Výsledky vyhledávání v sekci PC hry na dotaz nikdy

Colin McRae Rally 4

access_time01.duben 2020personRedakce

Již počtvrté přichází tohle rallye na naše monitory. Co asi přinese nového? Poučili se autoři z loňských chyb? Nejedená se jen o další nepovedenou konverzi. Prozatím můžeme posuzovat podle nedávno vydané demoverze.Tak za padesát let se již hry nebudou hrát na počítačích nebo na konzolích pod televizemi. Už nebudou žádné funící krabice doma pod stolem, ale zařízení, které si jednoduše nastřelíme do hlavy. Na takovém BrainStationu však budou nadále vycházet tituly, které hrajeme dnes jako Fifa2050, Nhl2050, NFS29 či Doom XI. No, ale to teprve bude. :-)) Dnes máme jiný rok a před námi je testování hry, která vychází již ve čtvrtém pokračování. Podaří se však přijít s něčím novým tak, aby to nebylo to samé co minule jen s vylepšenou grafikou? Dámy a panové přinášíme vám první dojmy z dema hry Colin McRae Rally 4. Hén fole héén, hen, hen. CMR4 má být ve znamení reality a nových efektů. Hráč má mít pocit, že je skutečným závodníkem a jeho vůz se chová jako opravdický závodní speciál. Samozřejmostí je grafické vylepšení vozů a krajiny samotné. Rozroste se počet tratí, které jsou rozprostřeny do nejrůznějších států. Začněme ale hezky po pořádku. SoutěžeV demu můžeme okusit tři úseky, každý z jiného státu. Je tu noční jízda na mokré vozovce v Japonsku, prašná klasika v podobě závodu v USA a na závěr jedna rychlá etapa z lesy pokryté krajiny Finska. Tak akorát na to, abyste se příjemně naladili na nadcházející díl Colin McRae Rally 4. V plné hře bude k dispozici šampionát, ralley, erzeta a rychlý závod, ve kterém pojede náhodně vybranou trať. Všechny soutěže jsou rozděleny do podkategorií dle druhu vozů. Celkově bude pro hráče připraveno 48 tratí z 8 zemí světa (Finsko, Švédsko, USA, UK, Řecko, Austrálie, Japonsko a Španělsko). A tak to dopadne, když naviguje ženská. Pravá je levá. :-)KáryK dispozici jsou vozy s náhonem na čtyři či na dvě kola, cestovní káry a upravené speciály kategorie B. Zatímco v prvních dvou kategoriích narazíte na současné tovární speciály Subaru, Citroënu, Fordu, Mitshubishi nebo Peugeotu, které se prohánějí světovým šampionátem. V kategorii B se pak ukrývají předělané skvosty s pěkně nadupanými motory jako Audi Q Sport, Ford RS200 či Lancia 037. Závody těchto speciálů byli velice oblíbené v osmdesátých letech, ale z důvodu bezpečnosti byli zakázány. Celkem narazíte v plné hře na 20 automobilů plus nějaké ty bonusy. Nechybí nám něco? V demu se tvůrci snažili ukázat co lze z letošního Colina vyždímat. Orientovat se v jednotlivých nabídkách nebude hráčům znalým série dělat sebemenší potíže. Navíc je vše oděno do slušivého kabátu. Vezměme tedy Xsaru, kterou nám dávají autoři k dispozici a vrhněme se na jednu z nabízených erzet v USA, Japonsku nebo Finsku. Pokud si nevíte rady při vybavení vašeho auta, nechte tuto činnost na počítači. Nevyplatí se ovšem tuto položku nějak odbýt, protože vlastnosti auto a chování jsou na navolení velice závislé. Fyzikální model je zcela neúprosný a chování auta je velice přirozené (alespoň dle mého pocitu, nikdy jsem však rallye nejel). Protože každá trať je jiná, chová se i auto jinak. Nad míru patrné je to při závodu na mokrých cestách při Japonské etapě. Jakmile vyjedete z tratě, na které lze (dobře obutý) vůz slušně kontrolovat, byť jen jedním kolem do bahna, ihned to poznáte. Kolo začne podkluzovat a vůz se dle toho začne chovat. To samé platí i při prasklé gumě nebo když vám uletí kolo. Auto to prostě táhne na jednu stranu. Díky dobře provedenu fyzikálnímu zpracování tak konečně ubylo nepřirozených smyků, do kterých se auta často dostávala v předchozích dílech. V klidu, to pojede taky. Kolo sem, kolo tamS fyzikálním provedením souvisí i model poškození vozu, který je doveden skoro k dokonalosti. Podle toho jak jedete, tak se i opotřebovává vaše autíčko. O tom, jak moc, se můžete přesvědčit z okolních obrázků. Skla praskají, karosérie se deformuje, kola odpadávají, a tak dále. S trochou zručnosti lze v pohodě vůz přestavět na jiný model. S poškozeným motorem, který se přehřívá se při troše snahy do cíle dá dojet a bez pneumatik to jde také. Každé poškození a srážka vás však něco stojí. Ať je časová ztráta nebo zhoršené jízdní vlastnosti. Aby však hráči nebyli naprosto bezradní a měli vůbec šanci dojet do cíle v rozumném čase můžete si míru poškození nastavit. Závodník tuhý chléb má. Poškozování však má své mouchy, na které jsem v demu narazil. Urvat kolo ze závěsu se mi podařilo hned při první jízdě. Jelikož do cíle toho moc nechybělo a navigátor naznačoval něco v tom stylu, že on tu rezervu měnit nebude, rozhodl jsem se dojet do cíle i bez pravého předního kola. Vím, že speciál pro rallye je opravdu silný, ale jet rychlostí 69mph na třech kolech (tj. asi 110 km/h) je pro mě trochu silné kafe. Další deformačním kiksem je interaktivita s okolním světem. Svodidla nelze prorazit což je vcelku pochopitelné, pásku protrhnete a reklamy také lze zbourat, ale malé stromky a značky vás jednoduše zastaví. Myslím si, že hliníkovou trubku o průměru 15cm prostě autem přerazíte. Možná, že tento problém autoři ještě odstraní. Vidíš, že to jelo!

folder_openPřiřazené štítky

GTR - The Ultimate Racing Game

access_time01.duben 2020personRedakce

Závodních her utěšeně přibývá, ale jde především o arkádové kousky, které pravé závodníky příliš neuspokojují. GTR patří k ultrarealistickým hrám s licencí FIA GT a my se nyní podíváme, jak se nám líbilo demo.Tento rok se zdá býti skutečnou slavností pro milovníky virtuálního závodění, protože právě letos spatří světlo světa nevídané množství automobilových simulátorů, ať už jsou to ty akčnější nebo naopak přísně realistické. Na první pohled to tak sice nemusí vypadat, ovšem po povedeném Colin McRae Rally 04 se od stejné společnosti dočkáme i TOCA Race Driver 2 s obří porcí zachycených soutěží. Možná přijde i pokračování zmíněného Colina, nové NFS a mnoho méně známých projektů. Přestože se nedočkáme žádné výraznější formulové hry, budeme mít tedy celý rok co dělat a notně k tomu přispěje dosud nepříliš sledovaný titul GTR s více než zajímavou historií. Asi před rokem vydala partička nadšenců slučujících se pod názvem SimBim mod do hry F1 2002 – GT Racing 2002, který si ihned získal širokou oblibu pro svou nevídanou propracovanost a realističnost. Jako tvůrcům jednoho z nejúspěšnějších modů minulého roku se SimBim dostalo příležitosti vytvořit plnohodnotný komerční titul, s nímž se chystají udělat díru do světa. My tento nemalý cíl můžeme s předstihem posoudit prostřednictvím demoverze, jež má sice trochu pohnutý osud, ale v této chvíli je již oficiálně vypuštěná pro veřejnost. Nebylo tomu tak vždy, a to především vzhledem k tomu, že GTR ještě zdaleka není ve finální fázi. Zbývá dodělat spoustu vozů i tratí. Základní kód hry už ale je víceméně definitivní, tudíž se v SimBim rozhodli celý projekt trochu medializovat a vybraným periodikům i webům zaslali neveřejnou ukázku. Ovšem to ještě nevěděli, jak se jim tento vstřícný krok vymstí. Dobráci totiž využili demo jak za účelem napsání preview, tak i pro zvýšení návštěvnosti uvolněním dema širokým vodám internetu. Šíření tak již nemohlo nic zabránit a autorům tak nezbylo nic jiného, než přiklepnout legalizaci dema. My vám tak můžeme přinést první dojmy z hraní.Hned zpočátku je třeba si uvědomit, že autoři jsou především nadšenci, i když nyní již s profesionálním přízviskem. A jako takoví budou dělat přesně to, co je baví, což je rozhodně pozitivní pro hráče, kteří holdují ultrarealistickým závodním hrám, jichž je poslední dobou jako šafránu. Nic proti právě přicházejícímu Race Driverovi 2, ale ten, přestože navozuje pocit ze skutečné jízdy, nemůže nikdy uspokojit v motorovém oleji koupajícího se fanouška, jenž za vrchol hry považuje detailní nastavení vozu a je mu skvěle, když sebemenší změny provedené ve virtuální garáží pocítí i na trati v detailních odlišnostech jízdního modelu, který by laik označil jako nezábavný a pořád stejně obtížný či snad rovnou neschůdný. Přesně takový je GTR a my můžeme být SimBinům jedině vděční, protože, jak bylo popsáno výše, arkádových závodů je spousta a jakkoli jsou zábavné i návykové, je těžké si k nim vytvořit vpravdě dlouhodobý vztah. Ten totiž s přibývajícími odježděnými koly bude čím dál tím slábnout, až se přistihnete za stavu, kdy podobnou hru budete hrát jen z návyku. Podle kvality titulu může tato doba trvat klidně i měsíc a déle, ovšem něco vážnějšího čekat nelze. Přesně naopak je tomu s realismem protknutými „auty“. K nim se přes počáteční složitostí způsobený odpor, tíhne čím dál tím více a se zvyšujícím se uměním roste i skvělý pocit z jízdy, jenž je za pomoci adekvátního vybavení, tedy především kvalitního volantu, doveden až do absolutních hranic, možná i za ně.Ne nadarmo si tak i skuteční a prostřelí závodníci pochvalují některé z her a ty mainstreamové z davům neznámého důvodu s přehledem zatracují. Jestliže jsem dosud mluvil víceméně obecně, můžeme to nejlepší z předchozích vět, tedy to o realistickém závodění, vztáhnout bez nejmenších námitek právě k propíranému titulu, tedy GTR. Hra byla rovněž předváděna zkušeným jezdcům, kteří nemohli pochopit, jak je něco takového možné vytvořit v počítačové podobě a od hry se jednoduše nemohli odtrhnout. Nemůžeme si dělat iluze, že bychom měli co do činění se simulací pocitu z jízdy pilotů (na to si ještě pěkně dlouho počkáme), ale i tak jde o poklonu z největších. GTR je založeno na licenci FIA GT, jež v počítačových hrách není zrovna moc protěžovaná a vzhledem k tomu, že se jedná o jednu z nejzajímavějších sérií, přitažlivost hry to jedině zvyšuje. Můžeme se těšit na reálie letošního ročníku se všemi tratěmi, vozy a snad i jezdci. Řečí čísel to je deset veleznámých tratí - Barcelona, Magny-Cours, Enna-Pergusa, Brno, Donington, Spa, Anderstorp, Oschersleben, Estoril, Monza, přičemž na skvělém okruhu Spa Francochamps se můžeme těšit na legendárního čtyřiadvaceti hodinovku. Zatím není jasné, jak bude probíhat, ale dá se odhadovat, že za jejího průběhu půjde pauzovat, i když se určitě najdou vytrvdlíci, kteří si unikátní zážitek nenechají ujít a projedou si prestižní závod na jeden zátah. Nejen na ně však v takovém případě bude kladen velký tlak, vezměte si třeba chybu v ostré zatáčce jen několik hodin před cílem, jež může definitivně zhatit celé snažení, ale s problémy se zřejmě bude potýkat i PC. Autoři totiž slibují unikátní závod se vším všudy, tedy i s obří porcí vozů na trati, jakou jsme prý ještě v žádné jiné hře neměli možnost vidět. A my jim to věříme!Když už jsme u aut, podstatného to prvku hry, zmiňme jejich úžasný, k sedmdesátce (70!!!) sahající počet. Můžeme se těšit na takové klasiky závodnické školy jako je Porsche 993 GT2, Porsche 996 Turbo, Porsche 996 GT3-RS, Porsche 996 GT3 Cup, Seat Toledo, Morgan Aero 8, BMW Z3 M, Lotus Elise, Vertigo Streiff, Ferrari 575 GTC, Ferrari 360 Modena, Chrysler Viper GTS-R, Lister Storm, Lamborghini Diablo GT-R, Lamborghini, Murciélago R-GT, Saleen S7-R, Mosler MT900, Chevrolet Corvette C5-R atd. Upozorňujeme, že toto je jen stručný výčet. V demu jsme měli možnost řádit s ne až tak známými vozy Lister Storm a Morgan Aero a musíme říci, že se od sebe dosti výrazně lišily, a to nejen vzhledem, ale i vlastnostmi. Jistě, do velké míry to je způsobeno příslušností každého z nich k trochu jiné třídě, ovšem podle všeho se takto budou lišit všechny super silné káry. S každou z nich se tak musí zacházet s nejvyšší opatrností a uvědomovat si, že do zatáčky může jít zcela jinak než předchozí testovaný stroj. Obří možnosti se před námi rozvíjejí zvláště se zapojením všemožného ladění, které jsme okoštovali i v ukázce a vzhledem k našim ne až tak obsáhlým zkušenostem jsme se trochu ztráceli a místy nevěděli, o co přesně jde. Nechápejte mě špatně, tohle řadím rozhodně k plusů, protože již na začátku jsme přijali úděl realistického závodění. Ovlivnit můžeme opravdu skoro všechno a jsem si jist, že jen zkušením různých kombinací se hardcore hráči vyřádí. Ale abychom přehnaně nestrašili nováčky, musíme dodat, že si mohou vybrat jedno z nabízených nastavení a s ním pak bez problémů závodit. Začínajícím závodníkům jistě pomůže i trochu netradiční výběr obtížnosti ještě před vstupem do menu. Dá se z toho usuzovat, že podle výběru se k vám hra bude chovat po celou dobu, co s ní budete trávit čas, tedy i v menu apod. Zřejmě nejpřístupnějším je mod arcade, který v demu není přístupný, ale dá se předpokládat, že po jeho spuštění se hra dostane někam na roveň několikrát zmiňovaného Race Driveru. K tomu však titul nebyl moc designován, tudíž není radno čekat zázraky a půjde spíše o takovou přípravku pro mod semi-pro, tedy pokročilý a také pro obtížnost, na níž se skví název simulator. Poslední zmiňovanou si vychutnají jen naprostí fajnšmekři disponující volantem a letitými zkušenosti. Semi-pro skýtá příjemné povyražení takřka pro všechny, podmínkou je ale rovněž tvrdý trénink, protože opravdu nejde o hru pro sralbotky.Fyzika jízdy je impozantní. Do zatáček je třeba najíždět se skutečnou obezřetností. Stačí chvilková nepozornost či chybka a vůz již taháte z ochranné zóny. Sice pořád pojízdný, avšak se zhoršenými vlastnostmi. Problémem není ani kompletní zrušení stroje, i když k tomu potřebujete přeci jen více, než v reálu. Na nejtěžší obtížnost je kolikrát problémem udržet auto na rovné trati, ke smyku stačí i neopatrné řazení. Je třeba si prostě hodně zvykat a přijmout hromadu nedokončených závodů. Jednou to prostě přijde a vy tu trať projedete a navíc ještě všechny porazíte. Hráči se také mohou učit od počítačové AI, jelikož je možné zapnout řízení umělou inteligencí a sledovat ideální projíždění trati.Graficky jde rozhodně o nadprůměr, i když o špičce se mluvit nedá. Podle všeho hra funguje na jádru F1 2002, který má jistá omezení, ale autorům se je podařilo víceméně eliminovat. Za zmínku stojí především překrásné modely vozů s lesklou kapotou. Možná trochu zamrzí, že se nedeformují tak, jak by mnozí čekali. To však možná přijde až v plné verzi, přeci jen od původně neveřejného dema nemůžeme chtít všechno. Povedlo se i bohaté okolí trati. O zvucích mluvme jen v superlativech, jelikož takto skvěle znějící motory se jen tak neslyší. Nutno říci, že se jejich zvuk liší i podle toho, jaký pohled máte zrovna nastaven. Pokud je to ten z kokpitu, budete si připadat jako ve stíhačce. A pokud narazíte, čekejte pořádnou a nepříjemnou ránu, která poleká i vás!Dohromady to tak vypadá na jedno z nejpříjemnějších překvapení na závody bohatého roku. Již demo přesvědčuje o nepopiratelných kvalitách a plná verze celý zážitek zcela jistě umocní. Realistického ježdění prostě moc není a každý nový titul tak musíme vítat s nadšením. GTR navíc přinese vynikající požitek z jízdy a skvělé technické zpracování. Jen to datum vydání by nemuselo být tak daleko. Mluví se totiž až o podzimu letošního roku.

