Výsledky vyhledávání v sekci PC hry na dotaz počítačových

GTR - The Ultimate Racing Game

access_time01.duben 2020personRedakce

Závodních her utěšeně přibývá, ale jde především o arkádové kousky, které pravé závodníky příliš neuspokojují. GTR patří k ultrarealistickým hrám s licencí FIA GT a my se nyní podíváme, jak se nám líbilo demo.Tento rok se zdá býti skutečnou slavností pro milovníky virtuálního závodění, protože právě letos spatří světlo světa nevídané množství automobilových simulátorů, ať už jsou to ty akčnější nebo naopak přísně realistické. Na první pohled to tak sice nemusí vypadat, ovšem po povedeném Colin McRae Rally 04 se od stejné společnosti dočkáme i TOCA Race Driver 2 s obří porcí zachycených soutěží. Možná přijde i pokračování zmíněného Colina, nové NFS a mnoho méně známých projektů. Přestože se nedočkáme žádné výraznější formulové hry, budeme mít tedy celý rok co dělat a notně k tomu přispěje dosud nepříliš sledovaný titul GTR s více než zajímavou historií. Asi před rokem vydala partička nadšenců slučujících se pod názvem SimBim mod do hry F1 2002 – GT Racing 2002, který si ihned získal širokou oblibu pro svou nevídanou propracovanost a realističnost. Jako tvůrcům jednoho z nejúspěšnějších modů minulého roku se SimBim dostalo příležitosti vytvořit plnohodnotný komerční titul, s nímž se chystají udělat díru do světa. My tento nemalý cíl můžeme s předstihem posoudit prostřednictvím demoverze, jež má sice trochu pohnutý osud, ale v této chvíli je již oficiálně vypuštěná pro veřejnost. Nebylo tomu tak vždy, a to především vzhledem k tomu, že GTR ještě zdaleka není ve finální fázi. Zbývá dodělat spoustu vozů i tratí. Základní kód hry už ale je víceméně definitivní, tudíž se v SimBim rozhodli celý projekt trochu medializovat a vybraným periodikům i webům zaslali neveřejnou ukázku. Ovšem to ještě nevěděli, jak se jim tento vstřícný krok vymstí. Dobráci totiž využili demo jak za účelem napsání preview, tak i pro zvýšení návštěvnosti uvolněním dema širokým vodám internetu. Šíření tak již nemohlo nic zabránit a autorům tak nezbylo nic jiného, než přiklepnout legalizaci dema. My vám tak můžeme přinést první dojmy z hraní.Hned zpočátku je třeba si uvědomit, že autoři jsou především nadšenci, i když nyní již s profesionálním přízviskem. A jako takoví budou dělat přesně to, co je baví, což je rozhodně pozitivní pro hráče, kteří holdují ultrarealistickým závodním hrám, jichž je poslední dobou jako šafránu. Nic proti právě přicházejícímu Race Driverovi 2, ale ten, přestože navozuje pocit ze skutečné jízdy, nemůže nikdy uspokojit v motorovém oleji koupajícího se fanouška, jenž za vrchol hry považuje detailní nastavení vozu a je mu skvěle, když sebemenší změny provedené ve virtuální garáží pocítí i na trati v detailních odlišnostech jízdního modelu, který by laik označil jako nezábavný a pořád stejně obtížný či snad rovnou neschůdný. Přesně takový je GTR a my můžeme být SimBinům jedině vděční, protože, jak bylo popsáno výše, arkádových závodů je spousta a jakkoli jsou zábavné i návykové, je těžké si k nim vytvořit vpravdě dlouhodobý vztah. Ten totiž s přibývajícími odježděnými koly bude čím dál tím slábnout, až se přistihnete za stavu, kdy podobnou hru budete hrát jen z návyku. Podle