Výsledky vyhledávání v sekci PC hry na dotaz několik

GTR - The Ultimate Racing Game

access_time01.duben 2020personRedakce

Závodních her utěšeně přibývá, ale jde především o arkádové kousky, které pravé závodníky příliš neuspokojují. GTR patří k ultrarealistickým hrám s licencí FIA GT a my se nyní podíváme, jak se nám líbilo demo.Tento rok se zdá býti skutečnou slavností pro milovníky virtuálního závodění, protože právě letos spatří světlo světa nevídané množství automobilových simulátorů, ať už jsou to ty akčnější nebo naopak přísně realistické. Na první pohled to tak sice nemusí vypadat, ovšem po povedeném Colin McRae Rally 04 se od stejné společnosti dočkáme i TOCA Race Driver 2 s obří porcí zachycených soutěží. Možná přijde i pokračování zmíněného Colina, nové NFS a mnoho méně známých projektů. Přestože se nedočkáme žádné výraznější formulové hry, budeme mít tedy celý rok co dělat a notně k tomu přispěje dosud nepříliš sledovaný titul GTR s více než zajímavou historií. Asi před rokem vydala partička nadšenců slučujících se pod názvem SimBim mod do hry F1 2002 – GT Racing 2002, který si ihned získal širokou oblibu pro svou nevídanou propracovanost a realističnost. Jako tvůrcům jednoho z nejúspěšnějších modů minulého roku se SimBim dostalo příležitosti vytvořit plnohodnotný komerční titul, s nímž se chystají udělat díru do světa. My tento nemalý cíl můžeme s předstihem posoudit prostřednictvím demoverze, jež má sice trochu pohnutý osud, ale v této chvíli je již oficiálně vypuštěná pro veřejnost. Nebylo tomu tak vždy, a to především vzhledem k tomu, že GTR ještě zdaleka není ve finální fázi. Zbývá dodělat spoustu vozů i tratí. Základní kód hry už ale je víceméně definitivní, tudíž se v SimBim rozhodli celý projekt trochu medializovat a vybraným periodikům i webům zaslali neveřejnou ukázku. Ovšem to ještě nevěděli, jak se jim tento vstřícný krok vymstí. Dobráci totiž využili demo jak za účelem napsání preview, tak i pro zvýšení návštěvnosti uvolněním dema širokým vodám internetu. Šíření tak již nemohlo nic zabránit a autorům tak nezbylo nic jiného, než přiklepnout legalizaci dema. My vám tak můžeme přinést první dojmy z hraní.Hned zpočátku je třeba si uvědomit, že autoři jsou především nadšenci, i když nyní již s profesionálním přízviskem. A jako takoví budou dělat přesně to, co je baví, což je rozhodně pozitivní pro hráče, kteří holdují ultrarealistickým závodním hrám, jichž je poslední dobou jako šafránu. Nic proti právě přicházejícímu Race Driverovi 2, ale ten, přestože navozuje pocit ze skutečné jízdy, nemůže nikdy uspokojit v motorovém oleji koupajícího se fanouška, jenž za vrchol hry považuje detailní nastavení vozu a je mu skvěle, když sebemenší změny provedené ve virtuální garáží pocítí i na trati v detailních odlišnostech jízdního modelu, který by laik označil jako nezábavný a pořád stejně obtížný či snad rovnou neschůdný. Přesně takový je GTR a my můžeme být SimBinům jedině vděční, protože, jak bylo popsáno výše, arkádových závodů je spousta a jakkoli jsou zábavné i návykové, je těžké si k nim vytvořit vpravdě dlouhodobý vztah. Ten totiž s přibývajícími odježděnými koly bude čím dál tím slábnout, až se přistihnete za stavu, kdy podobnou hru budete hrát jen z návyku. Podle kvality titulu může tato doba trvat klidně i měsíc a déle, ovšem něco vážnějšího čekat nelze. Přesně naopak je tomu s realismem protknutými „auty“. K nim se přes počáteční složitostí způsobený odpor, tíhne čím dál tím více a se zvyšujícím se uměním roste i skvělý pocit z jízdy, jenž je za pomoci adekvátního vybavení, tedy především kvalitního volantu, doveden až do absolutních hranic, možná i za ně.Ne nadarmo si tak i skuteční a prostřelí závodníci pochvalují některé z her a ty mainstreamové z davům neznámého důvodu s přehledem zatracují. Jestliže jsem dosud mluvil víceméně obecně, můžeme to nejlepší z předchozích vět, tedy to o realistickém závodění, vztáhnout bez nejmenších námitek právě k propíranému titulu, tedy GTR. Hra byla rovněž předváděna zkušeným jezdcům, kteří nemohli pochopit, jak je něco takového možné vytvořit v počítačové podobě a od hry se jednoduše nemohli odtrhnout. Nemůžeme si dělat iluze, že bychom měli co do činění se simulací pocitu z jízdy pilotů (na to si ještě pěkně dlouho počkáme), ale i tak jde o poklonu z největších. GTR je založeno na licenci FIA GT, jež v počítačových hrách není zrovna moc protěžovaná a vzhledem k tomu, že se jedná o jednu z nejzajímavějších sérií, přitažlivost hry to jedině zvyšuje. Můžeme se těšit na reálie letošního ročníku se všemi tratěmi, vozy a snad i jezdci. Řečí čísel to je deset veleznámých tratí - Barcelona, Magny-Cours, Enna-Pergusa, Brno, Donington, Spa, Anderstorp, Oschersleben, Estoril, Monza, přičemž na skvělém okruhu Spa Francochamps se můžeme těšit na legendárního čtyřiadvaceti hodinovku. Zatím není jasné, jak bude probíhat, ale dá se odhadovat, že za jejího průběhu půjde pauzovat, i když se určitě najdou vytrvdlíci, kteří si unikátní zážitek nenechají ujít a projedou si prestižní závod na jeden zátah. Nejen na ně však v takovém případě bude kladen velký tlak, vezměte si třeba chybu v ostré zatáčce jen několik hodin před cílem, jež může definitivně zhatit celé snažení, ale s problémy se zřejmě bude potýkat i PC. Autoři totiž slibují unikátní závod se vším všudy, tedy i s obří porcí vozů na trati, jakou jsme prý ještě v žádné jiné hře neměli možnost vidět. A my jim to věříme!Když už jsme u aut, podstatného to prvku hry, zmiňme jejich úžasný, k sedmdesátce (70!!!) sahající počet. Můžeme se těšit na takové klasiky závodnické školy jako je Porsche 993 GT2, Porsche 996 Turbo, Porsche 996 GT3-RS, Porsche 996 GT3 Cup, Seat Toledo, Morgan Aero 8, BMW Z3 M, Lotus Elise, Vertigo Streiff, Ferrari 575 GTC, Ferrari 360 Modena, Chrysler Viper GTS-R, Lister Storm, Lamborghini Diablo GT-R, Lamborghini, Murciélago R-GT, Saleen S7-R, Mosler MT900, Chevrolet Corvette C5-R atd. Upozorňujeme, že toto je jen stručný výčet. V demu jsme měli možnost řádit s ne až tak známými vozy Lister Storm a Morgan Aero a musíme říci, že se od sebe dosti výrazně lišily, a to nejen vzhledem, ale i vlastnostmi. Jistě, do velké míry to je způsobeno příslušností každého z nich k trochu jiné třídě, ovšem podle všeho se takto budou lišit všechny super silné káry. S každou z nich se tak musí zacházet s nejvyšší opatrností a uvědomovat si, že do zatáčky může jít zcela jinak než předchozí testovaný stroj. Obří možnosti se před námi rozvíjejí zvláště se zapojením všemožného ladění, které jsme okoštovali i v ukázce a vzhledem k našim ne až tak obsáhlým zkušenostem jsme se trochu ztráceli a místy nevěděli, o co přesně jde. Nechápejte mě špatně, tohle řadím rozhodně k plusů, protože již na začátku jsme přijali úděl realistického závodění. Ovlivnit můžeme opravdu skoro všechno a jsem si jist, že jen zkušením různých kombinací se hardcore hráči vyřádí. Ale abychom přehnaně nestrašili nováčky, musíme dodat, že si mohou vybrat jedno z nabízených nastavení a s ním pak bez problémů závodit. Začínajícím závodníkům jistě pomůže i trochu netradiční výběr obtížnosti ještě před vstupem do menu. Dá se z toho usuzovat, že podle výběru se k vám hra bude chovat po celou dobu, co s ní budete trávit čas, tedy i v menu apod. Zřejmě nejpřístupnějším je mod arcade, který v demu není přístupný, ale dá se předpokládat, že po jeho spuštění se hra dostane někam na roveň několikrát zmiňovaného Race Driveru. K tomu však titul nebyl moc designován, tudíž není radno čekat zázraky a půjde spíše o takovou přípravku pro mod semi-pro, tedy pokročilý a také pro obtížnost, na níž se skví název simulator. Poslední zmiňovanou si vychutnají jen naprostí fajnšmekři disponující volantem a letitými zkušenosti. Semi-pro skýtá příjemné povyražení takřka pro všechny, podmínkou je ale rovněž tvrdý trénink, protože opravdu nejde o hru pro sralbotky.Fyzika jízdy je impozantní. Do zatáček je třeba najíždět se skutečnou obezřetností. Stačí chvilková nepozornost či chybka a vůz již taháte z ochranné zóny. Sice pořád pojízdný, avšak se zhoršenými vlastnostmi. Problémem není ani kompletní zrušení stroje, i když k tomu potřebujete přeci jen více, než v reálu. Na nejtěžší obtížnost je kolikrát problémem udržet auto na rovné trati, ke smyku stačí i neopatrné řazení. Je třeba si prostě hodně zvykat a přijmout hromadu nedokončených závodů. Jednou to prostě přijde a vy tu trať projedete a navíc ještě všechny porazíte. Hráči se také mohou učit od počítačové AI, jelikož je možné zapnout řízení umělou inteligencí a sledovat ideální projíždění trati.Graficky jde rozhodně o nadprůměr, i když o špičce se mluvit nedá. Podle všeho hra funguje na jádru F1 2002, který má jistá omezení, ale autorům se je podařilo víceméně eliminovat. Za zmínku stojí především překrásné modely vozů s lesklou kapotou. Možná trochu zamrzí, že se nedeformují tak, jak by mnozí čekali. To však možná přijde až v plné verzi, přeci jen od původně neveřejného dema nemůžeme chtít všechno. Povedlo se i bohaté okolí trati. O zvucích mluvme jen v superlativech, jelikož takto skvěle znějící motory se jen tak neslyší. Nutno říci, že se jejich zvuk liší i podle toho, jaký pohled máte zrovna nastaven. Pokud je to ten z kokpitu, budete si připadat jako ve stíhačce. A pokud narazíte, čekejte pořádnou a nepříjemnou ránu, která poleká i vás!Dohromady to tak vypadá na jedno z nejpříjemnějších překvapení na závody bohatého roku. Již demo přesvědčuje o nepopiratelných kvalitách a plná verze celý zážitek zcela jistě umocní. Realistického ježdění prostě moc není a každý nový titul tak musíme vítat s nadšením. GTR navíc přinese vynikající požitek z jízdy a skvělé technické zpracování. Jen to datum vydání by nemuselo být tak daleko. Mluví se totiž až o podzimu letošního roku.

folder_openPřiřazené štítky

Historie počítačových her – 1. díl

access_time02.duben 2020personRedakce

Rozhodl jsem se pro napsání asi tak zhruba třech článků na toto téma, které si myslím bude aspoň někoho z vás zajímat. My si dnes řekneme něco o konci 40 let a o padesátých, šedesátých letech minulého století. Takže jdeme na to. Nebudeme si říkat nic o hrách, které nefungovali na monitorech. Řekneme si jen o hrách, které fungovali na CRT (později i LCD) technologiích.40. létaZa první hru je považována hra, kterou vyvinuli Thomas Goldsmith a Estl Mann. Tato hra byla vyvinuta ke konci 40 let. Hra se hrála na katodových trubicích. Tato hra je považována jako první hra hraná na CRT technologiích. Toto je vše o čtyřicátých letech.50. létaV roce 1952 pak A.S. Douglas vyvinul grafickou verzi hry piškvorky. Tato hra se jmenovala „OXO“ a ovládala se ovladačem ze starých telefonů. Hra fungovala na sálovém počítači EDSAC.Ke konci padesátých let, konkrétně v roce 1958 vzniká hra Tennis for Two, která byla velice známá. Hru vyvinul američan William Higinbotham. Šlo o jednoduchý tenisový kurt z bočního pohledu. Míček musel být odehrán před síť.60.létaV šedesátých let fungovalo mnoho her na serverech univerzit Spojených států, avšak díky špatné dostupnosti byly tyto hry brzo zapomenuty.V roce 1961 naprogramovali studenti (Wayne Wiitanen, Steve Russel a Martin Graetz) hru s názvem Spacewar. Hra fungovala na jednom z tehdejších nových počítačů – DEC PDP-1. Hráli proti sobě dva hráči. Každý hráč měl možnost ovládat vesmírnou loď a vypalovat rakety. Ve středu pole hry byla černá díra což bylo pro hráče další nebezpečí. Hra se později začala i distribuovat, takže jde o první rozšířenou hru.Nejspíše simulace této hry na současném PC.Mezitím bylo vyvinuto několik dalších počítačových her. Jde třeba o hru Chase, stolní tenis, ale určitě i další.Nakonec bude dobré zmínit se o panu Ralphu Baerovi, který v roce 1966 představil první herní konzoli na ketré fungovala hra Chase. Konzole fungovala na všech televizích. Chtěl vyrobit univerzální konzoli a také se mu to povedlo. V roce 1972 začal tuto konzoli prodávat pod názvem „Magnavox Odyssey“. Pro tuto konzoli bylo vyvinuto celkově 28 her.V příštím článku si řekneme něco o 70 a 80 letech počítačových her, jelikož v těchto letech byl už velký rozmach počítačových her máte se na co těšit. Díky za přečtení! Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny

folder_openPřiřazené štítky

Historie počítačových her – 2. díl

access_time02.duben 2020personRedakce

Tak jsme už u dalšího dílu tohoto tématu. Dnes si řekneme něco o sedmdesátých letech minulého století. V minulém článku jsem sliboval 70. ale i 80. léta, ale nakonec jsem se rozhodl jen pro sedmdásátá léta. 80. létům bude věnován speciální díl. Takže jdeme na to.70. létaV 70. letech vzniká mnoho dalších konzolí. Dále vznikají ale nejen domácí konzole, ale i konzole do hospod.První takovou konzolí je konzole s názvem „Galaxy Game“, která byla vyvinuta v roce 1971. Hrála se na ní hra podobná hře Spacewar.Později vznikla konzole podobná konzoli Galaxy Game, jmenovala se Computer Space. Tato konzole už se stala rozšířenější. Poté bylo vydáno několik dalších herních konzolí.V roce 1972 se společnost Atari rozhodla pro vydání nové herní konzole na které bude fungovat hra „Pong“. V této hře proti sobě hráli dva hráči a pinkali si s balónkem. Nakonec se prodalo zhruba 19000 těchto konzolí, takže se konzole stala velice oblíbenou. Stále vycházeli nové vylepšení této hry.V roce 1976 vzniká hra pod názvem Death Race. Cíl této hry byl jednoduchý – přejíždět gobliny. Díky této hře se začalo ve společnosti o videohrách více mluvit. Pokud si chcete tuto hru vyzkoušet přesměruji vás sem: http://www.roguesynapse.com/games/death_race.php. Hra by měla fungovat na počítačích s operačním systémem XP. Na 64 bitovém Windows 7 mi nefunguje.V roce 1978 ale přichází hra, která se stala hodně rozšířenou. Jde o hru Space Invaders, která byla vyvinuta společností Taito. Díky této hře začalo vyvíjet hry mnoho dalších společností. Ovládali jste zde vesmírnou loď, stříleli jste po vetřelcích. Vetřelci se však bránili a stříleli po vás také. Tato hra už byla však narozdíl od minulých celkem propracovaná, měla dobrou grafiku a byla celkem zajímavá.Chtěl jsem do tohoto dílu přidat i 80. léta, ale nakonec jsem se rozhodl, že jim budu věnovat také jeden díl. Takže příští díl bude nejspíš o 80. letech. Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny

folder_openPřiřazené štítky

Mafia:The City of Lost Heaven

access_time05.duben 2020personRedakce

PrologMnohokrát jsem jen tak ležel na pohovce a uvažoval jakou cenu má asi takový život jako je ten můj, brzy jsem to zjistil. Mnohokrát jsem se v noci probouzel nervózní, s oroseným čelem přemýšlejíc nad obsahem svých nočních můr, realita byla nakonec ještě drsnější. Mnohokrát mě napadaly různé myšlenky o tomto světě, ve kterém skoro vše už dávno ztratilo svou původní hodnotu, ale to nejhorší jsem měl poznat až později. Mnohokrát jsem po večerech přemýšlel o své budoucnosti, o tom co bude dál, odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Být taxikářem ve třicátých letech nebylo nic snadného, světová krize postihla snad všechny bez výjimky a takoví jako já to měli tím pádem v mnoha ohledech ještě těžší než doposud. Stále jsem toužil po nějaké zásadní změně, snil jsem o krásných věcech a čekal na zázrak. Jednoho dne se ale všechna naděje vypařila, šance na lepší život zmizela během okamžiku. Uvědomil jsem si, že jsem na nesprávném místě v nesprávnou chvíli a litoval jsem toho jako ještě nikdy ničeho předtím. Zaplést se do přestřelky mezi znepřátelenými mafiány nebyl zrovna ten můj sen. Tenkrát jsem ovšem měl jen dvě možnosti a já si vybral tu výhodnější. Když se teď na celou věc podívám s odstupem, ničeho nelituji. Život mi nedal moc na výběr, a tak jsem ho prožil podle tehdejších možností jak nejlépe to šlo. K dokonalosti to mělo však hodně daleko, nikdy jsem totiž netvrdil, že můj život byl zcela ideální, to ne, k tomu měl hodně daleko, ale alespoň jsem stihl udělat několik rozumných rozhodnutí a uskutečnit některé své sny. No, neměl jsem vůbec jednoduchý život, ten mi za celá ta léta připravil nejedno nečekané překvapení díky nimž jsem se dostal až tam, kde jsem teď. Teď už jen tiše doufám, že v podvědomí lidí zůstanou jen ty kladné vzpomínky na činy Tommyho Angela, muže, jenž neměl na výběr a rozhodl se tak, jak se rozhodl…pro částečnou spravedlnost a bezpečí své rodiny. Úvodní slovoČeská herní scéna se již nějaký ten pátek může pyšnit několika tituly, které si dokázaly vysloužit uznání nejen u nás v Evropě, ale také v zámoří. Patří mezi ně například Hidden and Dangerous, Operace Flashpoint a Original War, všechno to jsou hry vysokých kvalit po všech stránkách. Že by už ze strany našich herních vývojářů odzvonilo odfláknutým hrám primárně určených pro české hráče? Snad ano. Nyní přichází chvíle na představení bezpochyby další světově velice úspěšné hry z českých luhů a hájů. Dosavadní výsledky prodejních žebříčků mluví za vše, Mafia se po několika týdnech prodeje v zámoří a Evropských státech stala jedním z nejžádanějších titulů a v několika zemích dokonce dominuje na prvních příčkách v prodejnosti. Ostatně není se čemu divit, lidé z Illusion Softworks do vývoje dali všechny své síly a bezmála čtyři roky tvrdé práce přinesli své slaďoučké ovoce. Mafia: The City of Lost Heaven je tu, přináší dokonalou atmosféru, celkové zpracování na vysoké úrovni a hlavně hodiny bezvadné zábavy. Hra nebo interaktivní film ?Hned ze začátku vás (možná včetně špičkově originálně ztvárněného loga firmy) čeká velice milé překvapení. Příběh je hrou spojen takřka dokonale. Už od první mise jsem hru prožíval naplno, snad ještě u žádné jiné hry jsem neviděl tak propracovaný příběh doprovázející hru doslova na každém kroku. Intro, u jiných her nicotného významu, zde hraje důležitou roli. Nejprve letmá prohlídka města a jeho struktury, poté střih a záběr na hlavního hrdinu Tommyho, který se vydává do jednoho z barů vyprávět svůj životní příběh mafiána detektivu Normanovi, což je typický drsný polda ze staré školy, pro kterého jsou lidé typu Tommy Angelo jen bezcitnými zločinci, tentokrát ale pro jisté důvody své předsudky potlačí. V této chvíli se hra odehrává již ve vlastním enginu a první dojem z grafiky na mě velice zapůsobil. Příběhová linie je prošpikována několika nečekanými událostmi a většina hry je zastoupena i četnými animacemi plynně navazujícími na dosavadní průběh děje. Silná atmosféra, to je to správné slovo pro tak vynikající ztvárnění příběhu Mafie. Místy se skutečně nevyhnete pocitu, že scénář psal zkušený filmový tvůrce. U většiny her jsou mise postavené na úkolech, které teprve konkrétní mise tvoří, v tomto případě je to jinak. U každé mise víte proč máte daný úkol splnit, co k tomu vedlo, důvod vašeho počínání není nikdy anonymní. Všechny mise jsou mezi sebou bezvadně provázané, nenajdete snad jedinou štěrbinu, kde by události na sebe přímo nenavazovali a neměli nějaký cílený důvod. Celkovou atmosféru a ojedinělý brilantní příběh doplňují taktéž klasické náplně misí, reálné prostředí a hlavně doplňující informace o pozadí celého příběhu a jednotlivé náznaky příštích událostí, které hráče drží neustále v pozoru a nutí ho těšit se co bude dál. A mohu vás ujistit, že předpokládat můžete hodně věcí, ale někdy se dočkáte takových dějových vyhrocení, stejně jako u dobrého filmu.Nechtěně mafiánemByla to náhoda nebo tomu tak chtěl osud? Ať tak či onak, Tommy se jednoho dne připletl mezi vyřizování účtů dvou znepřátelených mafiánských rodin. Toho dne v podvečer poklidně postával u svého taxi a pálil jednu cigaretu za druhou, čekání na zákazníka se někdy docela protáhne. Zvuk střelby a svištících pneumatik nevěštil nic dobrého, zanedlouho se zpoza rohu objevili na dva ozbrojení muži a donutili Tommyho, aby je svezl a pokusil se uniknout jejich pronásledovatelům, ostatně mu nic jiného nezbývalo. Po zdárném splnění úkolu je Tommymu nabídnuta práce pro mafiánského bosse Dona Salieriho. Následuje klidné projíždění ulic města a plnění taxikářské práce. To už nebude náhoda, když Tommyho na jednom z parkovišť přepadne dvojice drsných gangsterů. Nezbývá než uniknout, prokličkovat zapadlé uličky a nakonec se zdárně dostat do baru Dona Salieriho. Dvě kulky, dva mrtví. Mafiáni pronásledující Tommyho už nikdy nikomu nebudou dělat problémy, bohužel jen oni dva. Tímto se náš hrdina stává adeptem na jednoho z hlavních mužů mafiánské rodiny Salierů. Vítejte ve městě Ztraceného NebePropracované, fungující město, tak by se dalo stručně popsat město Lost Heaven, ve kterém se většina misí Mafie odehrává. To je nejdříve rozděleno na několik částí pospojovaných mosty a podjezdy. Každá taková větší část je rozdělena ještě na několik menších označených názvy. Jedná se o zapadlé přístaviště, centrální část, staré město , čínskou čtvrť, italskou osadu nebo výlučně obytné čtvrtě. Pro celé město je charakteristická hlavně rozmanitost, s kterou jsou podány všechny jeho části. Podle dostupných informací je město inspirováno dobovým Chicagem, proto i v Lost Heaven jezdí funkční nadzemka, což je jeden ze způsobí jak se ve městě vcelku rychle a nepozorovaně přemisťovat na větší vzdálenosti (druhý jsou všudypřítomné tramvaje). Druhá a nejlepší možnost je využít bohatého vozového parku a projíždět všechny ty uličky, zkratky a samozřejmě i hlavní dopravní tepny. Pokud byste se však rozhodli prozkoumat město po svých, uděláte jedině dobře. Jinak ulice samozřejmě nezejí prázdnotou, ale prohánějí se na nich zástupy chodců. Po silnicích cestují kolony aut všeho druhu a s různými řidiči. Zmínit se musím o různých doplňcích města, do čehož spadají odpadkové koše, pouliční lampy, poštovní schránky, zaparkovaná vozidla a třeba hydranty nebo benzínové pumpy mající své opodstatnění (autům totiž dochází i benzín). Někomu se tyto věci můžou zdát jako totálně nepotřebná věc, zbytečný detail, ale věřte mi, že tímto město získává více na reálnosti. Včetně toho všeho narazíte na obchody, bary, kina, galerie, nemocnici a různá skladiště. Do všech těchto budov z pochopitelných důvodů není možné vstoupit, ale i tak se za hru do několika z nich podíváte.A jde se do práceMafia obsahuje celkem 20 lineárních misí (až na jednu výjimku) plus několik vedlejších, nepovinných, za jejichž splnění můžete dostat do sortimentu vždy nějaké nové auto, což se dost hodí. Hra začíná pochopitelně těmi jednoduššími misemi (i když to není až zas tak snadné), a tak hned v první má hráč za úkol dojed na označené místo a trochu porouchat auta svých nepřátel. Jenže ty hlídá podivný chlapík, který si může zavolat na pomoc několik přátel z vedlejšího baru, a ti už disponují pistolemi, zato vy jen baseballkou a dvěmi zápalnými lahvemi. Úkol lze splnit několika způsoby, buď hlídače jednoduše přejedete a budete doufat, že mu to na vysvětlenou stačilo nebo se vetřete na dvůr s auty zadní brankou a pořádně hlídače bacíte po hlavě, cesta je volná. Další mise je už poněkud ostřejšího rázu, sbírání výpalného se totiž může proměnit v nebezpečnou akci. V této misi se poprvé podíváte na venkov, mimo město. A co byste čekali dál? Atentáty, vraždy, vyřizování účtů, pašování whiskey, kradení cenných doutníků a mnoho dalšího. Všechny mise mohu označit za prvotřídní, opět výborně propracované, nápadité a velice hratelné. Našlo by se snad jen pár příkladů, kdy hrozí jisté zakysnutí nechuť k dalšímu hraní, ale jsem si jist, že touha po odhalení dalších událostí každého hnedka přesvědčí. Jinak skoro v každé misi vás provází jedna z hlavních postav jako parťák. Paulie a Sam jsou Tommyho dobří přátelé a riskují své životy většinou společně. Tudíž v drtivé většině misí vám bude asistovat jeden z nich nebo rovnou oba. Nevyhnete se však ani samotářským akcím jako atentáty na vlivné politiky stojící v cestě prosperitě vaší mafiánské rodiny. Free Ride (Extreme)Včetně samotné kampaně hra obsahuje též volnou jízdu po městě (Free Ride), bez jakýchkoli omezení, ať už časových nebo co do pohybu po městě. V tomto módu si můžete dělat prakticky co chcete – vydělávat dolary jako taxikář, dostávat odměny za zneškodnění mafiánů nebo klasicky za ničení aut. Při každé hře si lze vybrat jakékoli přístupné auto a to si dát za nějaký čas klidně opravit a následně uložit pozici. Pro vykonání obou akcí je nutné se dostat k vyznačeným místům na mapě. Mutace volné jízdy Free Ride Extreme je zas úplně u něčem jiném, jedná se tak trochu o šílenou věc. Hráč začíná ve svém domě (kde se dá hra uložit) a disponuje jedním obyčejným autem. Nic zvláštního do doby, než narazíte na podivně mávající chlapíka, který vám poví, že jemu podobné postavičky (je jich 19) jsou roztroušené po celém městě a každá z nich vám může zadat jeden úkol, po jehož splnění si zpřístupníte jedno z několika bonusových aut. Ty nejsou klasického rázu, ale jedná se třeba o vysoce rychlé závodní formule (v jednom případě vypadá jako raketa na kolečkách), obrněný vůz nebo terénní vozy. Takže i po dohrání normální hry se můžete ještě několik dní skvěle bavit ztřeštěnou jízdou po městě a plněním ještě bláznivějších úkolů (například přejet most s nejpomalejším autem ve hře, při čemž vás ze vzduchu bombarduje vzducholoď…téměř nemožné). Kam se poděla chytrost?Dostáváme se k největší slabině hry Mafia, tím je inteligence nepřátel i obyčejných civilistů. Moc rád bych oboje označil za bezproblémové, ale bohužel. Nepřátelští mafiáni se neumějí schovávat když nabíjejí, úskoky používají jen jednou za čas a vůbec se hráče nesnaží nijak překvapit. Krýt se za auto a vyčkávat až jim naběhnete před hlaveň je asi tak jediné. Škoda slov, v tomto ohledu by si Mafia zasloužila urychleně nějaký patch, který by vše vyřešil. Protože ani inteligence civilistů není nijak zázračná. Nejvíc mě naštvalo, že řidiči aut sedí a sedí a vy jim mezi tím střílíte do oken, prostřelujete pneumatiky a nic. Ujet neumějí, ani nic jiného. Bída, bída. O něco lepší je to už s policisty, kteří jen tupě nečekají až postřílíte plku ulice, ale hned jak uvidí vytaženou zbraň, jdou po vás. To samé platí i při jízdě na červenou, způsobení dopravní nehody nebo při vysoké rychlosti. Při běžných dopravních přestupcích vás čeká jen zdržení a zaplacení pokuty, až za držení zbraně, střelbu nebo opravdu hodně vysokou rychlost (dobově se myslí tak 70km/h a více po městě) vás při chycení čekají klepeta, v horším případě kladení odporu rovnou zastřelení. Divné ovšem je, že když nepřátelští mafiáni dřímají v rukou samopaly a vyprazdňují jeden zásobník za druhým, nikomu to nepřijde a policisté reagují jen na prohřešky hráče, docela nerealistické. Audio vizuální hostinaHudba použitá ve hře přesně vystihuje dobu, ve které se Mafii odehrává. Klidné, místy lehce neposluchatelné melodie vyhrávají po celou dobu a podle mě se až moc často opakují. Ostatní zvuková kulisa je v naprostém pořádky, v přístavu troubí lodě, na ulicích sviští větřík a troubí auta apod., není co vytknout. O grafice je snad zbytečné nějak dlouze psát. Použití nejmodernějšího motion-capture spolu se snímáním pohybu tváře a úst při mluvení, excelentně synchronizované s mluveným slovem, to vše zaručuje to nejlepší. Modely všech postav jsou výtečné, obzvlášť těch hlavních. Auta jsou nádherní vymodelované, lesknou se a mají na sobě i ty nejmenší detaily. Po grafické stránce pak hra působí ještě více jak skvělým zpracováním. Tomu odpovídají i lehce nadprůměrné hardwarové nároky, při nižších detailech, kdy hra vypadá stále úžasně, si zahrajete i maličko méně výkonných počítačích. Rozhodně doporučuji shlédnout okolní screenshoty a přesvědčit se o nesmírných vizuálních kvalitách Mafie.Zbraně a autaZbrojní arzenál, bez toho by asi žádný pořádný dlouho nepřežil. K dispozici zde jsou počáteční velice účinné a osvědčené „přesvědčováky, že ty peníze je opravdu lepší odevzdat“ jako baseballová pálka a ocelový boxer. O něčem jiném to už je s prvním koltem, jehož vylepšené verze magnum a „detective special“ přijdou taktéž vhod. Na drsnější prácičku je tu klasická brokovnice i verze s upilovanou hlavní. Do nejvíce náročných akcí se hodí pravděpodobně nejvíce legendární samopal Thompson. Mimo to ještě možná použijete zápalné lahve, granát a odstřelovací pušku. To co se mi na zbraních nejvíce líbilo bylo jejich přebíjení, ne jako v jiných hrách. Zde při vyměňování zásobníku přijdete o všechny zbylé náboje, na jejichž místo přijdou nové z nového zásobníku. Mafia obsahuje výběr několika desítek různých aut, všech možných typů a výkonů. Při samotné hře pak zajisté oceníte technický postup doby a nové plechové miláčky schopné jet do kopce vyšší rychlostí než 5km/h. Tím pádem ve hře najdete vůbec první „prskolety“ startující dobrou půlminutu, tak i sportovně zaměřená vozidla (včetně sanitky, hasičského auta, pohřebního apod.). Design jednotlivých automobilů je výborný. Je libo prostřelit pneumatiku nebo rovnou ustřelit celé kolo? Rozmlátit kapotu a vyrazit čelní sklo? Vše je možné. Vše jednou skončíA máme tu závěr a konečné shrnutí. Mafia: The City of Lost Heaven je prvotřídní produkt nesporných kvalit. Nebýt několika menších chybiček a bugů, bylo by vše ještě o nějaký kousek lepší. Zklamala mě hlavně AI nepřátel (leckdy i přátel, když se bezhlavě vřítili do křížové palby a já musel kvůli jejich smrti celou misi opakovat) a takové detaily jako levitující mrtvoly, ustřelený hydrant nebo velice mnoho předdefinovaných věcí. Měl jsem v úmyslu napsat objektivní recenzi, snad se mi to povedlo. Ale kdybych měl psát recenzi ihned po dohrání Mafie, nejspíš bych se neudržel a v jednom kuse ze sebe chrlil samé superlativy. Emotivní příběh je bezchybný, ztvárnění města rozmanité, vozový park rozsáhlý, náplně misí neotřelé a velice hratelné, grafika a český dabing přejdu beze slov, super, skvělé a perfektní. Lidem z Illusion Softworks skládám svou poklonu. Něco tak perfektního jsem opravdu nečekal. Teď už jen zbývá očekávat nějaký ten opravný patch a multi-player update. A pro ty, kteří se pídí po každé novince a zajímavé informaci o Mafii mi nezbývá než doporučit jistě nejlepší českou fan stránku na této adrese, kde najdete skutečně tolik zajímavostí, které by jste se nikde jinde nedočetli (víte, že v Mafii je i motorka? A možnost hrát za UFO?). Takže ještě jednou a pořádně – děkujeme za Mafii !!!! EpilogAni to vše nemohlo dopadnout jinak, vše bylo již od počátku jasné, ale podívat se pravdě do očí bylo těžší než dělat, že se nic neděje a dále si razit cestu nelehkým životem. Už jsem se naučil, že ten kdo chce vše a nejlepší, riskuje ztrátu toho nejcennějšího, a kdo je až příliš skromný, nikdy nedostane nic…každý si musí jednoho dne vybrat.

