Výsledky vyhledávání v sekci PC hry na dotaz naprosto

Colin McRae Rally 4

access_time01.duben 2020personRedakce

Již počtvrté přichází tohle rallye na naše monitory. Co asi přinese nového? Poučili se autoři z loňských chyb? Nejedená se jen o další nepovedenou konverzi. Prozatím můžeme posuzovat podle nedávno vydané demoverze.Tak za padesát let se již hry nebudou hrát na počítačích nebo na konzolích pod televizemi. Už nebudou žádné funící krabice doma pod stolem, ale zařízení, které si jednoduše nastřelíme do hlavy. Na takovém BrainStationu však budou nadále vycházet tituly, které hrajeme dnes jako Fifa2050, Nhl2050, NFS29 či Doom XI. No, ale to teprve bude. :-)) Dnes máme jiný rok a před námi je testování hry, která vychází již ve čtvrtém pokračování. Podaří se však přijít s něčím novým tak, aby to nebylo to samé co minule jen s vylepšenou grafikou? Dámy a panové přinášíme vám první dojmy z dema hry Colin McRae Rally 4. Hén fole héén, hen, hen. CMR4 má být ve znamení reality a nových efektů. Hráč má mít pocit, že je skutečným závodníkem a jeho vůz se chová jako opravdický závodní speciál. Samozřejmostí je grafické vylepšení vozů a krajiny samotné. Rozroste se počet tratí, které jsou rozprostřeny do nejrůznějších států. Začněme ale hezky po pořádku. SoutěžeV demu můžeme okusit tři úseky, každý z jiného státu. Je tu noční jízda na mokré vozovce v Japonsku, prašná klasika v podobě závodu v USA a na závěr jedna rychlá etapa z lesy pokryté krajiny Finska. Tak akorát na to, abyste se příjemně naladili na nadcházející díl Colin McRae Rally 4. V plné hře bude k dispozici šampionát, ralley, erzeta a rychlý závod, ve kterém pojede náhodně vybranou trať. Všechny soutěže jsou rozděleny do podkategorií dle druhu vozů. Celkově bude pro hráče připraveno 48 tratí z 8 zemí světa (Finsko, Švédsko, USA, UK, Řecko, Austrálie, Japonsko a Španělsko). A tak to dopadne, když naviguje ženská. Pravá je levá. :-)KáryK dispozici jsou vozy s náhonem na čtyři či na dvě kola, cestovní káry a upravené speciály kategorie B. Zatímco v prvních dvou kategoriích narazíte na současné tovární speciály Subaru, Citroënu, Fordu, Mitshubishi nebo Peugeotu, které se prohánějí světovým šampionátem. V kategorii B se pak ukrývají předělané skvosty s pěkně nadupanými motory jako Audi Q Sport, Ford RS200 či Lancia 037. Závody těchto speciálů byli velice oblíbené v osmdesátých letech, ale z důvodu bezpečnosti byli zakázány. Celkem narazíte v plné hře na 20 automobilů plus nějaké ty bonusy. Nechybí nám něco? V demu se tvůrci snažili ukázat co lze z letošního Colina vyždímat. Orientovat se v jednotlivých nabídkách nebude hráčům znalým série dělat sebemenší potíže. Navíc je vše oděno do slušivého kabátu. Vezměme tedy Xsaru, kterou nám dávají autoři k dispozici a vrhněme se na jednu z nabízených erzet v USA, Japonsku nebo Finsku. Pokud si nevíte rady při vybavení vašeho auta, nechte tuto činnost na počítači. Nevyplatí se ovšem tuto položku nějak odbýt, protože vlastnosti auto a chování jsou na navolení velice závislé. Fyzikální model je zcela neúprosný a chování auta je velice přirozené (alespoň dle mého pocitu, nikdy jsem však rallye nejel). Protože každá trať je jiná, chová se i auto jinak. Nad míru patrné je to při závodu na mokrých cestách při Japonské etapě. Jakmile vyjedete z tratě, na které lze (dobře obutý) vůz slušně kontrolovat, byť jen jedním kolem do bahna, ihned to poznáte. Kolo začne podkluzovat a vůz se dle toho začne chovat. To samé platí i při prasklé gumě nebo když vám uletí kolo. Auto to prostě táhne na jednu stranu. Díky dobře provedenu fyzikálnímu zpracování tak konečně ubylo nepřirozených smyků, do kterých se auta často dostávala v předchozích dílech. V klidu, to pojede taky. Kolo sem, kolo tamS fyzikálním provedením souvisí i model poškození vozu, který je doveden skoro k dokonalosti. Podle toho jak jedete, tak se i opotřebovává vaše autíčko. O tom, jak moc, se můžete přesvědčit z okolních obrázků. Skla praskají, karosérie se deformuje, kola odpadávají, a tak dále. S trochou zručnosti lze v pohodě vůz přestavět na jiný model. S poškozeným motorem, který se přehřívá se při troše snahy do cíle dá dojet a bez pneumatik to jde také. Každé poškození a srážka vás však něco stojí. Ať je časová ztráta nebo zhoršené jízdní vlastnosti. Aby však hráči nebyli naprosto bezradní a měli vůbec šanci dojet do cíle v rozumném čase můžete si míru poškození nastavit. Závodník tuhý chléb má. Poškozování však má své mouchy, na které jsem v demu narazil. Urvat kolo ze závěsu se mi podařilo hned při první jízdě. Jelikož do cíle toho moc nechybělo a navigátor naznačoval něco v tom stylu, že on tu rezervu měnit nebude, rozhodl jsem se dojet do cíle i bez pravého předního kola. Vím, že speciál pro rallye je opravdu silný, ale jet rychlostí 69mph na třech kolech (tj. asi 110 km/h) je pro mě trochu silné kafe. Další deformačním kiksem je interaktivita s okolním světem. Svodidla nelze prorazit což je vcelku pochopitelné, pásku protrhnete a reklamy také lze zbourat, ale malé stromky a značky vás jednoduše zastaví. Myslím si, že hliníkovou trubku o průměru 15cm prostě autem přerazíte. Možná, že tento problém autoři ještě odstraní. Vidíš, že to jelo!