kvality titulu může tato doba trvat klidně i měsíc a déle, ovšem něco vážnějšího čekat nelze. Přesně naopak je tomu s realismem protknutými „auty“. K nim se přes počáteční složitostí způsobený odpor, tíhne čím dál tím více a se zvyšujícím se uměním roste i skvělý pocit z jízdy, jenž je za pomoci adekvátního vybavení, tedy především kvalitního volantu, doveden až do absolutních hranic, možná i za ně.Ne nadarmo si tak i skuteční a prostřelí závodníci pochvalují některé z her a ty mainstreamové z davům neznámého důvodu s přehledem zatracují. Jestliže jsem dosud mluvil víceméně obecně, můžeme to nejlepší z předchozích vět, tedy to o realistickém závodění, vztáhnout bez nejmenších námitek právě k propíranému titulu, tedy GTR. Hra byla rovněž předváděna zkušeným jezdcům, kteří nemohli pochopit, jak je něco takového možné vytvořit v počítačové podobě a od hry se jednoduše nemohli odtrhnout. Nemůžeme si dělat iluze, že bychom měli co do činění se simulací pocitu z jízdy pilotů (na to si ještě pěkně dlouho počkáme), ale i tak jde o poklonu z největších. GTR je založeno na licenci FIA GT, jež v počítačových hrách není zrovna moc protěžovaná a vzhledem k tomu, že se jedná o jednu z nejzajímavějších sérií, přitažlivost hry to jedině zvyšuje. Můžeme se těšit na reálie letošního ročníku se všemi tratěmi, vozy a snad i jezdci. Řečí čísel to je deset veleznámých tratí - Barcelona, Magny-Cours, Enna-Pergusa, Brno, Donington, Spa, Anderstorp, Oschersleben, Estoril, Monza, přičemž na skvělém okruhu Spa Francochamps se můžeme těšit na legendárního čtyřiadvaceti hodinovku. Zatím není jasné, jak bude probíhat, ale dá se odhadovat, že za jejího průběhu půjde pauzovat, i když se určitě najdou vytrvdlíci, kteří si unikátní zážitek nenechají ujít a projedou si prestižní závod na jeden zátah. Nejen na ně však v takovém případě bude kladen velký tlak, vezměte si třeba chybu v ostré zatáčce jen několik hodin před cílem, jež může definitivně zhatit celé snažení, ale s problémy se zřejmě bude potýkat i PC. Autoři totiž slibují unikátní závod se vším všudy, tedy i s obří porcí vozů na trati, jakou jsme prý ještě v žádné jiné hře neměli možnost vidět. A my jim to věříme!Když už jsme u aut, podstatného to prvku hry, zmiňme jejich úžasný, k sedmdesátce (70!!!) sahající počet. Můžeme se těšit na takové klasiky závodnické školy jako je Porsche 993 GT2, Porsche 996 Turbo, Porsche 996 GT3-RS, Porsche 996 GT3 Cup, Seat Toledo, Morgan Aero 8, BMW Z3 M, Lotus Elise, Vertigo Streiff, Ferrari 575 GTC, Ferrari 360 Modena, Chrysler Viper GTS-R, Lister Storm, Lamborghini Diablo GT-R, Lamborghini, Murciélago R-GT, Saleen S7-R, Mosler MT900, Chevrolet Corvette C5-R atd. Upozorňujeme, že toto je jen stručný výčet. V demu jsme měli možnost řádit s ne až tak známými vozy Lister Storm a Morgan Aero a musíme říci, že se od sebe dosti výrazně lišily, a to nejen vzhledem, ale i vlastnostmi. Jistě, do velké míry to je způsobeno příslušností každého z nich k trochu jiné třídě, ovšem podle všeho se takto budou lišit všechny super silné káry. S každou z nich se tak musí zacházet s nejvyšší opatrností a uvědomovat si, že do zatáčky může jít zcela jinak než předchozí testovaný stroj. Obří možnosti se před námi rozvíjejí zvláště se zapojením všemožného