Výsledky vyhledávání v sekci PC hry na dotaz nastavení

GTR - The Ultimate Racing Game

access_time01.duben 2020personRedakce

Závodních her utěšeně přibývá, ale jde především o arkádové kousky, které pravé závodníky příliš neuspokojují. GTR patří k ultrarealistickým hrám s licencí FIA GT a my se nyní podíváme, jak se nám líbilo demo.Tento rok se zdá býti skutečnou slavností pro milovníky virtuálního závodění, protože právě letos spatří světlo světa nevídané množství automobilových simulátorů, ať už jsou to ty akčnější nebo naopak přísně realistické. Na první pohled to tak sice nemusí vypadat, ovšem po povedeném Colin McRae Rally 04 se od stejné společnosti dočkáme i TOCA Race Driver 2 s obří porcí zachycených soutěží. Možná přijde i pokračování zmíněného Colina, nové NFS a mnoho méně známých projektů. Přestože se nedočkáme žádné výraznější formulové hry, budeme mít tedy celý rok co dělat a notně k tomu přispěje dosud nepříliš sledovaný titul GTR s více než zajímavou historií. Asi před rokem vydala partička nadšenců slučujících se pod názvem SimBim mod do hry F1 2002 – GT Racing 2002, který si ihned získal širokou oblibu pro svou nevídanou propracovanost a realističnost. Jako tvůrcům jednoho z nejúspěšnějších modů minulého roku se SimBim dostalo příležitosti vytvořit plnohodnotný komerční titul, s nímž se chystají udělat díru do světa. My tento nemalý cíl můžeme s předstihem posoudit prostřednictvím demoverze, jež má sice trochu pohnutý osud, ale v této chvíli je již oficiálně vypuštěná pro veřejnost. Nebylo tomu tak vždy, a to především vzhledem k tomu, že GTR ještě zdaleka není ve finální fázi. Zbývá dodělat spoustu vozů i tratí. Základní kód hry už ale je víceméně definitivní, tudíž se v SimBim rozhodli celý projekt trochu medializovat a vybraným periodikům i webům zaslali neveřejnou ukázku. Ovšem to ještě nevěděli, jak se jim tento vstřícný krok vymstí. Dobráci totiž využili demo jak za účelem napsání preview, tak i pro zvýšení návštěvnosti uvolněním dema širokým vodám internetu. Šíření tak již nemohlo nic zabránit a autorům tak nezbylo nic jiného, než přiklepnout legalizaci dema. My vám tak můžeme přinést první dojmy z hraní.Hned zpočátku je třeba si uvědomit, že autoři jsou především nadšenci, i když nyní již s profesionálním přízviskem. A jako takoví budou dělat přesně to, co je baví, což je rozhodně pozitivní pro hráče, kteří holdují ultrarealistickým závodním hrám, jichž je poslední dobou jako šafránu. Nic proti právě přicházejícímu Race Driverovi 2, ale ten, přestože navozuje pocit ze skutečné jízdy, nemůže nikdy uspokojit v motorovém oleji koupajícího se fanouška, jenž za vrchol hry považuje detailní nastavení vozu a je mu skvěle, když sebemenší změny provedené ve virtuální garáží pocítí i na trati v detailních odlišnostech jízdního modelu, který by laik označil jako nezábavný a pořád stejně obtížný či snad rovnou neschůdný. Přesně takový je GTR a my můžeme být SimBinům jedině vděční, protože, jak bylo popsáno výše, arkádových závodů je spousta a jakkoli jsou zábavné i návykové, je těžké si k nim vytvořit vpravdě dlouhodobý vztah. Ten totiž s přibývajícími odježděnými koly bude čím dál tím slábnout, až se přistihnete za stavu, kdy podobnou hru budete hrát jen z návyku. Podle kvality titulu může tato doba trvat klidně i měsíc a déle, ovšem něco vážnějšího čekat nelze. Přesně naopak je tomu s realismem protknutými „auty“. K nim se přes počáteční složitostí způsobený odpor, tíhne čím dál tím více a se zvyšujícím se uměním roste i skvělý pocit z jízdy, jenž je za pomoci adekvátního vybavení, tedy především kvalitního volantu, doveden až do absolutních hranic, možná i za ně.Ne nadarmo si tak i skuteční a prostřelí závodníci pochvalují některé z her a ty mainstreamové z davům neznámého důvodu s přehledem zatracují. Jestliže jsem dosud mluvil víceméně obecně, můžeme to nejlepší z předchozích vět, tedy to o realistickém závodění, vztáhnout bez nejmenších námitek právě k propíranému titulu, tedy GTR. Hra byla rovněž předváděna zkušeným jezdcům, kteří nemohli pochopit, jak je něco takového možné vytvořit v počítačové podobě a od hry se jednoduše nemohli odtrhnout. Nemůžeme si dělat iluze, že bychom měli co do činění se simulací pocitu z jízdy pilotů (na to si ještě pěkně dlouho počkáme), ale i tak jde o poklonu z největších. GTR je založeno na licenci FIA GT, jež v počítačových hrách není zrovna moc protěžovaná a vzhledem k tomu, že se jedná o jednu z nejzajímavějších sérií, přitažlivost hry to jedině zvyšuje. Můžeme se těšit na reálie letošního ročníku