folder_openPřiřazené štítky

GameZone: Deus Ex 2: Invisible War

access_time05.duben 2020personRedakce

Jak jsem již naznačil mělo by jít o ještě unikátnější dílko nežli byl původní Deus Ex. Svého času taková malá revoluce v aréně počítačových her, kde se podaří probít jen těm nejlepším a ti již nemají zájem bít se mezi sebou a radši si užívají až do svých posledních dní, kdy sejdou věkem. Tato doba se již blíží a mladí se derou na místa starších. Proto se Deus Ex chystá do rakve a jeho nástupce se už neposedně hemží v břiše.Nástin toho, co to vlastně k čertu bude.Ponuré prostředí, kde v podstatě nikdy nevíte kdo je ten hodný a kdo ten zlý, ve všem politika a ve vzduchu je cítit smrt :). Ve světě Deus Ex uběhlo celých patnáct let, zatímco v našem obyčejném „jen“ tři od konce prvního dílu. Je rok 2030. Tam jste všichni hráli za J.C.Dentona, za nikoho jiného to nešlo. Tady to pro změnu nepůjde za něj. Ptáte se proč? Byla to tak silná postava, tak moc spjatá s původním příběhem a hrou jako takovou, že nešlo ji přenést do světa, který má své problémy a svědomí ze starého by se sem moc nehodilo. Nenačínejte si ale další balíček kapesníčků, protože se s ním během hry nejenom budete „potkávat“, ale také z něj budete mít DNA, ať už v těle ženy nebo muže, takže se zase tak nic moc neděje. Pakliže se divíte, proč zrovna ženská postava, tak to je údajně proto, že DE (DeusEx) hrálo hodně holek a u DE2 by jich to mělo nalákat ještě víc. Celý nový příběh by se dal charakterizovat jedním slovem – spiknutí. Kdo, proti komu, proč a jak, to nejde zase tak moc dobře objasnit, protože to by potom ta hra vůbec nemusela vycházet a vy byste se neměli na co těšit. Známo jest, že ve hře budou čtyři hlavní organizace (World Trade Organization, Order, Templars a Dentonova „rodná“ UNATCO) a asi to mezi nimi bude nějak jiskřit, ať už přímo nebo nepřímo. DE měl možné konce tři. DE2 bude mít čtyři.Mluvím tady tak, že pro všechny by mělo být samozřejmostí, že hráli DE a vědí o jaký typ hry se jedná. Nezbývá než to napravit. Jde samozřejmě o RPG, které je ale viděno vlastníma očima, což není tak úplně k zahození. Klasické RPG, kde je tedy moje „starání se o postavu“?Jelikož se to celé bude odehrávat v době, kdy získat implantát je asi stejně těžké jako si dojít koupit housku, tak i vaše postava jimi bude obohacena. Ale pozor, kdo si myslí, že se nabouchá až do polovičního cyborga, tak toho hned vyvedu z omylu. Budete si totiž muset vybrat to, co vám nejlépe sedí a toho se buďto držet a vypiplat to do dokonalosti (až třetí level) a nebo si toho nabrat trošku víc, ale na základní úrovni (což asi, upřímně, bude k ničemu). Prostě piplání postavy si užijete do sytosti. No, neškodilo by maličko nadhodit co se od toho všeho dá očekávat. Třebas ovládání robotů, velice užitečná vlastnost. Zakoukáte se na potenciální oběť, dostanete se jí do hlavy (asi jako když balíte holku:) a můžete si s ní dělat co chcete, třebas došourat se k barelům, zašťourat v nich a nechat se zabít. A jste zase u sebe, protože hostitel jaksi nežije. Má to ale jeden dost podstatný háček, jestli vás někdo načapá mimo vaše tělo, resp. vaše tělo bez vás a našije to do něj (rozuměj bude ho chtít poškodit, nehledat žádný sexuální podtext :), tak přijdete o většinu zdraví a budete rádi, že jste se stihli vrátit a urychleně ukrýt.Kde?Seattle, to bude asi nejčastější název lokace, co vás bude potkávat. Budete se potloukat po jeho ulicích, zapadlých podzemích a nezapadlých bordelech. Aby to neznělo tak suše, tak se těšte i na Káhiru, Německo a v neposlední řadě Antarktidu.Kdo?Hm, hra by asi byla docela nuda, kdyby tam krom vás a vašich „přátel“ nikdo nebyl, takže proč to nevzít rovnou tak, že jedna sortička bude organického původu a druhá mechanického. Nemůžete si pořád představit o čem mluvím? Koukněte na okolní, jistě lákavé, obrázky a ježte chlupy na zádech, protože potkat v noci paničku venčící podobného pejska bych věru nechtěl. Dál je k vidění útočný robot, bezpečnostní robot, čistící robot, opravovací (co asi), a spiderbot. Organická část havěti je nepřekladatelná, ale stačí se podívat a zhnusení z obrázků samotných je myslím dostatečné.Multiplayer?Ten nebude ve vypuštěné verzi přítomen a co se tak dá pochytit, tak se do jeho vývoje tvůrcům moc nechce, že prý až co na to hráčská základna. Pakliže bude zájem veliký, vyjde ve formě patche. Engine?Na čem vůbec bude DE2 běhat? Na next-generation Unreal Enginu, který je ale řádně upraven, navíc si ještě vybrali to nejlepší z jiných různých zdrojů (HumanHead's RUNE, Unreal Tournament, Unreal Warfare a Unreal 2).AI neboli umělá inteligence.Pan Paul Tozour je zodpovědná osoba (a pomáhá mu Doug Church), která má na starosti to, aby se na vás nepřátelé nevrhali naprosto pitomě a bezhlavě, popřípadě aby se na vás nevrhali vůbec, ale lstivě vás dostali jinak. Vyvinutý systém se rovnou použije i pro Thiefa 3. Byly přidány věcičky jako všímání si mrtvol a detekování vás (rozuměj, že počítač už nevidí datově kde jste, ale opravdu vás musí zahlédnout). Kdo hrál Thiefa, tak ví co to je a jak pracuje „detektor“ viditelnosti, kdo ne, nechť zví, že jde o takovou ikonku někde na monitoru a podle jejího zabarvení vidíte jestli jste zrovna spatřitelní nebo ne. Podle slov vývojářů by tady měla být inteligence opravdu na velice vysoké úrovni, ale to říkají většinou všichni a skutek utek:) (zase tady by se tomu mohlo dát věřit, neboť celá hra je laděná jako taková tajemná záležitost a slabá AI by ji totálně zabila).Něco pro vaše dychtivé zraky.DE2 bude používat větší počty polygonů jak pro modely architektonické, tak pro modely postav nežli u původního DE (ještě taky aby ne). Modely mají vlastní „kosti“ a jsou animovány pomocí „skeletálního systému“ IK, který dovoluje kvalitnější animace a ve větším počtu pomocí motion capturingu. Co by mělo být naprostou bombou jsou obličeje postav. Až doteď jsme byli zvyklí na občas se hýbající ústa, popřípadě mrknutí očí. Tady bude všechno jinak a máme se nechat překvapit jak až to bude dechberoucí. Uši nebudou vědět kam dřív, oči už vůbec ne, budou úplně hotové ze „světel“.Všechny stíny by měly být dynamické a budou vám pomáhat úspěšně se prokousat hrou. Pakliže skopnete pár barelů poblíž světelného zdroje, tak máte o pěkný stinný úkryt postaráno. Jen byste si měli dávat pozor, aby vás při tom neslyšely stráže, protože zvuky jsou tu ještě dotaženější nežli v Thiefovi, zavřením dveří ztlumíte hluk, který budete dělat, každý materiál má samozřejmě svoje zvuky a podobně.Fyzika.Byl zde kladen důraz na vysokou úroveň interaktivity s objekty. Každý by měl mít přiřazenu svou vlastní hmotu a podle toho se také chovat. Těla mrtvol se budou chovat jako „hadrové panenky“ až dokud nebudou úplně tuhé :) To znamená, že po schodech se pěkně sesunou asi jako když upadne vaše stará sousedka, přehýbat se přes zábradlí jako když zvracíte apod.:) V tomto by měly být možnosti enginu doslova neomezené. Zdá se vám to jako banalitka? Naopak, je to velice důležité pro to, jak vůbec budete ve hře postupovat, jaký si zvolíte styl.Pár doplňků na závěr …HW - Prozatím není žádná konfigurace udána, bude se ještě ladit, ladit a ladit. Co se ví je, že pod GeForce3/Radeon7500 to ani nebude mít cenu a GeForce4 (né MX) by mohla stíhat nějaké ty stíny a nasvícení. Osobní odhad je, že kdo má na stole sestavu více jak půl roku starou, tak se mu bude slušně zadýchávat.

