Výsledky vyhledávání v sekci PC hry na dotaz informací

ALFA Antiterror

access_time04.duben 2020personRedakce

Smutná realita dnešní doby je, že se vedou války, které nejdou prohrát, ale ani vyhrát. Globální problém, který dříve většina vnímala spíše okrajově, se stává žhavým tématem posledních let. Každý už ví, co je terorismus.Píše se rok 1984. Teroristé jsou stále významnějším a rozšiřujícím se problémem celého světa. Za železnou oponou se mladý ruský poručík dostává k možnosti připojit se ke speciální jednotce, které byla určena právě pro boj s teroristickými skupinami. A tady hra začíná i pro vás.Podle prvních informací a sebechvalných slov autorů, by se mělo jednat o hru, která nás překvapí svou koncepcí. Bude zde totiž neustálý časový tok a budeme ho muset respektovat, což žádná taktická hra zatím neukázala s takovou precizností, jako tomu bude u Alfy.V první fázi dostanete vaše podřízené a udělíte jim příkazy, které budou vykonávat, poté stisknete GO a naskytne se vám třiceti sekundový pohled na to, co jste před chvílí naplánovali. Jde tedy o jakési video, do jehož průběhu nebudete už moci zasahovat a jenom se budete kochat, případně si rvát vlasy, jak jste to hezky naplánovali. Abyste se v tom mohli trochu vyžívat a nebo do detailu zkoumat své chyby, tak bude možné tuto sekvenci zpomalit a různě přetáčet. Takhle to zní dost šíleně a strašně nudně. Autoři se však nechávají slyšet, že tomu tak zajisté nebude díky preciznosti detailů, kterých je ve hře spousta. Dalším oživením by měla být možnost multiplayeru, kde se budou moci utkat americké Delta Force proti ruským Alfa. Možnost hrát za kdekoho je dneska ale celkem běžná, takže to si dovolím trošku shodit a říct, že tohle nikoho asi neohromí. Co je zajímavější je fakt, že tvůrci neváhali pozvat na konzultace při vývoji této hry veterány KGB a současné členy ruských Alfa. Vedoucí projektu Vitaly Shutov je sám bývalý člen ruských speciálních jednotek, kde plnil úlohu snipera. Proto bychom mohli brát řeči o maximálním realismu vážně, neboť poznámky typu, že se vám liší trajektorie kulky podle toho jaké je zrovna počasí, mají hlavu a patu. Díky příslušnosti Vitaly Shutova se můžeme těšit na zákulisní zajímavosti ze světa Ruska. Hra bude probíhat po misích, během kterých se vám bude rozšiřovat výbava a budete sbírat zkušenosti. Hlavní dějovou linií bude příběh důstojníka KGB (později FSB - Federal Security Service) během jeho krušných let, kdy došlo k přeměně USSR na Rusko. Potom zde budou mise, jež půjdou hrát odděleně od ostatních a ty nám nechají nahlédnout do světa ruských tajných služeb MVD (Ministry of Domestic Affairs), GRU (Supreme Intelligence Department), Special Guard apod. Poslední informací ohledně misí je, že část z nich bude věnována slavným protiteroristickým jednotkám jako jsou GIGN, GSG-9 a SAS.Nit času se této hře začne odmotávat v roce 1984 a prázdná špulka se vám vykutálí někdy v dnešních dnech, tj. rok 2004. Jak jsem již naznačoval v úvodu, tak budete sledovat příběh mladého oficíra z Alfa teamu. Začnete 1984, dále válka v Afghánistánu a budete končit jako plukovník v dnešních dnech. Mise jsou datovány na Afghánistán (1984-1988), kolaps USSR a vlna terorismu zaplavující Rusko, první válka v Čečensku (1994-1996), mezinárodní invaze teroristů do Dagestánu (1999), druhá válka v Čečensku (1999-2000) a vyslání mezinárodních sil do Afghánistánu (2001).Lokace se budou samozřejmě lišit svým prostředím, tak jako tomu je ve skutečném světě. Hory si užijete v Afghánistánu, města v Čečensku a zimní kaňony zase v Gruzii. Pokud se trošku zajímáte o dění ve světě, nebude pro vás problém poznat tyto lokace třeba podle toho, že jste je už někdy viděli v TV a nebo o nich četli v novinách. Podle ročních období by se daly mise rozdělit na zimní, letní a hodně podzimních kousků. Vliv počasí bude mít dopad na to, jak budou jednotlivé mise probíhat. Déšť tlumí hluky, mlha je naopak zesílí. V noci nebudete vidět i na velmi krátké vzdálenosti, zatímco ve slunných dnech si budete muset dávat pozor na vlnění vzduchu, které přes své teleskopické hledí zajisté uvidíte a bude vám odvádět koncentraci stejně tak dobře jako opravdovým sniperům. Díky tomuto jevu se dá ale schovat celkem blízko nepříteli, protože přes zvlněný vzduch jste také méně vidět. Běžná mise bude mít velikost asi 200x200 metrů, ale třeba ve skalách se to může rozrůst do hloubky, kde posledním podzemním patrem bude desáté. Každý voják bude mít možnost rozvíjet svoje základní vlastnosti, které jsou mu přiděleny již na začátku hry. Budou zde rozdělení na specialisty – sniper, průzkumník, inženýr a chlápek pro boj v poli. Zbraně budou odpovídat specializaci vojáka. Celkem v misi budeme mít k dispozici max. čtyři teamy po čtyřech mužích, přičemž v každém z nich bude velitelem ten, kdo bude mít nejvíce zkušeností. Náplň misí se bude hodně lišit. Některé budou přímočaré a půjde o to, někam se „prostřílet“, jindy zase můžete mít k dispozici jen dva snipery s tím, že budete muset vybrat vhodné místo a trefit se jedinou ranou. Potom zpátky k evakuačnímu bodu. Na řadu přijde i záchrana rukojmí. Ze zbraní si v roce 1984 vyzkoušíte AKSU-74, SVD a RPG-7, v dnešních dnech budete třímat v rukou jejich poslední modely – VSK, AK-103,V-94,RPO-A. Dále potom hromada všemožných granátů. Z obranných prostředků jsou zde opět granáty, tentokráte ovšem s uspávacím plynem a šokové. Dále pak helmy, vesty a noktovizory. Jelikož nebudeme mít možnost ovládat jednotky přímo, tak jak jsem psal v úvodu, tak většina z toho bude záviset na AI jak vašich, tak nepřátelských jednotek. Bude se využívat všech možných nerovností terénu, schovávat se za předměty, potom jednotlivci mají také nastaveno jak moc agresivně se budou chovat apod. Engine autoři piplají tak, aby se v něm daly uplatnit všechny ty krásné vychytávky jako je fakt, že kulka ze sniperky má svou dráhu, která není rovná, má svou parabolickou trajektorii, která se změní když střelíte přes řeku apod. Bude podporovat Hyper-threading, takže kdo má novější procesor, tak má celkem výhodu. Pokud jste viděli poslední videa z HL2 a líbilo se vám, jak se objekty chovají realisticky, tak na podobnou věc se můžete těšit i tady. Uvidíme jak se autorům povede prosadit jejich „tahový“ systém, jinak by hra mohla být hodně povedená co se detailů ve zpracování týče. A nakonec jednu zajímavost – v multiplaeru, kde se budou moci hrát i mise typu „co kdyby“ si budete moci zahrát misi, kdy sovětské jednotky vpadly na území Československa. Datum vydání je plánováno na Q1 2004.