ladění, které jsme okoštovali i v ukázce a vzhledem k našim ne až tak obsáhlým zkušenostem jsme se trochu ztráceli a místy nevěděli, o co přesně jde. Nechápejte mě špatně, tohle řadím rozhodně k plusů, protože již na začátku jsme přijali úděl realistického závodění. Ovlivnit můžeme opravdu skoro všechno a jsem si jist, že jen zkušením různých kombinací se hardcore hráči vyřádí. Ale abychom přehnaně nestrašili nováčky, musíme dodat, že si mohou vybrat jedno z nabízených nastavení a s ním pak bez problémů závodit. Začínajícím závodníkům jistě pomůže i trochu netradiční výběr obtížnosti ještě před vstupem do menu. Dá se z toho usuzovat, že podle výběru se k vám hra bude chovat po celou dobu, co s ní budete trávit čas, tedy i v menu apod. Zřejmě nejpřístupnějším je mod arcade, který v demu není přístupný, ale dá se předpokládat, že po jeho spuštění se hra dostane někam na roveň několikrát zmiňovaného Race Driveru. K tomu však titul nebyl moc designován, tudíž není radno čekat zázraky a půjde spíše o takovou přípravku pro mod semi-pro, tedy pokročilý a také pro obtížnost, na níž se skví název simulator. Poslední zmiňovanou si vychutnají jen naprostí fajnšmekři disponující volantem a letitými zkušenosti. Semi-pro skýtá příjemné povyražení takřka pro všechny, podmínkou je ale rovněž tvrdý trénink, protože opravdu nejde o hru pro sralbotky.Fyzika jízdy je impozantní. Do zatáček je třeba najíždět se skutečnou obezřetností. Stačí chvilková nepozornost či chybka a vůz již taháte z ochranné zóny. Sice pořád pojízdný, avšak se zhoršenými vlastnostmi. Problémem není ani kompletní zrušení stroje, i když k tomu potřebujete přeci jen více, než v reálu. Na nejtěžší obtížnost je kolikrát problémem udržet auto na rovné trati, ke smyku stačí i neopatrné řazení. Je třeba si prostě hodně zvykat a přijmout hromadu nedokončených závodů. Jednou to prostě přijde a vy tu trať projedete a navíc ještě všechny porazíte. Hráči se také mohou učit od počítačové AI, jelikož je možné zapnout řízení umělou inteligencí a sledovat ideální projíždění trati.Graficky jde rozhodně o nadprůměr, i když o špičce se mluvit nedá. Podle všeho hra funguje na jádru F1 2002, který má jistá omezení, ale autorům se je podařilo víceméně eliminovat. Za zmínku stojí především překrásné modely vozů s lesklou kapotou. Možná trochu zamrzí, že se nedeformují tak, jak by mnozí čekali. To však možná přijde až v plné verzi, přeci jen od původně neveřejného dema nemůžeme chtít všechno. Povedlo se i bohaté okolí trati. O zvucích mluvme jen v superlativech, jelikož takto skvěle znějící motory se jen tak neslyší. Nutno říci, že se jejich zvuk liší i podle toho, jaký pohled máte zrovna nastaven. Pokud je to ten z kokpitu, budete si připadat jako ve stíhačce. A pokud narazíte, čekejte pořádnou a nepříjemnou ránu, která poleká i vás!Dohromady to tak vypadá na jedno z nejpříjemnějších překvapení na závody bohatého roku. Již demo přesvědčuje o nepopiratelných kvalitách a plná verze celý zážitek zcela jistě umocní. Realistického ježdění prostě moc není a každý nový titul tak musíme vítat s nadšením. GTR navíc přinese vynikající požitek z jízdy a skvělé technické zpracování. Jen to datum vydání by nemuselo být tak daleko. Mluví se totiž až o podzimu letošního roku.