folder_openPřiřazené štítky

GameZone: Deus Ex 2: Invisible War

access_time05.duben 2020personRedakce

Jak jsem již naznačil mělo by jít o ještě unikátnější dílko nežli byl původní Deus Ex. Svého času taková malá revoluce v aréně počítačových her, kde se podaří probít jen těm nejlepším a ti již nemají zájem bít se mezi sebou a radši si užívají až do svých posledních dní, kdy sejdou věkem. Tato doba se již blíží a mladí se derou na místa starších. Proto se Deus Ex chystá do rakve a jeho nástupce se už neposedně hemží v břiše.Nástin toho, co to vlastně k čertu bude.Ponuré prostředí, kde v podstatě nikdy nevíte kdo je ten hodný a kdo ten zlý, ve všem politika a ve vzduchu je cítit smrt :). Ve světě Deus Ex uběhlo celých patnáct let, zatímco v našem obyčejném „jen“ tři od konce prvního dílu. Je rok 2030. Tam jste všichni hráli za J.C.Dentona, za nikoho jiného to nešlo. Tady to pro změnu nepůjde za něj. Ptáte se proč? Byla to tak silná postava, tak moc spjatá s původním příběhem a hrou jako takovou, že nešlo ji přenést do světa, který má své problémy a svědomí ze starého by se sem moc nehodilo. Nenačínejte si ale další balíček kapesníčků, protože se s ním během hry nejenom budete „potkávat“, ale také z něj budete mít DNA, ať už v těle ženy nebo muže, takže se zase tak nic moc neděje. Pakliže se divíte, proč zrovna ženská postava, tak to je údajně proto, že DE (DeusEx) hrálo hodně holek a u DE2 by jich to mělo nalákat ještě víc. Celý nový příběh by se dal charakterizovat jedním slovem – spiknutí. Kdo, proti komu, proč a jak, to nejde zase tak moc dobře objasnit, protože to by potom ta hra vůbec nemusela vycházet a vy byste se neměli na co těšit. Známo jest, že ve hře budou čtyři hlavní organizace (World Trade Organization, Order, Templars a Dentonova „rodná“ UNATCO) a asi to mezi nimi bude nějak jiskřit, ať už přímo nebo nepřímo. DE měl možné konce tři. DE2 bude mít čtyři.Mluvím tady tak, že pro všechny by mělo být samozřejmostí, že hráli DE a vědí o jaký typ hry se jedná. Nezbývá než to napravit. Jde samozřejmě o RPG, které je ale viděno vlastníma očima, což není tak úplně k zahození. Klasické RPG, kde je tedy moje „starání se o postavu“?Jelikož se to celé bude odehrávat v době, kdy získat implantát je asi stejně těžké jako si dojít koupit housku, tak i vaše postava jimi bude obohacena. Ale pozor, kdo si myslí, že se nabouchá až do polovičního cyborga, tak toho hned vyvedu z omylu. Budete si totiž muset vybrat to, co vám nejlépe sedí a toho se buďto držet a vypiplat to do dokonalosti (až třetí level) a nebo si toho nabrat trošku víc, ale na základní úrovni (což asi, upřímně, bude k ničemu). Prostě piplání postavy si užijete do sytosti. No, neškodilo by maličko nadhodit co se od toho všeho dá očekávat. Třebas ovládání robotů, velice užitečná vlastnost. Zakoukáte se na potenciální oběť, dostanete se jí do hlavy (asi jako když balíte holku:) a můžete si s ní dělat co chcete, třebas došourat se k barelům, zašťourat v nich a nechat se zabít. A jste zase u sebe, protože hostitel jaksi nežije. Má to ale jeden dost podstatný háček, jestli vás někdo načapá mimo vaše tělo, resp. vaše tělo bez vás a našije to do něj (rozuměj bude ho chtít poškodit, nehledat žádný sexuální podtext :), tak přijdete o většinu zdraví a budete rádi, že jste se stihli vrátit a urychleně ukrýt.Kde?Seattle, to bude asi nejčastější název lokace, co vás bude potkávat. Budete se potloukat po jeho ulicích, zapadlých podzemích a nezapadlých bordelech. Aby to neznělo tak suše, tak se těšte i na Káhiru, Německo a v neposlední řadě Antarktidu.Kdo?Hm, hra by asi byla docela nuda, kdyby tam krom vás a vašich „přátel“ nikdo nebyl, takže proč to nevzít rovnou tak, že jedna sortička bude organického původu a druhá mechanického. Nemůžete si pořád představit o čem mluvím? Koukněte na okolní, jistě lákavé, obrázky a ježte chlupy na zádech, protože potkat v noci paničku venčící podobného pejska bych věru nechtěl. Dál je k vidění útočný robot, bezpečnostní robot, čistící robot, opravovací (co asi), a spiderbot. Organická část havěti je nepřekladatelná, ale stačí se podívat a zhnusení z obrázků samotných je myslím dostatečné.Multiplayer?Ten nebude ve vypuštěné verzi přítomen a co se tak dá pochytit, tak se do jeho vývoje tvůrcům moc nechce, že prý až co na to hráčská základna. Pakliže bude zájem veliký, vyjde ve formě patche. Engine?Na čem vůbec bude DE2 běhat? Na next-generation Unreal Enginu, který je ale řádně upraven, navíc si ještě vybrali to nejlepší z jiných různých zdrojů (HumanHead's RUNE, Unreal Tournament, Unreal Warfare a Unreal 2).AI neboli umělá inteligence.Pan Paul Tozour je zodpovědná osoba (a pomáhá mu Doug Church), která má na starosti to, aby se na vás nepřátelé nevrhali naprosto pitomě a bezhlavě, popřípadě aby se na vás nevrhali vůbec, ale lstivě vás dostali jinak. Vyvinutý systém se rovnou použije i pro Thiefa 3. Byly přidány věcičky jako všímání si mrtvol a detekování vás (rozuměj, že počítač už nevidí datově kde jste, ale opravdu vás musí zahlédnout). Kdo hrál Thiefa, tak ví co to je a jak pracuje „detektor“ viditelnosti, kdo ne, nechť zví, že jde o takovou ikonku někde na monitoru a podle jejího zabarvení vidíte jestli jste zrovna spatřitelní nebo ne. Podle slov vývojářů by tady měla být inteligence opravdu na velice vysoké úrovni, ale to říkají většinou všichni a skutek utek:) (zase tady by se tomu mohlo dát věřit, neboť celá hra je laděná jako taková tajemná záležitost a slabá AI by ji totálně zabila).Něco pro vaše dychtivé zraky.DE2 bude používat větší počty polygonů jak pro modely architektonické, tak pro modely postav nežli u původního DE (ještě taky aby ne). Modely mají vlastní „kosti“ a jsou animovány pomocí „skeletálního systému“ IK, který dovoluje kvalitnější animace a ve větším počtu pomocí motion capturingu. Co by mělo být naprostou bombou jsou obličeje postav. Až doteď jsme byli zvyklí na občas se hýbající ústa, popřípadě mrknutí očí. Tady bude všechno jinak a máme se nechat překvapit jak až to bude dechberoucí. Uši nebudou vědět kam dřív, oči už vůbec ne, budou úplně hotové ze „světel“.Všechny stíny by měly být dynamické a budou vám pomáhat úspěšně se prokousat hrou. Pakliže skopnete pár barelů poblíž světelného zdroje, tak máte o pěkný stinný úkryt postaráno. Jen byste si měli dávat pozor, aby vás při tom neslyšely stráže, protože zvuky jsou tu ještě dotaženější nežli v Thiefovi, zavřením dveří ztlumíte hluk, který budete dělat, každý materiál má samozřejmě svoje zvuky a podobně.Fyzika.Byl zde kladen důraz na vysokou úroveň interaktivity s objekty. Každý by měl mít přiřazenu svou vlastní hmotu a podle toho se také chovat. Těla mrtvol se budou chovat jako „hadrové panenky“ až dokud nebudou úplně tuhé :) To znamená, že po schodech se pěkně sesunou asi jako když upadne vaše stará sousedka, přehýbat se přes zábradlí jako když zvracíte apod.:) V tomto by měly být možnosti enginu doslova neomezené. Zdá se vám to jako banalitka? Naopak, je to velice důležité pro to, jak vůbec budete ve hře postupovat, jaký si zvolíte styl.Pár doplňků na závěr …HW - Prozatím není žádná konfigurace udána, bude se ještě ladit, ladit a ladit. Co se ví je, že pod GeForce3/Radeon7500 to ani nebude mít cenu a GeForce4 (né MX) by mohla stíhat nějaké ty stíny a nasvícení. Osobní odhad je, že kdo má na stole sestavu více jak půl roku starou, tak se mu bude slušně zadýchávat.