folder_openPřiřazené štítky

Fallout 2 - radioaktivní nostalgie

access_time13.květen 2020personRedakce

Se slzou v oku vzpomeňme na legendu legend a hlavou bijme do zdi v toužebném přání, aby byli Black Isle osvíceni a vrhli se po skončení vývoje Icewind Dale 2 na tvorbu Falloutu 3.Takto nějak začíná příběh Falloutu 2 (FO2), podle mně asi nejlepšího počítačového RPG všech dob. Začíná tedy tím, že se Vyvolený vydává do pustin, o kterých skoro nic neví. Začíná beznadějně. A vůbec celá atmosféra Falloutu 2 (i jedničky) dýchá beznadějí, rozkladem a depresí. Opravdu dobré konce ve Falloutu nejsou. Hlavní hrdina prvního dílu nakonec odešel zklamán a zlomen do pouště, na konci druhého dílu odhalíte hrůzný účel Vaultů, otrokářství se rozmáhá všude a lidé zdaleka nezmoudřeli, ale naopak bojují mezi sebou vesele jak tomu bylo vždy. Ačkoli se někdy dočkáte lokálních vítězství většinou se ukážou jako zbytečná, nebo jen dočasná. Všude samé ruiny, vraždění, drogy (např. jet, kterou jeden vychytralý hajzl vyrábí z výparů z brahminích *exkramentů*) a zkáza. Prostě dokonalá atmosféra. Fallout 2 vyšel asi deset měsíců po svém předchůdci - stejně legendárním Falloutu 1 (FO1), který však ještě obsahoval některé nedotaženosti v ovládání, které ve FO2 už byly opraveny. Stalo se tak v říjnu roku 1998. Hru má stejně jako první díl na svědomí Black Isle Studios, které myslím nemusím nijak představovat - jen stěží by jste dnes hledali na poli počítačových her známější a uznávanější vývojářský tým. Oba dva díly (zvláště druhý) se ihned setkaly s velmi příznivým ohlasem. Důvodů je samozřejmě několik. Kromě na tu dobu prvotřídní grafiky, ozvučení prvotřídního i dnes a vůbec velmi propracované technické stránce to byl především ani ne tak příběh (i když ten taky stál za to) jako prostředí a atmosféra. Krom toho, že je i dnes postapokalyptické prostředí v počítačových RPG neotřelé a originální, dokázali ho Black Isle skvěle zpracovat a dodat Falloutu vlastní styl. Představte si, že by se v budoucnosti plné plasmových zbraní, laserů, fúzní energie a kosmických letů vrátily do módy 50. léta - obří křižníky dálnic, masivní a neohrabaná technika, atmosféra Studené války, Úřad proti neamerické činnosti a hudba typická pro tohle období (např. Louis Armstrong) - a do těhle futuristických 50. let by spadly jaderné bomby a všechno by se promíchalo s atmosférou a stylem filmů, nebo knih jako Mad Max, Postman, nebo Den Trifidů + všemožnými popkulturními narážkami (od Star Treku po Krále Artuše, nebo božského Elvise :-)). Z toho všeho pak nevznikne nechutná slátanina, ale základ toho co tvoří fénomén zvaný Fallout. Myslím si, že zvolení 50. let jako jakési stylové předlohy nebylo žádnou náhodou. V té době vrcholilo napětí mezi velmocemi a hrozba jaderné války byla ještě čerstvá - a tak se hodně promítala do běžného života obyčejných lidí. Fallout (oba dva díly) můžeme brát především jako jakési varování před tím co se mohlo (a může) stát. Anebo také jako zprávu o tom, kam vede styl „nikdy nebuďte spokojeni s tím co máte a chtějte víc…“. Když už totiž nebude z čeho čerpat, co pak? Kdo přežije? A kdo zemře? Zdá se, že přežít měla Enkláva - vládnoucí mocenská vrstva a zbytek měl zemřít, aby neplýtval ztenčenými zdroji určenými na vybudování nového světa enklávany. A kdo dovedl lidstvo k jaderné válce? Kdo zaútočil na Čínu, když už Aljaška byla znovudobyta? Kdo dal povel, aby byly střely vypáleny? Enkláva… A přitom by byl každý člověk rád, aby se stal enklávanem… Zdá se ale, že plány obvykle nevycházejí tak, jak mají. Lidé přeživší ve Vaultech se ukázali jako problém a rovněž tak supermutanti. Kdyby se totiž tenkrát nepokazil onen vodní čip a Zakladatel se nevydal do pouště najít nový… kola dějin by se otáčela jinak a Enkláva by nebyla v závěru FO2 zničena a dobro by nakonec… nezvítězilo. A tak zatímco ve FO1 lidé bojovali proti supermutatnům o zachování svého druhu a o to, zda ještě má smysl pokračovat, ve FO2 bojovali opět sami proti sobě, proti vlastní zrůdnosti a vlastní necitelnosti a vlastně o to, zda se poučit a přijmout změny způsobené jadernou válkou. Zatímco totiž chtěli supermutanti zavrhnout vše staré, vyhubit starý druh a nastolit nový řád, Enkláva naopak chtěla vyvraždit všechny jen trochu postižené radiací a F.E.V (ona sama se považovala za „nedotčené“) a chtěla nastolit stejný řád jako předtím. A cesta jako vždy vede někde uprostřed. Evoluce se nedá zastavit, ale zase by se to nemělo přehánět :-). BTW: Možná jste si všimli, že jsem se ani jednou v souvislosti s atmosférou / příběhem nezmínil o Fallout Tactics - je to totiž po této stránce nechutný shit...No, to je sice všechno pěkné, řeknete si, ale jak vlastně vypadá a hraje se samotná HRA? Řeknu to jedním slovem - bezkonkurenčně skvěle. Po technické stránce - izometrická grafika ani dnes nepůsobí kdovíjak špatně, perfektní ozvučení, které výborně podtrhuje atmosféru a velmi intuitivní a naprosto bezproblémové ovládání. Co se týče soubojů ty se odehrávají v tazích a rovněž jim nelze nic vytknout - ačkoli totiž nejsou realistické ani zdaleka, jsou zpropadeně zábavné a velmi propracované. Jedněmi z hlavních aspektů všech RPG je příběh - ten je ačkoli s jednoduchou dějovou kostrou velmi napínavý a kvalitní i když důležitější na této hře je samotné prozkoumávání herního světa a stovky vedlejších úkolů - přičemž svět na vaši postavu reaguje a vyvíjí se. Opravdu jen v málokteré hře je tato stránka natolik propracovaná - doslova všechno souvisí se vším. Herní lokace jsou kapitolou samou pro sebe - každé místo je originální, má svůj charakter, svého ducha a nějaký základní nápad, na kterém je postaveno - žádná lokace tady není jenom proto, aby v ní hráč nabral něco zkušeností a potom mohl dál. Myslím, že o atmosféře se už nemusím zmiňovat :-). Systém vývoje vaší postavy si troufám označit za jeden z nejzdařilejší a nejlepší v historii - vychází z proslaveného RPG systému GURPS (původně byl Fallout plánovan na jeho základě), nazývá se SPECIAL a dočkáme se ho třeba v dalším připravovaném RPG od Black Isle - Lionheartu (což je čistokrevná fantasy - na tom jde vidět, že univerzálnost zdědil SPECIAL od své předlohy). Abych to nějak shrnul, Fallout 2 byl, je a bude, stejně jako jeho předchůdce zářivou hvězdou na poli počítačových her, jinak z velké části plných nechutného smetí, nebo vyhaslých legend. Bude opravdu typickým příkladem toho, že hry jsou opravdovou a plnohodnotnou kulturou stejně jako třeba literatura, nebo film, ať si říká konzervativní ptactvo co chce.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Playstation hry na dotaz několik

