje se synchronizují při spuštění této miniaplikace a pak vidíte seznam her a příslušných trofejí. Co je dobré, že vidíte jak PS4 tituly, tak vaše PS3 a Vita tituly, takže komplet, je zde také tlačítk pro porovnání s přáteli.Nastavení, no co zde, všemožné nastavení v jednotlivých kategoriích. Myslím, že je uspořádané celkem logicky a více přehledně než u PS3. V položce vypnutí zvolíte možnost vypnutí konzole - Stand by (konzole je v úsporném režimu, stahuje updaty a nabíjí ovladače), Turn off (úplně vypnuté). Toť vše o horní části menu. Co je podstatné, tak je jedno zda jste ve hře, stiskem tlačítka PS vám bleskurychle naskočí celý dashboard aniž by se hře cokoliv stalo (v závislosti na vývojáři hry, buď se zapauzuje hra nebo pokračuje dále), je to v principu multitasking s tím, že lze mít jen jednu aplikaci spuštěnou na pozadí. Tudíž zde není potřeba Guide menu, protože máte dostupný celý dashboard aniž byste vyskočili ze hry, výborné. Občas se sice dash při spuštěné hře zaškobrtne, protože přece jenom výkon je převeden na jiné starosti, když běží hra. Co nemohu opomenout je psaní zpráv a textů, díky polohovému senzoru DS4 lze zapnout pohybový výběr znaků a od první chvíle jsem si jej zamiloval jako příjemnější zadávání textu než klasické "šipkování" po virtuální klávesnici. V tomto režimu se vám zobrazí kurzor a nakláněním DS4 jím létáte po klávesnici - rychlé - intuitivní a celkem přirozené. Bohužel je škoda, že podobné ovládání kurzoru není například v internetovém prohlížeči, který sice neoplývá rychlostí, ale pro někoho využitelný být může. Toť asi vše co se o dashi dá říci, není to takový luxus jako u Xboxu, který díky NXE předstihl svou dobu, ale je to znatelný posun v rámci rodiny PlayStation. Mediální funkce jsou jak je známo dost nepoužitelné, ale to by měl změnit budoucí update, který by měl přinést podporu formátů přehrávaných z flash paměti nebo důležitou podporu DLNA serverů.SdíleníNová věc, které se v této generaci nevyhneme je sdílení. Ano svět se přesunul na sociální sítě a i když to některým z nás nemusí sedět, je tomu tak. Proto jak jsem psal v kapitole o ovladači, tak máme nové tlačítko Share. To je napevno spojené s hlavním menu konzole a může mít několik nastavení jak se chovat - jsou tři možnosti stisku - ťuknutí, podržení a dvojité ťuknutí. V dashboardu jde nastavit, která akce vám na příslušný typ stisku bude vyhovovat. Akce jsou tři - vyvolání menu pro sdílení, ťípnutí screenshotu a spuštění nahrávání videa. Menu pro sdílení vám nabídne další tři akce - můžete uploadovat video, sdílet screenshot a nebo vysílat hru, projdeme si vše postupně.Sdílení screenshotu je nejjednoduší akce, kterou můžete udělat. Každá hra má svou složku, kam se ukládají screeny, které tlačítkem vytípete a vy si jen zvolíte, který chcete sdílet. Pak jen vyberete zda na Facebook či Twitter, napíšete zprávu a je to. Co je trošku omezující, že při focení screenů, nemá tlačítko Share v systému moc velkou prioritu, takže típnutí momentky, která trvá půl vteřiny je prakticky nemožné.Upload videa je věc, kterou jsem nemohl vyzkoušet do konce, protože aktuálně lze uploadovat videa pouze na zuckerblikovu sociální síť