folder_openPřiřazené štítky

Mafia:The City of Lost Heaven

access_time05.duben 2020personRedakce

PrologMnohokrát jsem jen tak ležel na pohovce a uvažoval jakou cenu má asi takový život jako je ten můj, brzy jsem to zjistil. Mnohokrát jsem se v noci probouzel nervózní, s oroseným čelem přemýšlejíc nad obsahem svých nočních můr, realita byla nakonec ještě drsnější. Mnohokrát mě napadaly různé myšlenky o tomto světě, ve kterém skoro vše už dávno ztratilo svou původní hodnotu, ale to nejhorší jsem měl poznat až později. Mnohokrát jsem po večerech přemýšlel o své budoucnosti, o tom co bude dál, odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Být taxikářem ve třicátých letech nebylo nic snadného, světová krize postihla snad všechny bez výjimky a takoví jako já to měli tím pádem v mnoha ohledech ještě těžší než doposud. Stále jsem toužil po nějaké zásadní změně, snil jsem o krásných věcech a čekal na zázrak. Jednoho dne se ale všechna naděje vypařila, šance na lepší život zmizela během okamžiku. Uvědomil jsem si, že jsem na nesprávném místě v nesprávnou chvíli a litoval jsem toho jako ještě nikdy ničeho předtím. Zaplést se do přestřelky mezi znepřátelenými mafiány nebyl zrovna ten můj sen. Tenkrát jsem ovšem měl jen dvě možnosti a já si vybral tu výhodnější. Když se teď na celou věc podívám s odstupem, ničeho nelituji. Život mi nedal moc na výběr, a tak jsem ho prožil podle tehdejších možností jak nejlépe to šlo. K dokonalosti to mělo však hodně daleko, nikdy jsem totiž netvrdil, že můj život byl zcela ideální, to ne, k tomu měl hodně daleko, ale alespoň jsem stihl udělat několik rozumných rozhodnutí a uskutečnit některé své sny. No, neměl jsem vůbec jednoduchý život, ten mi za celá ta léta připravil nejedno nečekané překvapení díky nimž jsem se dostal až tam, kde jsem teď. Teď už jen tiše doufám, že v podvědomí lidí zůstanou jen ty kladné vzpomínky na činy Tommyho Angela, muže, jenž neměl na výběr a rozhodl se tak, jak se rozhodl…pro částečnou spravedlnost a bezpečí své rodiny. Úvodní slovoČeská herní scéna se již nějaký ten pátek může pyšnit několika tituly, které si dokázaly vysloužit uznání nejen u nás v Evropě, ale také v zámoří. Patří mezi ně například Hidden and Dangerous, Operace Flashpoint a Original War, všechno to jsou hry vysokých kvalit po všech stránkách. Že by už ze strany našich herních vývojářů odzvonilo odfláknutým hrám primárně určených pro české hráče? Snad ano. Nyní přichází chvíle na představení bezpochyby další světově velice úspěšné hry z českých luhů a hájů. Dosavadní výsledky prodejních žebříčků mluví za vše, Mafia se po několika týdnech prodeje v zámoří a Evropských státech stala jedním z nejžádanějších titulů a v několika zemích dokonce dominuje na prvních příčkách v prodejnosti. Ostatně není se čemu divit, lidé z Illusion Softworks do vývoje dali všechny své síly a bezmála čtyři roky tvrdé práce přinesli své slaďoučké ovoce. Mafia: The City of Lost Heaven je tu, přináší dokonalou atmosféru, celkové zpracování na vysoké úrovni a hlavně hodiny bezvadné zábavy. Hra nebo interaktivní film ?Hned ze začátku vás (možná včetně špičkově originálně ztvárněného loga firmy) čeká velice milé překvapení. Příběh je hrou spojen takřka dokonale. Už od první mise jsem hru prožíval naplno, snad ještě u žádné jiné hry jsem neviděl tak propracovaný příběh doprovázející hru doslova na každém kroku. Intro, u jiných her nicotného významu, zde hraje důležitou roli. Nejprve letmá prohlídka města a jeho struktury, poté střih a záběr na hlavního hrdinu Tommyho, který se vydává do jednoho z barů vyprávět svůj životní příběh mafiána detektivu Normanovi, což je typický drsný polda ze staré školy, pro kterého jsou lidé typu Tommy Angelo jen bezcitnými zločinci, tentokrát ale pro jisté důvody své předsudky potlačí. V této chvíli se hra odehrává již ve vlastním enginu a první dojem z grafiky na mě velice zapůsobil. Příběhová linie je prošpikována několika nečekanými událostmi a většina hry je zastoupena i četnými animacemi plynně navazujícími na dosavadní průběh děje. Silná atmosféra, to je to správné slovo pro tak vynikající ztvárnění příběhu Mafie. Místy se skutečně nevyhnete pocitu, že scénář psal zkušený filmový tvůrce. U většiny her jsou mise postavené na úkolech, které teprve konkrétní mise tvoří, v tomto případě je to jinak. U každé mise víte proč máte daný úkol splnit, co k tomu vedlo, důvod vašeho počínání není nikdy anonymní. Všechny mise jsou mezi sebou bezvadně provázané, nenajdete snad jedinou štěrbinu, kde by události na sebe přímo nenavazovali a neměli nějaký cílený důvod. Celkovou atmosféru a ojedinělý brilantní příběh doplňují taktéž klasické náplně misí, reálné prostředí a hlavně doplňující informace o pozadí celého příběhu a jednotlivé náznaky příštích událostí, které hráče drží neustále v pozoru a nutí ho těšit se co bude dál. A mohu vás ujistit, že předpokládat můžete hodně věcí, ale někdy se dočkáte takových dějových vyhrocení, stejně jako u dobrého filmu.Nechtěně mafiánemByla to náhoda nebo tomu tak chtěl osud? Ať tak či onak, Tommy se jednoho dne připletl mezi vyřizování účtů dvou znepřátelených mafiánských rodin. Toho dne v podvečer poklidně postával u svého taxi a pálil jednu cigaretu za druhou, čekání na zákazníka se někdy docela protáhne. Zvuk střelby a svištících pneumatik nevěštil nic dobrého, zanedlouho se zpoza rohu objevili na dva ozbrojení muži a donutili Tommyho, aby je svezl a pokusil se uniknout jejich pronásledovatelům, ostatně mu nic jiného nezbývalo. Po zdárném splnění úkolu je Tommymu nabídnuta práce pro mafiánského bosse Dona Salieriho. Následuje klidné projíždění ulic města a plnění taxikářské práce. To už nebude náhoda, když Tommyho na jednom z parkovišť přepadne dvojice drsných gangsterů. Nezbývá než uniknout, prokličkovat zapadlé uličky a nakonec se zdárně dostat do baru Dona Salieriho. Dvě kulky, dva mrtví. Mafiáni pronásledující Tommyho už nikdy nikomu nebudou dělat problémy, bohužel jen oni dva. Tímto se náš hrdina stává adeptem na jednoho z hlavních mužů mafiánské rodiny Salierů. Vítejte ve městě Ztraceného NebePropracované, fungující město, tak by se dalo stručně popsat město Lost Heaven, ve kterém se většina misí Mafie odehrává. To je nejdříve rozděleno na několik částí pospojovaných mosty a podjezdy. Každá taková větší část je rozdělena ještě na několik menších označených názvy. Jedná se o zapadlé přístaviště, centrální část, staré město , čínskou čtvrť, italskou osadu nebo výlučně obytné čtvrtě. Pro celé město je charakteristická hlavně rozmanitost, s kterou jsou podány všechny jeho části. Podle dostupných informací je město inspirováno dobovým Chicagem, proto i v Lost Heaven jezdí funkční nadzemka, což je jeden ze způsobí jak se ve městě vcelku rychle a nepozorovaně přemisťovat na větší vzdálenosti (druhý jsou všudypřítomné tramvaje). Druhá a nejlepší možnost je využít bohatého vozového parku a projíždět všechny ty uličky, zkratky a samozřejmě i hlavní dopravní tepny. Pokud byste se však rozhodli prozkoumat město po svých, uděláte jedině dobře. Jinak ulice samozřejmě nezejí prázdnotou, ale prohánějí se na nich zástupy chodců. Po silnicích cestují kolony aut všeho druhu a s různými řidiči. Zmínit se musím o různých doplňcích města, do čehož spadají odpadkové koše, pouliční lampy, poštovní schránky, zaparkovaná vozidla a třeba hydranty nebo benzínové pumpy mající své opodstatnění (autům totiž dochází i benzín). Někomu se tyto věci můžou zdát jako totálně nepotřebná věc, zbytečný detail, ale věřte mi, že tímto město získává více na reálnosti. Včetně toho všeho narazíte na obchody, bary, kina, galerie, nemocnici a různá skladiště. Do všech těchto budov z pochopitelných důvodů není možné vstoupit, ale i tak se za hru do několika z nich podíváte.A jde se do práceMafia obsahuje celkem 20 lineárních misí (až na jednu výjimku) plus několik vedlejších, nepovinných, za jejichž splnění můžete dostat do sortimentu vždy nějaké nové auto, což se dost hodí. Hra začíná pochopitelně těmi jednoduššími misemi (i když to není až zas tak snadné), a tak hned v první má hráč za úkol dojed na označené místo a trochu porouchat auta svých nepřátel. Jenže ty hlídá podivný chlapík, který si může zavolat na pomoc několik přátel z vedlejšího baru, a ti už disponují pistolemi, zato vy jen baseballkou a dvěmi zápalnými lahvemi. Úkol lze splnit několika způsoby, buď hlídače jednoduše přejedete a budete doufat, že mu to na vysvětlenou stačilo nebo se vetřete na dvůr s auty zadní brankou a pořádně hlídače bacíte po hlavě, cesta je volná. Další mise je už poněkud ostřejšího rázu, sbírání výpalného se totiž může proměnit v nebezpečnou akci. V této misi se poprvé podíváte na venkov, mimo město. A co byste čekali dál? Atentáty, vraždy, vyřizování účtů, pašování whiskey, kradení cenných doutníků a mnoho dalšího. Všechny mise mohu označit za prvotřídní, opět výborně propracované, nápadité a velice hratelné. Našlo by se snad jen pár příkladů, kdy hrozí jisté zakysnutí nechuť k dalšímu hraní, ale jsem si jist, že touha po odhalení dalších událostí každého hnedka přesvědčí. Jinak skoro v každé misi vás provází jedna z hlavních postav jako parťák. Paulie a Sam jsou Tommyho dobří přátelé a riskují své životy většinou společně. Tudíž v drtivé většině misí vám bude asistovat jeden z nich nebo rovnou oba. Nevyhnete se však ani samotářským akcím jako atentáty na vlivné politiky stojící v cestě prosperitě vaší mafiánské rodiny. Free Ride (Extreme)Včetně samotné kampaně hra obsahuje též volnou jízdu po městě (Free Ride), bez jakýchkoli omezení, ať už časových nebo co do pohybu po městě. V tomto módu si můžete dělat prakticky co chcete – vydělávat dolary jako taxikář, dostávat odměny za zneškodnění mafiánů nebo klasicky za ničení aut. Při každé hře si lze vybrat jakékoli přístupné auto a to si dát za nějaký čas klidně opravit a následně uložit pozici. Pro vykonání obou akcí je nutné se dostat k vyznačeným místům na mapě. Mutace volné jízdy Free Ride Extreme je zas úplně u něčem jiném, jedná se tak trochu o šílenou věc. Hráč začíná ve svém domě (kde se dá hra uložit) a disponuje jedním obyčejným autem. Nic zvláštního do doby, než narazíte na podivně mávající chlapíka, který vám poví, že jemu podobné postavičky (je jich 19) jsou roztroušené po celém městě a každá z nich vám může zadat jeden úkol, po jehož splnění si zpřístupníte jedno z několika bonusových aut. Ty nejsou klasického rázu, ale jedná se třeba o vysoce rychlé závodní formule (v jednom případě vypadá jako raketa na kolečkách), obrněný vůz nebo terénní vozy. Takže i po dohrání normální hry se můžete ještě několik dní skvěle bavit ztřeštěnou jízdou po městě a plněním ještě bláznivějších úkolů (například přejet most s nejpomalejším autem ve hře, při čemž vás ze vzduchu bombarduje vzducholoď…téměř nemožné). Kam se poděla chytrost?Dostáváme se k největší slabině hry Mafia, tím je inteligence nepřátel i obyčejných civilistů. Moc rád bych oboje označil za bezproblémové, ale bohužel. Nepřátelští mafiáni se neumějí schovávat když nabíjejí, úskoky používají jen jednou za čas a vůbec se hráče nesnaží nijak překvapit. Krýt se za auto a vyčkávat až jim naběhnete před hlaveň je asi tak jediné. Škoda slov, v tomto ohledu by si Mafia zasloužila urychleně nějaký patch, který by vše vyřešil. Protože ani inteligence civilistů není nijak zázračná. Nejvíc mě naštvalo, že řidiči aut sedí a sedí a vy jim mezi tím střílíte do oken, prostřelujete pneumatiky a nic. Ujet neumějí, ani nic jiného. Bída, bída. O něco lepší je to už s policisty, kteří jen tupě nečekají až postřílíte plku ulice, ale hned jak uvidí vytaženou zbraň, jdou po vás. To samé platí i při jízdě na červenou, způsobení dopravní nehody nebo při vysoké rychlosti. Při běžných dopravních přestupcích vás čeká jen zdržení a zaplacení pokuty, až za držení zbraně, střelbu nebo opravdu hodně vysokou rychlost (dobově se myslí tak 70km/h a více po městě) vás při chycení čekají klepeta, v horším případě kladení odporu rovnou zastřelení. Divné ovšem je, že když nepřátelští mafiáni dřímají v rukou samopaly a vyprazdňují jeden zásobník za druhým, nikomu to nepřijde a policisté reagují jen na prohřešky hráče, docela nerealistické. Audio vizuální hostinaHudba použitá ve hře přesně vystihuje dobu, ve které se Mafii odehrává. Klidné, místy lehce neposluchatelné melodie vyhrávají po celou dobu a podle mě se až moc často opakují. Ostatní zvuková kulisa je v naprostém pořádky, v přístavu troubí lodě, na ulicích sviští větřík a troubí auta apod., není co vytknout. O grafice je snad zbytečné nějak dlouze psát. Použití nejmodernějšího motion-capture spolu se snímáním pohybu tváře a úst při mluvení, excelentně synchronizované s mluveným slovem, to vše zaručuje to nejlepší. Modely všech postav jsou výtečné, obzvlášť těch hlavních. Auta jsou nádherní vymodelované, lesknou se a mají na sobě i ty nejmenší detaily. Po grafické stránce pak hra působí ještě více jak skvělým zpracováním. Tomu odpovídají i lehce nadprůměrné hardwarové nároky, při nižších detailech, kdy hra vypadá stále úžasně, si zahrajete i maličko méně výkonných počítačích. Rozhodně doporučuji shlédnout okolní screenshoty a přesvědčit se o nesmírných vizuálních kvalitách Mafie.Zbraně a autaZbrojní arzenál, bez toho by asi žádný pořádný dlouho nepřežil. K dispozici zde jsou počáteční velice účinné a osvědčené „přesvědčováky, že ty peníze je opravdu lepší odevzdat“ jako baseballová pálka a ocelový boxer. O něčem jiném to už je s prvním koltem, jehož vylepšené verze magnum a „detective special“ přijdou taktéž vhod. Na drsnější prácičku je tu klasická brokovnice i verze s upilovanou hlavní. Do nejvíce náročných akcí se hodí pravděpodobně nejvíce legendární samopal Thompson. Mimo to ještě možná použijete zápalné lahve, granát a odstřelovací pušku. To co se mi na zbraních nejvíce líbilo bylo jejich přebíjení, ne jako v jiných hrách. Zde při vyměňování zásobníku přijdete o všechny zbylé náboje, na jejichž místo přijdou nové z nového zásobníku. Mafia obsahuje výběr několika desítek různých aut, všech možných typů a výkonů. Při samotné hře pak zajisté oceníte technický postup doby a nové plechové miláčky schopné jet do kopce vyšší rychlostí než 5km/h. Tím pádem ve hře najdete vůbec první „prskolety“ startující dobrou půlminutu, tak i sportovně zaměřená vozidla (včetně sanitky, hasičského auta, pohřebního apod.). Design jednotlivých automobilů je výborný. Je libo prostřelit pneumatiku nebo rovnou ustřelit celé kolo? Rozmlátit kapotu a vyrazit čelní sklo? Vše je možné. Vše jednou skončíA máme tu závěr a konečné shrnutí. Mafia: The City of Lost Heaven je prvotřídní produkt nesporných kvalit. Nebýt několika menších chybiček a bugů, bylo by vše ještě o nějaký kousek lepší. Zklamala mě hlavně AI nepřátel (leckdy i přátel, když se bezhlavě vřítili do křížové palby a já musel kvůli jejich smrti celou misi opakovat) a takové detaily jako levitující mrtvoly, ustřelený hydrant nebo velice mnoho předdefinovaných věcí. Měl jsem v úmyslu napsat objektivní recenzi, snad se mi to povedlo. Ale kdybych měl psát recenzi ihned po dohrání Mafie, nejspíš bych se neudržel a v jednom kuse ze sebe chrlil samé superlativy. Emotivní příběh je bezchybný, ztvárnění města rozmanité, vozový park rozsáhlý, náplně misí neotřelé a velice hratelné, grafika a český dabing přejdu beze slov, super, skvělé a perfektní. Lidem z Illusion Softworks skládám svou poklonu. Něco tak perfektního jsem opravdu nečekal. Teď už jen zbývá očekávat nějaký ten opravný patch a multi-player update. A pro ty, kteří se pídí po každé novince a zajímavé informaci o Mafii mi nezbývá než doporučit jistě nejlepší českou fan stránku na této adrese, kde najdete skutečně tolik zajímavostí, které by jste se nikde jinde nedočetli (víte, že v Mafii je i motorka? A možnost hrát za UFO?). Takže ještě jednou a pořádně – děkujeme za Mafii !!!! EpilogAni to vše nemohlo dopadnout jinak, vše bylo již od počátku jasné, ale podívat se pravdě do očí bylo těžší než dělat, že se nic neděje a dále si razit cestu nelehkým životem. Už jsem se naučil, že ten kdo chce vše a nejlepší, riskuje ztrátu toho nejcennějšího, a kdo je až příliš skromný, nikdy nedostane nic…každý si musí jednoho dne vybrat.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Xbox hry na dotaz informací

