Výsledky vyhledávání v sekci PC hry na dotaz ještě

Colin McRae Rally 4

access_time01.duben 2020personRedakce

Již počtvrté přichází tohle rallye na naše monitory. Co asi přinese nového? Poučili se autoři z loňských chyb? Nejedená se jen o další nepovedenou konverzi. Prozatím můžeme posuzovat podle nedávno vydané demoverze.Tak za padesát let se již hry nebudou hrát na počítačích nebo na konzolích pod televizemi. Už nebudou žádné funící krabice doma pod stolem, ale zařízení, které si jednoduše nastřelíme do hlavy. Na takovém BrainStationu však budou nadále vycházet tituly, které hrajeme dnes jako Fifa2050, Nhl2050, NFS29 či Doom XI. No, ale to teprve bude. :-)) Dnes máme jiný rok a před námi je testování hry, která vychází již ve čtvrtém pokračování. Podaří se však přijít s něčím novým tak, aby to nebylo to samé co minule jen s vylepšenou grafikou? Dámy a panové přinášíme vám první dojmy z dema hry Colin McRae Rally 4. Hén fole héén, hen, hen. CMR4 má být ve znamení reality a nových efektů. Hráč má mít pocit, že je skutečným závodníkem a jeho vůz se chová jako opravdický závodní speciál. Samozřejmostí je grafické vylepšení vozů a krajiny samotné. Rozroste se počet tratí, které jsou rozprostřeny do nejrůznějších států. Začněme ale hezky po pořádku. SoutěžeV demu můžeme okusit tři úseky, každý z jiného státu. Je tu noční jízda na mokré vozovce v Japonsku, prašná klasika v podobě závodu v USA a na závěr jedna rychlá etapa z lesy pokryté krajiny Finska. Tak akorát na to, abyste se příjemně naladili na nadcházející díl Colin McRae Rally 4. V plné hře bude k dispozici šampionát, ralley, erzeta a rychlý závod, ve kterém pojede náhodně vybranou trať. Všechny soutěže jsou rozděleny do podkategorií dle druhu vozů. Celkově bude pro hráče připraveno 48 tratí z 8 zemí světa (Finsko, Švédsko, USA, UK, Řecko, Austrálie, Japonsko a Španělsko). A tak to dopadne, když naviguje ženská. Pravá je levá. :-)KáryK dispozici jsou vozy s náhonem na čtyři či na dvě kola, cestovní káry a upravené speciály kategorie B. Zatímco v prvních dvou kategoriích narazíte na současné tovární speciály Subaru, Citroënu, Fordu, Mitshubishi nebo Peugeotu, které se prohánějí světovým šampionátem. V kategorii B se pak ukrývají předělané skvosty s pěkně nadupanými motory jako Audi Q Sport, Ford RS200 či Lancia 037. Závody těchto speciálů byli velice oblíbené v osmdesátých letech, ale z důvodu bezpečnosti byli zakázány. Celkem narazíte v plné hře na 20 automobilů plus nějaké ty bonusy. Nechybí nám něco? V demu se tvůrci snažili ukázat co lze z letošního Colina vyždímat. Orientovat se v jednotlivých nabídkách nebude hráčům znalým série dělat sebemenší potíže. Navíc je vše oděno do slušivého kabátu. Vezměme tedy Xsaru, kterou nám dávají autoři k dispozici a vrhněme se na jednu z nabízených erzet v USA, Japonsku nebo Finsku. Pokud si nevíte rady při vybavení vašeho auta, nechte tuto činnost na počítači. Nevyplatí se ovšem tuto položku nějak odbýt, protože vlastnosti auto a chování jsou na navolení velice závislé. Fyzikální model je zcela neúprosný a chování auta je velice přirozené (alespoň dle mého pocitu, nikdy jsem však rallye nejel). Protože každá trať je jiná, chová se i auto jinak. Nad míru patrné je to při závodu na mokrých cestách při Japonské etapě. Jakmile vyjedete z tratě, na které lze (dobře obutý) vůz slušně kontrolovat, byť jen jedním kolem do bahna, ihned to poznáte. Kolo začne podkluzovat a vůz se dle toho začne chovat. To samé platí i při prasklé gumě nebo když vám uletí kolo. Auto to prostě táhne na jednu stranu. Díky dobře provedenu fyzikálnímu zpracování tak konečně ubylo nepřirozených smyků, do kterých se auta často dostávala v předchozích dílech. V klidu, to pojede taky. Kolo sem, kolo tamS fyzikálním provedením souvisí i model poškození vozu, který je doveden skoro k dokonalosti. Podle toho jak jedete, tak se i opotřebovává vaše autíčko. O tom, jak moc, se můžete přesvědčit z okolních obrázků. Skla praskají, karosérie se deformuje, kola odpadávají, a tak dále. S trochou zručnosti lze v pohodě vůz přestavět na jiný model. S poškozeným motorem, který se přehřívá se při troše snahy do cíle dá dojet a bez pneumatik to jde také. Každé poškození a srážka vás však něco stojí. Ať je časová ztráta nebo zhoršené jízdní vlastnosti. Aby však hráči nebyli naprosto bezradní a měli vůbec šanci dojet do cíle v rozumném čase můžete si míru poškození nastavit. Závodník tuhý chléb má. Poškozování však má své mouchy, na které jsem v demu narazil. Urvat kolo ze závěsu se mi podařilo hned při první jízdě. Jelikož do cíle toho moc nechybělo a navigátor naznačoval něco v tom stylu, že on tu rezervu měnit nebude, rozhodl jsem se dojet do cíle i bez pravého předního kola. Vím, že speciál pro rallye je opravdu silný, ale jet rychlostí 69mph na třech kolech (tj. asi 110 km/h) je pro mě trochu silné kafe. Další deformačním kiksem je interaktivita s okolním světem. Svodidla nelze prorazit což je vcelku pochopitelné, pásku protrhnete a reklamy také lze zbourat, ale malé stromky a značky vás jednoduše zastaví. Myslím si, že hliníkovou trubku o průměru 15cm prostě autem přerazíte. Možná, že tento problém autoři ještě odstraní. Vidíš, že to jelo!

folder_openPřiřazené štítky

GTR - The Ultimate Racing Game

access_time01.duben 2020personRedakce

Závodních her utěšeně přibývá, ale jde především o arkádové kousky, které pravé závodníky příliš neuspokojují. GTR patří k ultrarealistickým hrám s licencí FIA GT a my se nyní podíváme, jak se nám líbilo demo.Tento rok se zdá býti skutečnou slavností pro milovníky virtuálního závodění, protože právě letos spatří světlo světa nevídané množství automobilových simulátorů, ať už jsou to ty akčnější nebo naopak přísně realistické. Na první pohled to tak sice nemusí vypadat, ovšem po povedeném Colin McRae Rally 04 se od stejné společnosti dočkáme i TOCA Race Driver 2 s obří porcí zachycených soutěží. Možná přijde i pokračování zmíněného Colina, nové NFS a mnoho méně známých projektů. Přestože se nedočkáme žádné výraznější formulové hry, budeme mít tedy celý rok co dělat a notně k tomu přispěje dosud nepříliš sledovaný titul GTR s více než zajímavou historií. Asi před rokem vydala partička nadšenců slučujících se pod názvem SimBim mod do hry F1 2002 – GT Racing 2002, který si ihned získal širokou oblibu pro svou nevídanou propracovanost a realističnost. Jako tvůrcům jednoho z nejúspěšnějších modů minulého roku se SimBim dostalo příležitosti vytvořit plnohodnotný komerční titul, s nímž se chystají udělat díru do světa. My tento nemalý cíl můžeme s předstihem posoudit prostřednictvím demoverze, jež má sice trochu pohnutý osud, ale v této chvíli je již oficiálně vypuštěná pro veřejnost. Nebylo tomu tak vždy, a to především vzhledem k tomu, že GTR ještě zdaleka není ve finální fázi. Zbývá dodělat spoustu vozů i tratí. Základní kód hry už ale je víceméně definitivní, tudíž se v SimBim rozhodli celý projekt trochu medializovat a vybraným periodikům i webům zaslali neveřejnou ukázku. Ovšem to ještě nevěděli, jak se jim tento vstřícný krok vymstí. Dobráci totiž využili demo jak za účelem napsání preview, tak i pro zvýšení návštěvnosti uvolněním dema širokým vodám internetu. Šíření tak již nemohlo nic zabránit a autorům tak nezbylo nic jiného, než přiklepnout legalizaci dema. My vám tak můžeme přinést první dojmy z hraní.Hned zpočátku je třeba si uvědomit, že autoři jsou především nadšenci, i když nyní již s profesionálním přízviskem. A jako takoví budou dělat přesně to, co je baví, což je rozhodně pozitivní pro hráče, kteří holdují ultrarealistickým závodním hrám, jichž je poslední dobou jako šafránu. Nic proti právě přicházejícímu Race Driverovi 2, ale ten, přestože navozuje pocit ze skutečné jízdy, nemůže nikdy uspokojit v motorovém oleji koupajícího se fanouška, jenž za vrchol hry považuje detailní nastavení vozu a je mu skvěle, když sebemenší změny provedené ve virtuální garáží pocítí i na trati v detailních odlišnostech jízdního modelu, který by laik označil jako nezábavný a pořád stejně obtížný či snad rovnou neschůdný. Přesně takový je GTR a my můžeme být SimBinům jedině vděční, protože, jak bylo popsáno výše, arkádových závodů je spousta a jakkoli jsou zábavné i návykové, je těžké si k nim vytvořit vpravdě dlouhodobý vztah. Ten totiž s přibývajícími odježděnými koly bude čím dál tím slábnout, až se přistihnete za stavu, kdy podobnou hru budete hrát jen z návyku. Podle kvality titulu může tato doba trvat klidně i měsíc a déle, ovšem něco vážnějšího čekat nelze. Přesně naopak je tomu s realismem protknutými „auty“. K nim se přes počáteční složitostí způsobený odpor, tíhne čím dál tím více a se zvyšujícím se uměním roste i skvělý pocit z jízdy, jenž je za pomoci adekvátního vybavení, tedy především kvalitního volantu, doveden až do absolutních hranic, možná i za ně.Ne nadarmo si tak i skuteční a prostřelí závodníci pochvalují některé z her a ty mainstreamové z davům neznámého důvodu s přehledem zatracují. Jestliže jsem dosud mluvil víceméně obecně, můžeme to nejlepší z předchozích vět, tedy to o realistickém závodění, vztáhnout bez nejmenších námitek právě k propíranému titulu, tedy GTR. Hra byla rovněž předváděna zkušeným jezdcům, kteří nemohli pochopit, jak je něco takového možné vytvořit v počítačové podobě a od hry se jednoduše nemohli odtrhnout. Nemůžeme si dělat iluze, že bychom měli co do činění se simulací pocitu z jízdy pilotů (na to si ještě pěkně dlouho počkáme), ale i tak jde o poklonu z největších. GTR je založeno na licenci FIA GT, jež v počítačových hrách není zrovna moc protěžovaná a vzhledem k tomu, že se jedná o jednu z nejzajímavějších sérií, přitažlivost hry to jedině zvyšuje. Můžeme se těšit na reálie letošního ročníku se všemi tratěmi, vozy a snad i jezdci. Řečí čísel to je deset veleznámých tratí - Barcelona, Magny-Cours, Enna-Pergusa, Brno, Donington, Spa, Anderstorp, Oschersleben, Estoril, Monza, přičemž na skvělém okruhu Spa Francochamps se můžeme těšit na legendárního čtyřiadvaceti hodinovku. Zatím není jasné, jak bude probíhat, ale dá se odhadovat, že za jejího průběhu půjde pauzovat, i když se určitě najdou vytrvdlíci, kteří si unikátní zážitek nenechají ujít a projedou si prestižní závod na jeden zátah. Nejen na ně však v takovém případě bude kladen velký tlak, vezměte si třeba chybu v ostré zatáčce jen několik hodin před cílem, jež může definitivně zhatit celé snažení, ale s problémy se zřejmě bude potýkat i PC. Autoři totiž slibují unikátní závod se vším všudy, tedy i s obří porcí vozů na trati, jakou jsme prý ještě v žádné jiné hře neměli možnost vidět. A my jim to věříme!Když už jsme u aut, podstatného to prvku hry, zmiňme jejich úžasný, k sedmdesátce (70!!!) sahající počet. Můžeme se těšit na takové klasiky závodnické školy jako je Porsche 993 GT2, Porsche 996 Turbo, Porsche 996 GT3-RS, Porsche 996 GT3 Cup, Seat Toledo, Morgan Aero 8, BMW Z3 M, Lotus Elise, Vertigo Streiff, Ferrari 575 GTC, Ferrari 360 Modena, Chrysler Viper GTS-R, Lister Storm, Lamborghini Diablo GT-R, Lamborghini, Murciélago R-GT, Saleen S7-R, Mosler MT900, Chevrolet Corvette C5-R atd. Upozorňujeme, že toto je jen stručný výčet. V demu jsme měli možnost řádit s ne až tak známými vozy Lister Storm a Morgan Aero a musíme říci, že se od sebe dosti výrazně lišily, a to nejen vzhledem, ale i vlastnostmi. Jistě, do velké míry to je způsobeno příslušností každého z nich k trochu jiné třídě, ovšem podle všeho se takto budou lišit všechny super silné káry. S každou z nich se tak musí zacházet s nejvyšší opatrností a uvědomovat si, že do zatáčky může jít zcela jinak než předchozí testovaný stroj. Obří možnosti se před námi rozvíjejí zvláště se zapojením všemožného ladění, které jsme okoštovali i v ukázce a vzhledem k našim ne až tak obsáhlým zkušenostem jsme se trochu ztráceli a místy nevěděli, o co přesně jde. Nechápejte mě špatně, tohle řadím rozhodně k plusů, protože již na začátku jsme přijali úděl realistického závodění. Ovlivnit můžeme opravdu skoro všechno a jsem si jist, že jen zkušením různých kombinací se hardcore hráči vyřádí. Ale abychom přehnaně nestrašili nováčky, musíme dodat, že si mohou vybrat jedno z nabízených nastavení a s ním pak bez problémů závodit. Začínajícím závodníkům jistě pomůže i trochu netradiční výběr obtížnosti ještě před vstupem do menu. Dá se z toho usuzovat, že podle výběru se k vám hra bude chovat po celou dobu, co s ní budete trávit čas, tedy i v menu apod. Zřejmě nejpřístupnějším je mod arcade, který v demu není přístupný, ale dá se předpokládat, že po jeho spuštění se hra dostane někam na roveň několikrát zmiňovaného Race Driveru. K tomu však titul nebyl moc designován, tudíž není radno čekat zázraky a půjde spíše o takovou přípravku pro mod semi-pro, tedy pokročilý a také pro obtížnost, na níž se skví název simulator. Poslední zmiňovanou si vychutnají jen naprostí fajnšmekři disponující volantem a letitými zkušenosti. Semi-pro skýtá příjemné povyražení takřka pro všechny, podmínkou je ale rovněž tvrdý trénink, protože opravdu nejde o hru pro sralbotky.Fyzika jízdy je impozantní. Do zatáček je třeba najíždět se skutečnou obezřetností. Stačí chvilková nepozornost či chybka a vůz již taháte z ochranné zóny. Sice pořád pojízdný, avšak se zhoršenými vlastnostmi. Problémem není ani kompletní zrušení stroje, i když k tomu potřebujete přeci jen více, než v reálu. Na nejtěžší obtížnost je kolikrát problémem udržet auto na rovné trati, ke smyku stačí i neopatrné řazení. Je třeba si prostě hodně zvykat a přijmout hromadu nedokončených závodů. Jednou to prostě přijde a vy tu trať projedete a navíc ještě všechny porazíte. Hráči se také mohou učit od počítačové AI, jelikož je možné zapnout řízení umělou inteligencí a sledovat ideální projíždění trati.Graficky jde rozhodně o nadprůměr, i když o špičce se mluvit nedá. Podle všeho hra funguje na jádru F1 2002, který má jistá omezení, ale autorům se je podařilo víceméně eliminovat. Za zmínku stojí především překrásné modely vozů s lesklou kapotou. Možná trochu zamrzí, že se nedeformují tak, jak by mnozí čekali. To však možná přijde až v plné verzi, přeci jen od původně neveřejného dema nemůžeme chtít všechno. Povedlo se i bohaté okolí trati. O zvucích mluvme jen v superlativech, jelikož takto skvěle znějící motory se jen tak neslyší. Nutno říci, že se jejich zvuk liší i podle toho, jaký pohled máte zrovna nastaven. Pokud je to ten z kokpitu, budete si připadat jako ve stíhačce. A pokud narazíte, čekejte pořádnou a nepříjemnou ránu, která poleká i vás!Dohromady to tak vypadá na jedno z nejpříjemnějších překvapení na závody bohatého roku. Již demo přesvědčuje o nepopiratelných kvalitách a plná verze celý zážitek zcela jistě umocní. Realistického ježdění prostě moc není a každý nový titul tak musíme vítat s nadšením. GTR navíc přinese vynikající požitek z jízdy a skvělé technické zpracování. Jen to datum vydání by nemuselo být tak daleko. Mluví se totiž až o podzimu letošního roku.

folder_openPřiřazené štítky

Historie počítačových her – 3. díl

access_time02.duben 2020personRedakce

Tak jak jsem slíbil dnes si řekneme něco o 80. letech. Jelikož šel vývoj technologií dopředu vznikalo také mnoho nových her. My si tedy nebudeme říkat všechny, které vznikly. Řekneme si ty podstatné hry z 80. let. Vznikaly nejen 2D, ale už i 3D hry.80. létaUrčitě všichni znáte známou hru Pac-Man, které vznikla právě v roce 1980. Tato hra byla vyvinuta japonskou společností Namco. Za celou dobu prodeje se prodalo téměř 300000 automatů s touto hrou.V roce 1981 vzniká hra Donkey Kong ve které byl poprvé vidět i Super Mario. Jentak pro zajímavost – Super Mario se dříve jmenoval Jumpman. Je vidět, že grafika už byla o dost lepší oproti hrám z dřívějších let.V roce 1982 vzniká jedna z prvních propracovanějších 3D her – Pole Position. Narozdíl od předchozích 3D her tato byla barevná, nikoliv černobílá. Hra fungovala na rozlišení 256 x 224 pixelů. Musela fungovat na výkonnějším hardwaru, protože byla celkem náročná.Dále vznikla v roce 1982 hra pod názvem Zaxxon. Tato hra byla také trojrozměrná. Byla to první hra s izometrickou grafikou. Později vzniklo, ale i mnoho dalších her s izometrickou grafikou.Dále vzniká hra Mario Bros a Donkey Kong Junior, další dva díly. Šlo o pokračování Donkey Konga. Ve třetím díle – Mario Bros byl JumpMan přejmenován na Maria.V roce 1983 vznikají jedny z prvních síťových her. Jde o hru Snipes, což je nejspíše první síťová komerční hra určená pro osobní počítače. Tato hra sloužila k otestování nových počítačových sítí.V roce 1984 vznikla hra s názvem Maze War, což byla také síťová počítačová hra, která sloužila výzkumným přístrojům. Dále vznikla síťová PC hra Spasim, což byla trojrozměrná simulace vesmíru.V roce 1987 vzniká hra Maniac Mansion vyvinutá společností LucasArts. Byla to vlastně adventura. Hlavní postavou byl Dave. Dále jste si mohli vybrat dvě postavi ze šesti. Každá postava uměla něco jiného.Mezitím vznikalo samozřejmě mnoho dalších počítačových her. Já jsem se zmínil o těch nejznámějších, i když nejspíš ne o všech. V příštím dílu se podíváme na 90. léta a pak ještě uvidím zda budu psát něco o roku 2000 a dále. Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny

folder_openPřiřazené štítky

Star Wars: Republic Commando

access_time04.duben 2020personRedakce

Když se řekne "LucasArts", tak se vám musí ihned vybavit fantastický svět Hvězdných válek. K tomu si připojte ještě slůvka "3D akce", "propracovaná" a "nádherná", a máte hrubou charakteristiku této hry...Kdysi dávno v jedné galaxii daleko, daleko odsud vznikla trilogie jistých dokumentárních filmů o životě, nesnázích, ale i potěchách nejen různých ras a národů roztodivných živočichů, ale předně jejich významných členů. Tyto dokumenty byly dopraveny na nejmodřejší planetku ze Sluneční soustavy, kde vzbudili velký ohlas nejen mezi odborníky na slovo vzatými, ale hlavně mezi laickou veřejností. Tato následně několikerým opakovaným shlédnutím a zejména pak nákupem upomínkových předmětů souvisejících s danou tematikou přispěla k tomu, že se onen známý dokumentarista vydal se svou hvězdnou posádkou opět do oné galaxie, aby nám přinesl novou sérii hýbajících se obrázků…Ač by vás úplně první verze scénáře o Hvězdných válkách pravděpodobně moc neuchvátila, jejím přepracováním a vhodným doplněním vzniklo jedno z nejpozoruhodnějších sci-fi všech dob. Na tento úspěch pak Georgie Lucas navázal ve všech dalších dílech, kterými neustále rozvíjel již tak bohatý svět. A jelikož mezi první a druhou trilogií založil herní studio LucasArts, můžeme si tohoto světa užívat i na počítači. Her se SW tématikou se můžeme dočkat snad každý rok, a ani letos tomu nebude jinak. Kromě strategie Empire at War to bude akce Republic Commando, o které si dnes povíme. No a při čtení následujících řádek můžete začít stahovat objemné demo (419 MB).Harry Potter a vězeň z KashyyykuAč se to nemusí zdát při pohledu na obrovskou velikost instalačního souboru, demo nabízí pouze jednu misi. To je sice standard, ale na tu velikost je to asi málo, jak si jistě mnozí říkáte. Mohu vás však potěšit, mise je docela dlouhá, čímž se velikost dema částečně kompenzuje…Celá hra je zasazena do období Války klonů, což je partie odehrávající se od druhého dílu nové trilogie, která je de facto chronologicky před trilogií starou :o) Ale to jistě víte. Mise na planetě Kashyyyk začíná ve výsadkové lodi, která je obsazena „kloními vojáky“. Přesněji řečeno se jedná o vaši skupinu borců, která se vydala osvobodit velitele odbojných Wookiees, mocného Tarffula. Toho zajali s impériem spříznění otrokáři, jež hodlají směnit partyzány za truhlu plnou dukátů. Jelikož si rebelové nemohou dovolit ještě více zhoršovat nepoměr sil při nadcházejícím střetu s Impériem, leží tento důležitý úkol právě na vašich bedrech.Jak se všeobecně ví, hra nebude přesně kopírovat děj na filmovém plátně, ale půjde vlastní cestou s tím, že jisté styčné body zůstanou zachovány. Fanoušci SW světa by si ji rozhodně neměli nechat ujít už proto, že bude mapovat i slepá místa mezi jednotlivými filmy (první) trilogie, a dotvářet tak komplexní svět. A už podle dema je jasné, že děj bude poutavý a nebudou mu chybět zvraty…Jeden za všechny a všichni na jednoho! Nejdříve to byli Čtyři mušketýři, poté Bylo nás pět a nakonec i samotný Pán prstenů nás přesvědčil, že v jednotě a početnosti je síla. Do začátku ale nedostanete pod palec brigádu hobitů, nýbrž tři speciálně vycvičené vojáky, kteří svou sehraností připomínají elitní protiteroristické jednotky našich pozemských bezpečnostních složek. Těm sice za normálních okolností můžete zadávat pouze jednoduchou sadu příkazů (najdi a znič, seřadit, hlídat pozici atd.) a jako taková hra nepůsobí nijak zvláštně, ovšem tak tomu není. Jelikož je hra naskriptovaná, tak umožňuje vlastně všechny bojové situace obohatit prvkem velení a možnosti výběru. To znamená, že pokud po cestě objevíte jakékoliv harampádí nebo kryt, za který se dá schovat, a při zaměření tohoto objektu se objeví hologram vojáka znázorňujícího určitou akci, můžete zadat příkaz některému z vašich kolegů a ten bez prodlení zaujme požadovanou pozici. Tím pádem si ale taktéž můžete být jisti, že na vás čeká parta borců snažících se z vás nadělat deset malých do školky…Další věcí, kterou v jiné hře asi jen tak nenajdete, je řešení zdravotní problematiky. Váš tým i vy samotní jste prakticky nesmrtelní, jelikož používáte vesmírnou sci-fi magii. V praxi to znamená, že pokud se někdo z vašich členů dostane do velkých problému a nakoupí až moc, zůstane ležet na zemi. Nepřátelé si ho nevšímají, ale on není mrtvý. Po skončení bojů ho můžete nadopovat nějakým medipackem a voják je celkem fit. Nejprve jsem to moc nechápal, dokud jsem se do podobné situace nedostal sám. V takovém případě jste totiž bezvládní, rozmaže se vám vidění, zpomalí reakce a nemůžete střílet. Jako velitel však stále můžete udílet rozkazy – buďto pokračovat v boji s tím, že počkáte na jejich skončení a pak vás někdo uzdraví, nebo si zavoláte helfra už v průběhu bojů, čímž ale dotyčného taktéž vystavíte nepřátelské palbě bez možnosti jejího opětování. Po uzdravení ale máte jen necelou polovinu života, a lékárničky jsou zatraceně daleko.Vizuální peckaJak je u her z dílen LucasArts známo, disponují skvělou grafikou. Zde, ač nebyly k vidění světelné meče, jsem byl stále uchvácen. Už samotný pohled je něčím zvláštní. Díváte se totiž vlastně z přilby vojáka, což možná není na první pohled patrno, ale logicky to pak vysvětluje všechny zobrazované informace. Taktéž je možno si přepínat mezi dvěma módy vidění (denní/noční), což však v demu není třeba používat. Další parádička je při používání zbraní, které zcela korespondují s nádherným světem SW. A jak by taky ne, že… ? :o) Zvuky jako by přímo vypadly z filmu, jejich kvalitu taktéž není třeba zmiňovat. Prostě po audiovizuální stránce se jedná o špičkovou hru… Už se opravdu těším, až se práce na hře dokončí a začne se prodávat. Opravdu stojí za to, soudě podle dema…