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Online hry na dotaz hraní

Když se řekne on-line hraní

access_time31.březen 2020personRedakce

Hraní her, nejen těch počítačových, je věcí do důsledku velmi zajímavou. Lidé se již od dob dávno minulých sdružovali do skupinek a pořádali mezi sebou nejrůznější zápasy, jejichž vítězové se mohli těšit na nehynoucí slávu a přízeň lidu. Většina těchto klání končila tragicky a s jediným výsledkem – zatímco vítězové přežili, poražení končili v potocích krve. Přestože lidstvo pokročilo a od dob, kdy se krvelační králové těšili na každý nový zápas, uplynulo několik století, naše chutě jsou stále stejné. Leč možnosti, jak je ukojit, se poněkud změnily. Jednu z nejpříjemnějších forem k vybití energie, k vyprázdnění adrenalinové kapsy, poskytuje počítač a možnosti s ním spojené. Lidé to zjistili poměrně brzy, takže již v osmdesátých letech, na prvních “napodobeninách“ dnešních počítačů, se hrály hry poměrně často. Hra proti počítači však nebyla natolik zábavnou a proto lidé začali hledat alternativní možnosti. Brzy zjistili, že hra s reálným soupeřem je mnohem zábavnější a řešení tak bylo na světě. První multiplayer zápasy tak mohly začít. Samotný multiplayer, tak jak ho známe dnes, svoji podobu dlouho hledat. Všechno začalo mnohem dříve, než se první “soukromníci“ připojili k internetu, než odeslali svůj první email. Na úzce specializovaných serverech, které poskytovali minimum služeb a možností k hraní, se scházeli den co den davy příznivců multiplayeru a na strojích, které nemají nic společného s dnešními počítači, se snažili porazit svého kamaráda ze sousední vesnice, státu,… Velmi populární byly takzvané BBS-BASED hry (BBS = bulletin board services). Dá se říci, že BBS představovala předchůdce dnešního internetu. Na lokálních sítích, ke kterým jste se mohli připojit pomocí modemu, ovšem velice malou rychlostí, se často hrály hry v textovém režimu, případně s velmi omezenou grafikou. Některé BBSky fungují i dnes a stále existuje dostatečně velká skupina příznivců tohoto stylu, že o jejich zrušení jejich majitelé rozhodně neuvažují. O pár let později, s příchodem rozšířených možností grafického rozhraní, se online hraní stávalo čím dál tím více populární. Přesto však stále nedokázalo překonat jisté hranice a uchylovalo se k úzce specializovanému trhu. Jednou z prvních online her, které se dostalo kladného přijetí i u ostatních hráčů, byl Kesmai's Air Warrior. Stalo se tak především díky úchvatnému grafickému zpracování a skvěle zvládnutému ovládání. Během krátké chvíle se hra stala oblíbenou u stovek lidí a uživatelé u ní trávili stále více času ve snaze zabít všechny protivníky. O to horší však byly telefonní účty, protože ty mnohdy narůstaly až na neuvěřitelných 200USD za měsíc, což byla a je částka značně vysoká. Samotná hra byla určena pro Macintoshe, které v té době ovládali velkou část trhu. Postupně následovaly verze pro Atari ST a Amigu. Poslední kopií, která opustila dílny firmy, byla verze pro MS-DOS a tak i majitelé počítačů dostali svou drogu. Největší rozmach online hraní však nastal po roce 1994 s příchodem internetu. Online hraní opět dostalo nový náboj a vývojáři her pochopili, odkud mohou získat značné peníze do svých kapes. Nejdříve se otrkávali a her, které byly primárně určeny pro hraní přes internet, jsme mohli nalézt opravdu jen několik. Postupně však nápadů, ale především prostředků vynakládaných na rozvoj online hraní, přibývalo. Nebýt několika odvážných kroků do neznáma, možná bychom dneska nemohli stanout tváří v tvář v Unrealu, Half-Lifu, Quakovi a mnohým dalším hrám. Bohu díky za tyto odvážlivce, kteří online hraní dostali tam, kde se dneska nachází!R. Feynman (laureát Nobelovy ceny za fyziku) uvádí, že při vývoji počítače na výpočet účinku první atomové bomby v roce 1943 programátor „Pan Frankel začal trpět jistým druhem počítačové nemoci, kterou zná každý, kdo pracuje s počítači. „Je to velmi těžká nemoc a na práci působí rušivě, znemožňuje ji. U počítačů je ten problém, že si s nimi člověk hraje. Následně se celý počítačový systém zhroutil, protože na něj Frankel nedohlížel.“ Z toho lze usoudit, že samotný vznik počítačových her se datuje k prvním začátkům samotných počítačů. Velkou nevýhodou dnešního trhu s počítači je skutečnost, že odsávají poměrně velkou část rodinných, případně soukromých rozpočtů. Výrobci her dělají pouze takové hry, které ke svému chodu potřebují nejvýkonnější hardware, nejnovější operační systémy a celkově prahnou po tom nejlepším, co je k dispozici. Tím dostávají hráče počítačových her do úzkých, problém kde sehnat peníze na upgrade svého stroje řeší den co den tisíce hráčů po celém světě. Dnešní počítače trpí jedním velkým “nedostatkem“. Dokáží věrně nasimulovat reálný život z pohledu uživatele. Veškeré druhy simulátorů The Sims patří pravidelně k nejprodávanějším hrám a není od věci připomenout, že účelem hry je starat se o virtuální rodinku. Tím se dostáváme do situace, kdy člověk může naprosto zapomenout na reálný život a všechny své kroky stimulovat do počítače a omezovat se na kontakt s nejužším okolím, možná ani to ne. Nevýhodou dnešních počítačů tedy je fakt, že mají svoji vlastní umělou inteligenci, dokáží nás oslovovat hlasem a ten náš následně rozpoznat, dokáží ukojit naše choutky svojí virtuální energií. Jakmile se hráč zapojí do hry, ať už se jedná o sportovní simulátor, akční hru, rpgčko či jakýkoliv jiný žánr, přebírá ze hry část jejího ducha. Začíná vnímat situaci jak, jak by se cítil na místě hrdiny, kterého ovládá, na místě sportovce, jehož se snaží vybičovat k maximálním výkonům. Prostě začíná žít druhým, virtuálním životem. Přestože ví, že tato realita není a nikdy nebude skutečná, dokáže ji vnímat dostatečně vážně. Například při hře na “slepou bábu“ každý ví, že pokud bude chycen, nic se mu nestane, ale stejně se každý chycení vyhýbá všemi možnými způsoby. Pravidla hry v tu chvíli definují jinou realitu, která je vnořena určitými pojítky do skutečného života, té jediné a pravé reality. Problémů, kdy byl hráč do virtuálního světa vnořen takovým způsobem, že začal ohrožovat svoje zdraví, zatím bylo po málu. Přesto však tato varianta existuje a její nebezpečí je každým rokem větší. Firmy, které se specializují na výrobu a prodej nejrůznějších masek, brýlí, sluchátek a jiných prvků, vtahující hráče k hlubšímu zážitku ze hry, stále vznikají a dá se očekávat, že tato sféra moderní multimediální scény se bude vyvíjet enormně rychle.Nemáme důvod si cokoliv namlouvat, každý už určitě zažil ten pocit, kdy byl takříkajíc “úplně mimo“. Pravda, někteří honosící se tričky s nápisy “LEGALIZE CANABIS“ s trošku jiným pomocníkem. :-) Nám pařanům stačí hra, která dokáže svoji atmosférou překonat nejširší vjemy z okolí a hráč upne svůj zrak pouze k počítači a všemu, co se na něm odehrává. Jakékoliv dění mimo jeho sféru zájmu jde mimo něj a nic jiného ho ani v tuto chvíli nezajímá. Maminka pak může tisíckrát opakovat, že je čas k učení, a že večeře už dávno vystydla, nepomáhá to. Pokud jste se do tohoto stavu nikdy nedostali, pravděpodobně nepatříte mezi hardcore hráče a jakékoliv šance na úspěch v turnajích GameZony jdou naprosto mimo vás. Přesto existují výjimky. Častým důvodem, proč hráči neustále touží po společnosti počítače, může být jistá forma úniku před něčím, z čeho jde strach. Ať už se jedná o problémy se školou, s dívkou či přáteli, vždy jde o něco nepříjemného, čehož nás počítač může s jistou dávkou nadsázky zbavit. Počítačové hry často dokáží zvýšit sebevědomí a poskytují jistou formu seberealizace. Vše ovšem jen v omezené roli a s téměř nulovým vlivem do reálného světa. Psychologové a všelijací machři přes výtvory z mozku neustále hlaholí cosi o závislosti na počítačových hrách. Předkládají nám nerůznější studie a téměř každou chvíli přichází s objevem, kterým jako by mohli spasit svět. Dle psychologů a psychiatrů existují dvě postupně se rozšiřující formy závislosti na počítačových hrách. Tou první je závislost na jedné, případně dvou podobných hrách. Spočívá v proniknutí do určité reality, které však končí zároveň s koncem hry a vypnutím počítače, Tato závislost je údajně neškodná a její nebezpečí přenášející se do reálného života hráče je téměř nulové. Závislý hráč si patrně uvědomuje, že hra mu dodává jisté chybějící prvky uspokojení, přesto však doufá a ví, že s ukončením hry dojde zároveň k ukončení veškerých přejímaných vjemů a požitků. Druhou formou, kterou psychologové popsali ve svých studiích, je závislost na počítači a následné vyhledávání alternativních forem uspokojení. Hráč nedokáže bez počítače existovat, nedokáže vykonat základní úkony aniž by nemyslel na svého miláčka, nedokáže udržet svoji mez soustředění na rozumné hranici a v době, kdy je mimo dosah počítače, je značně agresivní. Takto “postižení“ jedinci představují ty pravé osoby pro možné testy, výzkumy a další skvělé objevy našich pánů psychologů.Mám-li shrnout do několika vět objevy, jež jsem učinil při pročítání nejrůznějších studií a zpráv od předních světových a českých psychologů, nestačím se divit. Každý před nás předkládá v trochu pozměněné formě stále tu samou informaci, z které vyplývá, že: „hráči počítačových her jsou ti největší vymaštěnci na světě, kteří nedokáží nic jiného, než koukat do té satanské bedny, co mají před sebou a zrají pro kriminál!“ Ale my přece takový nejsme, nebo ano?Poznámka: článek byl částečně tvořen formou převzatých citací, částečně byly upraveny výroky předních osobností vystupujících v oboru psychologie. Rozhodně si však nekladl za cíl jakkoliv ponižovat či pomlouvat hráče počítačových her a jejich příznivce, pouze se snažil upozornit na fakt, že téměř nikdo veřejně nevysvětlil, o čem hraní her je!

folder_openPřiřazené štítky

Víte co hraje?

access_time04.duben 2020personRedakce

Čím je Vaše dítě starší, tím pravděpodobně tráví více času hraním her. Mnohé populární a oblíbené hry jsou plné násilí, sprostých slov a dalších nežádaných prvků. Proto je dobré udělat několik kroků, abyste hraní Vašeho dítěte korigovat. Mluvte s ním o hrách, které hraje, pomáhejte mu vysvětlit to, co vidí a s čím se ve hře setkává, a zpochybňujte názory, které si případně osvojuje. Budete-li se zajímat o hry a internetové stránky, které poutají zájem Vašeho dítěte, získáte tím neocenitelný vhled do jeho zájmů.1) Mluvte se svými dětmi o hrách, které rádo hrajeZjistěte, zda jsou dítěti jasné rozdíly toho, co vidí ve hře a co ve skutečném životě. Ptejte se proč ho hry baví: Kvůli soutěživosti? Schopnosti řešit logické problémy? Kvůli světu fantazie, bez omezení? Kvůli pocitu moci? Nebo kvůli popularitě hry u kamarádů?2) Zjistěte které hry Vaše dítě doma a u kamarádů hrajePřečtěte si vždy hodnocení hry, doporučení rodičů, abyste se mohli rozhodnout o tom, které hry jsou pro Vaše dítě vhodné a které naopak. Pokud má hra demoverzi zahrajte si ji před zakoupením - uvidíte, zdali je hra vhodná.3) Pomozte dítěti omezit čas, který u her trávíPracujte s Vaším dítětem na tom, aby upřednostňovalo fyzickou aktivitu, domácí úkoly a trávení času před hraním her.4) Buďte obezřetní před násilímVyhýbejte se hrám, které ukazují zabíjení jako odůvodněné nebo bez následků. Bavte se s Vaším dítětem o tom, jak se liší násilí v reálném životě od násilí ve virtuálním světě videoher.5) Mluvte s dítětem o ostatních hráčích, se kterými komunikuje onlinePokud Vaše dítě hraje s ostatními hráči online nebo s nimi v průběhu hry chatuje, promluvte s ním o důležitosti soukromí. Upozorněte ho, aby nikdy nezveřejňovalo žádné osobní údaje, a to zejména lidem, které fyzicky nezná. Nabádejte dítě, aby automaticky nevěřilo tomu, co ostatní při online komunikaci říkají.Podělte se s ostatními rodiči o své zkušenosti