se všemi tratěmi, vozy a snad i jezdci. Řečí čísel to je deset veleznámých tratí - Barcelona, Magny-Cours, Enna-Pergusa, Brno, Donington, Spa, Anderstorp, Oschersleben, Estoril, Monza, přičemž na skvělém okruhu Spa Francochamps se můžeme těšit na legendárního čtyřiadvaceti hodinovku. Zatím není jasné, jak bude probíhat, ale dá se odhadovat, že za jejího průběhu půjde pauzovat, i když se určitě najdou vytrvdlíci, kteří si unikátní zážitek nenechají ujít a projedou si prestižní závod na jeden zátah. Nejen na ně však v takovém případě bude kladen velký tlak, vezměte si třeba chybu v ostré zatáčce jen několik hodin před cílem, jež může definitivně zhatit celé snažení, ale s problémy se zřejmě bude potýkat i PC. Autoři totiž slibují unikátní závod se vším všudy, tedy i s obří porcí vozů na trati, jakou jsme prý ještě v žádné jiné hře neměli možnost vidět. A my jim to věříme!Když už jsme u aut, podstatného to prvku hry, zmiňme jejich úžasný, k sedmdesátce (70!!!) sahající počet. Můžeme se těšit na takové klasiky závodnické školy jako je Porsche 993 GT2, Porsche 996 Turbo, Porsche 996 GT3-RS, Porsche 996 GT3 Cup, Seat Toledo, Morgan Aero 8, BMW Z3 M, Lotus Elise, Vertigo Streiff, Ferrari 575 GTC, Ferrari 360 Modena, Chrysler Viper GTS-R, Lister Storm, Lamborghini Diablo GT-R, Lamborghini, Murciélago R-GT, Saleen S7-R, Mosler MT900, Chevrolet Corvette C5-R atd. Upozorňujeme, že toto je jen stručný výčet. V demu jsme měli možnost řádit s ne až tak známými vozy Lister Storm a Morgan Aero a musíme říci, že se od sebe dosti výrazně lišily, a to nejen vzhledem, ale i vlastnostmi. Jistě, do velké míry to je způsobeno příslušností každého z nich k trochu jiné třídě, ovšem podle všeho se takto budou lišit všechny super silné káry. S každou z nich se tak musí zacházet s nejvyšší opatrností a uvědomovat si, že do zatáčky může jít zcela jinak než předchozí testovaný stroj. Obří možnosti se před námi rozvíjejí zvláště se zapojením všemožného ladění, které jsme okoštovali i v ukázce a vzhledem k našim ne až tak obsáhlým zkušenostem jsme se trochu ztráceli a místy nevěděli, o co přesně jde. Nechápejte mě špatně, tohle řadím rozhodně k plusů, protože již na začátku jsme přijali úděl realistického závodění. Ovlivnit můžeme opravdu skoro všechno a jsem si jist, že jen zkušením různých kombinací se hardcore hráči vyřádí. Ale abychom přehnaně nestrašili nováčky, musíme dodat, že si mohou vybrat jedno z nabízených nastavení a s ním pak bez problémů závodit. Začínajícím závodníkům jistě pomůže i trochu netradiční výběr obtížnosti ještě před vstupem do menu. Dá se z toho usuzovat, že podle výběru se k vám hra bude chovat po celou dobu, co s ní budete trávit čas, tedy i v menu apod. Zřejmě nejpřístupnějším je mod arcade, který v demu není přístupný, ale dá se předpokládat, že po jeho spuštění se hra dostane někam na roveň několikrát zmiňovaného Race Driveru. K tomu však titul nebyl moc designován, tudíž není radno čekat zázraky a půjde spíše o takovou přípravku pro mod semi-pro, tedy pokročilý a také pro obtížnost, na níž se skví název simulator. Poslední zmiňovanou si vychutnají jen naprostí fajnšmekři disponující volantem a letitými zkušenosti. Semi-pro skýtá příjemné povyražení takřka pro všechny, podmínkou je ale rovněž tvrdý trénink, protože opravdu nejde o hru pro sralbotky.Fyzika jízdy je impozantní. Do zatáček je třeba najíždět se skutečnou obezřetností. Stačí chvilková nepozornost či chybka a vůz již taháte z ochranné zóny. Sice pořád pojízdný, avšak se zhoršenými vlastnostmi. Problémem není ani kompletní zrušení stroje, i když k tomu potřebujete přeci jen více, než v reálu. Na nejtěžší obtížnost je kolikrát problémem udržet auto na rovné trati, ke smyku stačí i neopatrné řazení. Je třeba si prostě hodně zvykat a přijmout hromadu nedokončených závodů. Jednou to prostě přijde a vy tu trať projedete a navíc ještě všechny porazíte. Hráči se také mohou učit od počítačové AI, jelikož je možné zapnout řízení umělou inteligencí a sledovat ideální projíždění trati.Graficky jde rozhodně o nadprůměr, i když o špičce se mluvit nedá. Podle všeho hra funguje na jádru F1 2002, který má jistá omezení, ale autorům se je podařilo víceméně eliminovat. Za zmínku stojí především překrásné modely vozů s lesklou kapotou. Možná trochu zamrzí, že se nedeformují tak, jak by mnozí čekali. To však možná přijde až v plné verzi, přeci jen od původně neveřejného dema nemůžeme chtít všechno. Povedlo se i bohaté okolí trati. O zvucích mluvme jen v superlativech, jelikož takto skvěle znějící motory se jen tak neslyší. Nutno říci, že se jejich zvuk liší i podle toho, jaký pohled máte zrovna nastaven. Pokud je to ten z kokpitu, budete si připadat jako ve stíhačce. A pokud narazíte, čekejte pořádnou a nepříjemnou ránu, která poleká i vás!Dohromady to tak vypadá na jedno z nejpříjemnějších překvapení na závody bohatého roku. Již demo přesvědčuje o nepopiratelných kvalitách a plná verze celý zážitek zcela jistě umocní. Realistického ježdění prostě moc není a každý nový titul tak musíme vítat s nadšením. GTR navíc přinese vynikající požitek z jízdy a skvělé technické zpracování. Jen to datum vydání by nemuselo být tak daleko. Mluví se totiž až o podzimu letošního roku.