folder_openPřiřazené štítky

Historie počítačových her – 1. díl

access_time02.duben 2020personRedakce

Rozhodl jsem se pro napsání asi tak zhruba třech článků na toto téma, které si myslím bude aspoň někoho z vás zajímat. My si dnes řekneme něco o konci 40 let a o padesátých, šedesátých letech minulého století. Takže jdeme na to. Nebudeme si říkat nic o hrách, které nefungovali na monitorech. Řekneme si jen o hrách, které fungovali na CRT (později i LCD) technologiích.40. létaZa první hru je považována hra, kterou vyvinuli Thomas Goldsmith a Estl Mann. Tato hra byla vyvinuta ke konci 40 let. Hra se hrála na katodových trubicích. Tato hra je považována jako první hra hraná na CRT technologiích. Toto je vše o čtyřicátých letech.50. létaV roce 1952 pak A.S. Douglas vyvinul grafickou verzi hry piškvorky. Tato hra se jmenovala „OXO“ a ovládala se ovladačem ze starých telefonů. Hra fungovala na sálovém počítači EDSAC.Ke konci padesátých let, konkrétně v roce 1958 vzniká hra Tennis for Two, která byla velice známá. Hru vyvinul američan William Higinbotham. Šlo o jednoduchý tenisový kurt z bočního pohledu. Míček musel být odehrán před síť.60.létaV šedesátých let fungovalo mnoho her na serverech univerzit Spojených států, avšak díky špatné dostupnosti byly tyto hry brzo zapomenuty.V roce 1961 naprogramovali studenti (Wayne Wiitanen, Steve Russel a Martin Graetz) hru s názvem Spacewar. Hra fungovala na jednom z tehdejších nových počítačů – DEC PDP-1. Hráli proti sobě dva hráči. Každý hráč měl možnost ovládat vesmírnou loď a vypalovat rakety. Ve středu pole hry byla černá díra což bylo pro hráče další nebezpečí. Hra se později začala i distribuovat, takže jde o první rozšířenou hru.Nejspíše simulace této hry na současném PC.Mezitím bylo vyvinuto několik dalších počítačových her. Jde třeba o hru Chase, stolní tenis, ale určitě i další.Nakonec bude dobré zmínit se o panu Ralphu Baerovi, který v roce 1966 představil první herní konzoli na ketré fungovala hra Chase. Konzole fungovala na všech televizích. Chtěl vyrobit univerzální konzoli a také se mu to povedlo. V roce 1972 začal tuto konzoli prodávat pod názvem „Magnavox Odyssey“. Pro tuto konzoli bylo vyvinuto celkově 28 her.V příštím článku si řekneme něco o 70 a 80 letech počítačových her, jelikož v těchto letech byl už velký rozmach počítačových her máte se na co těšit. Díky za přečtení! Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny

folder_openPřiřazené štítky

Historie počítačových her – 2. díl

access_time02.duben 2020personRedakce

Tak jsme už u dalšího dílu tohoto tématu. Dnes si řekneme něco o sedmdesátých letech minulého století. V minulém článku jsem sliboval 70. ale i 80. léta, ale nakonec jsem se rozhodl jen pro sedmdásátá léta. 80. létům bude věnován speciální díl. Takže jdeme na to.70. létaV 70. letech vzniká mnoho dalších konzolí. Dále vznikají ale nejen domácí konzole, ale i konzole do hospod.První takovou konzolí je konzole s názvem „Galaxy Game“, která byla vyvinuta v roce 1971. Hrála se na ní hra podobná hře Spacewar.Později vznikla konzole podobná konzoli Galaxy Game, jmenovala se Computer Space. Tato konzole už se stala rozšířenější. Poté bylo vydáno několik dalších herních konzolí.V roce 1972 se společnost Atari rozhodla pro vydání nové herní konzole na které bude fungovat hra „Pong“. V této hře proti sobě hráli dva hráči a pinkali si s balónkem. Nakonec se prodalo zhruba 19000 těchto konzolí, takže se konzole stala velice oblíbenou. Stále vycházeli nové vylepšení této hry.V roce 1976 vzniká hra pod názvem Death Race. Cíl této hry byl jednoduchý – přejíždět gobliny. Díky této hře se začalo ve společnosti o videohrách více mluvit. Pokud si chcete tuto hru vyzkoušet přesměruji vás sem: http://www.roguesynapse.com/games/death_race.php. Hra by měla fungovat na počítačích s operačním systémem XP. Na 64 bitovém Windows 7 mi nefunguje.V roce 1978 ale přichází hra, která se stala hodně rozšířenou. Jde o hru Space Invaders, která byla vyvinuta společností Taito. Díky této hře začalo vyvíjet hry mnoho dalších společností. Ovládali jste zde vesmírnou loď, stříleli jste po vetřelcích. Vetřelci se však bránili a stříleli po vás také. Tato hra už byla však narozdíl od minulých celkem propracovaná, měla dobrou grafiku a byla celkem zajímavá.Chtěl jsem do tohoto dílu přidat i 80. léta, ale nakonec jsem se rozhodl, že jim budu věnovat také jeden díl. Takže příští díl bude nejspíš o 80. letech. Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny

folder_openPřiřazené štítky

Historie počítačových her – 3. díl

access_time02.duben 2020personRedakce

Tak jak jsem slíbil dnes si řekneme něco o 80. letech. Jelikož šel vývoj technologií dopředu vznikalo také mnoho nových her. My si tedy nebudeme říkat všechny, které vznikly. Řekneme si ty podstatné hry z 80. let. Vznikaly nejen 2D, ale už i 3D hry.80. létaUrčitě všichni znáte známou hru Pac-Man, které vznikla právě v roce 1980. Tato hra byla vyvinuta japonskou společností Namco. Za celou dobu prodeje se prodalo téměř 300000 automatů s touto hrou.V roce 1981 vzniká hra Donkey Kong ve které byl poprvé vidět i Super Mario. Jentak pro zajímavost – Super Mario se dříve jmenoval Jumpman. Je vidět, že grafika už byla o dost lepší oproti hrám z dřívějších let.V roce 1982 vzniká jedna z prvních propracovanějších 3D her – Pole Position. Narozdíl od předchozích 3D her tato byla barevná, nikoliv černobílá. Hra fungovala na rozlišení 256 x 224 pixelů. Musela fungovat na výkonnějším hardwaru, protože byla celkem náročná.Dále vznikla v roce 1982 hra pod názvem Zaxxon. Tato hra byla také trojrozměrná. Byla to první hra s izometrickou grafikou. Později vzniklo, ale i mnoho dalších her s izometrickou grafikou.Dále vzniká hra Mario Bros a Donkey Kong Junior, další dva díly. Šlo o pokračování Donkey Konga. Ve třetím díle – Mario Bros byl JumpMan přejmenován na Maria.V roce 1983 vznikají jedny z prvních síťových her. Jde o hru Snipes, což je nejspíše první síťová komerční hra určená pro osobní počítače. Tato hra sloužila k otestování nových počítačových sítí.V roce 1984 vznikla hra s názvem Maze War, což byla také síťová počítačová hra, která sloužila výzkumným přístrojům. Dále vznikla síťová PC hra Spasim, což byla trojrozměrná simulace vesmíru.V roce 1987 vzniká hra Maniac Mansion vyvinutá společností LucasArts. Byla to vlastně adventura. Hlavní postavou byl Dave. Dále jste si mohli vybrat dvě postavi ze šesti. Každá postava uměla něco jiného.Mezitím vznikalo samozřejmě mnoho dalších počítačových her. Já jsem se zmínil o těch nejznámějších, i když nejspíš ne o všech. V příštím dílu se podíváme na 90. léta a pak ještě uvidím zda budu psát něco o roku 2000 a dále. Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny

folder_openPřiřazené štítky

GameZone: Deus Ex 2: Invisible War

access_time05.duben 2020personRedakce

Jak jsem již naznačil mělo by jít o ještě unikátnější dílko nežli byl původní Deus Ex. Svého času taková malá revoluce v aréně počítačových her, kde se podaří probít jen těm nejlepším a ti již nemají zájem bít se mezi sebou a radši si užívají až do svých posledních dní, kdy sejdou věkem. Tato doba se již blíží a mladí se derou na místa starších. Proto se Deus Ex chystá do rakve a jeho nástupce se už neposedně hemží v břiše.Nástin toho, co to vlastně k čertu bude.Ponuré prostředí, kde v podstatě nikdy nevíte kdo je ten hodný a kdo ten zlý, ve všem politika a ve vzduchu je cítit smrt :). Ve světě Deus Ex uběhlo celých patnáct let, zatímco v našem obyčejném „jen“ tři od konce prvního dílu. Je rok 2030. Tam jste všichni hráli za J.C.Dentona, za nikoho jiného to nešlo. Tady to pro změnu nepůjde za něj. Ptáte se proč? Byla to tak silná postava, tak moc spjatá s původním příběhem a hrou jako takovou, že nešlo ji přenést do světa, který má své problémy a svědomí ze starého by se sem moc nehodilo. Nenačínejte si ale další balíček kapesníčků, protože se s ním během hry nejenom budete „potkávat“, ale také z něj budete mít DNA, ať už v těle ženy nebo muže, takže se zase tak nic moc neděje. Pakliže se divíte, proč zrovna ženská postava, tak to je údajně proto, že DE (DeusEx) hrálo hodně holek a u DE2 by jich to mělo nalákat ještě víc. Celý nový příběh by se dal charakterizovat jedním slovem – spiknutí. Kdo, proti komu, proč a jak, to nejde zase tak moc dobře objasnit, protože to by potom ta hra vůbec nemusela vycházet a vy byste se neměli na co těšit. Známo jest, že ve hře budou čtyři hlavní organizace (World Trade Organization, Order, Templars a Dentonova „rodná“ UNATCO) a asi to mezi nimi bude nějak jiskřit, ať už přímo nebo nepřímo. DE měl možné konce tři. DE2 bude mít čtyři.Mluvím tady tak, že pro všechny by mělo být samozřejmostí, že hráli DE a vědí o jaký typ hry se jedná. Nezbývá než to napravit. Jde samozřejmě o RPG, které je ale viděno vlastníma očima, což není tak úplně k zahození. Klasické RPG, kde je tedy moje „starání se o postavu“?Jelikož se to celé bude odehrávat v době, kdy získat implantát je asi stejně těžké jako si dojít koupit housku, tak i vaše postava jimi bude obohacena. Ale pozor, kdo si myslí, že se nabouchá až do polovičního cyborga, tak toho hned vyvedu z omylu. Budete si totiž muset vybrat to, co vám nejlépe sedí a toho se buďto držet a vypiplat to do dokonalosti (až třetí level) a nebo si toho nabrat trošku víc, ale na základní úrovni (což asi, upřímně, bude k ničemu). Prostě piplání postavy si užijete do sytosti. No, neškodilo by maličko nadhodit co se od toho všeho dá očekávat. Třebas ovládání robotů, velice užitečná vlastnost. Zakoukáte se na potenciální oběť, dostanete se jí do hlavy (asi jako když balíte holku:) a můžete si s ní dělat co chcete, třebas došourat se k barelům, zašťourat v nich a nechat se zabít. A jste zase u sebe, protože hostitel jaksi nežije. Má to ale jeden dost podstatný háček, jestli vás někdo načapá mimo vaše tělo, resp. vaše tělo bez vás a našije to do něj (rozuměj bude ho chtít poškodit, nehledat žádný sexuální podtext :), tak přijdete o většinu zdraví a budete rádi, že jste se stihli vrátit a urychleně ukrýt.Kde?Seattle, to bude asi nejčastější název lokace, co vás bude potkávat. Budete se potloukat po jeho ulicích, zapadlých podzemích a nezapadlých bordelech. Aby to neznělo tak suše, tak se těšte i na Káhiru, Německo a v neposlední řadě Antarktidu.Kdo?Hm, hra by asi byla docela nuda, kdyby tam krom vás a vašich „přátel“ nikdo nebyl, takže proč to nevzít rovnou tak, že