Microsoft Xbox 360 - nové údaje a zajímavosti

access_time05.duben 2020personRedakce

Již několikrát jsme vám přinesli informace o nedávno představené herní konzoli Xbox 360, tentokrát vám ale předkládáme čerstvé zajímavosti, jež byste rozhodně neměli minout!Jako malý doplněk k dřívějšímu představení nové konzole od Microsoftu vám nyní předkládáme následující zajímavosti, které představují některé prvky systému podrobněji, v souladu s uvolňováním nových informací o této konzoli. Ještě donedávna se spekulovalo, zdali název Xbox 360 není jen kódovým označením nové konzole. Logicky se nabízí pojmenování Xbox 2, ale Xbox 360 je skutečně potvrzené oficiální jméno. Xbox 360 byl poprvé oficiálně představen na akci MTV Special dne 12. května 2005. Výrobcem potvrzené přesné technické údaje jsou známy již dnes, nicméně oficiální prezentaci naplánoval Bill Gates na 16. května u příležitosti výstavy E3.Plánovaný termín uvedení systému na americký trh je listopad 2005. Evropa by se měla dočkat konzole s několikatýdenním zpožděním jistě do začátku prosince, protože launch ještě před Vánoci znamená zvýšený zájem potenciálních zákazníků. Microsoft chce za každou cenu stihnout uvedení do prodeje ještě před koncem tohoto roku.Plánovaná prodejní cena na americkém trhu je stanovena na 299 dolarů, tedy v přepočtu asi 7 tisíc korun. V balení bude možná i dálkový ovladač pro snadné ovládání konzole jakožto DVD přehrávače, ale tato informace ještě nebyla potvrzena.Základním standardem pro všechny hry, který by měl být podporován, je obrazový režim 720p, širokoúhlé zobrazení 16:9 a digitální prostorový zvuk Dolby Digital 5.1. Konzole je navržena tak, aby ji bylo možné „posadit“ na šířku i na výšku. Médium se v případě vertikálního umístění vkládá z pravé strany, což je rozdíl oproti systému vkládání médií u konzole PS2.Porovnání rozměrůKonzoli vévodí optická mechanika, na jejíž levé straně je tlačítko pro ovládání šuplíčku mechaniky. Pravé straně dominuje skutečně obří spínač napájení, který je obkroužen průhledným kolečkem s LED diodami, jež pomocí změny barvy slouží k indikaci provozního stavu konzole. Vlevo dole se nachází infračervený port pro spolupráci s dálkovým ovladačem. Hned vedle naleznete dvojici slotů pro paměťové karty. Ty mají standardní kapacitu 64 Mb. Malé kulaté tlačítko napravo od slotů slouží k resetování spojení u bezdrátových periferií (typicky ovladačů). Vertikální dvířka na pravé straně konzole ukrývají dva konektory USB 2.0, které později najdou uplatnění při připojení digitálních videokamer nebo MP3 přehrávačů, čímž do konzole dostanete snímky nebo vlastní hudbu. Další USB konektor je také na zadní části systému, jenž slouží primárně k připojení kamerky ala Eye Toy.Naprostou novinkou je připojení ovladačů výhradně bezdrátovým systémem Wi-Fi na 2,4 MHz, přičemž konzole obslouží až čtvero ovladačů. Design nového joypadu je velmi podobný tomu starému, ze kterého také vychází. Napájení joypadu zajišťuje vyměnitelný bateriový blok s akumulátory, který se nabíjí skrze propojení s vlastní konzolí. Indikátor vybití se objeví přímo na obrazovce, na ovladači žádná kontrolka není. Maximální vzdálenost ovladače od konzole při zachování funkčnosti může být až 10 metrů (měřeno bez překážek).Konzole s bezdrátovým ovladačemKonzole podporuje i zapojení headsetu, který se připojí rovnou do ovladače. Staré „Xboxí“ ovladače ovšem nejsou kompatibilní s novou konzolí, prý bude k dispozici speciální adaptér, který připojení klasických ovladačů zprostředkuje. U Microsoftu je již dobrým zvykem montovat do konzolí pevný disk a ani Xbox 360 není výjimkou. Součástí systému je tedy 20GB disk, který je snadno vyměnitelný a uzpůsobený pro přenášení a vložení např. do kamarádovy konzole. Xbox 360 používá stejně jako první Xbox DVD média včetně dvouvrstvých, nové disky Blue-ray nebo HD-DVD nepodporuje. Optická mechanika pak disponuje 12 rychlostmi. Xbox 360 podporuje tato záznamová média: DVD-Video, DVD-ROM, DVD-R/RW, DVD+R/RW, CD-DA, CD-ROM, CD-R, CD-RW, WMA CD, MP3 CD a JPEG Photo CD.Pro broadbandové připojení k internetu disponuje nový Xbox samozřejmě Ethernet portem. Skrze rozšiřující modul 802.11a,b,g bude možné připojení k internetu i přes bezdrátové sítě. Zatím byly kromě konzole a bezdrátových ovladačů představeny následující periferie: pohybová kamerka, headset a dálkový ovladač.Technické specifikace jsme vám již přinesli v minulých článcích, já jen doplním, že grafický čip od ATI používá architekturu továrních čipů X850 pro osobní počítače a paměťové banky bude dodávat společnost NEC. Podle dostupných informací nebude možné na Xboxu 360 spouštět hry z původního Xboxu, protože tento obsahuje čip nVidia, který používá jiné instrukce než nový čip od ATI. Je ale možné, že kompatibilita bude vyřešena přes stahování software přímo z internetového portálu Xbox Live Marketplace, jenž slouží jako stahovací základna pro majitele Xboxů.Bezdrátový ovladačXbox 360 podporuje širokou škálu modelů rozlišení od klasických 480p a 480i až po 720p a 1080i v režimu HDTV. Všechny hry pak budou nativně podporovat zobrazení 16:9, které bude nastaveno jako defaultní, přičemž klasické zobrazení 4:3 bude také podporováno. Pro hry konzole podporuje prostorové ozvučení Dolby Digital 5.1 a Dolby Pro Logic II. DD, DPL II a DTS výstup je pak podporován pro přehrávání DVD filmů. Reproduktorové soustavy se připojují přes klasický RCA stereo výstup nebo přes optický výstup.Do dnešních dnů přislíbili vývoj mnozí velcí herní vývojáři, následující seznam představuje pouze jakýsi reprezentativní výběr těch nejznámějších: Activision, Atari, Bandai, Bethesda Softworks, Capcom, Codemasters, Eidos, Electronic Arts, Koei, Konami, LucasArts, Majesco, Midway, Namco, Rockstar, SCi Games, Sega, THQ, Ubisoft a Vivendi Universal.Design konzole je společným dílem Astro Studios ze San Franciska a Hers Experimental Design Laboratory v Ósace a umožňuje snadnou výměnu krycích panelů konzole za nové, barevně odlišené, jež bude Microsoft později dodávat na trh.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Playstation hry na dotaz informací

Playstation 4

access_time05.duben 2020personRedakce

Recenze Nová generace konzolí, to je období zvláštní, specifické. Musím se přiznat, že příchod Xboxu 360 a Playstation 3, jsem před těmi lety sledoval celkem z klidného zázemí a chladnou hlavou. Ponořen do hraní "must play" titulů na Playstation 2, po mém přerodu z PC scény (skrz PSP) jsem nějak nechytl tu nemoc a v klidu očekával, že si jednou koupím PS3. Jenže ouha, Sony tehdy udělalo několik špatných kroků, několik odkladů a reklama na Gears of War, způsobila, že jsem si na vánoce rozbalil Xbox 360. Xlive.cz jsem tehdy znal, ale pouze pasivně, zaregistroval jsem se a stále pasivně četl než přišel zlom a podzimní sraz, na který jsem dorazil. V tu chvíli se vše změnilo a ze singl konzolisty jsem se stal "sociálním" a objevil taje Xbox LIVE, což později vedlo k mému přerodu do pozice admina/přispěvovatele, ale to už zacházím moc do detailů.Nyní je to jiné, Xbox 360 mi dal hrozně moc a jako už starý kus železa, na poměry PCčkáře neuvěřitelně starý hardware, musí být vystřídán a proto je tu nová generace. A je tu launch nové generace konzolí, který proběhl ve světě v listopadu loňského roku. Do té doby proběhlo několik launchů od Nintenda a handheldu od Sony, ale až nyní je to ten launch s velkým "L", dvou hlavních mainstreamových herních zařízení. A ejhle, byl jsem posazen do role, kdy jako fanoušek Xboxu 360, jsem měl s Xbox One problém od smolné prezentace na E3 (do té doby jsem byl stále pro něj rozhodnut) a jak většina z vás ví, u mě zvítězil Playstation 4. A tento problém jsem neřešil sám, tudíž naše do této doby Xbox komunita má v sobě víc hráčů na PS4 než by se mohlo zdát, tudíž proč nezačít psát i o této krabici, která nám dává zábavu, tento web je postaven na skupince lidí a nemá cenu se zbytečně diverzifikovat. Zvlášť nyní, kdy tato generace je si velmi podobná jak hardwarem, tak nabídkou software, exkluzivní tituly už nejsou takovými taháky a aktuálně vede nabídka multiplatformních titulů. Takže hurá do toho, vítám vás u mého shrnutí poznatků o Playstation 4, za poslední 3 týdny používání.KonzoleTak začneme samotnou krabicí, hned první co vás napadne po rozbalení je, jak je konzole malá. Sice jiný tvar, ale rozměry konkuruje PS3 super slim a i Xbox 360 slim. Opravdu dlouho nebyla konzole v první své iteraci, tak pěkně nadesignovaná a stylová, šíkmé hrany, půl matný, půl lesklý plast. Uprostřed při čelním pohledu oddělené drážkou po celém obvodu, která skrývá Blu-ray mechaniku a 2x USB 3.0 porty vepředu. Na rozhraní dvou typů plasů jsou zapuštěné dotykové tlačítka na zapnutí konzole a vyjmutí disku, které občas na mé ruce nechtějí reagovat.Zezadu najdeme komplet sadu konektorů, které bychom očekávali. Power konektor standardního typu, jelikož má PS4 zdroj uvnitř, tak lze pouze odpojit PS3 a zapojit PS4 do stejných kabelů a jste ready. HDMI, optický výstup, ethernet a proprietární konektor pro PS Eye Camera. Toť vše, nic víc, nic nevystupuje, vše je uhlazené a schované. Konzole vypadá opravdu nenápadně, nechce si krást pohled návštěvy uprostřed vaší hifi soustavy, je spíše nenápadná a vkusná. Teď jen záleží na tom, zda vám vyhovuje nenápadnost nebo byste raději, aby na první pohled křičela next-gen je tu. Co se týče vnitřností, ty jsou v režii AMD - chipová sada Jaguar, obsahující dvě čtyř-jádrové CPU jednotky na architektuře x86-64 (PC architektura), GPU s 18ti výpočetními moduly, to vše podporované 8GB GDDR5 RAM paměti. Ano není to high-end PC, které můžete postavit, ale zase takové high-end PC nepostavíte za 11 tisíc Kč. Z hlediska hardware to bude mít tato generace těžší, přechod od RISC operační sady na CISC má svá specifika a uvidíme co nám přinesou dále. Rozhodě se z hlediska trojice PC-PS4-XONE ulehčila práce vývojářům a mohou vycházet z jednoho základu, pro všechny tři hlavní platformy. OvladačDualshock, to je ikonická věc celého systému Playstation od ovladače k PS1 až po ovladač PS3. Bohužel ovladač u PS3 byl soubor počátečních špatných rozhodnutí, které později se podařilo dotvořit do celkem funkčního celku. Bohužel ergonomie nebyla přítomna prakticky vůbec, konkávní klouboučky páček a triggerů, bylo téměř něco nepochopitelného. Naštěstí zde máme Dualshock 4, který se inspiroval u vítěze minulé generace - Xbox 360 ovladači a přejímá od něj spoustu šikovných triků a přidává své vlastní.Ergonomie se zlepšila, ovladač do mých, relativně malých rukou, padne jako ulitý a ne moc odlišně od 360tkového. Důležitou vlastností DS4 je, že má symetrické rozložení páček, oproti tomu co známe z Xboxu. Tudíž jsou obě páčky na dolní středové části ovladače, nyní jsou více od sebe, tudíž se palce moc nenatahují doprostřed ovladače. Kloboučky páček jsou mnohem lépe upravené a nejsou zakulacené ani klouzavé, což byl problém na PS3, ale stále si nemohu pomocit, že tvar páček u X360 byl nejlepší (zvyk). Jediné, že guma vypadá, že se velmi snadno ošoupe a už se mi podařilo nehtem udělat rýhu, při frenetické hře. Směrový kříž je klasický, čtveřice oddělených tlačítek a tlačítka XO∆□ již nejsou analogová, jelikož tuto funkci téměř nikdo ve hrách nevyužíval. Standardní bumpery tzn. L1 a R1, jsou větší a příjemně zaoblené, triggery - jedna ze zásadních věcí je perfektně zpracovaná a rozhodně lepší než u 360tky. Jsou velké, příjemně konvexně prohnuté a s plynulým chodem. U FPS her fungují báječně, závodní hru jsem zatím neměl možnost vyzkoušet.No a nyní k exotickým věcem ohledně ovladače. Zapomeňte na tlačítko Start, u Sony si řekli, že je to přežitek a máme zde tlačítko Options. Tudíž přichází opravdu divné situace, kdy vám hra píše "Press Option to Start game", ano je to u multiplatformových her, ale působí to úsměvně. Options funguje ve většině her jako Start tlačítko, ale v menu konzole vyvolává kontextové menu k příslušné položce. Z hlediska ergonomie je Option strašně malé tlačícko na přechodu tvaru ovladače a stále bojuji s tím si zvyknout jej rychle zmáčknout. To samé je tlačítko Share, které slouží ke sdílení a o něm bude zmínka v jiné kapitole článku, toto tlačítko se nachází na opačné straně od Option, tudíž u směrového kříže. Mezi těmito tlačítky je relativně velká dotyková plocha, která zároveň je jedno velké tlačítko. Dotykovou plochu zatím mnoho her nevyužívá, např. v Killzone: Shadow Fall volíte tahem mezi čtyřmi funkcemi vašeho OWL drona, v CoD: Ghosts zase stisknutí tlačítka zobrazí v multiplayeru skóre tabulku a neptejte se mě, jak dlouho jsem nadával, že tam na to není tlačítko, než mi SerHashut poradil. Další specifickou a kontroverzní věcí je obrovské světlo mezi trigery, to efektně ukazuje, že hráč přihlášený na konzoli je hráč číslo 1 = modrá, hráč číslo 2 = červená atd. Bohužel se toto světlo také dokáže nepříjemně odrážet v TV a nebo svítit celou dobu při nabíjení přes noc a dělat celkem velké světlo. Co je problém, toto světlo nejde vypnout a v principu pro systém bez kamerky nemá žádný význam - kromě Killzone, kde ukazuje barvou zdraví postavy. Posledním specifikem ovladače je reproduktor, ten je umístěn uvnitř ovladače a je schopný vytvořit příjemné efekty u her. Tak například v Resogun se vám ozve na startu každého levelu "Save last humans" přímo z ovladače, dodává to opravdu cool prostorový efekt a doufám, že jej budou schopni vývojáři někam posunout. U Killzone zase při nalezení audiologu vám je předčítán z ovladače, což působí opět velmi efektně.Zbytek co ovladač obsahuje je celkem standardní, pohybový akcelerometr, který lze perfektně využít k psaní zpráv a textů. Vibrace jsou samozřejmostí. MicroUSB kabel slouží ke spárování s konzolí a nabíjení ovladače. Přední 3,5mm jack umožňuje připojení přiloženého mono headsetu, který je celkem průměrné kvality - zvuk je v pořádku, přepínač na vypnutí mikrofonu by mohl být lépe dostupný po slepu, tenký kabílek nemůže vydržet déle než pár měsíců. Nejhorší je sluchátko, které v uších prakticky nedrží - horší tvar pecky jsem dlouho neviděl. Teoreticky půjde do ovladače připojit jakýkoliv headset, který má zvuk i mikrofon v jednom jacku. Bohužel aktuálně neexistuje způsob jak nastavovat citlivost mikrofonu, tudíž je použití jiných headsetů dost omezené. Ještě jsem vyzkoušel oficiální In-Ear PS Vita headset, ten funguje stejně jako bundlovaný, jen má dvě sluchátka, takže můžete poslouchat komplet hru bez zvuku z TV a perfektně drží v uších (cena cca 250Kč). Rozhodně musíme čekat na podporu obecných bluetooth headsetů. Co je docela špatné je baterie ovladače, ta je proprietární uvnitř bez možnosti výměny a její výdrž není opravdu nic extra, osobní tip je, že se bude pohybovat kolem šesti hodin (po několika nabití se zvedla než byl první dojem) a to opravdu není mnoho.DashboardTedy hlavní menu Playstation 4 myslím nemá žádný název, z toho důvodu mu budu říkat tak jak jsme zvyklí "dashboard". Asi největší změna od PS3, které mělo tzv. XMB (Cross-media-bar) a vyznačovalo se značnou nepřehledností a nelogičností různých nastavení, tak menu PS4 je krok kupředu. Po zapnutí a prvotním nastavení, vás přivítá dlaždicovité menu, které má tři úrovně vertikálně a mnoho horizontálně. Co si pod tím představit, začneme vertikálně. Ve středním prostoru máte čtvercové velké ikony, které reprezentují hry nebo případně aplikace (web browser), při najetí na každou z nich se pod ní objeví spodní vrstva, kam jde páčkou ovladače přejít a prohlížet aktuality z příslušné hry a další informace. Specifická je aplikace What's New, která vám v dolní části ukáže stream aktivit vašich přátel a novinky z PSN.Pokud najedete úplně nahoru, zvýrazní se horní lišta dashboardu, která se dá přirovnat k Xbox Guide, které se zobrazovalo po stisknutí Xbox tlačítka na ovladači. Máte zde PS Store, notifikace, přátele, zprávy, párty, profil, trofeje, nastavení a vypnutí. Projdeme si postupně jednotlivé položky této podstatné nabídky. Už pouze při najetí do horní lišty vidíte část informací z té "podaplikace", tudíž ještě než kliknete na Friends, tak vidíte prvních pár přátel co hraje atd. PS Store bude mít svou vlastní kapitolu, takže dále. Notifikace jsou vše co se vás týká a konzole vás na něco chce upozornit. Tudíž dostanete pozvánku do hry, tak je v notifikacích, to samé jsou zprávy a různé informace z her. Dále trošku na první osahání nelogicky se zde nachází Download, kde vidíte průběh stahování updatů, demoverzí, her atd. Bohužel k plně fungujícímu download managementu to má daleko a zde musí Sony velmi zapracovat. Dále je zde také Upload, kde můžete sledovat, jak se vám vaše save informace uploadují pravidelně do cloudu nebo vaše fotky na Twitter/Facebook. Celkově notifikační služby potřebují více tweakování od Sony na základě podnětů od hráčů. Například nejde zapnout notifikace, že se připojil někdo z vašich přátel, což je věc, na kterou jsme docela zvyklí z Xboxu. A další mírné nelogičnosti, které se zde dají najít. Položka Friends je celkem standardní, umožňuje přidávání přátel, vidět online a co hrají, všechny přátele, hráče, které jste potkali atd. Co je špatné je, že nelze nijak přátele sortovat, což při maximálním počtu 2000 přátel může být problém. Zprávy, zde není co řešit, klasické textové nebo audio zprávy, zgrupované do konverzací. Výhoda je, že si můžete psát s přáteli i přes aplikace na chytrých telefonech. Párty, konečně má Playstation herně nezávislý chat pro 8 lidí jako to známe z Xboxu. Funguje to stejně, navíc lze psát v rámci party ještě zprávy. Profil, opět velmi výstižné, máte zde vše co se týká vašeho PSN profilu atd., to samé je v případě trofejí. Trofeje se synchronizují při spuštění této miniaplikace a pak vidíte seznam her a příslušných trofejí. Co je dobré, že vidíte jak PS4 tituly, tak vaše PS3 a Vita tituly, takže komplet, je zde také tlačítk pro porovnání s přáteli.Nastavení, no co zde, všemožné nastavení v jednotlivých kategoriích. Myslím, že je uspořádané celkem logicky a více přehledně než u PS3. V položce vypnutí zvolíte možnost vypnutí konzole - Stand by (konzole je v úsporném režimu, stahuje updaty a nabíjí ovladače), Turn off (úplně vypnuté). Toť vše o horní části menu. Co je podstatné, tak je jedno zda jste ve hře, stiskem tlačítka PS vám bleskurychle naskočí celý dashboard aniž by se hře cokoliv stalo (v závislosti na vývojáři hry, buď se zapauzuje hra nebo pokračuje dále), je to v principu multitasking s tím, že lze mít jen jednu aplikaci spuštěnou na pozadí. Tudíž zde není potřeba Guide menu, protože máte dostupný celý dashboard aniž byste vyskočili ze hry, výborné. Občas se sice dash při spuštěné hře zaškobrtne, protože přece jenom výkon je převeden na jiné starosti, když běží hra. Co nemohu opomenout je psaní zpráv a textů, díky polohovému senzoru DS4 lze zapnout pohybový výběr znaků a od první chvíle jsem si jej zamiloval jako příjemnější zadávání textu než klasické "šipkování" po virtuální klávesnici. V tomto režimu se vám zobrazí kurzor a nakláněním DS4 jím létáte po klávesnici - rychlé - intuitivní a celkem přirozené. Bohužel je škoda, že podobné ovládání kurzoru není například v internetovém prohlížeči, který sice neoplývá rychlostí, ale pro někoho využitelný být může. Toť asi vše co se o dashi dá říci, není to takový luxus jako u Xboxu, který díky NXE předstihl svou dobu, ale je to znatelný posun v rámci rodiny PlayStation. Mediální funkce jsou jak je známo dost nepoužitelné, ale to by měl změnit budoucí update, který by měl přinést podporu formátů přehrávaných z flash paměti nebo důležitou podporu DLNA serverů.SdíleníNová věc, které se v této generaci nevyhneme je sdílení. Ano svět se přesunul na sociální sítě a i když to některým z nás nemusí sedět, je tomu tak. Proto jak jsem psal v kapitole o ovladači, tak máme nové tlačítko Share. To je napevno spojené s hlavním menu konzole a může mít několik nastavení jak se chovat - jsou tři možnosti stisku - ťuknutí, podržení a dvojité ťuknutí. V dashboardu jde nastavit, která akce vám na příslušný typ stisku bude vyhovovat. Akce jsou tři - vyvolání menu pro sdílení, ťípnutí screenshotu a spuštění nahrávání videa. Menu pro sdílení vám nabídne další tři akce - můžete uploadovat video, sdílet screenshot a nebo vysílat hru, projdeme si vše postupně.Sdílení screenshotu je nejjednoduší akce, kterou můžete udělat. Každá hra má svou složku, kam se ukládají screeny, které tlačítkem vytípete a vy si jen zvolíte, který chcete sdílet. Pak jen vyberete zda na Facebook či Twitter, napíšete zprávu a je to. Co je trošku omezující, že při focení screenů, nemá tlačítko Share v systému moc velkou prioritu, takže típnutí momentky, která trvá půl vteřiny je prakticky nemožné.Upload videa je věc, kterou jsem nemohl vyzkoušet do konce, protože aktuálně lze uploadovat videa pouze na zuckerblikovu sociální síť