folder_openPřiřazené štítky

GameZone: Deus Ex 2: Invisible War

access_time05.duben 2020personRedakce

Jak jsem již naznačil mělo by jít o ještě unikátnější dílko nežli byl původní Deus Ex. Svého času taková malá revoluce v aréně počítačových her, kde se podaří probít jen těm nejlepším a ti již nemají zájem bít se mezi sebou a radši si užívají až do svých posledních dní, kdy sejdou věkem. Tato doba se již blíží a mladí se derou na místa starších. Proto se Deus Ex chystá do rakve a jeho nástupce se už neposedně hemží v břiše.Nástin toho, co to vlastně k čertu bude.Ponuré prostředí, kde v podstatě nikdy nevíte kdo je ten hodný a kdo ten zlý, ve všem politika a ve vzduchu je cítit smrt :). Ve světě Deus Ex uběhlo celých patnáct let, zatímco v našem obyčejném „jen“ tři od konce prvního dílu. Je rok 2030. Tam jste všichni hráli za J.C.Dentona, za nikoho jiného to nešlo. Tady to pro změnu nepůjde za něj. Ptáte se proč? Byla to tak silná postava, tak moc spjatá s původním příběhem a hrou jako takovou, že nešlo ji přenést do světa, který má své problémy a svědomí ze starého by se sem moc nehodilo. Nenačínejte si ale další balíček kapesníčků, protože se s ním během hry nejenom budete „potkávat“, ale také z něj budete mít DNA, ať už v těle ženy nebo muže, takže se zase tak nic moc neděje. Pakliže se divíte, proč zrovna ženská postava, tak to je údajně proto, že DE (DeusEx) hrálo hodně holek a u DE2 by jich to mělo nalákat ještě víc. Celý nový příběh by se dal charakterizovat jedním slovem – spiknutí. Kdo, proti komu, proč a jak, to nejde zase tak moc dobře objasnit, protože to by potom ta hra vůbec nemusela vycházet a vy byste se neměli na co těšit. Známo jest, že ve hře budou čtyři hlavní organizace (World Trade Organization, Order, Templars a Dentonova „rodná“ UNATCO) a asi to mezi nimi bude nějak jiskřit, ať už přímo nebo nepřímo. DE měl možné konce tři. DE2 bude mít čtyři.Mluvím tady tak, že pro všechny by mělo být samozřejmostí, že hráli DE a vědí o jaký typ hry se jedná. Nezbývá než to napravit. Jde samozřejmě o RPG, které je ale viděno vlastníma očima, což není tak úplně k zahození. Klasické RPG, kde je tedy moje „starání se o postavu“?Jelikož se to celé bude odehrávat v době, kdy získat implantát je asi stejně těžké jako si dojít koupit housku, tak i vaše postava jimi bude obohacena. Ale pozor, kdo si myslí, že se nabouchá až do polovičního cyborga, tak toho hned vyvedu z omylu. Budete si totiž muset vybrat to, co vám nejlépe sedí a toho se buďto držet a vypiplat to do dokonalosti (až třetí level) a nebo si toho nabrat trošku víc, ale na základní úrovni (což asi, upřímně, bude k ničemu). Prostě piplání postavy si užijete do sytosti. No, neškodilo by maličko nadhodit co se od toho všeho dá očekávat. Třebas ovládání robotů, velice užitečná vlastnost. Zakoukáte se na potenciální oběť, dostanete se jí do hlavy (asi jako když balíte holku:) a můžete si s ní dělat co chcete, třebas došourat se k barelům, zašťourat v nich a nechat se zabít. A jste zase u sebe, protože hostitel jaksi nežije. Má to ale jeden dost podstatný háček, jestli vás někdo načapá mimo vaše tělo, resp. vaše tělo bez vás a našije to do něj (rozuměj bude ho chtít poškodit, nehledat žádný sexuální podtext :), tak přijdete o většinu zdraví a budete rádi, že jste se stihli vrátit a urychleně ukrýt.Kde?Seattle, to bude asi nejčastější název lokace, co vás bude potkávat. Budete se potloukat po jeho ulicích, zapadlých podzemích a nezapadlých bordelech. Aby to neznělo tak suše, tak se těšte i na Káhiru, Německo a v neposlední řadě Antarktidu.Kdo?Hm, hra by asi byla docela nuda, kdyby tam krom vás a vašich „přátel“ nikdo nebyl, takže proč to nevzít rovnou tak, že jedna sortička bude organického původu a druhá mechanického. Nemůžete si pořád představit o čem mluvím? Koukněte na okolní, jistě lákavé, obrázky a ježte chlupy na zádech, protože potkat v noci paničku venčící podobného pejska bych věru nechtěl. Dál je k vidění útočný robot, bezpečnostní robot, čistící robot, opravovací (co asi), a spiderbot. Organická část havěti je nepřekladatelná, ale stačí se podívat a zhnusení z obrázků samotných je myslím dostatečné.Multiplayer?Ten nebude ve vypuštěné verzi přítomen a co se tak dá pochytit, tak se do jeho vývoje tvůrcům moc nechce, že prý až co na to hráčská základna. Pakliže bude zájem veliký, vyjde ve formě patche. Engine?Na čem vůbec bude DE2 běhat? Na next-generation Unreal Enginu, který je ale řádně upraven, navíc si ještě vybrali to nejlepší z jiných různých zdrojů (HumanHead's RUNE, Unreal Tournament, Unreal Warfare a Unreal 2).AI neboli umělá inteligence.Pan Paul Tozour je zodpovědná osoba (a pomáhá mu Doug Church), která má na starosti to, aby se na vás nepřátelé nevrhali naprosto pitomě a bezhlavě, popřípadě aby se na vás nevrhali vůbec, ale lstivě vás dostali jinak. Vyvinutý systém se rovnou použije i pro Thiefa 3. Byly přidány věcičky jako všímání si mrtvol a detekování vás (rozuměj, že počítač už nevidí datově kde jste, ale opravdu vás musí zahlédnout). Kdo hrál Thiefa, tak ví co to je a jak pracuje „detektor“ viditelnosti, kdo ne, nechť zví, že jde o takovou ikonku někde na monitoru a podle jejího zabarvení vidíte jestli jste zrovna spatřitelní nebo ne. Podle slov vývojářů by tady měla být inteligence opravdu na velice vysoké úrovni, ale to říkají většinou všichni a skutek utek:) (zase tady by se tomu mohlo dát věřit, neboť celá hra je laděná jako taková tajemná záležitost a slabá AI by ji totálně zabila).Něco pro vaše dychtivé zraky.DE2 bude používat větší počty polygonů jak pro modely architektonické, tak pro modely postav nežli u původního DE (ještě taky aby ne). Modely mají vlastní „kosti“ a jsou animovány pomocí „skeletálního systému“ IK, který dovoluje kvalitnější animace a ve větším počtu pomocí motion capturingu. Co by mělo být naprostou bombou jsou obličeje postav. Až doteď jsme byli zvyklí na občas se hýbající ústa, popřípadě mrknutí očí. Tady bude všechno jinak a máme se nechat překvapit jak až to bude dechberoucí. Uši nebudou vědět kam dřív, oči už vůbec ne, budou úplně hotové ze „světel“.Všechny stíny by měly být dynamické a budou vám pomáhat úspěšně se prokousat hrou. Pakliže skopnete pár barelů poblíž světelného zdroje, tak máte o pěkný stinný úkryt postaráno. Jen byste si měli dávat pozor, aby vás při tom neslyšely stráže, protože zvuky jsou tu ještě dotaženější nežli v Thiefovi, zavřením dveří ztlumíte hluk, který budete dělat, každý materiál má samozřejmě svoje zvuky a podobně.Fyzika.Byl zde kladen důraz na vysokou úroveň interaktivity s objekty. Každý by měl mít přiřazenu svou vlastní hmotu a podle toho se také chovat. Těla mrtvol se budou chovat jako „hadrové panenky“ až dokud nebudou úplně tuhé :) To znamená, že po schodech se pěkně sesunou asi jako když upadne vaše stará sousedka, přehýbat se přes zábradlí jako když zvracíte apod.:) V tomto by měly být možnosti enginu doslova neomezené. Zdá se vám to jako banalitka? Naopak, je to velice důležité pro to, jak vůbec budete ve hře postupovat, jaký si zvolíte styl.Pár doplňků na závěr …HW - Prozatím není žádná konfigurace udána, bude se ještě ladit, ladit a ladit. Co se ví je, že pod GeForce3/Radeon7500 to ani nebude mít cenu a GeForce4 (né MX) by mohla stíhat nějaké ty stíny a nasvícení. Osobní odhad je, že kdo má na stole sestavu více jak půl roku starou, tak se mu bude slušně zadýchávat.

folder_openPřiřazené štítky

Mafia:The City of Lost Heaven

access_time05.duben 2020personRedakce

PrologMnohokrát jsem jen tak ležel na pohovce a uvažoval jakou cenu má asi takový život jako je ten můj, brzy jsem to zjistil. Mnohokrát jsem se v noci probouzel nervózní, s oroseným čelem přemýšlejíc nad obsahem svých nočních můr, realita byla nakonec ještě drsnější. Mnohokrát mě napadaly různé myšlenky o tomto světě, ve kterém skoro vše už dávno ztratilo svou původní hodnotu, ale to nejhorší jsem měl poznat až později. Mnohokrát jsem po večerech přemýšlel o své budoucnosti, o tom co bude dál, odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Být taxikářem ve třicátých letech nebylo nic snadného, světová krize postihla snad všechny bez výjimky a takoví jako já to měli tím pádem v mnoha ohledech ještě těžší než doposud. Stále jsem toužil po nějaké zásadní změně, snil jsem o krásných věcech a čekal na zázrak. Jednoho dne se ale všechna naděje vypařila, šance na lepší život zmizela během okamžiku. Uvědomil jsem si, že jsem na nesprávném místě v nesprávnou chvíli a litoval jsem toho jako ještě nikdy ničeho předtím. Zaplést se do přestřelky mezi znepřátelenými mafiány nebyl zrovna ten můj sen. Tenkrát jsem ovšem měl jen dvě možnosti a já si vybral tu výhodnější. Když se teď na celou věc podívám s odstupem, ničeho nelituji. Život mi nedal moc na výběr, a tak jsem ho prožil podle tehdejších možností jak nejlépe to šlo. K dokonalosti to mělo však hodně daleko, nikdy jsem totiž netvrdil, že můj život byl zcela ideální, to ne, k tomu měl hodně daleko, ale alespoň jsem stihl udělat několik rozumných rozhodnutí a uskutečnit některé své sny. No, neměl jsem vůbec jednoduchý život, ten mi za celá ta léta připravil nejedno nečekané překvapení díky nimž jsem se dostal až tam, kde jsem teď. Teď už jen tiše doufám, že v podvědomí lidí zůstanou jen ty kladné vzpomínky na činy Tommyho Angela, muže, jenž neměl na výběr a rozhodl se tak, jak se rozhodl…pro částečnou spravedlnost a bezpečí své rodiny. Úvodní slovoČeská herní scéna se již nějaký ten pátek může pyšnit několika tituly, které si dokázaly vysloužit uznání nejen u nás v Evropě, ale také v zámoří. Patří mezi ně například Hidden and Dangerous, Operace Flashpoint a Original War, všechno to jsou hry vysokých kvalit po všech stránkách. Že by už ze strany našich herních vývojářů odzvonilo odfláknutým hrám primárně určených pro české hráče? Snad ano. Nyní přichází chvíle na představení bezpochyby další světově velice úspěšné hry z českých luhů a hájů. Dosavadní výsledky prodejních žebříčků mluví za vše, Mafia se po několika týdnech prodeje v zámoří a Evropských státech stala jedním z nejžádanějších titulů a v několika zemích dokonce dominuje na prvních příčkách v prodejnosti. Ostatně není se čemu divit, lidé z Illusion Softworks do vývoje dali všechny své síly a bezmála čtyři roky tvrdé práce přinesli své slaďoučké ovoce. Mafia: The City of Lost Heaven je tu, přináší dokonalou atmosféru, celkové zpracování na vysoké úrovni a hlavně hodiny bezvadné zábavy. Hra nebo interaktivní film ?Hned ze začátku vás (možná včetně špičkově originálně ztvárněného loga firmy) čeká velice milé překvapení. Příběh je hrou spojen takřka dokonale. Už od první mise jsem hru prožíval naplno, snad ještě u žádné jiné hry jsem neviděl tak propracovaný příběh doprovázející hru doslova na každém kroku. Intro, u jiných her nicotného významu, zde hraje důležitou roli. Nejprve letmá prohlídka města a jeho struktury, poté střih a záběr na hlavního hrdinu Tommyho, který se vydává do jednoho z barů vyprávět svůj životní příběh mafiána detektivu Normanovi, což je typický drsný polda ze staré školy, pro kterého jsou lidé typu Tommy Angelo jen bezcitnými zločinci, tentokrát ale pro jisté důvody své předsudky potlačí. V této chvíli se hra odehrává již ve vlastním enginu a první dojem z grafiky na mě velice zapůsobil. Příběhová linie je prošpikována několika nečekanými událostmi a většina hry je zastoupena i četnými animacemi plynně navazujícími na dosavadní průběh děje. Silná atmosféra, to je to správné slovo pro tak vynikající ztvárnění příběhu Mafie. Místy se skutečně nevyhnete pocitu, že scénář psal zkušený filmový tvůrce. U většiny her jsou mise postavené na úkolech, které teprve konkrétní mise tvoří, v tomto případě je to jinak. U každé mise víte proč máte daný úkol splnit, co k tomu vedlo, důvod vašeho počínání není nikdy anonymní. Všechny mise jsou mezi sebou bezvadně provázané, nenajdete snad jedinou štěrbinu, kde by události na sebe přímo nenavazovali a neměli nějaký cílený důvod. Celkovou atmosféru a ojedinělý brilantní příběh doplňují taktéž klasické náplně misí, reálné prostředí a hlavně doplňující informace o pozadí celého příběhu a jednotlivé náznaky příštích událostí, které hráče drží neustále v pozoru a nutí ho těšit se co bude dál. A mohu vás ujistit, že předpokládat můžete hodně věcí, ale někdy se dočkáte takových dějových vyhrocení, stejně jako u dobrého filmu.Nechtěně mafiánemByla to náhoda nebo tomu tak chtěl osud? Ať tak či onak, Tommy se jednoho dne připletl mezi vyřizování účtů dvou znepřátelených mafiánských rodin. Toho dne v podvečer poklidně postával u svého taxi a pálil jednu cigaretu za druhou, čekání na zákazníka se někdy docela protáhne. Zvuk střelby a svištících pneumatik nevěštil nic dobrého, zanedlouho se zpoza rohu objevili na dva ozbrojení muži a donutili Tommyho, aby je svezl a pokusil se uniknout jejich pronásledovatelům, ostatně mu nic jiného nezbývalo. Po zdárném splnění úkolu je Tommymu nabídnuta práce pro mafiánského bosse Dona Salieriho. Následuje klidné projíždění ulic města a plnění taxikářské práce. To už nebude náhoda, když Tommyho na jednom z parkovišť přepadne dvojice drsných gangsterů. Nezbývá než uniknout, prokličkovat zapadlé uličky a nakonec se zdárně dostat do baru Dona Salieriho. Dvě kulky, dva mrtví. Mafiáni pronásledující Tommyho už nikdy nikomu nebudou dělat problémy, bohužel jen oni dva. Tímto se náš hrdina stává adeptem na jednoho z hlavních mužů mafiánské rodiny Salierů. Vítejte ve městě Ztraceného NebePropracované, fungující město, tak by se dalo stručně popsat město Lost Heaven, ve kterém se většina misí Mafie odehrává. To je nejdříve rozděleno na několik částí pospojovaných mosty a podjezdy. Každá taková větší část je rozdělena ještě na několik menších označených názvy. Jedná se o zapadlé přístaviště, centrální část, staré město , čínskou čtvrť, italskou osadu nebo výlučně obytné čtvrtě. Pro celé město je charakteristická hlavně rozmanitost, s kterou jsou podány všechny jeho části. Podle dostupných informací je město inspirováno dobovým Chicagem, proto i v Lost Heaven jezdí funkční nadzemka, což je jeden ze způsobí jak se ve městě vcelku rychle a nepozorovaně přemisťovat na větší vzdálenosti (druhý jsou všudypřítomné tramvaje). Druhá a nejlepší možnost je využít bohatého vozového parku a projíždět všechny ty uličky, zkratky a samozřejmě i hlavní dopravní tepny. Pokud byste se však rozhodli prozkoumat město po svých, uděláte jedině dobře. Jinak ulice samozřejmě nezejí prázdnotou, ale prohánějí se na nich zástupy chodců. Po silnicích cestují kolony aut všeho druhu a s různými řidiči. Zmínit se musím o různých doplňcích města, do čehož spadají odpadkové koše, pouliční lampy, poštovní schránky, zaparkovaná vozidla a třeba hydranty nebo benzínové pumpy mající své opodstatnění (autům totiž dochází i benzín). Někomu se tyto věci můžou zdát jako totálně nepotřebná věc, zbytečný detail, ale věřte mi, že tímto město získává více na reálnosti. Včetně toho všeho narazíte na obchody, bary, kina, galerie, nemocnici a různá skladiště. Do všech těchto budov z pochopitelných důvodů není možné vstoupit, ale i tak se za hru do několika z nich podíváte.A jde se do práceMafia obsahuje celkem 20 lineárních misí (až na jednu výjimku) plus několik vedlejších, nepovinných, za jejichž splnění můžete dostat do sortimentu vždy nějaké nové auto, což se dost hodí. Hra začíná pochopitelně těmi jednoduššími misemi (i když to není až zas tak snadné), a tak hned v první má hráč za úkol dojed na označené místo a trochu porouchat auta svých nepřátel. Jenže ty hlídá podivný chlapík, který si může zavolat na pomoc několik přátel z vedlejšího baru, a ti už disponují pistolemi, zato vy jen baseballkou a dvěmi zápalnými lahvemi. Úkol lze splnit několika způsoby, buď hlídače jednoduše přejedete a budete doufat, že mu to na vysvětlenou stačilo nebo se vetřete na dvůr s auty zadní brankou a pořádně hlídače bacíte po hlavě, cesta je volná. Další mise je už poněkud ostřejšího rázu, sbírání výpalného se totiž může proměnit v nebezpečnou akci. V této misi se poprvé podíváte na venkov, mimo město. A co byste čekali dál? Atentáty, vraždy, vyřizování účtů, pašování whiskey, kradení cenných doutníků a mnoho dalšího. Všechny mise mohu označit za prvotřídní, opět výborně propracované, nápadité a velice hratelné. Našlo by se snad jen pár příkladů, kdy hrozí jisté zakysnutí nechuť k dalšímu hraní, ale jsem si jist, že touha po odhalení dalších událostí každého hnedka přesvědčí. Jinak skoro v každé misi vás provází jedna z hlavních postav jako parťák. Paulie a Sam jsou Tommyho dobří přátelé a riskují své životy většinou společně. Tudíž v drtivé většině misí vám bude asistovat jeden z nich nebo rovnou oba. Nevyhnete se však ani samotářským akcím jako atentáty na vlivné politiky stojící v cestě prosperitě vaší mafiánské rodiny. Free Ride (Extreme)Včetně samotné kampaně hra obsahuje též volnou jízdu po městě (Free Ride), bez jakýchkoli omezení, ať už časových nebo co do pohybu po městě. V tomto módu si můžete dělat prakticky co chcete – vydělávat dolary jako taxikář, dostávat odměny za zneškodnění mafiánů nebo klasicky za ničení aut. Při každé hře si lze vybrat jakékoli přístupné auto a to si dát za nějaký čas klidně opravit a následně uložit pozici. Pro vykonání obou akcí je nutné se dostat k vyznačeným místům na mapě. Mutace volné jízdy Free Ride Extreme je zas úplně u něčem jiném, jedná se tak trochu o šílenou věc. Hráč začíná ve svém domě (kde se dá hra uložit) a disponuje jedním obyčejným autem. Nic zvláštního do doby, než narazíte na podivně mávající chlapíka, který vám poví, že jemu podobné postavičky (je jich 19) jsou roztroušené po celém městě a každá z nich vám může zadat jeden úkol, po jehož splnění si zpřístupníte jedno z několika bonusových aut. Ty nejsou klasického rázu, ale jedná se třeba o vysoce rychlé závodní formule (v jednom případě vypadá jako raketa na kolečkách), obrněný vůz nebo terénní vozy. Takže i po dohrání normální hry se můžete ještě několik dní skvěle bavit ztřeštěnou jízdou po městě a plněním ještě bláznivějších úkolů (například přejet most s nejpomalejším autem ve hře, při čemž vás ze vzduchu bombarduje vzducholoď…téměř nemožné). Kam se poděla chytrost?Dostáváme se k největší slabině hry Mafia, tím je inteligence nepřátel i obyčejných civilistů. Moc rád bych oboje označil za bezproblémové, ale bohužel. Nepřátelští mafiáni se neumějí schovávat když nabíjejí, úskoky používají jen jednou za čas a vůbec se hráče nesnaží nijak překvapit. Krýt se za auto a vyčkávat až jim naběhnete před hlaveň je asi tak jediné. Škoda slov, v tomto ohledu by si Mafia zasloužila urychleně nějaký patch, který by vše vyřešil. Protože ani inteligence civilistů není nijak zázračná. Nejvíc mě naštvalo, že řidiči aut sedí a sedí a vy jim mezi tím střílíte do oken, prostřelujete pneumatiky a nic. Ujet neumějí, ani nic jiného. Bída, bída. O něco lepší je to už s policisty, kteří jen tupě nečekají až postřílíte plku ulice, ale hned jak uvidí vytaženou zbraň, jdou po vás. To samé platí i při jízdě na červenou, způsobení dopravní nehody nebo při vysoké rychlosti. Při běžných dopravních přestupcích vás čeká jen zdržení a zaplacení pokuty, až za držení zbraně, střelbu nebo opravdu hodně vysokou rychlost (dobově se myslí tak 70km/h a více po městě) vás při chycení čekají klepeta, v horším případě kladení odporu rovnou zastřelení. Divné ovšem je, že když nepřátelští mafiáni dřímají v rukou samopaly a vyprazdňují jeden zásobník za druhým, nikomu to nepřijde a policisté reagují jen na prohřešky hráče, docela nerealistické. Audio vizuální hostinaHudba použitá ve hře přesně vystihuje dobu, ve které se Mafii odehrává. Klidné, místy lehce neposluchatelné melodie vyhrávají po celou dobu a podle mě se až moc často opakují. Ostatní zvuková kulisa je v naprostém pořádky, v přístavu troubí lodě, na ulicích sviští větřík a troubí auta apod., není co vytknout. O grafice je snad zbytečné nějak dlouze psát. Použití nejmodernějšího motion-capture spolu se snímáním pohybu tváře a úst při mluvení, excelentně synchronizované s mluveným slovem, to vše zaručuje to nejlepší. Modely všech postav jsou výtečné, obzvlášť těch hlavních. Auta jsou nádherní vymodelované, lesknou se a mají na sobě i ty nejmenší detaily. Po grafické stránce pak hra působí ještě více jak skvělým zpracováním. Tomu odpovídají i lehce nadprůměrné hardwarové nároky, při nižších detailech, kdy hra vypadá stále úžasně, si zahrajete i maličko méně výkonných počítačích. Rozhodně doporučuji shlédnout okolní screenshoty a přesvědčit se o nesmírných vizuálních kvalitách Mafie.Zbraně a autaZbrojní arzenál, bez toho by asi žádný pořádný dlouho nepřežil. K dispozici zde jsou počáteční velice účinné a osvědčené „přesvědčováky, že ty peníze je opravdu lepší odevzdat“ jako baseballová pálka a ocelový boxer. O něčem jiném to už je s prvním koltem, jehož vylepšené verze magnum a „detective special“ přijdou taktéž vhod. Na drsnější prácičku je tu klasická brokovnice i verze s upilovanou hlavní. Do nejvíce náročných akcí se hodí pravděpodobně nejvíce legendární samopal Thompson. Mimo to ještě možná použijete zápalné lahve, granát a odstřelovací pušku. To co se mi na zbraních nejvíce líbilo bylo jejich přebíjení, ne jako v jiných hrách. Zde při vyměňování zásobníku přijdete o všechny zbylé náboje, na jejichž místo přijdou nové z nového zásobníku. Mafia obsahuje výběr několika desítek různých aut, všech možných typů a výkonů. Při samotné hře pak zajisté oceníte technický postup doby a nové plechové miláčky schopné jet do kopce vyšší rychlostí než 5km/h. Tím pádem ve hře najdete vůbec první „prskolety“ startující dobrou půlminutu, tak i sportovně zaměřená vozidla (včetně sanitky, hasičského auta, pohřebního apod.). Design jednotlivých automobilů je výborný. Je libo prostřelit pneumatiku nebo rovnou ustřelit celé kolo? Rozmlátit kapotu a vyrazit čelní sklo? Vše je možné. Vše jednou skončíA máme tu závěr a konečné shrnutí. Mafia: The City of Lost Heaven je prvotřídní produkt nesporných kvalit. Nebýt několika menších chybiček a bugů, bylo by vše ještě o nějaký kousek lepší. Zklamala mě hlavně AI nepřátel (leckdy i přátel, když se bezhlavě vřítili do křížové palby a já musel kvůli jejich smrti celou misi opakovat) a takové detaily jako levitující mrtvoly, ustřelený hydrant nebo velice mnoho předdefinovaných věcí. Měl jsem v úmyslu napsat objektivní recenzi, snad se mi to povedlo. Ale kdybych měl psát recenzi ihned po dohrání Mafie, nejspíš bych se neudržel a v jednom kuse ze sebe chrlil samé superlativy. Emotivní příběh je bezchybný, ztvárnění města rozmanité, vozový park rozsáhlý, náplně misí neotřelé a velice hratelné, grafika a český dabing přejdu beze slov, super, skvělé a perfektní. Lidem z Illusion Softworks skládám svou poklonu. Něco tak perfektního jsem opravdu nečekal. Teď už jen zbývá očekávat nějaký ten opravný patch a multi-player update. A pro ty, kteří se pídí po každé novince a zajímavé informaci o Mafii mi nezbývá než doporučit jistě nejlepší českou fan stránku na této adrese, kde najdete skutečně tolik zajímavostí, které by jste se nikde jinde nedočetli (víte, že v Mafii je i motorka? A možnost hrát za UFO?). Takže ještě jednou a pořádně – děkujeme za Mafii !!!! EpilogAni to vše nemohlo dopadnout jinak, vše bylo již od počátku jasné, ale podívat se pravdě do očí bylo těžší než dělat, že se nic neděje a dále si razit cestu nelehkým životem. Už jsem se naučil, že ten kdo chce vše a nejlepší, riskuje ztrátu toho nejcennějšího, a kdo je až příliš skromný, nikdy nedostane nic…každý si musí jednoho dne vybrat.