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Magazín na dotaz hraní

Příručka pro začínající na Playstation 2

access_time31.březen 2020personRedakce

PlayStation 2 PříslušenstvíVaše zážitky s PlayStation 2 může umocnit množství doplňků. Existují zvláštní hardwarové komponenty - od speciálních ovladačů po volanty – které jsou navržené tak, aby vám pomohli získat z PlayStation 2 to nejlepší. Ať už se ve snaze vylepšit vaše PlayStation 2 hry podíváte jakýmkoli směrem, pravděpodobně existuje periferie, která splní vaše očekávání.Hry, báječné hryPlayStation je ze všeho nejvíce o hrách. PS One se s téměř 1 500 tituly může pochlubit největším výběrem dostupných her mezi všemi herními konzolemi v jakékoli době. Ať už používáte PS One nebo využíváte zpětné kompatibility PlayStation 2, znamená to 1 500 her, z nichž je možné vybírat. Teoreticky byste tak mohli hrát každý den jinou hru, a za více než tři roky přesto nevypotřebovat všechny tituly.Ale co PlayStation 2 hry? Už teď můžete vybírat z více než 500 titulů pro PlayStation 2, a počet se zvyšuje každým týdnem. Nesmírný počet her, které je možno na PlayStation 2 hrát znamená, že je zde něco doslova pro každého. Široká nabídka Platinum navíc nabízí hry za výhodné ceny na PS One i PlayStation 2, takže můžete plnit svoji vlastní herní knihovničku, aniž byste přitom museli sahat příliš hluboko do kapsy.BudoucnostPro PlayStation 2 znamená toto pouze začátek. Během příštích měsíců a let se PlayStation 2 rozvine za hranice vašeho obývacího pokoje v něco ještě úžasnějšího.Naší první zastávkou je internet. S použitím síťového adaptéru, který se snadno zasune do zadní části konzole a předvádí vysokorychlostní ethernetové připojení můžete hrát hry s ostatními uživateli PlayStation 2. Představte si, že se usadíte k parádní partičce This is Football 2004, a místo uplatňování vašich fotbalových dovedností proti umělému protivníkovi vyzvete k zápasu kamaráda z vaší ulice – nebo z druhé části země, nebo dokonce světa.Zkusme to ale rozvést ještě o kousek dále. V přespolním světě hraní na PC síťová připojitelnost znamená, že byly vytvořeny nové druhy her – multiplayerové zážitky přátel, kteří mohou společně putovat, společně závodit a společně... ehm, vyhazovat jeden druhého do vzduchu, když na to přijde. Toto vše přichází na PlayStation 2, společně s úplně novými herními formáty.V budoucnosti PlayStation 2 se výrazně rýsuje jiný druh připojitelnosti, neboť s vytvoření PSP (neboli PlayStation Portable) je velmi pravděpodobné, že budete moci připojit svoji PlayStation 2 ke svému PSP a vyměňovat data nebo hrát nové druhy her. Rozumějte, ty porty na PS2 nejsou jenom na dívání. Budoucnost PlayStation je naprosto nezměrná a otevřená – síťová připojitelnost, nové způsoby hraní, nové zážitky a nové hranice. Nechcete se přidat v jejich prozkoumávání?

folder_openPřiřazené štítky

CHEATER !!! KICK HIM !!!

access_time04.duben 2020personRedakce

Tento článek není v žádném případě míněn jako obhajoba cheaterů či navádění k podobné činnosti. Je to pouze pokus o sondu do jejich temné duše :-). O sondu do duše těch, u kterých lze lidsky alespoň trochu pochopit proč tak činí. Nezabývám se zde osobami, jejichž cheating je důsledkem psychopatické úchylky nutící je podvádět ostatní hráče a mít z toho radost. Autor je hráčem HL DM a CS ale fakta v něm uvedená mají obecnou platnost i v jiných hrách.Proč tedy jinak psychicky zdravá a společensky akceptovaná osoba začne používat nepovolené externí programy a tím cheatovat ? Nabízí se nám několik možných motivů:Nedostatek času.Jeden z možných důvodů pro podlehnutí svodům cheatů je přílišná časová vytíženost v jiných než herních oblastech a tudíž nedostatek času na trénink multiplayerové hry.Jsou mezi námi hráči, pro něž není problém si ve svém denním časovém harmonogramu vyčlenit na trénink skillu a aimu několik hodin denně a na jejich herním projevu to je samozřejmě znát. Jsou to zejména „pařani“ ještě školou povinní, které živí chápaví (možná až příliš :-) rodiče, či naši nezaměstnaní, jež štědře dotuje stát.Může však přesto být tento časový handicap dostatečnou omluvou pro použití cheatů ? Určitě ne. Je věcí každého, jaké priority si zvolí a čemu dává ve svém volnu přednost. Samozřejmě pracující člověk živící navíc rodinu až tak moc na výběr nemá, ale pokud není schopen unést své zákonitě menší herní umění, raději nemá hrát vůbec a ne se uchylovat k podvodům.Lze zde namítnout, že nelze dávat rovnítko mezi časem věnovaným hraní a skillem. Pravda, svoji roli zde hrají i jiné proměnné a o tom je další odstavec.Nedostatečný talent pro hry.Každý z nás je individualita sama o sobě a s tím souvisí i množství přírodou (věřící nechť dosadí bohem:-) naděleného talentu.Z jakých vlastností tedy nejvíce těží hráč ? V akčních hrách to určitě bude zkušenými hráči nazývaný „scantime“. Jedná se v podstatě o postřeh, tedy v herní oblasti o dobu mezi objevením se protivníka na monitoru a výslednou reakcí ruky na myši či klávesnici. Doba této reakce závisí jak na schopnosti mozku rychle zpracovat novou informaci, tak i na kvalitě (či množství) nervových vláken vedoucí do paže obsluhující patřičnou herní periférii. I když existuje mnoho návodů na cvičení si postřehu, pravda asi bude, že se jedná do značné míry o schopnost vrozenou.Dále to bude koordinace mezi oběma rukama (klávesnice a myš), obratnost (jen si zkuste položit dlaň na stůl aby se konečky prstů dotýkaly desky a zvednou samotný prsteníček :-), schopnost zachovat klid i v rozhodujících a tím pádem stresujích okamžicích, v teamových hrách umění kooperace se spoluhráči a ve strategiích snad kombinace a možná i paměť (bez záruky, toto není moje parketa :-).Může být nedostatek výše vyjmenovaných schopností motivací pro podlehnutí svodům cheatů ? Samozřejmě, podle mého názoru je to nejčastější důvod. Většina z vás určitě zná tu frustraci, pocit bezmoci a vztek, když si vás neustále v mapě „dává“ ten ..... s fakenickem :DD. Máte pocit, že jakmile někde vystrčíte nos, už máte od dotyčného nadělený headshot. Někteří slabší jedinci to nervově neunesou a kompenzují svůj menší skill právě cheatem. Co k tomu říci ? Snad jen, že ani tentokrát to není dobré řešení. Cheatující a tím velmi „rulézně“ hrající podvodník působí ty samé stavy jaké předtím zažíval on sám ostatním hráčům a tím se tato zhoubná atmosféra lavinovitě valí dál a dál.Špatné připojení na internet a málo výkonný hardware.Velký ping, lagující připojení, trhaný obraz (nízké fps) nedávám moc šancí na vyniknutí mezi ostatními hráči. Nevýkonný hardware se pomalu ale jistě stává nejméně problematickou položkou.. Díky konkurenci neustále klesající ceny počítačových komponent, dostatek návodů pro zrychlení grafiky a dnes již zastarávající enginy na nichž běží nejpopulárnější hry na GZ způsobuje, že nekvalitní připojení je tou hlavní noční můrou. Na analogovém modemu je hraní často opravdovou zatěžkávací zkouškou nervů a na mnoha místech naší republiky zbývá jediná další cenově dostupná alternativa – isdn. Isdn není v žádném případě definitivním řešením, je to pouze kompromis, kde často o loss a choke také není nouze a broadbandovým připojením to lze označit snad jen v reklamě.Máme tu tedy konečně rozumný a společensky přijatelný důvod pro přijmutí do naší „no-cheating“ komunity takto postižené cheatery ? Proboha ne !! Existuje mnoho hráčů, co si i na analog. modemech vedou velmi dobře a poradí si s protivníky mající o polovinu menší ping. Dále lze doporučit pokusit se jednak v rámci možností vyladit si připojení a hlavně vyhledávání serverů s menším počtem hrajících hráčů (doporučuji max. 16). Nemajetným školákům stěžujícím si na cenově nedostupný hardware poradím méně sledování „nováckých“ seriálů na gauči a raději vyhledat brigádu :-).Vyjmenovali jsme tu hlavní důvody vedoucí k podlehnutí lákadlu zvané cheat. Pevně věřím, že drtivá část čtenářů bude souhlasit s názorem, že jakákoliv kombinace nebo snad i všechny výše vyjmenované nevýhody v žádném případě neospravedlňují toto jednání. Většina z vás si jistě pamatuje tu nepříjemnou atmosféru všeobecného podezřívání panující ještě v nedávné době v komunitě hráčů CS. Ani dnes nejsou všelijaké hlguardy a csguardy všemocné, ale je tu cítit velká snaha o maximální zamezení podvodům a žádný cheater si už nemůže být jist, zda jeho jednání nebude prozrazeno.