folder_openPřiřazené štítky

Mafia:The City of Lost Heaven

access_time05.duben 2020personRedakce

PrologMnohokrát jsem jen tak ležel na pohovce a uvažoval jakou cenu má asi takový život jako je ten můj, brzy jsem to zjistil. Mnohokrát jsem se v noci probouzel nervózní, s oroseným čelem přemýšlejíc nad obsahem svých nočních můr, realita byla nakonec ještě drsnější. Mnohokrát mě napadaly různé myšlenky o tomto světě, ve kterém skoro vše už dávno ztratilo svou původní hodnotu, ale to nejhorší jsem měl poznat až později. Mnohokrát jsem po večerech přemýšlel o své budoucnosti, o tom co bude dál, odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Být taxikářem ve třicátých letech nebylo nic snadného, světová krize postihla snad všechny bez výjimky a takoví jako já to měli tím pádem v mnoha ohledech ještě těžší než doposud. Stále jsem toužil po nějaké zásadní změně, snil jsem o krásných věcech a čekal na zázrak. Jednoho dne se ale všechna naděje vypařila, šance na lepší život zmizela během okamžiku. Uvědomil jsem si, že jsem na nesprávném místě v nesprávnou chvíli a litoval jsem toho jako ještě nikdy ničeho předtím. Zaplést se do přestřelky mezi znepřátelenými mafiány nebyl zrovna ten můj sen. Tenkrát jsem ovšem měl jen dvě možnosti a já si vybral tu výhodnější. Když se teď na celou věc podívám s odstupem, ničeho nelituji. Život mi nedal moc na výběr, a tak jsem ho prožil podle tehdejších možností jak nejlépe to šlo. K dokonalosti to mělo však hodně daleko, nikdy jsem totiž netvrdil, že můj život byl zcela ideální, to ne, k tomu měl hodně daleko, ale alespoň jsem stihl udělat několik rozumných rozhodnutí a uskutečnit některé své sny. No, neměl jsem vůbec jednoduchý život, ten mi za celá ta léta připravil nejedno nečekané překvapení díky nimž jsem se dostal až tam, kde jsem teď. Teď už jen tiše doufám, že v podvědomí lidí zůstanou jen ty kladné vzpomínky na činy Tommyho Angela, muže, jenž neměl na výběr a rozhodl se tak, jak se rozhodl…pro částečnou spravedlnost a bezpečí své rodiny. Úvodní slovoČeská herní scéna se již nějaký ten pátek může pyšnit několika tituly, které si dokázaly vysloužit uznání nejen u nás v Evropě, ale také v zámoří. Patří mezi ně například Hidden and Dangerous, Operace Flashpoint a Original War, všechno to jsou hry vysokých kvalit po všech stránkách. Že by už ze strany našich herních vývojářů odzvonilo odfláknutým hrám primárně určených pro české hráče? Snad ano. Nyní přichází chvíle na představení bezpochyby další světově velice úspěšné hry z českých luhů a hájů. Dosavadní výsledky prodejních žebříčků mluví za vše, Mafia se po několika týdnech prodeje v zámoří a Evropských státech stala jedním z nejžádanějších titulů a v několika zemích dokonce dominuje na prvních příčkách v prodejnosti. Ostatně není se čemu divit, lidé z Illusion Softworks do vývoje dali všechny své síly a bezmála čtyři roky tvrdé práce přinesli své slaďoučké ovoce. Mafia: The City of Lost Heaven je tu, přináší dokonalou atmosféru, celkové zpracování na vysoké úrovni a hlavně hodiny bezvadné zábavy. Hra nebo interaktivní film ?Hned ze začátku vás (možná včetně špičkově originálně ztvárněného loga firmy) čeká velice milé překvapení. Příběh je hrou spojen takřka dokonale. Už od první mise jsem hru prožíval naplno, snad ještě u žádné jiné hry jsem neviděl tak propracovaný příběh doprovázející hru doslova na každém kroku. Intro, u jiných her nicotného významu, zde hraje důležitou roli. Nejprve letmá prohlídka města a jeho struktury, poté střih a záběr na hlavního hrdinu Tommyho, který se vydává do jednoho z barů vyprávět svůj životní příběh mafiána detektivu Normanovi, což je typický drsný polda ze staré školy, pro kterého jsou lidé typu Tommy Angelo jen bezcitnými zločinci, tentokrát ale pro jisté důvody své předsudky potlačí. V této chvíli se hra odehrává již ve vlastním enginu a první dojem z grafiky na mě velice zapůsobil. Příběhová linie je prošpikována několika nečekanými událostmi a většina hry je zastoupena i četnými animacemi plynně navazujícími na dosavadní průběh děje. Silná atmosféra, to je to správné slovo pro tak vynikající ztvárnění příběhu Mafie. Místy se skutečně nevyhnete pocitu, že scénář psal zkušený filmový tvůrce. U většiny her jsou mise postavené na úkolech, které teprve konkrétní mise tvoří, v tomto případě je to jinak. U každé mise víte proč máte daný úkol splnit, co k tomu vedlo, důvod vašeho počínání není nikdy anonymní. Všechny mise jsou mezi sebou bezvadně provázané, nenajdete snad jedinou štěrbinu, kde by události na sebe přímo nenavazovali a neměli nějaký cílený důvod. Celkovou atmosféru a ojedinělý brilantní příběh doplňují taktéž klasické náplně misí, reálné prostředí a hlavně doplňující informace o pozadí celého příběhu a jednotlivé náznaky příštích událostí, které hráče drží neustále v pozoru a nutí ho těšit se co bude dál. A mohu vás ujistit, že předpokládat můžete hodně věcí, ale někdy se dočkáte takových dějových vyhrocení, stejně jako u dobrého filmu.Nechtěně mafiánemByla to náhoda nebo tomu tak chtěl osud? Ať tak či onak, Tommy se jednoho dne připletl mezi vyřizování účtů dvou znepřátelených mafiánských rodin. Toho dne v podvečer poklidně postával u svého taxi a pálil jednu cigaretu za druhou, čekání na zákazníka se někdy docela protáhne. Zvuk střelby a svištících pneumatik nevěštil nic dobrého, zanedlouho se zpoza rohu objevili na dva ozbrojení muži a donutili Tommyho, aby je svezl a pokusil se uniknout jejich pronásledovatelům, ostatně mu nic jiného nezbývalo. Po zdárném splnění úkolu je Tommymu nabídnuta práce pro mafiánského bosse Dona Salieriho. Následuje klidné projíždění ulic města a plnění taxikářské práce. To už nebude náhoda, když Tommyho na jednom z parkovišť přepadne dvojice drsných gangsterů. Nezbývá než uniknout, prokličkovat zapadlé uličky a nakonec se zdárně dostat do baru Dona Salieriho. Dvě kulky, dva mrtví. Mafiáni pronásledující Tommyho už nikdy nikomu nebudou dělat problémy, bohužel jen oni dva. Tímto se náš hrdina stává adeptem na jednoho z hlavních mužů mafiánské rodiny Salierů. Vítejte ve městě Ztraceného NebePropracované, fungující město, tak by se dalo stručně popsat město Lost Heaven, ve kterém se většina misí Mafie odehrává. To je nejdříve rozděleno na několik částí pospojovaných mosty a podjezdy. Každá taková větší část je rozdělena ještě na několik menších označených názvy. Jedná se o zapadlé přístaviště, centrální část, staré město , čínskou čtvrť, italskou osadu nebo výlučně obytné čtvrtě. Pro celé město je charakteristická hlavně rozmanitost, s kterou jsou podány všechny jeho části. Podle dostupných informací je město inspirováno dobovým Chicagem, proto i v Lost Heaven jezdí funkční nadzemka, což je jeden ze způsobí jak se ve městě vcelku rychle a nepozorovaně přemisťovat na větší vzdálenosti (druhý jsou všudypřítomné tramvaje). Druhá a nejlepší možnost je využít bohatého vozového parku a projíždět všechny ty uličky, zkratky a samozřejmě i hlavní dopravní tepny. Pokud byste se však rozhodli prozkoumat město po svých, uděláte jedině dobře. Jinak ulice samozřejmě nezejí prázdnotou, ale prohánějí se na nich zástupy chodců. Po silnicích cestují kolony aut všeho druhu a s různými řidiči. Zmínit se musím o různých doplňcích města, do čehož spadají odpadkové koše, pouliční lampy, poštovní schránky, zaparkovaná vozidla a třeba hydranty nebo benzínové pumpy mající své opodstatnění (autům totiž dochází i benzín). Někomu se tyto věci můžou zdát jako totálně nepotřebná věc, zbytečný detail, ale věřte mi, že tímto město získává více na reálnosti. Včetně toho všeho narazíte na obchody, bary, kina, galerie, nemocnici a různá skladiště. Do všech těchto budov z pochopitelných důvodů není možné vstoupit, ale i tak se za hru do několika z nich podíváte.A jde se do práceMafia obsahuje celkem 20 lineárních misí (až na jednu výjimku) plus několik vedlejších, nepovinných, za jejichž splnění můžete dostat do sortimentu vždy nějaké nové auto, což se dost hodí. Hra začíná pochopitelně těmi jednoduššími misemi (i když to není až zas tak snadné), a tak hned v první má hráč za úkol dojed na označené místo a trochu porouchat auta svých nepřátel. Jenže ty hlídá podivný chlapík, který si může zavolat na pomoc několik přátel z vedlejšího baru, a ti už disponují pistolemi, zato vy jen baseballkou a dvěmi zápalnými lahvemi. Úkol lze splnit několika způsoby, buď hlídače jednoduše přejedete a budete doufat, že mu to na vysvětlenou stačilo nebo se vetřete na dvůr s auty zadní brankou a pořádně hlídače bacíte po hlavě, cesta je volná. Další mise je už poněkud ostřejšího rázu, sbírání výpalného se totiž může proměnit v nebezpečnou akci. V této misi se poprvé podíváte na venkov, mimo město. A co byste čekali dál? Atentáty, vraždy, vyřizování účtů, pašování whiskey, kradení cenných doutníků a mnoho dalšího. Všechny mise mohu označit za prvotřídní, opět výborně propracované, nápadité a velice hratelné. Našlo by se snad jen pár příkladů, kdy hrozí jisté zakysnutí nechuť k dalšímu hraní, ale jsem si jist, že touha po odhalení dalších událostí každého hnedka přesvědčí. Jinak skoro v každé misi vás provází jedna z hlavních postav jako parťák. Paulie a Sam jsou Tommyho dobří přátelé a riskují své životy většinou společně. Tudíž v drtivé většině misí vám bude asistovat jeden z nich nebo rovnou oba. Nevyhnete se však ani samotářským akcím jako atentáty na vlivné politiky stojící v cestě prosperitě vaší mafiánské rodiny. Free Ride (Extreme)Včetně samotné kampaně hra obsahuje též volnou jízdu po městě (Free Ride), bez jakýchkoli omezení, ať už časových nebo co do pohybu po městě. V tomto módu si můžete dělat prakticky co chcete – vydělávat dolary jako taxikář, dostávat odměny za zneškodnění mafiánů nebo klasicky za ničení aut. Při každé hře si lze vybrat jakékoli přístupné auto a to si dát za nějaký čas klidně opravit a následně uložit pozici. Pro vykonání obou akcí je nutné se dostat k vyznačeným místům na mapě. Mutace volné jízdy Free Ride Extreme je zas úplně u něčem jiném, jedná se tak trochu o šílenou věc. Hráč začíná ve svém domě (kde se dá hra uložit) a disponuje jedním obyčejným autem. Nic zvláštního do doby, než narazíte na podivně mávající chlapíka, který vám poví, že jemu podobné postavičky (je jich 19) jsou roztroušené po celém městě a každá z nich vám může zadat jeden úkol, po jehož splnění si zpřístupníte jedno z několika bonusových aut. Ty nejsou klasického rázu, ale jedná se třeba o vysoce rychlé závodní formule (v jednom případě vypadá jako raketa na kolečkách), obrněný vůz nebo terénní vozy. Takže i po dohrání normální hry se můžete ještě několik dní skvěle bavit ztřeštěnou jízdou po městě a plněním ještě bláznivějších úkolů (například přejet most s nejpomalejším autem ve hře, při čemž vás ze vzduchu bombarduje vzducholoď…téměř nemožné). Kam se poděla chytrost?Dostáváme se k největší slabině hry Mafia, tím je inteligence nepřátel i obyčejných civilistů. Moc rád bych oboje označil za bezproblémové, ale bohužel. Nepřátelští mafiáni se neumějí schovávat když nabíjejí, úskoky používají jen jednou za čas a vůbec se hráče nesnaží nijak překvapit. Krýt se za auto a vyčkávat až jim naběhnete před hlaveň je asi tak jediné. Škoda slov, v tomto ohledu by si Mafia zasloužila urychleně nějaký patch, který by vše vyřešil. Protože ani inteligence civilistů není nijak zázračná. Nejvíc mě naštvalo, že řidiči aut sedí a sedí a vy jim mezi tím střílíte do oken, prostřelujete pneumatiky a nic. Ujet neumějí, ani nic jiného. Bída, bída. O něco lepší je to už s policisty, kteří jen tupě nečekají až postřílíte plku ulice, ale hned jak uvidí vytaženou zbraň, jdou po vás. To samé platí i při jízdě na červenou, způsobení dopravní nehody nebo při vysoké rychlosti. Při běžných dopravních přestupcích vás čeká jen zdržení a zaplacení pokuty, až za držení zbraně, střelbu nebo opravdu hodně vysokou rychlost (dobově se myslí tak 70km/h a více po městě) vás při chycení čekají klepeta, v horším případě kladení odporu rovnou zastřelení. Divné ovšem je, že když nepřátelští mafiáni dřímají v rukou samopaly a vyprazdňují jeden zásobník za druhým, nikomu to nepřijde a policisté reagují jen na prohřešky hráče, docela nerealistické. Audio vizuální hostinaHudba použitá ve hře přesně vystihuje dobu, ve které se Mafii odehrává. Klidné, místy lehce neposluchatelné melodie vyhrávají po celou dobu a podle mě se až moc často opakují. Ostatní zvuková kulisa je v naprostém pořádky, v přístavu troubí lodě, na ulicích sviští větřík a troubí auta apod., není co vytknout. O grafice je snad zbytečné nějak dlouze psát. Použití nejmodernějšího motion-capture spolu se snímáním pohybu tváře a úst při mluvení, excelentně synchronizované s mluveným slovem, to vše zaručuje to nejlepší. Modely všech postav jsou výtečné, obzvlášť těch hlavních. Auta jsou nádherní vymodelované, lesknou se a mají na sobě i ty nejmenší detaily. Po grafické stránce pak hra působí ještě více jak skvělým zpracováním. Tomu odpovídají i lehce nadprůměrné hardwarové nároky, při nižších detailech, kdy hra vypadá stále úžasně, si zahrajete i maličko méně výkonných počítačích. Rozhodně doporučuji shlédnout okolní screenshoty a přesvědčit se o nesmírných vizuálních kvalitách Mafie.Zbraně a autaZbrojní arzenál, bez toho by asi žádný pořádný dlouho nepřežil. K dispozici zde jsou počáteční velice účinné a osvědčené „přesvědčováky, že ty peníze je opravdu lepší odevzdat“ jako baseballová pálka a ocelový boxer. O něčem jiném to už je s prvním koltem, jehož vylepšené verze magnum a „detective special“ přijdou taktéž vhod. Na drsnější prácičku je tu klasická brokovnice i verze s upilovanou hlavní. Do nejvíce náročných akcí se hodí pravděpodobně nejvíce legendární samopal Thompson. Mimo to ještě možná použijete zápalné lahve, granát a odstřelovací pušku. To co se mi na zbraních nejvíce líbilo bylo jejich přebíjení, ne jako v jiných hrách. Zde při vyměňování zásobníku přijdete o všechny zbylé náboje, na jejichž místo přijdou nové z nového zásobníku. Mafia obsahuje výběr několika desítek různých aut, všech možných typů a výkonů. Při samotné hře pak zajisté oceníte technický postup doby a nové plechové miláčky schopné jet do kopce vyšší rychlostí než 5km/h. Tím pádem ve hře najdete vůbec první „prskolety“ startující dobrou půlminutu, tak i sportovně zaměřená vozidla (včetně sanitky, hasičského auta, pohřebního apod.). Design jednotlivých automobilů je výborný. Je libo prostřelit pneumatiku nebo rovnou ustřelit celé kolo? Rozmlátit kapotu a vyrazit čelní sklo? Vše je možné. Vše jednou skončíA máme tu závěr a konečné shrnutí. Mafia: The City of Lost Heaven je prvotřídní produkt nesporných kvalit. Nebýt několika menších chybiček a bugů, bylo by vše ještě o nějaký kousek lepší. Zklamala mě hlavně AI nepřátel (leckdy i přátel, když se bezhlavě vřítili do křížové palby a já musel kvůli jejich smrti celou misi opakovat) a takové detaily jako levitující mrtvoly, ustřelený hydrant nebo velice mnoho předdefinovaných věcí. Měl jsem v úmyslu napsat objektivní recenzi, snad se mi to povedlo. Ale kdybych měl psát recenzi ihned po dohrání Mafie, nejspíš bych se neudržel a v jednom kuse ze sebe chrlil samé superlativy. Emotivní příběh je bezchybný, ztvárnění města rozmanité, vozový park rozsáhlý, náplně misí neotřelé a velice hratelné, grafika a český dabing přejdu beze slov, super, skvělé a perfektní. Lidem z Illusion Softworks skládám svou poklonu. Něco tak perfektního jsem opravdu nečekal. Teď už jen zbývá očekávat nějaký ten opravný patch a multi-player update. A pro ty, kteří se pídí po každé novince a zajímavé informaci o Mafii mi nezbývá než doporučit jistě nejlepší českou fan stránku na této adrese, kde najdete skutečně tolik zajímavostí, které by jste se nikde jinde nedočetli (víte, že v Mafii je i motorka? A možnost hrát za UFO?). Takže ještě jednou a pořádně – děkujeme za Mafii !!!! EpilogAni to vše nemohlo dopadnout jinak, vše bylo již od počátku jasné, ale podívat se pravdě do očí bylo těžší než dělat, že se nic neděje a dále si razit cestu nelehkým životem. Už jsem se naučil, že ten kdo chce vše a nejlepší, riskuje ztrátu toho nejcennějšího, a kdo je až příliš skromný, nikdy nedostane nic…každý si musí jednoho dne vybrat.