folder_openPřiřazené štítky

GameCenter.cz - Syberia II

access_time13.květen 2020personRedakce

Kdo hrál původní Syberii, jistě si vzpomíná na krásný příběh, nádhernou grafiku a líbeznou Kate. Nabízí Syberia II to samé nebo dokonce ještě více?Jedna zapadlá hospůdka v RomansburguPrvní díl Syberie zaujal mnoho hráčů krásným příběhem a sympatickou Kate, která se měla postarat o odkoupení továrny Volbergových. Přes všechny trable při její cestě za dědicem továrny, Hansem Volbergem, se konečně dostala k „cíli“ – našla samotného Hanse a po životním rozhodnutí hodila vše za hlavu a vydala se dlouhou cestou k bájnému ostrovu na Sibiři – Syberii. Mnozí z vás již jistě tuší, že kde končila jednička, začíná druhý díl. Pojďme se tedy teple obléknout a vydat se na kouzelnou cestu do samotné Syberie.Dialog mezi dvěma bratry - jeden zlý a druhý tupý ;)Ihned po spuštění hry vás uvítá skoro stejné menu jako v předchozím díle s tím rozdílem, že pro hráče, kteří se nějakým neznámým způsobem nedostali k jedničce, je nachystán příběh prvního dílu v kostce a nehrozí tak dezorientování hráče. Již po pár minutách hraní Syberie II je patrný rozdíl. Ano, dámy a pánové, je jím živější prostředí, které nám v Syberii tolik chybělo. A protože se Syberie II odehrává na dalekém zamrzlém severu, nebude o animace sněhu nouze. Možná si říkáte, co na těch poletujících vločkách vidím, ale ten pocit poznáte sami, až si Syberii II spustíte a zahrajete. Nejde ovšem pouze o poletující sněhové vločky či padající sníh ze střech. Při své pouti narazíte i na hbité veverky a poletující ptactvo. Vaše první zastávka bude zapomenutá vesnice Romansburg. A tady je patrný další rozdíl – Romansburg je sice jenom vesnice, ale již při jejím průchodu potkáte daleko více lidí než v celé původní Syberii. Se všemi bohužel nejdou vést dialogy, ale alespoň to nevypadá, jako kdybyste se ocitli ve městě duchů. Příběh plynule navazuje na předchozí díl a Kate se tak vydává vlakem do bájné Syberie. Doprovází ji přitom strojvůdce/automat Oscar, který je nyní vybaven telefonní jednotkou a Kate mu tak může kdykoliv během hry zavolat. Na pozadí hlavního příběhu, v němž se Kate se stařičkým Hansem snaží dostat ke svému cíli, se odehrává jiný příběh. Příběh, který vám ukáže tupost hlavy šéfa právnické firmy. Kate se nevrátila v jedničce s podepsanými papíry a její šéf za ní posílá detektiva, aby ji našel a přemluvil k návratu do New Yorku. Škoda je, že jak tento příběh na pozadí náhle začne, tak i rychle končí a navíc se Kate ani nepotká s vyslaným detektivem. Fascinující pohled na klášterní výtahPři své pouti se však potká s mnoha podivnými, báječnými, milými a zlotřilými lidmi a zavítá například do kláštera, vesnice Romansburg, v níž ještě vládne tvrdá komunistická ruka, podívá se také do Youkalské osady a jiných nádherných lokací. Kate již při průchodu sněhem či blátem zanechává viditelné stopy a po průchodu louží se utvoří na hladině kola – není to sice nijak důležité, rozhodně to ale potěší. Syberie II se však nevyhnula jedné docela nemilé záležitosti – hluchým lokacím. O co jde? Modří již vědí, ale pro ty ostatní - jedná se o lokace, ve kterých při jejich průchodu nemusíte nic dělat a jen projdete do další lokace. Bohužel se designéři mohli poučit z prvního dílu a v pokračování tento neduh vynechat. Škoda. Úkoly jsou logické a jejich plnění běží jak na pásu. Ani se nestačíte divit a hra dostane takový spád, který občas zastaví jen pár hádanek. Ty ale také nejsou moc těžké, takže nezoufejte. Trošku mi ovšem vadí, že je Syberie II kratší než jednička, ale co se dá dělat. Syberie II se od své předchůdkyně díkybohu nijak výrazně neliší, a tak můžete počítat s předrenderovaným pozadím a 3D objekty. Vše vypadá nádherně a hra se ovládá stylem point&click;, takže žádná radikální změna ve stylu Broken Swordu 3 se nekoná. Viditelný rozdíl je u videosekvencí, které jsou krásnější a častější. Stejný zůstal i herní inventář se záložkou na dokumenty. Menší rozdíl je ovšem již u notesu, z kterého zadáváte otázky k právě probíhajícímu rozhovoru. Oproti jedničce zde dochází k postupnému ubírání otázek a hráč tak ví, kterou otázku si ještě nezvolil. No nepřipomíná vám to Rudé náměstí? ;)Dabing a zvuky jsou opět na vysoké úrovni a tvůrcům tímto skládám pochvalu. Při průchodu lokacemi tak uslyšíte nádherný zpěv ptáčků, skučení větru či štěkot vašeho nového čtyřnohého přítele Youkiho. Ano, Kate dostala do opatrovnictví kamaráda, a tak se nebudete při průchodu hluchými lokacemi nudit – Youki je prostě k zulíbání sladký a neustále dovádí. Hudba je velice příjemná a hodí se do daných lokací. Nejvíce se mi ovšem líbily mužské chorály v klášteře nedaleko Romansburgu. A nyní se již dostáváme k samotnému dabingu. Dabing je velice kvalitní a nijak nevybočuje z celkového zpracování, které je na vysoké úrovni. Možná by mohlo být těch promlouvajících postav trošku více, ale nic se nemá přehánět. A jsme na samém závěru recenze. Jak tedy Siberia II dopadla? Hra je velice příjemným zpestřením adventurního žánru. Má krásnou grafiku, perfektně odvedené zvuky a dabing, příběh, který vás vtáhne a nepustí. Na druhou stranu krátká hrací doba na plusu nepřidá, stejně tak jako přímočarý děj. No co, i tak Siberia II hrdinně vybočuje z průměru a stává se horkým želízkem na adventuru roku 2004.

folder_openPřiřazené štítky

Fallout 2 - radioaktivní nostalgie

access_time13.květen 2020personRedakce

Se slzou v oku vzpomeňme na legendu legend a hlavou bijme do zdi v toužebném přání, aby byli Black Isle osvíceni a vrhli se po skončení vývoje Icewind Dale 2 na tvorbu Falloutu 3.Takto nějak začíná příběh Falloutu 2 (FO2), podle mně asi nejlepšího počítačového RPG všech dob. Začíná tedy tím, že se Vyvolený vydává do pustin, o kterých skoro nic neví. Začíná beznadějně. A vůbec celá atmosféra Falloutu 2 (i jedničky) dýchá beznadějí, rozkladem a depresí. Opravdu dobré konce ve Falloutu nejsou. Hlavní hrdina prvního dílu nakonec odešel zklamán a zlomen do pouště, na konci druhého dílu odhalíte hrůzný účel Vaultů, otrokářství se rozmáhá všude a lidé zdaleka nezmoudřeli, ale naopak bojují mezi sebou vesele jak tomu bylo vždy. Ačkoli se někdy dočkáte lokálních vítězství většinou se ukážou jako zbytečná, nebo jen dočasná. Všude samé ruiny, vraždění, drogy (např. jet, kterou jeden vychytralý hajzl vyrábí z výparů z brahminích *exkramentů*) a zkáza. Prostě dokonalá atmosféra. Fallout 2 vyšel asi deset měsíců po svém předchůdci - stejně legendárním Falloutu 1 (FO1), který však ještě obsahoval některé nedotaženosti v ovládání, které ve FO2 už byly opraveny. Stalo se tak v říjnu roku 1998. Hru má stejně jako první díl na svědomí Black Isle Studios, které myslím nemusím nijak představovat - jen stěží by jste dnes hledali na poli počítačových her známější a uznávanější vývojářský tým. Oba dva díly (zvláště druhý) se ihned setkaly s velmi příznivým ohlasem. Důvodů je samozřejmě několik. Kromě na tu dobu prvotřídní grafiky, ozvučení prvotřídního i dnes a vůbec velmi propracované technické stránce to byl především ani ne tak příběh (i když ten taky stál za to) jako prostředí a atmosféra. Krom toho, že je i dnes postapokalyptické prostředí v počítačových RPG neotřelé a originální, dokázali ho Black Isle skvěle zpracovat a dodat Falloutu vlastní styl. Představte si, že by se v budoucnosti plné plasmových zbraní, laserů, fúzní energie a kosmických letů vrátily do módy 50. léta - obří křižníky dálnic, masivní a neohrabaná technika, atmosféra Studené války, Úřad proti neamerické činnosti a hudba typická pro tohle období (např. Louis Armstrong) - a do těhle futuristických 50. let by spadly jaderné bomby a všechno by se promíchalo s atmosférou a stylem filmů, nebo knih jako Mad Max, Postman, nebo Den Trifidů + všemožnými popkulturními narážkami (od Star Treku po Krále Artuše, nebo božského Elvise :-)). Z toho všeho pak nevznikne nechutná slátanina, ale základ toho co tvoří fénomén zvaný Fallout. Myslím si, že zvolení 50. let jako jakési stylové předlohy nebylo žádnou náhodou. V té době vrcholilo napětí mezi velmocemi a hrozba jaderné války byla ještě čerstvá - a tak se hodně promítala do běžného života obyčejných lidí. Fallout (oba dva díly) můžeme brát především jako jakési varování před tím co se mohlo (a může) stát. Anebo také jako zprávu o tom, kam vede styl „nikdy nebuďte spokojeni s tím co máte a chtějte víc…“. Když už totiž nebude z čeho čerpat, co pak? Kdo přežije? A kdo zemře? Zdá se, že přežít měla Enkláva - vládnoucí mocenská vrstva a zbytek měl zemřít, aby neplýtval ztenčenými zdroji určenými na vybudování nového světa enklávany. A kdo dovedl lidstvo k jaderné válce? Kdo zaútočil na Čínu, když už Aljaška byla znovudobyta? Kdo dal povel, aby byly střely vypáleny? Enkláva… A přitom by byl každý člověk rád, aby se stal enklávanem… Zdá se ale, že plány obvykle nevycházejí tak, jak mají. Lidé přeživší ve Vaultech se ukázali jako problém a rovněž tak supermutanti. Kdyby se totiž tenkrát nepokazil onen vodní čip a Zakladatel se nevydal do pouště najít nový… kola dějin by se otáčela jinak a Enkláva by nebyla v závěru FO2 zničena a dobro by nakonec… nezvítězilo. A tak zatímco ve FO1 lidé bojovali proti supermutatnům o zachování svého druhu a o to, zda ještě má smysl pokračovat, ve FO2 bojovali opět sami proti sobě, proti vlastní zrůdnosti a vlastní necitelnosti a vlastně o to, zda se poučit a přijmout změny způsobené jadernou válkou. Zatímco totiž chtěli supermutanti zavrhnout vše staré, vyhubit starý druh a nastolit nový řád, Enkláva naopak chtěla vyvraždit všechny jen trochu postižené radiací a F.E.V (ona sama se považovala za „nedotčené“) a chtěla nastolit stejný řád jako předtím. A cesta jako vždy vede někde uprostřed. Evoluce se nedá zastavit, ale zase by se to nemělo přehánět :-). BTW: Možná jste si všimli, že jsem se ani jednou v souvislosti s atmosférou / příběhem nezmínil o Fallout Tactics - je to totiž po této stránce nechutný shit...No, to je sice všechno pěkné, řeknete si, ale jak vlastně vypadá a hraje se samotná HRA? Řeknu to jedním slovem - bezkonkurenčně skvěle. Po technické stránce - izometrická grafika ani dnes nepůsobí kdovíjak špatně, perfektní ozvučení, které výborně podtrhuje atmosféru a velmi intuitivní a naprosto bezproblémové ovládání. Co se týče soubojů ty se odehrávají v tazích a rovněž jim nelze nic vytknout - ačkoli totiž nejsou realistické ani zdaleka, jsou zpropadeně zábavné a velmi propracované. Jedněmi z hlavních aspektů všech RPG je příběh - ten je ačkoli s jednoduchou dějovou kostrou velmi napínavý a kvalitní i když důležitější na této hře je samotné prozkoumávání herního světa a stovky vedlejších úkolů - přičemž svět na vaši postavu reaguje a vyvíjí se. Opravdu jen v málokteré hře je tato stránka natolik propracovaná - doslova všechno souvisí se vším. Herní lokace jsou kapitolou samou pro sebe - každé místo je originální, má svůj charakter, svého ducha a nějaký základní nápad, na kterém je postaveno - žádná lokace tady není jenom proto, aby v ní hráč nabral něco zkušeností a potom mohl dál. Myslím, že o atmosféře se už nemusím zmiňovat :-). Systém vývoje vaší postavy si troufám označit za jeden z nejzdařilejší a nejlepší v historii - vychází z proslaveného RPG systému GURPS (původně byl Fallout plánovan na jeho základě), nazývá se SPECIAL a dočkáme se ho třeba v dalším připravovaném RPG od Black Isle - Lionheartu (což je čistokrevná fantasy - na tom jde vidět, že univerzálnost zdědil SPECIAL od své předlohy). Abych to nějak shrnul, Fallout 2 byl, je a bude, stejně jako jeho předchůdce zářivou hvězdou na poli počítačových her, jinak z velké části plných nechutného smetí, nebo vyhaslých legend. Bude opravdu typickým příkladem toho, že hry jsou opravdovou a plnohodnotnou kulturou stejně jako třeba literatura, nebo film, ať si říká konzervativní ptactvo co chce.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Xbox hry na dotaz ještě

Microsoft Xbox 360 - nové údaje a zajímavosti

access_time05.duben 2020personRedakce

Již několikrát jsme vám přinesli informace o nedávno představené herní konzoli Xbox 360, tentokrát vám ale předkládáme čerstvé zajímavosti, jež byste rozhodně neměli minout!Jako malý doplněk k dřívějšímu představení nové konzole od Microsoftu vám nyní předkládáme následující zajímavosti, které představují některé prvky systému podrobněji, v souladu s uvolňováním nových informací o této konzoli. Ještě donedávna se spekulovalo, zdali název Xbox 360 není jen kódovým označením nové konzole. Logicky se nabízí pojmenování Xbox 2, ale Xbox 360 je skutečně potvrzené oficiální jméno. Xbox 360 byl poprvé oficiálně představen na akci MTV Special dne 12. května 2005. Výrobcem potvrzené přesné technické údaje jsou známy již dnes, nicméně oficiální prezentaci naplánoval Bill Gates na 16. května u příležitosti výstavy E3.Plánovaný termín uvedení systému na americký trh je listopad 2005. Evropa by se měla dočkat konzole s několikatýdenním zpožděním jistě do začátku prosince, protože launch ještě před Vánoci znamená zvýšený zájem potenciálních zákazníků. Microsoft chce za každou cenu stihnout uvedení do prodeje ještě před koncem tohoto roku.Plánovaná prodejní cena na americkém trhu je stanovena na 299 dolarů, tedy v přepočtu asi 7 tisíc korun. V balení bude možná i dálkový ovladač pro snadné ovládání konzole jakožto DVD přehrávače, ale tato informace ještě nebyla potvrzena.Základním standardem pro všechny hry, který by měl být podporován, je obrazový režim 720p, širokoúhlé zobrazení 16:9 a digitální prostorový zvuk Dolby Digital 5.1. Konzole je navržena tak, aby ji bylo možné „posadit“ na šířku i na výšku. Médium se v případě vertikálního umístění vkládá z pravé strany, což je rozdíl oproti systému vkládání médií u konzole PS2.Porovnání rozměrůKonzoli vévodí optická mechanika, na jejíž levé straně je tlačítko pro ovládání šuplíčku mechaniky. Pravé straně dominuje skutečně obří spínač napájení, který je obkroužen průhledným kolečkem s LED diodami, jež pomocí změny barvy slouží k indikaci provozního stavu konzole. Vlevo dole se nachází infračervený port pro spolupráci s dálkovým ovladačem. Hned vedle naleznete dvojici slotů pro paměťové karty. Ty mají standardní kapacitu 64 Mb. Malé kulaté tlačítko napravo od slotů slouží k resetování spojení u bezdrátových periferií (typicky ovladačů). Vertikální dvířka na pravé straně konzole ukrývají dva konektory USB 2.0, které později najdou uplatnění při připojení digitálních videokamer nebo MP3 přehrávačů, čímž do konzole dostanete snímky nebo vlastní hudbu. Další USB konektor je také na zadní části systému, jenž slouží primárně k připojení kamerky ala Eye Toy.Naprostou novinkou je připojení ovladačů výhradně bezdrátovým systémem Wi-Fi na 2,4 MHz, přičemž konzole obslouží až čtvero ovladačů. Design nového joypadu je velmi podobný tomu starému, ze kterého také vychází. Napájení joypadu zajišťuje vyměnitelný bateriový blok s akumulátory, který se nabíjí skrze propojení s vlastní konzolí. Indikátor vybití se objeví přímo na obrazovce, na ovladači žádná kontrolka není. Maximální vzdálenost ovladače od konzole při zachování funkčnosti může být až 10 metrů (měřeno bez překážek).Konzole s bezdrátovým ovladačemKonzole podporuje i zapojení headsetu, který se připojí rovnou do ovladače. Staré „Xboxí“ ovladače ovšem nejsou kompatibilní s novou konzolí, prý bude k dispozici speciální adaptér, který připojení klasických ovladačů zprostředkuje. U Microsoftu je již dobrým zvykem montovat do konzolí pevný disk a ani Xbox 360 není výjimkou. Součástí systému je tedy 20GB disk, který je snadno vyměnitelný a uzpůsobený pro přenášení a vložení např. do kamarádovy konzole. Xbox 360 používá stejně jako první Xbox DVD média včetně dvouvrstvých, nové disky Blue-ray nebo HD-DVD nepodporuje. Optická mechanika pak disponuje 12 rychlostmi. Xbox 360 podporuje tato záznamová média: DVD-Video, DVD-ROM, DVD-R/RW, DVD+R/RW, CD-DA, CD-ROM, CD-R, CD-RW, WMA CD, MP3 CD a JPEG Photo CD.Pro broadbandové připojení k internetu disponuje nový Xbox samozřejmě Ethernet portem. Skrze rozšiřující modul 802.11a,b,g bude možné připojení k internetu i přes bezdrátové sítě. Zatím byly kromě konzole a bezdrátových ovladačů představeny následující periferie: pohybová kamerka, headset a dálkový ovladač.Technické specifikace jsme vám již přinesli v minulých článcích, já jen doplním, že grafický čip od ATI používá architekturu továrních čipů X850 pro osobní počítače a paměťové banky bude dodávat společnost NEC. Podle dostupných informací nebude možné na Xboxu 360 spouštět hry z původního Xboxu, protože tento obsahuje čip nVidia, který používá jiné instrukce než nový čip od ATI. Je ale možné, že kompatibilita bude vyřešena přes stahování software přímo z internetového portálu Xbox Live Marketplace, jenž slouží jako stahovací základna pro majitele Xboxů.Bezdrátový ovladačXbox 360 podporuje širokou škálu modelů rozlišení od klasických 480p a 480i až po 720p a 1080i v režimu HDTV. Všechny hry pak budou nativně podporovat zobrazení 16:9, které bude nastaveno jako defaultní, přičemž klasické zobrazení 4:3 bude také podporováno. Pro hry konzole podporuje prostorové ozvučení Dolby Digital 5.1 a Dolby Pro Logic II. DD, DPL II a DTS výstup je pak podporován pro přehrávání DVD filmů. Reproduktorové soustavy se připojují přes klasický RCA stereo výstup nebo přes optický výstup.Do dnešních dnů přislíbili vývoj mnozí velcí herní vývojáři, následující seznam představuje pouze jakýsi reprezentativní výběr těch nejznámějších: Activision, Atari, Bandai, Bethesda Softworks, Capcom, Codemasters, Eidos, Electronic Arts, Koei, Konami, LucasArts, Majesco, Midway, Namco, Rockstar, SCi Games, Sega, THQ, Ubisoft a Vivendi Universal.Design konzole je společným dílem Astro Studios ze San Franciska a Hers Experimental Design Laboratory v Ósace a umožňuje snadnou výměnu krycích panelů konzole za nové, barevně odlišené, jež bude Microsoft později dodávat na trh.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Playstation hry na dotaz ještě

Playstation 4

access_time05.duben 2020personRedakce

Recenze Nová generace konzolí, to je období zvláštní, specifické. Musím se přiznat, že příchod Xboxu 360 a Playstation 3, jsem před těmi lety sledoval celkem z klidného zázemí a chladnou hlavou. Ponořen do hraní "must play" titulů na Playstation 2, po mém přerodu z PC scény (skrz PSP) jsem nějak nechytl tu nemoc a v klidu očekával, že si jednou koupím PS3. Jenže ouha, Sony tehdy udělalo několik špatných kroků, několik odkladů a reklama na Gears of War, způsobila, že jsem si na vánoce rozbalil Xbox 360. Xlive.cz jsem tehdy znal, ale pouze pasivně, zaregistroval jsem se a stále pasivně četl než přišel zlom a podzimní sraz, na který jsem dorazil. V tu chvíli se vše změnilo a ze singl konzolisty jsem se stal "sociálním" a objevil taje Xbox LIVE, což později vedlo k mému přerodu do pozice admina/přispěvovatele, ale to už zacházím moc do detailů.Nyní je to jiné, Xbox 360 mi dal hrozně moc a jako už starý kus železa, na poměry PCčkáře neuvěřitelně starý hardware, musí být vystřídán a proto je tu nová generace. A je tu launch nové generace konzolí, který proběhl ve světě v listopadu loňského roku. Do té doby proběhlo několik launchů od Nintenda a handheldu od Sony, ale až nyní je to ten launch s velkým "L", dvou hlavních mainstreamových herních zařízení. A ejhle, byl jsem posazen do role, kdy jako fanoušek Xboxu 360, jsem měl s Xbox One problém od smolné prezentace na E3 (do té doby jsem byl stále pro něj rozhodnut) a jak většina z vás ví, u mě zvítězil Playstation 4. A tento problém jsem neřešil sám, tudíž naše do této doby Xbox komunita má v sobě víc hráčů na PS4 než by se mohlo zdát, tudíž proč nezačít psát i o této krabici, která nám dává zábavu, tento web je postaven na skupince lidí a nemá cenu se zbytečně diverzifikovat. Zvlášť nyní, kdy tato generace je si velmi podobná jak hardwarem, tak nabídkou software, exkluzivní tituly už nejsou takovými taháky a aktuálně vede nabídka multiplatformních titulů. Takže hurá do toho, vítám vás u mého shrnutí poznatků o Playstation 4, za poslední 3 týdny používání.KonzoleTak začneme samotnou krabicí, hned první co vás napadne po rozbalení je, jak je konzole malá. Sice jiný tvar, ale rozměry konkuruje PS3 super slim a i Xbox 360 slim. Opravdu dlouho nebyla konzole v první své iteraci, tak pěkně nadesignovaná a stylová, šíkmé hrany, půl matný, půl lesklý plast. Uprostřed při čelním pohledu oddělené drážkou po celém obvodu, která skrývá Blu-ray mechaniku a 2x USB 3.0 porty vepředu. Na rozhraní dvou typů plasů jsou zapuštěné dotykové tlačítka na zapnutí konzole a vyjmutí disku, které občas na mé ruce nechtějí reagovat.Zezadu najdeme komplet sadu konektorů, které bychom očekávali. Power konektor standardního typu, jelikož má PS4 zdroj uvnitř, tak lze pouze odpojit PS3 a zapojit PS4 do stejných kabelů a jste ready. HDMI, optický výstup, ethernet a proprietární konektor pro PS Eye Camera. Toť vše, nic víc, nic nevystupuje, vše je uhlazené a schované. Konzole vypadá opravdu nenápadně, nechce si krást pohled návštěvy uprostřed vaší hifi soustavy, je spíše nenápadná a vkusná. Teď jen záleží na tom, zda vám vyhovuje nenápadnost nebo byste raději, aby na první pohled křičela next-gen je tu. Co se týče vnitřností, ty jsou v režii AMD - chipová sada Jaguar, obsahující dvě čtyř-jádrové CPU jednotky na architektuře x86-64 (PC architektura), GPU s 18ti výpočetními moduly, to vše podporované 8GB GDDR5 RAM paměti. Ano není to high-end PC, které můžete postavit, ale zase takové high-end PC nepostavíte za 11 tisíc Kč. Z hlediska hardware to bude mít tato generace těžší, přechod od RISC operační sady na CISC má svá specifika a uvidíme co nám přinesou dále. Rozhodě se z hlediska trojice PC-PS4-XONE ulehčila práce vývojářům a mohou vycházet z jednoho základu, pro všechny tři hlavní platformy. OvladačDualshock, to je ikonická věc celého systému Playstation od ovladače k PS1 až po ovladač PS3. Bohužel ovladač u PS3 byl soubor počátečních špatných rozhodnutí, které později se podařilo dotvořit do celkem funkčního celku. Bohužel ergonomie nebyla přítomna prakticky vůbec, konkávní klouboučky páček a triggerů, bylo téměř něco nepochopitelného. Naštěstí zde máme Dualshock 4, který se inspiroval u vítěze minulé generace - Xbox 360 ovladači a přejímá od něj spoustu šikovných triků a přidává své vlastní.Ergonomie se zlepšila, ovladač do mých, relativně malých rukou, padne jako ulitý a ne moc odlišně od 360tkového. Důležitou vlastností DS4 je, že má symetrické rozložení páček, oproti tomu co známe z Xboxu. Tudíž jsou obě páčky na dolní středové části ovladače, nyní jsou více od sebe, tudíž se palce moc nenatahují doprostřed ovladače. Kloboučky páček jsou mnohem lépe upravené a nejsou zakulacené ani klouzavé, což byl problém na PS3, ale stále si nemohu pomocit, že tvar páček u X360 byl nejlepší (zvyk). Jediné, že guma vypadá, že se velmi snadno ošoupe a už se mi podařilo nehtem udělat rýhu, při frenetické hře. Směrový kříž je klasický, čtveřice oddělených tlačítek a tlačítka XO∆□ již nejsou analogová, jelikož tuto funkci téměř nikdo ve hrách nevyužíval. Standardní bumpery tzn. L1 a R1, jsou větší a příjemně zaoblené, triggery - jedna ze zásadních věcí je perfektně zpracovaná a rozhodně lepší než u 360tky. Jsou velké, příjemně konvexně prohnuté a s plynulým chodem. U FPS her fungují báječně, závodní hru jsem zatím neměl možnost vyzkoušet.No a nyní k exotickým věcem ohledně ovladače. Zapomeňte na tlačítko Start, u Sony si řekli, že je to přežitek a máme zde tlačítko Options. Tudíž přichází opravdu divné situace, kdy vám hra píše "Press Option to Start game", ano je to u multiplatformových her, ale působí to úsměvně. Options funguje ve většině her jako Start tlačítko, ale v menu konzole vyvolává kontextové menu k příslušné položce. Z hlediska ergonomie je Option strašně malé tlačícko na přechodu tvaru ovladače a stále bojuji s tím si zvyknout jej rychle zmáčknout. To samé je tlačítko Share, které slouží ke sdílení a o něm bude zmínka v jiné kapitole článku, toto tlačítko se nachází na opačné straně od Option, tudíž u směrového kříže. Mezi těmito tlačítky je relativně velká dotyková plocha, která zároveň je jedno velké tlačítko. Dotykovou plochu zatím mnoho her nevyužívá, např. v Killzone: Shadow Fall volíte tahem mezi čtyřmi funkcemi vašeho OWL drona, v CoD: Ghosts zase stisknutí tlačítka zobrazí v multiplayeru skóre tabulku a neptejte se mě, jak dlouho jsem nadával, že tam na to není tlačítko, než mi SerHashut poradil. Další specifickou a kontroverzní věcí je obrovské světlo mezi trigery, to efektně ukazuje, že hráč přihlášený na konzoli je hráč číslo 1 = modrá, hráč číslo 2 = červená atd. Bohužel se toto světlo také dokáže nepříjemně odrážet v TV a nebo svítit celou dobu při nabíjení přes noc a dělat celkem velké světlo. Co je problém, toto světlo nejde vypnout a v principu pro systém bez kamerky nemá žádný význam - kromě Killzone, kde ukazuje barvou zdraví postavy. Posledním specifikem ovladače je reproduktor, ten je umístěn uvnitř ovladače a je schopný vytvořit příjemné efekty u her. Tak například v Resogun se vám ozve na startu každého levelu "Save last humans" přímo z ovladače, dodává to opravdu cool prostorový efekt a doufám, že jej budou schopni vývojáři někam posunout. U Killzone zase při nalezení audiologu vám je předčítán z ovladače, což působí opět velmi efektně.Zbytek co ovladač obsahuje je celkem standardní, pohybový akcelerometr, který lze perfektně využít k psaní zpráv a textů. Vibrace jsou samozřejmostí. MicroUSB kabel slouží ke spárování s konzolí a nabíjení ovladače. Přední 3,5mm jack umožňuje připojení přiloženého mono headsetu, který je celkem průměrné kvality - zvuk je v pořádku, přepínač na vypnutí mikrofonu by mohl být lépe dostupný po slepu, tenký kabílek nemůže vydržet déle než pár měsíců. Nejhorší je sluchátko, které v uších prakticky nedrží - horší tvar pecky jsem dlouho neviděl. Teoreticky půjde do ovladače připojit jakýkoliv headset, který má zvuk i mikrofon v jednom jacku. Bohužel aktuálně neexistuje způsob jak nastavovat citlivost mikrofonu, tudíž je použití jiných headsetů dost omezené. Ještě jsem vyzkoušel oficiální In-Ear PS Vita headset, ten funguje stejně jako bundlovaný, jen má dvě sluchátka, takže můžete poslouchat komplet hru bez zvuku z TV a perfektně drží v uších (cena cca 250Kč). Rozhodně musíme čekat na podporu obecných bluetooth headsetů. Co je docela špatné je baterie ovladače, ta je proprietární uvnitř bez možnosti výměny a její výdrž není opravdu nic extra, osobní tip je, že se bude pohybovat kolem šesti hodin (po několika nabití se zvedla než byl první dojem) a to opravdu není mnoho.DashboardTedy hlavní menu Playstation 4 myslím nemá žádný název, z toho důvodu mu budu říkat tak jak jsme zvyklí "dashboard". Asi největší změna od PS3, které mělo tzv. XMB (Cross-media-bar) a vyznačovalo se značnou nepřehledností a nelogičností různých nastavení, tak menu PS4 je krok kupředu. Po zapnutí a prvotním nastavení, vás přivítá dlaždicovité menu, které má tři úrovně vertikálně a mnoho horizontálně. Co si pod tím představit, začneme vertikálně. Ve středním prostoru máte čtvercové velké ikony, které reprezentují hry nebo případně aplikace (web browser), při najetí na každou z nich se pod ní objeví spodní vrstva, kam jde páčkou ovladače přejít a prohlížet aktuality z příslušné hry a další informace. Specifická je aplikace What's New, která vám v dolní části ukáže stream aktivit vašich přátel a novinky z PSN.Pokud najedete úplně nahoru, zvýrazní se horní lišta dashboardu, která se dá přirovnat k Xbox Guide, které se zobrazovalo po stisknutí Xbox tlačítka na ovladači. Máte zde PS Store, notifikace, přátele, zprávy, párty, profil, trofeje, nastavení a vypnutí. Projdeme si postupně jednotlivé položky této podstatné nabídky. Už pouze při najetí do horní lišty vidíte část informací z té "podaplikace", tudíž ještě než kliknete na Friends, tak vidíte prvních pár přátel co hraje atd. PS Store bude mít svou vlastní kapitolu, takže dále. Notifikace jsou vše co se vás týká a konzole vás na něco chce upozornit. Tudíž dostanete pozvánku do hry, tak je v notifikacích, to samé jsou zprávy a různé informace z her. Dále trošku na první osahání nelogicky se zde nachází Download, kde vidíte průběh stahování updatů, demoverzí, her atd. Bohužel k plně fungujícímu download managementu to má daleko a zde musí Sony velmi zapracovat. Dále je zde také Upload, kde můžete sledovat, jak se vám vaše save informace uploadují pravidelně do cloudu nebo vaše fotky na Twitter/Facebook. Celkově notifikační služby potřebují více tweakování od Sony na základě podnětů od hráčů. Například nejde zapnout notifikace, že se připojil někdo z vašich přátel, což je věc, na kterou jsme docela zvyklí z Xboxu. A další mírné nelogičnosti, které se zde dají najít. Položka Friends je celkem standardní, umožňuje přidávání přátel, vidět online a co hrají, všechny přátele, hráče, které jste potkali atd. Co je špatné je, že nelze nijak přátele sortovat, což při maximálním počtu 2000 přátel může být problém. Zprávy, zde není co řešit, klasické textové nebo audio zprávy, zgrupované do konverzací. Výhoda je, že si můžete psát s přáteli i přes aplikace na chytrých telefonech. Párty, konečně má Playstation herně nezávislý chat pro 8 lidí jako to známe z Xboxu. Funguje to stejně, navíc lze psát v rámci party ještě zprávy. Profil, opět velmi výstižné, máte zde vše co se týká vašeho PSN profilu atd., to samé je v případě trofejí. Trofeje se synchronizují při spuštění této miniaplikace a pak vidíte seznam her a příslušných trofejí. Co je dobré, že vidíte jak PS4 tituly, tak vaše PS3 a Vita tituly, takže komplet, je zde také tlačítk pro porovnání s přáteli.Nastavení, no co zde, všemožné nastavení v jednotlivých kategoriích. Myslím, že je uspořádané celkem logicky a více přehledně než u PS3. V položce vypnutí zvolíte možnost vypnutí konzole - Stand by (konzole je v úsporném režimu, stahuje updaty a nabíjí ovladače), Turn off (úplně vypnuté). Toť vše o horní části menu. Co je podstatné, tak je jedno zda jste ve hře, stiskem tlačítka PS vám bleskurychle naskočí celý dashboard aniž by se hře cokoliv stalo (v závislosti na vývojáři hry, buď se zapauzuje hra nebo pokračuje dále), je to v principu multitasking s tím, že lze mít jen jednu aplikaci spuštěnou na pozadí. Tudíž zde není potřeba Guide menu, protože máte dostupný celý dashboard aniž byste vyskočili ze hry, výborné. Občas se sice dash při spuštěné hře zaškobrtne, protože přece jenom výkon je převeden na jiné starosti, když běží hra. Co nemohu opomenout je psaní zpráv a textů, díky polohovému senzoru DS4 lze zapnout pohybový výběr znaků a od první chvíle jsem si jej zamiloval jako příjemnější zadávání textu než klasické "šipkování" po virtuální klávesnici. V tomto režimu se vám zobrazí kurzor a nakláněním DS4 jím létáte po klávesnici - rychlé - intuitivní a celkem přirozené. Bohužel je škoda, že podobné ovládání kurzoru není například v internetovém prohlížeči, který sice neoplývá rychlostí, ale pro někoho využitelný být může. Toť asi vše co se o dashi dá říci, není to takový luxus jako u Xboxu, který díky NXE předstihl svou dobu, ale je to znatelný posun v rámci rodiny PlayStation. Mediální funkce jsou jak je známo dost nepoužitelné, ale to by měl změnit budoucí update, který by měl přinést podporu formátů přehrávaných z flash paměti nebo důležitou podporu DLNA serverů.SdíleníNová věc, které se v této generaci nevyhneme je sdílení. Ano svět se přesunul na sociální sítě a i když to některým z nás nemusí sedět, je tomu tak. Proto jak jsem psal v kapitole o ovladači, tak máme nové tlačítko Share. To je napevno spojené s hlavním menu konzole a může mít několik nastavení jak se chovat - jsou tři možnosti stisku - ťuknutí, podržení a dvojité ťuknutí. V dashboardu jde nastavit, která akce vám na příslušný typ stisku bude vyhovovat. Akce jsou tři - vyvolání menu pro sdílení, ťípnutí screenshotu a spuštění nahrávání videa. Menu pro sdílení vám nabídne další tři akce - můžete uploadovat video, sdílet screenshot a nebo vysílat hru, projdeme si vše postupně.Sdílení screenshotu je nejjednoduší akce, kterou můžete udělat. Každá hra má svou složku, kam se ukládají screeny, které tlačítkem vytípete a vy si jen zvolíte, který chcete sdílet. Pak jen vyberete zda na Facebook či Twitter, napíšete zprávu a je to. Co je trošku omezující, že při focení screenů, nemá tlačítko Share v systému moc velkou prioritu, takže típnutí momentky, která trvá půl vteřiny je prakticky nemožné.Upload videa je věc, kterou jsem nemohl vyzkoušet do konce, protože aktuálně lze uploadovat videa pouze na zuckerblikovu sociální síť