folder_openPřiřazené štítky

Fallout 2 - radioaktivní nostalgie

access_time13.květen 2020personRedakce

Se slzou v oku vzpomeňme na legendu legend a hlavou bijme do zdi v toužebném přání, aby byli Black Isle osvíceni a vrhli se po skončení vývoje Icewind Dale 2 na tvorbu Falloutu 3.Takto nějak začíná příběh Falloutu 2 (FO2), podle mně asi nejlepšího počítačového RPG všech dob. Začíná tedy tím, že se Vyvolený vydává do pustin, o kterých skoro nic neví. Začíná beznadějně. A vůbec celá atmosféra Falloutu 2 (i jedničky) dýchá beznadějí, rozkladem a depresí. Opravdu dobré konce ve Falloutu nejsou. Hlavní hrdina prvního dílu nakonec odešel zklamán a zlomen do pouště, na konci druhého dílu odhalíte hrůzný účel Vaultů, otrokářství se rozmáhá všude a lidé zdaleka nezmoudřeli, ale naopak bojují mezi sebou vesele jak tomu bylo vždy. Ačkoli se někdy dočkáte lokálních vítězství většinou se ukážou jako zbytečná, nebo jen dočasná. Všude samé ruiny, vraždění, drogy (např. jet, kterou jeden vychytralý hajzl vyrábí z výparů z brahminích *exkramentů*) a zkáza. Prostě dokonalá atmosféra. Fallout 2 vyšel asi deset měsíců po svém předchůdci - stejně legendárním Falloutu 1 (FO1), který však ještě obsahoval některé nedotaženosti v ovládání, které ve FO2 už byly opraveny. Stalo se tak v říjnu roku 1998. Hru má stejně jako první díl na svědomí Black Isle Studios, které myslím nemusím nijak představovat - jen stěží by jste dnes hledali na poli počítačových her známější a uznávanější vývojářský tým. Oba dva díly (zvláště druhý) se ihned setkaly s velmi příznivým ohlasem. Důvodů je samozřejmě několik. Kromě na tu dobu prvotřídní grafiky, ozvučení prvotřídního i dnes a vůbec velmi propracované technické stránce to byl především ani ne tak příběh (i když ten taky stál za to) jako prostředí a atmosféra. Krom toho, že je i dnes postapokalyptické prostředí v počítačových RPG neotřelé a originální, dokázali ho Black Isle skvěle zpracovat a dodat Falloutu vlastní styl. Představte si, že by se v budoucnosti plné plasmových zbraní, laserů, fúzní energie a kosmických letů vrátily do módy 50. léta - obří křižníky dálnic, masivní a neohrabaná technika, atmosféra Studené války, Úřad proti neamerické činnosti a hudba typická pro tohle období (např. Louis Armstrong) - a do těhle futuristických 50. let by spadly jaderné bomby a všechno by se promíchalo s atmosférou a stylem filmů, nebo knih jako Mad Max, Postman, nebo Den Trifidů + všemožnými popkulturními narážkami (od Star Treku po Krále Artuše, nebo božského Elvise :-)). Z toho všeho pak nevznikne nechutná slátanina, ale základ toho co tvoří fénomén zvaný Fallout. Myslím si, že zvolení 50. let jako jakési stylové předlohy nebylo žádnou náhodou. V té době vrcholilo napětí mezi velmocemi a hrozba jaderné války byla ještě čerstvá - a tak se hodně promítala do běžného života obyčejných lidí. Fallout (oba dva díly) můžeme brát především jako jakési varování před tím co se mohlo (a může) stát. Anebo také jako zprávu o tom, kam vede styl „nikdy nebuďte spokojeni s tím co máte a chtějte víc…“. Když už totiž nebude z čeho čerpat, co pak? Kdo přežije? A kdo zemře? Zdá se, že přežít měla Enkláva - vládnoucí mocenská vrstva a zbytek měl zemřít, aby neplýtval ztenčenými zdroji určenými na vybudování nového světa enklávany. A kdo dovedl lidstvo k jaderné válce? Kdo zaútočil na Čínu, když už Aljaška byla znovudobyta? Kdo dal povel, aby byly střely vypáleny? Enkláva… A přitom by byl každý člověk rád, aby se stal enklávanem… Zdá se ale, že plány obvykle nevycházejí tak, jak mají. Lidé přeživší ve Vaultech se ukázali jako problém a rovněž tak supermutanti. Kdyby se totiž tenkrát nepokazil onen vodní čip a Zakladatel se nevydal do pouště najít nový… kola dějin by se otáčela jinak a Enkláva by nebyla v závěru FO2 zničena a dobro by nakonec… nezvítězilo. A tak zatímco ve FO1 lidé bojovali proti supermutatnům o zachování svého druhu a o to, zda ještě má smysl pokračovat, ve FO2 bojovali opět sami proti sobě, proti vlastní zrůdnosti a vlastní necitelnosti a vlastně o to, zda se poučit a přijmout změny způsobené jadernou válkou. Zatímco totiž chtěli supermutanti zavrhnout vše staré, vyhubit starý druh a nastolit nový řád, Enkláva naopak chtěla vyvraždit všechny jen trochu postižené radiací a F.E.V (ona sama se považovala za „nedotčené“) a chtěla nastolit stejný řád jako předtím. A cesta jako vždy vede někde uprostřed. Evoluce se nedá zastavit, ale zase by se to nemělo přehánět :-). BTW: Možná jste si všimli, že jsem se ani jednou v souvislosti s atmosférou / příběhem nezmínil o Fallout Tactics - je to totiž po této stránce nechutný shit...No, to je sice všechno pěkné, řeknete si, ale jak vlastně vypadá a hraje se samotná HRA? Řeknu to jedním slovem - bezkonkurenčně skvěle. Po technické stránce - izometrická grafika ani dnes nepůsobí kdovíjak špatně, perfektní ozvučení, které výborně podtrhuje atmosféru a velmi intuitivní a naprosto bezproblémové ovládání. Co se týče soubojů ty se odehrávají v tazích a rovněž jim nelze nic vytknout - ačkoli totiž nejsou realistické ani zdaleka, jsou zpropadeně zábavné a velmi propracované. Jedněmi z hlavních aspektů všech RPG je příběh - ten je ačkoli s jednoduchou dějovou kostrou velmi napínavý a kvalitní i když důležitější na této hře je samotné prozkoumávání herního světa a stovky vedlejších úkolů - přičemž svět na vaši postavu reaguje a vyvíjí se. Opravdu jen v málokteré hře je tato stránka natolik propracovaná - doslova všechno souvisí se vším. Herní lokace jsou kapitolou samou pro sebe - každé místo je originální, má svůj charakter, svého ducha a nějaký základní nápad, na kterém je postaveno - žádná lokace tady není jenom proto, aby v ní hráč nabral něco zkušeností a potom mohl dál. Myslím, že o atmosféře se už nemusím zmiňovat :-). Systém vývoje vaší postavy si troufám označit za jeden z nejzdařilejší a nejlepší v historii - vychází z proslaveného RPG systému GURPS (původně byl Fallout plánovan na jeho základě), nazývá se SPECIAL a dočkáme se ho třeba v dalším připravovaném RPG od Black Isle - Lionheartu (což je čistokrevná fantasy - na tom jde vidět, že univerzálnost zdědil SPECIAL od své předlohy). Abych to nějak shrnul, Fallout 2 byl, je a bude, stejně jako jeho předchůdce zářivou hvězdou na poli počítačových her, jinak z velké části plných nechutného smetí, nebo vyhaslých legend. Bude opravdu typickým příkladem toho, že hry jsou opravdovou a plnohodnotnou kulturou stejně jako třeba literatura, nebo film, ať si říká konzervativní ptactvo co chce.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Online hry na dotaz naprosto