folder_openPřiřazené štítky

Fallout 2 - radioaktivní nostalgie

access_time13.květen 2020personRedakce

Se slzou v oku vzpomeňme na legendu legend a hlavou bijme do zdi v toužebném přání, aby byli Black Isle osvíceni a vrhli se po skončení vývoje Icewind Dale 2 na tvorbu Falloutu 3.Takto nějak začíná příběh Falloutu 2 (FO2), podle mně asi nejlepšího počítačového RPG všech dob. Začíná tedy tím, že se Vyvolený vydává do pustin, o kterých skoro nic neví. Začíná beznadějně. A vůbec celá atmosféra Falloutu 2 (i jedničky) dýchá beznadějí, rozkladem a depresí. Opravdu dobré konce ve Falloutu nejsou. Hlavní hrdina prvního dílu nakonec odešel zklamán a zlomen do pouště, na konci druhého dílu odhalíte hrůzný účel Vaultů, otrokářství se rozmáhá všude a lidé zdaleka nezmoudřeli, ale naopak bojují mezi sebou vesele jak tomu bylo vždy. Ačkoli se někdy dočkáte lokálních vítězství většinou se ukážou jako zbytečná, nebo jen dočasná. Všude samé ruiny, vraždění, drogy (např. jet, kterou jeden vychytralý hajzl vyrábí z výparů z brahminích *exkramentů*) a zkáza. Prostě dokonalá atmosféra. Fallout 2 vyšel asi deset měsíců po svém předchůdci - stejně legendárním Falloutu 1 (FO1), který však ještě obsahoval některé nedotaženosti v ovládání, které ve FO2 už byly opraveny. Stalo se tak v říjnu roku 1998. Hru má stejně jako první díl na svědomí Black Isle Studios, které myslím nemusím nijak představovat - jen stěží by jste dnes hledali na poli počítačových her známější a uznávanější vývojářský tým. Oba dva díly (zvláště druhý) se ihned setkaly s velmi příznivým ohlasem. Důvodů je samozřejmě několik. Kromě na tu dobu prvotřídní grafiky, ozvučení prvotřídního i dnes a vůbec velmi propracované technické stránce to byl především ani ne tak příběh (i když ten taky stál za to) jako prostředí a atmosféra. Krom toho, že je i dnes postapokalyptické prostředí v počítačových RPG neotřelé a originální, dokázali ho Black Isle skvěle zpracovat a dodat Falloutu vlastní styl. Představte si, že by se v budoucnosti plné plasmových zbraní, laserů, fúzní energie a kosmických letů vrátily do módy 50. léta - obří křižníky dálnic, masivní a neohrabaná technika, atmosféra Studené války, Úřad proti neamerické činnosti a hudba typická pro tohle období (např. Louis Armstrong) - a do těhle futuristických 50. let by spadly jaderné bomby a všechno by se promíchalo s atmosférou a stylem filmů, nebo knih jako Mad Max, Postman, nebo Den Trifidů + všemožnými popkulturními narážkami (od Star Treku po Krále Artuše, nebo božského Elvise :-)). Z toho všeho pak nevznikne nechutná slátanina, ale základ toho co tvoří fénomén zvaný Fallout. Myslím si, že zvolení 50. let jako jakési stylové předlohy nebylo žádnou náhodou. V té době vrcholilo napětí mezi velmocemi a hrozba jaderné války byla ještě čerstvá - a tak se hodně promítala do běžného života obyčejných lidí. Fallout (oba dva díly) můžeme brát především jako jakési varování před tím co se mohlo (a může) stát. Anebo také jako zprávu o tom, kam vede styl „nikdy nebuďte spokojeni s tím co máte a chtějte víc…“. Když už totiž nebude z čeho čerpat, co pak? Kdo přežije? A kdo zemře? Zdá se, že přežít měla Enkláva - vládnoucí mocenská vrstva a zbytek měl zemřít, aby neplýtval ztenčenými zdroji určenými na vybudování nového světa enklávany. A kdo dovedl lidstvo k jaderné válce? Kdo zaútočil na Čínu, když už Aljaška byla znovudobyta? Kdo dal povel, aby byly střely vypáleny? Enkláva… A přitom by byl každý člověk rád, aby se stal enklávanem… Zdá se ale, že plány obvykle nevycházejí tak, jak mají. Lidé přeživší ve Vaultech se ukázali jako problém a rovněž tak supermutanti. Kdyby se totiž tenkrát nepokazil onen vodní čip a Zakladatel se nevydal do pouště najít nový… kola dějin by se otáčela jinak a Enkláva by nebyla v závěru FO2 zničena a dobro by nakonec… nezvítězilo. A tak zatímco ve FO1 lidé bojovali proti supermutatnům o zachování svého druhu a o to, zda ještě má smysl pokračovat, ve FO2 bojovali opět sami proti sobě, proti vlastní zrůdnosti a vlastní necitelnosti a vlastně o to, zda se poučit a přijmout změny způsobené jadernou válkou. Zatímco totiž chtěli supermutanti zavrhnout vše staré, vyhubit starý druh a nastolit nový řád, Enkláva naopak chtěla vyvraždit všechny jen trochu postižené radiací a F.E.V (ona sama se považovala za „nedotčené“) a chtěla nastolit stejný řád jako předtím. A cesta jako vždy vede někde uprostřed. Evoluce se nedá zastavit, ale zase by se to nemělo přehánět :-). BTW: Možná jste si všimli, že jsem se ani jednou v souvislosti s atmosférou / příběhem nezmínil o Fallout Tactics - je to totiž po této stránce nechutný shit...No, to je sice všechno pěkné, řeknete si, ale jak vlastně vypadá a hraje se samotná HRA? Řeknu to jedním slovem - bezkonkurenčně skvěle. Po technické stránce - izometrická grafika ani dnes nepůsobí kdovíjak špatně, perfektní ozvučení, které výborně podtrhuje atmosféru a velmi intuitivní a naprosto bezproblémové ovládání. Co se týče soubojů ty se odehrávají v tazích a rovněž jim nelze nic vytknout - ačkoli totiž nejsou realistické ani zdaleka, jsou zpropadeně zábavné a velmi propracované. Jedněmi z hlavních aspektů všech RPG je příběh - ten je ačkoli s jednoduchou dějovou kostrou velmi napínavý a kvalitní i když důležitější na této hře je samotné prozkoumávání herního světa a stovky vedlejších úkolů - přičemž svět na vaši postavu reaguje a vyvíjí se. Opravdu jen v málokteré hře je tato stránka natolik propracovaná - doslova všechno souvisí se vším. Herní lokace jsou kapitolou samou pro sebe - každé místo je originální, má svůj charakter, svého ducha a nějaký základní nápad, na kterém je postaveno - žádná lokace tady není jenom proto, aby v ní hráč nabral něco zkušeností a potom mohl dál. Myslím, že o atmosféře se už nemusím zmiňovat :-). Systém vývoje vaší postavy si troufám označit za jeden z nejzdařilejší a nejlepší v historii - vychází z proslaveného RPG systému GURPS (původně byl Fallout plánovan na jeho základě), nazývá se SPECIAL a dočkáme se ho třeba v dalším připravovaném RPG od Black Isle - Lionheartu (což je čistokrevná fantasy - na tom jde vidět, že univerzálnost zdědil SPECIAL od své předlohy). Abych to nějak shrnul, Fallout 2 byl, je a bude, stejně jako jeho předchůdce zářivou hvězdou na poli počítačových her, jinak z velké části plných nechutného smetí, nebo vyhaslých legend. Bude opravdu typickým příkladem toho, že hry jsou opravdovou a plnohodnotnou kulturou stejně jako třeba literatura, nebo film, ať si říká konzervativní ptactvo co chce.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Online hry na dotaz nikdy

Když se řekne on-line hraní

access_time31.březen 2020personRedakce

Hraní her, nejen těch počítačových, je věcí do důsledku velmi zajímavou. Lidé se již od dob dávno minulých sdružovali do skupinek a pořádali mezi sebou nejrůznější zápasy, jejichž vítězové se mohli těšit na nehynoucí slávu a přízeň lidu. Většina těchto klání končila tragicky a s jediným výsledkem – zatímco vítězové přežili, poražení končili v potocích krve. Přestože lidstvo pokročilo a od dob, kdy se krvelační králové těšili na každý nový zápas, uplynulo několik století, naše chutě jsou stále stejné. Leč možnosti, jak je ukojit, se poněkud změnily. Jednu z nejpříjemnějších forem k vybití energie, k vyprázdnění adrenalinové kapsy, poskytuje počítač a možnosti s ním spojené. Lidé to zjistili poměrně brzy, takže již v osmdesátých letech, na prvních “napodobeninách“ dnešních počítačů, se hrály hry poměrně často. Hra proti počítači však nebyla natolik zábavnou a proto lidé začali hledat alternativní možnosti. Brzy zjistili, že hra s reálným soupeřem je mnohem zábavnější a řešení tak bylo na světě. První multiplayer zápasy tak mohly začít. Samotný multiplayer, tak jak ho známe dnes, svoji podobu dlouho hledat. Všechno začalo mnohem dříve, než se první “soukromníci“ připojili k internetu, než odeslali svůj první email. Na úzce specializovaných serverech, které poskytovali minimum služeb a možností k hraní, se scházeli den co den davy příznivců multiplayeru a na strojích, které nemají nic společného s dnešními počítači, se snažili porazit svého kamaráda ze sousední vesnice, státu,… Velmi populární byly takzvané BBS-BASED hry (BBS = bulletin board services). Dá se říci, že BBS představovala předchůdce dnešního internetu. Na lokálních sítích, ke kterým jste se mohli připojit pomocí modemu, ovšem velice malou rychlostí, se často hrály hry v textovém režimu, případně s velmi omezenou grafikou. Některé BBSky fungují i dnes a stále existuje dostatečně velká skupina příznivců tohoto stylu, že o jejich zrušení jejich majitelé rozhodně neuvažují. O pár let později, s příchodem rozšířených možností grafického rozhraní, se online hraní stávalo čím dál tím více populární. Přesto však stále nedokázalo překonat jisté hranice a uchylovalo se k úzce specializovanému trhu. Jednou z prvních online her, které se dostalo kladného přijetí i u ostatních hráčů, byl Kesmai's Air Warrior. Stalo se tak především díky úchvatnému grafickému zpracování a skvěle zvládnutému ovládání. Během krátké chvíle se hra stala oblíbenou u stovek lidí a uživatelé u ní trávili stále více času ve snaze zabít všechny protivníky. O to horší však byly telefonní účty, protože ty mnohdy narůstaly až na neuvěřitelných 200USD za měsíc, což byla a je částka značně vysoká. Samotná hra byla určena pro Macintoshe, které v té době ovládali velkou část trhu. Postupně následovaly verze pro Atari ST a Amigu. Poslední kopií, která opustila dílny firmy, byla verze pro MS-DOS a tak i majitelé počítačů dostali svou drogu. Největší rozmach online hraní však nastal po roce 1994 s příchodem internetu. Online hraní opět dostalo nový náboj a vývojáři her pochopili, odkud mohou získat značné peníze do svých kapes. Nejdříve se otrkávali a her, které byly primárně určeny pro hraní přes internet, jsme mohli nalézt opravdu jen několik. Postupně však nápadů, ale především prostředků vynakládaných na rozvoj online hraní, přibývalo. Nebýt několika odvážných kroků do neznáma, možná bychom dneska nemohli stanout tváří v tvář v Unrealu, Half-Lifu, Quakovi a mnohým dalším hrám. Bohu díky za tyto odvážlivce, kteří online hraní dostali tam, kde se dneska nachází!R. Feynman (laureát Nobelovy ceny za fyziku) uvádí, že při vývoji počítače na výpočet účinku první atomové bomby v roce 1943 programátor „Pan Frankel začal trpět jistým druhem počítačové nemoci, kterou zná každý, kdo pracuje s počítači. „Je to velmi těžká nemoc a na práci působí rušivě, znemožňuje ji. U počítačů je ten problém, že si s nimi člověk hraje. Následně se celý počítačový systém zhroutil, protože na něj Frankel nedohlížel.“ Z toho lze usoudit, že samotný vznik počítačových her se datuje k prvním začátkům samotných počítačů. Velkou nevýhodou dnešního trhu s počítači je skutečnost, že odsávají poměrně velkou část rodinných, případně soukromých rozpočtů. Výrobci her dělají pouze takové hry, které ke svému chodu potřebují nejvýkonnější hardware, nejnovější operační systémy a celkově prahnou po tom nejlepším, co je k dispozici. Tím dostávají hráče počítačových her do úzkých, problém kde sehnat peníze na upgrade svého stroje řeší den co den tisíce hráčů po celém světě. Dnešní počítače trpí jedním velkým “nedostatkem“. Dokáží věrně nasimulovat reálný život z pohledu uživatele. Veškeré druhy simulátorů The Sims patří pravidelně k nejprodávanějším hrám a není od věci připomenout, že účelem hry je starat se o virtuální rodinku. Tím se dostáváme do situace, kdy člověk může naprosto zapomenout na reálný život a všechny své kroky stimulovat do počítače a omezovat se na kontakt s nejužším okolím, možná ani to ne. Nevýhodou dnešních počítačů tedy je fakt, že mají svoji vlastní umělou inteligenci, dokáží nás oslovovat hlasem a ten náš následně rozpoznat, dokáží ukojit naše choutky svojí virtuální energií. Jakmile se hráč zapojí do hry, ať už se jedná o sportovní simulátor, akční hru, rpgčko či jakýkoliv jiný žánr, přebírá ze hry část jejího ducha. Začíná vnímat situaci jak, jak by se cítil na místě hrdiny, kterého ovládá, na místě sportovce, jehož se snaží vybičovat k maximálním výkonům. Prostě začíná žít druhým, virtuálním životem. Přestože ví, že tato realita není a nikdy nebude skutečná, dokáže ji vnímat dostatečně vážně. Například při hře na “slepou bábu“ každý ví, že pokud bude chycen, nic se mu nestane, ale stejně se každý chycení vyhýbá všemi možnými způsoby. Pravidla hry v tu chvíli definují jinou realitu, která je vnořena určitými pojítky do skutečného života, té jediné a pravé reality. Problémů, kdy byl hráč do virtuálního světa vnořen takovým způsobem, že začal ohrožovat svoje zdraví, zatím bylo po málu. Přesto však tato varianta existuje a její nebezpečí je každým rokem větší. Firmy, které se specializují na výrobu a prodej nejrůznějších masek, brýlí, sluchátek a jiných prvků, vtahující hráče k hlubšímu zážitku ze hry, stále vznikají a dá se očekávat, že tato sféra moderní multimediální scény se bude vyvíjet enormně rychle.Nemáme důvod si cokoliv namlouvat, každý už určitě zažil ten pocit, kdy byl takříkajíc “úplně mimo“. Pravda, někteří honosící se tričky s nápisy “LEGALIZE CANABIS“ s trošku jiným pomocníkem. :-) Nám pařanům stačí hra, která dokáže svoji atmosférou překonat nejširší vjemy z okolí a hráč upne svůj zrak pouze k počítači a všemu, co se na něm odehrává. Jakékoliv dění mimo jeho sféru zájmu jde mimo něj a nic jiného ho ani v tuto chvíli nezajímá. Maminka pak může tisíckrát opakovat, že je čas k učení, a že večeře už dávno vystydla, nepomáhá to. Pokud jste se do tohoto stavu nikdy nedostali, pravděpodobně nepatříte mezi hardcore hráče a jakékoliv šance na úspěch v turnajích GameZony jdou naprosto mimo vás. Přesto existují výjimky. Častým důvodem, proč hráči neustále touží po společnosti počítače, může být jistá forma úniku před něčím, z čeho jde strach. Ať už se jedná o problémy se školou, s dívkou či přáteli, vždy jde o něco nepříjemného, čehož nás počítač může s jistou dávkou nadsázky zbavit. Počítačové hry často dokáží zvýšit sebevědomí a poskytují jistou formu seberealizace. Vše ovšem jen v omezené roli a s téměř nulovým vlivem do reálného světa. Psychologové a všelijací machři přes výtvory z mozku neustále hlaholí cosi o závislosti na počítačových hrách. Předkládají nám nerůznější studie a téměř každou chvíli přichází s objevem, kterým jako by mohli spasit svět. Dle psychologů a psychiatrů existují dvě postupně se rozšiřující formy závislosti na počítačových hrách. Tou první je závislost na jedné, případně dvou podobných hrách. Spočívá v proniknutí do určité reality, které však končí zároveň s koncem hry a vypnutím počítače, Tato závislost je údajně neškodná a její nebezpečí přenášející se do reálného života hráče je téměř nulové. Závislý hráč si patrně uvědomuje, že hra mu dodává jisté chybějící prvky uspokojení, přesto však doufá a ví, že s ukončením hry dojde zároveň k ukončení veškerých přejímaných vjemů a požitků. Druhou formou, kterou psychologové popsali ve svých studiích, je závislost na počítači a následné vyhledávání alternativních forem uspokojení. Hráč nedokáže bez počítače existovat, nedokáže vykonat základní úkony aniž by nemyslel na svého miláčka, nedokáže udržet svoji mez soustředění na rozumné hranici a v době, kdy je mimo dosah počítače, je značně agresivní. Takto “postižení“ jedinci představují ty pravé osoby pro možné testy, výzkumy a další skvělé objevy našich pánů psychologů.Mám-li shrnout do několika vět objevy, jež jsem učinil při pročítání nejrůznějších studií a zpráv od předních světových a českých psychologů, nestačím se divit. Každý před nás předkládá v trochu pozměněné formě stále tu samou informaci, z které vyplývá, že: „hráči počítačových her jsou ti největší vymaštěnci na světě, kteří nedokáží nic jiného, než koukat do té satanské bedny, co mají před sebou a zrají pro kriminál!“ Ale my přece takový nejsme, nebo ano?Poznámka: článek byl částečně tvořen formou převzatých citací, částečně byly upraveny výroky předních osobností vystupujících v oboru psychologie. Rozhodně si však nekladl za cíl jakkoliv ponižovat či pomlouvat hráče počítačových her a jejich příznivce, pouze se snažil upozornit na fakt, že téměř nikdo veřejně nevysvětlil, o čem hraní her je!

folder_openPřiřazené štítky

Víte co hraje?