folder_openPřiřazené štítky

Jak unbricknout (spravit) konzoli

access_time05.duben 2020personRedakce

Pokud budete mít očipované nebo hacknuté wii, tak se vám může stát, že se vám něco poškodí a wii vám v některých situacích může hlásit chybu a nebo vám nemusí fungovat vůbec. V takovém případě nezoufejte, ale přečtěte si prvně tento článek.Tento článek je založen hlavně na překladu a získání informací z jiných serverů, protože sám zatím s bricknutou konzolí nemám zkušenosti.ÚvodWii si sice můžete spravit a nemusíte se tedy bát, že si wii úplně odrovnáte, ale stejně je nejlepší, když se vám to vůbec nestane, takže pokud chcete hrát hry pro region NTSC na PAl, tak použijte program Wii Brick Blocker a máte po starostech. Ještě si wii můžete poškodit jinak, ale nejčastější problém je právě aktualizace Systému pro jiný region.Pozn.: Pokud máte wii očipované, tak ztrácíte záruku a tedy Nintendo samo vám už nepomůže wii spravit. Zkusit to můžete, ale řekl bych, že nemáte šanci uspět, takže proto existují návody jak wii spravit bez pomoci nintenda.Jak se vám to může státNejčastější příčinou bricknuté konzole bývá to, že nemáte aktualní verzi wii (protože například verze Systému 3.4 odstraní homebrew) a přes očipované nebo hacknuté wii spustíte nějakou hru, která sama aktualizuje firmware ve wii na nejnovější. Problém nastává tehdy pokud je hra určena pro jiný region než máte wii. Tedy pokud dáte do mechaniky hru pro NTSC a máte wii pro evropský region (PAL), tak se vám může právě poškodit wii. Normálně wii obsahuje ochranu proti spouštění her pro jiný region, ale čip nebo backup launcher dovolují hrát tyto hry. Naštěstí je poškození softwarové, takže ve většině připádů wii půjde spravit.Bricknutá konzoleOznačení pro poškozenou konzoli je Brick (nebo bricknutá konzole). Brick je anglicky cihla, protože pokud máte Brick Wii, tak vlastně nic neumí a je to taková cihla (ovšem lze to spravit). Jak tedy vypadá taková bricknutá konzole (někdy také označována jako dead tedy mrtvá konzole).  Bricknutá konzole se dělí podle toho co nefunguje na 4 typy: Banner Brick, Semi Brick, Full Brick a “Boot Mii” (moje označení pro poslední typ podle toho jak se spraví ). Protože se nejčastěji můžete setkat se semi-brick a full brick, tak se zaměříme jenom na tyto 2 možnosti. Semi-brick (lze přeložit jako částečně poškozená konzole) vypadá tak, že můžete hrát hry, používat operu atd., ale při pokusu o spuštění Wii Settings vám to vyhodí nějakou hlášku s Errorem. Bricknutá konzole vypadá ve většině případů tak, že při spuštění vám vyskočí Error v Opeře a nedostanete se do menu a nemůžete nic hrát. Opravit Bricknutou konzoli je narozdíl od částečně bricknuté těžší, ale taky to jde a ukážeme si jak na to.Zjištění jak moc máte bricknutou konzoliUž podle předchozího odstavce byste měli vědět co tak asi s konzolí máte a které řešení by vám mělo pomoci, ale přesto pokud si nejste jistí, tak se podívejte na tuto stránku. Je to podle mě skvěle uděláno, kdy prostě procházíte kroky od spuštění konzole a zjišťujete co vám nefunguje a které řešení je pro vás. Mám tady řešení jenom pro 2 problémy, jak jsem to uvedl výše, pokud budete mít jiný, tak stačí napsat do komentářů a pokusím se vám pomoci.SaveMiiBricknutou konzoli lze nejlépe spravit pomocí SaveMii. SaveMii je vlastně taková součástka, která se připojí do slotu pro GameCube paměťové karty. Při spuštění si potom konzole myslí, že tato součástka je přímo od Nintenda a hodně z procesů, které jsou normálně spouštěny, jsou přeskočeny a místo nich konzole prvně zkusí najít nový update Systému na vloženém disku a pokud novější verzi nenajde než je právě wii, tak zkusí ještě zkontrolovat, jestli je v mechanice diagnostický disk (taky nazývaný autoboot disk). Je to vlastně stejné jako oprava částečně poškozené konzole, jenže tady potřebujete navíc tento čip.Více informací a kde si tuto věcičku pořídit najdete zde: http://savemii.net/.SaveMiiFriiSaveMiiFrii je založeno na stejném principu jako SaveMii, ale nepotřebujete si koupit ten čip. Místo něj se totiž použije GameCube Controller. Osobně bych spíše asi doporučil samotné SaveMii, protože je jednoduší, ale samozřejmě pokud máte Gamecube Contoller a chcete ušetřit peníze, tak můžete zkusit i toto řešení. Na tomto videu se můžete podívat jak na to. Je potřeba připojit ovladač do 4. portu a zmáčknout zároveň na d-padu (směrový ovladač) všechny 4 směry (doleva, doprava, nahoru a dolů) při bootování (tedy spouštění) wii. Pokud vám nepůjdou všechny směry zmáčknout zároveň, tak zkuste oddělat krytku z ovladače a mělo by to jít.Semi-brick konzole řešeníJeště předtím než se vrhneme na samotné řešení tohoto problému, tak bych tu měl malou poznámku. Nejsem si totiž jistý, jestli tyto řešení budou fungovat i pokud jste si brickli konzoli ve verzi 3.3 a budete se snažit spravit pomocí 3.2. Protože například soubory uvedené ve druhém řešení vám aktualizují konzoli na verzi 3.2, pokud jste ale předtím už měli ještě aktuálnější wii, tedy 3.3 nebo 3.4, tak nevím jestli se vůbec aktualizace (oprava) z dvd spustí a wii se spraví. Pokud ne, tak napište do komentářů a zkusíme wii spravit jinak.1) Jedním z řešení jak odstranit tento problém je pořídit si nějakou novou hru od Nintenda (musíte mít ten správný region), vložit ji do Wii a spustit. Hry přímo od Nintenda mají totiž v sobě zabudovanou kontrolu firmware a pokud máte starší firmware, tak vám ho aktualizují. Tedy jak jste si zničili wii, tak stejnou cestou si ho můžete i spravit (ovšem tentokrát hra musí mít ten správný region).2) Další řešení je stáhnout si soubory pro vaši konzoli (pal(eu), ntsc (usa)). Tento balík rozbalit a .iso v něm vypálit. Dvd poté vložit do mechaniky a mělo by to udělat to stejné jako v prvním řešení jenom není potřeba celá hra, ale jenom ten update.Doufám, že vám tento článek pomohl a pokud budete mít nějaký problém, tak jsou tady komentáře, kde se můžete zeptat nebo napsat vaši zkušenost.

folder_openPřiřazené štítky

Counter-Strike 1.6 BETA : konzole

access_time05.duben 2020personRedakce

Zatímco ve hře samotné je novinek pomálu, interaktivní konzole vstoupila do další generace. Přinášíme bližší pohled na to, jak se integrace uživatelského rozhraní platformy Steam promítla do prostředí nejhranější akce historie. Úvodem je potřeba udělat si jasno o pojmu konzole. Zkušení hráči mi laskavě prominou a přejdou rovnou na následující odstavec. V tomto případě nejde o specializovanou herní platformu typu PS2 nebo podobně. Řeč je o zvláštním okně, které má klasicky podobu rolety, která se spouští během hry speciální klávesou ~ (tilda). V dolní části této rolety se nachází příkazový řádek, který slouží k zadávání příkazů hernímu engine. Průkopníkem této konzole je firma id Software, která ji poprvé použila ve hře Quake. Ptáte se, co vůbec dělá ve hře, navíc akční střílečce, nějaká příkazová řádka? Odpověď je třeba hledat s vědomím přítomnosti dalšího fenoménu, který přišel ve stejné době – konfigurační soubor. Důvodem vzniku „configu“, a potažmo konzole, byla narůstají složitost a komplexnost herních aplikací, které začaly mít spoustu parametrů, týkajících se nastavení samotné hry, grafického engine, zvuku, multiplayeru a mnoha dalších komponent. Pro takové množství nastavitelných parametrů bylo už například z důvodů přehlednosti nemyslitelné vyvíjet grafické uživatelské rozhraní. Vše bylo tedy uloženo v textovém konfiguračním souboru v podobě dvojic parametr-hodnota a konzole byla určena k editaci těchto nastavení během hry. Konzole dovoluje, kromě parametrizování hry, zadávání příkazů typu změna mapy nebo ukončení hry.V Quake se konzole velmi osvědčila a od té doby (1996) ji id Software použilo v každé jejich hře. Další firmy se nechaly inspirovat a tak se konzole dočkala i hra Half-Life firmy Valve. Counter-Strike je svou podstatou modifikace této hry, takže „zdědil“ také její konzoli. Ještě v minulé verzi 1.5 byla konzole beze změny v původní podobě, s přechodem na platformu Steam však byla kompletně nahrazena zbrusu novým uživatelským rozhraním. Steam je však daleko víc než unifikované uživatelské rozhraní a zaslouží si samostatný rozbor. My se budeme věnovat jeho vlivu na podobu konzole a dalších prvků grafického uživatelského rozhraní ve hře Counter-Strike.Ještě než se podíváme na konzoli samotnou, je třeba si všimnout, že rozhraní Counter-Strike bylo vyměněno od základů. Veškerá menu a stránky byly nahrazeny jednotně vyhlížející soustavou oken, podobných grafickému rozhraní dnešních operačních systémů. Na jednu stranu je možná škoda, že se ze hry vytratí prvky šité „na míru“, na druhou stranu získáme přehledné a pro běžného uživatele počítačů srozumitelné rozhraní se standardními prvky jako posuvné lišty, tlačítka, atd. Valve šlo dokonce do takových detailů, jako přítomnost tlačítka Start, promiňte, Counter-Strike, v levém dolním rohu obrazovky, jehož stisknutí rozbalí menu s hlavní nabídkou, nebo také horizontální lišta, ve které je zobrazen seznam všech otevřených oken. Po kliku na položky v této liště se samozřejmě příslušné okno zobrazí. No, nepřipomíná vám to něco? Nebudete si v takovém prostředí připadat jako doma? A o to přesně jde.A nyní se konečně dostávám k samotné konzoli. Klasická roleta vyjíždějící z horního okraje obrazovky byla také nahrazena oknem a je rozdělena na dvě části. Horní zobrazuje historii příkazů uživatele nebo zpráv herního engine a spodní je tvořena textovým polem na zadávání příkazů nebo nastavení parametrů. Stejně jako každé okno systému Steam umí docking – „přilepování“ k okrajům sousedních oken či obrazovky. To umožňuje snadné umísťování. Myší tak můžeme konzoli umístit na jakékoliv místo na obrazovce, můžeme měnit její rozměry nebo ji minimalizovat do horizontální lišty. Skvělé je, že takto funguje konzole i během hry, takže zatímco manipulujete s jejím oknem, nebo píšete nějaký příkaz, pod ní dále „jede“ hra a vy tak nepřijdete o přehled, co se právě děje.Konzole vychází uživateli ještě více vstříc dalšími pokročilými funkcemi. Kopírování a vkládání (copy&paste;) se mi sice ani ve verzi Steam 2.0 rozběhat nepodařilo, zato automatické navrhování a doplňování rozepsaných příkazů (programátorům jisté platformy známé jako IntelliSense nebo AutoComplete) fungovalo velmi dobře. Trochu mě mrzela absence funkce, která po stisku šipky nahoru vyvolá poslední odeslaný řádek. Možná jde pouze o nedodělek nebo naopak ochranu proti spammerům, kteří tuto funkci zneužívali k zaplavení textovými zprávami.Když už je řeč o nové konzoli a jejích vlastnostech, velmi mě potěšila proměna vyhledávání serverů – server browseru. Nejenže se také nachází v samostatném okně, ale také jej lze zobrazit během hry. Což konečně umožňuje brouzdání po jiných serverech bez nutnosti odpojení se. Ano, samozřejmě že už v předchozí verzi Counter-Strike se dalo spustit konzoli a pomocí příkazu connect se připojit na jiný server, ale už nebylo možné zjistit, jaká mapa na něm právě běží nebo jestli tam vůbec někdo hraje. A nový server browser je také vybaven dobře konfigurovatelným filtrem. Konečně je možné odfiltrovat servery plné i prázdné, servery s vysokým pingem nebo zaheslované. Aktualizace serverů lze provádět také během hry. Zvědavě jsem v tomto novém browseru hledal logo zeleného chlapíka v klobouku, ale zdá se, že Valve se bez GameSpy, resp. GameSpy Arcade technologie na rozdíl od jiných firem obešlo.Co říci závěrem? Do Counter-Strike se díky platformě Steam dostává ještě mnoho dalších změn či úplných novinek. Namátkou jmenuji například rozhraní pro přehrávání zaznamenaných dem, instant messenger typu ICQ, nebo například šachy nebo Go, které si budete moci zahrát během čekání na vaše vzkříšení. Je-li to krok správným směrem ukáže čas a reakce hráčské veřejnosti, každopádně Valve vykročilo jako první a já mu držím palce.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Magazín na dotaz ještě

Z čeho se skládá počítač – chlazení

access_time31.březen 2020personRedakce

Chlazení počítačů je pro počítače hodně důležité. Úkolem chlazení je odvést z vnitřku počítače teplo, které vzniká činností hardwaru. Existuje několik typů chlazení.Teplo se do vniřku počítačové skříně dostává hlavně kvůli procesoru. Další hardware, který se podílí na úniku tepla dovnitř počítačové skříně je grafická karta, pevný disk, operační paměť, zdroj a základní deska. Malé množství tepla se do vnitřku skříně dostává i díky přídavným kartám (zvuková apod.) a dalšímu přídavnému hardwaru.Existují tři typy chlazení.a) pasivní – jde o nepohyblivou součástku. Menší chladiče mohou být vyrobeny pouze z jednoho kusu kovu. Tyto chladiče se nejčastěji vyrábí z hliníku či mědi. Toto chlazení nevydává žádný hluk, chlazení nemá ani ventilátor. Tento chladič je větší než chladič aktivní, takže tím pádem je i dražší.b) aktivní – chlazení uvnitř počítačové skříně probíhá většinou díky ventilátoru. Toto chlazení se používá pro chlazení zdroje, procesoru, grafické karty a pevných disků. Tento typ chlazení je levnější než pasivní typ chlazení, ale také je hlučnější.c) kombinované – Jde o zkombinování pasivního a aktivního typu chladiče. Na pasivním chladiči je nasazen aktivní chladič, který pak tvoří proud vzduchu procházející pasivním chladičem.Existuje ještě několik dalších typů chlazení, které se ale moc nepoužívají. Jde třeba o vodní chlazení.Chlazení se k čipům lepí lepidlem k tomu určeným. Někdy se také může přišroubovat, musí na něm být ale k dispozici otvory. Chlazení musí být přichyceno velice pevně aby jste dosáhli optimálního tepla a snížení teploty uvnitř počítačové skříně.Chlazení vyrábí firmy Nexus, CoolerMaster, PrimeCooler, ZALMAN, THERMALTAKE, ale i český výrobce Aquacool.Nakonec dodáváme video s chlazením počítače v akváriu. Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny  

folder_openPřiřazené štítky

Příručka pro začínající na Playstation 2

access_time31.březen 2020personRedakce

PlayStation 2 PříslušenstvíVaše zážitky s PlayStation 2 může umocnit množství doplňků. Existují zvláštní hardwarové komponenty - od speciálních ovladačů po volanty – které jsou navržené tak, aby vám pomohli získat z PlayStation 2 to nejlepší. Ať už se ve snaze vylepšit vaše PlayStation 2 hry podíváte jakýmkoli směrem, pravděpodobně existuje periferie, která splní vaše očekávání.Hry, báječné hryPlayStation je ze všeho nejvíce o hrách. PS One se s téměř 1 500 tituly může pochlubit největším výběrem dostupných her mezi všemi herními konzolemi v jakékoli době. Ať už používáte PS One nebo využíváte zpětné kompatibility PlayStation 2, znamená to 1 500 her, z nichž je možné vybírat. Teoreticky byste tak mohli hrát každý den jinou hru, a za více než tři roky přesto nevypotřebovat všechny tituly.Ale co PlayStation 2 hry? Už teď můžete vybírat z více než 500 titulů pro PlayStation 2, a počet se zvyšuje každým týdnem. Nesmírný počet her, které je možno na PlayStation 2 hrát znamená, že je zde něco doslova pro každého. Široká nabídka Platinum navíc nabízí hry za výhodné ceny na PS One i PlayStation 2, takže můžete plnit svoji vlastní herní knihovničku, aniž byste přitom museli sahat příliš hluboko do kapsy.BudoucnostPro PlayStation 2 znamená toto pouze začátek. Během příštích měsíců a let se PlayStation 2 rozvine za hranice vašeho obývacího pokoje v něco ještě úžasnějšího.Naší první zastávkou je internet. S použitím síťového adaptéru, který se snadno zasune do zadní části konzole a předvádí vysokorychlostní ethernetové připojení můžete hrát hry s ostatními uživateli PlayStation 2. Představte si, že se usadíte k parádní partičce This is Football 2004, a místo uplatňování vašich fotbalových dovedností proti umělému protivníkovi vyzvete k zápasu kamaráda z vaší ulice – nebo z druhé části země, nebo dokonce světa.Zkusme to ale rozvést ještě o kousek dále. V přespolním světě hraní na PC síťová připojitelnost znamená, že byly vytvořeny nové druhy her – multiplayerové zážitky přátel, kteří mohou společně putovat, společně závodit a společně... ehm, vyhazovat jeden druhého do vzduchu, když na to přijde. Toto vše přichází na PlayStation 2, společně s úplně novými herními formáty.V budoucnosti PlayStation 2 se výrazně rýsuje jiný druh připojitelnosti, neboť s vytvoření PSP (neboli PlayStation Portable) je velmi pravděpodobné, že budete moci připojit svoji PlayStation 2 ke svému PSP a vyměňovat data nebo hrát nové druhy her. Rozumějte, ty porty na PS2 nejsou jenom na dívání. Budoucnost PlayStation je naprosto nezměrná a otevřená – síťová připojitelnost, nové způsoby hraní, nové zážitky a nové hranice. Nechcete se přidat v jejich prozkoumávání?