folder_openPřiřazené štítky

Jak unbricknout (spravit) konzoli

access_time05.duben 2020personRedakce

Pokud budete mít očipované nebo hacknuté wii, tak se vám může stát, že se vám něco poškodí a wii vám v některých situacích může hlásit chybu a nebo vám nemusí fungovat vůbec. V takovém případě nezoufejte, ale přečtěte si prvně tento článek.Tento článek je založen hlavně na překladu a získání informací z jiných serverů, protože sám zatím s bricknutou konzolí nemám zkušenosti.ÚvodWii si sice můžete spravit a nemusíte se tedy bát, že si wii úplně odrovnáte, ale stejně je nejlepší, když se vám to vůbec nestane, takže pokud chcete hrát hry pro region NTSC na PAl, tak použijte program Wii Brick Blocker a máte po starostech. Ještě si wii můžete poškodit jinak, ale nejčastější problém je právě aktualizace Systému pro jiný region.Pozn.: Pokud máte wii očipované, tak ztrácíte záruku a tedy Nintendo samo vám už nepomůže wii spravit. Zkusit to můžete, ale řekl bych, že nemáte šanci uspět, takže proto existují návody jak wii spravit bez pomoci nintenda.Jak se vám to může státNejčastější příčinou bricknuté konzole bývá to, že nemáte aktualní verzi wii (protože například verze Systému 3.4 odstraní homebrew) a přes očipované nebo hacknuté wii spustíte nějakou hru, která sama aktualizuje firmware ve wii na nejnovější. Problém nastává tehdy pokud je hra určena pro jiný region než máte wii. Tedy pokud dáte do mechaniky hru pro NTSC a máte wii pro evropský region (PAL), tak se vám může právě poškodit wii. Normálně wii obsahuje ochranu proti spouštění her pro jiný region, ale čip nebo backup launcher dovolují hrát tyto hry. Naštěstí je poškození softwarové, takže ve většině připádů wii půjde spravit.Bricknutá konzoleOznačení pro poškozenou konzoli je Brick (nebo bricknutá konzole). Brick je anglicky cihla, protože pokud máte Brick Wii, tak vlastně nic neumí a je to taková cihla (ovšem lze to spravit). Jak tedy vypadá taková bricknutá konzole (někdy také označována jako dead tedy mrtvá konzole).  Bricknutá konzole se dělí podle toho co nefunguje na 4 typy: Banner Brick, Semi Brick, Full Brick a “Boot Mii” (moje označení pro poslední typ podle toho jak se spraví ). Protože se nejčastěji můžete setkat se semi-brick a full brick, tak se zaměříme jenom na tyto 2 možnosti. Semi-brick (lze přeložit jako částečně poškozená konzole) vypadá tak, že můžete hrát hry, používat operu atd., ale při pokusu o spuštění Wii Settings vám to vyhodí nějakou hlášku s Errorem. Bricknutá konzole vypadá ve většině případů tak, že při spuštění vám vyskočí Error v Opeře a nedostanete se do menu a nemůžete nic hrát. Opravit Bricknutou konzoli je narozdíl od částečně bricknuté těžší, ale taky to jde a ukážeme si jak na to.Zjištění jak moc máte bricknutou konzoliUž podle předchozího odstavce byste měli vědět co tak asi s konzolí máte a které řešení by vám mělo pomoci, ale přesto pokud si nejste jistí, tak se podívejte na tuto stránku. Je to podle mě skvěle uděláno, kdy prostě procházíte kroky od spuštění konzole a zjišťujete co vám nefunguje a které řešení je pro vás. Mám tady řešení jenom pro 2 problémy, jak jsem to uvedl výše, pokud budete mít jiný, tak stačí napsat do komentářů a pokusím se vám pomoci.SaveMiiBricknutou konzoli lze nejlépe spravit pomocí SaveMii. SaveMii je vlastně taková součástka, která se připojí do slotu pro GameCube paměťové karty. Při spuštění si potom konzole myslí, že tato součástka je přímo od Nintenda a hodně z procesů, které jsou normálně spouštěny, jsou přeskočeny a místo nich konzole prvně zkusí najít nový update Systému na vloženém disku a pokud novější verzi nenajde než je právě wii, tak zkusí ještě zkontrolovat, jestli je v mechanice diagnostický disk (taky nazývaný autoboot disk). Je to vlastně stejné jako oprava částečně poškozené konzole, jenže tady potřebujete navíc tento čip.Více informací a kde si tuto věcičku pořídit najdete zde: http://savemii.net/.SaveMiiFriiSaveMiiFrii je založeno na stejném principu jako SaveMii, ale nepotřebujete si koupit ten čip. Místo něj se totiž použije GameCube Controller. Osobně bych spíše asi doporučil samotné SaveMii, protože je jednoduší, ale samozřejmě pokud máte Gamecube Contoller a chcete ušetřit peníze, tak můžete zkusit i toto řešení. Na tomto videu se můžete podívat jak na to. Je potřeba připojit ovladač do 4. portu a zmáčknout zároveň na d-padu (směrový ovladač) všechny 4 směry (doleva, doprava, nahoru a dolů) při bootování (tedy spouštění) wii. Pokud vám nepůjdou všechny směry zmáčknout zároveň, tak zkuste oddělat krytku z ovladače a mělo by to jít.Semi-brick konzole řešeníJeště předtím než se vrhneme na samotné řešení tohoto problému, tak bych tu měl malou poznámku. Nejsem si totiž jistý, jestli tyto řešení budou fungovat i pokud jste si brickli konzoli ve verzi 3.3 a budete se snažit spravit pomocí 3.2. Protože například soubory uvedené ve druhém řešení vám aktualizují konzoli na verzi 3.2, pokud jste ale předtím už měli ještě aktuálnější wii, tedy 3.3 nebo 3.4, tak nevím jestli se vůbec aktualizace (oprava) z dvd spustí a wii se spraví. Pokud ne, tak napište do komentářů a zkusíme wii spravit jinak.1) Jedním z řešení jak odstranit tento problém je pořídit si nějakou novou hru od Nintenda (musíte mít ten správný region), vložit ji do Wii a spustit. Hry přímo od Nintenda mají totiž v sobě zabudovanou kontrolu firmware a pokud máte starší firmware, tak vám ho aktualizují. Tedy jak jste si zničili wii, tak stejnou cestou si ho můžete i spravit (ovšem tentokrát hra musí mít ten správný region).2) Další řešení je stáhnout si soubory pro vaši konzoli (pal(eu), ntsc (usa)). Tento balík rozbalit a .iso v něm vypálit. Dvd poté vložit do mechaniky a mělo by to udělat to stejné jako v prvním řešení jenom není potřeba celá hra, ale jenom ten update.Doufám, že vám tento článek pomohl a pokud budete mít nějaký problém, tak jsou tady komentáře, kde se můžete zeptat nebo napsat vaši zkušenost.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Online hry na dotaz informací