access_time04.duben 2020personRedakce

Čím je Vaše dítě starší, tím pravděpodobně tráví více času hraním her. Mnohé populární a oblíbené hry jsou plné násilí, sprostých slov a dalších nežádaných prvků. Proto je dobré udělat několik kroků, abyste hraní Vašeho dítěte korigovat. Mluvte s ním o hrách, které hraje, pomáhejte mu vysvětlit to, co vidí a s čím se ve hře setkává, a zpochybňujte názory, které si případně osvojuje. Budete-li se zajímat o hry a internetové stránky, které poutají zájem Vašeho dítěte, získáte tím neocenitelný vhled do jeho zájmů.1) Mluvte se svými dětmi o hrách, které rádo hrajeZjistěte, zda jsou dítěti jasné rozdíly toho, co vidí ve hře a co ve skutečném životě. Ptejte se proč ho hry baví: Kvůli soutěživosti? Schopnosti řešit logické problémy? Kvůli světu fantazie, bez omezení? Kvůli pocitu moci? Nebo kvůli popularitě hry u kamarádů?2) Zjistěte které hry Vaše dítě doma a u kamarádů hrajePřečtěte si vždy hodnocení hry, doporučení rodičů, abyste se mohli rozhodnout o tom, které hry jsou pro Vaše dítě vhodné a které naopak. Pokud má hra demoverzi zahrajte si ji před zakoupením - uvidíte, zdali je hra vhodná.3) Pomozte dítěti omezit čas, který u her trávíPracujte s Vaším dítětem na tom, aby upřednostňovalo fyzickou aktivitu, domácí úkoly a trávení času před hraním her.4) Buďte obezřetní před násilímVyhýbejte se hrám, které ukazují zabíjení jako odůvodněné nebo bez následků. Bavte se s Vaším dítětem o tom, jak se liší násilí v reálném životě od násilí ve virtuálním světě videoher.5) Mluvte s dítětem o ostatních hráčích, se kterými komunikuje onlinePokud Vaše dítě hraje s ostatními hráči online nebo s nimi v průběhu hry chatuje, promluvte s ním o důležitosti soukromí. Upozorněte ho, aby nikdy nezveřejňovalo žádné osobní údaje, a to zejména lidem, které fyzicky nezná. Nabádejte dítě, aby automaticky nevěřilo tomu, co ostatní při online komunikaci říkají.Podělte se s ostatními rodiči o své zkušenosti

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Magazín na dotaz nikdy

Pařanův průvodce realitou

access_time01.duben 2020personRedakce

Dnes neosvětluji instalaci Windows 98 nebo novějších XP, ale připravil jsem takovou malou uživatelskou příručku ( user guide) na použití „reality“. Dnešní lekce má podtitul jak se seznámit s holkou. Následující řádky adresuji pařanům mužského pohlaví, ale pokud si je přečte nějaká mladá pařanka, snad se jí nic nestane. Ještě bych uvedl jeden komentář jak se seznámit s holkou neznamená jak dostat holku do postele, na gauč, na stůl, do křoví a podobně. První krokyNejdůležitější a nejsložitější věcí je, odlepit se od počítače. Přesto že se to těžko říká, pokud se chcete seznámit s holkou, je daleko jednodušší zvednout zadek a vyrazit ven. Poté co se rozhodnete vypnout PC, následuje další problém. Zvláště v letních měsících a po dlouhých LAN Párty nebo po extrémně vyčerpávajících Clanwarech sedací partie pařanů často obohacuje takzvaná zapářka (od toho pařan) jíž je nanejvýš nutné se zbavit. Proto hybaj pod sprchu! Pokud budete moci zodpovědně prohlásit Sector clear, vše se podařilo. Oblékání. Nanejvýš doporučuji použít čisté oblečení, nebo alespoň hadry které nesmrdí potem. Nezaškodí použít nějakou tu voňavku a podobné výmysly. Rozhodně neplatí, že správnej chlap má smrdět i z fotky!!! Když se oholíte a učešete, taky nic nezkazíte. Nezapomeňte na vyčištěné zuby, nebo alespoň žvýkačku. Jestliže budete pokaždé když promluvíte cítit smrad, nevěstí to nic dobrého. Tak to by bylo, teď už nezbývá než vyrazit do ulic.V akciNa světě je mnoho míst, kde byste mohli potkat nějakou pěknou a hodnou dívku. Neubráním se popisu některých obzvlášť vhodných. Jedním z nejoblíbenějších míst pro seznamku je hospoda, tedy místo většinou označované honosným názvem restaurace, klub, vinárna. Výhodou zařízení je, že se zde prodává alkohol. Je dobré si uvědomit do jakého druhu hospody míříte. Jestliže vyrazíte do taťkovské hospy, narazíte si maximálně tak vaši padesátiletou sousedku závislou na švestkovém destilátu. Mléčný bar – ne nadarmo se říká „To je holka krev a mlíko“, nevíte-li co přesně si pod pořekadlem představit, zajděte do mléčného baru a rozšiřte si obzory.Diskotéka – kdo z nás nikdy v životě nenavštívil diskotéku, ten jakoby nežil. Osobně nevzpomínám na tento druh podniků zrovna nejraději, ale je to jedno z nejosvědčenějších míst kde si najít novou známost.Místa pro seznámení krajně nevhodnáDámské záchodky – maximální šance potkat osoby opačného pohlaví, problém je, že by si dotyčné mohly špatně vysvětlit vaši snahu o seznámení a namísto přátelské konverzace byste obdrželi nelichotivé označení zvrhlík. S pověstí místního úchyláka si těžko najdete příjemnou známost.Školka – mnozí mladíci dávají přednost vyzrálejším ženám, třeba mladým matkám. Vysoká koncentrace těchto dam bývá v okolí dětských školek, je ovšem značně na pováženou vyhlížet krásku přímo před budovou. Vzhledem k tomu, že často až příliš pečují o své ratolesti, mohly by se domnívat, že čekáte spíš na jejich potomky. Zaručeně byste se z takovéto situace vyvlékali dosti ztěžka.Ženská věznice – místo s obrovským výběrem často nezadaných žen. Snad jediné pozitivum shazují značná negativa. Prvním z řady je, že na svou vyvolenou si nějakou dobu počkáte, udělá si na vás čas jen v návštěvních hodinách a vězeňský mundůr žádné dámě na kráse nepřidá. Jak začít rozhovor?Doporučuji nezkoušet se seznamovat, když jste zlití jak zákon káže. To poznáte tak, že nejste schopni vejít do dveří, nebo když žádáte kamarády o tanec. Mohlo by se stát, že slečně sice utkvíte v paměti, ale rozhodně ne tak, jak byste chtěli. Není také rozumné začínat konverzaci tím, že ve volném čase střílíte railgunem, nebo dáváte headshoty kalachem. Vzhledem k tomu, že počítačové hry jsou zejména doménou mužů, zůstali byste nepochopeni. Tím nechci říct, že byste se měli šprtat přednosti barev na vlasy, ale je vhodné najít nějaké společné téma. Z mé zkušenosti, pokud slečna začne hovořit o mobilních telefonech, zejména stylem že si pořídila nový kryt, nebo jak ji kamarádka prozvonila, popřípadě jak dostala od někoho nemravnou esemesku, či snad že má nejlepší Nokii široko daleko, zmizte. Je to dokonalým indikátorem toho, že dotyčná je zabedněná, neřku-li tupá. Když už přijde řeč na mobily, zkuste z ní vytáhnout číslo :) Není moc osvědčené hrát si na tvrďáka. Pro nezasvěcené: dělat ze sebe frajera, žmoulat žvýkačku tak, až vám je vidět do krku, používat hrubé výrazy a neustále odplivovat. Naopak se vyplatí být galantní. Nemám tím na mysli, že do svého oblíbeného klubu dorazíte v obleku z 30. let s šálou kolem krku, ale slušností získáte víc, než hraním na pana drsňáka.Nepříjemné situaceCo si budeme namlouvat, občas se při seznamování stane řada nepříjemných a trapných věcí. Tady představím některé častější. Dosti trapná situace je, když mluvíte s nějakou vyvinutější slečnou a váš pohled neustále těká do výstřihu a ne a ne se jí dívat do očí. Jestli si myslíte, že na chvilku můžete sklopit zrak a nikdo si toho nevšimne, ani netušíte jak se pletete. Tak pozor na to. Když už spácháte takové faux-pas, nezbývá než se z toho vykecat. Zkuste třeba pochválit řetízek kolem krku, nebo nějakou podobnou lest. Problémy se vyskytnou v situaci, když jde ona obdařená krasavice s přítelem a upozorní ho na váš vytřeštěný pohled. V takové situaci dotyčnému nezbývá, než vás inzultovat, takže zmizte. Neplatí pro příslušníky elitních jednotek.Nervozita – nejúpornější nepřítel každého z nás. Dokáže nás dostat do těch nejhloupějších situací, aniž bychom to vůbec tušili. Různí lidé reagují na přemíru nervozity různě. Jeden si hraje s mobilem, druhý se šťourá v nose, třetí koktá. Na rozdíl od světa her, v „reálu“ se bavíte vždy pouze s lidmi, tak to berte v klidu :)Nejodpornější a nejtrapnější je, když si z vás vyvolená dělá blbečka, tím hůře když to provádí společně s několika kamarádkami. Jak tuhle situaci poznat vám neprozradím, ale rozhodně pochopíte, až se do ní dostanete. cybervztahPro línější z nás existuje seznámení pomocí internetu. Nespornou výhodou je, že se nemusíte zvednout od počítače, nejsou cítit nemyté nohy a umaštěné vlasy zůstanou skryty. Zásadní nevýhodou je absence fyzického kontaktu. Může se stát, že ze sexy blondýnky se vyklube nepříliš sexy chlapík s chlupatýma ušima. Výpovědi uživatelů e-seznamky se liší někteří nadávají, jiní jsou nadmíru spokojeni. Začínajícím kyberbaličům doporučuji wotchkův článek, věnující se dané problematice důkladněji.Tak to je pro dnešek vše, přeji vám hodně štěstí a fragů!

folder_openPřiřazené štítky

Pařanův průvodce realitou – 2. část

access_time01.duben 2020personRedakce

Alkoholičky – toxikomankyToto je kategorie, která zní sice hrozivě, ale zase tak moc nás neohrozí. Normální kluk totiž s alkoholičkou ani toxikomankou chodit nezačne. Doufám, že mě teď případné feministky neukamenují, ale myslím si a jsem o tom přesvědčen, že opilá či zfetovaná holka vypadá podstatně hůř než opilý či zfetovaný kluk. Možná je to tím, že jsme na opilé kluky víc zvyklí, ale já mým přesvědčením je to, že opilé děvče není nic co by nás přitahovalo. Možná tak na „vykonání potřeby“, ale na chození tento typ dívek není a myslím, že většina z nás to rychle rozpozná.Hašteřivky – čili fúrieTento typ děvčat se pozná také velice rychle. Mám zkušenost, že právě fúrie bývají moc hezká děvčata. O to větší zděšení na nás padne v okamžiku, kdy se z něžné víly stane běsnící pavlačová štěkna. Jsou to děvčata, která velice brzy po tom, co s námi začnou chodit, se začnu také projevovat věčnou nespokojeností. Kdykoliv cokoliv navrhneme, tak ony zamítnou a ještě nás pokud možno osočí z toho, že jsme jim našim návrhem chtěli ublížit. Hádají se pořád a všude. Když na tuto jejich „hru“ přistoupíte, tak se dokáží vytáčet do nekonečných obrátek. Pokud si myslíte, že když budete mlčet a nebudete jim odporovat, že se vám povede lépe, tak se mýlíte. Pokud totiž nebudete reagovat, budete okamžitě osočeni z toho, že vám ona holčina nestojí ani za slovo, a že jste teda pěkní grázlové a lumpové, když jim neodpovídáte a je to stejné jako kdybyste se s nimi do krve hádali. Vhodný okamžik, kdy je dobré takovou dívku opustit je ten, když zjistíte, že se s ní obden hádáte. Ale jak jsem již uvedl, tento typ je k poznání také velice brzy a nikdo z nás se nenechá dlouhodobě terorizovat, byť by byl zamilován sebevíc.ŽárlivkyA tímto se dostáváme ke kategoriím dívek, které jsou velmi nebezpečné především tím, že dlouho trvá je rozeznat a pak někdy může být na útěk i dost pozdě. Ačkoliv – utéct od některého ze zapovězených typů žen a dívek je vždycky vhodné a nikdy není pozdě.Žárlivost známe určitě všichni. Kdo tvrdí, že vůbec nežárlí, tak bohapustě lže. Takovéto píchání u srdíčka, když se objekt našeho zájmu věnuje někomu jinému. Či se už druhý nebo třetí den neozývá. Takový ten plíživý strach, který zalézá až za nehty, když nevíme na čem jsme. Všichni to známe, a vězte, že normální běžná žárlivost může být i přínosem do vztahu. Ten druhý je vlastně takto ujišťován, že o něj stojíme.Pak ale existuje žárlivost patologická, která může komukoliv z nás udělat ze života peklo. Prvním signálem, že jste natrefili na žárlivku je to, když vám začne povídat, že nejdůležitější na vztahu dvou lidí je věrnost. Ale neřekne to jednou, jako informaci o svém postoji k tomuto problému. Bude vám to opakovat pořád dokolečka, šeptat do ouška a soustavně zdůrazňovat, že ona je vám tedy naprosto věrná. To je jen první fáze. Ta druhá nastává ve chvíli, když vám začne povídat, že vás miluje natolik, že bez vás by nemohla žít a že by si něco udělala. Další fáze jsou výslechy. Kde jsi byl, co jsi dělal, odkud znáš tu a proč jsi telefonoval tamté. Většina z nás v této fázi od dívky odchází – nedá se s tím totiž žít. Je ale také pravdou, že je úplně „debilní“ když jdete se svou slečnou, potkáte nějakou svou známou a začnete se stou svou známou bavit a svou slečnu necháte stát jako jojo někde opodál. Pak si zasloužíte nejen hádku, ale možná i pár pohlavků, protože jste se právě zachovali jako pitomci. Jestliže se pak vaše děvče začne ohrazovat, tak to není proto, že by byla chorobně žárlivá, ale je to plným právemLenošky – dívky línéJakmile vám děvče začne povídat, že ji nebaví práce, že by si měl kluk přišívat knoflíky u košile sám, že ji strašně otravuje praní a její oděv také nevyniká čistotou, jakmile vám řekne, že neumí vařit a že ji to nebaví, víte na čem jste. Většinu žen a dívek to nebaví, ale jen lenošky to dávají okázale najevo jako svou přednost. Ono to není jenom toto. Vzápětí zjistíte, že jsou líné si i něco přečíst, nebo někam zajít. Velice často se tyto dívky vymlouvají na nejrůznější nemoci a bolesti hlavy, pokud snad hrozí, že by snad byly nuceny se pohnout k práci.V čem ale tato kategorie opravdu vyniká, je „umění lásky“. Praví se, že právě lenošky jsou v posteli nejlepší a nejvynalézavější a tím nás právě hákují – přes tu postel.Jinak jsou to děvčata, která ustavičně klábosí s kamarádkami a jsou schopny vydržet i několik hodin na telefonu v rozhovoru o „ničem“. Většinou rády pijí alkohol. Ovšem toto „vykecávání“ s kamarádkami a popíjení alkoholu je jejich jediným koníčkem a mohu vás ujistit, že není nic horšího než s takovou unuděnou „slepicí“ chodit. Jak říká sám Dr. Plzák: „To spíš uděláte ze staré škodovky závodní vůz Formule jedna“, než z lenošky obstojnou partnerku.HysteričkyVěřte mi, že tato kategorie je ze všech nejhorší a nejzáludnější právě tím, že je velice těžko k poznání. Nejde o to, abyste snad dokázali hysterii diagnostikovat, ale abyste ji dokázali včas rozpoznat a co nejrychleji vzít nohy na ramena.Tento typ dívek v prvních týdnech vašeho vztahu se dokáže nádherně milostně chovat. Dokáže vzbudit dojem, že právě „tuto a žádnou jinou“ jste do teď hledali. Jsou milé, něžné, přítulné … prostě okouzlující a k pomilování. Zlom nastane v okamžiku, kdy začnou mít pocit, že již jimi nejste okouzleni jako na začátku. Tehdy vám začnou vytýkat nedostatek lásky a milostného cítění. Začnou zhusta používat větu: „Ty už mě nemáš rád…“Časem zjistíte, že se v této kategorii většinou vyskytují ženy hašteřivé a líné dohromady. Neustále vás budou vysilovat rozebíráním vašeho vzájemného vztahu a podrobným pátráním po tom, kde je ve vás (ne v nich, protože ony chyby nedělají) ta chyba. Může se vám stát, že půjdete loukou a děvče kolem vás bude skotačit a poskakovat, opěvujíc krásu přírody a krásu vaší lásky a bude vás nutit k témuž a najednou se zlomí v pase, klesne na kolena a upadne do těžkého vzlykotu a zoufalého pláče. Po několika hodinách se vám podaří z ní vylámat, že pláče proto, že jste si nevšimnul překrásné květiny, která opodál kvetla a že jste ji pro ni neutrhli a nevetknuli jí ji do vlasů…Sami vidíte, že nalezení vhodné partnerky se rovná špičkovému výkonu hráče v jakékoliv PC hře. Možná je to i těžší, protože nemůžete "sejfovat" a nemáte další životy. Držme si palce, přátelé. Mám zprávy, že normální holky existují :-)