folder_openPřiřazené štítky

Pařanův průvodce realitou

access_time01.duben 2020personRedakce

Dnes neosvětluji instalaci Windows 98 nebo novějších XP, ale připravil jsem takovou malou uživatelskou příručku ( user guide) na použití „reality“. Dnešní lekce má podtitul jak se seznámit s holkou. Následující řádky adresuji pařanům mužského pohlaví, ale pokud si je přečte nějaká mladá pařanka, snad se jí nic nestane. Ještě bych uvedl jeden komentář jak se seznámit s holkou neznamená jak dostat holku do postele, na gauč, na stůl, do křoví a podobně. První krokyNejdůležitější a nejsložitější věcí je, odlepit se od počítače. Přesto že se to těžko říká, pokud se chcete seznámit s holkou, je daleko jednodušší zvednout zadek a vyrazit ven. Poté co se rozhodnete vypnout PC, následuje další problém. Zvláště v letních měsících a po dlouhých LAN Párty nebo po extrémně vyčerpávajících Clanwarech sedací partie pařanů často obohacuje takzvaná zapářka (od toho pařan) jíž je nanejvýš nutné se zbavit. Proto hybaj pod sprchu! Pokud budete moci zodpovědně prohlásit Sector clear, vše se podařilo. Oblékání. Nanejvýš doporučuji použít čisté oblečení, nebo alespoň hadry které nesmrdí potem. Nezaškodí použít nějakou tu voňavku a podobné výmysly. Rozhodně neplatí, že správnej chlap má smrdět i z fotky!!! Když se oholíte a učešete, taky nic nezkazíte. Nezapomeňte na vyčištěné zuby, nebo alespoň žvýkačku. Jestliže budete pokaždé když promluvíte cítit smrad, nevěstí to nic dobrého. Tak to by bylo, teď už nezbývá než vyrazit do ulic.V akciNa světě je mnoho míst, kde byste mohli potkat nějakou pěknou a hodnou dívku. Neubráním se popisu některých obzvlášť vhodných. Jedním z nejoblíbenějších míst pro seznamku je hospoda, tedy místo většinou označované honosným názvem restaurace, klub, vinárna. Výhodou zařízení je, že se zde prodává alkohol. Je dobré si uvědomit do jakého druhu hospody míříte. Jestliže vyrazíte do taťkovské hospy, narazíte si maximálně tak vaši padesátiletou sousedku závislou na švestkovém destilátu. Mléčný bar – ne nadarmo se říká „To je holka krev a mlíko“, nevíte-li co přesně si pod pořekadlem představit, zajděte do mléčného baru a rozšiřte si obzory.Diskotéka – kdo z nás nikdy v životě nenavštívil diskotéku, ten jakoby nežil. Osobně nevzpomínám na tento druh podniků zrovna nejraději, ale je to jedno z nejosvědčenějších míst kde si najít novou známost.Místa pro seznámení krajně nevhodnáDámské záchodky – maximální šance potkat osoby opačného pohlaví, problém je, že by si dotyčné mohly špatně vysvětlit vaši snahu o seznámení a namísto přátelské konverzace byste obdrželi nelichotivé označení zvrhlík. S pověstí místního úchyláka si těžko najdete příjemnou známost.Školka – mnozí mladíci dávají přednost vyzrálejším ženám, třeba mladým matkám. Vysoká koncentrace těchto dam bývá v okolí dětských školek, je ovšem značně na pováženou vyhlížet krásku přímo před budovou. Vzhledem k tomu, že často až příliš pečují o své ratolesti, mohly by se domnívat, že čekáte spíš na jejich potomky. Zaručeně byste se z takovéto situace vyvlékali dosti ztěžka.Ženská věznice – místo s obrovským výběrem často nezadaných žen. Snad jediné pozitivum shazují značná negativa. Prvním z řady je, že na svou vyvolenou si nějakou dobu počkáte, udělá si na vás čas jen v návštěvních hodinách a vězeňský mundůr žádné dámě na kráse nepřidá. Jak začít rozhovor?Doporučuji nezkoušet se seznamovat, když jste zlití jak zákon káže. To poznáte tak, že nejste schopni vejít do dveří, nebo když žádáte kamarády o tanec. Mohlo by se stát, že slečně sice utkvíte v paměti, ale rozhodně ne tak, jak byste chtěli. Není také rozumné začínat konverzaci tím, že ve volném čase střílíte railgunem, nebo dáváte headshoty kalachem. Vzhledem k tomu, že počítačové hry jsou zejména doménou mužů, zůstali byste nepochopeni. Tím nechci říct, že byste se měli šprtat přednosti barev na vlasy, ale je vhodné najít nějaké společné téma. Z mé zkušenosti, pokud slečna začne hovořit o mobilních telefonech, zejména stylem že si pořídila nový kryt, nebo jak ji kamarádka prozvonila, popřípadě jak dostala od někoho nemravnou esemesku, či snad že má nejlepší Nokii široko daleko, zmizte. Je to dokonalým indikátorem toho, že dotyčná je zabedněná, neřku-li tupá. Když už přijde řeč na mobily, zkuste z ní vytáhnout číslo :) Není moc osvědčené hrát si na tvrďáka. Pro nezasvěcené: dělat ze sebe frajera, žmoulat žvýkačku tak, až vám je vidět do krku, používat hrubé výrazy a neustále odplivovat. Naopak se vyplatí být galantní. Nemám tím na mysli, že do svého oblíbeného klubu dorazíte v obleku z 30. let s šálou kolem krku, ale slušností získáte víc, než hraním na pana drsňáka.Nepříjemné situaceCo si budeme namlouvat, občas se při seznamování stane řada nepříjemných a trapných věcí. Tady představím některé častější. Dosti trapná situace je, když mluvíte s nějakou vyvinutější slečnou a váš pohled neustále těká do výstřihu a ne a ne se jí dívat do očí. Jestli si myslíte, že na chvilku můžete sklopit zrak a nikdo si toho nevšimne, ani netušíte jak se pletete. Tak pozor na to. Když už spácháte takové faux-pas, nezbývá než se z toho vykecat. Zkuste třeba pochválit řetízek kolem krku, nebo nějakou podobnou lest. Problémy se vyskytnou v situaci, když jde ona obdařená krasavice s přítelem a upozorní ho na váš vytřeštěný pohled. V takové situaci dotyčnému nezbývá, než vás inzultovat, takže zmizte. Neplatí pro příslušníky elitních jednotek.Nervozita – nejúpornější nepřítel každého z nás. Dokáže nás dostat do těch nejhloupějších situací, aniž bychom to vůbec tušili. Různí lidé reagují na přemíru nervozity různě. Jeden si hraje s mobilem, druhý se šťourá v nose, třetí koktá. Na rozdíl od světa her, v „reálu“ se bavíte vždy pouze s lidmi, tak to berte v klidu :)Nejodpornější a nejtrapnější je, když si z vás vyvolená dělá blbečka, tím hůře když to provádí společně s několika kamarádkami. Jak tuhle situaci poznat vám neprozradím, ale rozhodně pochopíte, až se do ní dostanete. cybervztahPro línější z nás existuje seznámení pomocí internetu. Nespornou výhodou je, že se nemusíte zvednout od počítače, nejsou cítit nemyté nohy a umaštěné vlasy zůstanou skryty. Zásadní nevýhodou je absence fyzického kontaktu. Může se stát, že ze sexy blondýnky se vyklube nepříliš sexy chlapík s chlupatýma ušima. Výpovědi uživatelů e-seznamky se liší někteří nadávají, jiní jsou nadmíru spokojeni. Začínajícím kyberbaličům doporučuji wotchkův článek, věnující se dané problematice důkladněji.Tak to je pro dnešek vše, přeji vám hodně štěstí a fragů!

folder_openPřiřazené štítky

Pařanův průvodce realitou – 2. část

access_time01.duben 2020personRedakce

Alkoholičky – toxikomankyToto je kategorie, která zní sice hrozivě, ale zase tak moc nás neohrozí. Normální kluk totiž s alkoholičkou ani toxikomankou chodit nezačne. Doufám, že mě teď případné feministky neukamenují, ale myslím si a jsem o tom přesvědčen, že opilá či zfetovaná holka vypadá podstatně hůř než opilý či zfetovaný kluk. Možná je to tím, že jsme na opilé kluky víc zvyklí, ale já mým přesvědčením je to, že opilé děvče není nic co by nás přitahovalo. Možná tak na „vykonání potřeby“, ale na chození tento typ dívek není a myslím, že většina z nás to rychle rozpozná.Hašteřivky – čili fúrieTento typ děvčat se pozná také velice rychle. Mám zkušenost, že právě fúrie bývají moc hezká děvčata. O to větší zděšení na nás padne v okamžiku, kdy se z něžné víly stane běsnící pavlačová štěkna. Jsou to děvčata, která velice brzy po tom, co s námi začnou chodit, se začnu také projevovat věčnou nespokojeností. Kdykoliv cokoliv navrhneme, tak ony zamítnou a ještě nás pokud možno osočí z toho, že jsme jim našim návrhem chtěli ublížit. Hádají se pořád a všude. Když na tuto jejich „hru“ přistoupíte, tak se dokáží vytáčet do nekonečných obrátek. Pokud si myslíte, že když budete mlčet a nebudete jim odporovat, že se vám povede lépe, tak se mýlíte. Pokud totiž nebudete reagovat, budete okamžitě osočeni z toho, že vám ona holčina nestojí ani za slovo, a že jste teda pěkní grázlové a lumpové, když jim neodpovídáte a je to stejné jako kdybyste se s nimi do krve hádali. Vhodný okamžik, kdy je dobré takovou dívku opustit je ten, když zjistíte, že se s ní obden hádáte. Ale jak jsem již uvedl, tento typ je k poznání také velice brzy a nikdo z nás se nenechá dlouhodobě terorizovat, byť by byl zamilován sebevíc.ŽárlivkyA tímto se dostáváme ke kategoriím dívek, které jsou velmi nebezpečné především tím, že dlouho trvá je rozeznat a pak někdy může být na útěk i dost pozdě. Ačkoliv – utéct od některého ze zapovězených typů žen a dívek je vždycky vhodné a nikdy není pozdě.Žárlivost známe určitě všichni. Kdo tvrdí, že vůbec nežárlí, tak bohapustě lže. Takovéto píchání u srdíčka, když se objekt našeho zájmu věnuje někomu jinému. Či se už druhý nebo třetí den neozývá. Takový ten plíživý strach, který zalézá až za nehty, když nevíme na čem jsme. Všichni to známe, a vězte, že normální běžná žárlivost může být i přínosem do vztahu. Ten druhý je vlastně takto ujišťován, že o něj stojíme.Pak ale existuje žárlivost patologická, která může komukoliv z nás udělat ze života peklo. Prvním signálem, že jste natrefili na žárlivku je to, když vám začne povídat, že nejdůležitější na vztahu dvou lidí je věrnost. Ale neřekne to jednou, jako informaci o svém postoji k tomuto problému. Bude vám to opakovat pořád dokolečka, šeptat do ouška a soustavně zdůrazňovat, že ona je vám tedy naprosto věrná. To je jen první fáze. Ta druhá nastává ve chvíli, když vám začne povídat, že vás miluje natolik, že bez vás by nemohla žít a že by si něco udělala. Další fáze jsou výslechy. Kde jsi byl, co jsi dělal, odkud znáš tu a proč jsi telefonoval tamté. Většina z nás v této fázi od dívky odchází – nedá se s tím totiž žít. Je ale také pravdou, že je úplně „debilní“ když jdete se svou slečnou, potkáte nějakou svou známou a začnete se stou svou známou bavit a svou slečnu necháte stát jako jojo někde opodál. Pak si zasloužíte nejen hádku, ale možná i pár pohlavků, protože jste se právě zachovali jako pitomci. Jestliže se pak vaše děvče začne ohrazovat, tak to není proto, že by byla chorobně žárlivá, ale je to plným právemLenošky – dívky línéJakmile vám děvče začne povídat, že ji nebaví práce, že by si měl kluk přišívat knoflíky u košile sám, že ji strašně otravuje praní a její oděv také nevyniká čistotou, jakmile vám řekne, že neumí vařit a že ji to nebaví, víte na čem jste. Většinu žen a dívek to nebaví, ale jen lenošky to dávají okázale najevo jako svou přednost. Ono to není jenom toto. Vzápětí zjistíte, že jsou líné si i něco přečíst, nebo někam zajít. Velice často se tyto dívky vymlouvají na nejrůznější nemoci a bolesti hlavy, pokud snad hrozí, že by snad byly nuceny se pohnout k práci.V čem ale tato kategorie opravdu vyniká, je „umění lásky“. Praví se, že právě lenošky jsou v posteli nejlepší a nejvynalézavější a tím nás právě hákují – přes tu postel.Jinak jsou to děvčata, která ustavičně klábosí s kamarádkami a jsou schopny vydržet i několik hodin na telefonu v rozhovoru o „ničem“. Většinou rády pijí alkohol. Ovšem toto „vykecávání“ s kamarádkami a popíjení alkoholu je jejich jediným koníčkem a mohu vás ujistit, že není nic horšího než s takovou unuděnou „slepicí“ chodit. Jak říká sám Dr. Plzák: „To spíš uděláte ze staré škodovky závodní vůz Formule jedna“, než z lenošky obstojnou partnerku.HysteričkyVěřte mi, že tato kategorie je ze všech nejhorší a nejzáludnější právě tím, že je velice těžko k poznání. Nejde o to, abyste snad dokázali hysterii diagnostikovat, ale abyste ji dokázali včas rozpoznat a co nejrychleji vzít nohy na ramena.Tento typ dívek v prvních týdnech vašeho vztahu se dokáže nádherně milostně chovat. Dokáže vzbudit dojem, že právě „tuto a žádnou jinou“ jste do teď hledali. Jsou milé, něžné, přítulné … prostě okouzlující a k pomilování. Zlom nastane v okamžiku, kdy začnou mít pocit, že již jimi nejste okouzleni jako na začátku. Tehdy vám začnou vytýkat nedostatek lásky a milostného cítění. Začnou zhusta používat větu: „Ty už mě nemáš rád…“Časem zjistíte, že se v této kategorii většinou vyskytují ženy hašteřivé a líné dohromady. Neustále vás budou vysilovat rozebíráním vašeho vzájemného vztahu a podrobným pátráním po tom, kde je ve vás (ne v nich, protože ony chyby nedělají) ta chyba. Může se vám stát, že půjdete loukou a děvče kolem vás bude skotačit a poskakovat, opěvujíc krásu přírody a krásu vaší lásky a bude vás nutit k témuž a najednou se zlomí v pase, klesne na kolena a upadne do těžkého vzlykotu a zoufalého pláče. Po několika hodinách se vám podaří z ní vylámat, že pláče proto, že jste si nevšimnul překrásné květiny, která opodál kvetla a že jste ji pro ni neutrhli a nevetknuli jí ji do vlasů…Sami vidíte, že nalezení vhodné partnerky se rovná špičkovému výkonu hráče v jakékoliv PC hře. Možná je to i těžší, protože nemůžete "sejfovat" a nemáte další životy. Držme si palce, přátelé. Mám zprávy, že normální holky existují :-)

folder_openPřiřazené štítky

CHEATER !!! KICK HIM !!!

access_time04.duben 2020personRedakce

Tento článek není v žádném případě míněn jako obhajoba cheaterů či navádění k podobné činnosti. Je to pouze pokus o sondu do jejich temné duše :-). O sondu do duše těch, u kterých lze lidsky alespoň trochu pochopit proč tak činí. Nezabývám se zde osobami, jejichž cheating je důsledkem psychopatické úchylky nutící je podvádět ostatní hráče a mít z toho radost. Autor je hráčem HL DM a CS ale fakta v něm uvedená mají obecnou platnost i v jiných hrách.Proč tedy jinak psychicky zdravá a společensky akceptovaná osoba začne používat nepovolené externí programy a tím cheatovat ? Nabízí se nám několik možných motivů:Nedostatek času.Jeden z možných důvodů pro podlehnutí svodům cheatů je přílišná časová vytíženost v jiných než herních oblastech a tudíž nedostatek času na trénink multiplayerové hry.Jsou mezi námi hráči, pro něž není problém si ve svém denním časovém harmonogramu vyčlenit na trénink skillu a aimu několik hodin denně a na jejich herním projevu to je samozřejmě znát. Jsou to zejména „pařani“ ještě školou povinní, které živí chápaví (možná až příliš :-) rodiče, či naši nezaměstnaní, jež štědře dotuje stát.Může však přesto být tento časový handicap dostatečnou omluvou pro použití cheatů ? Určitě ne. Je věcí každého, jaké priority si zvolí a čemu dává ve svém volnu přednost. Samozřejmě pracující člověk živící navíc rodinu až tak moc na výběr nemá, ale pokud není schopen unést své zákonitě menší herní umění, raději nemá hrát vůbec a ne se uchylovat k podvodům.Lze zde namítnout, že nelze dávat rovnítko mezi časem věnovaným hraní a skillem. Pravda, svoji roli zde hrají i jiné proměnné a o tom je další odstavec.Nedostatečný talent pro hry.Každý z nás je individualita sama o sobě a s tím souvisí i množství přírodou (věřící nechť dosadí bohem:-) naděleného talentu.Z jakých vlastností tedy nejvíce těží hráč ? V akčních hrách to určitě bude zkušenými hráči nazývaný „scantime“. Jedná se v podstatě o postřeh, tedy v herní oblasti o dobu mezi objevením se protivníka na monitoru a výslednou reakcí ruky na myši či klávesnici. Doba této reakce závisí jak na schopnosti mozku rychle zpracovat novou informaci, tak i na kvalitě (či množství) nervových vláken vedoucí do paže obsluhující patřičnou herní periférii. I když existuje mnoho návodů na cvičení si postřehu, pravda asi bude, že se jedná do značné míry o schopnost vrozenou.Dále to bude koordinace mezi oběma rukama (klávesnice a myš), obratnost (jen si zkuste položit dlaň na stůl aby se konečky prstů dotýkaly desky a zvednou samotný prsteníček :-), schopnost zachovat klid i v rozhodujících a tím pádem stresujích okamžicích, v teamových hrách umění kooperace se spoluhráči a ve strategiích snad kombinace a možná i paměť (bez záruky, toto není moje parketa :-).Může být nedostatek výše vyjmenovaných schopností motivací pro podlehnutí svodům cheatů ? Samozřejmě, podle mého názoru je to nejčastější důvod. Většina z vás určitě zná tu frustraci, pocit bezmoci a vztek, když si vás neustále v mapě „dává“ ten ..... s fakenickem :DD. Máte pocit, že jakmile někde vystrčíte nos, už máte od dotyčného nadělený headshot. Někteří slabší jedinci to nervově neunesou a kompenzují svůj menší skill právě cheatem. Co k tomu říci ? Snad jen, že ani tentokrát to není dobré řešení. Cheatující a tím velmi „rulézně“ hrající podvodník působí ty samé stavy jaké předtím zažíval on sám ostatním hráčům a tím se tato zhoubná atmosféra lavinovitě valí dál a dál.Špatné připojení na internet a málo výkonný hardware.Velký ping, lagující připojení, trhaný obraz (nízké fps) nedávám moc šancí na vyniknutí mezi ostatními hráči. Nevýkonný hardware se pomalu ale jistě stává nejméně problematickou položkou.. Díky konkurenci neustále klesající ceny počítačových komponent, dostatek návodů pro zrychlení grafiky a dnes již zastarávající enginy na nichž běží nejpopulárnější hry na GZ způsobuje, že nekvalitní připojení je tou hlavní noční můrou. Na analogovém modemu je hraní často opravdovou zatěžkávací zkouškou nervů a na mnoha místech naší republiky zbývá jediná další cenově dostupná alternativa – isdn. Isdn není v žádném případě definitivním řešením, je to pouze kompromis, kde často o loss a choke také není nouze a broadbandovým připojením to lze označit snad jen v reklamě.Máme tu tedy konečně rozumný a společensky přijatelný důvod pro přijmutí do naší „no-cheating“ komunity takto postižené cheatery ? Proboha ne !! Existuje mnoho hráčů, co si i na analog. modemech vedou velmi dobře a poradí si s protivníky mající o polovinu menší ping. Dále lze doporučit pokusit se jednak v rámci možností vyladit si připojení a hlavně vyhledávání serverů s menším počtem hrajících hráčů (doporučuji max. 16). Nemajetným školákům stěžujícím si na cenově nedostupný hardware poradím méně sledování „nováckých“ seriálů na gauči a raději vyhledat brigádu :-).Vyjmenovali jsme tu hlavní důvody vedoucí k podlehnutí lákadlu zvané cheat. Pevně věřím, že drtivá část čtenářů bude souhlasit s názorem, že jakákoliv kombinace nebo snad i všechny výše vyjmenované nevýhody v žádném případě neospravedlňují toto jednání. Většina z vás si jistě pamatuje tu nepříjemnou atmosféru všeobecného podezřívání panující ještě v nedávné době v komunitě hráčů CS. Ani dnes nejsou všelijaké hlguardy a csguardy všemocné, ale je tu cítit velká snaha o maximální zamezení podvodům a žádný cheater si už nemůže být jist, zda jeho jednání nebude prozrazeno.

folder_openPřiřazené štítky

Přední panel s USB

access_time04.duben 2020personRedakce

Snad už ani nemusím upozoroňovat, že vše, co se svými perifériemi a vůbec se svým počítačem uděláte, záleží pouze na vás a vy nesete zodpovědnost za případné škody.A co budeme potřebovat dnes?přední krytku do 3,5" nebo 5,25" pozice (záleží, kde budete chtít mít panel umístěn + na 5,25" záslepku se vejde víc portů, pokud jich máte na základní desce rozšiřujících více)USB kabel se dvěma konektory (případně více kablíků, podle počtu portů, které chcete na panelu mít) - dá se sehnat v Alzasoftu za necelých 100,- Kč. Více o kablíku napíšu níže.pro každý USB port pět prodlužovacích vodičů - délku volte podle vzdálenosti konektoru na základní desce a přední stěny kejsu, přidejte ještě pár čísel, aby kablík nebyl napnutý, ale dal se nějak rozumně zastrkat do rohů apod. - bylo by dobré, aby byly barevně odlišeny a úplně nejlepší, aby jejich barvy odpovídaly barvám vodičů, které jsou použity v zakoupeném rozšiřovacím USB kabeluteplem smršťovací bužírky (jde o speciální bužírky, které se používají, pokud např. spojujete dva vodiče - na jeden návleknete kus této bužírky, odsunete od místa pájení, aby se vám nesmrštila předem na nesprávném místě, spájíte konce vodičů k sobě, převléknete přes spoj tuto bužírku a na chvilinku ji zahřejete páječkou - těsně obejme a zaizoluje spoj) - velikost odpovídá tloušťce použitých prodlužovacích vodičů bastlící nářadíčko (vrtačku, páječku, lupenkovou pilku, pilník, šroubovák a ja nevím, co ještě všechno :))Podívejte se na kablík, který jste si koupili (nebo spíše možná koupíte). Je určen na zadní stěnu kejsu namísto jedné kovové záslepky na pozici PCI (AGP, ISA, ..) slotu. Navíc přívodní kablíky nejsou z nejdelších. My ale chceme mít konektory na přední straně kejsu, aby byly snadno přístupné (zejména, pokud vlastníte a často používáte USB flash disk).Konektory musíte z kovového držáku odšroubovat, šroubky nikam nezahazujte, budeme je potřebovat při upevňování konektorů na přední umělohmotnou záslepku. Protože jsou přívodní kablíky příliš krátké (alespoň to předpokládám), budeme je muset nastavit. Opatrně oddělte černý konektor (pro jistotu - to malé černé, co má dvě řady po pěti pinech :)) od kablíků. Odstřiněte je alespoň centimetr od konektoru, aby bylo na co připojit prodlužovací kablíky.Připravte si vedle sebe prodlužovací drátky a pro jistotu si je můžete seřadit podle toho černého konektoru, abyste je pájeli ve správném pořadí a na konci vše fungovalo jak má. Jednotlivé drátky (opravdu mi to přijde divné, říkat tomu drátky, ale stejně tak i vodiče, prostě pro to nenaleznu to pravé slovo, tak mi prosím promiňte :)) na každém konci zbavte kousku bužírky a návlékněte naň kousek teplem smršťovací bužírky (na každý konec jednu) a pak je jeden po druhém připájejte na konektor. Tady snad nemáte ani co zkazit - pokud spletete pořadí barev, budete si muset potom pamatovat, který drátek je který. Na konec převlékněte přes spoje teplem smršťovací bužírku a zahřejte ji (s touto akcí ještě ale chvíli počkejte - to pro případ, že byste nečetli článek celý, ale hned napoprvé si jej otevřeli a začli robiť :)).Stejně tak si připravte konce USB kablíků - tzn. sundejte kus velké bužírky (což jste už stejně asi udělali, abyste zjistili barvu jednotlivých vodičů) a pak každý jednotlivý drátek také na konci kousek odizolujte. Teplem smršťovací bužírku už máme na prodlužovacích vodičích, proto jen přípajíme odpovídající vodiče (raději si zkontrolujte, že prodlužovací vodič spojuje stejnou barvu - na konci kablíku od USB a na konci, který zbyl na malém černém konektoru) k sobě a zaizolujeme tep. smršť. bužírkou (i tady ještě malé strpení, vysvětlení je hned za závorkou, tečkou a mezerou :). Připojte nyní kablík k základní desce a odzkoušejte, zda je kablík v pořádku (nejspíš budete muset v BIOSu aktivovat tyto rozšířené USB porty). Pokud ano, můžete konečně zahřát ony tep. smršť. bužírky. Pokud ne, zkuste nějakým měřákem odzkoušet, který kablík je špatně zapájený a opravit to.Máme tedy kablík hotový a můžeme se vrhnout na úpravu přední záslepky. Pokud budete montovat do 3.5" pozice - super, protože kovový držák skvěle pasuje. Přiložte jej na záslepku a obkreslete všechny otvory (resp. dva velké pro USB a u otvorů pro šrouby asi jen označte střed). Vyberte vrták podle velikosti otvorů pro šrouby na kovovém držáku a do záslepky vyvrtejte čtyři otvory. Pak musíte udělat otvory pro USB porty. Můžete je vyříznout lupenkovou pilkou, která se bude sice trochu v umělé hmotě "dusit", ale dá se to přežít. Můžete vzít taky malou ruční vrtačku (pokud máte - taková hóódně tlustá tužka :)) s malým frézovým vrtáčkem a otvor takto vyfrézovat. Otvor pak pilníkem vypilujte k dokonalosti, tedy chtěl jsem říci k nakreslené hranici. Nebojte se opravdu až k hranici, aby se tam později vešel jakýkoliv konektor.Tím jsme v podstatě skončili. Zbývá přišroubovat oba USB porty na záslepku a tu vrátit na své místo. Prodlužovací kablíky nějak spojte, abyste neměli v kejsu stovky "volných" drátků, například izolepou. Pokud už máte v této oblasti něco zkušeností, asi vás to už napadlo samotné.Snad jsem vám dnes konečně poradil opravdu užitečně :))Původně vše vypadalo, že bude tentokrát článek bez fotografií. Na zahraničních serverech jsem našel asi pět článků od pěti různých autorů, kteří se právě tímto zabývali. Každému jsem napsal - ozval se jen jeden jediný a navíc s tím, že by radši fotky nikomu nepůjčoval, dokud nedokončí svoji práci (která byla mimochodem z ledna loňského roku). Nuž, nechtěl jsem to vzdát a snažil se ho "ukecat", nakonec mi napsal, že si to rozmyslí a ještě se ozve. Ozval se, ale o dost později (což je jeden z důvodů, proč článek nevyšel jako obvykle ve středu - tím druhým je náhlá nefunkčnost internetu na mé straně a tím nemohoucnost dodat článek) a navíc s konečným odmítnutím mé žádosti. Naštěstí dnes, kdy jsem se konečně na internet dostal mi odpověděl jiný človíček, který mi své fotky použít dovolil. Nenechte se zmást, že používá 4 porty a tím 5,25" záslepku. Mnohokrát tedy děkuji serveru ModdingPower a především jeho správci Manu-softovi za použité fotografie.Mimochodem, Manu-soft vám vzkazuje: "The ModdingPower.de team wish every czech modder out there much fun with our howtos. Modding will never stop!" (v překladu to znamená zhruba: Tým ModdingPower.de přeje všem českým "modderům" spoustu zábavy u našich návodů. Modifikování (dost těžko se slovo modding překládá - mod je od slova modifikace, takže asi tak, ale zní to dost divně :)) nikdy neskončí!)Autor článku: ps|spoke

folder_openPřiřazené štítky

Infografika: Deset trendů, které změnily to, jak pracujeme

access_time05.duben 2020personRedakce

Obrázek je lepší než tisíc slov, takže pokud se vám nechce číst, zkuste se přímo podívat na následující infografiku. Možná v ní najdete inspiraci pro vás samotné, ale třeba i pro vaši firmu. Co tedy bude mezi nejpodstatnějšími trendy v zaměstnáních v roce 2016? Práce na dálku, ale to už asi tušíte, že nejde o žádnou novinku či revoluci. Přizpůsobivé pracovní prostředí, čas i vůbec podmínky, pochopitelně za vydatné pomoci informačních technologií. Projeví se i větší vliv millenials nastupujících do rozhodujících pozic.Ještě více pozitivní pro zaměstnance a zaměstnávání bude více pozornosti věnované nalezení vhodnějšího souladu mezi prací a životem. Nebude chybět ani snaha o rozmanitost, ať už jde o pozornost věnovanou zaměstnávání žen a mužů. Informační technologie pomohou lépe měřit a zlepšovat výkon, ale hlavně efektivitu.Je dost jisté, že přivítáte i transparentnost, větší zapojení pomůcek pro kolaboraci, spolupráci týmů, ruku v ruce s větším zapojením zaměstnanců do rozhodovacích i řídících procesů. Nebude chybět ani sociální zodpovědnost, kdy společnosti pochopí, že je dobré více dávat a ne pouze brát.A poslední desátý bod? Ten předpokládá, že vše výše popsané pomůže k neustálému zlepšování.