Když se řekne on-line hraní

access_time31.březen 2020personRedakce

Hraní her, nejen těch počítačových, je věcí do důsledku velmi zajímavou. Lidé se již od dob dávno minulých sdružovali do skupinek a pořádali mezi sebou nejrůznější zápasy, jejichž vítězové se mohli těšit na nehynoucí slávu a přízeň lidu. Většina těchto klání končila tragicky a s jediným výsledkem – zatímco vítězové přežili, poražení končili v potocích krve. Přestože lidstvo pokročilo a od dob, kdy se krvelační králové těšili na každý nový zápas, uplynulo několik století, naše chutě jsou stále stejné. Leč možnosti, jak je ukojit, se poněkud změnily. Jednu z nejpříjemnějších forem k vybití energie, k vyprázdnění adrenalinové kapsy, poskytuje počítač a možnosti s ním spojené. Lidé to zjistili poměrně brzy, takže již v osmdesátých letech, na prvních “napodobeninách“ dnešních počítačů, se hrály hry poměrně často. Hra proti počítači však nebyla natolik zábavnou a proto lidé začali hledat alternativní možnosti. Brzy zjistili, že hra s reálným soupeřem je mnohem zábavnější a řešení tak bylo na světě. První multiplayer zápasy tak mohly začít. Samotný multiplayer, tak jak ho známe dnes, svoji podobu dlouho hledat. Všechno začalo mnohem dříve, než se první “soukromníci“ připojili k internetu, než odeslali svůj první email. Na úzce specializovaných serverech, které poskytovali minimum služeb a možností k hraní, se scházeli den co den davy příznivců multiplayeru a na strojích, které nemají nic společného s dnešními počítači, se snažili porazit svého kamaráda ze sousední vesnice, státu,… Velmi populární byly takzvané BBS-BASED hry (BBS = bulletin board services). Dá se říci, že BBS představovala předchůdce dnešního internetu. Na lokálních sítích, ke kterým jste se mohli připojit pomocí modemu, ovšem velice malou rychlostí, se často hrály hry v textovém režimu, případně s velmi omezenou grafikou. Některé BBSky fungují i dnes a stále existuje dostatečně velká skupina příznivců tohoto stylu, že o jejich zrušení jejich majitelé rozhodně neuvažují. O pár let později, s příchodem rozšířených možností grafického rozhraní, se online hraní stávalo čím dál tím více populární. Přesto však stále nedokázalo překonat jisté hranice a uchylovalo se k úzce specializovanému trhu. Jednou z prvních online her, které se dostalo kladného přijetí i u ostatních hráčů, byl Kesmai's Air Warrior. Stalo se tak především díky úchvatnému grafickému zpracování a skvěle zvládnutému ovládání. Během krátké chvíle se hra stala oblíbenou u stovek lidí a uživatelé u ní trávili stále více času ve snaze zabít všechny protivníky. O to horší však byly telefonní účty, protože ty mnohdy narůstaly až na neuvěřitelných 200USD za měsíc, což byla a je částka značně vysoká. Samotná hra byla určena pro Macintoshe, které v té době ovládali velkou část trhu. Postupně následovaly verze pro Atari ST a Amigu. Poslední kopií, která opustila dílny firmy, byla verze pro MS-DOS a tak i majitelé počítačů dostali svou drogu. Největší rozmach online hraní však nastal po roce 1994 s příchodem internetu. Online hraní opět dostalo nový náboj a vývojáři her pochopili, odkud mohou získat značné peníze do svých kapes. Nejdříve se otrkávali a her, které byly primárně určeny pro hraní přes internet, jsme mohli nalézt opravdu jen několik. Postupně však nápadů, ale především prostředků vynakládaných na rozvoj online hraní, přibývalo. Nebýt několika odvážných kroků do neznáma, možná bychom dneska nemohli stanout tváří v tvář v Unrealu, Half-Lifu, Quakovi a mnohým dalším hrám. Bohu díky za tyto odvážlivce, kteří online hraní dostali tam, kde se dneska nachází!R. Feynman (laureát Nobelovy ceny za fyziku) uvádí, že při vývoji počítače na výpočet účinku první atomové bomby v roce 1943 programátor „Pan Frankel začal trpět jistým druhem počítačové nemoci, kterou zná každý, kdo pracuje s počítači. „Je to velmi těžká nemoc a na práci působí rušivě, znemožňuje ji. U počítačů je ten problém, že si s nimi člověk hraje. Následně se celý počítačový systém zhroutil, protože na něj Frankel nedohlížel.“ Z toho lze usoudit, že samotný vznik počítačových her se datuje k prvním začátkům samotných počítačů. Velkou nevýhodou dnešního trhu s počítači je skutečnost, že odsávají poměrně velkou část rodinných, případně soukromých rozpočtů. Výrobci her dělají pouze takové hry, které ke svému chodu potřebují nejvýkonnější hardware, nejnovější operační systémy a celkově prahnou po tom nejlepším, co je k dispozici. Tím dostávají hráče počítačových her do úzkých, problém kde sehnat peníze na upgrade svého stroje řeší den co den tisíce hráčů po celém světě. Dnešní počítače trpí jedním velkým “nedostatkem“. Dokáží věrně nasimulovat reálný život z pohledu uživatele. Veškeré druhy simulátorů The Sims patří pravidelně k nejprodávanějším hrám a není od věci připomenout, že účelem hry je starat se o virtuální rodinku. Tím se dostáváme do situace, kdy člověk může naprosto zapomenout na reálný život a všechny své kroky stimulovat do počítače a omezovat se na kontakt s nejužším okolím, možná ani to ne. Nevýhodou dnešních počítačů tedy je fakt, že mají svoji vlastní umělou inteligenci, dokáží nás oslovovat hlasem a ten náš následně rozpoznat, dokáží ukojit naše choutky svojí virtuální energií. Jakmile se hráč zapojí do hry, ať už se jedná o sportovní simulátor, akční hru, rpgčko či jakýkoliv jiný žánr, přebírá ze hry část jejího ducha. Začíná vnímat situaci jak, jak by se cítil na místě hrdiny, kterého ovládá, na místě sportovce, jehož se snaží vybičovat k maximálním výkonům. Prostě začíná žít druhým, virtuálním životem. Přestože ví, že tato realita není a nikdy nebude skutečná, dokáže ji vnímat dostatečně vážně. Například při hře na “slepou bábu“ každý ví, že pokud bude chycen, nic se mu nestane, ale stejně se každý chycení vyhýbá všemi možnými způsoby. Pravidla hry v tu chvíli definují jinou realitu, která je vnořena určitými pojítky do skutečného života, té jediné a pravé reality. Problémů, kdy byl hráč do virtuálního světa vnořen takovým způsobem, že začal ohrožovat svoje zdraví, zatím bylo po málu. Přesto však tato varianta existuje a její nebezpečí je každým rokem větší. Firmy, které se specializují na výrobu a prodej nejrůznějších masek, brýlí, sluchátek a jiných prvků, vtahující hráče k hlubšímu zážitku ze hry, stále vznikají a dá se očekávat, že tato sféra moderní multimediální scény se bude vyvíjet enormně rychle.Nemáme důvod si cokoliv namlouvat, každý už určitě zažil ten pocit, kdy byl takříkajíc “úplně mimo“. Pravda, někteří honosící se tričky s nápisy “LEGALIZE CANABIS“ s trošku jiným pomocníkem. :-) Nám pařanům stačí hra, která dokáže svoji atmosférou překonat nejširší vjemy z okolí a hráč upne svůj zrak pouze k počítači a všemu, co se na něm odehrává. Jakékoliv dění mimo jeho sféru zájmu jde mimo něj a nic jiného ho ani v tuto chvíli nezajímá. Maminka pak může tisíckrát opakovat, že je čas k učení, a že večeře už dávno vystydla, nepomáhá to. Pokud jste se do tohoto stavu nikdy nedostali, pravděpodobně nepatříte mezi hardcore hráče a jakékoliv šance na úspěch v turnajích GameZony jdou naprosto mimo vás. Přesto existují výjimky. Častým důvodem, proč hráči neustále touží po společnosti počítače, může být jistá forma úniku před něčím, z čeho jde strach. Ať už se jedná o problémy se školou, s dívkou či přáteli, vždy jde o něco nepříjemného, čehož nás počítač může s jistou dávkou nadsázky zbavit. Počítačové hry často dokáží zvýšit sebevědomí a poskytují jistou formu seberealizace. Vše ovšem jen v omezené roli a s téměř nulovým vlivem do reálného světa. Psychologové a všelijací machři přes výtvory z mozku neustále hlaholí cosi o závislosti na počítačových hrách. Předkládají nám nerůznější studie a téměř každou chvíli přichází s objevem, kterým jako by mohli spasit svět. Dle psychologů a psychiatrů existují dvě postupně se rozšiřující formy závislosti na počítačových hrách. Tou první je závislost na jedné, případně dvou podobných hrách. Spočívá v proniknutí do určité reality, které však končí zároveň s koncem hry a vypnutím počítače, Tato závislost je údajně neškodná a její nebezpečí přenášející se do reálného života hráče je téměř nulové. Závislý hráč si patrně uvědomuje, že hra mu dodává jisté chybějící prvky uspokojení, přesto však doufá a ví, že s ukončením hry dojde zároveň k ukončení veškerých přejímaných vjemů a požitků. Druhou formou, kterou psychologové popsali ve svých studiích, je závislost na počítači a následné vyhledávání alternativních forem uspokojení. Hráč nedokáže bez počítače existovat, nedokáže vykonat základní úkony aniž by nemyslel na svého miláčka, nedokáže udržet svoji mez soustředění na rozumné hranici a v době, kdy je mimo dosah počítače, je značně agresivní. Takto “postižení“ jedinci představují ty pravé osoby pro možné testy, výzkumy a další skvělé objevy našich pánů psychologů.Mám-li shrnout do několika vět objevy, jež jsem učinil při pročítání nejrůznějších studií a zpráv od předních světových a českých psychologů, nestačím se divit. Každý před nás předkládá v trochu pozměněné formě stále tu samou informaci, z které vyplývá, že: „hráči počítačových her jsou ti největší vymaštěnci na světě, kteří nedokáží nic jiného, než koukat do té satanské bedny, co mají před sebou a zrají pro kriminál!“ Ale my přece takový nejsme, nebo ano?Poznámka: článek byl částečně tvořen formou převzatých citací, částečně byly upraveny výroky předních osobností vystupujících v oboru psychologie. Rozhodně si však nekladl za cíl jakkoliv ponižovat či pomlouvat hráče počítačových her a jejich příznivce, pouze se snažil upozornit na fakt, že téměř nikdo veřejně nevysvětlil, o čem hraní her je!