folder_openPřiřazené štítky

Přední panel s USB

access_time04.duben 2020personRedakce

Snad už ani nemusím upozoroňovat, že vše, co se svými perifériemi a vůbec se svým počítačem uděláte, záleží pouze na vás a vy nesete zodpovědnost za případné škody.A co budeme potřebovat dnes?přední krytku do 3,5" nebo 5,25" pozice (záleží, kde budete chtít mít panel umístěn + na 5,25" záslepku se vejde víc portů, pokud jich máte na základní desce rozšiřujících více)USB kabel se dvěma konektory (případně více kablíků, podle počtu portů, které chcete na panelu mít) - dá se sehnat v Alzasoftu za necelých 100,- Kč. Více o kablíku napíšu níže.pro každý USB port pět prodlužovacích vodičů - délku volte podle vzdálenosti konektoru na základní desce a přední stěny kejsu, přidejte ještě pár čísel, aby kablík nebyl napnutý, ale dal se nějak rozumně zastrkat do rohů apod. - bylo by dobré, aby byly barevně odlišeny a úplně nejlepší, aby jejich barvy odpovídaly barvám vodičů, které jsou použity v zakoupeném rozšiřovacím USB kabeluteplem smršťovací bužírky (jde o speciální bužírky, které se používají, pokud např. spojujete dva vodiče - na jeden návleknete kus této bužírky, odsunete od místa pájení, aby se vám nesmrštila předem na nesprávném místě, spájíte konce vodičů k sobě, převléknete přes spoj tuto bužírku a na chvilinku ji zahřejete páječkou - těsně obejme a zaizoluje spoj) - velikost odpovídá tloušťce použitých prodlužovacích vodičů bastlící nářadíčko (vrtačku, páječku, lupenkovou pilku, pilník, šroubovák a ja nevím, co ještě všechno :))Podívejte se na kablík, který jste si koupili (nebo spíše možná koupíte). Je určen na zadní stěnu kejsu namísto jedné kovové záslepky na pozici PCI (AGP, ISA, ..) slotu. Navíc přívodní kablíky nejsou z nejdelších. My ale chceme mít konektory na přední straně kejsu, aby byly snadno přístupné (zejména, pokud vlastníte a často používáte USB flash disk).Konektory musíte z kovového držáku odšroubovat, šroubky nikam nezahazujte, budeme je potřebovat při upevňování konektorů na přední umělohmotnou záslepku. Protože jsou přívodní kablíky příliš krátké (alespoň to předpokládám), budeme je muset nastavit. Opatrně oddělte černý konektor (pro jistotu - to malé černé, co má dvě řady po pěti pinech :)) od kablíků. Odstřiněte je alespoň centimetr od konektoru, aby bylo na co připojit prodlužovací kablíky.Připravte si vedle sebe prodlužovací drátky a pro jistotu si je můžete seřadit podle toho černého konektoru, abyste je pájeli ve správném pořadí a na konci vše fungovalo jak má. Jednotlivé drátky (opravdu mi to přijde divné, říkat tomu drátky, ale stejně tak i vodiče, prostě pro to nenaleznu to pravé slovo, tak mi prosím promiňte :)) na každém konci zbavte kousku bužírky a návlékněte naň kousek teplem smršťovací bužírky (na každý konec jednu) a pak je jeden po druhém připájejte na konektor. Tady snad nemáte ani co zkazit - pokud spletete pořadí barev, budete si muset potom pamatovat, který drátek je který. Na konec převlékněte přes spoje teplem smršťovací bužírku a zahřejte ji (s touto akcí ještě ale chvíli počkejte - to pro případ, že byste nečetli článek celý, ale hned napoprvé si jej otevřeli a začli robiť :)).Stejně tak si připravte konce USB kablíků - tzn. sundejte kus velké bužírky (což jste už stejně asi udělali, abyste zjistili barvu jednotlivých vodičů) a pak každý jednotlivý drátek také na konci kousek odizolujte. Teplem smršťovací bužírku už máme na prodlužovacích vodičích, proto jen přípajíme odpovídající vodiče (raději si zkontrolujte, že prodlužovací vodič spojuje stejnou barvu - na konci kablíku od USB a na konci, který zbyl na malém černém konektoru) k sobě a zaizolujeme tep. smršť. bužírkou (i tady ještě malé strpení, vysvětlení je hned za závorkou, tečkou a mezerou :). Připojte nyní kablík k základní desce a odzkoušejte, zda je kablík v pořádku (nejspíš budete muset v BIOSu aktivovat tyto rozšířené USB porty). Pokud ano, můžete konečně zahřát ony tep. smršť. bužírky. Pokud ne, zkuste nějakým měřákem odzkoušet, který kablík je špatně zapájený a opravit to.Máme tedy kablík hotový a můžeme se vrhnout na úpravu přední záslepky. Pokud budete montovat do 3.5" pozice - super, protože kovový držák skvěle pasuje. Přiložte jej na záslepku a obkreslete všechny otvory (resp. dva velké pro USB a u otvorů pro šrouby asi jen označte střed). Vyberte vrták podle velikosti otvorů pro šrouby na kovovém držáku a do záslepky vyvrtejte čtyři otvory. Pak musíte udělat otvory pro USB porty. Můžete je vyříznout lupenkovou pilkou, která se bude sice trochu v umělé hmotě "dusit", ale dá se to přežít. Můžete vzít taky malou ruční vrtačku (pokud máte - taková hóódně tlustá tužka :)) s malým frézovým vrtáčkem a otvor takto vyfrézovat. Otvor pak pilníkem vypilujte k dokonalosti, tedy chtěl jsem říci k nakreslené hranici. Nebojte se opravdu až k hranici, aby se tam později vešel jakýkoliv konektor.Tím jsme v podstatě skončili. Zbývá přišroubovat oba USB porty na záslepku a tu vrátit na své místo. Prodlužovací kablíky nějak spojte, abyste neměli v kejsu stovky "volných" drátků, například izolepou. Pokud už máte v této oblasti něco zkušeností, asi vás to už napadlo samotné.Snad jsem vám dnes konečně poradil opravdu užitečně :))Původně vše vypadalo, že bude tentokrát článek bez fotografií. Na zahraničních serverech jsem našel asi pět článků od pěti různých autorů, kteří se právě tímto zabývali. Každému jsem napsal - ozval se jen jeden jediný a navíc s tím, že by radši fotky nikomu nepůjčoval, dokud nedokončí svoji práci (která byla mimochodem z ledna loňského roku). Nuž, nechtěl jsem to vzdát a snažil se ho "ukecat", nakonec mi napsal, že si to rozmyslí a ještě se ozve. Ozval se, ale o dost později (což je jeden z důvodů, proč článek nevyšel jako obvykle ve středu - tím druhým je náhlá nefunkčnost internetu na mé straně a tím nemohoucnost dodat článek) a navíc s konečným odmítnutím mé žádosti. Naštěstí dnes, kdy jsem se konečně na internet dostal mi odpověděl jiný človíček, který mi své fotky použít dovolil. Nenechte se zmást, že používá 4 porty a tím 5,25" záslepku. Mnohokrát tedy děkuji serveru ModdingPower a především jeho správci Manu-softovi za použité fotografie.Mimochodem, Manu-soft vám vzkazuje: "The ModdingPower.de team wish every czech modder out there much fun with our howtos. Modding will never stop!" (v překladu to znamená zhruba: Tým ModdingPower.de přeje všem českým "modderům" spoustu zábavy u našich návodů. Modifikování (dost těžko se slovo modding překládá - mod je od slova modifikace, takže asi tak, ale zní to dost divně :)) nikdy neskončí!)Autor článku: ps|spoke

folder_openPřiřazené štítky

Jak poznáte špatného zaměstnavatele

access_time05.duben 2020personRedakce

Špatný zaměstnavatel může napáchat hodně škody.Během naší pracovní kariéry se můžeme setkat se skvělými zaměstnavateli, kteří nám vytvoří inspirující a příjemné pracovní prostředí. Na druhou stranu se nám lehko může stát, že budeme muset pracovat pro společnosti, které nejsou schopné poskytnout svým zaměstnancům přiměřené (a někdy ani legální) podmínky k vykonávání jejich práce. Pro někoho, kdo se zapletl se špatným zaměstnavatelem, to může být frustrující zkušenost. Jak ale špatného zaměstnavatele poznat?Absence vedeníNěkteří z nás trpí pod nadvládou zamindrákovaného šéfa, ale být bez vedoucího může být pro společnost přímo devastující. Bez řádného a efektivního vedení postrádá organizace odpovědnost a směr. Pokud děláte pohovor ve firmě, která nemá stabilní vedení, může to být jasným ukazatelem, že není schopna poskytnout stabilní, motivující a příjemné pracovní prostředí. Pokud se ve společnosti střídá hodně výkonných pracovníků, mohlo by to znamenat nestabilní budoucnost, a to nejen pro firmu.Nedostatek organizacePřijdete první den do práce a váš nadřízený není přítomen a nikdo jiný netuší, že jste měli toho dne nastoupit, váš počítač je práceschopný až po týdnu a dodnes netušíte, jakou máte náplň práce – rozhodně je něco špatně. První dojem nových zaměstnanců může být jen negativní. Pokud pracujete ve společnosti, která nemá jasně a přehledně definované procesy a postupy, pravděpodobně se setkáte s velkou frustrací na pracovišti. Kolegů, nadřízených, a nakonec pravděpodobně dostane i vás.Chabá komunikaceNěkteré firmy sdílejí zápisy z jednání vedení se svými zaměstnanci. To může působit transparentně a povzbudivě. Zaměstnanci totiž potřebují informace o stabilitě a cílech společnosti, ve které pracují, naopak nedostatečná komunikace může vést k pocitu odcizení a nedůvěry mezi pracovníky a může vytvářet zbytečné bariéry na pracovišti. Vytvoření jasně definované komunikační politiky může být pro všechny členy společnosti nesmírně přínosné.Nepravidelné výplatyPro většinu z nás je plný úvazek jediným zdrojem našich příjmů. Pokud se stane, že váš zaměstnavatel častokrát zpozdí nebo nesprávně vyplatí mzdy, zvoňte na poplach. Váš zaměstnavatel má buď finanční problémy, nebo není dostatečně organizován, aby vyplatil mzdy efektivně. Nehorší variantou vůbec je, když zaměstnavatel záměrně zdržuje vaši výplatu. Ať už se stalo cokoliv, je třeba okamžitě řešit vzniklé problémy. Dobrý zaměstnavatel totiž vždy zajistí, aby zaměstnanci byli vypláceni přednostně a včas.Nenaplněné slibyVšichni víme, že je snadné věci slíbit, ale těžší je své sliby splnit. Dobrý zaměstnavatel proto nikdy svým zaměstnancům či klientům ústně nic neslibuje. Pokud je společnost v situaci, kdy může něco slíbit či nabídnout, vždy je nejlepší to učinit písemně. Zásadně se spoléhejte jen na to, co je v písemné formě. Zaměstnavatel vám při pohovoru slíbí například rezervaci místa v garáži, ale pokud nemáte písemný důkaz, snadno se může stát, že nebudete mít kde parkovat.Naštěstí se mnoho společností snaží o to, aby svým zaměstnancům nabídly to nejlepší. Tyto společnosti jsou ve svém odvětví známé a respektované. Práce pro ně může být obohacující a zajímavá. Nicméně existují i společnosti, které naopak investují méně do svých zaměstnanců; ty jsou naštěstí ve svém oboru také dobře známé. S rozšířením sociálních médií a anonymní sférou blogů je pro zaměstnavatele stále těžší diskriminovat své zaměstnance.Pokud hledáte nové zaměstnání, udělejte si průzkum a hodnocení potenciálních zaměstnavatelů, a pokud si budete všímat výše uvedených znaků a vyvarovat se jich, ušetříte si časté bolesti hlavy a četná zklamání.