Když se řekne on-line hraní

access_time31.březen 2020personRedakce

Hraní her, nejen těch počítačových, je věcí do důsledku velmi zajímavou. Lidé se již od dob dávno minulých sdružovali do skupinek a pořádali mezi sebou nejrůznější zápasy, jejichž vítězové se mohli těšit na nehynoucí slávu a přízeň lidu. Většina těchto klání končila tragicky a s jediným výsledkem – zatímco vítězové přežili, poražení končili v potocích krve. Přestože lidstvo pokročilo a od dob, kdy se krvelační králové těšili na každý nový zápas, uplynulo několik století, naše chutě jsou stále stejné. Leč možnosti, jak je ukojit, se poněkud změnily. Jednu z nejpříjemnějších forem k vybití energie, k vyprázdnění adrenalinové kapsy, poskytuje počítač a možnosti s ním spojené. Lidé to zjistili poměrně brzy, takže již v osmdesátých letech, na prvních “napodobeninách“ dnešních počítačů, se hrály hry poměrně často. Hra proti počítači však nebyla natolik zábavnou a proto lidé začali hledat alternativní možnosti. Brzy zjistili, že hra s reálným soupeřem je mnohem zábavnější a řešení tak bylo na světě. První multiplayer zápasy tak mohly začít. Samotný multiplayer, tak jak ho známe dnes, svoji podobu dlouho hledat. Všechno začalo mnohem dříve, než se první “soukromníci“ připojili k internetu, než odeslali svůj první email. Na úzce specializovaných serverech, které poskytovali minimum služeb a možností k hraní, se scházeli den co den davy příznivců multiplayeru a na strojích, které nemají nic společného s dnešními počítači, se snažili porazit svého kamaráda ze sousední vesnice, státu,… Velmi populární byly takzvané BBS-BASED hry (BBS = bulletin board services). Dá se říci, že BBS představovala předchůdce dnešního internetu. Na lokálních sítích, ke kterým jste se mohli připojit pomocí modemu, ovšem velice malou rychlostí, se často hrály hry v textovém režimu, případně s velmi omezenou grafikou. Některé BBSky fungují i dnes a stále existuje dostatečně velká skupina příznivců tohoto stylu, že o jejich zrušení jejich majitelé rozhodně neuvažují. O pár let později, s příchodem rozšířených možností grafického rozhraní, se online hraní stávalo čím dál tím více populární. Přesto však stále nedokázalo překonat jisté hranice a uchylovalo se k úzce specializovanému trhu. Jednou z prvních online her, které se dostalo kladného přijetí i u ostatních hráčů, byl Kesmai's Air Warrior. Stalo se tak především díky úchvatnému grafickému zpracování a skvěle zvládnutému ovládání. Během krátké chvíle se hra stala oblíbenou u stovek lidí a uživatelé u ní trávili stále více času ve snaze zabít všechny protivníky. O to horší však byly telefonní účty, protože ty mnohdy narůstaly až na neuvěřitelných 200USD za měsíc, což byla a je částka značně vysoká. Samotná hra byla určena pro Macintoshe, které v té době ovládali velkou část trhu. Postupně následovaly verze pro Atari ST a Amigu. Poslední kopií, která opustila dílny firmy, byla verze pro MS-DOS a tak i majitelé počítačů dostali svou drogu. Největší rozmach online hraní však nastal po roce 1994 s příchodem internetu. Online hraní opět dostalo nový náboj a vývojáři her pochopili, odkud mohou získat značné peníze do svých kapes. Nejdříve se otrkávali a her, které byly primárně určeny pro hraní přes internet, jsme mohli nalézt opravdu jen několik. Postupně však nápadů, ale především prostředků vynakládaných na rozvoj online hraní, přibývalo. Nebýt několika odvážných kroků do neznáma, možná bychom dneska nemohli stanout tváří v tvář v Unrealu, Half-Lifu, Quakovi a mnohým dalším hrám. Bohu díky za tyto odvážlivce, kteří online hraní dostali tam, kde se dneska nachází!R. Feynman (laureát Nobelovy ceny za fyziku) uvádí, že při vývoji počítače na výpočet účinku první atomové bomby v roce 1943 programátor „Pan Frankel začal trpět jistým druhem počítačové nemoci, kterou zná každý, kdo pracuje s počítači. „Je to velmi těžká nemoc a na práci působí rušivě, znemožňuje ji. U počítačů je ten problém, že si s nimi člověk hraje. Následně se celý počítačový systém zhroutil, protože na něj Frankel nedohlížel.“ Z toho lze usoudit, že samotný vznik počítačových her se datuje k prvním začátkům samotných počítačů. Velkou nevýhodou dnešního trhu s počítači je skutečnost, že odsávají poměrně velkou část rodinných, případně soukromých rozpočtů. Výrobci her dělají pouze takové hry, které ke svému chodu potřebují nejvýkonnější hardware, nejnovější operační systémy a celkově prahnou po tom nejlepším, co je k dispozici. Tím dostávají hráče počítačových her do úzkých, problém kde sehnat peníze na upgrade svého stroje řeší den co den tisíce hráčů po celém světě. Dnešní počítače trpí jedním velkým “nedostatkem“. Dokáží věrně nasimulovat reálný život z pohledu uživatele. Veškeré druhy simulátorů The Sims patří pravidelně k nejprodávanějším hrám a není od věci připomenout, že účelem hry je starat se o virtuální rodinku. Tím se dostáváme do situace, kdy člověk může naprosto zapomenout na reálný život a všechny své kroky stimulovat do počítače a omezovat se na kontakt s nejužším okolím, možná ani to ne. Nevýhodou dnešních počítačů tedy je fakt, že mají svoji vlastní umělou inteligenci, dokáží nás oslovovat hlasem a ten náš následně rozpoznat, dokáží ukojit naše choutky svojí virtuální energií. Jakmile se hráč zapojí do hry, ať už se jedná o sportovní simulátor, akční hru, rpgčko či jakýkoliv jiný žánr, přebírá ze hry část jejího ducha. Začíná vnímat situaci jak, jak by se cítil na místě hrdiny, kterého ovládá, na místě sportovce, jehož se snaží vybičovat k maximálním výkonům. Prostě začíná žít druhým, virtuálním životem. Přestože ví, že tato realita není a nikdy nebude skutečná, dokáže ji vnímat dostatečně vážně. Například při hře na “slepou bábu“ každý ví, že pokud bude chycen, nic se mu nestane, ale stejně se každý chycení vyhýbá všemi možnými způsoby. Pravidla hry v tu chvíli definují jinou realitu, která je vnořena určitými pojítky do skutečného života, té jediné a pravé reality. Problémů, kdy byl hráč do virtuálního světa vnořen takovým způsobem, že začal ohrožovat svoje zdraví, zatím bylo po málu. Přesto však tato varianta existuje a její nebezpečí je každým rokem větší. Firmy, které se specializují na výrobu a prodej nejrůznějších masek, brýlí, sluchátek a jiných prvků, vtahující hráče k hlubšímu zážitku ze hry, stále vznikají a dá se očekávat, že tato sféra moderní multimediální scény se bude vyvíjet enormně rychle.Nemáme důvod si cokoliv namlouvat, každý už určitě zažil ten pocit, kdy byl takříkajíc “úplně mimo“. Pravda, někteří honosící se tričky s nápisy “LEGALIZE CANABIS“ s trošku jiným pomocníkem. :-) Nám pařanům stačí hra, která dokáže svoji atmosférou překonat nejširší vjemy z okolí a hráč upne svůj zrak pouze k počítači a všemu, co se na něm odehrává. Jakékoliv dění mimo jeho sféru zájmu jde mimo něj a nic jiného ho ani v tuto chvíli nezajímá. Maminka pak může tisíckrát opakovat, že je čas k učení, a že večeře už dávno vystydla, nepomáhá to. Pokud jste se do tohoto stavu nikdy nedostali, pravděpodobně nepatříte mezi hardcore hráče a jakékoliv šance na úspěch v turnajích GameZony jdou naprosto mimo vás. Přesto existují výjimky. Častým důvodem, proč hráči neustále touží po společnosti počítače, může být jistá forma úniku před něčím, z čeho jde strach. Ať už se jedná o problémy se školou, s dívkou či přáteli, vždy jde o něco nepříjemného, čehož nás počítač může s jistou dávkou nadsázky zbavit. Počítačové hry často dokáží zvýšit sebevědomí a poskytují jistou formu seberealizace. Vše ovšem jen v omezené roli a s téměř nulovým vlivem do reálného světa. Psychologové a všelijací machři přes výtvory z mozku neustále hlaholí cosi o závislosti na počítačových hrách. Předkládají nám nerůznější studie a téměř každou chvíli přichází s objevem, kterým jako by mohli spasit svět. Dle psychologů a psychiatrů existují dvě postupně se rozšiřující formy závislosti na počítačových hrách. Tou první je závislost na jedné, případně dvou podobných hrách. Spočívá v proniknutí do určité reality, které však končí zároveň s koncem hry a vypnutím počítače, Tato závislost je údajně neškodná a její nebezpečí přenášející se do reálného života hráče je téměř nulové. Závislý hráč si patrně uvědomuje, že hra mu dodává jisté chybějící prvky uspokojení, přesto však doufá a ví, že s ukončením hry dojde zároveň k ukončení veškerých přejímaných vjemů a požitků. Druhou formou, kterou psychologové popsali ve svých studiích, je závislost na počítači a následné vyhledávání alternativních forem uspokojení. Hráč nedokáže bez počítače existovat, nedokáže vykonat základní úkony aniž by nemyslel na svého miláčka, nedokáže udržet svoji mez soustředění na rozumné hranici a v době, kdy je mimo dosah počítače, je značně agresivní. Takto “postižení“ jedinci představují ty pravé osoby pro možné testy, výzkumy a další skvělé objevy našich pánů psychologů.Mám-li shrnout do několika vět objevy, jež jsem učinil při pročítání nejrůznějších studií a zpráv od předních světových a českých psychologů, nestačím se divit. Každý před nás předkládá v trochu pozměněné formě stále tu samou informaci, z které vyplývá, že: „hráči počítačových her jsou ti největší vymaštěnci na světě, kteří nedokáží nic jiného, než koukat do té satanské bedny, co mají před sebou a zrají pro kriminál!“ Ale my přece takový nejsme, nebo ano?Poznámka: článek byl částečně tvořen formou převzatých citací, částečně byly upraveny výroky předních osobností vystupujících v oboru psychologie. Rozhodně si však nekladl za cíl jakkoliv ponižovat či pomlouvat hráče počítačových her a jejich příznivce, pouze se snažil upozornit na fakt, že téměř nikdo veřejně nevysvětlil, o čem hraní her je!