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Magazín na dotaz naprosto

Příručka pro začínající na Playstation 2

access_time31.březen 2020personRedakce

PlayStation 2 PříslušenstvíVaše zážitky s PlayStation 2 může umocnit množství doplňků. Existují zvláštní hardwarové komponenty - od speciálních ovladačů po volanty – které jsou navržené tak, aby vám pomohli získat z PlayStation 2 to nejlepší. Ať už se ve snaze vylepšit vaše PlayStation 2 hry podíváte jakýmkoli směrem, pravděpodobně existuje periferie, která splní vaše očekávání.Hry, báječné hryPlayStation je ze všeho nejvíce o hrách. PS One se s téměř 1 500 tituly může pochlubit největším výběrem dostupných her mezi všemi herními konzolemi v jakékoli době. Ať už používáte PS One nebo využíváte zpětné kompatibility PlayStation 2, znamená to 1 500 her, z nichž je možné vybírat. Teoreticky byste tak mohli hrát každý den jinou hru, a za více než tři roky přesto nevypotřebovat všechny tituly.Ale co PlayStation 2 hry? Už teď můžete vybírat z více než 500 titulů pro PlayStation 2, a počet se zvyšuje každým týdnem. Nesmírný počet her, které je možno na PlayStation 2 hrát znamená, že je zde něco doslova pro každého. Široká nabídka Platinum navíc nabízí hry za výhodné ceny na PS One i PlayStation 2, takže můžete plnit svoji vlastní herní knihovničku, aniž byste přitom museli sahat příliš hluboko do kapsy.BudoucnostPro PlayStation 2 znamená toto pouze začátek. Během příštích měsíců a let se PlayStation 2 rozvine za hranice vašeho obývacího pokoje v něco ještě úžasnějšího.Naší první zastávkou je internet. S použitím síťového adaptéru, který se snadno zasune do zadní části konzole a předvádí vysokorychlostní ethernetové připojení můžete hrát hry s ostatními uživateli PlayStation 2. Představte si, že se usadíte k parádní partičce This is Football 2004, a místo uplatňování vašich fotbalových dovedností proti umělému protivníkovi vyzvete k zápasu kamaráda z vaší ulice – nebo z druhé části země, nebo dokonce světa.Zkusme to ale rozvést ještě o kousek dále. V přespolním světě hraní na PC síťová připojitelnost znamená, že byly vytvořeny nové druhy her – multiplayerové zážitky přátel, kteří mohou společně putovat, společně závodit a společně... ehm, vyhazovat jeden druhého do vzduchu, když na to přijde. Toto vše přichází na PlayStation 2, společně s úplně novými herními formáty.V budoucnosti PlayStation 2 se výrazně rýsuje jiný druh připojitelnosti, neboť s vytvoření PSP (neboli PlayStation Portable) je velmi pravděpodobné, že budete moci připojit svoji PlayStation 2 ke svému PSP a vyměňovat data nebo hrát nové druhy her. Rozumějte, ty porty na PS2 nejsou jenom na dívání. Budoucnost PlayStation je naprosto nezměrná a otevřená – síťová připojitelnost, nové způsoby hraní, nové zážitky a nové hranice. Nechcete se přidat v jejich prozkoumávání?

folder_openPřiřazené štítky

Pařanův průvodce realitou – 2. část

access_time01.duben 2020personRedakce

Alkoholičky – toxikomankyToto je kategorie, která zní sice hrozivě, ale zase tak moc nás neohrozí. Normální kluk totiž s alkoholičkou ani toxikomankou chodit nezačne. Doufám, že mě teď případné feministky neukamenují, ale myslím si a jsem o tom přesvědčen, že opilá či zfetovaná holka vypadá podstatně hůř než opilý či zfetovaný kluk. Možná je to tím, že jsme na opilé kluky víc zvyklí, ale já mým přesvědčením je to, že opilé děvče není nic co by nás přitahovalo. Možná tak na „vykonání potřeby“, ale na chození tento typ dívek není a myslím, že většina z nás to rychle rozpozná.Hašteřivky – čili fúrieTento typ děvčat se pozná také velice rychle. Mám zkušenost, že právě fúrie bývají moc hezká děvčata. O to větší zděšení na nás padne v okamžiku, kdy se z něžné víly stane běsnící pavlačová štěkna. Jsou to děvčata, která velice brzy po tom, co s námi začnou chodit, se začnu také projevovat věčnou nespokojeností. Kdykoliv cokoliv navrhneme, tak ony zamítnou a ještě nás pokud možno osočí z toho, že jsme jim našim návrhem chtěli ublížit. Hádají se pořád a všude. Když na tuto jejich „hru“ přistoupíte, tak se dokáží vytáčet do nekonečných obrátek. Pokud si myslíte, že když budete mlčet a nebudete jim odporovat, že se vám povede lépe, tak se mýlíte. Pokud totiž nebudete reagovat, budete okamžitě osočeni z toho, že vám ona holčina nestojí ani za slovo, a že jste teda pěkní grázlové a lumpové, když jim neodpovídáte a je to stejné jako kdybyste se s nimi do krve hádali. Vhodný okamžik, kdy je dobré takovou dívku opustit je ten, když zjistíte, že se s ní obden hádáte. Ale jak jsem již uvedl, tento typ je k poznání také velice brzy a nikdo z nás se nenechá dlouhodobě terorizovat, byť by byl zamilován sebevíc.ŽárlivkyA tímto se dostáváme ke kategoriím dívek, které jsou velmi nebezpečné především tím, že dlouho trvá je rozeznat a pak někdy může být na útěk i dost pozdě. Ačkoliv – utéct od některého ze zapovězených typů žen a dívek je vždycky vhodné a nikdy není pozdě.Žárlivost známe určitě všichni. Kdo tvrdí, že vůbec nežárlí, tak bohapustě lže. Takovéto píchání u srdíčka, když se objekt našeho zájmu věnuje někomu jinému. Či se už druhý nebo třetí den neozývá. Takový ten plíživý strach, který zalézá až za nehty, když nevíme na čem jsme. Všichni to známe, a vězte, že normální běžná žárlivost může být i přínosem do vztahu. Ten druhý je vlastně takto ujišťován, že o něj stojíme.Pak ale existuje žárlivost patologická, která může komukoliv z nás udělat ze života peklo. Prvním signálem, že jste natrefili na žárlivku je to, když vám začne povídat, že nejdůležitější na vztahu dvou lidí je věrnost. Ale neřekne to jednou, jako informaci o svém postoji k tomuto problému. Bude vám to opakovat pořád dokolečka, šeptat do ouška a soustavně zdůrazňovat, že ona je vám tedy naprosto věrná. To je jen první fáze. Ta druhá nastává ve chvíli, když vám začne povídat, že vás miluje natolik, že bez vás by nemohla žít a že by si něco udělala. Další fáze jsou výslechy. Kde jsi byl, co jsi dělal, odkud znáš tu a proč jsi telefonoval tamté. Většina z nás v této fázi od dívky odchází – nedá se s tím totiž žít. Je ale také pravdou, že je úplně „debilní“ když jdete se svou slečnou, potkáte nějakou svou známou a začnete se stou svou známou bavit a svou slečnu necháte stát jako jojo někde opodál. Pak si zasloužíte nejen hádku, ale možná i pár pohlavků, protože jste se právě zachovali jako pitomci. Jestliže se pak vaše děvče začne ohrazovat, tak to není proto, že by byla chorobně žárlivá, ale je to plným právemLenošky – dívky línéJakmile vám děvče začne povídat, že ji nebaví práce, že by si měl kluk přišívat knoflíky u košile sám, že ji strašně otravuje praní a její oděv také nevyniká čistotou, jakmile vám řekne, že neumí vařit a že ji to nebaví, víte na čem jste. Většinu žen a dívek to nebaví, ale jen lenošky to dávají okázale najevo jako svou přednost. Ono to není jenom toto. Vzápětí zjistíte, že jsou líné si i něco přečíst, nebo někam zajít. Velice často se tyto dívky vymlouvají na nejrůznější nemoci a bolesti hlavy, pokud snad hrozí, že by snad byly nuceny se pohnout k práci.V čem ale tato kategorie opravdu vyniká, je „umění lásky“. Praví se, že právě lenošky jsou v posteli nejlepší a nejvynalézavější a tím nás právě hákují – přes tu postel.Jinak jsou to děvčata, která ustavičně klábosí s kamarádkami a jsou schopny vydržet i několik hodin na telefonu v rozhovoru o „ničem“. Většinou rády pijí alkohol. Ovšem toto „vykecávání“ s kamarádkami a popíjení alkoholu je jejich jediným koníčkem a mohu vás ujistit, že není nic horšího než s takovou unuděnou „slepicí“ chodit. Jak říká sám Dr. Plzák: „To spíš uděláte ze staré škodovky závodní vůz Formule jedna“, než z lenošky obstojnou partnerku.HysteričkyVěřte mi, že tato kategorie je ze všech nejhorší a nejzáludnější právě tím, že je velice těžko k poznání. Nejde o to, abyste snad dokázali hysterii diagnostikovat, ale abyste ji dokázali včas rozpoznat a co nejrychleji vzít nohy na ramena.Tento typ dívek v prvních týdnech vašeho vztahu se dokáže nádherně milostně chovat. Dokáže vzbudit dojem, že právě „tuto a žádnou jinou“ jste do teď hledali. Jsou milé, něžné, přítulné … prostě okouzlující a k pomilování. Zlom nastane v okamžiku, kdy začnou mít pocit, že již jimi nejste okouzleni jako na začátku. Tehdy vám začnou vytýkat nedostatek lásky a milostného cítění. Začnou zhusta používat větu: „Ty už mě nemáš rád…“Časem zjistíte, že se v této kategorii většinou vyskytují ženy hašteřivé a líné dohromady. Neustále vás budou vysilovat rozebíráním vašeho vzájemného vztahu a podrobným pátráním po tom, kde je ve vás (ne v nich, protože ony chyby nedělají) ta chyba. Může se vám stát, že půjdete loukou a děvče kolem vás bude skotačit a poskakovat, opěvujíc krásu přírody a krásu vaší lásky a bude vás nutit k témuž a najednou se zlomí v pase, klesne na kolena a upadne do těžkého vzlykotu a zoufalého pláče. Po několika hodinách se vám podaří z ní vylámat, že pláče proto, že jste si nevšimnul překrásné květiny, která opodál kvetla a že jste ji pro ni neutrhli a nevetknuli jí ji do vlasů…Sami vidíte, že nalezení vhodné partnerky se rovná špičkovému výkonu hráče v jakékoliv PC hře. Možná je to i těžší, protože nemůžete "sejfovat" a nemáte další životy. Držme si palce, přátelé. Mám zprávy, že normální holky existují :-)