Playstation 4

access_time05.duben 2020personRedakce

Recenze Nová generace konzolí, to je období zvláštní, specifické. Musím se přiznat, že příchod Xboxu 360 a Playstation 3, jsem před těmi lety sledoval celkem z klidného zázemí a chladnou hlavou. Ponořen do hraní "must play" titulů na Playstation 2, po mém přerodu z PC scény (skrz PSP) jsem nějak nechytl tu nemoc a v klidu očekával, že si jednou koupím PS3. Jenže ouha, Sony tehdy udělalo několik špatných kroků, několik odkladů a reklama na Gears of War, způsobila, že jsem si na vánoce rozbalil Xbox 360. Xlive.cz jsem tehdy znal, ale pouze pasivně, zaregistroval jsem se a stále pasivně četl než přišel zlom a podzimní sraz, na který jsem dorazil. V tu chvíli se vše změnilo a ze singl konzolisty jsem se stal "sociálním" a objevil taje Xbox LIVE, což později vedlo k mému přerodu do pozice admina/přispěvovatele, ale to už zacházím moc do detailů.Nyní je to jiné, Xbox 360 mi dal hrozně moc a jako už starý kus železa, na poměry PCčkáře neuvěřitelně starý hardware, musí být vystřídán a proto je tu nová generace. A je tu launch nové generace konzolí, který proběhl ve světě v listopadu loňského roku. Do té doby proběhlo několik launchů od Nintenda a handheldu od Sony, ale až nyní je to ten launch s velkým "L", dvou hlavních mainstreamových herních zařízení. A ejhle, byl jsem posazen do role, kdy jako fanoušek Xboxu 360, jsem měl s Xbox One problém od smolné prezentace na E3 (do té doby jsem byl stále pro něj rozhodnut) a jak většina z vás ví, u mě zvítězil Playstation 4. A tento problém jsem neřešil sám, tudíž naše do této doby Xbox komunita má v sobě víc hráčů na PS4 než by se mohlo zdát, tudíž proč nezačít psát i o této krabici, která nám dává zábavu, tento web je postaven na skupince lidí a nemá cenu se zbytečně diverzifikovat. Zvlášť nyní, kdy tato generace je si velmi podobná jak hardwarem, tak nabídkou software, exkluzivní tituly už nejsou takovými taháky a aktuálně vede nabídka multiplatformních titulů. Takže hurá do toho, vítám vás u mého shrnutí poznatků o Playstation 4, za poslední 3 týdny používání.KonzoleTak začneme samotnou krabicí, hned první co vás napadne po rozbalení je, jak je konzole malá. Sice jiný tvar, ale rozměry konkuruje PS3 super slim a i Xbox 360 slim. Opravdu dlouho nebyla konzole v první své iteraci, tak pěkně nadesignovaná a stylová, šíkmé hrany, půl matný, půl lesklý plast. Uprostřed při čelním pohledu oddělené drážkou po celém obvodu, která skrývá Blu-ray mechaniku a 2x USB 3.0 porty vepředu. Na rozhraní dvou typů plasů jsou zapuštěné dotykové tlačítka na zapnutí konzole a vyjmutí disku, které občas na mé ruce nechtějí reagovat.Zezadu najdeme komplet sadu konektorů, které bychom očekávali. Power konektor standardního typu, jelikož má PS4 zdroj uvnitř, tak lze pouze odpojit PS3 a zapojit PS4 do stejných kabelů a jste ready. HDMI, optický výstup, ethernet a proprietární konektor pro PS Eye Camera. Toť vše, nic víc, nic nevystupuje, vše je uhlazené a schované. Konzole vypadá opravdu nenápadně, nechce si krást pohled návštěvy uprostřed vaší hifi soustavy, je spíše nenápadná a vkusná. Teď jen záleží na tom, zda vám vyhovuje nenápadnost nebo byste raději, aby na první pohled křičela next-gen je tu. Co se týče vnitřností, ty jsou v režii AMD - chipová sada Jaguar, obsahující dvě čtyř-jádrové CPU jednotky na architektuře x86-64 (PC architektura), GPU s 18ti výpočetními moduly, to vše podporované 8GB GDDR5 RAM paměti. Ano není to high-end PC, které můžete postavit, ale zase takové high-end PC nepostavíte za 11 tisíc Kč. Z hlediska hardware to bude mít tato generace těžší, přechod od RISC operační sady na CISC má svá specifika a uvidíme co nám přinesou dále. Rozhodě se z hlediska trojice PC-PS4-XONE ulehčila práce vývojářům a mohou vycházet z jednoho základu, pro všechny tři hlavní platformy. OvladačDualshock, to je ikonická věc celého systému Playstation od ovladače k PS1 až po ovladač PS3. Bohužel ovladač u PS3 byl soubor počátečních špatných rozhodnutí, které později se podařilo dotvořit do celkem funkčního celku. Bohužel ergonomie nebyla přítomna prakticky vůbec, konkávní klouboučky páček a triggerů, bylo téměř něco nepochopitelného. Naštěstí zde máme Dualshock 4, který se inspiroval u vítěze minulé generace - Xbox 360 ovladači a přejímá od něj spoustu šikovných triků a přidává své vlastní.Ergonomie se zlepšila, ovladač do mých, relativně malých rukou, padne jako ulitý a ne moc odlišně od 360tkového. Důležitou vlastností DS4 je, že má symetrické rozložení páček, oproti tomu co známe z Xboxu. Tudíž jsou obě páčky na dolní středové části ovladače, nyní jsou více od sebe, tudíž se palce moc nenatahují doprostřed ovladače. Kloboučky páček jsou mnohem lépe upravené a nejsou zakulacené ani klouzavé, což byl problém na PS3, ale stále si nemohu pomocit, že tvar páček u X360 byl nejlepší (zvyk). Jediné, že guma vypadá, že se velmi snadno ošoupe a už se mi podařilo nehtem udělat rýhu, při frenetické hře. Směrový kříž je klasický, čtveřice oddělených tlačítek a tlačítka XO∆□ již nejsou analogová, jelikož tuto funkci téměř nikdo ve hrách nevyužíval. Standardní bumpery tzn. L1 a R1, jsou větší a příjemně zaoblené, triggery - jedna ze zásadních věcí je perfektně zpracovaná a rozhodně lepší než u 360tky. Jsou velké, příjemně konvexně prohnuté a s plynulým chodem. U FPS her fungují báječně, závodní hru jsem zatím neměl možnost vyzkoušet.No a nyní k exotickým věcem ohledně ovladače. Zapomeňte na tlačítko Start, u Sony si řekli, že je to přežitek a máme zde tlačítko Options. Tudíž přichází opravdu divné situace, kdy vám hra píše "Press Option to Start game", ano je to u multiplatformových her, ale působí to úsměvně. Options funguje ve většině her jako Start tlačítko, ale v menu konzole vyvolává kontextové menu k příslušné položce. Z hlediska ergonomie je Option strašně malé tlačícko na přechodu tvaru ovladače a stále bojuji s tím si zvyknout jej rychle zmáčknout. To samé je tlačítko Share, které slouží ke sdílení a o něm bude zmínka v jiné kapitole článku, toto tlačítko se nachází na opačné straně od Option, tudíž u směrového kříže. Mezi těmito tlačítky je relativně velká dotyková plocha, která zároveň je jedno velké tlačítko. Dotykovou plochu zatím mnoho her nevyužívá, např. v Killzone: Shadow Fall volíte tahem mezi čtyřmi funkcemi vašeho OWL drona, v CoD: Ghosts zase stisknutí tlačítka zobrazí v multiplayeru skóre tabulku a neptejte se mě, jak dlouho jsem nadával, že tam na to není tlačítko, než mi SerHashut poradil. Další specifickou a kontroverzní věcí je obrovské světlo mezi trigery, to efektně ukazuje, že hráč přihlášený na konzoli je hráč číslo 1 = modrá, hráč číslo 2 = červená atd. Bohužel se toto světlo také dokáže nepříjemně odrážet v TV a nebo svítit celou dobu při nabíjení přes noc a dělat celkem velké světlo. Co je problém, toto světlo nejde vypnout a v principu pro systém bez kamerky nemá žádný význam - kromě Killzone, kde ukazuje barvou zdraví postavy. Posledním specifikem ovladače je reproduktor, ten je umístěn uvnitř ovladače a je schopný vytvořit příjemné efekty u her. Tak například v Resogun se vám ozve na startu každého levelu "Save last humans" přímo z ovladače, dodává to opravdu cool prostorový efekt a doufám, že jej budou schopni vývojáři někam posunout. U Killzone zase při nalezení audiologu vám je předčítán z ovladače, což působí opět velmi efektně.Zbytek co ovladač obsahuje je celkem standardní, pohybový akcelerometr, který lze perfektně využít k psaní zpráv a textů. Vibrace jsou samozřejmostí. MicroUSB kabel slouží ke spárování s konzolí a nabíjení ovladače. Přední 3,5mm jack umožňuje připojení přiloženého mono headsetu, který je celkem průměrné kvality - zvuk je v pořádku, přepínač na vypnutí mikrofonu by mohl být lépe dostupný po slepu, tenký kabílek nemůže vydržet déle než pár měsíců. Nejhorší je sluchátko, které v uších prakticky nedrží - horší tvar pecky jsem dlouho neviděl. Teoreticky půjde do ovladače připojit jakýkoliv headset, který má zvuk i mikrofon v jednom jacku. Bohužel aktuálně neexistuje způsob jak nastavovat citlivost mikrofonu, tudíž je použití jiných headsetů dost omezené. Ještě jsem vyzkoušel oficiální In-Ear PS Vita headset, ten funguje stejně jako bundlovaný, jen má dvě sluchátka, takže můžete poslouchat komplet hru bez zvuku z TV a perfektně drží v uších (cena cca 250Kč). Rozhodně musíme čekat na podporu obecných bluetooth headsetů. Co je docela špatné je baterie ovladače, ta je proprietární uvnitř bez možnosti výměny a její výdrž není opravdu nic extra, osobní tip je, že se bude pohybovat kolem šesti hodin (po několika nabití se zvedla než byl první dojem) a to opravdu není mnoho.DashboardTedy hlavní menu Playstation 4 myslím nemá žádný název, z toho důvodu mu budu říkat tak jak jsme zvyklí "dashboard". Asi největší změna od PS3, které mělo tzv. XMB (Cross-media-bar) a vyznačovalo se značnou nepřehledností a nelogičností různých nastavení, tak menu PS4 je krok kupředu. Po zapnutí a prvotním nastavení, vás přivítá dlaždicovité menu, které má tři úrovně vertikálně a mnoho horizontálně. Co si pod tím představit, začneme vertikálně. Ve středním prostoru máte čtvercové velké ikony, které reprezentují hry nebo případně aplikace (web browser), při najetí na každou z nich se pod ní objeví spodní vrstva, kam jde páčkou ovladače přejít a prohlížet aktuality z příslušné hry a další informace. Specifická je aplikace What's New, která vám v dolní části ukáže stream aktivit vašich přátel a novinky z PSN.Pokud najedete úplně nahoru, zvýrazní se horní lišta dashboardu, která se dá přirovnat k Xbox Guide, které se zobrazovalo po stisknutí Xbox tlačítka na ovladači. Máte zde PS Store, notifikace, přátele, zprávy, párty, profil, trofeje, nastavení a vypnutí. Projdeme si postupně jednotlivé položky této podstatné nabídky. Už pouze při najetí do horní lišty vidíte část informací z té "podaplikace", tudíž ještě než kliknete na Friends, tak vidíte prvních pár přátel co hraje atd. PS Store bude mít svou vlastní kapitolu, takže dále. Notifikace jsou vše co se vás týká a konzole vás na něco chce upozornit. Tudíž dostanete pozvánku do hry, tak je v notifikacích, to samé jsou zprávy a různé informace z her. Dále trošku na první osahání nelogicky se zde nachází Download, kde vidíte průběh stahování updatů, demoverzí, her atd. Bohužel k plně fungujícímu download managementu to má daleko a zde musí Sony velmi zapracovat. Dále je zde také Upload, kde můžete sledovat, jak se vám vaše save informace uploadují pravidelně do cloudu nebo vaše fotky na Twitter/Facebook. Celkově notifikační služby potřebují více tweakování od Sony na základě podnětů od hráčů. Například nejde zapnout notifikace, že se připojil někdo z vašich přátel, což je věc, na kterou jsme docela zvyklí z Xboxu. A další mírné nelogičnosti, které se zde dají najít. Položka Friends je celkem standardní, umožňuje přidávání přátel, vidět online a co hrají, všechny přátele, hráče, které jste potkali atd. Co je špatné je, že nelze nijak přátele sortovat, což při maximálním počtu 2000 přátel může být problém. Zprávy, zde není co řešit, klasické textové nebo audio zprávy, zgrupované do konverzací. Výhoda je, že si můžete psát s přáteli i přes aplikace na chytrých telefonech. Párty, konečně má Playstation herně nezávislý chat pro 8 lidí jako to známe z Xboxu. Funguje to stejně, navíc lze psát v rámci party ještě zprávy. Profil, opět velmi výstižné, máte zde vše co se týká vašeho PSN profilu atd., to samé je v případě trofejí. Trofeje se synchronizují při spuštění této miniaplikace a pak vidíte seznam her a příslušných trofejí. Co je dobré, že vidíte jak PS4 tituly, tak vaše PS3 a Vita tituly, takže komplet, je zde také tlačítk pro porovnání s přáteli.Nastavení, no co zde, všemožné nastavení v jednotlivých kategoriích. Myslím, že je uspořádané celkem logicky a více přehledně než u PS3. V položce vypnutí zvolíte možnost vypnutí konzole - Stand by (konzole je v úsporném režimu, stahuje updaty a nabíjí ovladače), Turn off (úplně vypnuté). Toť vše o horní části menu. Co je podstatné, tak je jedno zda jste ve hře, stiskem tlačítka PS vám bleskurychle naskočí celý dashboard aniž by se hře cokoliv stalo (v závislosti na vývojáři hry, buď se zapauzuje hra nebo pokračuje dále), je to v principu multitasking s tím, že lze mít jen jednu aplikaci spuštěnou na pozadí. Tudíž zde není potřeba Guide menu, protože máte dostupný celý dashboard aniž byste vyskočili ze hry, výborné. Občas se sice dash při spuštěné hře zaškobrtne, protože přece jenom výkon je převeden na jiné starosti, když běží hra. Co nemohu opomenout je psaní zpráv a textů, díky polohovému senzoru DS4 lze zapnout pohybový výběr znaků a od první chvíle jsem si jej zamiloval jako příjemnější zadávání textu než klasické "šipkování" po virtuální klávesnici. V tomto režimu se vám zobrazí kurzor a nakláněním DS4 jím létáte po klávesnici - rychlé - intuitivní a celkem přirozené. Bohužel je škoda, že podobné ovládání kurzoru není například v internetovém prohlížeči, který sice neoplývá rychlostí, ale pro někoho využitelný být může. Toť asi vše co se o dashi dá říci, není to takový luxus jako u Xboxu, který díky NXE předstihl svou dobu, ale je to znatelný posun v rámci rodiny PlayStation. Mediální funkce jsou jak je známo dost nepoužitelné, ale to by měl změnit budoucí update, který by měl přinést podporu formátů přehrávaných z flash paměti nebo důležitou podporu DLNA serverů.SdíleníNová věc, které se v této generaci nevyhneme je sdílení. Ano svět se přesunul na sociální sítě a i když to některým z nás nemusí sedět, je tomu tak. Proto jak jsem psal v kapitole o ovladači, tak máme nové tlačítko Share. To je napevno spojené s hlavním menu konzole a může mít několik nastavení jak se chovat - jsou tři možnosti stisku - ťuknutí, podržení a dvojité ťuknutí. V dashboardu jde nastavit, která akce vám na příslušný typ stisku bude vyhovovat. Akce jsou tři - vyvolání menu pro sdílení, ťípnutí screenshotu a spuštění nahrávání videa. Menu pro sdílení vám nabídne další tři akce - můžete uploadovat video, sdílet screenshot a nebo vysílat hru, projdeme si vše postupně.Sdílení screenshotu je nejjednoduší akce, kterou můžete udělat. Každá hra má svou složku, kam se ukládají screeny, které tlačítkem vytípete a vy si jen zvolíte, který chcete sdílet. Pak jen vyberete zda na Facebook či Twitter, napíšete zprávu a je to. Co je trošku omezující, že při focení screenů, nemá tlačítko Share v systému moc velkou prioritu, takže típnutí momentky, která trvá půl vteřiny je prakticky nemožné.Upload videa je věc, kterou jsem nemohl vyzkoušet do konce, protože aktuálně lze uploadovat videa pouze na zuckerblikovu sociální síť