folder_openPřiřazené štítky

O herních žánrech

access_time04.duben 2020personRedakce

Akční hryJedná se o hry založené na akci, žánr se může dále dělit na štřílečky, akční adventury atd.. Akční hry patří u hráčů všech věkových kategorií mezi jedny z nejoblíbenějších.AdventuryHra je založena na řešení puzzle, logických problémů, konverzací a příběhu. Příběh zde hraje většinou zásadní roli. Např. v sériích Broken Sword nebo Monkey Island.HudebníMožná jste už někdy stáli před zrcadlem s kartáčem na vlasy v ruce coby mikrofonem a představovali si sebe sama uprostřed záře reflektorů na vlastním koncertu. Anebo jste na melodii oblíbené rockové písničky pěkně řezali do imaginární kytary. Hudební hry Vám dávají příležitost prožít podobné rokenrolové fantazie úplně novým vzrušujícím způsobem.LogickéHry logického žánru patří mezi jedny z nejpopulárnějších. Jejich obvykle poměrně prostý herní design není až tak náročný na pochopení, ale spíše na skutečně perfektní zvládnutí. Logické hry se dají hrát ve snaze o dosažení lepších časů, či skóre stále dokola.OnlineOnline hry, kde až tisíce hráčů z celého světa sdílí stejnou hru na internetu, jako např. World of Warcraft. Tento typ her je nebezpečný svou návykovostí.RPG hryHry na hrdiny, známé také pod anglickou zkratkou RPG (Role Playing Games) se vyznačují rozsáhlým a propracovaným příběhem, v němž se hráč vydává na výpravu, či sérii výprav a po cestě například řešit hádanky, hledat předměty, spolupracovat se spojenci a porážet nepřátele. Hry na hrdiny jsou dějově často zasazeny do fantastických světů.SimulátoryJedná se o věrné simulace aktivit ve skutečné či fiktivní ralitě. Můžeme zde dělit dva hlavní proudy - simulátory řízení či ovládání různých prostředků (letedla, vlaky, ponorky, …) a životní simulátory. Životní simulátory umožňují žít či kontrolovat umělé životy - hra se točí kolem osobních vztahů např. The SimsSportovníSimulace všech možných sportů jako například Pro Evolution Soccer (fotbal), NHL 11 nebo Tiger Woods Golf.StrategieStrategické hry se zaměřují na způsob hraní vyžadující strategické myšlení a taktizování s cílem dosáhnout vítězství. Obecně se strategické hry dělí do dvou základních kategorií – tahových a realtimových (probíhají v reálném čase). Tahové strategie se skládají z jednotlivých tahů hráčů, podobně jako v šachu, které mají jednoznačný začátek a konec. Na druhou stranu realtimové strategie (známé také pod zkratkou RTS) jsou hry, kde hráči – chtějí-li uspět – musejí měnit taktiku a strategii průběžně.ZávodníHra zahrnující zdolávání trasy v daném čase nebo proti dalším protihráčům. Většinou se jedná o automobilové závody jako např. Need for Speed, Gran Turismo.

folder_openPřiřazené štítky

Rozhovor s Kanalizátorem o Xboxech 360 a konzolích obecně

access_time05.duben 2020personRedakce

Martine, která herní konzole je podle tvého názoru nejlepší volbou a proč?Na svém webu jsem tomu věnoval celou jednu stránku. Ale osobní preference jsou aktuálně Xbox 360, důvodů je dost, Full-HD hry, velký počet nových titulů, výkon, cena, modifikovatelnost.Jak vidíš vývoj herního konzolového průmyslu do budoucna? Myslíš si, že se Sony a Microsoft do budoucna zařídí tak, aby se dostali do zelí i Nintendu, které si jde vlastní cestou? (Mám na mysli Balance board a hry založené na ovládání pohybem).V tomhle ohledu jsem vizionář, ale samozřejmě záleží, jak vzdálená budoucnost je míněna. Osobně se nemohu dočkat promítání na rohovku, následováno displejem zabudovaném do polo-propustných kontaktních čoček, následováno magneticky usměrňovaným tokem fotonů generovaným přímo uvnitř optického nervu.Ovládání pravděpodobně začne elastickými náramky, které už dnes umí snímat pohyb šlach v zápěstí, a už jsem viděl na tomto senzoru založený prototyp „virtuální“ klávesnice. Nástupcem bude přímé snímání EEG bodů nějakým vkusným temenním obloukem. Ultimátně budou s tímto spojeny technologie mimo herní průmysl, a to digitalizace lidské mysli a „mozkové štěpy“ ergo studium/ profese/ pracovní zařazení :-).Zda bude vývoj přímo spjat s herním průmyslem není jisté, ale docela pravděpodobné, finance v herním průmyslu jsou již dnes počítány v řádech miliard. A není tajemstvím, že například grafické karty jsou tím, čím jsou dnes právě díky hernímu průmyslu. Požadavek ze strany uživatelů je více než jistý, a firma, která by v tomto směru zůstala pozadu by se dobrovolně dostala do pozadí. Očekávám tedy, že každý kdo bude chtít zůstat na trhu bude muset jít s dobou…na jménu firmy v tomto ohledu nezáleží.Jak se díváš na rovinu, kde se setkávají konzole a PC. Máš pocit, že herní konzole budou mít stále větší prioritu kvůli pirátství a větším ziskům oproti PC, jako tomu bylo doposud a nebo se tento trend zastaví?Pamatuji doby, kdy bych na PC nedal dopustit, ty doby jsou dávno pryč. Člověk už dnes nemá tu sílu se s tím svým PC tolik mazlit, ale častěji na něm pracuje, a když se pak chce odreagovat, tak není zvědavý na nějaké nekompatibility, nebo zdlouhavé instalace, chce si prostě v klidu pustit hru a relaxovat.PC je stále mnohem dostupnější než konzole a samozřejmě univerzálnější, ale kdo jednou na vlastní kůži okusí konzoli má velkou šanci, že už zůstane, výhody konzolí jsou nesporné, a ceny jsou každým dnem příznivější. Co se týče pirátství, to se objevuje snad úplně na všech platformách, a osobně si nemyslím, že by proto ovlivňovalo poměr PC/konzoloví příznivci.Máš představu, kolik se zhruba prodalo kusů jednotlivých next-gen konzolí?A on ji snad někdo nemá? :-) - viz. Wikipedie.Osobně nevím jak staré či přesné jsou to výsledky, ale jako vodítko myslím stačí.Jaký je tvůj názor na velké ztráty a celkově nečekaný neúspěch PS3? Jaké jsou podle tebe hlavní důvody propadnutí této konzole?Netuším, na kolik jsou moje odhady konspirace a na kolik realita. Ale :-)Sony udělali krok směrem ne k minimalizaci, ale k totálnímu zamezení pirátství, a ať jim pánbůh vrazí taky jednu za mě, ono jim to s PS3 vyšlo. Microsoft se o to samé pokouší už dlouho, a to s proměnlivým, především časově nestabilním výsledkem. Myslím, že lze říci, že modifikovatelnost nezanedbatelně ovlivňuje prodejnost. A jelikož si nedovedu představit, že by se v nějaké dohledné době prosadila trvalá nemodifikovatelnost na všech konzolových platformách, je dle mého soudu nemodifikovatelnost nepřímým účastníkem marketingu, a přímo ovlivňuje prodejnost.Co se týče prodejnosti PS3 jako takové, myslím, že hodně zklamal marketing. Mnoho posouvání samotného data vypuštění, nedostatek her, nedostupnost konzole v době vypuštění, atd. Například o vypuštění Tekken 6 na Xbox už vůbec nevím co si myslet… (původně to totiž byla čistě Playstation záležitost - pozn. redakce) V další otázce trochu odbočím – hraješ hry? A pokud ano, na čem je hraješ a jaké jsou tvé oblíbené a na jaké se nejvíc těšíš?Hraju! Bez toho jako bych nebyl. Nejoblíbenější hrou bývá ta, kterou právě