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Playstation hry na dotaz nastavení

Playstation 4

access_time05.duben 2020personRedakce

Recenze Nová generace konzolí, to je období zvláštní, specifické. Musím se přiznat, že příchod Xboxu 360 a Playstation 3, jsem před těmi lety sledoval celkem z klidného zázemí a chladnou hlavou. Ponořen do hraní "must play" titulů na Playstation 2, po mém přerodu z PC scény (skrz PSP) jsem nějak nechytl tu nemoc a v klidu očekával, že si jednou koupím PS3. Jenže ouha, Sony tehdy udělalo několik špatných kroků, několik odkladů a reklama na Gears of War, způsobila, že jsem si na vánoce rozbalil Xbox 360. Xlive.cz jsem tehdy znal, ale pouze pasivně, zaregistroval jsem se a stále pasivně četl než přišel zlom a podzimní sraz, na který jsem dorazil. V tu chvíli se vše změnilo a ze singl konzolisty jsem se stal "sociálním" a objevil taje Xbox LIVE, což později vedlo k mému přerodu do pozice admina/přispěvovatele, ale to už zacházím moc do detailů.Nyní je to jiné, Xbox 360 mi dal hrozně moc a jako už starý kus železa, na poměry PCčkáře neuvěřitelně starý hardware, musí být vystřídán a proto je tu nová generace. A je tu launch nové generace konzolí, který proběhl ve světě v listopadu loňského roku. Do té doby proběhlo několik launchů od Nintenda a handheldu od Sony, ale až nyní je to ten launch s velkým "L", dvou hlavních mainstreamových herních zařízení. A ejhle, byl jsem posazen do role, kdy jako fanoušek Xboxu 360, jsem měl s Xbox One problém od smolné prezentace na E3 (do té doby jsem byl stále pro něj rozhodnut) a jak většina z vás ví, u mě zvítězil Playstation 4. A tento problém jsem neřešil sám, tudíž naše do této doby Xbox komunita má v sobě víc hráčů na PS4 než by se mohlo zdát, tudíž proč nezačít psát i o této krabici, která nám dává zábavu, tento web je postaven na skupince lidí a nemá cenu se zbytečně diverzifikovat. Zvlášť nyní, kdy tato generace je si velmi podobná jak hardwarem, tak nabídkou software, exkluzivní tituly už nejsou takovými taháky a aktuálně vede nabídka multiplatformních titulů. Takže hurá do toho, vítám vás u mého shrnutí poznatků o Playstation 4, za poslední 3 týdny používání.KonzoleTak začneme samotnou krabicí, hned první co vás napadne po rozbalení je, jak je konzole malá. Sice jiný tvar, ale rozměry konkuruje PS3 super slim a i Xbox 360 slim. Opravdu dlouho nebyla konzole v první své iteraci, tak pěkně nadesignovaná a stylová, šíkmé hrany, půl matný, půl lesklý plast. Uprostřed při čelním pohledu oddělené drážkou po celém obvodu, která skrývá Blu-ray mechaniku a 2x USB 3.0 porty vepředu. Na rozhraní dvou typů plasů jsou zapuštěné dotykové tlačítka na zapnutí konzole a vyjmutí disku, které občas na mé ruce nechtějí reagovat.Zezadu najdeme komplet sadu konektorů, které bychom očekávali. Power konektor standardního typu, jelikož má PS4 zdroj uvnitř, tak lze pouze odpojit PS3 a zapojit PS4 do stejných kabelů a jste ready. HDMI, optický výstup, ethernet a proprietární konektor pro PS Eye Camera. Toť vše, nic víc, nic nevystupuje, vše je uhlazené a schované. Konzole vypadá opravdu nenápadně, nechce si krást pohled návštěvy uprostřed vaší hifi soustavy, je spíše nenápadná a vkusná. Teď jen záleží na tom, zda vám vyhovuje nenápadnost nebo byste raději, aby na první pohled křičela next-gen je tu. Co se týče vnitřností, ty jsou v režii AMD - chipová sada Jaguar, obsahující dvě čtyř-jádrové CPU jednotky na architektuře x86-64 (PC architektura), GPU s 18ti výpočetními moduly, to vše podporované 8GB GDDR5 RAM paměti. Ano není to high-end PC, které můžete postavit, ale zase takové high-end PC nepostavíte za 11 tisíc Kč. Z hlediska hardware to bude mít tato generace těžší, přechod od RISC operační sady na CISC má svá specifika a uvidíme co nám přinesou dále. Rozhodě se z hlediska trojice PC-PS4-XONE ulehčila práce vývojářům a mohou vycházet z jednoho