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Magazín na dotaz informací

Pařanův průvodce realitou – 2. část

access_time01.duben 2020personRedakce

Alkoholičky – toxikomankyToto je kategorie, která zní sice hrozivě, ale zase tak moc nás neohrozí. Normální kluk totiž s alkoholičkou ani toxikomankou chodit nezačne. Doufám, že mě teď případné feministky neukamenují, ale myslím si a jsem o tom přesvědčen, že opilá či zfetovaná holka vypadá podstatně hůř než opilý či zfetovaný kluk. Možná je to tím, že jsme na opilé kluky víc zvyklí, ale já mým přesvědčením je to, že opilé děvče není nic co by nás přitahovalo. Možná tak na „vykonání potřeby“, ale na chození tento typ dívek není a myslím, že většina z nás to rychle rozpozná.Hašteřivky – čili fúrieTento typ děvčat se pozná také velice rychle. Mám zkušenost, že právě fúrie bývají moc hezká děvčata. O to větší zděšení na nás padne v okamžiku, kdy se z něžné víly stane běsnící pavlačová štěkna. Jsou to děvčata, která velice brzy po tom, co s námi začnou chodit, se začnu také projevovat věčnou nespokojeností. Kdykoliv cokoliv navrhneme, tak ony zamítnou a ještě nás pokud možno osočí z toho, že jsme jim našim návrhem chtěli ublížit. Hádají se pořád a všude. Když na tuto jejich „hru“ přistoupíte, tak se dokáží vytáčet do nekonečných obrátek. Pokud si myslíte, že když budete mlčet a nebudete jim odporovat, že se vám povede lépe, tak se mýlíte. Pokud totiž nebudete reagovat, budete okamžitě osočeni z toho, že vám ona holčina nestojí ani za slovo, a že jste teda pěkní grázlové a lumpové, když jim neodpovídáte a je to stejné jako kdybyste se s nimi do krve hádali. Vhodný okamžik, kdy je dobré takovou dívku opustit je ten, když zjistíte, že se s ní obden hádáte. Ale jak jsem již uvedl, tento typ je k poznání také velice brzy a nikdo z nás se nenechá dlouhodobě terorizovat, byť by byl zamilován sebevíc.ŽárlivkyA tímto se dostáváme ke kategoriím dívek, které jsou velmi nebezpečné především tím, že dlouho trvá je rozeznat a pak někdy může být na útěk i dost pozdě. Ačkoliv – utéct od některého ze zapovězených typů žen a dívek je vždycky vhodné a nikdy není pozdě.Žárlivost známe určitě všichni. Kdo tvrdí, že vůbec nežárlí, tak bohapustě lže. Takovéto píchání u srdíčka, když se objekt našeho zájmu věnuje někomu jinému. Či se už druhý nebo třetí den neozývá. Takový ten plíživý strach, který zalézá až za nehty, když nevíme na čem jsme. Všichni to známe, a vězte, že normální běžná žárlivost může být i přínosem do vztahu. Ten druhý je vlastně takto ujišťován, že o něj stojíme.Pak ale existuje žárlivost patologická, která může komukoliv z nás udělat ze života peklo. Prvním signálem, že jste natrefili na žárlivku je to, když vám začne povídat, že nejdůležitější na vztahu dvou lidí je věrnost. Ale neřekne to jednou, jako informaci o svém postoji k tomuto problému. Bude vám to opakovat pořád dokolečka, šeptat do ouška a soustavně zdůrazňovat, že ona je vám tedy naprosto věrná. To je jen první fáze. Ta druhá nastává ve chvíli, když vám začne povídat, že vás miluje natolik, že bez vás by nemohla žít a že by si něco udělala. Další fáze jsou výslechy. Kde jsi byl, co jsi dělal, odkud znáš tu a proč jsi telefonoval tamté. Většina z nás v této fázi od dívky odchází – nedá se s tím totiž žít. Je ale také pravdou, že je úplně „debilní“ když jdete se svou slečnou, potkáte nějakou svou známou a začnete se stou svou známou bavit a svou slečnu necháte stát jako jojo někde opodál. Pak si zasloužíte nejen hádku, ale možná i pár pohlavků, protože jste se právě zachovali jako pitomci. Jestliže se pak vaše děvče začne ohrazovat, tak to není proto, že by byla chorobně žárlivá, ale je to plným právemLenošky – dívky línéJakmile vám děvče začne povídat, že ji nebaví práce, že by si měl kluk přišívat knoflíky u košile sám, že ji strašně otravuje praní a její oděv také nevyniká čistotou, jakmile vám řekne, že neumí vařit a že ji to nebaví, víte na čem jste. Většinu žen a dívek to nebaví, ale jen lenošky to dávají okázale najevo jako svou přednost. Ono to není jenom toto. Vzápětí zjistíte, že jsou líné si i něco přečíst, nebo někam zajít. Velice často se tyto dívky vymlouvají na nejrůznější nemoci a bolesti hlavy, pokud snad hrozí, že by snad byly nuceny se pohnout k práci.V čem ale tato kategorie opravdu vyniká, je „umění lásky“. Praví se, že právě lenošky jsou v posteli nejlepší a nejvynalézavější a tím nás právě hákují – přes tu postel.Jinak jsou to děvčata, která ustavičně klábosí s kamarádkami a jsou schopny vydržet i několik hodin na telefonu v rozhovoru o „ničem“. Většinou rády pijí alkohol. Ovšem toto „vykecávání“ s kamarádkami a popíjení alkoholu je jejich jediným koníčkem a mohu vás ujistit, že není nic horšího než s takovou unuděnou „slepicí“ chodit. Jak říká sám Dr. Plzák: „To spíš uděláte ze staré škodovky závodní vůz Formule jedna“, než z lenošky obstojnou partnerku.HysteričkyVěřte mi, že tato kategorie je ze všech nejhorší a nejzáludnější právě tím, že je velice těžko k poznání. Nejde o to, abyste snad dokázali hysterii diagnostikovat, ale abyste ji dokázali včas rozpoznat a co nejrychleji vzít nohy na ramena.Tento typ dívek v prvních týdnech vašeho vztahu se dokáže nádherně milostně chovat. Dokáže vzbudit dojem, že právě „tuto a žádnou jinou“ jste do teď hledali. Jsou milé, něžné, přítulné … prostě okouzlující a k pomilování. Zlom nastane v okamžiku, kdy začnou mít pocit, že již jimi nejste okouzleni jako na začátku. Tehdy vám začnou vytýkat nedostatek lásky a milostného cítění. Začnou zhusta používat větu: „Ty už mě nemáš rád…“Časem zjistíte, že se v této kategorii většinou vyskytují ženy hašteřivé a líné dohromady. Neustále vás budou vysilovat rozebíráním vašeho vzájemného vztahu a podrobným pátráním po tom, kde je ve vás (ne v nich, protože ony chyby nedělají) ta chyba. Může se vám stát, že půjdete loukou a děvče kolem vás bude skotačit a poskakovat, opěvujíc krásu přírody a krásu vaší lásky a bude vás nutit k témuž a najednou se zlomí v pase, klesne na kolena a upadne do těžkého vzlykotu a zoufalého pláče. Po několika hodinách se vám podaří z ní vylámat, že pláče proto, že jste si nevšimnul překrásné květiny, která opodál kvetla a že jste ji pro ni neutrhli a nevetknuli jí ji do vlasů…Sami vidíte, že nalezení vhodné partnerky se rovná špičkovému výkonu hráče v jakékoliv PC hře. Možná je to i těžší, protože nemůžete "sejfovat" a nemáte další životy. Držme si palce, přátelé. Mám zprávy, že normální holky existují :-)

folder_openPřiřazené štítky

CHEATER !!! KICK HIM !!!

access_time04.duben 2020personRedakce

Tento článek není v žádném případě míněn jako obhajoba cheaterů či navádění k podobné činnosti. Je to pouze pokus o sondu do jejich temné duše :-). O sondu do duše těch, u kterých lze lidsky alespoň trochu pochopit proč tak činí. Nezabývám se zde osobami, jejichž cheating je důsledkem psychopatické úchylky nutící je podvádět ostatní hráče a mít z toho radost. Autor je hráčem HL DM a CS ale fakta v něm uvedená mají obecnou platnost i v jiných hrách.Proč tedy jinak psychicky zdravá a společensky akceptovaná osoba začne používat nepovolené externí programy a tím cheatovat ? Nabízí se nám několik možných motivů:Nedostatek času.Jeden z možných důvodů pro podlehnutí svodům cheatů je přílišná časová vytíženost v jiných než herních oblastech a tudíž nedostatek času na trénink multiplayerové hry.Jsou mezi námi hráči, pro něž není problém si ve svém denním časovém harmonogramu vyčlenit na trénink skillu a aimu několik hodin denně a na jejich herním projevu to je samozřejmě znát. Jsou to zejména „pařani“ ještě školou povinní, které živí chápaví (možná až příliš :-) rodiče, či naši nezaměstnaní, jež štědře dotuje stát.Může však přesto být tento časový handicap dostatečnou omluvou pro použití cheatů ? Určitě ne. Je věcí každého, jaké priority si zvolí a čemu dává ve svém volnu přednost. Samozřejmě pracující člověk živící navíc rodinu až tak moc na výběr nemá, ale pokud není schopen unést své zákonitě menší herní umění, raději nemá hrát vůbec a ne se uchylovat k podvodům.Lze zde namítnout, že nelze dávat rovnítko mezi časem věnovaným hraní a skillem. Pravda, svoji roli zde hrají i jiné proměnné a o tom je další odstavec.Nedostatečný talent pro hry.Každý z nás je individualita sama o sobě a s tím souvisí i množství přírodou (věřící nechť dosadí bohem:-) naděleného talentu.Z jakých vlastností tedy nejvíce těží hráč ? V akčních hrách to určitě bude zkušenými hráči nazývaný „scantime“. Jedná se v podstatě o postřeh, tedy v herní oblasti o dobu mezi objevením se protivníka na monitoru a výslednou reakcí ruky na myši či klávesnici. Doba této reakce závisí jak na schopnosti mozku rychle zpracovat novou informaci, tak i na kvalitě (či množství) nervových vláken vedoucí do paže obsluhující patřičnou herní periférii. I když existuje mnoho návodů na cvičení si postřehu, pravda asi bude, že se jedná do značné míry o schopnost vrozenou.Dále to bude koordinace mezi oběma rukama (klávesnice a myš), obratnost (jen si zkuste položit dlaň na stůl aby se konečky prstů dotýkaly desky a zvednou samotný prsteníček :-), schopnost zachovat klid i v rozhodujících a tím pádem stresujích okamžicích, v teamových hrách umění kooperace se spoluhráči a ve strategiích snad kombinace a možná i paměť (bez záruky, toto není moje parketa :-).Může být nedostatek výše vyjmenovaných schopností motivací pro podlehnutí svodům cheatů ? Samozřejmě, podle mého názoru je to nejčastější důvod. Většina z vás určitě zná tu frustraci, pocit bezmoci a vztek, když si vás neustále v mapě „dává“ ten ..... s fakenickem :DD. Máte pocit, že jakmile někde vystrčíte nos, už máte od dotyčného nadělený headshot. Někteří slabší jedinci to nervově neunesou a kompenzují svůj menší skill právě cheatem. Co k tomu říci ? Snad jen, že ani tentokrát to není dobré řešení. Cheatující a tím velmi „rulézně“ hrající podvodník působí ty samé stavy jaké předtím zažíval on sám ostatním hráčům a tím se tato zhoubná atmosféra lavinovitě valí dál a dál.Špatné připojení na internet a málo výkonný hardware.Velký ping, lagující připojení, trhaný obraz (nízké fps) nedávám moc šancí na vyniknutí mezi ostatními hráči. Nevýkonný hardware se pomalu ale jistě stává nejméně problematickou položkou.. Díky konkurenci neustále klesající ceny počítačových komponent, dostatek návodů pro zrychlení grafiky a dnes již zastarávající enginy na nichž běží nejpopulárnější hry na GZ způsobuje, že nekvalitní připojení je tou hlavní noční můrou. Na analogovém modemu je hraní často opravdovou zatěžkávací zkouškou nervů a na mnoha místech naší republiky zbývá jediná další cenově dostupná alternativa – isdn. Isdn není v žádném případě definitivním řešením, je to pouze kompromis, kde často o loss a choke také není nouze a broadbandovým připojením to lze označit snad jen v reklamě.Máme tu tedy konečně rozumný a společensky přijatelný důvod pro přijmutí do naší „no-cheating“ komunity takto postižené cheatery ? Proboha ne !! Existuje mnoho hráčů, co si i na analog. modemech vedou velmi dobře a poradí si s protivníky mající o polovinu menší ping. Dále lze doporučit pokusit se jednak v rámci možností vyladit si připojení a hlavně vyhledávání serverů s menším počtem hrajících hráčů (doporučuji max. 16). Nemajetným školákům stěžujícím si na cenově nedostupný hardware poradím méně sledování „nováckých“ seriálů na gauči a raději vyhledat brigádu :-).Vyjmenovali jsme tu hlavní důvody vedoucí k podlehnutí lákadlu zvané cheat. Pevně věřím, že drtivá část čtenářů bude souhlasit s názorem, že jakákoliv kombinace nebo snad i všechny výše vyjmenované nevýhody v žádném případě neospravedlňují toto jednání. Většina z vás si jistě pamatuje tu nepříjemnou atmosféru všeobecného podezřívání panující ještě v nedávné době v komunitě hráčů CS. Ani dnes nejsou všelijaké hlguardy a csguardy všemocné, ale je tu cítit velká snaha o maximální zamezení podvodům a žádný cheater si už nemůže být jist, zda jeho jednání nebude prozrazeno.

folder_openPřiřazené štítky

Na bezpečnostní odborníky nejsou prostředky: Čelit útokům je čím dál tím obtížnější

access_time05.duben 2020personRedakce

Zaměstnanci kradou data, na zařízeních řádí malware…Průzkum „Stav kybernetické bezpečnosti a digitální důvěry v roce 2016“ provedla pro společnost Accenture HfS. Průzkumu se zúčastnilo více než 200 top manažerů napříč geografickými oblastmi a obory. Průzkum se zabýval současným a budoucím stavem kybernetického zabezpečení v podniku a kroky, které lze doporučit pro zvýšení digitální důvěry napříč celým ekosystémem firmy. Výsledky studie ukazují, že se rozevírají nůžky mezi nabídkou a poptávkou při najímání odborníků na IT bezpečnost, a rozpor mezi týmy pro zabezpečení a očekáváním managementu, stejně jako rozpor mezi požadavky a realitou současných rozpočtů, se nadále zvětšuje.Podle nové zprávy jsou krádeže firemních dat a napadení malwarem v čele seznamu nejvážnějších hrozeb výkonných ředitelů s odpovědností za ochranu podnikových dat. Krádež nebo poškození dat vlastním zaměstnancem, případně pokus o ně, zažilo v posledních dvanácti měsících 69 % z oslovených respondentů. Nejčastější výskyt hlásí mediální a technologické firmy (77 %). Obavy odborníků stále narůstají – 2/3 z nich předpokládají, že je interní krádež firemních informací čeká v následujících 12-18 měsících. Průzkum také ukázal, že chybějící prostředky na najímání odborníků v oblasti kybernetické bezpečnosti a zaměstnanců s kvalitním vzděláním snižuje schopnost firem účinně se bránit před podobnými útoky.„Náš výzkum přináší velmi střízlivý obraz. Výkonní pracovníci v oblasti zabezpečení jsou přesvědčeni, že hrozby jen tak nezmizí, dokonce očekávají, že dále porostou a ohrozí jejich schopnost ochránit kritické údaje a budovat digitální důvěru,“ řekl Kelly Bissell, výkonný ředitel Accenture Security. „Organizace chtějí investovat do pokročilých kybernetických technologií, ale nemají dostatek prostředků na najmutí nebo vyškolení šikovných lidí, kteří by tuto technologii dokázali využít.“Přestože mají k dispozici pokročilá technologická řešení, necelá polovina všech respondentů (48 %) uvádí, že v následujících 12–18 měsících mají buď silné nebo zásadní obavy z interní krádeže firemních dat a infikace malwarem (42 %). Při dotazování na úroveň financování a zaměstnanosti 42 % uvádí, že pro najímání a školení odborníků na zabezpečení potřebují větší rozpočet. Více než polovina (54 %) respondentů také říká, že jejich současní zaměstnanci nejsou na prevenci prolomení zabezpečení dostatečně proškoleni, a odpovědi nejsou o nic lepší, ani když dojde na detekci (47 %) a řešení (45 %) různých incidentů.Zpráva identifikovala pět zásadních skupin nedostatků (vzorek: 208 firemních odborníků na zabezpečení), které narušují schopnost firem účinně předcházet nebo zmírnit dopady dobře organizovaných nebo cílených kybernetických útoků :Odbornost: 31 % uvádí nedostatečné vzdělání nebo rozpočet na vzdělávání jako nejdůležitější překážky odrážení útoků.Technologie: Firewally a šifrování dat jsou dvě nejdůležitější technologie pro odrážení kybernetických hrozeb, ale nejvyšší nárůst zaváděných opatření v následujících 12-18 měsících se očekává v oblasti kognitivního computingu a umělé inteligence (31 %) a anonymizace dat (25 %).Stejný přístup: Podnik je pouze tak bezpečný, jak jeho nejméně bezpečný partner, a přitom pouhých 35-57 % všech podniků uvádí, že posuzují své partnery s ohledem na kybernetické zabezpečení a připravenost, přičemž partneři v oblasti outsourcingu obchodních procesů jsou prověřováni nejméně a úvěroví partneři nejvíce.Rozpočet: 70 % uvádí chybějící nebo nedostatečné finanční prostředky na technologii pro kybernetické zabezpečení, odborníky v oblasti zabezpečení a jejich školení.Zdroj: Accenture