hraju, nejlepší hrou ta dohraná, nejvíc se těším na ty, co jsem ještě nehrál :-)Na Xbox 360 je to aktuálně Forza 3 a COD MW2 které už jedu na Veterána.Pokud bych měl udat žebříček, bylo by to převážně podle stráveného času. Ale takový ten best výběr: Snipes (1982), UGH, série Doom, série Diablo, série Horké Léto, série Thief, série Serious Sam, série Unreal Tournament, série Call Of DutyV čem spatřuješ největší slabiny současných next-gen konzolí, ať už technologické, či marketingové?Konzolím jako takovým bych toho tolik nevyčítal, tak jak se vyvíjí PC, vyvíjí se i konzole. Marketing už je dnes také o něčem jiném, než v dobách kdy konzolových nadšenců u nás bylo poskromnu, a to ještě zásadně PS-káři.Pokud bych měl opravdu něco vyčítat, tak jsou to ceny herních titulů, obzvláště novinek. Názor, že bez předražených her by nebylo pirátství, nebo dokonce že kvůli pirátství jsou hry předražené je silně naivní. Ale věřím tomu, že míra pirátství je odrazem míry předraženosti.Tzv. flashnutí mechaniky neboli přehrání firmwaru mechaniky jiným je způsob, jak lze hrát na Xboxu 360 zálohy originálních her. V čem je tato procedura tak složitá, že se nedoporučuje dělat začátečníkům doma a jaký má průběh?Maximální mírou jde o zkušenosti a technické zázemí. Osobně jsem dostal pistolovou pájku v 6ti a 386ku v 8mi. Od té doby letuju, programuju, zajímám se o svět HW i SW. Některé informace jak co funguje, jsou ze školy, některé z internetu, některé z knih. Pokud se do stejné operace bude pouštět netechnický člověk, informační deficit se mu bude špatně dohánět.Budiž příkladem, že když jsem se připravoval na flashnutí prvního kusu – mého vlastního, strávil jsem studiem celý měsíc, než jsem s čímkoliv začal! Pointou zde není to, že je to neúměrně více, než s tím stráví běžný uživatel, který ani nemusí 100% tutoriál pochopit, a přesto může uspět. Pointou bylo to, že jsem byl připraven na každou situaci, a úspěch nebyla náhoda, ale 100% opakovatelný výsledek!Žádný tutoriál nemůže podchytit všechny možnosti, některé z nich si v jistých bodech mohou dokonce protiřečit, z osobní zkušenosti mohu říci, že cca 1 z 50 mechanik se může chovat trošku jinak, např. delší doba startu, odmítnutí standardních příkazů, atd. A právě zde nastupují zkušenosti, díky kterým jsem připraven i na tyto situace, a i přes nepřízeň jsem schopen proces zdárně dokončit.Do konzolí PS2 se za stejným účelem umisťoval speciální čip, ale proslýchá se, že zálohy originálních her na PS3 hrát nelze. Není tento zjevný boj proti pirátství pro Sony spíše kontraproduktivní, když jí na základě této skutečnosti utíkají potenciální zájemci ke konkurenci?Vzhledem k tomu že nikomu jinému kromě Sony se stejného výsledku nepodařilo dosáhnout, je to (zatím) pro Sony spíše nevýhodou. Aktuálně je znám způsob jak na PS3 spouštět myslím PS2 nebo PS1 hry, to ovšem neberu jako velký hackerský úspěch.Osobně se domnívám, že za nemodifikovatelností PS3 nestojí pouze „kvality“ výrobku, ale tuto konspiraci bych raději nerozvíjel…Jak se díváš na současný fenomén hudebních her typu Rock Band a Guitar Hero? Počítáš do budoucna s dalšími díly a nebo se domníváš, že tento typ hry se bude lidem čím dál víc zajídat, což se už začíná pomalu dít?Pro mne byla v tomto směru první hrou Guitar Hero III pro Wii. Přineslo to něco úplně nového, a strávil jsem u toho hodně času, ale o následující, „opakující“ se titulky jsem už takový zájem neměl. Myslím, že jde o tu vlastní inovaci, pokud dokáží nové hry nabídnout více, než jen jiný výběr skladeb, potom budou hráčsky zajímavé, a zdaleka se nemusí inovace omezovat pouze na „hudební“ hry.Další otázka se týká dosti diskutovaného tématu kvality gamepadů od Xbox 360 a Playstationu 3. Je samozřejmé, že spokojenost s jejich užíváním je subjektivní, ale kdybys to měl rozhodnout, který bys uvedl jako ten lepší, přesnější, zkrátka uživatelsky přívětivější?Přiznám bez mučení, že ovladač od PS3 jsem měl v ruce pouze na nesrovnatelně kratší zlomek času než ten od X360tky. Subjektivní dojem byl jednoznačný, Xboxový ovladač mi lépe padnul do ruky, ovšem nemluvím o ergonomii, ale o mohutnosti. Mám poměrně „široké“ dlaně, a PS3 ovladač se mi v nich ztrácel. Taktéž jsem měl možnost porovnat hraní Wolfensteina jak na PS3 tak na X360tce, a za sebe mohu říci, že mi ovládání připadalo srovnatelné.Celkově bych to potom shrnul tak, že pokud budu vybírat herní konzoli, tak to rozhodně nebude podle kvality zpracování ovladače, ale ať už vyberu PS3 nebo X360 není důvod být ovladačem zklamaný.Co herní příslušenství jako kytary, bubny, volanty atp.? Nepřipadá ti to všechno tak trochu předražené? A co říkáš ceny her? Proč jsou podle tebe hry na konzole dražší, než na PC? Jsi toho názoru, že by zde mohla hrát roli lehčí dosažitelnost PC her a jejich snadnější vypalování?Abych řekl úplnou pravdu, naopak mi to připadá levné. Beru to tak, že je to přece kus HW, který musí být odolný, stabilní, vydržet pád, náraz, v případě volantu je tu také feedback který musí mít sílu, ale nesmí být „utrhnutelný“. Musí mít malou spotřebu, velmi často je totiž bezdrátový, atd. Řekl bych, že jestli ty ovladače splňují to, co od nich já očekávám, tak jsou ještě za rozumný peníz.Větší cenu hry na konzole připisuji jednoznačně vyšším nárokům na vývoj. Jde přece už jen o to, že pokud se vyskytnou chyby u PC hry, tak se prostě vytvoří update, hra si jej dnes už automaticky stáhne, nainstaluje, a je po problému – u konzolí toto zdaleka není tak jednoduché. Konzolové hry tedy musejí projít důslednější kontrolou, vzhledem k tomu že u většiny konzolí není možný žádný druh updatu her, může zásadnější chyba celou hru potopit.Máš představu, co mohou herní konzole nabídnout do budoucna? Jakých novinek ve smyslu technologií bychom se mohli dočkat?Něco málo už jsem nastínil. Velký vliv čekám s aktivním příchodem nano-technologií, který se předpokládá příští rok. Ve zkratce lze říci, že v konečném důsledku se bude jednat o drastické změny ve velikosti, spotřebě a výkonu výpočetní techniky, a to se jistě následně promítne i do herního průmyslu a světa herních konzolí. Pro představu… zkuste si představit výpočetní systém, který má výkon několika-tisíci násobku vašeho PC, při tom není větší než USB klíčenka, a na tužkovou baterii vydrží běžet měsíc :-) Samozřejmě to nás nečeká hned příští rok, ale technologie která to umožní by měla oficiálně startovat příští rok.Pravděpodobně se do budoucna smaže mnoho nevýhod, které dnes bereme jako samozřejmé. Tak například dnes hraju nejraději doma, mám tam velkou LCD TV, kvalitní audio a především samotnou konzoli. Ovšem co když se najde konzole tak malá, že ji bude možné připnout na rukáv, obraz budu mít přes celé zorné pole, zvuk bude prostorový bez sebemenšího rušení z okolí, a k ovládání bude sloužit elegantní náramek na zápěstí? Nejspíše pak bude největším problémem dostatečný počet herních titulů :-)