folder_openPřiřazené štítky

Recenze NAVIGON 8410

access_time04.květen 2020personRedakce

Navigace NAVIGON není třeba dlouze představovat, protože tu již nějaký ten rok útočí na vrchol trhu s GPS přístroji. Nadvláda TOMTOMU, případně GARMINU tak již brzo skončí vzhledem k velkému technologickému vývoji navigací NAVIGON.Před několika roky přišly modely 7110 a 8110, které velmi dobře zaútočili na TOP modely GPS navigací ostatních výrobců. V této recenzi se budeme zabývat posledním TOP modelem navigací NAVIGON, konkrétně typem 8410. Na trhu je ještě verze 8450 Live, která má navíc modul, kdo kterého zasunete SIM kartu, která Vám zpřístupní služby NAVIGON Live Services.Již před pár měsíci, kdy jsem viděl první obrázky a první technickou specifikaci, jsem byl naprosto nadšen. Ostatně jsem nadšen vždy při uvedení nějakého TOP modelu navigací NAVIGON. Nejvíce mě asi ohromil 5-ti palcový skleněný displej, rychlý procesor o taktu 600Mhz a nová funkce REAL CITY VIEW 3D, kdy si při navigaci připadáte jak v počítačové hře, ve které se Vám zobrazuje vymodelovaný reálný svět.Pojďme se podívat na navigaci podrobněji. V základním balení kromě navigace samotné najdeme velmi bohaté příslušenství. V krabici tak najdeme síťovou nabíječku, kterou lze nabíjet navigaci s elektrické zásuvky, dále autonabíječku, v jejímž kabelu je integrována anténa pro příjem dopravních informací, ochranný pytlík, USB kabel, manuál v českém jazyce. CD se softwarem v balení nehledejte, ten je uložen přímo v paměti navigace, takže ho lze nainstalovat po připojení přístroje k počítači. Také v balení najdeme samolepky, které je dobré nalepit na okno automobilu, v případě že necháváme navigaci v autě. Na samolepkách je informace, že navigace je chráněna PINem, který znemožní případnému zloději další používání GPS přístroje. Možná je ale lepší na navigaci v autě neupozorňovat. Osobně parkuji na relativně bezpečných místech, takže navigaci nechávám dost často na držáku, nicméně nejbezpečnější je samozřejmě navigaci z auta vyndat. Ještě jsem zapomněl na držák navigace, který se připevňuje na čelní sklo automobilu.Navigon vymyslel novou konstrukci, a držák se nám podstatně zmenšil, oproti chapadlovitým držákům, které byly u modelů 7110 a 8×10. Byly to výborné aktivní držáky, i když je pravda, že časem se mohla velká přísavka trochu unavit a držák svoji váhou padal dolů. Navigon vymyslel kompaktnější držák, který má nový upínací mechanismus, který vypadá velmi bytelně a myslím si, že se jen tak hned neunaví, ani když ho necháte na přímém slunci. Opět je aktivní, takže nemusíte neustále připojovat kabel nabíječky.Samotné navigaci vévodí, jak již jsem zmínil, velký 5-ti palcový skleněný displej. Tento displej je kapacitní, takže nezáleží jakou silou se ho dotknete, ale spíše záleží na velikosti plochy prstu, kterou se ho dotýkáte. Stejné displeje nalezneme například v iPhonu. Displej je lemován černým rámem, který je zapouzdřen stříbrným kovovým elementem. Navigace díky němu vypadá opět velmi luxusně, jako pravý šperk. V levém spodním rohu je integrovaný mikrofon, který je součástí integrovaného bluetooth handsfree. Na levé hraně přístroje najdeme slot pro připojení DVB-T modulu. Tento modul jsem neměl v době testování k dispozici, nicméně, pokud se mi ho podaří získat, jistě ho také otestuji. Díky němu lze sledovat digitální televizní vysílání přímo na displeji navigace. Za jízdy to však raději nezkoušejte, je to krajně nebezpečné. Na spodní hraně navigace najdeme miniUSB konektor pro připojení datového kabelu, případně nabíječky, hned vedle je audio konektor typu jack o rozměru 3,5mm, pak zde najdeme mikrospínač RESET, slot na microSD karty, ve kterém je vložena 2GB karta. Na horní hraně najdeme stříbrné zapuštěné tlačítko pro zapínání a vypínání navigace. Záda navigace jsou vyvedená v černém matném provedení. Kromě konektoru pro připojení navigace do držáku je zde také žebrování, které kryje reproduktory. Také je zde konektor pro připojení externí GPS antény, který je zakryt gumovou krytkou.V srdci navigace bije procesor Centrality o taktu 600Mhz. Vzhledem k pokročilému 3D zobrazení mapy je výkon opravdu potřeba, takže navigace má opravdu velmi rychlé odezvy a celkový obraz při navigování je velmi plynulý. O navigování si však řekneme o pár řádek níže.Po zapnutí přístroje se nám zobrazí hlavní menu, ve kterém je možné si vybrat mezi čtyřmi hlavními funkcemi. NAVIGACE, TV, Multimediální přehrávač a Telefon. V případě, že není připojen televizní modul, je tato volba zašedlá. Funkce multimediální přehrávač Vám umožní prohlížet fotografie, přehrávat hudbu a filmy přímo z paměťové karty. To mě velmi potěšilo, protože díky tomu není navigace tak moc jednoúčelové zařízení, ale stává se z ní multimediální centrum, které Vám nahradí drahé DVD přehrávače integrované do palubních desek, případně hlavových opěrek automobilů. Co mě ale nepotěšilo, byla základní nabídka přehrávaných formátů. Co se týká videa, tak lze přehrávat formát WMV, z audia si NAVIGON poradí s formátem WMA, a v případě obrazových formátů je možné použít JPG, BMP. Ostatní formáty jako MP3, AVI, atd. je možné přehrávat pouze po zakoupení příslušných kodeků na www.navigon.comV základním menu najdeme dále volbu TELEFON. Přístroj má rozhraní bluetooth, díky kterému je možné použít navigaci jako handsfree. Párování jsem zkoušel z telefony NOKIA 5800 a 6500 a vše proběhlo bez problémů. Po spárování přístrojů je možné přenést do paměti navigace telefonní seznam. V něm je pak možné fulltextově vyhledávat pomocí virtuální klávesnice. Dále je možné načíst z telefonu historii hovorů a také je možné předvolit 4 nejpoužívanější čísla do kláves rychlé volby.Pojďme se však již věnovat samotné navigaci. Veškerá grafika v menu je naladěna do černých barev. Menu v podstatě shodné s předchozími modely. Proč ale měnit něco, co je perfektní, že? Takže v základním navigačním menu jsou čtyři velká tlačítka NOVÝ CÍL, MOJE CÍLE, DOMŮ a ZOBRAZIT MAPU. Po klepnutí na NOVÝ CÍL je možné ihned zadávat adresu, případně bod zájmu. Zadávání je velmi intuitivní a pohodlné. Přes celý displej se nám zobrazí virtuální klávesnice, ze které postupně mizí písmena, podle existujících kombinací názvů měst, ulic a čísel popisných. Pokud máme zadán cíl, stačí se dotknout tlačítka SPUSTIT NAVIGACI a můžeme startovat motor. Máme však také možnost stisknout tlačítko možnosti a nechat si zobrazit informace o cíli, tento cíl uložit, případně zobrazit na mapě, dále je možné cíl přidat k trase, hledat v jeho okolí a také zde máme volbu zadat souřadnice. Pokud však spustíme navigaci, začne se nám generovat trasa a pokud máme aktivovánu funkci MY ROUTE, nabídnou se nám tři různé alternativy cesty. Tato funkce nám nabídne optimální trasu, rychlou trasu a případně trasu, po které jezdíte nejčastěji. Tato poslední volba funguje tak, že navigace se sama učí trasy, kudy nejčastěji jezdíte a podle toho pak vyhodnotí Vaši oblíbenou trasu. NAVIGON 2410 vs NAVIGON 8410 vs NAVIGON 8310Samotné navigování s NAVIGONEM 8410 je pak velký zážitek. Díky rychlému procesoru, který bije v srdci NAVIGONU je obraz velmi plynulý. Navigon konečně pochopil, že k velmi pěkné grafice je potřeba dodat taky velký výkon, aby navigace byla plynulá. Takto plynulý obraz jsem na jiné navigaci neviděl. Navigon má absolutně perfektní zobrazení mapy i všech potřebných údajů. Ve spodní části obrazovky se zobrazují ovládací tlačítka, v levé části je indikátor změny směru a v pravé části jsou dvě konfigurovatelné pole kde se zobrazuje aktuální rychlost, čas do cíle, vzdálenost do cíle, případně nadmořská výška. Díky funkcím jako je PANORAMA 3D si můžete vychutnat 3D krajinu, LANDMARK 3D Vám zobrazí zajímavá místa v 3D, funkce CITIVIEW 3D Vám zase zobrazí obrysy budov, a jako třešnička na dortu je funkce REALCITY 3D. Pokud je daná oblast zmapována pomocí této technologie nebudete věřit vlastním očím. Na displeji navigace se Vám zobrazí trojrozměrný svět, ve kterém budete vedeny 3D ukazateli. Uvidíte 3D budovy, stromy, autobusové zastávky, uvidíte silnici, která je reálně pokreslena jízdními pruhy a přechody. To je absolutně unikátní funkce. V České republice si ji zatím moc neužijeme, ale pokud vyjedete za hranice, budete zírat, stejně jako jsem zíral já. To už je opravdu poslední stupeň od navigace, kterou nám jistě brzo nabídne GOOGLE a jeho street view, což je již zobrazení reality.Navigon je naplněn po okraj nerůznějšími navigačními vychytávkami, kromě již zmíněných funkcí, bych jmenoval ještě tyto. V paměti navigace jsou uloženy informace o dopravních značkách, takže se Vám v mapě zobrazují zákazy předjíždění, různá omezení rychlosti a další typy značek. Dále Navigon umí navigovat v jízdních pruzích, díky funkci REALITY VIEW Vám zase zobrazí složité dopravní tepny, tedy hlavně sjezdy z dálnic v grafické podobě. Navigon Vás také bude varovat před prudkými zatáčkami, dopravními zácpami a poskytne Vám informace o nejbližším parkovišti. Je toho opravdu hodně co NAVIGON umí. Všechny tyto funkce ho katapultuji na vrchol navigačního nebe. Zmíním také perfektní hlasovou navigaci, která obsahuje více než 200 hlasových povelů. Díky tomu na Vás tak navigace mluví příjemným ženským hlasem, který je zasazen do plynulých vět.Velkou novinkou je funkce záznam trasy, díky kterému lze projížděnou trasu zaznamenávat ve formátu KLM. Ten je pak možné otevřít například v GOOGLE EARTH a nechat si zobrazit projetou trasu