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Online hry na dotaz několik

Když se řekne on-line hraní

access_time31.březen 2020personRedakce

Hraní her, nejen těch počítačových, je věcí do důsledku velmi zajímavou. Lidé se již od dob dávno minulých sdružovali do skupinek a pořádali mezi sebou nejrůznější zápasy, jejichž vítězové se mohli těšit na nehynoucí slávu a přízeň lidu. Většina těchto klání končila tragicky a s jediným výsledkem – zatímco vítězové přežili, poražení končili v potocích krve. Přestože lidstvo pokročilo a od dob, kdy se krvelační králové těšili na každý nový zápas, uplynulo několik století, naše chutě jsou stále stejné. Leč možnosti, jak je ukojit, se poněkud změnily. Jednu z nejpříjemnějších forem k vybití energie, k vyprázdnění adrenalinové kapsy, poskytuje počítač a možnosti s ním spojené. Lidé to zjistili poměrně brzy, takže již v osmdesátých letech, na prvních “napodobeninách“ dnešních počítačů, se hrály hry poměrně často. Hra proti počítači však nebyla natolik zábavnou a proto lidé začali hledat alternativní možnosti. Brzy zjistili, že hra s reálným soupeřem je mnohem zábavnější a řešení tak bylo na světě. První multiplayer zápasy tak mohly začít. Samotný multiplayer, tak jak ho známe dnes, svoji podobu dlouho hledat. Všechno začalo mnohem dříve, než se první “soukromníci“ připojili k internetu, než odeslali svůj první email. Na úzce specializovaných serverech, které poskytovali minimum služeb a možností k hraní, se scházeli den co den davy příznivců multiplayeru a na strojích, které nemají nic společného s dnešními počítači, se snažili porazit svého kamaráda ze sousední vesnice, státu,… Velmi populární byly takzvané BBS-BASED hry (BBS = bulletin board services). Dá se říci, že BBS představovala předchůdce dnešního internetu. Na lokálních sítích, ke kterým jste se mohli připojit pomocí modemu, ovšem velice malou rychlostí, se často hrály hry v textovém režimu, případně s velmi omezenou grafikou. Některé BBSky fungují i dnes a stále existuje dostatečně velká skupina příznivců tohoto stylu, že o jejich zrušení jejich majitelé rozhodně neuvažují. O pár let později, s příchodem rozšířených možností grafického rozhraní, se online hraní stávalo čím dál tím více populární. Přesto však stále nedokázalo překonat jisté hranice a uchylovalo se k úzce specializovanému trhu. Jednou z prvních online her, které se dostalo kladného přijetí i u ostatních hráčů, byl Kesmai's Air Warrior. Stalo se tak především díky úchvatnému grafickému zpracování a skvěle zvládnutému ovládání. Během krátké chvíle se hra stala oblíbenou u stovek lidí a uživatelé u ní trávili stále více času ve snaze zabít všechny protivníky. O to horší však byly telefonní účty, protože ty mnohdy narůstaly až na neuvěřitelných 200USD za měsíc, což byla a je částka značně vysoká. Samotná hra byla určena pro Macintoshe, které v té době ovládali velkou část trhu. Postupně následovaly verze pro Atari ST a Amigu. Poslední kopií, která opustila dílny firmy, byla verze pro MS-DOS a tak i majitelé počítačů dostali svou drogu. Největší rozmach online hraní však nastal po roce 1994 s příchodem internetu. Online hraní opět dostalo nový náboj a vývojáři her pochopili, odkud mohou získat značné peníze do svých kapes. Nejdříve se otrkávali a her, které byly primárně určeny pro hraní přes internet, jsme mohli nalézt opravdu jen několik. Postupně však nápadů, ale především prostředků vynakládaných na rozvoj online hraní, přibývalo. Nebýt několika odvážných kroků do neznáma, možná bychom dneska nemohli stanout tváří v tvář v Unrealu, Half-Lifu, Quakovi a mnohým dalším hrám. Bohu díky za tyto odvážlivce, kteří online hraní dostali tam, kde se dneska nachází!R. Feynman (laureát Nobelovy ceny za fyziku) uvádí, že při vývoji počítače na výpočet účinku první atomové bomby v roce 1943 programátor „Pan Frankel začal trpět jistým druhem počítačové nemoci, kterou zná každý, kdo pracuje s počítači. „Je to velmi těžká nemoc a na práci působí rušivě, znemožňuje ji. U počítačů je ten problém, že si s nimi člověk hraje. Následně se celý počítačový systém zhroutil, protože na něj Frankel nedohlížel.“ Z toho lze usoudit, že samotný vznik počítačových her se datuje k prvním začátkům samotných počítačů. Velkou nevýhodou dnešního trhu s počítači je skutečnost, že odsávají poměrně velkou část rodinných, případně soukromých rozpočtů. Výrobci her dělají pouze takové hry, které ke svému chodu potřebují nejvýkonnější hardware, nejnovější operační systémy a celkově prahnou po tom nejlepším, co je k dispozici. Tím dostávají hráče počítačových her do úzkých, problém kde sehnat peníze na upgrade svého stroje řeší den co den tisíce hráčů po celém světě. Dnešní počítače trpí jedním velkým “nedostatkem“. Dokáží věrně nasimulovat reálný život z pohledu uživatele. Veškeré druhy simulátorů The Sims patří pravidelně k nejprodávanějším hrám a není od věci připomenout, že účelem hry je starat se o virtuální rodinku. Tím se dostáváme do situace, kdy člověk může naprosto zapomenout na reálný život a všechny své kroky stimulovat do počítače a omezovat se na kontakt s nejužším okolím, možná ani to ne. Nevýhodou dnešních počítačů tedy je fakt, že mají svoji vlastní umělou inteligenci, dokáží nás oslovovat hlasem a ten náš následně rozpoznat, dokáží ukojit naše choutky svojí virtuální energií. Jakmile se hráč zapojí do hry, ať už se jedná o sportovní simulátor, akční hru, rpgčko či jakýkoliv jiný žánr, přebírá ze hry část jejího ducha. Začíná vnímat situaci jak, jak by se cítil na místě hrdiny, kterého ovládá, na místě sportovce, jehož se snaží vybičovat k maximálním výkonům. Prostě začíná žít druhým, virtuálním životem. Přestože ví, že tato realita není a nikdy nebude skutečná, dokáže ji vnímat dostatečně vážně. Například při hře na “slepou bábu“ každý ví, že pokud bude chycen, nic se mu nestane, ale stejně se každý chycení vyhýbá všemi možnými způsoby. Pravidla hry v tu chvíli definují jinou realitu, která je vnořena určitými pojítky do skutečného života, té jediné a pravé reality. Problémů, kdy byl hráč do virtuálního světa vnořen takovým způsobem, že začal ohrožovat svoje zdraví, zatím bylo po málu. Přesto však tato varianta existuje a její nebezpečí je každým rokem větší. Firmy, které se specializují na výrobu a prodej nejrůznějších masek, brýlí, sluchátek a jiných prvků, vtahující hráče k hlubšímu zážitku ze hry, stále vznikají a dá se očekávat, že tato sféra moderní multimediální scény se bude vyvíjet enormně rychle.Nemáme důvod si cokoliv namlouvat, každý už určitě zažil ten pocit, kdy byl takříkajíc “úplně mimo“. Pravda, někteří honosící se tričky s nápisy “LEGALIZE CANABIS“ s trošku jiným pomocníkem. :-) Nám pařanům stačí hra, která dokáže svoji atmosférou překonat nejširší vjemy z okolí a hráč upne svůj zrak pouze k počítači a všemu, co se na něm odehrává. Jakékoliv dění mimo jeho sféru zájmu jde mimo něj a nic jiného ho ani v tuto chvíli nezajímá. Maminka pak může tisíckrát opakovat, že je čas k učení, a že večeře už dávno vystydla, nepomáhá to. Pokud jste se do tohoto stavu nikdy nedostali, pravděpodobně nepatříte mezi hardcore hráče a jakékoliv šance na úspěch v turnajích GameZony jdou naprosto mimo vás. Přesto existují výjimky. Častým důvodem, proč hráči neustále touží po společnosti počítače, může být jistá forma úniku před něčím, z čeho jde strach. Ať už se jedná o problémy se školou, s dívkou či přáteli, vždy jde o něco nepříjemného, čehož nás počítač může s jistou dávkou nadsázky zbavit. Počítačové hry často dokáží zvýšit sebevědomí a poskytují jistou formu seberealizace. Vše ovšem jen v omezené roli a s téměř nulovým vlivem do reálného světa. Psychologové a všelijací machři přes výtvory z mozku neustále hlaholí cosi o závislosti na počítačových hrách. Předkládají nám nerůznější studie a téměř každou chvíli přichází s objevem, kterým jako by mohli spasit svět. Dle psychologů a psychiatrů existují dvě postupně se rozšiřující formy závislosti na počítačových hrách. Tou první je závislost na jedné, případně dvou podobných hrách. Spočívá v proniknutí do určité reality, které však končí zároveň s koncem hry a vypnutím počítače, Tato závislost je údajně neškodná a její nebezpečí přenášející se do reálného života hráče je téměř nulové. Závislý hráč si patrně uvědomuje, že hra mu dodává jisté chybějící prvky uspokojení, přesto však doufá a ví, že s ukončením hry dojde zároveň k ukončení veškerých přejímaných vjemů a požitků. Druhou formou, kterou psychologové popsali ve svých studiích, je závislost na počítači a následné vyhledávání alternativních forem uspokojení. Hráč nedokáže bez počítače existovat, nedokáže vykonat základní úkony aniž by nemyslel na svého miláčka, nedokáže udržet svoji mez soustředění na rozumné hranici a v době, kdy je mimo dosah počítače, je značně agresivní. Takto “postižení“ jedinci představují ty pravé osoby pro možné testy, výzkumy a další skvělé objevy našich pánů psychologů.Mám-li shrnout do několika vět objevy, jež jsem učinil při pročítání nejrůznějších studií a zpráv od předních světových a českých psychologů, nestačím se divit. Každý před nás předkládá v trochu pozměněné formě stále tu samou informaci, z které vyplývá, že: „hráči počítačových her jsou ti největší vymaštěnci na světě, kteří nedokáží nic jiného, než koukat do té satanské bedny, co mají před sebou a zrají pro kriminál!“ Ale my přece takový nejsme, nebo ano?Poznámka: článek byl částečně tvořen formou převzatých citací, částečně byly upraveny výroky předních osobností vystupujících v oboru psychologie. Rozhodně si však nekladl za cíl jakkoliv ponižovat či pomlouvat hráče počítačových her a jejich příznivce, pouze se snažil upozornit na fakt, že téměř nikdo veřejně nevysvětlil, o čem hraní her je!