folder_openPřiřazené štítky

» Zeebo – old-gen konzole pro chudé dává smysl

access_time05.duben 2020personRedakce

Na první pohled to vypadá jako špatný vtip, ale když se na to člověk podívá z jiné stránky, může levná konzole Zeebo mít úspěch. Z pohledu hardcore hráče nepřipadá v úvahu hrát na něčem jiném než je slušné PC či na jedné z velkých konzolí. Další možností jsou handheldy a pro někoho je variantou také mobilní telefon. A právě mobilní telefon má s novou konzolí Zeebo nejvíce společného. Bude totiž fungovat na podobném principu a díky tomu se může rozšířit i do míst, kde pevné připojení k internetu nepřipadá v úvahu. V tom tkví největší naděje na úspěch této malé konzole.Zásadním předpokladem pro masové rozšíření nového produktu je vždy cena. Nechci tvrdit, že kvalita jde až na druhou kolej, ale cena je přeci jenom prvním impulsem ke koupi. Zeebo startuje v Brazílii s cenou nastavenou na 199$ (cca. 3800 Kč), což se na první pohled může zdát jako hodně. Skutečně z našeho pohledu si za tuto částku pořídíte PS2 s pár hrami, nebo při troše hledání narazíte dokonce na X360 Arcade. Jenže Brazílie není Evropa ani USA. V Brazílii a teď dobře poslouchejte stojí Playstation 3 nebo X360 neuvěřitelných 1100$ a Nintendo Wii rovných 1000$! Pro tyto konzole tam zkrátka neexistuje reálný trh a jedinou šancí jak je získat je na černém trhu. S hrami je to úplně stejné. Stačí prstem ukázat na vámi zvolenou hru a „obchodník“ se po pár hodinách vrátí s no-name diskem, na kterém snad něco najdete.Zeebo míří na trh v Braziílii, Rusku, Indii a Číně, přičemž potencionálně může oslovit až 800 milionů uživatelů. Po technologické stránce Zeebo běží na mobilní platformě Qualcomm s procesorem ARM11 QDSP-5 na taktu 528Mhz, což je zhruba výkon dnešních běžných smartphonů. O grafiku se stará Qualcomm Adreno 130 s nespecifikovanou velikostí paměti. Paměť RAM má skromných 128 MB DDR SDRAM + 32 MB DDR SDRAM dodatečné vyrovnávací paměti. Hry bude možné pouze stahovat a to na malinkatý 1 GB NAND Flash disk. Ovšem díky velikosti her nepřekračující 50 MB to zase taková tragédie být nemusí. Horší je fakt, že jednou zakoupenou hru přes interní digitální distribuci v ceně mezi 5-15$ bude nutné po každém jejím smazání z disku znovu zaplatit, pokud si jí budete chtít někdy opět zahrát. Nebude to ovšem plná částka ale jakýsi menší poplatek za re-download. Z dalších vlastností konzole jmenujme 3x USB 2.0, SD Card Slot nebo maximální rozlišení grafiky 640×480 VGA, což zní dost prehistoricky. Váha konzole je příjemných 0.9 kg  a třeba samotný adaptér X360 váží víc jak celá konzole Zeebo.Nyní se dostáváme k jádru věci a to k tomu, proč si např. lidé z časopisu Forbes ( a nejenom oni) myslí, že Zeebo má šanci na úspěch. Stahování her a dokonce i updatů konzole totiž bude probíhat přes 3G bezdrátovou síť, což je mobilní síť, která v těchto oblastech v dostupnosti vysoce převyšuje klasické připojení k internetu. Pointa je jasná. Každý kdo má mobilní telefon, má také SIM kartu a právě se SIM kartou bude Zeebo spolupracovat. Update konzole tak může proběhnou zcela automaticky i ve vaší nepřítomnosti, stačí mít konzoli zapnutou v pohotovostním režimu a díky 3G technologii dojde k jejímu updatu zcela bez vaší nutnosti cokoliv stahovat. Pro neznalé uživatele je to veliká úleva a nemusí se o nic starat. S tím souvisí absolutně bezproblémové stahování her.Představitelé Zeebo si nechali udělat rozsáhlý průzkum v teritoriích jako je Brazílie či Mexiko a zjistili, že tamější lidé prakticky nemají ponětí o nových hrách, které známe my. Neexistuje tam herní marketing, protože ti lidé nemají peníze na velké konzole. Ale většina z nich má mobilní telefon a prakticky každý z nich někdy na mobilu hrál nějakou menší hru nebo si stáhl vyzvánění. Proto Zeebo běží na mobilní technologii a proto existuje reálná šance, že by lidé místo hraní her na malých obrazovkách svých mobilních telefonů s radostí přešli na něco většího a přitom poměrně cenově dostupného. Teď si asi někdo říká, proč hrát na Zeebo, když zde máme telefony jako iPhone. Opět je zde rozhodující cena a iPhone v Brazílii seženete s tarifem za zlodějských 2400$, což si mohou dovolit jen ti nejbohatší.Se špatným povědomím o hrách také souvisí jejich kvalita, která je v našich podmínkách na zcela jiné úrovni. Jenže lidé v těchto zemích třeba nikdy nehráli Quaka, neví jak vypadá Duke Nukem 3D a možná ani nikdy žádnou 3D hru neviděli. Pro nás tyto legendární staré kousky mohou vyvolávat snad jen vzpomínky, ale pro ně to bude zážitek zcela nových rozměrů. Zeebo přichází z předinstalovanými verzemi FIFA 09 Soccer, NFS: Carbon, BRain Challenge, Prey Evil a ke stažení zdarma je připraven Quake. Samozřejmě, že tyto hry mají grafiku přizpůsobenou systému a budou vypadat zkrátka jako hry na dnešní výkonné mobilní telefony. Dále ke stažení během launche mají být k dispozici tituly jako Tekken 2, Resident Evil 4, Crash Badicoot či Ridge Racer. Během dalších 3 měsíců má do herního katalogu Zeebo přibýt další třicítka her. Již nyní se na vývoji her podílí známé firmy jako EA, Namco, Capcom, Activision, THQ, id, Pop Cap či Gameloft. Zájem ze strany velikých firem je logický, protože pirátství na této platformě neexistuje a potenciál pro rozšíření je značný.Zeebo také nabízí vlastní Z-Credits, což je obdoba MS points u Xboxu a nákup her bude probíhat přímo v rozhraní konzole. Vše má být maximálně intuitivní. Během roku by konzole Zeebo měla jít s cenou někam ke 150$, což jsou náklady na nákup běžného mobilního telefonu. A díky tomu, že Zeebo je vlastně takovým větším mobilním telefonem (bude možné přes něj přijímat SMS), pak zde šance na úspěch určitě je. To by bylo, aby si z těch 800 milionů potencionálních zákazníků Zeebo pár milionů hráčů nepořídilo. Playstation 2 si od svého launche před x lety koupilo více jak 140 milionů lidí a podle některých odhadů má Zeebo reálnou šanci této hranice dosáhnout během jednoho roku! Zdá se to jako odhad nějaké šílené věštkyně, ale když vezmeme v úvahu fakt, že lidé v těchto zemích zkrátka na jiný herní systém nemají peníze, pak to zase tak nereálně nevypadá. Teď je pouze otázkou, kolik lidí v těchto chudých oblastech má skutečně zájem o hraní her.  Také jsem zvědavý, jaká bude reakce Nintenda, Sony a Microsoftu. Můj nedávný tweet tak beru zpět a dávám konzoli Zeebo šanci.

folder_openPřiřazené štítky

Pokrok počítačových her aneb byznys je všude

access_time13.květen 2020personRedakce

Oblast počítačových her se dynamicky rozvíjí a rychle roste, bohužel však ne vždy k našemu prospěchu a naše herní srdce často skomírá nad výsledkem.Počítačové hry již mají za sebou nějakou tu historii a za posledních 10 let se z her stal dokonce i výborný komerční produkt schopný tvořit slušné zisky. Zatímco na počátku devadesátých let se hry prodávaly svým nápadem a originalitou, dnes vítězí zejména přepracované starší tituly s vyšperkovanou 3D grafikou a vykradeným nápadem z jiné hry pod hlavičkou silného distributora, který se díky silnému marketingu postará o slušné obraty. Popravdě řečeno jsem veskrze zklamán vývojem v herní oblasti. Pozoruji vývoj již více než deset let a v posledních letech zaznamenávám jakýsi úbytek nápadů a přehršel dalších a dalších klonů a kopií. Aneb trh ovládá už i hry a nic není víc, než utržené peníze...Velmi dobře si vzpomínám, jak jsem svého času pařil a propadl závislosti na legendární strategii UFO: Enemy Unknown. Na svou dobu naprosto originální nápad, kombinace tahové a budovatelské strategie a promakaný, neustále se vyvíjejí příběh mě dostal natolik, že jsem pár týdnů nemyslel na nic jiného, než na UFO a cizáckou bázi. Dodnes tuto hru považuji za jednu z nejlepších her vůbec a občas si ji musím znovu celou zahrát. Bohužel musím konstatovat, že jsem zatím nenašel jedinou hru, která by jí dokázala přinejmenším konkurovat. Právě na počátku devadesátých let se utvořily základní žánry počítačového hraní a základní vzorové hry, na jejichž základních kamenech jsou položeny i hry konkurenční. Učebnicovým příkladem budiž kategorie 3D akčních her s průkopnickým Wolfensteinem 3D. Na tehdejší dobu naprostý unikát, první hra ve 3D prostředí. Vzpomínám na svého bývalého spolužáka, který každý výstřel ze samopalu prožíval slastnou rozkoší, a s orgastickým úžasem se kochal pohledy na odlétávací fašisty v hnědé uniformě. Vývoj šel rychle kupředu a světu byl představen Doom. Grafika si výrazně polepšila, 3D prostředí už bylo opravdu třírozměrné akorát ještě ty postavičky byly jen jako rozmáznuté plivance na obrazovce. To vyřešil Quake a zdá se to být dokonalé.To byl však velký omyl, to nejlepší bylo teprve za dveřmi. Rok 1996 znamenal skutečný průlom ve vývoji počítačových her díky fenoménu 3D grafický akcelerátor. Ze hry zmizely čtverečkové pixely, textury se nádherně rozmázly bilineární filtrací a do hry se konečně dostaly efekty, které umožnily dostat počítačovou hru na úroveň reality okolního prostředí. Lidské oko se kochalo grafickými detaily a novými vymoženostmi, které umocnily pocity a atmosféru hraní minimálně o třídu výše. Prakticky všechny žánry her byly převedeny do 3D prostředí a dalo by se říci, že zde je černý milník, který rozpoutal obrovský byznys a honbu za penězi. Vzpomínám si, když jsem doma spustil první hru na své nové 3Dfx Voodoo kartě. Šílel jsem radostí, když jsem hrál Turoka a nevěřil jsem svým očím, co počítač dokáže vyprodukovat. Postupem času ovšem člověku dojde, že ta zábava byla jen díky té špičkové grafice a nikoli díky hře samé. Hry zkrátka bohatě začaly zneužívat toho, co jim herní hardware umožnil.Na scénu nastoupil Quake2 v celé parádě a od této doby se začalo masivně licencovat a klonovat. Trh začaly zaplavovat různorodé 3D akce položené na licenčním Quake či konkurenčním Unreal grafickém enginu. Originalita na bodu mrazu, nové nápady nevidím, herní motivy se trapně opakují a předělávka střídá předělávku. Můžeme jmenovat: Sin, Blood, Requiem ale i opěvovaný Return to Castle Wolfenstein či nadcházející Doom 3. Poslední dobou mám zkrátka pocit, jakoby se vývoj zastavil. O špičkovou originální hru dnes již člověk nezavadí. Snad jen česká hitovka Operation Flashpoint, úctyhodná strategická 3D akční simulace války a komplexního válečného souboje je vzácnou výjimkou, že to přeci jen jde. I přesto, že hra má své nesporné chyby, hráč se zde setkává s tak komplexní hrou, jako snad nikdy předtím. Boje na třech rozlehlých ostrovech, absolutní možnost volného pohybu, možnost ovládání všech dostupných dopravních prostředků, rádiová komunikace mezi vojáky, strhující válečná atmosféra, dokonalý editor misí a výborná grafika. Snad jen interaktivní válečná kampaň mi tu chybí. Pravdou je, že Flashpoint není pro začínající zelenáče, nicméně pro opravdové herní nadšence je to nekonečný klenot se spoustou nepřeberných možností.Vývoj her se zkrátka svázal s pokrokem výkonu procesorů a grafických karet. Vždyť se podívejte kolem sebe. Co je originálního v novém Wolfensteinovi? Zhola nic, akorát nový 3D kabát. Možná Medal Of Honor: Allied Assault se pokusil o rozčeření vody novými nápady, ale zas až tolik jich nebylo. Jinak má člověk pocit, že hraje pořád jedno a to samé. Stejně tak vezměme v úvahu sérii hokejů NHL od EA Sports. Každoročně NHL kritizujeme za chyby v hratelnosti, inteligenci soupeře, brankářích a stejně nám na podzim nachystají novou verzi s pouze kosmetickými změnami a zmiňované chyby stále zůstávají. Proč se více snažit? Netřeba, konkurence neexistuje, nic lepšího pod sluncem není. Hry se prostě staly klasickým zbožím jako každé jiné a jde jen o to přidat si na krabici cedulku NEW jako to dělávají výrobci pracího prášku. Všude člověk slyší, že klonování je zakázáno, ale v herní oblasti to zřejmě neplatí. Škoda.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Herní příslušenství na dotaz hraní