základu, pro všechny tři hlavní platformy. OvladačDualshock, to je ikonická věc celého systému Playstation od ovladače k PS1 až po ovladač PS3. Bohužel ovladač u PS3 byl soubor počátečních špatných rozhodnutí, které později se podařilo dotvořit do celkem funkčního celku. Bohužel ergonomie nebyla přítomna prakticky vůbec, konkávní klouboučky páček a triggerů, bylo téměř něco nepochopitelného. Naštěstí zde máme Dualshock 4, který se inspiroval u vítěze minulé generace - Xbox 360 ovladači a přejímá od něj spoustu šikovných triků a přidává své vlastní.Ergonomie se zlepšila, ovladač do mých, relativně malých rukou, padne jako ulitý a ne moc odlišně od 360tkového. Důležitou vlastností DS4 je, že má symetrické rozložení páček, oproti tomu co známe z Xboxu. Tudíž jsou obě páčky na dolní středové části ovladače, nyní jsou více od sebe, tudíž se palce moc nenatahují doprostřed ovladače. Kloboučky páček jsou mnohem lépe upravené a nejsou zakulacené ani klouzavé, což byl problém na PS3, ale stále si nemohu pomocit, že tvar páček u X360 byl nejlepší (zvyk). Jediné, že guma vypadá, že se velmi snadno ošoupe a už se mi podařilo nehtem udělat rýhu, při frenetické hře. Směrový kříž je klasický, čtveřice oddělených tlačítek a tlačítka XO∆□ již nejsou analogová, jelikož tuto funkci téměř nikdo ve hrách nevyužíval. Standardní bumpery tzn. L1 a R1, jsou větší a příjemně zaoblené, triggery - jedna ze zásadních věcí je perfektně zpracovaná a rozhodně lepší než u 360tky. Jsou velké, příjemně konvexně prohnuté a s plynulým chodem. U FPS her fungují báječně, závodní hru jsem zatím neměl možnost vyzkoušet.No a nyní k exotickým věcem ohledně ovladače. Zapomeňte na tlačítko Start, u Sony si řekli, že je to přežitek a máme zde tlačítko Options. Tudíž přichází opravdu divné situace, kdy vám hra píše "Press Option to Start game", ano je to u multiplatformových her, ale působí to úsměvně. Options funguje ve většině her jako Start tlačítko, ale v menu konzole vyvolává kontextové menu k příslušné položce. Z hlediska ergonomie je Option strašně malé tlačícko na přechodu tvaru ovladače a stále bojuji s tím si zvyknout jej rychle zmáčknout. To samé je tlačítko Share, které slouží ke sdílení a o něm bude zmínka v jiné kapitole článku, toto tlačítko se nachází na opačné straně od Option, tudíž u směrového kříže. Mezi těmito tlačítky je relativně velká dotyková plocha, která zároveň je jedno velké tlačítko. Dotykovou plochu zatím mnoho her nevyužívá, např. v Killzone: Shadow Fall volíte tahem mezi čtyřmi funkcemi vašeho OWL drona, v CoD: Ghosts zase stisknutí tlačítka zobrazí v multiplayeru skóre tabulku a neptejte se mě, jak dlouho jsem nadával, že tam na to není tlačítko, než mi SerHashut poradil. Další specifickou a kontroverzní věcí je obrovské světlo mezi trigery, to efektně ukazuje, že hráč přihlášený na konzoli je hráč číslo 1 = modrá, hráč číslo 2 = červená atd. Bohužel se toto světlo také dokáže nepříjemně odrážet v TV a nebo svítit celou dobu při nabíjení přes noc a dělat celkem velké světlo. Co je problém, toto světlo nejde vypnout a v principu pro systém bez kamerky nemá žádný význam - kromě Killzone, kde ukazuje barvou zdraví postavy. Posledním specifikem ovladače je reproduktor, ten je umístěn uvnitř ovladače a je schopný vytvořit příjemné efekty u her. Tak například v Resogun se vám ozve na startu každého levelu "Save last humans" přímo z ovladače, dodává to opravdu cool prostorový efekt a doufám, že jej budou schopni vývojáři někam posunout. U Killzone zase při nalezení audiologu vám je předčítán z ovladače, což působí opět velmi efektně.Zbytek co ovladač obsahuje je celkem standardní, pohybový akcelerometr, který lze perfektně využít k psaní zpráv a textů. Vibrace jsou samozřejmostí. MicroUSB kabel slouží ke spárování s konzolí a nabíjení ovladače. Přední 3,5mm jack umožňuje připojení přiloženého mono headsetu, který je celkem průměrné kvality - zvuk je v pořádku, přepínač na vypnutí mikrofonu by mohl být lépe dostupný po slepu, tenký kabílek nemůže vydržet déle než pár měsíců. Nejhorší je sluchátko, které v uších prakticky nedrží - horší tvar pecky jsem dlouho neviděl. Teoreticky půjde do ovladače připojit jakýkoliv headset, který má zvuk i mikrofon v jednom jacku. Bohužel aktuálně neexistuje způsob jak nastavovat citlivost mikrofonu, tudíž je použití jiných headsetů dost omezené. Ještě jsem vyzkoušel oficiální In-Ear PS Vita headset, ten funguje stejně jako bundlovaný, jen má dvě sluchátka, takže můžete poslouchat komplet hru bez zvuku z TV a perfektně drží v uších (cena cca 