folder_openPřiřazené štítky

Víte co hraje?

access_time04.duben 2020personRedakce

Čím je Vaše dítě starší, tím pravděpodobně tráví více času hraním her. Mnohé populární a oblíbené hry jsou plné násilí, sprostých slov a dalších nežádaných prvků. Proto je dobré udělat několik kroků, abyste hraní Vašeho dítěte korigovat. Mluvte s ním o hrách, které hraje, pomáhejte mu vysvětlit to, co vidí a s čím se ve hře setkává, a zpochybňujte názory, které si případně osvojuje. Budete-li se zajímat o hry a internetové stránky, které poutají zájem Vašeho dítěte, získáte tím neocenitelný vhled do jeho zájmů.1) Mluvte se svými dětmi o hrách, které rádo hrajeZjistěte, zda jsou dítěti jasné rozdíly toho, co vidí ve hře a co ve skutečném životě. Ptejte se proč ho hry baví: Kvůli soutěživosti? Schopnosti řešit logické problémy? Kvůli světu fantazie, bez omezení? Kvůli pocitu moci? Nebo kvůli popularitě hry u kamarádů?2) Zjistěte které hry Vaše dítě doma a u kamarádů hrajePřečtěte si vždy hodnocení hry, doporučení rodičů, abyste se mohli rozhodnout o tom, které hry jsou pro Vaše dítě vhodné a které naopak. Pokud má hra demoverzi zahrajte si ji před zakoupením - uvidíte, zdali je hra vhodná.3) Pomozte dítěti omezit čas, který u her trávíPracujte s Vaším dítětem na tom, aby upřednostňovalo fyzickou aktivitu, domácí úkoly a trávení času před hraním her.4) Buďte obezřetní před násilímVyhýbejte se hrám, které ukazují zabíjení jako odůvodněné nebo bez následků. Bavte se s Vaším dítětem o tom, jak se liší násilí v reálném životě od násilí ve virtuálním světě videoher.5) Mluvte s dítětem o ostatních hráčích, se kterými komunikuje onlinePokud Vaše dítě hraje s ostatními hráči online nebo s nimi v průběhu hry chatuje, promluvte s ním o důležitosti soukromí. Upozorněte ho, aby nikdy nezveřejňovalo žádné osobní údaje, a to zejména lidem, které fyzicky nezná. Nabádejte dítě, aby automaticky nevěřilo tomu, co ostatní při online komunikaci říkají.Podělte se s ostatními rodiči o své zkušenosti

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Magazín na dotaz několik

Z čeho se skládá počítač – pevný disk

access_time31.březen 2020personMarián Kroužel

Pevný disk neboli HDD (zkratka pro hard disk drive) slouží k uchovávání dat. Pevný disk funguje na bázi magnetické indukce. Magnetická indukce je síla, kterou magnetické pole působí na pohybující se elektrický náboj. První HDD na prodej se poprvé objevily v 60. letech minulého století. Konkurenčním hardwarem určeným pro uchovávání dat jsou USB flash disky (flashky) a SSD disky.Pevné disky jsou rozšířené po celém světě. V poslední době se nejčastěji prodávají hard disky s kapacitou 500 – 1000GB, ale samozřejmě i s menší či větší kapacitou. Zmagnetizováním míst na magneticky měkkém materiálu (dočasném) jsou na disku uložena data. Zmagnetizování se provádí pomocí elektrického proudu a cívky.Na rozdíl od operačních pamětí (RAM) jsou data na pevném disku uložena natrvalo. Při odpojení od napájení zaznamenaná data na disku zůstanou. Takže na pevný disk vlastně ukládáte software (hry, programy), ale i dokumenty. Samozřejmě je na něm uložen i operační systém (např. windows).Na hard disku jsou také diskové oddíly. Pomocí diskových oddílů můžete HDD rozdělit na několik částí. Pokud má hard disk kapacitu 500GB a rozdělíte ho na 5 částí tak bude mít každá část kapacitu 100GB.Každý hard disk obsahuje desky z keramiky nebo kovu. Těmto deskám se říká plotny. Ploten může být v pevném disku až 5. Pohyb ploten zajišťuje vřeteno poháněné elektromotorem. Počet otáček za minutu udává rychlost hard disku. Nejčastěji se setkáváme s hodnotami 7200 ot/min. Pro představu – plotny se otáčejí rychlostí přes 100 km/h. Už se ale vyrábějí i pevné disky s větším počtem otáček.Druhou částí pevného disku jsou hlavy, které zajišťují zápis dat na magnetickou vrstvu. Hlavy se pohybují ve vzdálenosti 0,000001 metru nad magnetickou vrstvou.Existují různá rozhraní pevných disků. Nejrozšířenější rozhraní bylo dříve rozhraní ATA. Rozhraní ATA mělo nejvyšší přenosovou rychlost dat 133 Megabajtů za sekundu. Nástupcem rozhraní ATA je rozhraní SATA. SATA má větší rychlost zápisu, menší kabely a mnoho dalších výhod. Už existují tři revize SATA – SATA I, SATA II, SATA III. SATA I je už minulostí. Její přenosová rychlost je 143 Megabajtů za sekundu. SATA II, která se dosud používá má maximální přenosovou rychlost dat 286 MB/s. Poslední revize – SATA III je prozatím nejnovější. Její maximální rychlost přenosu dat je zhruba 600 MB/s. Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny

folder_openPřiřazené štítky

Z čeho se skládá počítač – chlazení

access_time31.březen 2020personRedakce

Chlazení počítačů je pro počítače hodně důležité. Úkolem chlazení je odvést z vnitřku počítače teplo, které vzniká činností hardwaru. Existuje několik typů chlazení.Teplo se do vniřku počítačové skříně dostává hlavně kvůli procesoru. Další hardware, který se podílí na úniku tepla dovnitř počítačové skříně je grafická karta, pevný disk, operační paměť, zdroj a základní deska. Malé množství tepla se do vnitřku skříně dostává i díky přídavným kartám (zvuková apod.) a dalšímu přídavnému hardwaru.Existují tři typy chlazení.a) pasivní – jde o nepohyblivou součástku. Menší chladiče mohou být vyrobeny pouze z jednoho kusu kovu. Tyto chladiče se nejčastěji vyrábí z hliníku či mědi. Toto chlazení nevydává žádný hluk, chlazení nemá ani ventilátor. Tento chladič je větší než chladič aktivní, takže tím pádem je i dražší.b) aktivní – chlazení uvnitř počítačové skříně probíhá většinou díky ventilátoru. Toto chlazení se používá pro chlazení zdroje, procesoru, grafické karty a pevných disků. Tento typ chlazení je levnější než pasivní typ chlazení, ale také je hlučnější.c) kombinované – Jde o zkombinování pasivního a aktivního typu chladiče. Na pasivním chladiči je nasazen aktivní chladič, který pak tvoří proud vzduchu procházející pasivním chladičem.Existuje ještě několik dalších typů chlazení, které se ale moc nepoužívají. Jde třeba o vodní chlazení.Chlazení se k čipům lepí lepidlem k tomu určeným. Někdy se také může přišroubovat, musí na něm být ale k dispozici otvory. Chlazení musí být přichyceno velice pevně aby jste dosáhli optimálního tepla a snížení teploty uvnitř počítačové skříně.Chlazení vyrábí firmy Nexus, CoolerMaster, PrimeCooler, ZALMAN, THERMALTAKE, ale i český výrobce Aquacool.Nakonec dodáváme video s chlazením počítače v akváriu. Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny  