folder_openPřiřazené štítky

Pokrok počítačových her aneb byznys je všude

access_time13.květen 2020personRedakce

Oblast počítačových her se dynamicky rozvíjí a rychle roste, bohužel však ne vždy k našemu prospěchu a naše herní srdce často skomírá nad výsledkem.Počítačové hry již mají za sebou nějakou tu historii a za posledních 10 let se z her stal dokonce i výborný komerční produkt schopný tvořit slušné zisky. Zatímco na počátku devadesátých let se hry prodávaly svým nápadem a originalitou, dnes vítězí zejména přepracované starší tituly s vyšperkovanou 3D grafikou a vykradeným nápadem z jiné hry pod hlavičkou silného distributora, který se díky silnému marketingu postará o slušné obraty. Popravdě řečeno jsem veskrze zklamán vývojem v herní oblasti. Pozoruji vývoj již více než deset let a v posledních letech zaznamenávám jakýsi úbytek nápadů a přehršel dalších a dalších klonů a kopií. Aneb trh ovládá už i hry a nic není víc, než utržené peníze...Velmi dobře si vzpomínám, jak jsem svého času pařil a propadl závislosti na legendární strategii UFO: Enemy Unknown. Na svou dobu naprosto originální nápad, kombinace tahové a budovatelské strategie a promakaný, neustále se vyvíjejí příběh mě dostal natolik, že jsem pár týdnů nemyslel na nic jiného, než na UFO a cizáckou bázi. Dodnes tuto hru považuji za jednu z nejlepších her vůbec a občas si ji musím znovu celou zahrát. Bohužel musím konstatovat, že jsem zatím nenašel jedinou hru, která by jí dokázala přinejmenším konkurovat. Právě na počátku devadesátých let se utvořily základní žánry počítačového hraní a základní vzorové hry, na jejichž základních kamenech jsou položeny i hry konkurenční. Učebnicovým příkladem budiž kategorie 3D akčních her s průkopnickým Wolfensteinem 3D. Na tehdejší dobu naprostý unikát, první hra ve 3D prostředí. Vzpomínám na svého bývalého spolužáka, který každý výstřel ze samopalu prožíval slastnou rozkoší, a s orgastickým úžasem se kochal pohledy na odlétávací fašisty v hnědé uniformě. Vývoj šel rychle kupředu a světu byl představen Doom. Grafika si výrazně polepšila, 3D prostředí už bylo opravdu třírozměrné akorát ještě ty postavičky byly jen jako rozmáznuté plivance na obrazovce. To vyřešil Quake a zdá se to být dokonalé.To byl však velký omyl, to nejlepší bylo teprve za dveřmi. Rok 1996 znamenal skutečný průlom ve vývoji počítačových her díky fenoménu 3D grafický akcelerátor. Ze hry zmizely čtverečkové pixely, textury se nádherně rozmázly bilineární filtrací a do hry se konečně dostaly efekty, které umožnily dostat počítačovou hru na úroveň reality okolního prostředí. Lidské oko se kochalo grafickými detaily a novými vymoženostmi, které umocnily pocity a atmosféru hraní minimálně o třídu výše. Prakticky všechny žánry her byly převedeny do 3D prostředí a dalo by se říci, že zde je černý milník, který rozpoutal obrovský byznys a honbu za penězi. Vzpomínám si, když jsem doma spustil první hru na své nové 3Dfx Voodoo kartě. Šílel jsem radostí, když jsem hrál Turoka a nevěřil jsem svým očím, co počítač dokáže vyprodukovat. Postupem času ovšem člověku dojde, že ta zábava byla jen díky té špičkové grafice a nikoli díky hře samé. Hry zkrátka bohatě začaly zneužívat toho, co jim herní hardware umožnil.Na scénu nastoupil Quake2 v celé parádě a od této doby se začalo masivně licencovat a klonovat. Trh začaly zaplavovat různorodé 3D akce položené na licenčním Quake či konkurenčním Unreal grafickém enginu. Originalita na bodu mrazu, nové nápady nevidím, herní motivy se trapně opakují a předělávka střídá předělávku. Můžeme jmenovat: Sin, Blood, Requiem ale i opěvovaný Return to Castle Wolfenstein či nadcházející Doom 3. Poslední dobou mám zkrátka pocit, jakoby se vývoj zastavil. O špičkovou originální hru dnes již člověk nezavadí. Snad jen česká hitovka Operation Flashpoint, úctyhodná strategická 3D akční simulace války a komplexního válečného souboje je vzácnou výjimkou, že to přeci jen jde. I přesto, že hra má své nesporné chyby, hráč se zde setkává s tak komplexní hrou, jako snad nikdy předtím. Boje na třech rozlehlých ostrovech, absolutní možnost volného pohybu, možnost ovládání všech dostupných dopravních prostředků, rádiová komunikace mezi vojáky, strhující válečná atmosféra, dokonalý editor misí a výborná grafika. Snad jen interaktivní válečná kampaň mi tu chybí. Pravdou je, že Flashpoint není pro začínající zelenáče, nicméně pro opravdové herní nadšence je to nekonečný klenot se spoustou nepřeberných možností.Vývoj her se zkrátka svázal s pokrokem výkonu procesorů a grafických karet. Vždyť se podívejte kolem sebe. Co je originálního v novém Wolfensteinovi? Zhola nic, akorát nový 3D kabát. Možná Medal Of Honor: Allied Assault se pokusil o rozčeření vody novými nápady, ale zas až tolik jich nebylo. Jinak má člověk pocit, že hraje pořád jedno a to samé. Stejně tak vezměme v úvahu sérii hokejů NHL od EA Sports. Každoročně NHL kritizujeme za chyby v hratelnosti, inteligenci soupeře, brankářích a stejně nám na podzim nachystají novou verzi s pouze kosmetickými změnami a zmiňované chyby stále zůstávají. Proč se více snažit? Netřeba, konkurence neexistuje, nic lepšího pod sluncem není. Hry se prostě staly klasickým zbožím jako každé jiné a jde jen o to přidat si na krabici cedulku NEW jako to dělávají výrobci pracího prášku. Všude člověk slyší, že klonování je zakázáno, ale v herní oblasti to zřejmě neplatí. Škoda.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Herní příslušenství na dotaz naprosto