250Kč). Rozhodně musíme čekat na podporu obecných bluetooth headsetů. Co je docela špatné je baterie ovladače, ta je proprietární uvnitř bez možnosti výměny a její výdrž není opravdu nic extra, osobní tip je, že se bude pohybovat kolem šesti hodin (po několika nabití se zvedla než byl první dojem) a to opravdu není mnoho.DashboardTedy hlavní menu Playstation 4 myslím nemá žádný název, z toho důvodu mu budu říkat tak jak jsme zvyklí "dashboard". Asi největší změna od PS3, které mělo tzv. XMB (Cross-media-bar) a vyznačovalo se značnou nepřehledností a nelogičností různých nastavení, tak menu PS4 je krok kupředu. Po zapnutí a prvotním nastavení, vás přivítá dlaždicovité menu, které má tři úrovně vertikálně a mnoho horizontálně. Co si pod tím představit, začneme vertikálně. Ve středním prostoru máte čtvercové velké ikony, které reprezentují hry nebo případně aplikace (web browser), při najetí na každou z nich se pod ní objeví spodní vrstva, kam jde páčkou ovladače přejít a prohlížet aktuality z příslušné hry a další informace. Specifická je aplikace What's New, která vám v dolní části ukáže stream aktivit vašich přátel a novinky z PSN.Pokud najedete úplně nahoru, zvýrazní se horní lišta dashboardu, která se dá přirovnat k Xbox Guide, které se zobrazovalo po stisknutí Xbox tlačítka na ovladači. Máte zde PS Store, notifikace, přátele, zprávy, párty, profil, trofeje, nastavení a vypnutí. Projdeme si postupně jednotlivé položky této podstatné nabídky. Už pouze při najetí do horní lišty vidíte část informací z té "podaplikace", tudíž ještě než kliknete na Friends, tak vidíte prvních pár přátel co hraje atd. PS Store bude mít svou vlastní kapitolu, takže dále. Notifikace jsou vše co se vás týká a konzole vás na něco chce upozornit. Tudíž dostanete pozvánku do hry, tak je v notifikacích, to samé jsou zprávy a různé informace z her. Dále trošku na první osahání nelogicky se zde nachází Download, kde vidíte průběh stahování updatů, demoverzí, her atd. Bohužel k plně fungujícímu download managementu to má daleko a zde musí Sony velmi zapracovat. Dále je zde také Upload, kde můžete sledovat, jak se vám vaše save informace uploadují pravidelně do cloudu nebo vaše fotky na Twitter/Facebook. Celkově notifikační služby potřebují více tweakování od Sony na základě podnětů od hráčů. Například nejde zapnout notifikace, že se připojil někdo z vašich přátel, což je věc, na kterou jsme docela zvyklí z Xboxu. A další mírné nelogičnosti, které se zde dají najít. Položka Friends je celkem standardní, umožňuje přidávání přátel, vidět online a co hrají, všechny přátele, hráče, které jste potkali atd. Co je špatné je, že nelze nijak přátele sortovat, což při maximálním počtu 2000 přátel může být problém. Zprávy, zde není co řešit, klasické textové nebo audio zprávy, zgrupované do konverzací. Výhoda je, že si můžete psát s přáteli i přes aplikace na chytrých telefonech. Párty, konečně má Playstation herně nezávislý chat pro 8 lidí jako to známe z Xboxu. Funguje to stejně, navíc lze psát v rámci party ještě zprávy. Profil, opět velmi výstižné, máte zde vše co se týká vašeho PSN profilu atd., to samé je v případě trofejí. Trofeje se synchronizují při spuštění této miniaplikace a pak vidíte seznam her a příslušných trofejí. Co je dobré, že vidíte jak PS4 tituly, tak vaše PS3 a Vita tituly, takže komplet, je zde také tlačítk pro porovnání s přáteli.Nastavení, no co zde, všemožné nastavení v jednotlivých kategoriích. Myslím, že je uspořádané celkem logicky a více přehledně než u PS3. V položce vypnutí zvolíte možnost vypnutí konzole - Stand by (konzole je v úsporném režimu, stahuje updaty a nabíjí ovladače), Turn off (úplně vypnuté). Toť vše o horní části menu. Co je podstatné, tak je jedno zda jste ve hře, stiskem tlačítka PS vám bleskurychle naskočí celý dashboard aniž by se hře cokoliv stalo (v závislosti na vývojáři hry, buď se zapauzuje hra nebo pokračuje dále), je to v principu multitasking s tím, že lze mít jen jednu aplikaci spuštěnou na pozadí. Tudíž zde není potřeba Guide menu, protože máte dostupný celý dashboard aniž byste vyskočili ze hry, výborné. Občas se sice dash při spuštěné hře zaškobrtne, protože přece jenom výkon je převeden na jiné starosti, když běží hra. Co nemohu opomenout je psaní zpráv a textů, díky polohovému senzoru DS4 lze zapnout pohybový výběr znaků a od první chvíle jsem si jej zamiloval jako příjemnější zadávání textu než klasické "šipkování" po virtuální klávesnici. V tomto režimu se vám zobrazí kurzor a nakláněním DS4 jím létáte po klávesnici - rychlé - intuitivní a celkem přirozené. Bohužel je škoda, že podobné ovládání kurzoru není například v internetovém prohlížeči, který sice neoplývá rychlostí, ale pro někoho využitelný být může. Toť asi vše co se o dashi dá říci, není to takový luxus jako u Xboxu, který díky NXE předstihl svou dobu, ale je to znatelný posun v rámci rodiny PlayStation. Mediální funkce jsou jak je známo dost nepoužitelné, ale to by měl změnit budoucí update, který by měl přinést podporu formátů přehrávaných z flash paměti nebo důležitou podporu DLNA serverů.SdíleníNová věc, které se v této generaci nevyhneme je sdílení. Ano svět se přesunul na sociální sítě a i když to některým z nás nemusí sedět, je tomu tak. Proto jak jsem psal v kapitole o ovladači, tak máme nové tlačítko Share. To je napevno spojené s hlavním menu konzole a může mít několik nastavení jak se chovat - jsou tři možnosti stisku - ťuknutí, podržení a dvojité ťuknutí. V dashboardu jde nastavit, která akce vám na příslušný typ stisku bude vyhovovat. Akce jsou tři - vyvolání menu pro sdílení, ťípnutí screenshotu a spuštění nahrávání videa. Menu pro sdílení vám nabídne další tři akce - můžete uploadovat video, sdílet screenshot a nebo vysílat hru, projdeme si vše postupně.Sdílení screenshotu je nejjednoduší akce, kterou můžete udělat. Každá hra má svou složku, kam se ukládají screeny, které tlačítkem vytípete a vy si jen zvolíte, který chcete sdílet. Pak jen vyberete zda na Facebook či Twitter, napíšete zprávu a je to. Co je trošku omezující, že při focení screenů, nemá tlačítko Share v systému moc velkou prioritu, takže típnutí momentky, která trvá půl vteřiny je prakticky nemožné.Upload videa je věc, kterou jsem nemohl vyzkoušet do konce, protože aktuálně lze uploadovat videa pouze na zuckerblikovu sociální síť

folder_openPřiřazené štítky

Counter-Strike 1.6 BETA : konzole

access_time05.duben 2020personRedakce

Zatímco ve hře samotné je novinek pomálu, interaktivní konzole vstoupila do další generace. Přinášíme bližší pohled na to, jak se integrace uživatelského rozhraní platformy Steam promítla do prostředí nejhranější akce historie. Úvodem je potřeba udělat si jasno o pojmu konzole. Zkušení hráči mi laskavě prominou a přejdou rovnou na následující odstavec. V tomto případě nejde o specializovanou herní platformu typu PS2 nebo podobně. Řeč je o zvláštním okně, které má klasicky podobu rolety, která se spouští během hry speciální klávesou ~ (tilda). V dolní části této rolety se nachází příkazový řádek, který slouží k zadávání příkazů hernímu engine. Průkopníkem této konzole je firma id Software, která ji poprvé použila ve hře Quake. Ptáte se, co vůbec dělá ve hře, navíc akční střílečce, nějaká příkazová řádka? Odpověď je třeba hledat s vědomím přítomnosti dalšího fenoménu, který přišel ve stejné době – konfigurační soubor. Důvodem vzniku „configu“, a potažmo konzole, byla narůstají složitost a komplexnost herních aplikací, které začaly mít spoustu parametrů, týkajících se nastavení samotné hry, grafického engine, zvuku, multiplayeru a mnoha dalších komponent. Pro takové množství nastavitelných parametrů bylo už například z důvodů přehlednosti nemyslitelné vyvíjet grafické uživatelské rozhraní. Vše bylo tedy uloženo v textovém konfiguračním souboru v podobě dvojic parametr-hodnota a konzole byla určena k editaci těchto nastavení během hry. Konzole dovoluje, kromě parametrizování hry, zadávání příkazů typu změna mapy nebo ukončení hry.V Quake se konzole velmi osvědčila a od té doby (1996) ji id Software použilo v každé jejich hře. Další firmy se nechaly inspirovat a tak se konzole dočkala i hra Half-Life firmy Valve. Counter-Strike je svou podstatou modifikace této hry, takže „zdědil“ také její konzoli. Ještě v minulé verzi 1.5 byla konzole beze změny v původní podobě, s přechodem na platformu Steam však byla kompletně nahrazena zbrusu novým uživatelským rozhraním. Steam je však daleko víc než unifikované uživatelské rozhraní a zaslouží si samostatný rozbor. My se budeme věnovat jeho vlivu na podobu konzole a dalších prvků grafického uživatelského rozhraní ve hře Counter-Strike.Ještě než se podíváme na konzoli samotnou, je třeba si všimnout, že rozhraní Counter-Strike bylo vyměněno od základů. Veškerá menu a stránky byly nahrazeny jednotně vyhlížející soustavou oken, podobných grafickému rozhraní dnešních operačních systémů. Na jednu stranu je možná škoda, že se ze hry vytratí prvky šité „na míru“, na druhou stranu získáme přehledné a pro běžného uživatele počítačů srozumitelné rozhraní se standardními prvky jako posuvné