folder_openPřiřazené štítky

Recenze NAVIGON 8410

access_time04.květen 2020personRedakce

Navigace NAVIGON není třeba dlouze představovat, protože tu již nějaký ten rok útočí na vrchol trhu s GPS přístroji. Nadvláda TOMTOMU, případně GARMINU tak již brzo skončí vzhledem k velkému technologickému vývoji navigací NAVIGON.Před několika roky přišly modely 7110 a 8110, které velmi dobře zaútočili na TOP modely GPS navigací ostatních výrobců. V této recenzi se budeme zabývat posledním TOP modelem navigací NAVIGON, konkrétně typem 8410. Na trhu je ještě verze 8450 Live, která má navíc modul, kdo kterého zasunete SIM kartu, která Vám zpřístupní služby NAVIGON Live Services.Již před pár měsíci, kdy jsem viděl první obrázky a první technickou specifikaci, jsem byl naprosto nadšen. Ostatně jsem nadšen vždy při uvedení nějakého TOP modelu navigací NAVIGON. Nejvíce mě asi ohromil 5-ti palcový skleněný displej, rychlý procesor o taktu 600Mhz a nová funkce REAL CITY VIEW 3D, kdy si při navigaci připadáte jak v počítačové hře, ve které se Vám zobrazuje vymodelovaný reálný svět.Pojďme se podívat na navigaci podrobněji. V základním balení kromě navigace samotné najdeme velmi bohaté příslušenství. V krabici tak najdeme síťovou nabíječku, kterou lze nabíjet navigaci s elektrické zásuvky, dále autonabíječku, v jejímž kabelu je integrována anténa pro příjem dopravních informací, ochranný pytlík, USB kabel, manuál v českém jazyce. CD se softwarem v balení nehledejte, ten je uložen přímo v paměti navigace, takže ho lze nainstalovat po připojení přístroje k počítači. Také v balení najdeme samolepky, které je dobré nalepit na okno automobilu, v případě že necháváme navigaci v autě. Na samolepkách je informace, že navigace je chráněna PINem, který znemožní případnému zloději další používání GPS přístroje. Možná je ale lepší na navigaci v autě neupozorňovat. Osobně parkuji na relativně bezpečných místech, takže navigaci nechávám dost často na držáku, nicméně nejbezpečnější je samozřejmě navigaci z auta vyndat. Ještě jsem zapomněl na držák navigace, který se připevňuje na čelní sklo automobilu.Navigon vymyslel novou konstrukci, a držák se nám podstatně zmenšil, oproti chapadlovitým držákům, které byly u modelů 7110 a 8×10. Byly to výborné aktivní držáky, i když je pravda, že časem se mohla velká přísavka trochu unavit a držák svoji váhou padal dolů. Navigon vymyslel kompaktnější držák, který má nový upínací mechanismus, který vypadá velmi bytelně a myslím si, že se jen tak hned neunaví, ani když ho necháte na přímém slunci. Opět je aktivní, takže nemusíte neustále připojovat kabel nabíječky.Samotné navigaci vévodí, jak již jsem zmínil, velký 5-ti palcový skleněný displej. Tento displej je kapacitní, takže nezáleží jakou silou se ho dotknete, ale spíše záleží na velikosti plochy prstu, kterou se ho dotýkáte. Stejné displeje nalezneme například v iPhonu. Displej je lemován černým rámem, který je zapouzdřen stříbrným kovovým elementem. Navigace díky němu vypadá opět velmi luxusně, jako pravý šperk. V levém spodním rohu je integrovaný mikrofon, který je součástí integrovaného bluetooth handsfree. Na levé hraně přístroje najdeme slot pro připojení DVB-T modulu. Tento modul jsem neměl v době testování k dispozici, nicméně, pokud se mi ho podaří získat, jistě ho také otestuji. Díky němu lze sledovat digitální televizní vysílání přímo na displeji navigace. Za jízdy to však raději nezkoušejte, je to krajně nebezpečné. Na spodní hraně navigace najdeme miniUSB konektor pro připojení datového kabelu, případně nabíječky, hned vedle je audio konektor typu jack o rozměru 3,5mm, pak zde najdeme mikrospínač RESET, slot na microSD karty, ve kterém je vložena 2GB karta. Na horní hraně najdeme stříbrné zapuštěné tlačítko pro zapínání a vypínání navigace. Záda navigace jsou vyvedená v černém matném provedení. Kromě konektoru pro připojení navigace do držáku je zde také žebrování, které kryje reproduktory. Také je zde konektor pro připojení externí GPS antény, který je zakryt gumovou krytkou.V srdci navigace bije procesor Centrality o taktu 600Mhz. Vzhledem k pokročilému 3D zobrazení mapy je výkon opravdu potřeba, takže navigace má opravdu velmi rychlé odezvy a celkový obraz při navigování je velmi plynulý. O navigování si však řekneme o pár řádek níže.Po zapnutí přístroje se nám zobrazí hlavní menu, ve kterém je možné si vybrat mezi čtyřmi hlavními funkcemi. NAVIGACE, TV, Multimediální přehrávač a Telefon. V případě, že není připojen televizní modul, je tato volba zašedlá. Funkce multimediální přehrávač Vám umožní prohlížet fotografie, přehrávat hudbu a filmy přímo z paměťové karty. To mě velmi potěšilo, protože díky tomu není navigace tak moc jednoúčelové zařízení, ale stává se z ní multimediální centrum, které Vám nahradí drahé DVD přehrávače integrované do palubních desek, případně hlavových opěrek automobilů. Co mě ale nepotěšilo, byla základní nabídka přehrávaných formátů. Co se týká videa, tak lze přehrávat formát WMV, z audia si NAVIGON poradí s formátem WMA, a v případě obrazových formátů je možné použít JPG, BMP. Ostatní formáty jako MP3, AVI, atd. je možné přehrávat pouze po zakoupení příslušných kodeků na www.navigon.comV základním menu najdeme dále volbu TELEFON. Přístroj má rozhraní bluetooth, díky kterému je možné použít navigaci jako handsfree. Párování jsem zkoušel z telefony NOKIA 5800 a 6500 a vše proběhlo bez problémů. Po spárování přístrojů je možné přenést do paměti navigace telefonní seznam. V něm je pak možné fulltextově vyhledávat pomocí virtuální klávesnice. Dále je možné načíst z telefonu historii hovorů a také je možné předvolit 4 nejpoužívanější čísla do kláves rychlé volby.Pojďme se však již věnovat samotné navigaci. Veškerá grafika v menu je naladěna do černých barev. Menu v podstatě shodné s předchozími modely. Proč ale měnit něco, co je perfektní, že? Takže v základním navigačním menu jsou čtyři velká tlačítka NOVÝ CÍL, MOJE CÍLE, DOMŮ a ZOBRAZIT MAPU. Po klepnutí na NOVÝ CÍL je možné ihned zadávat adresu, případně bod zájmu. Zadávání je velmi intuitivní a pohodlné. Přes celý displej se nám zobrazí virtuální klávesnice, ze které postupně mizí písmena, podle existujících kombinací názvů měst, ulic a čísel popisných. Pokud máme zadán cíl, stačí se dotknout tlačítka SPUSTIT NAVIGACI a můžeme startovat motor. Máme však také možnost stisknout tlačítko možnosti a nechat si zobrazit informace o cíli, tento cíl uložit, případně zobrazit na mapě, dále je možné cíl přidat k trase, hledat v jeho okolí a také zde máme volbu zadat souřadnice. Pokud však spustíme navigaci, začne se nám generovat trasa a pokud máme aktivovánu funkci MY ROUTE, nabídnou se nám tři různé alternativy cesty. Tato funkce nám nabídne optimální trasu, rychlou trasu a případně trasu, po které jezdíte nejčastěji. Tato poslední volba funguje tak, že navigace se sama učí trasy, kudy nejčastěji jezdíte a podle toho pak vyhodnotí Vaši oblíbenou trasu. NAVIGON 2410 vs NAVIGON 8410 vs NAVIGON 8310Samotné navigování s NAVIGONEM 8410 je pak velký zážitek. Díky rychlému procesoru, který bije v srdci NAVIGONU je obraz velmi plynulý. Navigon konečně pochopil, že k velmi pěkné grafice je potřeba dodat taky velký výkon, aby navigace byla plynulá. Takto plynulý obraz jsem na jiné navigaci neviděl. Navigon má absolutně perfektní zobrazení mapy i všech potřebných údajů. Ve spodní části obrazovky se zobrazují ovládací tlačítka, v levé části je indikátor změny směru a v pravé části jsou dvě konfigurovatelné pole kde se zobrazuje aktuální rychlost, čas do cíle, vzdálenost do cíle, případně nadmořská výška. Díky funkcím jako je PANORAMA 3D si můžete vychutnat 3D krajinu, LANDMARK 3D Vám zobrazí zajímavá místa v 3D, funkce CITIVIEW 3D Vám zase zobrazí obrysy budov, a jako třešnička na dortu je funkce REALCITY 3D. Pokud je daná oblast zmapována pomocí této technologie nebudete věřit vlastním očím. Na displeji navigace se Vám zobrazí trojrozměrný svět, ve kterém budete vedeny 3D ukazateli. Uvidíte 3D budovy, stromy, autobusové zastávky, uvidíte silnici, která je reálně pokreslena jízdními pruhy a přechody. To je absolutně unikátní funkce. V České republice si ji zatím moc neužijeme, ale pokud vyjedete za hranice, budete zírat, stejně jako jsem zíral já. To už je opravdu poslední stupeň od navigace, kterou nám jistě brzo nabídne GOOGLE a jeho street view, což je již zobrazení reality.Navigon je naplněn po okraj nerůznějšími navigačními vychytávkami, kromě již zmíněných funkcí, bych jmenoval ještě tyto. V paměti navigace jsou uloženy informace o dopravních značkách, takže se Vám v mapě zobrazují zákazy předjíždění, různá omezení rychlosti a další typy značek. Dále Navigon umí navigovat v jízdních pruzích, díky funkci REALITY VIEW Vám zase zobrazí složité dopravní tepny, tedy hlavně sjezdy z dálnic v grafické podobě. Navigon Vás také bude varovat před prudkými zatáčkami, dopravními zácpami a poskytne Vám informace o nejbližším parkovišti. Je toho opravdu hodně co NAVIGON umí. Všechny tyto funkce ho katapultuji na vrchol navigačního nebe. Zmíním také perfektní hlasovou navigaci, která obsahuje více než 200 hlasových povelů. Díky tomu na Vás tak navigace mluví příjemným ženským hlasem, který je zasazen do plynulých vět.Velkou novinkou je funkce záznam trasy, díky kterému lze projížděnou trasu zaznamenávat ve formátu KLM. Ten je pak možné otevřít například v GOOGLE EARTH a nechat si zobrazit projetou trasu

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Herní příslušenství na dotaz informací

Nintendo Revolution - nástupce GameCube?