folder_openPřiřazené štítky

Start-upy vedly k revoluci v současné pracovní kultuře

access_time05.duben 2020personRedakce

Co start-upy změnily? Náš pohled na práci.Celé generace si „kancelář“ představovaly jako sterilní místnost s kójemi, které jsou plné přepracovaných mužů a žen v nepohodlném pracovním oblečení. Když se naši rodiče ráno chystají do práce, ještě teď si mnozí z nás představí, že pracují v jednom z takových míst.Slovo kancelář ve světě start-upů ale znamená něco jiného – barevné útulné místnosti, kde jsou lidé v neformálním oblečení usazeni v pohodlných křeslech s notebookem na klíně.Rozdíl je jasný a zřejmý. Vznik těchto moderních start-upů způsobil změnu v tom, jak vnímáme svá pracoviště a kulturu práce.Změna kultury práceProč dochází ke změnám? V tomto případě změna přišla jako důsledek času, kultury, pravidel a všeho, co nová, současná generace upřednostňuje oproti těm předchozím. Kultura start-upů vznikla na základě nových přesvědčení, nadějí a motivací generace pracovníků, nejen jako revoluce proti zavedeným pracovním zvyklostem. Jde o přirozený evoluční pokrok.Generace, o které je řeč, je nejčastěji zmiňována jako mileniálové nebo generace Y. Jedinci z této generace jsou popisováni jako optimisticky ladění lidé jdoucí za svým cílem, efektivně si přizpůsobující věci kolem sebe – raději, než aby akceptovali kompromisy nebo se přizpůsobovali předchozím zajetým modelům.To je nejvíce patrné v jejich konceptu uvolněných přátelských pracovišť s minimálním či žádným dress-codem, rekreačních zařízeních a happy hours. Je to koncept, který byli schopni realizovat v reálném světě – a úspěšně!Aby nějaký start-upový sen došel naplnění, vyžaduje velkou dávku síly, odvahy a ochoty podstoupit riziko, se kterým do start-upu člověk vstupuje. Samozřejmě je nutné obětovat osobní čas, spánek, pohodlí a spoustu dalšího. V tomto ohledu není start-upová kultura zase tolik odlišná od pracovní kultury předešlých generací.Pochopitelně vznikly i start-upy, které byly noční můrou. Někteří lidé vysledují svůj pomalý úpadek a stále usilují o to, aby drželi krok s měnícími se nároky rychle se měnícího světa, zatímco jiní tvrdě narazí, shoří a zemřou bolestivou smrtí a jsou brzy zapomenuti. Start-upová kultura s sebou přinesla některá skvělá PRO, pořád má ale spoustu PROTI.Spojující prvek, který je společný téměř celé start-upové kultuře, je snaha jasně definovat hodnoty firmy a stát za nimi stejně jako za svým přesvědčením.Nedají se vyjmenovat obecné start-upové hodnoty, ale víme, že si mileniálové cení především inovace, otevřenosti v komunikaci, rozmanitosti; a přitom očividně ignorují (možná s trochou opovržení?) dříve zavedený systém pracovní hierarchie. Nezáleží na tom, jestli jste generálním ředitelem, šťastně umyjete své nádobí v kuchyňském dřezu stejně jako všichni ostatní.Zatím nevíme, jak dlouho tato změna v pracovních návycích bude trvat, nebo zdali je jen přechodná, to ukáže až čas. Ale pokud můžeme o této generaci něco s jistotou říct, pak to, že umí pracovat tvrdě a pařit ještě tvrději.

folder_openPřiřazené štítky

Rozhovor s Kanalizátorem o Xboxech 360 a konzolích obecně

access_time05.duben 2020personRedakce

Martine, která herní konzole je podle tvého názoru nejlepší volbou a proč?Na svém webu jsem tomu věnoval celou jednu stránku. Ale osobní preference jsou aktuálně Xbox 360, důvodů je dost, Full-HD hry, velký počet nových titulů, výkon, cena, modifikovatelnost.Jak vidíš vývoj herního konzolového průmyslu do budoucna? Myslíš si, že se Sony a Microsoft do budoucna zařídí tak, aby se dostali do zelí i Nintendu, které si jde vlastní cestou? (Mám na mysli Balance board a hry založené na ovládání pohybem).V tomhle ohledu jsem vizionář, ale samozřejmě záleží, jak vzdálená budoucnost je míněna. Osobně se nemohu dočkat promítání na rohovku, následováno displejem zabudovaném do polo-propustných kontaktních čoček, následováno magneticky usměrňovaným tokem fotonů generovaným přímo uvnitř optického nervu.Ovládání pravděpodobně začne elastickými náramky, které už dnes umí snímat pohyb šlach v zápěstí, a už jsem viděl na tomto senzoru založený prototyp „virtuální“ klávesnice. Nástupcem bude přímé snímání EEG bodů nějakým vkusným temenním obloukem. Ultimátně budou s tímto spojeny technologie mimo herní průmysl, a to digitalizace lidské mysli a „mozkové štěpy“ ergo studium/ profese/ pracovní zařazení :-).Zda bude vývoj přímo spjat s herním průmyslem není jisté, ale docela pravděpodobné, finance v herním průmyslu jsou již dnes počítány v řádech miliard. A není tajemstvím, že například grafické karty jsou tím, čím jsou dnes právě díky hernímu průmyslu. Požadavek ze strany uživatelů je více než jistý, a firma, která by v tomto směru zůstala pozadu by se dobrovolně dostala do pozadí. Očekávám tedy, že každý kdo bude chtít zůstat na trhu bude muset jít s dobou…na jménu firmy v tomto ohledu nezáleží.Jak se díváš na rovinu, kde se setkávají konzole a PC. Máš pocit, že herní konzole budou mít stále větší prioritu kvůli pirátství a větším ziskům oproti PC, jako tomu bylo doposud a nebo se tento trend zastaví?Pamatuji doby, kdy bych na PC nedal dopustit, ty doby jsou dávno pryč. Člověk už dnes nemá tu sílu se s tím svým PC tolik mazlit, ale častěji na něm pracuje, a když se pak chce odreagovat, tak není zvědavý na nějaké nekompatibility, nebo zdlouhavé instalace, chce si prostě v klidu pustit hru a relaxovat.PC je stále mnohem dostupnější než konzole a samozřejmě univerzálnější, ale kdo jednou na vlastní kůži okusí konzoli má velkou šanci, že už zůstane, výhody konzolí jsou nesporné, a ceny jsou každým dnem příznivější. Co se týče pirátství, to se objevuje snad úplně na všech platformách, a osobně si nemyslím, že by proto ovlivňovalo poměr PC/konzoloví příznivci.Máš představu, kolik se zhruba prodalo kusů jednotlivých next-gen konzolí?A on ji snad někdo nemá? :-) - viz. Wikipedie.Osobně nevím jak staré či přesné jsou to výsledky, ale jako vodítko myslím stačí.Jaký je tvůj názor na velké ztráty a celkově nečekaný neúspěch PS3? Jaké jsou podle tebe hlavní důvody propadnutí této konzole?Netuším, na kolik jsou moje odhady konspirace a na kolik realita. Ale :-)Sony udělali krok směrem ne k minimalizaci, ale k totálnímu zamezení pirátství, a ať jim pánbůh vrazí taky jednu za mě, ono jim to s PS3 vyšlo. Microsoft se o to samé pokouší už dlouho, a to s proměnlivým, především časově nestabilním výsledkem. Myslím, že lze říci, že modifikovatelnost nezanedbatelně ovlivňuje prodejnost. A jelikož si nedovedu představit, že by se v nějaké dohledné době prosadila trvalá nemodifikovatelnost na všech konzolových platformách, je dle mého soudu nemodifikovatelnost nepřímým účastníkem marketingu, a přímo ovlivňuje prodejnost.Co se týče prodejnosti PS3 jako takové, myslím, že hodně zklamal marketing. Mnoho posouvání samotného data vypuštění, nedostatek her, nedostupnost konzole v době vypuštění, atd. Například o vypuštění Tekken 6 na Xbox už vůbec nevím co si myslet… (původně to totiž byla čistě Playstation záležitost - pozn. redakce) V další otázce trochu odbočím – hraješ hry? A pokud ano, na čem je hraješ a jaké jsou tvé oblíbené a na jaké se nejvíc těšíš?Hraju! Bez toho jako bych nebyl. Nejoblíbenější hrou bývá ta, kterou právě hraju, nejlepší hrou ta dohraná, nejvíc se těším na ty, co jsem ještě nehrál :-)Na Xbox 360 je to aktuálně Forza 3 a COD MW2 které už jedu na Veterána.Pokud bych měl udat žebříček, bylo by to převážně podle stráveného času. Ale takový ten best výběr: Snipes (1982), UGH, série Doom, série Diablo, série Horké Léto, série Thief, série Serious Sam, série Unreal Tournament, série Call Of DutyV čem spatřuješ největší slabiny současných next-gen konzolí, ať už technologické, či marketingové?Konzolím jako takovým bych toho tolik nevyčítal, tak jak se vyvíjí PC, vyvíjí se i konzole. Marketing už je dnes také o něčem jiném, než v dobách kdy konzolových nadšenců u nás bylo poskromnu, a to ještě zásadně PS-káři.Pokud bych měl opravdu něco vyčítat, tak jsou to ceny herních titulů, obzvláště novinek. Názor, že bez předražených her by nebylo pirátství, nebo dokonce že kvůli pirátství jsou hry předražené je silně naivní. Ale věřím tomu, že míra pirátství je odrazem míry předraženosti.Tzv. flashnutí mechaniky neboli přehrání firmwaru mechaniky jiným je způsob, jak lze hrát na Xboxu 360 zálohy originálních her. V čem je tato procedura tak složitá, že se nedoporučuje dělat začátečníkům doma a jaký má průběh?Maximální mírou jde o zkušenosti a technické zázemí. Osobně jsem dostal pistolovou pájku v 6ti a 386ku v 8mi. Od té doby letuju, programuju, zajímám se o svět HW i SW. Některé informace jak co funguje, jsou ze školy, některé z internetu, některé z knih. Pokud se do stejné operace bude pouštět netechnický člověk, informační deficit se mu bude špatně dohánět.Budiž příkladem, že když jsem se připravoval na flashnutí prvního kusu – mého vlastního, strávil jsem studiem celý měsíc, než jsem s čímkoliv začal! Pointou zde není to, že je to neúměrně více, než s tím stráví běžný uživatel, který ani nemusí 100% tutoriál pochopit, a přesto může uspět. Pointou bylo to, že jsem byl připraven na každou situaci, a úspěch nebyla náhoda, ale 100% opakovatelný výsledek!Žádný tutoriál nemůže podchytit všechny možnosti, některé z nich si v jistých bodech mohou dokonce protiřečit, z osobní zkušenosti mohu říci, že cca 1 z 50 mechanik se může chovat trošku jinak, např. delší doba startu, odmítnutí standardních příkazů, atd. A právě zde nastupují zkušenosti, díky kterým jsem připraven i na tyto situace, a i přes nepřízeň jsem schopen proces zdárně dokončit.Do konzolí PS2 se za stejným účelem umisťoval speciální čip, ale proslýchá se, že zálohy originálních her na PS3 hrát nelze. Není tento zjevný boj proti pirátství pro Sony spíše kontraproduktivní, když jí na základě této skutečnosti utíkají potenciální zájemci ke konkurenci?Vzhledem k tomu že nikomu jinému kromě Sony se stejného výsledku nepodařilo dosáhnout, je to (zatím) pro Sony spíše nevýhodou. Aktuálně je znám způsob jak na PS3 spouštět myslím PS2 nebo PS1 hry, to ovšem neberu jako velký hackerský úspěch.Osobně se domnívám, že za nemodifikovatelností PS3 nestojí pouze „kvality“ výrobku, ale tuto konspiraci bych raději nerozvíjel…Jak se díváš na současný fenomén hudebních her typu Rock Band a Guitar Hero? Počítáš do budoucna s dalšími díly a nebo se domníváš, že tento typ hry se bude lidem čím dál víc zajídat, což se už začíná pomalu dít?Pro mne byla v tomto směru první hrou Guitar Hero III pro Wii. Přineslo to něco úplně nového, a strávil jsem u toho hodně času, ale o následující, „opakující“ se titulky jsem už takový zájem neměl. Myslím, že jde o tu vlastní inovaci, pokud dokáží nové hry nabídnout více, než jen jiný výběr skladeb, potom budou hráčsky zajímavé, a zdaleka se nemusí inovace omezovat pouze na „hudební“ hry.Další otázka se týká dosti diskutovaného tématu kvality gamepadů od Xbox 360 a Playstationu 3. Je samozřejmé, že spokojenost s jejich užíváním je subjektivní, ale kdybys to měl rozhodnout, který bys uvedl jako ten lepší, přesnější, zkrátka uživatelsky přívětivější?Přiznám bez mučení, že ovladač od PS3 jsem měl v ruce pouze na nesrovnatelně kratší zlomek času než ten od X360tky. Subjektivní dojem byl jednoznačný, Xboxový ovladač mi lépe padnul do ruky, ovšem nemluvím o ergonomii, ale o mohutnosti. Mám poměrně „široké“ dlaně, a PS3 ovladač se mi v nich ztrácel. Taktéž jsem měl možnost porovnat hraní Wolfensteina jak na PS3 tak na X360tce, a za sebe mohu říci, že mi ovládání připadalo srovnatelné.Celkově bych to potom shrnul tak, že pokud budu vybírat herní konzoli, tak to rozhodně nebude podle kvality zpracování ovladače, ale ať už vyberu PS3 nebo X360 není důvod být ovladačem zklamaný.Co herní příslušenství jako kytary, bubny, volanty atp.? Nepřipadá ti to všechno tak trochu předražené? A co říkáš ceny her? Proč jsou podle tebe hry na konzole dražší, než na PC? Jsi toho názoru, že by zde mohla hrát roli lehčí dosažitelnost PC her a jejich snadnější vypalování?Abych řekl úplnou pravdu, naopak mi to připadá levné. Beru to tak, že je to přece kus HW, který musí být odolný, stabilní, vydržet pád, náraz, v případě volantu je tu také feedback který musí mít sílu, ale nesmí být „utrhnutelný“. Musí mít malou spotřebu, velmi často je totiž bezdrátový, atd. Řekl bych, že jestli ty ovladače splňují to, co od nich já očekávám, tak jsou ještě za rozumný peníz.Větší cenu hry na konzole připisuji jednoznačně vyšším nárokům na vývoj. Jde přece už jen o to, že pokud se vyskytnou chyby u PC hry, tak se prostě vytvoří update, hra si jej dnes už automaticky stáhne, nainstaluje, a je po problému – u konzolí toto zdaleka není tak jednoduché. Konzolové hry tedy musejí projít důslednější kontrolou, vzhledem k tomu že u většiny konzolí není možný žádný druh updatu her, může zásadnější chyba celou hru potopit.Máš představu, co mohou herní konzole nabídnout do budoucna? Jakých novinek ve smyslu technologií bychom se mohli dočkat?Něco málo už jsem nastínil. Velký vliv čekám s aktivním příchodem nano-technologií, který se předpokládá příští rok. Ve zkratce lze říci, že v konečném důsledku se bude jednat o drastické změny ve velikosti, spotřebě a výkonu výpočetní techniky, a to se jistě následně promítne i do herního průmyslu a světa herních konzolí. Pro představu… zkuste si představit výpočetní systém, který má výkon několika-tisíci násobku vašeho PC, při tom není větší než USB klíčenka, a na tužkovou baterii vydrží běžet měsíc :-) Samozřejmě to nás nečeká hned příští rok, ale technologie která to umožní by měla oficiálně startovat příští rok.Pravděpodobně se do budoucna smaže mnoho nevýhod, které dnes bereme jako samozřejmé. Tak například dnes hraju nejraději doma, mám tam velkou LCD TV, kvalitní audio a především samotnou konzoli. Ovšem co když se najde konzole tak malá, že ji bude možné připnout na rukáv, obraz budu mít přes celé zorné pole, zvuk bude prostorový bez sebemenšího rušení z okolí, a k ovládání bude sloužit elegantní náramek na zápěstí? Nejspíše pak bude největším problémem dostatečný počet herních titulů :-)

folder_openPřiřazené štítky

Recenze NAVIGON 8410

access_time04.květen 2020personRedakce

Navigace NAVIGON není třeba dlouze představovat, protože tu již nějaký ten rok útočí na vrchol trhu s GPS přístroji. Nadvláda TOMTOMU, případně GARMINU tak již brzo skončí vzhledem k velkému technologickému vývoji navigací NAVIGON.Před několika roky přišly modely 7110 a 8110, které velmi dobře zaútočili na TOP modely GPS navigací ostatních výrobců. V této recenzi se budeme zabývat posledním TOP modelem navigací NAVIGON, konkrétně typem 8410. Na trhu je ještě verze 8450 Live, která má navíc modul, kdo kterého zasunete SIM kartu, která Vám zpřístupní služby NAVIGON Live Services.Již před pár měsíci, kdy jsem viděl první obrázky a první technickou specifikaci, jsem byl naprosto nadšen. Ostatně jsem nadšen vždy při uvedení nějakého TOP modelu navigací NAVIGON. Nejvíce mě asi ohromil 5-ti palcový skleněný displej, rychlý procesor o taktu 600Mhz a nová funkce REAL CITY VIEW 3D, kdy si při navigaci připadáte jak v počítačové hře, ve které se Vám zobrazuje vymodelovaný reálný svět.Pojďme se podívat na navigaci podrobněji. V základním balení kromě navigace samotné najdeme velmi bohaté příslušenství. V krabici tak najdeme síťovou nabíječku, kterou lze nabíjet navigaci s elektrické zásuvky, dále autonabíječku, v jejímž kabelu je integrována anténa pro příjem dopravních informací, ochranný pytlík, USB kabel, manuál v českém jazyce. CD se softwarem v balení nehledejte, ten je uložen přímo v paměti navigace, takže ho lze nainstalovat po připojení přístroje k počítači. Také v balení najdeme samolepky, které je dobré nalepit na okno automobilu, v případě že necháváme navigaci v autě. Na samolepkách je informace, že navigace je chráněna PINem, který znemožní případnému zloději další používání GPS přístroje. Možná je ale lepší na navigaci v autě neupozorňovat. Osobně parkuji na relativně bezpečných místech, takže navigaci nechávám dost často na držáku, nicméně nejbezpečnější je samozřejmě navigaci z auta vyndat. Ještě jsem zapomněl na držák navigace, který se připevňuje na čelní sklo automobilu.Navigon vymyslel novou konstrukci, a držák se nám podstatně zmenšil, oproti chapadlovitým držákům, které byly u modelů 7110 a 8×10. Byly to výborné aktivní držáky, i když je pravda, že časem se mohla velká přísavka trochu unavit a držák svoji váhou padal dolů. Navigon vymyslel kompaktnější držák, který má nový upínací mechanismus, který vypadá velmi bytelně a myslím si, že se jen tak hned neunaví, ani když ho necháte na přímém slunci. Opět je aktivní, takže nemusíte neustále připojovat kabel nabíječky.Samotné navigaci vévodí, jak již jsem zmínil, velký 5-ti palcový skleněný displej. Tento displej je kapacitní, takže nezáleží jakou silou se ho dotknete, ale spíše záleží na velikosti plochy prstu, kterou se ho dotýkáte. Stejné displeje nalezneme například v iPhonu. Displej je lemován černým rámem, který je zapouzdřen stříbrným kovovým elementem. Navigace díky němu vypadá opět velmi luxusně, jako pravý šperk. V levém spodním rohu je integrovaný mikrofon, který je součástí integrovaného bluetooth handsfree. Na levé hraně přístroje najdeme slot pro připojení DVB-T modulu. Tento modul jsem neměl v době testování k dispozici, nicméně, pokud se mi ho podaří získat, jistě ho také otestuji. Díky němu lze sledovat digitální televizní vysílání přímo na displeji navigace. Za jízdy to však raději nezkoušejte, je to krajně nebezpečné. Na spodní hraně navigace najdeme miniUSB konektor pro připojení datového kabelu, případně nabíječky, hned vedle je audio konektor typu jack o rozměru 3,5mm, pak zde najdeme mikrospínač RESET, slot na microSD karty, ve kterém je vložena 2GB karta. Na horní hraně najdeme stříbrné zapuštěné tlačítko pro zapínání a vypínání navigace. Záda navigace jsou vyvedená v černém matném provedení. Kromě konektoru pro připojení navigace do držáku je zde také žebrování, které kryje reproduktory. Také je zde konektor pro připojení externí GPS antény, který je zakryt gumovou krytkou.V srdci navigace bije procesor Centrality o taktu 600Mhz. Vzhledem k pokročilému 3D zobrazení mapy je výkon opravdu potřeba, takže navigace má opravdu velmi rychlé odezvy a celkový obraz při navigování je velmi plynulý. O navigování si však řekneme o pár řádek níže.Po zapnutí přístroje se nám zobrazí hlavní menu, ve kterém je možné si vybrat mezi čtyřmi hlavními funkcemi. NAVIGACE, TV, Multimediální přehrávač a Telefon. V případě, že není připojen televizní modul, je tato volba zašedlá. Funkce multimediální přehrávač Vám umožní prohlížet fotografie, přehrávat hudbu a filmy přímo z paměťové karty. To mě velmi potěšilo, protože díky tomu není navigace tak moc jednoúčelové zařízení, ale stává se z ní multimediální centrum, které Vám nahradí drahé DVD přehrávače integrované do palubních desek, případně hlavových opěrek automobilů. Co mě ale nepotěšilo, byla základní nabídka přehrávaných formátů. Co se týká videa, tak lze přehrávat formát WMV, z audia si NAVIGON poradí s formátem WMA, a v případě obrazových formátů je možné použít JPG, BMP. Ostatní formáty jako MP3, AVI, atd. je možné přehrávat pouze po zakoupení příslušných kodeků na www.navigon.comV základním menu najdeme dále volbu TELEFON. Přístroj má rozhraní bluetooth, díky kterému je možné použít navigaci jako handsfree. Párování jsem zkoušel z telefony NOKIA 5800 a 6500 a vše proběhlo bez problémů. Po spárování přístrojů je možné přenést do paměti navigace telefonní seznam. V něm je pak možné fulltextově vyhledávat pomocí virtuální klávesnice. Dále je možné načíst z telefonu historii hovorů a také je možné předvolit 4 nejpoužívanější čísla do kláves rychlé volby.Pojďme se však již věnovat samotné navigaci. Veškerá grafika v menu je naladěna do černých barev. Menu v podstatě shodné s předchozími modely. Proč ale měnit něco, co je perfektní, že? Takže v základním navigačním menu jsou čtyři velká tlačítka NOVÝ CÍL, MOJE CÍLE, DOMŮ a ZOBRAZIT MAPU. Po klepnutí na NOVÝ CÍL je možné ihned zadávat adresu, případně bod zájmu. Zadávání je velmi intuitivní a pohodlné. Přes celý displej se nám zobrazí virtuální klávesnice, ze které postupně mizí písmena, podle existujících kombinací názvů měst, ulic a čísel popisných. Pokud máme zadán cíl, stačí se dotknout tlačítka SPUSTIT NAVIGACI a můžeme startovat motor. Máme však také možnost stisknout tlačítko možnosti a nechat si zobrazit informace o cíli, tento cíl uložit, případně zobrazit na mapě, dále je možné cíl přidat k trase, hledat v jeho okolí a také zde máme volbu zadat souřadnice. Pokud však spustíme navigaci, začne se nám generovat trasa a pokud máme aktivovánu funkci MY ROUTE, nabídnou se nám tři různé alternativy cesty. Tato funkce nám nabídne optimální trasu, rychlou trasu a případně trasu, po které jezdíte nejčastěji. Tato poslední volba funguje tak, že navigace se sama učí trasy, kudy nejčastěji jezdíte a podle toho pak vyhodnotí Vaši oblíbenou trasu. NAVIGON 2410 vs NAVIGON 8410 vs NAVIGON 8310Samotné navigování s NAVIGONEM 8410 je pak velký zážitek. Díky rychlému procesoru, který bije v srdci NAVIGONU je obraz velmi plynulý. Navigon konečně pochopil, že k velmi pěkné grafice je potřeba dodat taky velký výkon, aby navigace byla plynulá. Takto plynulý obraz jsem na jiné navigaci neviděl. Navigon má absolutně perfektní zobrazení mapy i všech potřebných údajů. Ve spodní části obrazovky se zobrazují ovládací tlačítka, v levé části je indikátor změny směru a v pravé části jsou dvě konfigurovatelné pole kde se zobrazuje aktuální rychlost, čas do cíle, vzdálenost do cíle, případně nadmořská výška. Díky funkcím jako je PANORAMA 3D si můžete vychutnat 3D krajinu, LANDMARK 3D Vám zobrazí zajímavá místa v 3D, funkce CITIVIEW 3D Vám zase zobrazí obrysy budov, a jako třešnička na dortu je funkce REALCITY 3D. Pokud je daná oblast zmapována pomocí této technologie nebudete věřit vlastním očím. Na displeji navigace se Vám zobrazí trojrozměrný svět, ve kterém budete vedeny 3D ukazateli. Uvidíte 3D budovy, stromy, autobusové zastávky, uvidíte silnici, která je reálně pokreslena jízdními pruhy a přechody. To je absolutně unikátní funkce. V České republice si ji zatím moc neužijeme, ale pokud vyjedete za hranice, budete zírat, stejně jako jsem zíral já. To už je opravdu poslední stupeň od navigace, kterou nám jistě brzo nabídne GOOGLE a jeho street view, což je již zobrazení reality.Navigon je naplněn po okraj nerůznějšími navigačními vychytávkami, kromě již zmíněných funkcí, bych jmenoval ještě tyto. V paměti navigace jsou uloženy informace o dopravních značkách, takže se Vám v mapě zobrazují zákazy předjíždění, různá omezení rychlosti a další typy značek. Dále Navigon umí navigovat v jízdních pruzích, díky funkci REALITY VIEW Vám zase zobrazí složité dopravní tepny, tedy hlavně sjezdy z dálnic v grafické podobě. Navigon Vás také bude varovat před prudkými zatáčkami, dopravními zácpami a poskytne Vám informace o nejbližším parkovišti. Je toho opravdu hodně co NAVIGON umí. Všechny tyto funkce ho katapultuji na vrchol navigačního nebe. Zmíním také perfektní hlasovou navigaci, která obsahuje více než 200 hlasových povelů. Díky tomu na Vás tak navigace mluví příjemným ženským hlasem, který je zasazen do plynulých vět.Velkou novinkou je funkce záznam trasy, díky kterému lze projížděnou trasu zaznamenávat ve formátu KLM. Ten je pak možné otevřít například v GOOGLE EARTH a nechat si zobrazit projetou trasu