lišty, tlačítka, atd. Valve šlo dokonce do takových detailů, jako přítomnost tlačítka Start, promiňte, Counter-Strike, v levém dolním rohu obrazovky, jehož stisknutí rozbalí menu s hlavní nabídkou, nebo také horizontální lišta, ve které je zobrazen seznam všech otevřených oken. Po kliku na položky v této liště se samozřejmě příslušné okno zobrazí. No, nepřipomíná vám to něco? Nebudete si v takovém prostředí připadat jako doma? A o to přesně jde.A nyní se konečně dostávám k samotné konzoli. Klasická roleta vyjíždějící z horního okraje obrazovky byla také nahrazena oknem a je rozdělena na dvě části. Horní zobrazuje historii příkazů uživatele nebo zpráv herního engine a spodní je tvořena textovým polem na zadávání příkazů nebo nastavení parametrů. Stejně jako každé okno systému Steam umí docking – „přilepování“ k okrajům sousedních oken či obrazovky. To umožňuje snadné umísťování. Myší tak můžeme konzoli umístit na jakékoliv místo na obrazovce, můžeme měnit její rozměry nebo ji minimalizovat do horizontální lišty. Skvělé je, že takto funguje konzole i během hry, takže zatímco manipulujete s jejím oknem, nebo píšete nějaký příkaz, pod ní dále „jede“ hra a vy tak nepřijdete o přehled, co se právě děje.Konzole vychází uživateli ještě více vstříc dalšími pokročilými funkcemi. Kopírování a vkládání (copy&paste;) se mi sice ani ve verzi Steam 2.0 rozběhat nepodařilo, zato automatické navrhování a doplňování rozepsaných příkazů (programátorům jisté platformy známé jako IntelliSense nebo AutoComplete) fungovalo velmi dobře. Trochu mě mrzela absence funkce, která po stisku šipky nahoru vyvolá poslední odeslaný řádek. Možná jde pouze o nedodělek nebo naopak ochranu proti spammerům, kteří tuto funkci zneužívali k zaplavení textovými zprávami.Když už je řeč o nové konzoli a jejích vlastnostech, velmi mě potěšila proměna vyhledávání serverů – server browseru. Nejenže se také nachází v samostatném okně, ale také jej lze zobrazit během hry. Což konečně umožňuje brouzdání po jiných serverech bez nutnosti odpojení se. Ano, samozřejmě že už v předchozí verzi Counter-Strike se dalo spustit konzoli a pomocí příkazu connect se připojit na jiný server, ale už nebylo možné zjistit, jaká mapa na něm právě běží nebo jestli tam vůbec někdo hraje. A nový server browser je také vybaven dobře konfigurovatelným filtrem. Konečně je možné odfiltrovat servery plné i prázdné, servery s vysokým pingem nebo zaheslované. Aktualizace serverů lze provádět také během hry. Zvědavě jsem v tomto novém browseru hledal logo zeleného chlapíka v klobouku, ale zdá se, že Valve se bez GameSpy, resp. GameSpy Arcade technologie na rozdíl od jiných firem obešlo.Co říci závěrem? Do Counter-Strike se díky platformě Steam dostává ještě mnoho dalších změn či úplných novinek. Namátkou jmenuji například rozhraní pro přehrávání zaznamenaných dem, instant messenger typu ICQ, nebo například šachy nebo Go, které si budete moci zahrát během čekání na vaše vzkříšení. Je-li to krok správným směrem ukáže čas a reakce hráčské veřejnosti, každopádně Valve vykročilo jako první a já mu držím palce.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Herní příslušenství na dotaz nastavení

Gamepady? Stále mají co nabídnout...

access_time04.květen 2020personRedakce

Hledáte vhodné a především univerzální herní zařízení? Napadl vás gamepad? Zkuste se s námi podívat na takovou bratrskou dvojici...Gamepad je zvláštní hráčská pomůcka. Jedni ho zatracují, druzí vyzvedávají do výšin. Jako vždy se dá pravda hledat někde uprostřed. Není to všelék - tím chci říci nehodí se vždy a všude - ale svůj účel ve vhodných hrách plní dobře. Ostatně jako každé herní zařízení a i jako každá jiná věc. Nedávno jsem měl příležitost si dva takové gamepady vyzkoušet. Oba od stejného výrobce, tedy od THRUSTMASTER, oba velmi podobné, oba na našem trhu dobře dostupné a hlavně oba poměrně dobře dostupné i cenově. FireStorm Dual Analog 2 a FireStorm Dual Power. Jak vidíte, i název je více než podobný a přiznám se rovnou, že potom, co jsem obě zařízení vybalil a hodlal připojit k PC, přelepil jsem na jednom z nich asi o centimetr jakýsi štítek o kontrole nebo něčem podobném a to jen proto, abych věděl který gamepad je který. Design obou je totiž naprosto shodný. Takže první rozdíl je krabice. Nevím proč, ale verze Power si zasloužila o poznaní větší balení. Možná aby se tam pohodlně vešlo CD, což je druhý rozdíl. Zde jenom doplním, že na krabici od FireStorm Analog je hned vtipně poznamenáno „NO CD“, aby jste si nemysleli, že tam nějaké mělo být a není. A proč