folder_openPřiřazené štítky

Pařanův průvodce realitou – 2. část

access_time01.duben 2020personRedakce

Alkoholičky – toxikomankyToto je kategorie, která zní sice hrozivě, ale zase tak moc nás neohrozí. Normální kluk totiž s alkoholičkou ani toxikomankou chodit nezačne. Doufám, že mě teď případné feministky neukamenují, ale myslím si a jsem o tom přesvědčen, že opilá či zfetovaná holka vypadá podstatně hůř než opilý či zfetovaný kluk. Možná je to tím, že jsme na opilé kluky víc zvyklí, ale já mým přesvědčením je to, že opilé děvče není nic co by nás přitahovalo. Možná tak na „vykonání potřeby“, ale na chození tento typ dívek není a myslím, že většina z nás to rychle rozpozná.Hašteřivky – čili fúrieTento typ děvčat se pozná také velice rychle. Mám zkušenost, že právě fúrie bývají moc hezká děvčata. O to větší zděšení na nás padne v okamžiku, kdy se z něžné víly stane běsnící pavlačová štěkna. Jsou to děvčata, která velice brzy po tom, co s námi začnou chodit, se začnu také projevovat věčnou nespokojeností. Kdykoliv cokoliv navrhneme, tak ony zamítnou a ještě nás pokud možno osočí z toho, že jsme jim našim návrhem chtěli ublížit. Hádají se pořád a všude. Když na tuto jejich „hru“ přistoupíte, tak se dokáží vytáčet do nekonečných obrátek. Pokud si myslíte, že když budete mlčet a nebudete jim odporovat, že se vám povede lépe, tak se mýlíte. Pokud totiž nebudete reagovat, budete okamžitě osočeni z toho, že vám ona holčina nestojí ani za slovo, a že jste teda pěkní grázlové a lumpové, když jim neodpovídáte a je to stejné jako kdybyste se s nimi do krve hádali. Vhodný okamžik, kdy je dobré takovou dívku opustit je ten, když zjistíte, že se s ní obden hádáte. Ale jak jsem již uvedl, tento typ je k poznání také velice brzy a nikdo z nás se nenechá dlouhodobě terorizovat, byť by byl zamilován sebevíc.ŽárlivkyA tímto se dostáváme ke kategoriím dívek, které jsou velmi nebezpečné především tím, že dlouho trvá je rozeznat a pak někdy může být na útěk i dost pozdě. Ačkoliv – utéct od některého ze zapovězených typů žen a dívek je vždycky vhodné a nikdy není pozdě.Žárlivost známe určitě všichni. Kdo tvrdí, že vůbec nežárlí, tak bohapustě lže. Takovéto píchání u srdíčka, když se objekt našeho zájmu věnuje někomu jinému. Či se už druhý nebo třetí den neozývá. Takový ten plíživý strach, který zalézá až za nehty, když nevíme na čem jsme. Všichni to známe, a vězte, že normální běžná žárlivost může být i přínosem do vztahu. Ten druhý je vlastně takto ujišťován, že o něj stojíme.Pak ale existuje žárlivost patologická, která může komukoliv z nás udělat ze života peklo. Prvním signálem, že jste natrefili na žárlivku je to, když vám začne povídat, že nejdůležitější na vztahu dvou lidí je věrnost. Ale neřekne to jednou, jako informaci o svém postoji k tomuto problému. Bude vám to opakovat pořád dokolečka, šeptat do ouška a soustavně zdůrazňovat, že ona je vám tedy naprosto věrná. To je jen první fáze. Ta druhá nastává ve chvíli, když vám začne povídat, že vás miluje natolik, že bez vás by nemohla žít a že by si něco udělala. Další fáze jsou výslechy. Kde jsi byl, co jsi dělal, odkud znáš tu a proč jsi telefonoval tamté. Většina z nás v této fázi od dívky odchází – nedá se s tím totiž žít. Je ale také pravdou, že je úplně „debilní“ když jdete se svou slečnou, potkáte nějakou svou známou a začnete se stou svou známou bavit a svou slečnu necháte stát jako jojo někde opodál. Pak si zasloužíte nejen hádku, ale možná i pár pohlavků, protože jste se právě zachovali jako pitomci. Jestliže se pak vaše děvče začne ohrazovat, tak to není proto, že by byla chorobně žárlivá, ale je to plným právemLenošky – dívky línéJakmile vám děvče začne povídat, že ji nebaví práce, že by si měl kluk přišívat knoflíky u košile sám, že ji strašně otravuje praní a její oděv také nevyniká čistotou, jakmile vám řekne, že neumí vařit a že ji to nebaví, víte na čem jste. Většinu žen a dívek to nebaví, ale jen lenošky to dávají okázale najevo jako svou přednost. Ono to není jenom toto. Vzápětí zjistíte, že jsou líné si i něco přečíst, nebo někam zajít. Velice často se tyto dívky vymlouvají na nejrůznější nemoci a bolesti hlavy, pokud snad hrozí, že by snad byly nuceny se pohnout k práci.V čem ale tato kategorie opravdu vyniká, je „umění lásky“. Praví se, že právě lenošky jsou v posteli nejlepší a nejvynalézavější a tím nás právě hákují – přes tu postel.Jinak jsou to děvčata, která ustavičně klábosí s kamarádkami a jsou schopny vydržet i několik hodin na telefonu v rozhovoru o „ničem“. Většinou rády pijí alkohol. Ovšem toto „vykecávání“ s kamarádkami a popíjení alkoholu je jejich jediným koníčkem a mohu vás ujistit, že není nic horšího než s takovou unuděnou „slepicí“ chodit. Jak říká sám Dr. Plzák: „To spíš uděláte ze staré škodovky závodní vůz Formule jedna“, než z lenošky obstojnou partnerku.HysteričkyVěřte mi, že tato kategorie je ze všech nejhorší a nejzáludnější právě tím, že je velice těžko k poznání. Nejde o to, abyste snad dokázali hysterii diagnostikovat, ale abyste ji dokázali včas rozpoznat a co nejrychleji vzít nohy na ramena.Tento typ dívek v prvních týdnech vašeho vztahu se dokáže nádherně milostně chovat. Dokáže vzbudit dojem, že právě „tuto a žádnou jinou“ jste do teď hledali. Jsou milé, něžné, přítulné … prostě okouzlující a k pomilování. Zlom nastane v okamžiku, kdy začnou mít pocit, že již jimi nejste okouzleni jako na začátku. Tehdy vám začnou vytýkat nedostatek lásky a milostného cítění. Začnou zhusta používat větu: „Ty už mě nemáš rád…“Časem zjistíte, že se v této kategorii většinou vyskytují ženy hašteřivé a líné dohromady. Neustále vás budou vysilovat rozebíráním vašeho vzájemného vztahu a podrobným pátráním po tom, kde je ve vás (ne v nich, protože ony chyby nedělají) ta chyba. Může se vám stát, že půjdete loukou a děvče kolem vás bude skotačit a poskakovat, opěvujíc krásu přírody a krásu vaší lásky a bude vás nutit k témuž a najednou se zlomí v pase, klesne na kolena a upadne do těžkého vzlykotu a zoufalého pláče. Po několika hodinách se vám podaří z ní vylámat, že pláče proto, že jste si nevšimnul překrásné květiny, která opodál kvetla a že jste ji pro ni neutrhli a nevetknuli jí ji do vlasů…Sami vidíte, že nalezení vhodné partnerky se rovná špičkovému výkonu hráče v jakékoliv PC hře. Možná je to i těžší, protože nemůžete "sejfovat" a nemáte další životy. Držme si palce, přátelé. Mám zprávy, že normální holky existují :-)

folder_openPřiřazené štítky

CHEATER !!! KICK HIM !!!

access_time04.duben 2020personRedakce

Tento článek není v žádném případě míněn jako obhajoba cheaterů či navádění k podobné činnosti. Je to pouze pokus o sondu do jejich temné duše :-). O sondu do duše těch, u kterých lze lidsky alespoň trochu pochopit proč tak činí. Nezabývám se zde osobami, jejichž cheating je důsledkem psychopatické úchylky nutící je podvádět ostatní hráče a mít z toho radost. Autor je hráčem HL DM a CS ale fakta v něm uvedená mají obecnou platnost i v jiných hrách.Proč tedy jinak psychicky zdravá a společensky akceptovaná osoba začne používat nepovolené externí programy a tím cheatovat ? Nabízí se nám několik možných motivů:Nedostatek času.Jeden z možných důvodů pro podlehnutí svodům cheatů je přílišná časová vytíženost v jiných než herních oblastech a tudíž nedostatek času na trénink multiplayerové hry.Jsou mezi námi hráči, pro něž není problém si ve svém denním časovém harmonogramu vyčlenit na trénink skillu a aimu několik hodin denně a na jejich herním projevu to je samozřejmě znát. Jsou to zejména „pařani“ ještě školou povinní, které živí chápaví (možná až příliš :-) rodiče, či naši nezaměstnaní, jež štědře dotuje stát.Může však přesto být tento časový handicap dostatečnou omluvou pro použití cheatů ? Určitě ne. Je věcí každého, jaké priority si zvolí a čemu dává ve svém volnu přednost. Samozřejmě pracující člověk živící navíc rodinu až tak moc na výběr nemá, ale pokud není schopen unést své zákonitě menší herní umění, raději nemá hrát vůbec a ne se uchylovat k podvodům.Lze zde namítnout, že nelze dávat rovnítko mezi časem věnovaným hraní a skillem. Pravda, svoji roli zde hrají i jiné proměnné a o tom je další odstavec.Nedostatečný talent pro hry.Každý z nás je individualita sama o sobě a s tím souvisí i množství přírodou (věřící nechť dosadí bohem:-) naděleného talentu.Z jakých vlastností tedy nejvíce těží hráč ? V akčních hrách to určitě bude zkušenými hráči nazývaný „scantime“. Jedná se v podstatě o postřeh, tedy v herní oblasti o dobu mezi objevením se protivníka na monitoru a výslednou reakcí ruky na myši či klávesnici. Doba této reakce závisí jak na schopnosti mozku rychle zpracovat novou informaci, tak i na kvalitě (či množství) nervových vláken vedoucí do paže obsluhující patřičnou herní periférii. I když existuje mnoho návodů na cvičení si postřehu, pravda asi bude, že se jedná do značné míry o schopnost vrozenou.Dále to bude koordinace mezi oběma rukama (klávesnice a myš), obratnost (jen si zkuste položit dlaň na stůl aby se konečky prstů dotýkaly desky a zvednou samotný prsteníček :-), schopnost zachovat klid i v rozhodujících a tím pádem stresujích okamžicích, v teamových hrách umění kooperace se spoluhráči a ve strategiích snad kombinace a možná i paměť (bez záruky, toto není moje parketa :-).Může být nedostatek výše vyjmenovaných schopností motivací pro podlehnutí svodům cheatů ? Samozřejmě, podle mého názoru je to nejčastější důvod. Většina z vás určitě zná tu frustraci, pocit bezmoci a vztek, když si vás neustále v mapě „dává“ ten ..... s fakenickem :DD. Máte pocit, že jakmile někde vystrčíte nos, už máte od dotyčného nadělený headshot. Někteří slabší jedinci to nervově neunesou a kompenzují svůj menší skill právě cheatem. Co k tomu říci ? Snad jen, že ani tentokrát to není dobré řešení. Cheatující a tím velmi „rulézně“ hrající podvodník působí ty samé stavy jaké předtím zažíval on sám ostatním hráčům a tím se tato zhoubná atmosféra lavinovitě valí dál a dál.Špatné připojení na internet a málo výkonný hardware.Velký ping, lagující připojení, trhaný obraz (nízké fps) nedávám moc šancí na vyniknutí mezi ostatními hráči. Nevýkonný hardware se pomalu ale jistě stává nejméně problematickou položkou.. Díky konkurenci neustále klesající ceny počítačových komponent, dostatek návodů pro zrychlení grafiky a dnes již zastarávající enginy na nichž běží nejpopulárnější hry na GZ způsobuje, že nekvalitní připojení je tou hlavní noční můrou. Na analogovém modemu je hraní často opravdovou zatěžkávací zkouškou nervů a na mnoha místech naší republiky zbývá jediná další cenově dostupná alternativa – isdn. Isdn není v žádném případě definitivním řešením, je to pouze kompromis, kde často o loss a choke také není nouze a broadbandovým připojením to lze označit snad jen v reklamě.Máme tu tedy konečně rozumný a společensky přijatelný důvod pro přijmutí do naší „no-cheating“ komunity takto postižené cheatery ? Proboha ne !! Existuje mnoho hráčů, co si i na analog. modemech vedou velmi dobře a poradí si s protivníky mající o polovinu menší ping. Dále lze doporučit pokusit se jednak v rámci možností vyladit si připojení a hlavně vyhledávání serverů s menším počtem hrajících hráčů (doporučuji max. 16). Nemajetným školákům stěžujícím si na cenově nedostupný hardware poradím méně sledování „nováckých“ seriálů na gauči a raději vyhledat brigádu :-).Vyjmenovali jsme tu hlavní důvody vedoucí k podlehnutí lákadlu zvané cheat. Pevně věřím, že drtivá část čtenářů bude souhlasit s názorem, že jakákoliv kombinace nebo snad i všechny výše vyjmenované nevýhody v žádném případě neospravedlňují toto jednání. Většina z vás si jistě pamatuje tu nepříjemnou atmosféru všeobecného podezřívání panující ještě v nedávné době v komunitě hráčů CS. Ani dnes nejsou všelijaké hlguardy a csguardy všemocné, ale je tu cítit velká snaha o maximální zamezení podvodům a žádný cheater si už nemůže být jist, zda jeho jednání nebude prozrazeno.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Herní příslušenství na dotaz několik