folder_openPřiřazené štítky

» Zeebo – old-gen konzole pro chudé dává smysl

access_time05.duben 2020personRedakce

Na první pohled to vypadá jako špatný vtip, ale když se na to člověk podívá z jiné stránky, může levná konzole Zeebo mít úspěch. Z pohledu hardcore hráče nepřipadá v úvahu hrát na něčem jiném než je slušné PC či na jedné z velkých konzolí. Další možností jsou handheldy a pro někoho je variantou také mobilní telefon. A právě mobilní telefon má s novou konzolí Zeebo nejvíce společného. Bude totiž fungovat na podobném principu a díky tomu se může rozšířit i do míst, kde pevné připojení k internetu nepřipadá v úvahu. V tom tkví největší naděje na úspěch této malé konzole.Zásadním předpokladem pro masové rozšíření nového produktu je vždy cena. Nechci tvrdit, že kvalita jde až na druhou kolej, ale cena je přeci jenom prvním impulsem ke koupi. Zeebo startuje v Brazílii s cenou nastavenou na 199$ (cca. 3800 Kč), což se na první pohled může zdát jako hodně. Skutečně z našeho pohledu si za tuto částku pořídíte PS2 s pár hrami, nebo při troše hledání narazíte dokonce na X360 Arcade. Jenže Brazílie není Evropa ani USA. V Brazílii a teď dobře poslouchejte stojí Playstation 3 nebo X360 neuvěřitelných 1100$ a Nintendo Wii rovných 1000$! Pro tyto konzole tam zkrátka neexistuje reálný trh a jedinou šancí jak je získat je na černém trhu. S hrami je to úplně stejné. Stačí prstem ukázat na vámi zvolenou hru a „obchodník“ se po pár hodinách vrátí s no-name diskem, na kterém snad něco najdete.Zeebo míří na trh v Braziílii, Rusku, Indii a Číně, přičemž potencionálně může oslovit až 800 milionů uživatelů. Po technologické stránce Zeebo běží na mobilní platformě Qualcomm s procesorem ARM11 QDSP-5 na taktu 528Mhz, což je zhruba výkon dnešních běžných smartphonů. O grafiku se stará Qualcomm Adreno 130 s nespecifikovanou velikostí paměti. Paměť RAM má skromných 128 MB DDR SDRAM + 32 MB DDR SDRAM dodatečné vyrovnávací paměti. Hry bude možné pouze stahovat a to na malinkatý 1 GB NAND Flash disk. Ovšem díky velikosti her nepřekračující 50 MB to zase taková tragédie být nemusí. Horší je fakt, že jednou zakoupenou hru přes interní digitální distribuci v ceně mezi 5-15$ bude nutné po každém jejím smazání z disku znovu zaplatit, pokud si jí budete chtít někdy opět zahrát. Nebude to ovšem plná částka ale jakýsi menší poplatek za re-download. Z dalších vlastností konzole jmenujme 3x USB 2.0, SD Card Slot nebo maximální rozlišení grafiky 640×480 VGA, což zní dost prehistoricky. Váha konzole je příjemných 0.9 kg  a třeba samotný adaptér X360 váží víc jak celá konzole Zeebo.Nyní se dostáváme k jádru věci a to k tomu, proč si např. lidé z časopisu Forbes ( a nejenom oni) myslí, že Zeebo má šanci na úspěch. Stahování her a dokonce i updatů konzole totiž bude probíhat přes 3G bezdrátovou síť, což je mobilní síť, která v těchto oblastech v dostupnosti vysoce převyšuje klasické připojení k internetu. Pointa je jasná. Každý kdo má mobilní telefon, má také SIM kartu a právě se SIM kartou bude Zeebo spolupracovat. Update konzole tak může proběhnou zcela automaticky i ve vaší nepřítomnosti, stačí mít konzoli zapnutou v pohotovostním režimu a díky 3G technologii dojde k jejímu updatu zcela bez vaší nutnosti cokoliv stahovat. Pro neznalé uživatele je to veliká úleva a nemusí se o nic starat. S tím souvisí absolutně bezproblémové stahování her.Představitelé Zeebo si nechali udělat rozsáhlý průzkum v teritoriích jako je Brazílie či Mexiko a zjistili, že tamější lidé prakticky nemají ponětí o nových hrách, které známe my. Neexistuje tam herní marketing, protože ti lidé nemají peníze na velké konzole. Ale většina z nich má mobilní telefon a prakticky každý z nich někdy na mobilu hrál nějakou menší hru nebo si stáhl vyzvánění. Proto Zeebo běží na mobilní technologii a proto existuje reálná šance, že by lidé místo hraní her na malých obrazovkách svých mobilních telefonů s radostí přešli na něco většího a přitom poměrně cenově dostupného. Teď si asi někdo říká, proč hrát na Zeebo, když zde máme telefony jako iPhone. Opět je zde rozhodující cena a iPhone v Brazílii seženete s tarifem za zlodějských 2400$, což si mohou dovolit jen ti nejbohatší.Se špatným povědomím o hrách také souvisí jejich kvalita, která je v našich podmínkách na zcela jiné úrovni. Jenže lidé v těchto zemích třeba nikdy nehráli Quaka, neví jak vypadá Duke Nukem 3D a možná ani nikdy žádnou 3D hru neviděli. Pro nás tyto legendární staré kousky mohou vyvolávat snad jen vzpomínky, ale pro ně to bude zážitek zcela nových rozměrů. Zeebo přichází z předinstalovanými verzemi FIFA 09 Soccer, NFS: Carbon, BRain Challenge, Prey Evil a ke stažení zdarma je připraven Quake. Samozřejmě, že tyto hry mají grafiku přizpůsobenou systému a budou vypadat zkrátka jako hry na dnešní výkonné mobilní telefony. Dále ke stažení během launche mají být k dispozici tituly jako Tekken 2, Resident Evil 4, Crash Badicoot či Ridge Racer. Během dalších 3 měsíců má do herního katalogu Zeebo přibýt další třicítka her. Již nyní se na vývoji her podílí známé firmy jako EA, Namco, Capcom, Activision, THQ, id, Pop Cap či Gameloft. Zájem ze strany velikých firem je logický, protože pirátství na této platformě neexistuje a potenciál pro rozšíření je značný.Zeebo také nabízí vlastní Z-Credits, což je obdoba MS points u Xboxu a nákup her bude probíhat přímo v rozhraní konzole. Vše má být maximálně intuitivní. Během roku by konzole Zeebo měla jít s cenou někam ke 150$, což jsou náklady na nákup běžného mobilního telefonu. A díky tomu, že Zeebo je vlastně takovým větším mobilním telefonem (bude možné přes něj přijímat SMS), pak zde šance na úspěch určitě je. To by bylo, aby si z těch 800 milionů potencionálních zákazníků Zeebo pár milionů hráčů nepořídilo. Playstation 2 si od svého launche před x lety koupilo více jak 140 milionů lidí a podle některých odhadů má Zeebo reálnou šanci této hranice dosáhnout během jednoho roku! Zdá se to jako odhad nějaké šílené věštkyně, ale když vezmeme v úvahu fakt, že lidé v těchto zemích zkrátka na jiný herní systém nemají peníze, pak to zase tak nereálně nevypadá. Teď je pouze otázkou, kolik lidí v těchto chudých oblastech má skutečně zájem o hraní her.  Také jsem zvědavý, jaká bude reakce Nintenda, Sony a Microsoftu. Můj nedávný tweet tak beru zpět a dávám konzoli Zeebo šanci.

folder_openPřiřazené štítky

Pokrok počítačových her aneb byznys je všude

access_time13.květen 2020personRedakce

Oblast počítačových her se dynamicky rozvíjí a rychle roste, bohužel však ne vždy k našemu prospěchu a naše herní srdce často skomírá nad výsledkem.Počítačové hry již mají za sebou nějakou tu historii a za posledních 10 let se z her stal dokonce i výborný komerční produkt schopný tvořit slušné zisky. Zatímco na počátku devadesátých let se hry prodávaly svým nápadem a originalitou, dnes vítězí zejména přepracované starší tituly s vyšperkovanou 3D grafikou a vykradeným nápadem z jiné hry pod hlavičkou silného distributora, který se díky silnému marketingu postará o slušné obraty. Popravdě řečeno jsem veskrze zklamán vývojem v herní oblasti. Pozoruji vývoj již více než deset let a v posledních letech zaznamenávám jakýsi úbytek nápadů a přehršel dalších a dalších klonů a kopií. Aneb trh ovládá už i hry a nic není víc, než utržené peníze...Velmi dobře si vzpomínám, jak jsem svého času pařil a propadl závislosti na legendární strategii UFO: Enemy Unknown. Na svou dobu naprosto originální nápad, kombinace tahové a budovatelské strategie a promakaný, neustále se vyvíjejí příběh mě dostal natolik, že jsem pár týdnů nemyslel na nic jiného, než na UFO a cizáckou bázi. Dodnes tuto hru považuji za jednu z nejlepších her vůbec a občas si ji musím znovu celou zahrát. Bohužel musím konstatovat, že jsem zatím nenašel jedinou hru, která by jí dokázala přinejmenším konkurovat. Právě na počátku devadesátých let se utvořily základní žánry počítačového hraní a základní vzorové hry, na jejichž základních kamenech jsou položeny i hry konkurenční. Učebnicovým příkladem budiž kategorie 3D akčních her s průkopnickým Wolfensteinem 3D. Na tehdejší dobu naprostý unikát, první hra ve 3D prostředí. Vzpomínám na svého bývalého spolužáka, který každý výstřel ze samopalu prožíval slastnou rozkoší, a s orgastickým úžasem se kochal pohledy na odlétávací fašisty v hnědé uniformě. Vývoj šel rychle kupředu a světu byl představen Doom. Grafika si výrazně polepšila, 3D prostředí už bylo opravdu třírozměrné akorát ještě ty postavičky byly jen jako rozmáznuté plivance na obrazovce. To vyřešil Quake a zdá se to být dokonalé.To byl však velký omyl, to nejlepší bylo teprve za dveřmi. Rok 1996 znamenal skutečný průlom ve vývoji počítačových her díky fenoménu 3D grafický akcelerátor. Ze hry zmizely čtverečkové pixely, textury se nádherně rozmázly bilineární filtrací a do hry se konečně dostaly efekty, které umožnily dostat počítačovou hru na úroveň reality okolního prostředí. Lidské oko se kochalo grafickými detaily a novými vymoženostmi, které umocnily pocity a atmosféru hraní minimálně o třídu výše. Prakticky všechny žánry her byly převedeny do 3D prostředí a dalo by se říci, že zde je černý milník, který rozpoutal obrovský byznys a honbu za penězi. Vzpomínám si, když jsem doma spustil první hru na své nové 3Dfx Voodoo kartě. Šílel jsem radostí, když jsem hrál Turoka a nevěřil jsem svým očím, co počítač dokáže vyprodukovat. Postupem času ovšem člověku dojde, že ta zábava byla jen díky té špičkové grafice a nikoli díky hře samé. Hry zkrátka bohatě začaly zneužívat toho, co jim herní hardware umožnil.Na scénu nastoupil Quake2 v celé parádě a od této doby se začalo masivně licencovat a klonovat. Trh začaly zaplavovat různorodé 3D akce položené na licenčním Quake či konkurenčním Unreal grafickém enginu. Originalita na bodu mrazu, nové nápady nevidím, herní motivy se trapně opakují a předělávka střídá předělávku. Můžeme jmenovat: Sin, Blood, Requiem ale i opěvovaný Return to Castle Wolfenstein či nadcházející Doom 3. Poslední dobou mám zkrátka pocit, jakoby se vývoj zastavil. O špičkovou originální hru dnes již člověk nezavadí. Snad jen česká hitovka Operation Flashpoint, úctyhodná strategická 3D akční simulace války a komplexního válečného souboje je vzácnou výjimkou, že to přeci jen jde. I přesto, že hra má své nesporné chyby, hráč se zde setkává s tak komplexní hrou, jako snad nikdy předtím. Boje na třech rozlehlých ostrovech, absolutní možnost volného pohybu, možnost ovládání všech dostupných dopravních prostředků, rádiová komunikace mezi vojáky, strhující válečná atmosféra, dokonalý editor misí a výborná grafika. Snad jen interaktivní válečná kampaň mi tu chybí. Pravdou je, že Flashpoint není pro začínající zelenáče, nicméně pro opravdové herní nadšence je to nekonečný klenot se spoustou nepřeberných možností.Vývoj her se zkrátka svázal s pokrokem výkonu procesorů a grafických karet. Vždyť se podívejte kolem sebe. Co je originálního v novém Wolfensteinovi? Zhola nic, akorát nový 3D kabát. Možná Medal Of Honor: Allied Assault se pokusil o rozčeření vody novými nápady, ale zas až tolik jich nebylo. Jinak má člověk pocit, že hraje pořád jedno a to samé. Stejně tak vezměme v úvahu sérii hokejů NHL od EA Sports. Každoročně NHL kritizujeme za chyby v hratelnosti, inteligenci soupeře, brankářích a stejně nám na podzim nachystají novou verzi s pouze kosmetickými změnami a zmiňované chyby stále zůstávají. Proč se více snažit? Netřeba, konkurence neexistuje, nic lepšího pod sluncem není. Hry se prostě staly klasickým zbožím jako každé jiné a jde jen o to přidat si na krabici cedulku NEW jako to dělávají výrobci pracího prášku. Všude člověk slyší, že klonování je zakázáno, ale v herní oblasti to zřejmě neplatí. Škoda.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Herní příslušenství na dotaz nikdy

(Nejen) herní doplňky - GAMEPADY

access_time04.duben 2020personRedakce

Zřejmě každý (ne)šťastný majitel zánovního osobního počítače (mezi které snad patříte i vy) si jistě už někdy v minulosti pohrával s myšlenkou přikoupit svému nejlepšímu elektronickému příteli i neuvěřitelné požíračce času v jedné krabici nějakou pěknou drobnost, která by záhy potěšila nejen prodejce, který si na vás řádně namastil kapsy, ale také vás, vaše příbuzenstvo, případně další lidstvo a zvířectvo, jemuž se budete chtít svým velkorysým darem předvést.Mnohdy je ovšem otázka do kterého doplňujícího zařízení své drahocenné penízky investovat řádně komplikovaná. Mnoho lidí se totiž v současné době řídí spíš než svým rozumem lákavými reklamami slibujícími za pár korun skvělý volant s výbornými jízdními vlastnostmi nebo domácí kino v počítači. Základní rada pro všechny potenciální kupující - nikdy se nenechat zlákat reklamami a nikdy nekupovat levná zařízení v podezřelých až nedůvěryhodných obchodech.Naše malá nákupní encyklopedie je rozčleněna na čtyři hlavní a jednu vedlejší kategorii. Každou z nich jsem dle svého nejlepšího vědomí a svědomí ohodnotil podle několika kriterií hvězdičkami a to škálou od jedné do pěti, kde více hvězdiček je i vyšší bodové ohodnocení podle daného kritéria. Vzhledem k tomu, že výběr ryze herních hardwarových ovladačů záleží prakticky absolutně na vkusu toho, kdo si jej kupuje a priorita jejich koupě se tedy nedá při nejlepší vůli objektivně zhodnotit, bral jsem u těchto typů doplňků jako hlavní hodnotící atribut "výhodnost" jejich koupě, tj. obdobu známých poměrů cena/výkon. Třešničkou na dortu je pak položka hardwarová náročnost, která udává případnou výkonnostní závislost daného doplňku na vaší počítačové sestavě (více hvězdiček, větší náročnost).GamepadyGamepady jsou prakticky nejrozšířenějším herním ovladačem - jednak pro svou velice nízkou cenu, jednak pro svou de facto úplnou nenáročnost na hardwarové konfiguraci počítače a v neposlední řadě také pro jejich dostatečně různorodé použití. Spolehlivě si najdou své uplatnění jak na polici náruživého hráče akčních a závodních her, tak u nevyléčitelného sporťáka či krvelačného bojovníka. Stejně jako jiná počítačová bižuterie i gamepady mají svá podstatná negativa. Velice sporný je zejména jejich faktický přínos - gamepad totiž ve své podstatě není ničím jiným než malou klávesnicí s praktičtěji a ergonomičtěji uzpůsobenými ovládacími prvky. O něco invenčněji sice k fenoménu gamepadů přistupuje společnost Microsoft vyrábějící i jakési jejich "kloubové" variace, nicméně i přesto je gamepad spíše zanedbatelným doplňkem než perlou, která vedle vašeho počítače vypadá jako mercedes stojící vedle letité škodovky (nebo diamantový prsten na ruce vaší přitelkyně/manželky :-).

folder_openPřiřazené štítky

Gamepady? Stále mají co nabídnout...