tedy verze Power CD má? Inu to je jednoduché! Verze Power je totiž doplněna o Force FeedBack, či spíše vibrační funkce. To je v případě gamepadu vhodnější značení. Tak, a víte rozdíly všechny, včetně toho nejvýznamnějšího.Pojďme se podívat na zpracování, design a základní funkce. Jak již bylo řečeno, jsou obě zařízení designově naprosto shodná, takže na nich nalezneme shodný počet tlačítek, „kříž“ pro neanalogové ovládání a samozřejmě i analogové páčky. Tak a pozor! Tlačítek je na gamepadu rovných 12! Ano, čtete dobře, dvanáct. A to jsou všechna relativně dobře i naráz dostupná. Ergonomie je jednoznačně odvedená na výbornou. Čtveřici tlačítek na přední straně ovládáte naprosto intuitivně oběma ukazováky a sotva gamepad uchopíte, prostředníky přesně dosednou na dvojici tlačítek na spodní straně. Při pohledu shora naleznete na pravé části další čtyři definovatelná tlačítka a dvě analogové páčky. Mezi nimiž je ještě tlačítko pro přepnutí režimu levé páčky. Ta buď funguje jako pravá, tedy plně analogově, a nebo můžete přepnout do režimu, kdy namísto levé páčky ožije úplně vlevo umístěný kříž. Možná to zní složitě, ale věřte, že ovládání gamepadem je příjemné a po několika pokusech vám bezproblémově vstoupí takříkajíc do krve.Kompletní povrch gamepadu je v obou verzích příjemně pogumovaný, včetně analogových páček. Pro uchopení je povrch příjemný, pro ovládání by samotný vrchol analogových páček zasloužil zdrsnění, jako je tomu u Playstationového DualShocku. Takto se vám v zápalu boje lehce stane, že vám bříško palce po ovládacím hříbku prostě uklouzne. A aby to nebylo tak jednoduché, počítejte se mnou. Šest tlačítek vepředu, potažmo zespodu. Čtyři pro pravý palec. A kde jsou sakra ta zbylá dvě? Pod analogovými páčkami. Ano tyto dvě malé páčky nejen že jsou alfou i omegou ovládání pohybu, protože každou z nich můžete určovat čtyři směry, ale ještě při jejich stlačení aktivujete tlačítko. Dlužno podotknout, že se jedná o „trik“ z DualShocku od Sony. Ovšem i tady páčky fungovaly včetně tlačítek na jedničku s hvězdičkou.Jak se s takovým gamepadem hraje, jak se instaluje, nastavuje, jak se s takovým gamepadem zkrátka žije? Naprosto v pohodě. Instalace těžko může být jednoduší. V obou případech se zařízení připojuje přes USB a jak je u tohoto systému dobrým zvykem, s instalaci nebývají potíže a nenarazil jsem na ně ani tentokrát. Jednoduší variantu FireStorm Analog prostě jen bafněte za kablík a šup s ním do nejbližšího USBéčka. Ať používáte Windows 98 či XP (pod kterými jsem zařízení zkoušel), došlo ke správné detekci a ovladač se následně objevil v seznamu herních zařízení. U verze Power pouze doinstalujete podporu vibrací, nebo chcete-li Force FeedBack. V SysTray (to jsou ty ikonky vpravo dole vedle hodin :) se vám následně objeví ikonka další, a to pro nastavení. Na tu se ještě podíváme zblízka.Právě pomocí ikonky s páčkou (zřejmě jakýsi náznak analogové páčky ovladače, ale také mě mohl šálit můj stařecký zrak) můžete přistoupit k nastavení gamepadu, a to včetně vibračních funkcí. Ale musím se přiznat, že vyjma ověření funkce vibrací jsem nenašel žádný další přínos. Sice můžete nastavit, zda se má zařízení chovat úměrně danému stylu hry (plošinová skákačka, letecký simulátor, závody, atd.) ale praxe je prostě trochu jiná. Zařízení se chová podle mého názoru naprosto stejně. Jakmile zapnete v konkrétní hře funkci zpětné vazby (tedy Force FeedBack) dočkáte se i otřesů ovladače. Ale já jsem žádný rozdíl v souvislosti se zmíněnou možností nastavení neshledal. A vibrace zaslouží ještě jednu drobnou výtku. Jestliže je použijete ve střílečce, v „mlátičce“, nebo ve sportu, je všechno celkem fajn. Vibrace se ozývají při zpětném rázu zbraně, při obdržené ráně, či při srážce dvou hráčů. Ale pod vlivem Gran Turisma z PS2, které jsem také nikdy neovládal jinak než na gamepadu, jsem chtěl vyzkoušet i nějaká ta autíčka. A tady vyvstal drobný problém. Hry pro PC mají nezřídka funkci Force FeedBack udělanou natolik přesvědčivě, že se do volantu přenáší vibrace z motoru a tak se vám gamepad v rukách třese celou dobu co jedete. Samozřejmě při nárazu, nebo skoku se ozve ostřeji, ale tím nejslabším „vrněním“ se ozývá pořád. A to už není ani příjemné, ani autentické.Jak to shrnout. Lepší gamepad k PC budete za cenu nižší, než je jeden běžný herní titul, těžko hledat. Vezmeme-li v potaz množství ovládacích prvků, masivní provedení, perfektní ergonomii a bezproblémovou instalaci, mohu vám jak FireStorm Dual Analog 2 a FireStorm Dual Power jen doporučit. 

folder_openPřiřazené štítky