HWMag - Multi-GPU zítřka: Triple SLI a CrossFireX

access_time01.duben 2020personRedakce

Pokud nepočítáme zkrachovalé 3dfx, jehož Scan Line Interleave bylo první multi-GPU technologií pro hráče, v novodobé historii to byla nVidia, která tuto koncepci jako první oživila. Od svého uvedení SLI urazilo velký kus cesty, přesto však základní princip zůstal stále stejný - dva nebo 2^n identických čipů spolupracují na rednerování výsledného obrazu. Tyto základní omezení multi-GPU technologií, tedy identičnost čipů a počet rovný mocnině dvou, ale brzy padnou.Triple SLIPřes fiasko, jakým bylo Quad SLI, se nVidia opět pouští do multi-GPU technologie s více než dvěma grafickými jádry. SLI se třemi kartami ještě nemá oficiální jméno, a tak se mu říká Triple SLI, krátce Tri-SLI nebo prostě trojité SLI. Tato technologie má být oficiálně představena s příchodem nových čipových sad pro Intel a AMD, nForce 780i/780a SLI. nVidia si ale připravovala půdu již více než rok předem.Před několika týdny unikl na internet obrázek ukazující tři GeForce 8800 Ultra spojené speciálním můstkem. Zde ovšem leží i největší problém Triple SLI, který zřejmě zabrání jeho rozšíření: všechno nasvědčuje tomu, že trojité SLI totiž bude fungovat výhradně s GeForce 8800 ve verzích GTX a Ultra, neboť tyto karty jako jediné mají dva konektory pro SLI můstek.Princip fungování Tri-SLI můstku je vskutku jednoduchý - propojuje karty tak, že mezi každou dvojicí je jedno spojení. Dá se předpokládat, že GeForce 8800GTX měla dva SLI konektory právě z tohoto důvodu. Ke zmíněné "přípravě půdy" se počítá také vydání čipové sady nForce 680i SLI, která nabízí tři PCI Express sloty pro grafické karty, zatím je ale nebylo možno využít. Vedle nForce 780a/780i uzavírá nForce 680i trojici čipsetů, na kterých Tri-SLI poběží.Jak již bylo zmíněno, Triple SLI je výsadou vyšších variant GeForce 8800. Nové GeForce 8800GT s jádrem G92, jejichž vydání (29.10.) se blíží mílovými kroky (mimochodem, prý půjde o tzv. hard launch, takže karty budou v den vydání dostupné v obchodech), trojité SLI podporovat nebude, protože tištěný spoj karty má pouze jeden konektor pro SLI můstek. Vzhledem k očekávanému výkonu nové karty, který by mohl ohrožovat i současnou vlajkovou loď, a také její příznivější spotřebě díky 65nm výrobnímu postupu, je to velká škoda. Nelze vyloučit, že nVidia někdy zprovozní Tri-SLI softwarově, podobně jako nyní funguje standardní SLI i bez propojky, to už ovšem budou na trhu úplně jiné karty.Hybrid SLIHybridní SLI slibuje zrušení dalšího omezení dnešních multi-GPU systémů, kterým je nutnost použít stejné čipy. Také je to způsob, jak zužitkovat sílu integrovaného grafického jádra, které by při zapojení samostatného akcelerátoru zůstalo úplně plonkové. Podporu hybridního SLI má přinést čipset s kódovým označením MCP78, který bude obsahovat integrované grafické jádro odvozené od řady GeForce 8. Na papíře vypadá tato technologie velmi pěkně: ve spojení s low-endovými GeForce slibuje nVidia nárůsty výkonu v řádu desítek procent.Teoreticky má ale hybridní SLI daleko větší potenciál - i za předpokladu, že kombinovatelnost karet bude omezena na jednu generaci, má zákazník stále velký výběr a může navýšit grafický výkon svého stroje přesně podle svých aktuálních finančních možností. Dále hybridní SLI umožní vypnout samostatný grafický akcelerátor, když zrovna není vyžadován jeho výkon. To se bude hodit zejména u notebooků, i mnozí uživatelé desktopových počítačů ale tuto výhodu ocení. Nejde totiž jen o spotřebu a teplo, ale také o hluk.Někde jsem zahlédl zprávu, že GeForce 8800GT (G92) bude fungovat ve SLI se staršími GeForce 8800, není to ale nic oficiálního, takže to nakonec může být úplně jinak.Nyní se pojďme podívat, co ve svém kotlíku kuchtí konkurence.AMD/ATi: CrossFireXATi sice nabízela multi-GPU řešení pro profesionální sféru už před uvedením SLI, jako řešení pro hráče se ale CrossFire objevilo téměř s ročním zpožděním po SLI a jeho použitelnost zpočátku nebyla nijak oslnivá. Během prvních několika měsíců své existence ale CrossFire prodělalo rychlý vývoj a v době uvedení Radeonů X1900 už mu nebylo moc co vytknout. Mnozí kritizovali externí propojku, proto ATi přešla na interní můstek ve stylu SLI můstku u nVidie. Dvě omezení zmíněná již v předchozí kapitole se ale týkají i CrossFire - zatím nelze zapojit lichý počet karet a možnost zapojení různých čipů jsou dosti omezené.Jediné tři čipy, které se mezi sebou dají skutečně kombinovat, jsou R423, R480 a R430 - tedy Radeony X800/X850. Frekvence, velikost využívané paměti a počet aktivních pipelines se ale vždy upraví na úroveň slabší karty, takže efektivita některých kombinací není příliš dobrá.Výše zmiňované problémy má vyřešit CrossFireX - jakási druhá generace CrossFire. Pod CrossFireX spadá hned několik technologií.Tripod, QuadFireTechnologie, které zatím známe pod názvy Tripod a QuadFire, se překvapivě týkají možnosti zapojit do CrossFire tři nebo čtyři karty. Můžeme pouze domýšlet, jestli i tyto módy budou vyžadovat speciální můstek, nicméně pokud ano, kompatibilita s širším spektrem karet by neměl být problém - dva konektory pro CF můstky mají totiž všechny karty s jádry RV570/RV560 (Radeony X1950GT/Pro a Radeon X1650XT) a všechny Radeony řady HD2000 kromě nízkoprofilových verzí. Pokud by CrossFireX skutečně vyžadovalo přítomnost konektorů pro interní můstky, pak naopak můžeme ze seznamu podporovaných karet vyškrtnout Radeony X1900 a X1950XT/XTX s jádrem R580 a všechny starší Radeony.Nyní k pevným faktům - Tripod a QuadFire budou vyžadovat čipset AMD 790FX. Pokud bude rozšíření Tri-SLI bránit malý počet podporovaných karet, pak řešení od AMD/ATi "dojede" na malý počet použitelných čipsetů. Jelikož AMD 790FX ještě není oficiálně vydán, AMD/ATi bude narozdíl od nVidie začínat de facto od nuly a platforma Intelu nebude podchycena vůbec. Narozdíl od nVidie ale AMD může propagovat celou platformu procesoru, čipsetu a grafického akcelerátoru: možná si vzpomenete, že Phenom se třemi nebo čtyřmi jádry, AMD 790FX a high-endové řešení od ATi AMD interně nazývá jako platformu "Spider".ATi oficiálně tvrdí, že dvě karty podávají 180% výkonu jedné karty, se třemi kartami je to 260% a se čtyřmi už něco přes 300%. Tato čísla bych ovšem nebral moc vážně, neb jsou evidentně jaksi střelená od boku: efektivita CrossFire je v některých případech i vyšší, než 80%, naopak někdy nefunguje, tak jak má a je tedy přinejmenším odvážné udávat "obecně platnou" hodnotu.Sami si asi domyslíte, že největším problémem budou ovladače - současné CrossFire podává zejména v DirectX 10 velmi rozporuplné výsledky a na driverech je očividně mnoho práce. ATi nicméně slibuje, že v nejdůležitějších DirectX 10 hrách (Bioshock, Call of Juarez, Company of Heroes, Crysis, Lost Planet) bude přínos třetí karty vidět. K dispozici také bude CrossFire Overdrive, tedy možnost přetaktovat karty zapojené v CrossFire.V souvislosti s Tripodem a QuadFire by bylo dobré zmínit také projekt Lasso. Lasso je externí řešení grafické akcelerace, což se může hodit například jako doplněk k notebooku. První zmínky o Lassu se objevily už před vydáním Radeonů HD2900 a tenkrát se hovořilo o možnosti zapojit do multi-GPU režimu i pět karet. O Lassu jsme již dlouho neslyšeli, nicméně ATi nemusí nikam spěchat. Externí PCI Express, které Lasso používá, si totiž stále ještě nenašlo cestičku k uživatelům, a aby bylo hůř, Intel se bije do hrudi, že USB3.0 dosáhne rychlosti až 600MB/s. Sice za pomoci optických vláken, ale zároveň bude zachována zpětná kompatibilita s USB2.0 a to rozhodně není slabý argument.Hybrid CrossFireAMD, zdá se, usilovně pracuje také na konkurenci pro hybridní SLI. Hybridní CrossFire tedy bude to samé v červeném: prvním základním stavebním kamenem bude grafická karta nejnovější generace a tím druhým čipset AMD 770 (kódové ozn. RX780) s integrovanou grafikou odvozenou od Radeonů HD2000. Hybridní CrossFire bude fungovat stejně, jako hybridní SLI - integrované grafické jádro bude vypomáhat samostatnému akcelerátoru, který bude možno pro účely šetření energie vypnout. Zde má ale nVidia notnou výhodu, neboť její hybridní SLI není omezeno na jednoho výrobce procesorů.Čipsety podporující výše uvedené technologie by měly vyjít koncem listopadu/novembra, tedy s mírným zpožděním za nVidií. S trochou štěstí se celou platformu Spider podaří sestavit ještě letos.Slovo závěremPřed nVidií i AMD/ATi stojí velký úkol. Návrhy čipů jsou sice již dávno hotovy, nyní ale bude potřeba vdechnout jim život použitelnými ovladači. Tuším, že toto se bude týkat zejména ATi. AMD se také bude muset pořádně otáčet, aby se mezi hráči rozšířily základní desky s čipsety AMD 790FX.Slušelo by se na závěr popřát oběma rivalům, aby nabídli dvě srovnatelná řešení, ze kterých by zákazník mohl vybírat. Triple SLI a Tripod/QuadFire jdou ale každý trochu jinou cestou a jen čas ukáže, čí přístup byl lepší.

folder_openPřiřazené štítky

ATi předváděla Hybrid CrossFire

access_time02.duben 2020personRedakce

ATi demonstrovala hybridní CrossFire na dosud nevydaném čipsetu AMD 780G.Předevčírem jsme psali, že severní můstek AMD 780G by měl být vydán již v lednu/januári. A nechyběla také zmínka o hybridním CrossFire, jehož podporou se tento čipset pochlubí. Redaktoři serveru The Inquirer se zúčastnili prezentace, kde ATi předváděla toto řešení v akci.Radeon Xpress 1200 v AMD 690G je na dnešní poměry mezi integrovanými akcelerátory docela výkonný a dají se na něm docela dobře hrát některé starší hry. Jeho nástupce v AMD 780G prý bude ještě 3-4krát výkonnější a bude se blížit výkonu Radeonu HD2400 (RV610). To sice není nijak závratný výkon, ale na integrované řešení je to velmi dobré.ATi měla na předváděčce vzorky Radeonů HD3450 a HD3470. Tyto karty používají čip RV620, což je 55nm die-shrink již zmíněného RV610. Call of Duty 4 v 1024x768 na těchto kartách běželo přibližně v 30FPS, při zapnutí Hybrid CrossFire už to však bylo kolem 60FPS. ATi předváděla také Crysis a Unreal Tournament III a i v těchto hrách se projevil nárůst výkonu. Krom toho nabízí Hybrid CrossFire možnost uspořit energii tím, že slave karta se v nečinnosti deaktivuje. Přičemž která je master a která slave rozhoduje to, do které je zapojen výstup na monitor.Konkurenční Hybrid SLI podle materiálů nVidie zvyšuje výkon i u high-endových karet, ač o několik malých procent. Implementace Hybrid CrossFire je ale poněkud diletantská a s jinými kartami než Radeony HD34x0 nemá smysl. Podobně, jako tomu bylo u Radeonů X800 a X850, i zde se rychlejší karta přizpůsobuje té pomalejší (v tomto případě IGP) snížením pracovní frekvence nebo počtu aktivních jednotek v jádře. Při cenách 90-120 dolarů za základní desku a 50 dolarů za low-endovou grafickou kartu je však Hybrid CrossFire velmi zajímavým řešením pro "tesco PC".

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Virtuální realita na dotaz několik

Je tady skutečně virtuální realita?

access_time31.březen 2020personRedakce

Už nadešel čas, kdy přesuneme životy kompletně do virtuálního prostoru?Rok 2016 se má stát pro virtuální realitu zlomovým, jelikož se na trhu utká o přízeň uživatelů několik zajímavých systémů. Je nadšení na místě, nebo jde o další bublinu, která v tichosti splaskne?Komerční systémy pro virtuální realitu se objevují už několik dekád v opakujících se vlnách, podobně jako například 3D technologie pro sledování filmů. Počáteční nadšení však často rychle vystřídá vystřízlivění a z revoluce sejde. Bude tomu tak i tentokrát v případě virtuální reality?Oculus Rift na doma, HTC Vive na virtuální životNa trh letos přichází očekáváný Oculus Rift, systém určený pro „takové to domácí hraní“. Oculus je zábava, sedět v teple obýváku s gamepadem v ruce a s headsetem nahlížet do hravého světa je okouzlující a na první pohled nadchne natolik, že lze přehlédnout i jakékoliv nedostatky (ve finální verzi je však počet rušivých elementů opravdu minimální), což vlastně ochotně uděláte, abyste si mohli vychutnat onu výjimečnou zkušenost. A vážně – Lucky’s Tale, arkádová skákačka dodávaná ke každému Oculu, je jako splnění dětský sen a nelze se ubránit touhy se té fantazie až dotknout… Sledování z pozice třetí osoby vás z dokonalé imerze sice neustále vytrhává a víte, že je všechno jen „jako“, nicméně to je přesně to, čím Oculus je – domácí zábava, evoluce monitoru.Vedle Oculu se očekává nástup také systému HTC Vive, který už vás přesvědčí, kudy vede cesta. Tělesnost a zcela unikátní imerze, která vás přiměje ptám se po tom, jak hluboko sahá králičí nora. Zážitek, který Vive přináší, je onou matrixovskou virtuální realitou, po které všichni roky prahneme. Dva oválné ovladače do ruky společně s brýlemi otevírají virtuální světy, ve kterých se transformujete a zcela zvrhle hltáte každý milimetr neexistujících prostorů, předmětů a necháte se zaplavit kanonádou vizuálních vjemů.Nabídka softwaru pro oba nejslibnější systémy je zatím ve fázi, kdy každý usiluje demonstrovat sílu a možnosti, které technologie skýtá. Tím vzniká skutečná exhibice, až se skoro stydíte, že vás nejvíce zaujalo demo úchvatného malovaní (ano, malování!). Aparátu se stále zbavit nelze, moc dobře si budete uvědomovat, že máte na hlavě headset a v rukách ovladače, pocit přítomnosti je ale i tak skutečně pohlcující.Vada na kráseCo ale bude ještě dlouhou dobu bránit masovému prosazení je skutečně ohromná investice do hardwaru, přece jen virtuální realita není jen o samotných fešných brýlích. Minimální konfigurace pro Oculus počítá s procesorem Intel i5-4590, 8 GB operační paměti a grafikou alespoň GeForce GTX 970. Ze strany nVidie jsou pro grafiku doporučovány vyšší modely – GTX 980 a GTX 980 Ti. Znovu, řeč je o konfiguraci minimální, čili sice systém rozjedete, ale výsledný dojem asi nebude zrovna přesvědčivý.Virtuální realita je tady, Oculus Rift a HTC Vive jsou toho důkazem, jenže málo platné, cena je zatím natolik nepříznivá, že minimálně letos bude „takové to domácí hraní“ s virtuální realitou opravdovou exkluzivitou pro skutečně oddané nadšence.

folder_openPřiřazené štítky