Budoucnost konzolí aneb něco malého do kapsy

access_time04.duben 2020personRedakce

Konzole mají ve světe počítačových her pevné kořeny. Ale jak budou tyto tmavé krabičky vypadat v budoucnu a co všechno zvládnou? Vydejme se do světa, kde se hry odehrávají na televizních obrazovkách...Svět konzolí se zrodil v Japonsku a za jeho vznikem stojí firma Nintendo. Nahlížet na něj pak lze ze dvou pohledů. Máme zde konzole pro domácnost typu Playstation, jenž jsou propojeny kabelem s televizí a pak tu máme zábavu do ruky jako je GameBoy či Ngage. Podívejme se nejprve na ty menší konzole, které nás mohou doprovázet všude tam, kam jdeme a snadno je můžeme schovat do kapsy. Na čem že to pánové ze země vycházejícího slunce tedy pracují? Hraní her ze dvou pohledů se stane možná brzy stane skutečností.Japonský herní gigant Nintendo kdysi patřil mezi přední tvůrce domácí zábavy. Jako první začal vytvářet domácí herní systémy na nichž se mohla bavit celá rodina. V roce 1983 uvedla na americký trh konzoli NES (Nintendo Entertainment System), která zaznamenala obrovský úspěch a oživila skomírající zábavní průmysl. Nintendo se stalo absolutní jedničku v zábavním průmyslu. Přišlo SNES a GameBoy - zábava do kapsy, jenž každý mohl mít u sebe. Jenže konkurence a nespala a stvořila Playstation, která nepracovala s drahými cartridgemi jako konzole Nintenda, ale s levnými cédečky. Playstation zaznamenal obrovský úspěch a firma Sony se tak usadila na špici. Nintendo již nestačilo zareagovat (Nintendo 64 mělo technicky lepší parametry, ale pořád pracovalo s nevýhodnými cartridgemi) a dnes i se svým GameCube bylo odsunuto až na třetí pozici. Světu dnes vládne Playstation2 a Xboxy (Microsoft). Na cestách vám sice může GameBoy Advance dělat příjemného společníka, ale má pořád své chyby. Ti, kteří pak vyžadují hry na cestách si dnes mohou opatřit NGage od Nokie. Poprvé od svého vzniku (1962) se tak Nintendo dostalo do červených čísel a v loňském roce vykázalo nemalé ztráty.Delší dobu se spekuluje o tom, že Nintendo musí přivést na trh něco nového. Konkurence totiž oznámila vývoj next-generation systémů jako je Playstation3 nebo Xbox2 (o kterých si povíme později). Rouška tajemství se trošku poodhrnula a Japonský vývojář vypustil do světa první informace. Na letošním veletrhu E3, který se bude konat v Los Angeles, představí přenosný herní systém s duální obrazovkou. Pracovní název je Nintendo DS (dual screen) a má vcelku pozoruhodné technické specifikace. Je tvořen dvěma třípalcovými (7.5cm) TFT LCD obrazovkami, separátním procesorem a pamětí až do 1 Gigabitu. Podle slov Nintenda se hlavní atrakcí stává možnost ovládat hru ze dvou různých perspektiv. Například u RPG her může hráč využívat jednu obrazovku ke hraní a druhou pro sledování pohybu na mapě. Podobně by se dali ztvárnit i sportovní hry. Jiné využití je u plošinovek či chodiček, kdy jedna obrazovka snímá celkový náhled a na druhé sledujete přímo akci. Velkým otazníkem však bude tvorba her pro tento systém, jenž by vyžadoval odlišné vývojářské praktiky. Nintendo tak hledá někoho, kdo by pro ně hry vytvářel, protože již dnes má problémy sehnat vývojáře pro GameCube a Gameboy Advance. Všichni v této japonské firmě, v čele s presidentem Saturo Iwatou, jsou však plni optimismu. Koncept Nintenda DS by měl vytvořit zcela nové pojetí her a umožnit hráči v 21. století zcela nové zážitky. Jen čas však ukáže zda se bude jednat o krok správným směrem a zda se toto "stereo" bude líbit.Další japonský gigant jenž dnes ovládá převážnou většinu trhu s konzolami je firma Sony. Ta nešla do žádného experimentování a přízeň hráčů si chce získat pomocí projektu, jenž se nazývá Sony PSP. Informace o této mašince jsou docela rozsáhlé a existují i její prezentační fotografie. Technická specifikace Sony PSP je věru zajímavá a její tvůrci jej začali přezdívat walkmanem 21.století. Jádrem jsou dva 32-bitové mikroprocesory o stejné síle, jakou disponuje PS2, přičemž jeden procesor pracuje jako CPU a druhý je specializován pro práci s videem a hudbou. Celková paměť PSP je pak 8MB a veškeré součástky jsou navrženy tak, aby byla jejich energetická spotřeba co nejmenší. O vykreslování 3D prostředí a pro kresbu povrchů se stará grafický procesor s vlastní 2MB VRAM. Teoreticky je pak PSP schopen vykreslit až 33 miliónů polygonů za sekundu. Hudbu zpracovává nejmodernější technologický engine VME (virtual mobile engine), jenž vyvinulo Sony pro své přenosné MD a MP3 přehrávače. Médiem pro PSP se stanou 60mm optické disky pojmenovány UMD (universal media disk), které mají kapacitu 1.8GB. Jelikož PSP podporuje formát MPEG4, může jeden UMD disk obsahovat až dvě hodiny videa v DVD kvalitě (ehm, ehm - pozn. Bojler). TFT LCD displej pracuje s rozlišením 480x272 pixelů a v barevné hloubce 24-bit. Funkční model i s ukázkou některých her by měl být představen na letošním veletrhu E3. Zatím jsme si popsali pouze budoucí přenosné mazlíčky, mezi které se řadí i NGage od Nokie a kterou si můžete zakoupit za nemalý peníz i v našich obchodech. Jenže o domácí zábavu se starají především velké konzole, co trůní pod televizemi. V současnosti ještě nevíme, zda budou na veletrhu E3 v Los Angeles představeny i PS3 a Xbox2, ale z největší pravděpodobností tomu tak nebude. Zřejmě nám jen výrobci upřesní jejich technické parametry o kterých se všemožně spekuluje. Jak Playstation tak Xbox byli (a jsou) během své existence neustále vylepšovány a jejich tvůrci vyrábí i omezené série. Modely z těchto sérií jsou většinou jen odlišně výtvarně zpracovány. Srdcem Playstation3 bude procesor, který dostal název Cell. Pracuje s novým vysokorychlostním paměťovým rozhraním Rambus. Díky licenci (jenž získalo Sony spolu s Toshibou) na vysokorychlostní rozhraní pro spojování pamětí k mikroprocesorům půjde zřejmě o úplnou novinku na trhu. Procesor Cell vyvinutý společnostmi IBM, Sony a Toshiba bude obsahovat více čipů v jednom a bude zvládat jak video, zábavu tak i interaktivní hraní. Navíc bude zvládat 1 trilion matematických kalkulací za sekundu, což je zhruba 100x více než Pentium4 2.5GHz. Ovšem tento čip nebude připraven před koncem tohoto roku. Těžko říct jak tomu bude u Xboxu2 od Microsoftu. Mikroprocesor má být vyvinut firmou IBM i když kolují zvěsti, že to bude úplně jinak. Stejně jako u původního Xboxu bude chtít výrobce využít co nejvíce prvků z klasických PC. To sebou ovšem nese rizika spojená se snadným „nabouráním“ do těchto konzolí. Otázkou je také zda Microsoftu prodlouží spolupráci s Nvidií, která dodává do součastných Xboxů grafické čipy nebo uzavře smlouvu s ATI.