Gamepady? Stále mají co nabídnout...

access_time04.květen 2020personRedakce

Hledáte vhodné a především univerzální herní zařízení? Napadl vás gamepad? Zkuste se s námi podívat na takovou bratrskou dvojici...Gamepad je zvláštní hráčská pomůcka. Jedni ho zatracují, druzí vyzvedávají do výšin. Jako vždy se dá pravda hledat někde uprostřed. Není to všelék - tím chci říci nehodí se vždy a všude - ale svůj účel ve vhodných hrách plní dobře. Ostatně jako každé herní zařízení a i jako každá jiná věc. Nedávno jsem měl příležitost si dva takové gamepady vyzkoušet. Oba od stejného výrobce, tedy od THRUSTMASTER, oba velmi podobné, oba na našem trhu dobře dostupné a hlavně oba poměrně dobře dostupné i cenově. FireStorm Dual Analog 2 a FireStorm Dual Power. Jak vidíte, i název je více než podobný a přiznám se rovnou, že potom, co jsem obě zařízení vybalil a hodlal připojit k PC, přelepil jsem na jednom z nich asi o centimetr jakýsi štítek o kontrole nebo něčem podobném a to jen proto, abych věděl který gamepad je který. Design obou je totiž naprosto shodný. Takže první rozdíl je krabice. Nevím proč, ale verze Power si zasloužila o poznaní větší balení. Možná aby se tam pohodlně vešlo CD, což je druhý rozdíl. Zde jenom doplním, že na krabici od FireStorm Analog je hned vtipně poznamenáno „NO CD“, aby jste si nemysleli, že tam nějaké mělo být a není. A proč tedy verze Power CD má? Inu to je jednoduché! Verze Power je totiž doplněna o Force FeedBack, či spíše vibrační funkce. To je v případě gamepadu vhodnější značení. Tak, a víte rozdíly všechny, včetně toho nejvýznamnějšího.Pojďme se podívat na zpracování, design a základní funkce. Jak již bylo řečeno, jsou obě zařízení designově naprosto shodná, takže na nich nalezneme shodný počet tlačítek, „kříž“ pro neanalogové ovládání a samozřejmě i analogové páčky. Tak a pozor! Tlačítek je na gamepadu rovných 12! Ano, čtete dobře, dvanáct. A to jsou všechna relativně dobře i naráz dostupná. Ergonomie je jednoznačně odvedená na výbornou. Čtveřici tlačítek na přední straně ovládáte naprosto intuitivně oběma ukazováky a sotva gamepad uchopíte, prostředníky přesně dosednou na dvojici tlačítek na spodní straně. Při pohledu shora naleznete na pravé části další čtyři definovatelná tlačítka a dvě analogové páčky. Mezi nimiž je ještě tlačítko pro přepnutí režimu levé páčky. Ta buď funguje jako pravá, tedy plně analogově, a nebo můžete přepnout do režimu, kdy namísto levé páčky ožije úplně vlevo umístěný kříž. Možná to zní složitě, ale věřte, že ovládání gamepadem je příjemné a po několika pokusech vám bezproblémově vstoupí takříkajíc do krve.Kompletní povrch gamepadu je v obou verzích příjemně pogumovaný, včetně analogových páček. Pro uchopení je povrch příjemný, pro ovládání by samotný vrchol analogových páček zasloužil zdrsnění, jako je tomu u Playstationového DualShocku. Takto se vám v zápalu boje lehce stane, že vám bříško palce po ovládacím hříbku prostě uklouzne. A aby to nebylo tak jednoduché, počítejte se mnou. Šest tlačítek vepředu, potažmo zespodu. Čtyři pro pravý palec. A kde jsou sakra ta zbylá dvě? Pod analogovými páčkami. Ano tyto dvě malé páčky nejen že jsou alfou i omegou ovládání pohybu, protože každou z nich můžete určovat čtyři směry, ale ještě při jejich stlačení aktivujete tlačítko. Dlužno podotknout, že se jedná o „trik“ z DualShocku od Sony. Ovšem i tady páčky fungovaly včetně tlačítek na jedničku s hvězdičkou.Jak se s takovým gamepadem hraje, jak se instaluje, nastavuje, jak se s takovým gamepadem zkrátka žije? Naprosto v pohodě. Instalace těžko může být jednoduší. V obou případech se zařízení připojuje přes USB a jak je u tohoto systému dobrým zvykem, s instalaci nebývají potíže a nenarazil jsem na ně ani tentokrát. Jednoduší variantu FireStorm Analog prostě jen bafněte za kablík a šup s ním do nejbližšího USBéčka. Ať používáte Windows 98 či XP (pod kterými jsem zařízení zkoušel), došlo ke správné detekci a ovladač se následně objevil v seznamu herních zařízení. U verze Power pouze doinstalujete podporu vibrací, nebo chcete-li Force FeedBack. V SysTray (to jsou ty ikonky vpravo dole vedle hodin :) se vám následně objeví ikonka další, a to pro nastavení. Na tu se ještě podíváme zblízka.Právě pomocí ikonky s páčkou (zřejmě jakýsi náznak analogové páčky ovladače, ale také mě mohl šálit můj stařecký zrak) můžete přistoupit k nastavení gamepadu, a to včetně vibračních funkcí. Ale musím se přiznat, že vyjma ověření funkce vibrací jsem nenašel žádný další přínos. Sice můžete nastavit, zda se má zařízení chovat úměrně danému stylu hry (plošinová skákačka, letecký simulátor, závody, atd.) ale praxe je prostě trochu jiná. Zařízení se chová podle mého názoru naprosto stejně. Jakmile zapnete v konkrétní hře funkci zpětné vazby (tedy Force FeedBack) dočkáte se i otřesů ovladače. Ale já jsem žádný rozdíl v souvislosti se zmíněnou možností nastavení neshledal. A vibrace zaslouží ještě jednu drobnou výtku. Jestliže je použijete ve střílečce, v „mlátičce“, nebo ve sportu, je všechno celkem fajn. Vibrace se ozývají při zpětném rázu zbraně, při obdržené ráně, či při srážce dvou hráčů. Ale pod vlivem Gran Turisma z PS2, které jsem také nikdy neovládal jinak než na gamepadu, jsem chtěl vyzkoušet i nějaká ta autíčka. A tady vyvstal drobný problém. Hry pro PC mají nezřídka funkci Force FeedBack udělanou natolik přesvědčivě, že se do volantu přenáší vibrace z motoru a tak se vám gamepad v rukách třese celou dobu co jedete. Samozřejmě při nárazu, nebo skoku se ozve ostřeji, ale tím nejslabším „vrněním“ se ozývá pořád. A to už není ani příjemné, ani autentické.Jak to shrnout. Lepší gamepad k PC budete za cenu nižší, než je jeden běžný herní titul, těžko hledat. Vezmeme-li v potaz množství ovládacích prvků, masivní provedení, perfektní ergonomii a bezproblémovou instalaci, mohu vám jak FireStorm Dual Analog 2 a FireStorm Dual Power jen doporučit. 

folder_openPřiřazené štítky