jedna sortička bude organického původu a druhá mechanického. Nemůžete si pořád představit o čem mluvím? Koukněte na okolní, jistě lákavé, obrázky a ježte chlupy na zádech, protože potkat v noci paničku venčící podobného pejska bych věru nechtěl. Dál je k vidění útočný robot, bezpečnostní robot, čistící robot, opravovací (co asi), a spiderbot. Organická část havěti je nepřekladatelná, ale stačí se podívat a zhnusení z obrázků samotných je myslím dostatečné.Multiplayer?Ten nebude ve vypuštěné verzi přítomen a co se tak dá pochytit, tak se do jeho vývoje tvůrcům moc nechce, že prý až co na to hráčská základna. Pakliže bude zájem veliký, vyjde ve formě patche. Engine?Na čem vůbec bude DE2 běhat? Na next-generation Unreal Enginu, který je ale řádně upraven, navíc si ještě vybrali to nejlepší z jiných různých zdrojů (HumanHead's RUNE, Unreal Tournament, Unreal Warfare a Unreal 2).AI neboli umělá inteligence.Pan Paul Tozour je zodpovědná osoba (a pomáhá mu Doug Church), která má na starosti to, aby se na vás nepřátelé nevrhali naprosto pitomě a bezhlavě, popřípadě aby se na vás nevrhali vůbec, ale lstivě vás dostali jinak. Vyvinutý systém se rovnou použije i pro Thiefa 3. Byly přidány věcičky jako všímání si mrtvol a detekování vás (rozuměj, že počítač už nevidí datově kde jste, ale opravdu vás musí zahlédnout). Kdo hrál Thiefa, tak ví co to je a jak pracuje „detektor“ viditelnosti, kdo ne, nechť zví, že jde o takovou ikonku někde na monitoru a podle jejího zabarvení vidíte jestli jste zrovna spatřitelní nebo ne. Podle slov vývojářů by tady měla být inteligence opravdu na velice vysoké úrovni, ale to říkají většinou všichni a skutek utek:) (zase tady by se tomu mohlo dát věřit, neboť celá hra je laděná jako taková tajemná záležitost a slabá AI by ji totálně zabila).Něco pro vaše dychtivé zraky.DE2 bude používat větší počty polygonů jak pro modely architektonické, tak pro modely postav nežli u původního DE (ještě taky aby ne). Modely mají vlastní „kosti“ a jsou animovány pomocí „skeletálního systému“ IK, který dovoluje kvalitnější animace a ve větším počtu pomocí motion capturingu. Co by mělo být naprostou bombou jsou obličeje postav. Až doteď jsme byli zvyklí na občas se hýbající ústa, popřípadě mrknutí očí. Tady bude všechno jinak a máme se nechat překvapit jak až to bude dechberoucí. Uši nebudou vědět kam dřív, oči už vůbec ne, budou úplně hotové ze „světel“.Všechny stíny by měly být dynamické a budou vám pomáhat úspěšně se prokousat hrou. Pakliže skopnete pár barelů poblíž světelného zdroje, tak máte o pěkný stinný úkryt postaráno. Jen byste si měli dávat pozor, aby vás při tom neslyšely stráže, protože zvuky jsou tu ještě dotaženější nežli v Thiefovi, zavřením dveří ztlumíte hluk, který budete dělat, každý materiál má samozřejmě svoje zvuky a podobně.Fyzika.Byl zde kladen důraz na vysokou úroveň interaktivity s objekty. Každý by měl mít přiřazenu svou vlastní hmotu a podle toho se také chovat. Těla mrtvol se budou chovat jako „hadrové panenky“ až dokud nebudou úplně tuhé :) To znamená, že po schodech se pěkně sesunou asi jako když upadne vaše stará sousedka, přehýbat se přes zábradlí jako když zvracíte apod.:) V tomto by měly být možnosti enginu doslova neomezené. Zdá se vám to jako banalitka? Naopak, je to velice důležité pro to, jak vůbec budete ve hře postupovat, jaký si zvolíte styl.Pár doplňků na závěr …HW - Prozatím není žádná konfigurace udána, bude se ještě ladit, ladit a ladit. Co se ví je, že pod GeForce3/Radeon7500 to ani nebude mít cenu a GeForce4 (né MX) by mohla stíhat nějaké ty stíny a nasvícení. Osobní odhad je, že kdo má na stole sestavu více jak půl roku starou, tak se mu bude slušně zadýchávat.