folder_openPřiřazené štítky

Pokrok počítačových her aneb byznys je všude

access_time13.květen 2020personRedakce

Oblast počítačových her se dynamicky rozvíjí a rychle roste, bohužel však ne vždy k našemu prospěchu a naše herní srdce často skomírá nad výsledkem.Počítačové hry již mají za sebou nějakou tu historii a za posledních 10 let se z her stal dokonce i výborný komerční produkt schopný tvořit slušné zisky. Zatímco na počátku devadesátých let se hry prodávaly svým nápadem a originalitou, dnes vítězí zejména přepracované starší tituly s vyšperkovanou 3D grafikou a vykradeným nápadem z jiné hry pod hlavičkou silného distributora, který se díky silnému marketingu postará o slušné obraty. Popravdě řečeno jsem veskrze zklamán vývojem v herní oblasti. Pozoruji vývoj již více než deset let a v posledních letech zaznamenávám jakýsi úbytek nápadů a přehršel dalších a dalších klonů a kopií. Aneb trh ovládá už i hry a nic není víc, než utržené peníze...Velmi dobře si vzpomínám, jak jsem svého času pařil a propadl závislosti na legendární strategii UFO: Enemy Unknown. Na svou dobu naprosto originální nápad, kombinace tahové a budovatelské strategie a promakaný, neustále se vyvíjejí příběh mě dostal natolik, že jsem pár týdnů nemyslel na nic jiného, než na UFO a cizáckou bázi. Dodnes tuto hru považuji za jednu z nejlepších her vůbec a občas si ji musím znovu celou zahrát. Bohužel musím konstatovat, že jsem zatím nenašel jedinou hru, která by jí dokázala přinejmenším konkurovat. Právě na počátku devadesátých let se utvořily základní žánry počítačového hraní a základní vzorové hry, na jejichž základních kamenech jsou položeny i hry konkurenční. Učebnicovým příkladem budiž kategorie 3D akčních her s průkopnickým Wolfensteinem 3D. Na tehdejší dobu naprostý unikát, první hra ve 3D prostředí. Vzpomínám na svého bývalého spolužáka, který každý výstřel ze samopalu prožíval slastnou rozkoší, a s orgastickým úžasem se kochal pohledy na odlétávací fašisty v hnědé uniformě. Vývoj šel rychle kupředu a světu byl představen Doom. Grafika si výrazně polepšila, 3D prostředí už bylo opravdu třírozměrné akorát ještě ty postavičky byly jen jako rozmáznuté plivance na obrazovce. To vyřešil Quake a zdá se to být dokonalé.To byl však velký omyl, to nejlepší bylo teprve za dveřmi. Rok 1996 znamenal skutečný průlom ve vývoji počítačových her díky fenoménu 3D grafický akcelerátor. Ze hry zmizely čtverečkové pixely, textury se nádherně rozmázly bilineární filtrací a do hry se konečně dostaly efekty, které umožnily dostat počítačovou hru na úroveň reality okolního prostředí. Lidské oko se kochalo grafickými detaily a novými vymoženostmi, které umocnily pocity a atmosféru hraní minimálně o třídu výše. Prakticky všechny žánry her byly převedeny do 3D prostředí a dalo by se říci, že zde je černý milník, který rozpoutal obrovský byznys a honbu za penězi. Vzpomínám si, když jsem doma spustil první hru na své nové 3Dfx Voodoo kartě. Šílel jsem radostí, když jsem hrál Turoka a nevěřil jsem svým očím, co počítač dokáže vyprodukovat. Postupem času ovšem člověku dojde, že ta zábava byla jen díky té špičkové grafice a nikoli díky hře samé. Hry zkrátka bohatě začaly zneužívat toho, co jim herní hardware umožnil.Na scénu nastoupil Quake2 v celé parádě a od této doby se začalo masivně licencovat a klonovat. Trh začaly zaplavovat různorodé 3D akce položené na licenčním Quake či konkurenčním Unreal grafickém enginu. Originalita na bodu mrazu, nové nápady nevidím, herní motivy se trapně opakují a předělávka střídá předělávku. Můžeme jmenovat: Sin, Blood, Requiem ale i opěvovaný Return to Castle Wolfenstein či nadcházející Doom 3. Poslední dobou mám zkrátka pocit, jakoby se vývoj zastavil. O špičkovou originální hru dnes již člověk nezavadí. Snad jen česká hitovka Operation Flashpoint, úctyhodná strategická 3D akční simulace války a komplexního válečného souboje je vzácnou výjimkou, že to přeci jen jde. I přesto, že hra má své nesporné chyby, hráč se zde setkává s tak komplexní hrou, jako snad nikdy předtím. Boje na třech rozlehlých ostrovech, absolutní možnost volného pohybu, možnost ovládání všech dostupných dopravních prostředků, rádiová komunikace mezi vojáky, strhující válečná atmosféra, dokonalý editor misí a výborná grafika. Snad jen interaktivní válečná kampaň mi tu chybí. Pravdou je, že Flashpoint není pro začínající zelenáče, nicméně pro opravdové herní nadšence je to nekonečný klenot se spoustou nepřeberných možností.Vývoj her se zkrátka svázal s pokrokem výkonu procesorů a grafických karet. Vždyť se podívejte kolem sebe. Co je originálního v novém Wolfensteinovi? Zhola nic, akorát nový 3D kabát. Možná Medal Of Honor: Allied Assault se pokusil o rozčeření vody novými nápady, ale zas až tolik jich nebylo. Jinak má člověk pocit, že hraje pořád jedno a to samé. Stejně tak vezměme v úvahu sérii hokejů NHL od EA Sports. Každoročně NHL kritizujeme za chyby v hratelnosti, inteligenci soupeře, brankářích a stejně nám na podzim nachystají novou verzi s pouze kosmetickými změnami a zmiňované chyby stále zůstávají. Proč se více snažit? Netřeba, konkurence neexistuje, nic lepšího pod sluncem není. Hry se prostě staly klasickým zbožím jako každé jiné a jde jen o to přidat si na krabici cedulku NEW jako to dělávají výrobci pracího prášku. Všude člověk slyší, že klonování je zakázáno, ale v herní oblasti to zřejmě neplatí. Škoda.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Herní příslušenství na dotaz ještě

HWMag - Multi-GPU zítřka: Triple SLI a CrossFireX

access_time01.duben 2020personRedakce

Pokud nepočítáme zkrachovalé 3dfx, jehož Scan Line Interleave bylo první multi-GPU technologií pro hráče, v novodobé historii to byla nVidia, která tuto koncepci jako první oživila. Od svého uvedení SLI urazilo velký kus cesty, přesto však základní princip zůstal stále stejný - dva nebo 2^n identických čipů spolupracují na rednerování výsledného obrazu. Tyto základní omezení multi-GPU technologií, tedy identičnost čipů a počet rovný mocnině dvou, ale brzy padnou.Triple SLIPřes fiasko, jakým bylo Quad SLI, se nVidia opět pouští do multi-GPU technologie s více než dvěma grafickými jádry. SLI se třemi kartami ještě nemá oficiální jméno, a tak se mu říká Triple SLI, krátce Tri-SLI nebo prostě trojité SLI. Tato technologie má být oficiálně představena s příchodem nových čipových sad pro Intel a AMD, nForce 780i/780a SLI. nVidia si ale připravovala půdu již více než rok předem.Před několika týdny unikl na internet obrázek ukazující tři GeForce 8800 Ultra spojené speciálním můstkem. Zde ovšem leží i největší problém Triple SLI, který zřejmě zabrání jeho rozšíření: všechno nasvědčuje tomu, že trojité SLI totiž bude fungovat výhradně s GeForce 8800 ve verzích GTX a Ultra, neboť tyto karty jako jediné mají dva konektory pro SLI můstek.Princip fungování Tri-SLI můstku je vskutku jednoduchý - propojuje karty tak, že mezi každou dvojicí je jedno spojení. Dá se předpokládat, že GeForce 8800GTX měla dva SLI konektory právě z tohoto důvodu. Ke zmíněné "přípravě půdy" se počítá také vydání čipové sady nForce 680i SLI, která nabízí tři PCI Express sloty pro grafické karty, zatím je ale nebylo možno využít. Vedle nForce 780a/780i uzavírá nForce 680i trojici čipsetů, na kterých Tri-SLI poběží.Jak již bylo zmíněno, Triple SLI je výsadou vyšších variant GeForce 8800. Nové GeForce 8800GT s jádrem G92, jejichž vydání (29.10.) se blíží mílovými kroky (mimochodem, prý půjde o tzv. hard launch, takže karty budou v den vydání dostupné v obchodech), trojité SLI podporovat nebude, protože tištěný spoj karty má pouze jeden konektor pro SLI můstek. Vzhledem k očekávanému výkonu nové karty, který by mohl ohrožovat i současnou vlajkovou loď, a také její příznivější spotřebě díky 65nm výrobnímu postupu, je to velká škoda. Nelze vyloučit, že nVidia někdy zprovozní Tri-SLI softwarově, podobně jako nyní funguje standardní SLI i bez propojky, to už ovšem budou na trhu úplně jiné karty.Hybrid SLIHybridní SLI slibuje zrušení dalšího omezení dnešních multi-GPU systémů, kterým je nutnost použít stejné čipy. Také je to způsob, jak zužitkovat sílu integrovaného grafického jádra, které by při zapojení samostatného akcelerátoru zůstalo úplně plonkové. Podporu hybridního SLI má přinést čipset s kódovým označením MCP78, který bude obsahovat integrované grafické jádro odvozené od řady GeForce 8. Na papíře vypadá tato technologie velmi pěkně: ve spojení s low-endovými GeForce slibuje nVidia nárůsty výkonu v řádu desítek procent.Teoreticky má ale hybridní SLI daleko větší potenciál - i za předpokladu, že kombinovatelnost karet bude omezena na jednu generaci, má zákazník stále velký výběr a může navýšit grafický výkon svého stroje přesně podle svých aktuálních finančních možností. Dále hybridní SLI umožní vypnout samostatný grafický akcelerátor, když zrovna není vyžadován jeho výkon. To se bude hodit zejména u notebooků, i mnozí uživatelé desktopových počítačů ale tuto výhodu ocení. Nejde totiž jen o spotřebu a teplo, ale také o hluk.Někde jsem zahlédl zprávu, že GeForce 8800GT (G92) bude fungovat ve SLI se staršími GeForce 8800, není to ale nic oficiálního, takže to nakonec může být úplně jinak.Nyní se pojďme podívat, co ve svém kotlíku kuchtí konkurence.AMD/ATi: CrossFireXATi sice nabízela multi-GPU řešení pro profesionální sféru už před uvedením SLI, jako řešení pro hráče se ale CrossFire objevilo téměř s ročním zpožděním po SLI a jeho použitelnost zpočátku nebyla nijak oslnivá. Během prvních několika měsíců své existence ale CrossFire prodělalo rychlý vývoj a v době uvedení Radeonů X1900 už mu nebylo moc co vytknout. Mnozí kritizovali externí propojku, proto ATi přešla na interní můstek ve stylu SLI můstku u nVidie. Dvě omezení zmíněná již v předchozí kapitole se ale týkají i CrossFire - zatím nelze zapojit lichý počet karet a možnost zapojení různých čipů jsou dosti omezené.Jediné tři čipy, které se mezi sebou dají skutečně kombinovat, jsou R423, R480 a R430 - tedy Radeony X800/X850. Frekvence, velikost využívané paměti a počet aktivních pipelines se ale vždy upraví na úroveň slabší karty, takže efektivita některých kombinací není příliš dobrá.Výše zmiňované problémy má vyřešit CrossFireX - jakási druhá generace CrossFire. Pod CrossFireX spadá hned několik technologií.Tripod, QuadFireTechnologie, které zatím známe pod názvy Tripod a QuadFire, se překvapivě týkají možnosti zapojit do CrossFire tři nebo čtyři karty. Můžeme pouze domýšlet, jestli i tyto módy budou vyžadovat speciální můstek, nicméně pokud ano, kompatibilita s širším spektrem karet by neměl být problém - dva konektory pro CF můstky mají totiž všechny karty s jádry RV570/RV560 (Radeony X1950GT/Pro a Radeon X1650XT) a všechny Radeony řady HD2000 kromě nízkoprofilových verzí. Pokud by CrossFireX skutečně vyžadovalo přítomnost konektorů pro interní můstky, pak naopak můžeme ze seznamu podporovaných karet vyškrtnout Radeony X1900 a X1950XT/XTX s jádrem R580 a všechny starší Radeony.Nyní k pevným faktům - Tripod a QuadFire budou vyžadovat čipset AMD 790FX. Pokud bude rozšíření Tri-SLI bránit malý počet podporovaných karet, pak řešení od AMD/ATi "dojede" na malý počet použitelných čipsetů. Jelikož AMD 790FX ještě není oficiálně vydán, AMD/ATi bude narozdíl od nVidie začínat de facto od nuly a platforma Intelu nebude podchycena vůbec. Narozdíl od nVidie ale AMD může propagovat celou platformu procesoru, čipsetu a grafického akcelerátoru: možná si vzpomenete, že Phenom se třemi nebo čtyřmi jádry, AMD 790FX a high-endové řešení od ATi AMD interně nazývá jako platformu "Spider".ATi oficiálně tvrdí, že dvě karty podávají 180% výkonu jedné karty, se třemi kartami je to 260% a se čtyřmi už něco přes 300%. Tato čísla bych ovšem nebral moc vážně, neb jsou evidentně jaksi střelená od boku: efektivita CrossFire je v některých případech i vyšší, než 80%, naopak někdy nefunguje, tak jak má a je tedy přinejmenším odvážné udávat "obecně platnou" hodnotu.Sami si asi domyslíte, že největším problémem budou ovladače - současné CrossFire podává zejména v DirectX 10 velmi rozporuplné výsledky a na driverech je očividně mnoho práce. ATi nicméně slibuje, že v nejdůležitějších DirectX 10 hrách (Bioshock, Call of Juarez, Company of Heroes, Crysis, Lost Planet) bude přínos třetí karty vidět. K dispozici také bude CrossFire Overdrive, tedy možnost přetaktovat karty zapojené v CrossFire.V souvislosti s Tripodem a QuadFire by bylo dobré zmínit také projekt Lasso. Lasso je externí řešení grafické akcelerace, což se může hodit například jako doplněk k notebooku. První zmínky o Lassu se objevily už před vydáním Radeonů HD2900 a tenkrát se hovořilo o možnosti zapojit do multi-GPU režimu i pět karet. O Lassu jsme již dlouho neslyšeli, nicméně ATi nemusí nikam spěchat. Externí PCI Express, které Lasso používá, si totiž stále ještě nenašlo cestičku k uživatelům, a aby bylo hůř, Intel se bije do hrudi, že USB3.0 dosáhne rychlosti až 600MB/s. Sice za pomoci optických vláken, ale zároveň bude zachována zpětná kompatibilita s USB2.0 a to rozhodně není slabý argument.Hybrid CrossFireAMD, zdá se, usilovně pracuje také na konkurenci pro hybridní SLI. Hybridní CrossFire tedy bude to samé v červeném: prvním základním stavebním kamenem bude grafická karta nejnovější generace a tím druhým čipset AMD 770 (kódové ozn. RX780) s integrovanou grafikou odvozenou od Radeonů HD2000. Hybridní CrossFire bude fungovat stejně, jako hybridní SLI - integrované grafické jádro bude vypomáhat samostatnému akcelerátoru, který bude možno pro účely šetření energie vypnout. Zde má ale nVidia notnou výhodu, neboť její hybridní SLI není omezeno na jednoho výrobce procesorů.Čipsety podporující výše uvedené technologie by měly vyjít koncem listopadu/novembra, tedy s mírným zpožděním za nVidií. S trochou štěstí se celou platformu Spider podaří sestavit ještě letos.Slovo závěremPřed nVidií i AMD/ATi stojí velký úkol. Návrhy čipů jsou sice již dávno hotovy, nyní ale bude potřeba vdechnout jim život použitelnými ovladači. Tuším, že toto se bude týkat zejména ATi. AMD se také bude muset pořádně otáčet, aby se mezi hráči rozšířily základní desky s čipsety AMD 790FX.Slušelo by se na závěr popřát oběma rivalům, aby nabídli dvě srovnatelná řešení, ze kterých by zákazník mohl vybírat. Triple SLI a Tripod/QuadFire jdou ale každý trochu jinou cestou a jen čas ukáže, čí přístup byl lepší.

folder_openPřiřazené štítky

Z čeho se skládá počítač – grafická karta

access_time02.duben 2020personRedakce

Grafická karta je komponent počítače, který slouží k zobrazování obrazu na monitoru. Některé grafické karty jsou integrované (na pevno) na základní desce, ale to je jen u kancelářských a starších počítačů. Integrované grafické karty se značí IGP. Novější nebo herní počítače mají grafickou kartu většinou samostatnou. Pokud tedy není grafická karta integrovaná na základní desce připojuje se většinou pomocí PCI-Express slotu. U notebooků jsou grafické karty součástí čipsetu.Grafická karta se dělí naa) Paměť – Na paměť se ukládají informace, které jsou potřebné pro grafické výpočty. Integrované grafické karty používají operační paměť počítače (RAM). Samostatné grafické karty mají vlastní paměť DDR, DDR2 či DDR3 a nebo GDDR2, 3, 4 či 5. Čím vyšší číslovaní tím větší rychlost. Nejrychlejší je GDDR5, která má frekvenci 3,4GHz až 5,6GHz a propustnost 108,8 až 179,2GB za sekundu.b) GPU (grafický procesor) je jádro grafické karty, které slouží k výpočtům. GPU zpracovává jak 2D obraz tak 3D geometrii.c) RAMDAC – Slouží k převodu digitálního signálu. Signál se převádí na analogový nebo digitální, záleží na monitoru.d) Firmware – Vlastně software na grafické kartě. Na něm jsou uloženy informace o grafické kartě, paměti, napětí apod.e) Výstupy – Jde o výstupy do monitorů. Pro staré monitory analogový výstup – VGA. Pro nové monitory se používá DVI – digitální grafický výstup. V poslední době se hodně používá HDMI určený pro širokoúhlé monitory. Na grafické kartě je ještě mnoho dalších výstupů, které jsou ale nepodstatné.Třemi největšími výrobci jsou v současné době nVidia, Intel a AMD. NVidia je asi nejznámější. Tato firma vyvíjí grafické čipsety, čipy, ale i čipy pro notebooky a další přenosná zařízení. AMD vyrábí také grafické čipy, čipsety a čipy pro přenosná zařízení. Intel vyrábí pouze integrované grafické čipy. Dalšími firmami jsou třeba ASUS, GigaByte, HP, Zotac, VIA Technologies či Matrox. Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny

folder_openPřiřazené štítky

ATi předváděla Hybrid CrossFire

access_time02.duben 2020personRedakce

ATi demonstrovala hybridní CrossFire na dosud nevydaném čipsetu AMD 780G.Předevčírem jsme psali, že severní můstek AMD 780G by měl být vydán již v lednu/januári. A nechyběla také zmínka o hybridním CrossFire, jehož podporou se tento čipset pochlubí. Redaktoři serveru The Inquirer se zúčastnili prezentace, kde ATi předváděla toto řešení v akci.Radeon Xpress 1200 v AMD 690G je na dnešní poměry mezi integrovanými akcelerátory docela výkonný a dají se na něm docela dobře hrát některé starší hry. Jeho nástupce v AMD 780G prý bude ještě 3-4krát výkonnější a bude se blížit výkonu Radeonu HD2400 (RV610). To sice není nijak závratný výkon, ale na integrované řešení je to velmi dobré.ATi měla na předváděčce vzorky Radeonů HD3450 a HD3470. Tyto karty používají čip RV620, což je 55nm die-shrink již zmíněného RV610. Call of Duty 4 v 1024x768 na těchto kartách běželo přibližně v 30FPS, při zapnutí Hybrid CrossFire už to však bylo kolem 60FPS. ATi předváděla také Crysis a Unreal Tournament III a i v těchto hrách se projevil nárůst výkonu. Krom toho nabízí Hybrid CrossFire možnost uspořit energii tím, že slave karta se v nečinnosti deaktivuje. Přičemž která je master a která slave rozhoduje to, do které je zapojen výstup na monitor.Konkurenční Hybrid SLI podle materiálů nVidie zvyšuje výkon i u high-endových karet, ač o několik malých procent. Implementace Hybrid CrossFire je ale poněkud diletantská a s jinými kartami než Radeony HD34x0 nemá smysl. Podobně, jako tomu bylo u Radeonů X800 a X850, i zde se rychlejší karta přizpůsobuje té pomalejší (v tomto případě IGP) snížením pracovní frekvence nebo počtu aktivních jednotek v jádře. Při cenách 90-120 dolarů za základní desku a 50 dolarů za low-endovou grafickou kartu je však Hybrid CrossFire velmi zajímavým řešením pro "tesco PC".

folder_openPřiřazené štítky

HW News - ATI konečně vede

access_time04.duben 2020personRedakce

Čip samozřejmě disponuje vylepšenými funkcemi předchozích Radeonů jako je HyperZ III (vylepšená práce s pamětí) nebo Smoothvision 2 (FSAA a antialiasing). Kromě vylepšených starých funkcí přináší jednu novinku do oblasti přehrávání videa, kde má ATI opravdu dobrou pověst. Jmenuje se Videoshader a umožňuje využívat pixel shadery při přehrávání videa. Např. funkce Fullstream odstraňuje klasické čtverečky vznikající při přehrávání nekvalitního videa, což mi připadá jako konečně opravdu užitečná funkce.Podstatný je pro nás hlavně výkon, který se už povedlo několika serverům prověřit. Bohužel Ati zatím neschválilo zveřejňování testů úplných testů a povolilo pouze procentuální vyjádření výkonu oproti konkurenci. Výkon oproti GeForce 4600 se hodně liší v závislosti na testované hře a zapnutých funkcích (antialising, anizotropic filtering apod). Podle testů serveru AnandTech je Radeon v Jedi Knightovi 2 stejně rychlý jako GeForce, v Unreal Tournamentu 2003 má přibližně 125-140% výkonu GeForce, v Serious Samovi 2 dosahuje až 150%. Rozdíly ve výkonu se zvyšují spolu s náročností výpočtů - čím vyšší rozlišení, tím větší rozdíl. Při zapnutí 4xAntialiasingu je nový Radeon dokonce dva a půlkrát rychlejší oproti Geforce 4600 v Unreal Tournamentu 2003 a Quake 3 Areně v rozlišení 1600x1200x32bit. A to s nedodělanými drivery, které nakonec v ATI udělali úplně od začátku a nenavazovali na drivery starších Radeonů, jak tomu bylo doposud.ATI dokázalo, že Nvidia není neporazitelná, ale kdo ví na jak dlouho. Karta ještě není v prodeji - předpoklad je asi za 30 dnů v USA (takže u nás tak nejdřív na konci prázdnin) a cena samozřejmě není zrovna lidová - 399 dolarů.PS: malá perlička - zprávy o nutnosti externího napájení nebyly liché - karta musí být navíc připojena na stejný typ konektoru, na který se připojuje třeba HDD. Viz. obrázky na AnandTechu.ATI Radeon 9000/9000Pro - DirectX 8.1 za rozumnou cenuATI se vydala po vzoru SiS také na cestu levných karet s podporou DirectX 8.1. ATI Radeon 9000 vychází z čipu Radeon 8500 a je určen pro běžné hráče. Karty jsou samozřejmě oproti Radeonu 8500 trochu ořezané, ale není to zas tak hrozné. Stejně jako Radeon 8500 má 4 renderovací pipeline, ale každá zvládá jen jednu texturu za cyklus (Radeon 8500 umí 2). To snižuje výkon karty ve hrách využívajících multitexturing (např. UT2003 má používat někde až 4 textury). Byly ale také provedeny menší optimizace u pixel a vertex shaderu zvyšující výkon. Také byla přidána funkce Videoshader použitá u Radeonu 9700 a karta tedy umí vyhlazovat čtverečkování při přehráváni videa (viz. obrázky na AnandTechu). 