access_time05.duben 2020personRedakce

Na letošní výstavě E3 Nintendo představilo svůj klíčový projekt, čímž není nic menšího, než vývoj vyspělé herní konzole nové generace, která má nahradit dnešní GameCube. Uvolněné informace včetně technické specifikace naleznete uvnitř článku.Nintendo Revolution je kódové označení projektu nového herního zařízení, které má být nástupcem současné konzole GameCube. S vývojem projektu Revolution Nintendo započlo krátce po oficiálním představení GameCube. První informace ale Nintendo uvolnilo až těsně před začátkem letošní výstavy E3 v Los Angeles, kdy ale ještě nebyl odtajněn interní název zařízení, nýbrž se mluvilo jen o „GCNext“ konzoli. President Nintenda pan Satoru Iwata na E3 prohlásil: „Dnešní konzole umí již v podstatě bez problémů zprostředkovat realistický zážitek z obrazu a zvuku, nicméně je stále co zlepšovat. Takže by nám vlastně jen stačilo zvýšit početní a grafický výkon konzole. Ale my chceme dát hráčům něco, co jim zatím nebyl nikdo schopný nabídnout. Větší požitek a větší vtáhnutí do virtuální reality". Nyní je již jasné, že Nintendo Revolution bude mnohem výkonější stroj, než dnešní GameCube. Kromě pevného disku ale další informace ohledně případné dvd mechaniky, nebo podobných rozšiřujících zařízení, nejsou známy. Vzhledem ke snaze o stlačení ceny budoucí konzole to však na konkurenta mnohafunkční PSX nevidíme.Přesné technické specifikace Nintendo zatím úzkostlivě tají, nicméně první odhady podle provalených zákulisních informací vypadají asi takto: Nintendo dokonce interně pracovalo současně na dvou systémech a v tuto dobu si již určitě jeden zvolilo pro budoucí uvedení na trh. První systém sestává z procesoru PowerPC G5 taktovaném na 2,7 GHz, 512 MB paměti DDR RAM a grafického subčipu pracujícího na 600 MHz. Druhý stroj by měl využívat také PowerPC G5 procesor, ovšem slabšího taktu 1,8 GHz, poloviční paměť také s duálním tokem dat a grafický subčip 500 Mhz, ovšem s větší grafickou pamětí, než v prvém případě. Obě výkonové varianty mají integrován 15 GB pevný disk. Specifikace ale nejsou samozřejmě oficiálně potvrzené.Ten, kdo by očekával, že nová konzole bude mít nějaký vlastní displej na jednotce nebo na ovladači, podobně jako to má Nintendo DS, bude zklamán. Nic takového nové Nintendo mít nebude. Ovšem bude obsahovat specialitku v podobě nativní podpory televize i počítačového monitoru, takže Revolulution půjde zapojit jak do televize, tak i do monitoru. Není to sice žádná převratná novinka (propojení s monitorem umí i Dreamcast), ale do Nintenda zapojíte monitor bez nutnosti zakoupení přídavného modulátoru, jak je tomu u zmiňované konzole od Segy.S online podporou už to tak jasné není. Nintendo na E3 prohlásilo, že kapesní konzole DS bude podporovat připojení přes WIFI 802.11b a 802.11g, tudíž se dá s jistotou očekávat, že nová konzole bude online hraní podporovat stejně tak. Hardwarové komponenty do konzole dodávají firmy ATI (grafický systém), NEC (systém přenosu a čtení dat) a IBM (procesor). Ohledně data vydání se toho zatím moc neví, s největší pravděpodobností k tomu ale nedojde později, než konzole nové generace uvedou na trh oba konkurenti - Sony i Microsoft. Exekutiva Nintenda má totiž ještě v živé paměti svojí neschopnost uvést původní GameCube ještě před oficiálním releasem Playstation 2, a proto směřuje své úsilí k uvedení konzole s předstihem ještě před Playstation 3. Takže se podle toho dá spekulovat o nejpozdějším datu vydání v první polovině roku 2006.Optimisté můžeme být i ohledně předpokládané ceny, protože konzole bude určena pro masový trh, tudíž její cena se bude pohybovat ve spodní hranici konzolí nové generace a stejně jako GameCube bude z velké trojky nejlacinější. Otázkou ovšem je, kolik toho navíc nabídnou konkurenční konzole. Na přesné a podrobné informace přímo od Nintenda si ale budeme muset ještě necelý rok počkat až do příští výstavy E3, která je ohlášena na květen 2005.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Virtuální realita na dotaz informací

Insoma

access_time31.březen 2020personRedakce

Sociální pole jedince je ovlivněno a podmíněno technologickou úrovní společnosti. Nové technologie proto zákonitě přinášejí nové možnosti a momenty do konstrukce a rekonstrukce sociální reality ve dvou směrech.Působí podpůrně v reálném v životě. Např. student, který chce studovat na zahraniční univerzitě se seznámí s jejím programem na webových stránkách. Aniž by opustil židli u počítače zjistí možnosti přijetí, podmínky stipendia, zajistí si letenku atd. Celá přípravná fáze se urychlí a ulehčí. 10% respondentů z nejvíce computerizované skupiny se se svým současným partnerem seznámilo na internetu.Konstruuje virtuální sociální realitu - vnoří se sociálně do kyberprostoru. Své sociogenní potřeby tak uspokojuje čím dál více lidí, v čím dále větším rozsahu. Vznikají vztahy lidí, kteří se nikdy nesetkali, ale kteří spolu komunikují několikrát denně. Prostřednictvím internetu se nabízejí ženy k sňatku i za účelem erotiky. Nové technologie a virtuální sociabilita si přetvářejí-modelují člověka u počítače ke svému obrazu. Formují se nové komunikační dovednosti, ale jiné se nerozvíjejí či atrofují. U celých skupin mládeže se začíná stávat problémem normální lidská komunikace. Není výjimkou vidět skupinu mladých lidí, kteří jsou fyzicky spolu, ale nekomunikují spolu. Na mobilech vyťukávají SMS či telefonují, aby až budou s lidmi, kterým v danou chvíli posílají SMS, posílali textové zprávy těm, s kterými nebyli schopni osobně mluvit. Hodnocení digitalizace sociálního pole je složité a záleží na pozici hodnocení. Navíc se jedná o nový fenomén a je otázkou, jak se bude dál vyvíjet. Nepochybně lze hovořit o pozitivních a negativních stránkách digitalizace sociálního pole. S jeho digitalizací je spojen další fenomén, a sice globalizace a europizace sociálního pole. Sociální pole českého (a nepochybně nejen českého) člověka se rozšiřuje a získává další rozměry - evropský a globální. Vedle reálného rozšiřování jde v první linii o virtuální evropský a globální prostor. Ve výzkumech v letech 2000 a 2002 jsme sledovali využívání elektronické pošty, chatů a konferencí a výsledky zanesli do grafu. Graf 6 ukazuje komunikaci české mládeže prostřednictvím elektronické pošty v rámci České republiky, Evropy a USA. Digitalizace životního pole výrazně podporuje globalizaci a začleňování do evropských struktur. Tyto vzájemně provázané procesy se netýkají ve stejné míře celé populace, ale jsou silně závislé na věku a na vzdělání. Computerizace společnosti a digitalizace životního pole posiluje a prohlubuje sociální strukturu a sociální rozdíly ve společnosti. Část společnosti se ocitá za digitální přehradou a stává se marginální skupinou na okraji společnosti. Využívání komunikačních technologií se výrazně zvýšilo, přestože odstup je pouhý rok a půl. To naznačuje o jak dynamický jev se jedná.Globalizace a europizace, kterou myslíme vytváření evropské identity a jednotného evropského prostoru v institucionálním a právním rozměru je určující historicko-společenský proces současnosti nejen pro českou společnost, ale i pro celou Evropu a všechny její národy. Proto jsme se pokusili exaktně sociologicky postihnout připravenost a vstup do evropského a globálního prostoru. Začleňování do evropského a globalizačního procesu postihujeme indexy globalizace[1] a europizace[2].Rozložení české populace podle těchto indexů ukazuje graf 7. Ukazuje se silná závislost na věku a na vzdělání. Pouze vzdělaní lidé mladé a střední generace jsou schopni využít přednosti evropského a globálního prostoru. Podle grafu, v současnosti jsou v procesech globalizace a europizace nejvíce začleněni mladí lidé ve věku 19 – 30 let, resp. jsou na tento proces nejlépe vybaveni. Prozatím výsledky obou procesů vrcholí ve věkové skupině 19 – 23 let. Z toho můžeme vyvodit, že fenomény, které sytí oba indexy se objevují v podstatné míře v české společnosti v posledních letech. K realizaci těchto fenoménů dochází i po celou věkovou skupinu 19 – 23 let. Lze předpokládat, že se budou objevovat nové možnosti a vznikat nové fenomény a navíc bude stárnout mládež ve věku, který nyní znamená vrchol uvedených procesů. To vše posune míru globalizace a europizace české populace i do vyšších věkových skupin.Procesy globalizace a computerizace se částečně prolínají, částečně se podporují a proto nepřekvapuje jejich vzájemná závislost, jak ukazuje graf. Úroveň computerizace i globalizace vyjadřují obecnější charakteristiky člověka jako je vzdělanost, kreativita, sociabilita, progresivita a modernost.Zdroje informací Sociální realita je složitě strukturována a vedle celé řady dalších znaků pro členění a diferenciaci lze sociální realitu dělit podle rozsáhlosti vrstvy sociální skutečnosti na globalitu světa, evropskou entitu, sociální realitu české společnosti, región a lokalitu. Každá z těchto vrstev je protkána sítí "sociálních vlásečnic", kterými proudí informační toky mezi jednotlivými subjekty-jedinci, organizacemi, institucemi, médii, jedním či oběma směry. Sociální realita v každé vrstvě je realitou svého druhu a tomu odpovídají také informační toky z hlediska nosičů, formy a obsahu.Utvářející se informační společnost znamená i reálnou proměnu informovanosti občanů a jejich přístupu k relevantním informačním zdrojům. Hypoteticky jsme předpokládali, že v informační společnosti proudí k občanovi informace k jednotlivým vrstvám sociální reality odlišně a strukturovaně. Proto jsme ve výzkumu zjišťovali sycení občanů ve vztahu k jednotlivým sociálním vrstvám prostřednictvím jednotlivých informačních kanálů, včetně médií.Je třeba zdůraznit metodiku, protože respondent vybíral jedno médium, z kterého převážně získává informace. Respondenti odpovídali na otázku: "Z jakého pramenu získáváte převážně informace o dění ve...:"Ukazuje se, že ke každé vrstvě sociální reality stoupá či klesá adekvátnost informačního kanálu či média, případně určitý kanál přináleží určité sociální vrstvě. Vztah kanálů –médií a vrstev sociální reality ukazuje následující graf. S rozsahem sociální vrstvy klesá adekvátnost rozhorů s druhými lidmi (kolegové, přátelé, partneři, přátele, sousedé) jako zdroje informací. Naopak na úrovni lokality je tento zdroj informací dominantní pro 48% lidí a s dvacetiprocentním odstupem jsou zdrojem informací na druhém místě noviny. Je vidět, místní kabelové televize, ani regionální noviny zatím na úroveň lokalit nepronikají, anebo neplní významnou informační funkci. Ve vyšších vrstvách sociální reality postupně klesá význam rozhovorů až k nule. Na úrovni regiónu je význam rozhovorů stejný jako význam televize. Zde se pravděpodobně již ukazuje vliv regionální televize. Není však bez zajímavosti, že v regiónech je téměř monopolním zdrojem informací tisk, zřejmě jde o tisk regionální. Vzhledem k minimálnímu vlivu ostatních médií lze konstatovat, že názory, postoje a celkové veřejné mínění je v regiónech formováno regionálním tiskem, případně regionálními mutacemi celostátních deníků. Připomeňme, že regionální noviny jsou v rukách zahraničního, převážně německého kapitálu.Některá média se ukazují v uvedeném kontextu jako protikladná, v grafu se ukazují zrcadlově. Především to platí, o televizi a novinách. Informační význam televize stoupá s rozsahem sociální vrstvy směrem ke globálnímu rozměru. Dominantní vliv televize je ve vztahu k české, evropské a světové realitě. Význam novin je nejvyšší v regiónech a oběma směry klesá k překvapivě nízkým četnostem. Internet je prozatím informačním pramene jen na dalších místech. Není zdrojem, o kterém by respondenti prohlašovali, že je na prvním místě – "především". I když jde o nízké četnosti, tak lze sledovat, že význam internetu stoupá k evropské a globální rovině. Od celku populace se v roce 2002 výrazně odlišuje skupina populace s nejvyšším indexem computerizace. V této skupině uvádí internet jako základní zdroj informací kolem 12%.Využívání jednotlivých informačních zdrojů není ve společnosti homogenní. Významným diferenciačním kriteriem je vzdělání. S růstem vzdělání stoupá získávání informací z internetu, z novin a z rozhlasu. Naopak se stoupajícím vzděláním klesá význam televize jako zdroje informací.V globálním rozměru lze vysledovat jednoznačný vývojový trend pouze u internetu. Téměř pětkrát stoupl podíl mladých lidí, kteří používají o světě informace převážně z internetu. Každé dva roky se zhruba zdvojnásobí podíl lidí, kteří používají získávají informace převážně z internetu. Vedle proměn sociálního pole můžeme pozorovat i změny životního stylu jako důsledek computerizace. Mění se význam a rozsah úlohy tradičních médií v životním stylu, především mladého člověka. Ustupuje četba jak knih, tak novin. Mladá generace ve srovnání se střední a starší generací sleduje méně televizní vysílání. Méně času však dnešní mládež věnuje televizi i ve srovnání s předchozí generací mládeže. Na život mládeže mají vedle computerizace vliv i další jevy. Ve společnosti existuje značná deziluze z politického vývoje, na kterou mládež reaguje nízkou politickou participací ve všech jejích formách. Při koncipování projektu výzkumu jsme předpokládali, že u části mladé generace jsou tendence k úniku z reality. Očekávali jsme, že pro některé skupiny tento únik představují drogy a pro některé snad kyberprostor a virtuální realita. Vývoj mezi roky 2000 a 2002 přinesl nový poznatek, v závislosti na indexu computerizace stoupá konzumace drog. Znamená to, že jedinec, který se pohybuje v "jiné realitě" se stává na "jiné realitě" závislý bez ohledu, zda se jedná o realitu virtuální či drogou změněný stav vědomí a zkonstruovanou realitu?Při analýze životního stylu se nám objevuje zárodek nového fenoménu. Sledovali jsme polaritu na škále computerizace a zjistili jsme novou polaritu, kterou jsme nazvali polaritou "virtuální(digitální) – vitální". Příroda a to, co je součástí přírody je obdařeno vitálním principem. Virtuální-digitální je umělým produktem člověka a jím vytvořených technologií. Jedinci s vysokým indexem computerizace ve své hodnotové orientaci a ve volnočasových aktivitách ustupují od toho, co je spojeno s vitálním principem. (např. pobyt v přírodě, chov zvířat). Možná, že se ukáže jako reálné dělení na sex vitální na virtuální.Poznámky: [1] Index globalizace je tvořen 31 znaky: využití e-mailu, konferencí v rámci: USA, Ruska, Asie, Austrálie, jižní a střední Ameriky, zájem pracovat v zahraničí, kontakt s příbuznými, přáteli, kolegy v USA či Kanadě, Asii, Austrálii, Africe, znalost angličtiny, němčiny, ruštiny, francouzštiny, španělštiny, prvního jiného jazyka, druhého jiného jazyka, postojem ke globalizaci. Získané hodnoty se pohybují v rozmezí 1 až 41.[2] ndex europizace je tvořen 19 znaky: využití e-mailu, konferencí v rámci Evropy, zájem pracovat v zahraničí, kontakt s příbuznými, přáteli, kolegy v zemích Evropslé unie, zemích bývalého východního bloku, zbývající Evropy, znalost angličtiny, němčiny, ruštiny, francouzštiny, španělštiny, prvního jiného jazyka, druhého jiné jazyka. Získané hodnoty se pohybují v rozmezí od 0 do 38.

folder_openPřiřazené štítky