folder_openPřiřazené štítky

Nintendo Revolution - nástupce GameCube?

access_time05.duben 2020personRedakce

Na letošní výstavě E3 Nintendo představilo svůj klíčový projekt, čímž není nic menšího, než vývoj vyspělé herní konzole nové generace, která má nahradit dnešní GameCube. Uvolněné informace včetně technické specifikace naleznete uvnitř článku.Nintendo Revolution je kódové označení projektu nového herního zařízení, které má být nástupcem současné konzole GameCube. S vývojem projektu Revolution Nintendo započlo krátce po oficiálním představení GameCube. První informace ale Nintendo uvolnilo až těsně před začátkem letošní výstavy E3 v Los Angeles, kdy ale ještě nebyl odtajněn interní název zařízení, nýbrž se mluvilo jen o „GCNext“ konzoli. President Nintenda pan Satoru Iwata na E3 prohlásil: „Dnešní konzole umí již v podstatě bez problémů zprostředkovat realistický zážitek z obrazu a zvuku, nicméně je stále co zlepšovat. Takže by nám vlastně jen stačilo zvýšit početní a grafický výkon konzole. Ale my chceme dát hráčům něco, co jim zatím nebyl nikdo schopný nabídnout. Větší požitek a větší vtáhnutí do virtuální reality". Nyní je již jasné, že Nintendo Revolution bude mnohem výkonější stroj, než dnešní GameCube. Kromě pevného disku ale další informace ohledně případné dvd mechaniky, nebo podobných rozšiřujících zařízení, nejsou známy. Vzhledem ke snaze o stlačení ceny budoucí konzole to však na konkurenta mnohafunkční PSX nevidíme.Přesné technické specifikace Nintendo zatím úzkostlivě tají, nicméně první odhady podle provalených zákulisních informací vypadají asi takto: Nintendo dokonce interně pracovalo současně na dvou systémech a v tuto dobu si již určitě jeden zvolilo pro budoucí uvedení na trh. První systém sestává z procesoru PowerPC G5 taktovaném na 2,7 GHz, 512 MB paměti DDR RAM a grafického subčipu pracujícího na 600 MHz. Druhý stroj by měl využívat také PowerPC G5 procesor, ovšem slabšího taktu 1,8 GHz, poloviční paměť také s duálním tokem dat a grafický subčip 500 Mhz, ovšem s větší grafickou pamětí, než v prvém případě. Obě výkonové varianty mají integrován 15 GB pevný disk. Specifikace ale nejsou samozřejmě oficiálně potvrzené.Ten, kdo by očekával, že nová konzole bude mít nějaký vlastní displej na jednotce nebo na ovladači, podobně jako to má Nintendo DS, bude zklamán. Nic takového nové Nintendo mít nebude. Ovšem bude obsahovat specialitku v podobě nativní podpory televize i počítačového monitoru, takže Revolulution půjde zapojit jak do televize, tak i do monitoru. Není to sice žádná převratná novinka (propojení s monitorem umí i Dreamcast), ale do Nintenda zapojíte monitor bez nutnosti zakoupení přídavného modulátoru, jak je tomu u zmiňované konzole od Segy.S online podporou už to tak jasné není. Nintendo na E3 prohlásilo, že kapesní konzole DS bude podporovat připojení přes WIFI 802.11b a 802.11g, tudíž se dá s jistotou očekávat, že nová konzole bude online hraní podporovat stejně tak. Hardwarové komponenty do konzole dodávají firmy ATI (grafický systém), NEC (systém přenosu a čtení dat) a IBM (procesor). Ohledně data vydání se toho zatím moc neví, s největší pravděpodobností k tomu ale nedojde později, než konzole nové generace uvedou na trh oba konkurenti - Sony i Microsoft. Exekutiva Nintenda má totiž ještě v živé paměti svojí neschopnost uvést původní GameCube ještě před oficiálním releasem Playstation 2, a proto směřuje své úsilí k uvedení konzole s předstihem ještě před Playstation 3. Takže se podle toho dá spekulovat o nejpozdějším datu vydání v první polovině roku 2006.Optimisté můžeme být i ohledně předpokládané ceny, protože konzole bude určena pro masový trh, tudíž její cena se bude pohybovat ve spodní hranici konzolí nové generace a stejně jako GameCube bude z velké trojky nejlacinější. Otázkou ovšem je, kolik toho navíc nabídnou konkurenční konzole. Na přesné a podrobné informace přímo od Nintenda si ale budeme muset ještě necelý rok počkat až do příští výstavy E3, která je ohlášena na květen 2005.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Virtuální realita na dotaz hraní

Je tady skutečně virtuální realita?

access_time31.březen 2020personRedakce

Už nadešel čas, kdy přesuneme životy kompletně do virtuálního prostoru?Rok 2016 se má stát pro virtuální realitu zlomovým, jelikož se na trhu utká o přízeň uživatelů několik zajímavých systémů. Je nadšení na místě, nebo jde o další bublinu, která v tichosti splaskne?Komerční systémy pro virtuální realitu se objevují už několik dekád v opakujících se vlnách, podobně jako například 3D technologie pro sledování filmů. Počáteční nadšení však často rychle vystřídá vystřízlivění a z revoluce sejde. Bude tomu tak i tentokrát v případě virtuální reality?Oculus Rift na doma, HTC Vive na virtuální životNa trh letos přichází očekáváný Oculus Rift, systém určený pro „takové to domácí hraní“. Oculus je zábava, sedět v teple obýváku s gamepadem v ruce a s headsetem nahlížet do hravého světa je okouzlující a na první pohled nadchne natolik, že lze přehlédnout i jakékoliv nedostatky (ve finální verzi je však počet rušivých elementů opravdu minimální), což vlastně ochotně uděláte, abyste si mohli vychutnat onu výjimečnou zkušenost. A vážně – Lucky’s Tale, arkádová skákačka dodávaná ke každému Oculu, je jako splnění dětský sen a nelze se ubránit touhy se té fantazie až dotknout… Sledování z pozice třetí osoby vás z dokonalé imerze sice neustále vytrhává a víte, že je všechno jen „jako“, nicméně to je přesně to, čím Oculus je – domácí zábava, evoluce monitoru.Vedle Oculu se očekává nástup také systému HTC Vive, který už vás přesvědčí, kudy vede cesta. Tělesnost a zcela unikátní imerze, která vás přiměje ptám se po tom, jak hluboko sahá králičí nora. Zážitek, který Vive přináší, je onou matrixovskou virtuální realitou, po které všichni roky prahneme. Dva oválné ovladače do ruky společně s brýlemi otevírají virtuální světy, ve kterých se transformujete a zcela zvrhle hltáte každý milimetr neexistujících prostorů, předmětů a necháte se zaplavit kanonádou vizuálních vjemů.Nabídka softwaru pro oba nejslibnější systémy je zatím ve fázi, kdy každý usiluje demonstrovat sílu a možnosti, které technologie skýtá. Tím vzniká skutečná exhibice, až se skoro stydíte, že vás nejvíce zaujalo demo úchvatného malovaní (ano, malování!). Aparátu se stále zbavit nelze, moc dobře si budete uvědomovat, že máte na hlavě headset a v rukách ovladače, pocit přítomnosti je ale i tak skutečně pohlcující.Vada na kráseCo ale bude ještě dlouhou dobu bránit masovému prosazení je skutečně ohromná investice do hardwaru, přece jen virtuální realita není jen o samotných fešných brýlích. Minimální konfigurace pro Oculus počítá s procesorem Intel i5-4590, 8 GB operační paměti a grafikou alespoň GeForce GTX 970. Ze strany nVidie jsou pro grafiku doporučovány vyšší modely – GTX 980 a GTX 980 Ti. Znovu, řeč je o konfiguraci minimální, čili sice systém rozjedete, ale výsledný dojem asi nebude zrovna přesvědčivý.Virtuální realita je tady, Oculus Rift a HTC Vive jsou toho důkazem, jenže málo platné, cena je zatím natolik nepříznivá, že minimálně letos bude „takové to domácí hraní“ s virtuální realitou opravdovou exkluzivitou pro skutečně oddané nadšence.

folder_openPřiřazené štítky