folder_openPřiřazené štítky

Budoucnost konzolí aneb něco malého do kapsy

access_time04.duben 2020personRedakce

Konzole mají ve světe počítačových her pevné kořeny. Ale jak budou tyto tmavé krabičky vypadat v budoucnu a co všechno zvládnou? Vydejme se do světa, kde se hry odehrávají na televizních obrazovkách...Svět konzolí se zrodil v Japonsku a za jeho vznikem stojí firma Nintendo. Nahlížet na něj pak lze ze dvou pohledů. Máme zde konzole pro domácnost typu Playstation, jenž jsou propojeny kabelem s televizí a pak tu máme zábavu do ruky jako je GameBoy či Ngage. Podívejme se nejprve na ty menší konzole, které nás mohou doprovázet všude tam, kam jdeme a snadno je můžeme schovat do kapsy. Na čem že to pánové ze země vycházejícího slunce tedy pracují? Hraní her ze dvou pohledů se stane možná brzy stane skutečností.Japonský herní gigant Nintendo kdysi patřil mezi přední tvůrce domácí zábavy. Jako první začal vytvářet domácí herní systémy na nichž se mohla bavit celá rodina. V roce 1983 uvedla na americký trh konzoli NES (Nintendo Entertainment System), která zaznamenala obrovský úspěch a oživila skomírající zábavní průmysl. Nintendo se stalo absolutní jedničku v zábavním průmyslu. Přišlo SNES a GameBoy - zábava do kapsy, jenž každý mohl mít u sebe. Jenže konkurence a nespala a stvořila Playstation, která nepracovala s drahými cartridgemi jako konzole Nintenda, ale s levnými cédečky. Playstation zaznamenal obrovský úspěch a firma Sony se tak usadila na špici. Nintendo již nestačilo zareagovat (Nintendo 64 mělo technicky lepší parametry, ale pořád pracovalo s nevýhodnými cartridgemi) a dnes i se svým GameCube bylo odsunuto až na třetí pozici. Světu dnes vládne Playstation2 a Xboxy (Microsoft). Na cestách vám sice může GameBoy Advance dělat příjemného společníka, ale má pořád své chyby. Ti, kteří pak vyžadují hry na cestách si dnes mohou opatřit NGage od Nokie. Poprvé od svého vzniku (1962) se tak Nintendo dostalo do červených čísel a v loňském roce vykázalo nemalé ztráty.Delší dobu se spekuluje o tom, že Nintendo musí přivést na trh něco nového. Konkurence totiž oznámila vývoj next-generation systémů jako je Playstation3 nebo Xbox2 (o kterých si povíme později). Rouška tajemství se trošku poodhrnula a Japonský vývojář vypustil do světa první informace. Na letošním veletrhu E3, který se bude konat v Los Angeles, představí přenosný herní systém s duální obrazovkou. Pracovní název je Nintendo DS (dual screen) a má vcelku pozoruhodné technické specifikace. Je tvořen dvěma třípalcovými (7.5cm) TFT LCD obrazovkami, separátním procesorem a pamětí až do 1 Gigabitu. Podle slov Nintenda se hlavní atrakcí stává možnost ovládat hru ze dvou různých perspektiv. Například u RPG her může hráč využívat jednu obrazovku ke hraní a druhou pro sledování pohybu na mapě. Podobně by se dali ztvárnit i sportovní hry. Jiné využití je u plošinovek či chodiček, kdy jedna obrazovka snímá celkový náhled a na druhé sledujete přímo akci. Velkým otazníkem však bude tvorba her pro tento systém, jenž by vyžadoval odlišné vývojářské praktiky. Nintendo tak hledá někoho, kdo by pro ně hry vytvářel, protože již dnes má problémy sehnat vývojáře pro GameCube a Gameboy Advance. Všichni v této japonské firmě, v čele s presidentem Saturo Iwatou, jsou však plni optimismu. Koncept Nintenda DS by měl vytvořit zcela nové pojetí her a umožnit hráči v 21. století zcela nové zážitky. Jen čas však ukáže zda se bude jednat o krok správným směrem a zda se toto "stereo" bude líbit.Další japonský gigant jenž dnes ovládá převážnou většinu trhu s konzolami je firma Sony. Ta nešla do žádného experimentování a přízeň hráčů si chce získat pomocí projektu, jenž se nazývá Sony PSP. Informace o této mašince jsou docela rozsáhlé a existují i její prezentační fotografie. Technická specifikace Sony PSP je věru zajímavá a její tvůrci jej začali přezdívat walkmanem 21.století. Jádrem jsou dva 32-bitové mikroprocesory o stejné síle, jakou disponuje PS2, přičemž jeden procesor pracuje jako CPU a druhý je specializován pro práci s videem a hudbou. Celková paměť PSP je pak 8MB a veškeré součástky jsou navrženy tak, aby byla jejich energetická spotřeba co nejmenší. O vykreslování 3D prostředí a pro kresbu povrchů se stará grafický procesor s vlastní 2MB VRAM. Teoreticky je pak PSP schopen vykreslit až 33 miliónů polygonů za sekundu. Hudbu zpracovává nejmodernější technologický engine VME (virtual mobile engine), jenž vyvinulo Sony pro své přenosné MD a MP3 přehrávače. Médiem pro PSP se stanou 60mm optické disky pojmenovány UMD (universal media disk), které mají kapacitu 1.8GB. Jelikož PSP podporuje formát MPEG4, může jeden UMD disk obsahovat až dvě hodiny videa v DVD kvalitě (ehm, ehm - pozn. Bojler). TFT LCD displej pracuje s rozlišením 480x272 pixelů a v barevné hloubce 24-bit. Funkční model i s ukázkou některých her by měl být představen na letošním veletrhu E3. Zatím jsme si popsali pouze budoucí přenosné mazlíčky, mezi které se řadí i NGage od Nokie a kterou si můžete zakoupit za nemalý peníz i v našich obchodech. Jenže o domácí zábavu se starají především velké konzole, co trůní pod televizemi. V současnosti ještě nevíme, zda budou na veletrhu E3 v Los Angeles představeny i PS3 a Xbox2, ale z největší pravděpodobností tomu tak nebude. Zřejmě nám jen výrobci upřesní jejich technické parametry o kterých se všemožně spekuluje. Jak Playstation tak Xbox byli (a jsou) během své existence neustále vylepšovány a jejich tvůrci vyrábí i omezené série. Modely z těchto sérií jsou většinou jen odlišně výtvarně zpracovány. Srdcem Playstation3 bude procesor, který dostal název Cell. Pracuje s novým vysokorychlostním paměťovým rozhraním Rambus. Díky licenci (jenž získalo Sony spolu s Toshibou) na vysokorychlostní rozhraní pro spojování pamětí k mikroprocesorům půjde zřejmě o úplnou novinku na trhu. Procesor Cell vyvinutý společnostmi IBM, Sony a Toshiba bude obsahovat více čipů v jednom a bude zvládat jak video, zábavu tak i interaktivní hraní. Navíc bude zvládat 1 trilion matematických kalkulací za sekundu, což je zhruba 100x více než Pentium4 2.5GHz. Ovšem tento čip nebude připraven před koncem tohoto roku. Těžko říct jak tomu bude u Xboxu2 od Microsoftu. Mikroprocesor má být vyvinut firmou IBM i když kolují zvěsti, že to bude úplně jinak. Stejně jako u původního Xboxu bude chtít výrobce využít co nejvíce prvků z klasických PC. To sebou ovšem nese rizika spojená se snadným „nabouráním“ do těchto konzolí. Otázkou je také zda Microsoftu prodlouží spolupráci s Nvidií, která dodává do součastných Xboxů grafické čipy nebo uzavře smlouvu s ATI.

folder_openPřiřazené štítky

Nintendo Revolution - nástupce GameCube?

access_time05.duben 2020personRedakce

Na letošní výstavě E3 Nintendo představilo svůj klíčový projekt, čímž není nic menšího, než vývoj vyspělé herní konzole nové generace, která má nahradit dnešní GameCube. Uvolněné informace včetně technické specifikace naleznete uvnitř článku.Nintendo Revolution je kódové označení projektu nového herního zařízení, které má být nástupcem současné konzole GameCube. S vývojem projektu Revolution Nintendo započlo krátce po oficiálním představení GameCube. První informace ale Nintendo uvolnilo až těsně před začátkem letošní výstavy E3 v Los Angeles, kdy ale ještě nebyl odtajněn interní název zařízení, nýbrž se mluvilo jen o „GCNext“ konzoli. President Nintenda pan Satoru Iwata na E3 prohlásil: „Dnešní konzole umí již v podstatě bez problémů zprostředkovat realistický zážitek z obrazu a zvuku, nicméně je stále co zlepšovat. Takže by nám vlastně jen stačilo zvýšit početní a grafický výkon konzole. Ale my chceme dát hráčům něco, co jim zatím nebyl nikdo schopný nabídnout. Větší požitek a větší vtáhnutí do virtuální reality". Nyní je již jasné, že Nintendo Revolution bude mnohem výkonější stroj, než dnešní GameCube. Kromě pevného disku ale další informace ohledně případné dvd mechaniky, nebo podobných rozšiřujících zařízení, nejsou známy. Vzhledem ke snaze o stlačení ceny budoucí konzole to však na konkurenta mnohafunkční PSX nevidíme.Přesné technické specifikace Nintendo zatím úzkostlivě tají, nicméně první odhady podle provalených zákulisních informací vypadají asi takto: Nintendo dokonce interně pracovalo současně na dvou systémech a v tuto dobu si již určitě jeden zvolilo pro budoucí uvedení na trh. První systém sestává z procesoru PowerPC G5 taktovaném na 2,7 GHz, 512 MB paměti DDR RAM a grafického subčipu pracujícího na 600 MHz. Druhý stroj by měl využívat také PowerPC G5 procesor, ovšem slabšího taktu 1,8 GHz, poloviční paměť také s duálním tokem dat a grafický subčip 500 Mhz, ovšem s větší grafickou pamětí, než v prvém případě. Obě výkonové varianty mají integrován 15 GB pevný disk. Specifikace ale nejsou samozřejmě oficiálně potvrzené.Ten, kdo by očekával, že nová konzole bude mít nějaký vlastní displej na jednotce nebo na ovladači, podobně jako to má Nintendo DS, bude zklamán. Nic takového nové Nintendo mít nebude. Ovšem bude obsahovat specialitku v podobě nativní podpory televize i počítačového monitoru, takže Revolulution půjde zapojit jak do televize, tak i do monitoru. Není to sice žádná převratná novinka (propojení s monitorem umí i Dreamcast), ale do Nintenda zapojíte monitor bez nutnosti zakoupení přídavného modulátoru, jak je tomu u zmiňované konzole od Segy.S online podporou už to tak jasné není. Nintendo na E3 prohlásilo, že kapesní konzole DS bude podporovat připojení přes WIFI 802.11b a 802.11g, tudíž se dá s jistotou očekávat, že nová konzole bude online hraní podporovat stejně tak. Hardwarové komponenty do konzole dodávají firmy ATI (grafický systém), NEC (systém přenosu a čtení dat) a IBM (procesor). Ohledně data vydání se toho zatím moc neví, s největší pravděpodobností k tomu ale nedojde později, než konzole nové generace uvedou na trh oba konkurenti - Sony i Microsoft. Exekutiva Nintenda má totiž ještě v živé paměti svojí neschopnost uvést původní GameCube ještě před oficiálním releasem Playstation 2, a proto směřuje své úsilí k uvedení konzole s předstihem ještě před Playstation 3. Takže se podle toho dá spekulovat o nejpozdějším datu vydání v první polovině roku 2006.Optimisté můžeme být i ohledně předpokládané ceny, protože konzole bude určena pro masový trh, tudíž její cena se bude pohybovat ve spodní hranici konzolí nové generace a stejně jako GameCube bude z velké trojky nejlacinější. Otázkou ovšem je, kolik toho navíc nabídnou konkurenční konzole. Na přesné a podrobné informace přímo od Nintenda si ale budeme muset ještě necelý rok počkat až do příští výstavy E3, která je ohlášena na květen 2005.

folder_openPřiřazené štítky

o Nintendu Wii DS GameCube a dalších

access_time05.duben 2020personRedakce

NintendoNintendo je velkým hráčem na poli herního průmyslu již dlouho dobu. Hned první plnohodnotný herní systém této společnosti – NES se stal legendou a prodeje celosvětově dosáhly na nějakých 60 milionů kusů. S dalšími systémy už to šlo trochu z kopce SNES (49mil), N64 (33mil), GameCube (21,5mil). Prodeje tedy klesaly, příchod Sony a její Playstation nakonec zařízl N64 a tak naposledy mělo Nintendo nejprodávanější konzoli před dlouhými 14 lety. Kdo by byl na začátku roku 2005 (uvedení DS na trh) řekl, že bude do dvou let nejziskovější videoherní společnost s nejvíce prodanými konzolami? GameCube už byla skoro mrtvá, u DS se čekala vzhledem k HW výkonu PSP spíše druhá pozice na trhu a – ejhle.Nintendo Wii - launchNa trh bylo „Wiičko“ vyznačující se oproti konkurenci zejména přelomovým ovládáním a nižším HW výkonem uvedeno na konci roku 2006 (19. listopadu US, 2. prosince JAP a 8. prosince Evropa). Kdo čekal, že si konzoli koupí pár nadšenců, se těžce mýlil. Konzole zmizely z prodejních pultů rychlostí blesku a každá další várka byla rozebrána dlouho dopředu. Nakonec sliby Nintenda o tom, že Wii bude nedostatkové zboží minimálně do konce ledna, nebyly tak úplně pravdivé – konzole se totiž (minimálně na západ od nás) špatně sháněla ještě půl roku po uvedení na trh.KonkurenceWii má na trhu dva konkurenty – prvním z nich je PlayStation 3, který v US a Japonsku byl na trh uveden takřka ve stejný čas jako Wii. Konzole se nakonec ale překvapivě příliš dobře neprodává, což je dáno zejména velmi vysokou cenou a ještě horší dostupností her než u Nintenda Wii. K této chvíli se prodeje odhadují zhruba na 4 miliony kusů, což je o něco více než 1/3 prodejů Wii. Druhou konkurenční platformou je xbox360, ten se na trh dostal o rok dříve než konkurenti a vypadá to, že toho více než lépe využil. V době launche konkurentů již byl na trhu zaběhlý, měl prodáno cca. 5milionu kusů a v současné době své konkurenty překonává zejména dostupností mnoha kvalitních her. X360 by zajisté byl ještě úspěšnější, ale konzervativní japonský trh ho nedokázal přijmout.Úspěch WiiKlíčovou otázkou je, co vlastně za úspěchem nové konzole stojí. Nintendo se vydalo jinou cestou a místo superdrahé mašiny s revolučním hardwarem uvedlo na trh konzoli s výkonem zhruba jako 2 GameCube a velice nízkou cenou (vím, že Vám to tak nepřipadne, ale svět není jen ČR, kde je Wii předražená). Právě cena se v kombinaci s ovládáním pohyby stala základem úspěchu nové konzole – ta je totiž velmi zajímavá i pro tzv. – „casual“ hráče. Tedy takové, které nebaví zkoumat hodinu ovládání a ani u her neprosedí 5 hodin denně. Právě pro ty se stala největším tahákem přibalená hra Wii Sports, kterou opravdu pochopí každý do 5 minut a co víc – snad každého ihned chytne a baví ho (vím to, Nintendo Wii jsem nějakou dobu předváděl :o). A konečně záhy po letním překonání 10milionů prodaných kusů bylo 12.9 na financial times oznámeno, že se Nintendo Wii stalo nejprodávanějším současným systémem.Vývoj A nesmíme také zapomenout na jednu důležitou věc - a tou jest atraktivita konzole pro vývojáře. Wii je v tomto směru proti konkurenci unikátní zejména ve dvou směrech. Konzole má architekturu velmi podobnou GC a tak se vývojáři nemusejí učit nové věci jako je optimalizace pro 7-jádrový cell u PS3, není nutné mít skvělé hi-res textury atd. Vývoj se tím extrémně zlevňuje a vyvíjet pro Wii si tak mohou dovolit i menší týmy. Bohužel to ruku v ruce také jde s tím, že se objevuje mnoho konverzí z PS2 (Godfather) nebo PSP (Medal of Honor: Heroes 2), případně se pro tyto systémy vyvíjí společně a pohybové možnosti konzole nejsou plně využity. A druhou věcí jsou vysoké prodeje Wii, kterými se konzole stává pro vývojáře velmi atraktivní, protože čím více prodaných kusů konzolí, tím větší je šanci, že si vaši hru - i když to může být úplný odpad - někdo koupí. Navíc to opravdu nevypadá, že by prodeje v budoucnu měly polevovat. Vývojáři ale zatím - řekl bych - Wii úplně nepochopili a tak spousta her konzoli neumí správně využít. Stejné to ale bylo i u DS a tak doufejme, že co nejdříve se dočkáme pořádných titulů i od third-party vydavatelů.FinanceJak jsem již poznamenal výše, tak Nintendo je na tom v současnosti nejlépe v celé své historii. Jeho hodnota dokonce již překonala hodnotu Sony a řadí se tím mezi 10 největších japonských společností. Kromě toho BigN vydělává na Wii již od první chvíle (zatímco jak Sony, tak MS musejí své konzole dotovat) a to - $13 v Japonsku (berte ale že Wii sports je prodávána samostatně a téměř každý tamní majitel Wii si ji koupil) , $49 v USA a konečně $74 v Evropě.BudoucnostDneškem ale nic nekončí, Wii už je „hodně profláklé“, znají ho miliony lidí po celém světě a Vánoce se blíží. Pokud Nintendo nezaváhá a dokáže vyrobit dostatek konzolí, aby stíhalo zásobit vánoční trh, tak má reálnou šanci na konci fiskálního roku (březen) mít na kontě prodaných přes 20 milionů kusů Wii a tím za rok a něco dorovnat celkové prodeje své předchozí konzole GameCube za celou dobu (6let). Prodeje by také měly podpořit tituly chystané na trh (Metroid 3, Smash Bros. Brawl, Mario Galaxy). Dlouhodobě se již předpoklady analytiků liší. Většina předpovědí (bereme ke konci životního cyklu této generace) většinou končí tím, že nakonec stejně zvítězí Playstation 3, ale rozhodně už dominace Sony nebude taková jako v dobách PSX/PS2. Zajímavý je například rok starý článek na hrej.cz, kde se například podle Strategy Analytics očekává 18 mil Wii prodaných do roku 2012. Jakýsi přehled předpokládaných prodejů najdete například zde, kde můžete najít například aktuální (max. pár měsíců staré) předpokládané celosvětové prodej konzole do konce roku 2008, kde už Wii vede. Nintendo Wii - 32.1 million (37%)Xbox 360 - 30.4 million (35%)Sony PS3 - 24.5 million (28%)

folder_openPřiřazené štítky

Gamepady? Stále mají co nabídnout...

access_time04.květen 2020personRedakce

Hledáte vhodné a především univerzální herní zařízení? Napadl vás gamepad? Zkuste se s námi podívat na takovou bratrskou dvojici...Gamepad je zvláštní hráčská pomůcka. Jedni ho zatracují, druzí vyzvedávají do výšin. Jako vždy se dá pravda hledat někde uprostřed. Není to všelék - tím chci říci nehodí se vždy a všude - ale svůj účel ve vhodných hrách plní dobře. Ostatně jako každé herní zařízení a i jako každá jiná věc. Nedávno jsem měl příležitost si dva takové gamepady vyzkoušet. Oba od stejného výrobce, tedy od THRUSTMASTER, oba velmi podobné, oba na našem trhu dobře dostupné a hlavně oba poměrně dobře dostupné i cenově. FireStorm Dual Analog 2 a FireStorm Dual Power. Jak vidíte, i název je více než podobný a přiznám se rovnou, že potom, co jsem obě zařízení vybalil a hodlal připojit k PC, přelepil jsem na jednom z nich asi o centimetr jakýsi štítek o kontrole nebo něčem podobném a to jen proto, abych věděl který gamepad je který. Design obou je totiž naprosto shodný. Takže první rozdíl je krabice. Nevím proč, ale verze Power si zasloužila o poznaní větší balení. Možná aby se tam pohodlně vešlo CD, což je druhý rozdíl. Zde jenom doplním, že na krabici od FireStorm Analog je hned vtipně poznamenáno „NO CD“, aby jste si nemysleli, že tam nějaké mělo být a není. A proč tedy verze Power CD má? Inu to je jednoduché! Verze Power je totiž doplněna o Force FeedBack, či spíše vibrační funkce. To je v případě gamepadu vhodnější značení. Tak, a víte rozdíly všechny, včetně toho nejvýznamnějšího.Pojďme se podívat na zpracování, design a základní funkce. Jak již bylo řečeno, jsou obě zařízení designově naprosto shodná, takže na nich nalezneme shodný počet tlačítek, „kříž“ pro neanalogové ovládání a samozřejmě i analogové páčky. Tak a pozor! Tlačítek je na gamepadu rovných 12! Ano, čtete dobře, dvanáct. A to jsou všechna relativně dobře i naráz dostupná. Ergonomie je jednoznačně odvedená na výbornou. Čtveřici tlačítek na přední straně ovládáte naprosto intuitivně oběma ukazováky a sotva gamepad uchopíte, prostředníky přesně dosednou na dvojici tlačítek na spodní straně. Při pohledu shora naleznete na pravé části další čtyři definovatelná tlačítka a dvě analogové páčky. Mezi nimiž je ještě tlačítko pro přepnutí režimu levé páčky. Ta buď funguje jako pravá, tedy plně analogově, a nebo můžete přepnout do režimu, kdy namísto levé páčky ožije úplně vlevo umístěný kříž. Možná to zní složitě, ale věřte, že ovládání gamepadem je příjemné a po několika pokusech vám bezproblémově vstoupí takříkajíc do krve.Kompletní povrch gamepadu je v obou verzích příjemně pogumovaný, včetně analogových páček. Pro uchopení je povrch příjemný, pro ovládání by samotný vrchol analogových páček zasloužil zdrsnění, jako je tomu u Playstationového DualShocku. Takto se vám v zápalu boje lehce stane, že vám bříško palce po ovládacím hříbku prostě uklouzne. A aby to nebylo tak jednoduché, počítejte se mnou. Šest tlačítek vepředu, potažmo zespodu. Čtyři pro pravý palec. A kde jsou sakra ta zbylá dvě? Pod analogovými páčkami. Ano tyto dvě malé páčky nejen že jsou alfou i omegou ovládání pohybu, protože každou z nich můžete určovat čtyři směry, ale ještě při jejich stlačení aktivujete tlačítko. Dlužno podotknout, že se jedná o „trik“ z DualShocku od Sony. Ovšem i tady páčky fungovaly včetně tlačítek na jedničku s hvězdičkou.Jak se s takovým gamepadem hraje, jak se instaluje, nastavuje, jak se s takovým gamepadem zkrátka žije? Naprosto v pohodě. Instalace těžko může být jednoduší. V obou případech se zařízení připojuje přes USB a jak je u tohoto systému dobrým zvykem, s instalaci nebývají potíže a nenarazil jsem na ně ani tentokrát. Jednoduší variantu FireStorm Analog prostě jen bafněte za kablík a šup s ním do nejbližšího USBéčka. Ať používáte Windows 98 či XP (pod kterými jsem zařízení zkoušel), došlo ke správné detekci a ovladač se následně objevil v seznamu herních zařízení. U verze Power pouze doinstalujete podporu vibrací, nebo chcete-li Force FeedBack. V SysTray (to jsou ty ikonky vpravo dole vedle hodin :) se vám následně objeví ikonka další, a to pro nastavení. Na tu se ještě podíváme zblízka.Právě pomocí ikonky s páčkou (zřejmě jakýsi náznak analogové páčky ovladače, ale také mě mohl šálit můj stařecký zrak) můžete přistoupit k nastavení gamepadu, a to včetně vibračních funkcí. Ale musím se přiznat, že vyjma ověření funkce vibrací jsem nenašel žádný další přínos. Sice můžete nastavit, zda se má zařízení chovat úměrně danému stylu hry (plošinová skákačka, letecký simulátor, závody, atd.) ale praxe je prostě trochu jiná. Zařízení se chová podle mého názoru naprosto stejně. Jakmile zapnete v konkrétní hře funkci zpětné vazby (tedy Force FeedBack) dočkáte se i otřesů ovladače. Ale já jsem žádný rozdíl v souvislosti se zmíněnou možností nastavení neshledal. A vibrace zaslouží ještě jednu drobnou výtku. Jestliže je použijete ve střílečce, v „mlátičce“, nebo ve sportu, je všechno celkem fajn. Vibrace se ozývají při zpětném rázu zbraně, při obdržené ráně, či při srážce dvou hráčů. Ale pod vlivem Gran Turisma z PS2, které jsem také nikdy neovládal jinak než na gamepadu, jsem chtěl vyzkoušet i nějaká ta autíčka. A tady vyvstal drobný problém. Hry pro PC mají nezřídka funkci Force FeedBack udělanou natolik přesvědčivě, že se do volantu přenáší vibrace z motoru a tak se vám gamepad v rukách třese celou dobu co jedete. Samozřejmě při nárazu, nebo skoku se ozve ostřeji, ale tím nejslabším „vrněním“ se ozývá pořád. A to už není ani příjemné, ani autentické.Jak to shrnout. Lepší gamepad k PC budete za cenu nižší, než je jeden běžný herní titul, těžko hledat. Vezmeme-li v potaz množství ovládacích prvků, masivní provedení, perfektní ergonomii a bezproblémovou instalaci, mohu vám jak FireStorm Dual Analog 2 a FireStorm Dual Power jen doporučit. 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Virtuální realita na dotaz ještě

Je tady skutečně virtuální realita?

access_time31.březen 2020personRedakce

Už nadešel čas, kdy přesuneme životy kompletně do virtuálního prostoru?Rok 2016 se má stát pro virtuální realitu zlomovým, jelikož se na trhu utká o přízeň uživatelů několik zajímavých systémů. Je nadšení na místě, nebo jde o další bublinu, která v tichosti splaskne?Komerční systémy pro virtuální realitu se objevují už několik dekád v opakujících se vlnách, podobně jako například 3D technologie pro sledování filmů. Počáteční nadšení však často rychle vystřídá vystřízlivění a z revoluce sejde. Bude tomu tak i tentokrát v případě virtuální reality?Oculus Rift na doma, HTC Vive na virtuální životNa trh letos přichází očekáváný Oculus Rift, systém určený pro „takové to domácí hraní“. Oculus je zábava, sedět v teple obýváku s gamepadem v ruce a s headsetem nahlížet do hravého světa je okouzlující a na první pohled nadchne natolik, že lze přehlédnout i jakékoliv nedostatky (ve finální verzi je však počet rušivých elementů opravdu minimální), což vlastně ochotně uděláte, abyste si mohli vychutnat onu výjimečnou zkušenost. A vážně – Lucky’s Tale, arkádová skákačka dodávaná ke každému Oculu, je jako splnění dětský sen a nelze se ubránit touhy se té fantazie až dotknout… Sledování z pozice třetí osoby vás z dokonalé imerze sice neustále vytrhává a víte, že je všechno jen „jako“, nicméně to je přesně to, čím Oculus je – domácí zábava, evoluce monitoru.Vedle Oculu se očekává nástup také systému HTC Vive, který už vás přesvědčí, kudy vede cesta. Tělesnost a zcela unikátní imerze, která vás přiměje ptám se po tom, jak hluboko sahá králičí nora. Zážitek, který Vive přináší, je onou matrixovskou virtuální realitou, po které všichni roky prahneme. Dva oválné ovladače do ruky společně s brýlemi otevírají virtuální světy, ve kterých se transformujete a zcela zvrhle hltáte každý milimetr neexistujících prostorů, předmětů a necháte se zaplavit kanonádou vizuálních vjemů.Nabídka softwaru pro oba nejslibnější systémy je zatím ve fázi, kdy každý usiluje demonstrovat sílu a možnosti, které technologie skýtá. Tím vzniká skutečná exhibice, až se skoro stydíte, že vás nejvíce zaujalo demo úchvatného malovaní (ano, malování!). Aparátu se stále zbavit nelze, moc dobře si budete uvědomovat, že máte na hlavě headset a v rukách ovladače, pocit přítomnosti je ale i tak skutečně pohlcující.Vada na kráseCo ale bude ještě dlouhou dobu bránit masovému prosazení je skutečně ohromná investice do hardwaru, přece jen virtuální realita není jen o samotných fešných brýlích. Minimální konfigurace pro Oculus počítá s procesorem Intel i5-4590, 8 GB operační paměti a grafikou alespoň GeForce GTX 970. Ze strany nVidie jsou pro grafiku doporučovány vyšší modely – GTX 980 a GTX 980 Ti. Znovu, řeč je o konfiguraci minimální, čili sice systém rozjedete, ale výsledný dojem asi nebude zrovna přesvědčivý.Virtuální realita je tady, Oculus Rift a HTC Vive jsou toho důkazem, jenže málo platné, cena je zatím natolik nepříznivá, že minimálně letos bude „takové to domácí hraní“ s virtuální realitou opravdovou exkluzivitou pro skutečně oddané nadšence.

folder_openPřiřazené štítky