access_time04.květen 2020personRedakce

Hledáte vhodné a především univerzální herní zařízení? Napadl vás gamepad? Zkuste se s námi podívat na takovou bratrskou dvojici...Gamepad je zvláštní hráčská pomůcka. Jedni ho zatracují, druzí vyzvedávají do výšin. Jako vždy se dá pravda hledat někde uprostřed. Není to všelék - tím chci říci nehodí se vždy a všude - ale svůj účel ve vhodných hrách plní dobře. Ostatně jako každé herní zařízení a i jako každá jiná věc. Nedávno jsem měl příležitost si dva takové gamepady vyzkoušet. Oba od stejného výrobce, tedy od THRUSTMASTER, oba velmi podobné, oba na našem trhu dobře dostupné a hlavně oba poměrně dobře dostupné i cenově. FireStorm Dual Analog 2 a FireStorm Dual Power. Jak vidíte, i název je více než podobný a přiznám se rovnou, že potom, co jsem obě zařízení vybalil a hodlal připojit k PC, přelepil jsem na jednom z nich asi o centimetr jakýsi štítek o kontrole nebo něčem podobném a to jen proto, abych věděl který gamepad je který. Design obou je totiž naprosto shodný. Takže první rozdíl je krabice. Nevím proč, ale verze Power si zasloužila o poznaní větší balení. Možná aby se tam pohodlně vešlo CD, což je druhý rozdíl. Zde jenom doplním, že na krabici od FireStorm Analog je hned vtipně poznamenáno „NO CD“, aby jste si nemysleli, že tam nějaké mělo být a není. A proč tedy verze Power CD má? Inu to je jednoduché! Verze Power je totiž doplněna o Force FeedBack, či spíše vibrační funkce. To je v případě gamepadu vhodnější značení. Tak, a víte rozdíly všechny, včetně toho nejvýznamnějšího.Pojďme se podívat na zpracování, design a základní funkce. Jak již bylo řečeno, jsou obě zařízení designově naprosto shodná, takže na nich nalezneme shodný počet tlačítek, „kříž“ pro neanalogové ovládání a samozřejmě i analogové páčky. Tak a pozor! Tlačítek je na gamepadu rovných 12! Ano, čtete dobře, dvanáct. A to jsou všechna relativně dobře i naráz dostupná. Ergonomie je jednoznačně odvedená na výbornou. Čtveřici tlačítek na přední straně ovládáte naprosto intuitivně oběma ukazováky a sotva gamepad uchopíte, prostředníky přesně dosednou na dvojici tlačítek na spodní straně. Při pohledu shora naleznete na pravé části další čtyři definovatelná tlačítka a dvě analogové páčky. Mezi nimiž je ještě tlačítko pro přepnutí režimu levé páčky. Ta buď funguje jako pravá, tedy plně analogově, a nebo můžete přepnout do režimu, kdy namísto levé páčky ožije úplně vlevo umístěný kříž. Možná to zní složitě, ale věřte, že ovládání gamepadem je příjemné a po několika pokusech vám bezproblémově vstoupí takříkajíc do krve.Kompletní povrch gamepadu je v obou verzích příjemně pogumovaný, včetně analogových páček. Pro uchopení je povrch příjemný, pro ovládání by samotný vrchol analogových páček zasloužil zdrsnění, jako je tomu u Playstationového DualShocku. Takto se vám v zápalu boje lehce stane, že vám bříško palce po ovládacím hříbku prostě uklouzne. A aby to nebylo tak jednoduché, počítejte se mnou. Šest tlačítek vepředu, potažmo zespodu. Čtyři pro pravý palec. A kde jsou sakra ta zbylá dvě? Pod analogovými páčkami. Ano tyto dvě malé páčky nejen že jsou alfou i omegou ovládání pohybu, protože každou z nich můžete určovat čtyři směry, ale ještě při jejich stlačení aktivujete tlačítko. Dlužno podotknout, že se jedná o „trik“ z DualShocku od Sony. Ovšem i tady páčky fungovaly včetně tlačítek na jedničku s hvězdičkou.Jak se s takovým gamepadem hraje, jak se instaluje, nastavuje, jak se s takovým gamepadem zkrátka žije? Naprosto v pohodě. Instalace těžko může být jednoduší. V obou případech se zařízení připojuje přes USB a jak je u tohoto systému dobrým zvykem, s instalaci nebývají potíže a nenarazil jsem na ně ani tentokrát. Jednoduší variantu FireStorm Analog prostě jen bafněte za kablík a šup s ním do nejbližšího USBéčka. Ať používáte Windows 98 či XP (pod kterými jsem zařízení zkoušel), došlo ke správné detekci a ovladač se následně objevil v seznamu herních zařízení. U verze Power pouze doinstalujete podporu vibrací, nebo chcete-li Force FeedBack. V SysTray (to jsou ty ikonky vpravo dole vedle hodin :) se vám následně objeví ikonka další, a to pro nastavení. Na tu se ještě podíváme zblízka.Právě pomocí ikonky s páčkou (zřejmě jakýsi náznak analogové páčky ovladače, ale také mě mohl šálit můj stařecký zrak) můžete přistoupit k nastavení gamepadu, a to včetně vibračních funkcí. Ale musím se přiznat, že vyjma ověření funkce vibrací jsem nenašel žádný další přínos. Sice můžete nastavit, zda se má zařízení chovat úměrně danému stylu hry (plošinová skákačka, letecký simulátor, závody, atd.) ale praxe je prostě trochu jiná. Zařízení se chová podle mého názoru naprosto stejně. Jakmile zapnete v konkrétní hře funkci zpětné vazby (tedy Force FeedBack) dočkáte se i otřesů ovladače. Ale já jsem žádný rozdíl v souvislosti se zmíněnou možností nastavení neshledal. A vibrace zaslouží ještě jednu drobnou výtku. Jestliže je použijete ve střílečce, v „mlátičce“, nebo ve sportu, je všechno celkem fajn. Vibrace se ozývají při zpětném rázu zbraně, při obdržené ráně, či při srážce dvou hráčů. Ale pod vlivem Gran Turisma z PS2, které jsem také nikdy neovládal jinak než na gamepadu, jsem chtěl vyzkoušet i nějaká ta autíčka. A tady vyvstal drobný problém. Hry pro PC mají nezřídka funkci Force FeedBack udělanou natolik přesvědčivě, že se do volantu přenáší vibrace z motoru a tak se vám gamepad v rukách třese celou dobu co jedete. Samozřejmě při nárazu, nebo skoku se ozve ostřeji, ale tím nejslabším „vrněním“ se ozývá pořád. A to už není ani příjemné, ani autentické.Jak to shrnout. Lepší gamepad k PC budete za cenu nižší, než je jeden běžný herní titul, těžko hledat. Vezmeme-li v potaz množství ovládacích prvků, masivní provedení, perfektní ergonomii a bezproblémovou instalaci, mohu vám jak FireStorm Dual Analog 2 a FireStorm Dual Power jen doporučit. 

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Virtuální realita na dotaz nikdy

Insoma

access_time31.březen 2020personRedakce

Sociální pole jedince je ovlivněno a podmíněno technologickou úrovní společnosti. Nové technologie proto zákonitě přinášejí nové možnosti a momenty do konstrukce a rekonstrukce sociální reality ve dvou směrech.Působí podpůrně v reálném v životě. Např. student, který chce studovat na zahraniční univerzitě se seznámí s jejím programem na webových stránkách. Aniž by opustil židli u počítače zjistí možnosti přijetí, podmínky stipendia, zajistí si letenku atd. Celá přípravná fáze se urychlí a ulehčí. 10% respondentů z nejvíce computerizované skupiny se se svým současným partnerem seznámilo na internetu.Konstruuje virtuální sociální realitu - vnoří se sociálně do kyberprostoru. Své sociogenní potřeby tak uspokojuje čím dál více lidí, v čím dále větším rozsahu. Vznikají vztahy lidí, kteří se nikdy nesetkali, ale kteří spolu komunikují několikrát denně. Prostřednictvím internetu se nabízejí ženy k sňatku i za účelem erotiky. Nové technologie a virtuální sociabilita si přetvářejí-modelují člověka u počítače ke svému obrazu. Formují se nové komunikační dovednosti, ale jiné se nerozvíjejí či atrofují. U celých skupin mládeže se začíná stávat problémem normální lidská komunikace. Není výjimkou vidět skupinu mladých lidí, kteří jsou fyzicky spolu, ale nekomunikují spolu. Na mobilech vyťukávají SMS či telefonují, aby až budou s lidmi, kterým v danou chvíli posílají SMS, posílali textové zprávy těm, s kterými nebyli schopni osobně mluvit. Hodnocení digitalizace sociálního pole je složité a záleží na pozici hodnocení. Navíc se jedná o nový fenomén a je otázkou, jak se bude dál vyvíjet. Nepochybně lze hovořit o pozitivních a negativních stránkách digitalizace sociálního pole. S jeho digitalizací je spojen další fenomén, a sice globalizace a europizace sociálního pole. Sociální pole českého (a nepochybně nejen českého) člověka se rozšiřuje a získává další rozměry - evropský a globální. Vedle reálného rozšiřování jde v první linii o virtuální evropský a globální prostor. Ve výzkumech v letech 2000 a 2002 jsme sledovali využívání elektronické pošty, chatů a konferencí a výsledky zanesli do grafu. Graf 6 ukazuje komunikaci české mládeže prostřednictvím elektronické pošty v rámci České republiky, Evropy a USA. Digitalizace životního pole výrazně podporuje globalizaci a začleňování do evropských struktur. Tyto vzájemně provázané procesy se netýkají ve stejné míře celé populace, ale jsou silně závislé na věku a na vzdělání. Computerizace společnosti a digitalizace životního pole posiluje a prohlubuje sociální strukturu a sociální rozdíly ve společnosti. Část společnosti se ocitá za digitální přehradou a stává se marginální skupinou na okraji společnosti. Využívání komunikačních technologií se výrazně zvýšilo, přestože odstup je pouhý rok a půl. To naznačuje o jak dynamický jev se jedná.Globalizace a europizace, kterou myslíme vytváření evropské identity a jednotného evropského prostoru v institucionálním a právním rozměru je určující historicko-společenský proces současnosti nejen pro českou společnost, ale i pro celou Evropu a všechny její národy. Proto jsme se pokusili exaktně sociologicky postihnout připravenost a vstup do evropského a globálního prostoru. Začleňování do evropského a globalizačního procesu postihujeme indexy globalizace[1] a europizace[2].Rozložení české populace podle těchto indexů ukazuje graf 7. Ukazuje se silná závislost na věku a na vzdělání. Pouze vzdělaní lidé mladé a střední generace jsou schopni využít přednosti evropského a globálního prostoru. Podle grafu, v současnosti jsou v procesech globalizace a europizace nejvíce začleněni mladí lidé ve věku 19 – 30 let, resp. jsou na tento proces nejlépe vybaveni. Prozatím výsledky obou procesů vrcholí ve věkové skupině 19 – 23 let. Z toho můžeme vyvodit, že fenomény, které sytí oba indexy se objevují v podstatné míře v české společnosti v posledních letech. K realizaci těchto fenoménů dochází i po celou věkovou skupinu 19 – 23 let. Lze předpokládat, že se budou objevovat nové možnosti a vznikat nové fenomény a navíc bude stárnout mládež ve věku, který nyní znamená vrchol uvedených procesů. To vše posune míru globalizace a europizace české populace i do vyšších věkových skupin.Procesy globalizace a computerizace se částečně prolínají, částečně se podporují a proto nepřekvapuje jejich vzájemná závislost, jak ukazuje graf. Úroveň computerizace i globalizace vyjadřují obecnější charakteristiky člověka jako je vzdělanost, kreativita, sociabilita, progresivita a modernost.Zdroje informací Sociální realita je složitě strukturována a vedle celé řady dalších znaků pro členění a diferenciaci lze sociální realitu dělit podle rozsáhlosti vrstvy sociální skutečnosti na globalitu světa, evropskou entitu, sociální realitu české společnosti, región a lokalitu. Každá z těchto vrstev je protkána sítí "sociálních vlásečnic", kterými proudí informační toky mezi jednotlivými subjekty-jedinci, organizacemi, institucemi, médii, jedním či oběma směry. Sociální realita v každé vrstvě je realitou svého druhu a tomu odpovídají také informační toky z hlediska nosičů, formy a obsahu.Utvářející se informační společnost znamená i reálnou proměnu informovanosti občanů a jejich přístupu k relevantním informačním zdrojům. Hypoteticky jsme předpokládali, že v informační společnosti proudí k občanovi informace k jednotlivým vrstvám sociální reality odlišně a strukturovaně. Proto jsme ve výzkumu zjišťovali sycení občanů ve vztahu k jednotlivým sociálním vrstvám prostřednictvím jednotlivých informačních kanálů, včetně médií.Je třeba zdůraznit metodiku, protože respondent vybíral jedno médium, z kterého převážně získává informace. Respondenti odpovídali na otázku: "Z jakého pramenu získáváte převážně informace o dění ve...:"Ukazuje se, že ke každé vrstvě sociální reality stoupá či klesá adekvátnost informačního kanálu či média, případně určitý kanál přináleží určité sociální vrstvě. Vztah kanálů –médií a vrstev sociální reality ukazuje následující graf. S rozsahem sociální vrstvy klesá adekvátnost rozhorů s druhými lidmi (kolegové, přátelé, partneři, přátele, sousedé) jako zdroje informací. Naopak na úrovni lokality je tento zdroj informací dominantní pro 48% lidí a s dvacetiprocentním odstupem jsou zdrojem informací na druhém místě noviny. Je vidět, místní kabelové televize, ani regionální noviny zatím na úroveň lokalit nepronikají, anebo neplní významnou informační funkci. Ve vyšších vrstvách sociální reality postupně klesá význam rozhovorů až k nule. Na úrovni regiónu je význam rozhovorů stejný jako význam televize. Zde se pravděpodobně již ukazuje vliv regionální televize. Není však bez zajímavosti, že v regiónech je téměř monopolním zdrojem informací tisk, zřejmě jde o tisk regionální. Vzhledem k minimálnímu vlivu ostatních médií lze konstatovat, že názory, postoje a celkové veřejné mínění je v regiónech formováno regionálním tiskem, případně regionálními mutacemi celostátních deníků. Připomeňme, že regionální noviny jsou v rukách zahraničního, převážně německého kapitálu.Některá média se ukazují v uvedeném kontextu jako protikladná, v grafu se ukazují zrcadlově. Především to platí, o televizi a novinách. Informační význam televize stoupá s rozsahem sociální vrstvy směrem ke globálnímu rozměru. Dominantní vliv televize je ve vztahu k české, evropské a světové realitě. Význam novin je nejvyšší v regiónech a oběma směry klesá k překvapivě nízkým četnostem. Internet je prozatím informačním pramene jen na dalších místech. Není zdrojem, o kterém by respondenti prohlašovali, že je na prvním místě – "především". I když jde o nízké četnosti, tak lze sledovat, že význam internetu stoupá k evropské a globální rovině. Od celku populace se v roce 2002 výrazně odlišuje skupina populace s nejvyšším indexem computerizace. V této skupině uvádí internet jako základní zdroj informací kolem 12%.Využívání jednotlivých informačních zdrojů není ve společnosti homogenní. Významným diferenciačním kriteriem je vzdělání. S růstem vzdělání stoupá získávání informací z internetu, z novin a z rozhlasu. Naopak se stoupajícím vzděláním klesá význam televize jako zdroje informací.V globálním rozměru lze vysledovat jednoznačný vývojový trend pouze u internetu. Téměř pětkrát stoupl podíl mladých lidí, kteří používají o světě informace převážně z internetu. Každé dva roky se zhruba zdvojnásobí podíl lidí, kteří používají získávají informace převážně z internetu. Vedle proměn sociálního pole můžeme pozorovat i změny životního stylu jako důsledek computerizace. Mění se význam a rozsah úlohy tradičních médií v životním stylu, především mladého člověka. Ustupuje četba jak knih, tak novin. Mladá generace ve srovnání se střední a starší generací sleduje méně televizní vysílání. Méně času však dnešní mládež věnuje televizi i ve srovnání s předchozí generací mládeže. Na život mládeže mají vedle computerizace vliv i další jevy. Ve společnosti existuje značná deziluze z politického vývoje, na kterou mládež reaguje nízkou politickou participací ve všech jejích formách. Při koncipování projektu výzkumu jsme předpokládali, že u části mladé generace jsou tendence k úniku z reality. Očekávali jsme, že pro některé skupiny tento únik představují drogy a pro některé snad kyberprostor a virtuální realita. Vývoj mezi roky 2000 a 2002 přinesl nový poznatek, v závislosti na indexu computerizace stoupá konzumace drog. Znamená to, že jedinec, který se pohybuje v "jiné realitě" se stává na "jiné realitě" závislý bez ohledu, zda se jedná o realitu virtuální či drogou změněný stav vědomí a zkonstruovanou realitu?Při analýze životního stylu se nám objevuje zárodek nového fenoménu. Sledovali jsme polaritu na škále computerizace a zjistili jsme novou polaritu, kterou jsme nazvali polaritou "virtuální(digitální) – vitální". Příroda a to, co je součástí přírody je obdařeno vitálním principem. Virtuální-digitální je umělým produktem člověka a jím vytvořených technologií. Jedinci s vysokým indexem computerizace ve své hodnotové orientaci a ve volnočasových aktivitách ustupují od toho, co je spojeno s vitálním principem. (např. pobyt v přírodě, chov zvířat). Možná, že se ukáže jako reálné dělení na sex vitální na virtuální.Poznámky: [1] Index globalizace je tvořen 31 znaky: využití e-mailu, konferencí v rámci: USA, Ruska, Asie, Austrálie, jižní a střední Ameriky, zájem pracovat v zahraničí, kontakt s příbuznými, přáteli, kolegy v USA či Kanadě, Asii, Austrálii, Africe, znalost angličtiny, němčiny, ruštiny, francouzštiny, španělštiny, prvního jiného jazyka, druhého jiného jazyka, postojem ke globalizaci. Získané hodnoty se pohybují v rozmezí 1 až 41.[2] ndex europizace je tvořen 19 znaky: využití e-mailu, konferencí v rámci Evropy, zájem pracovat v zahraničí, kontakt s příbuznými, přáteli, kolegy v zemích Evropslé unie, zemích bývalého východního bloku, zbývající Evropy, znalost angličtiny, němčiny, ruštiny, francouzštiny, španělštiny, prvního jiného jazyka, druhého jiné jazyka. Získané hodnoty se pohybují v rozmezí od 0 do 38.

folder_openPřiřazené štítky