folder_openPřiřazené štítky

Fallout 2 - radioaktivní nostalgie

access_time13.květen 2020personRedakce

Se slzou v oku vzpomeňme na legendu legend a hlavou bijme do zdi v toužebném přání, aby byli Black Isle osvíceni a vrhli se po skončení vývoje Icewind Dale 2 na tvorbu Falloutu 3.Takto nějak začíná příběh Falloutu 2 (FO2), podle mně asi nejlepšího počítačového RPG všech dob. Začíná tedy tím, že se Vyvolený vydává do pustin, o kterých skoro nic neví. Začíná beznadějně. A vůbec celá atmosféra Falloutu 2 (i jedničky) dýchá beznadějí, rozkladem a depresí. Opravdu dobré konce ve Falloutu nejsou. Hlavní hrdina prvního dílu nakonec odešel zklamán a zlomen do pouště, na konci druhého dílu odhalíte hrůzný účel Vaultů, otrokářství se rozmáhá všude a lidé zdaleka nezmoudřeli, ale naopak bojují mezi sebou vesele jak tomu bylo vždy. Ačkoli se někdy dočkáte lokálních vítězství většinou se ukážou jako zbytečná, nebo jen dočasná. Všude samé ruiny, vraždění, drogy (např. jet, kterou jeden vychytralý hajzl vyrábí z výparů z brahminích *exkramentů*) a zkáza. Prostě dokonalá atmosféra. Fallout 2 vyšel asi deset měsíců po svém předchůdci - stejně legendárním Falloutu 1 (FO1), který však ještě obsahoval některé nedotaženosti v ovládání, které ve FO2 už byly opraveny. Stalo se tak v říjnu roku 1998. Hru má stejně jako první díl na svědomí Black Isle Studios, které myslím nemusím nijak představovat - jen stěží by jste dnes hledali na poli počítačových her známější a uznávanější vývojářský tým. Oba dva díly (zvláště druhý) se ihned setkaly s velmi příznivým ohlasem. Důvodů je samozřejmě několik. Kromě na tu dobu prvotřídní grafiky, ozvučení prvotřídního i dnes a vůbec velmi propracované technické stránce to byl především ani ne tak příběh (i když ten taky stál za to) jako prostředí a atmosféra. Krom toho, že je i dnes postapokalyptické prostředí v počítačových RPG neotřelé a originální, dokázali ho Black Isle skvěle zpracovat a dodat Falloutu vlastní styl. Představte si, že by se v budoucnosti plné plasmových zbraní, laserů, fúzní energie a kosmických letů vrátily do módy 50. léta - obří křižníky dálnic, masivní a neohrabaná technika, atmosféra Studené války, Úřad proti neamerické činnosti a hudba typická pro tohle období (např. Louis Armstrong) - a do těhle futuristických 50. let by spadly jaderné bomby a všechno by se promíchalo s atmosférou a stylem filmů, nebo knih jako Mad Max, Postman, nebo Den Trifidů + všemožnými popkulturními narážkami (od Star Treku po Krále Artuše, nebo božského Elvise :-)). Z toho všeho pak nevznikne nechutná slátanina, ale základ toho co tvoří fénomén zvaný Fallout. Myslím si, že zvolení 50. let jako jakési stylové předlohy nebylo žádnou náhodou. V té době vrcholilo napětí mezi velmocemi a hrozba jaderné války byla ještě čerstvá - a tak se hodně promítala do běžného života obyčejných lidí. Fallout (oba dva díly) můžeme brát především jako jakési varování před tím co se mohlo (a může) stát. Anebo také jako zprávu o tom, kam vede styl „nikdy nebuďte spokojeni s tím co máte a chtějte víc…“. Když už totiž nebude z čeho čerpat, co pak? Kdo přežije? A kdo zemře? Zdá se, že přežít měla Enkláva - vládnoucí mocenská vrstva a zbytek měl zemřít, aby neplýtval ztenčenými zdroji určenými na vybudování nového světa enklávany. A kdo dovedl lidstvo k jaderné válce? Kdo zaútočil na Čínu, když už Aljaška byla znovudobyta? Kdo dal povel, aby byly střely vypáleny? Enkláva… A přitom by byl každý člověk rád, aby se stal enklávanem… Zdá se ale, že plány obvykle nevycházejí tak, jak mají. Lidé přeživší ve Vaultech se ukázali jako problém a rovněž tak supermutanti. Kdyby se totiž tenkrát nepokazil onen vodní čip a Zakladatel se nevydal do pouště najít nový… kola dějin by se otáčela jinak a Enkláva by nebyla v závěru FO2 zničena a dobro by nakonec… nezvítězilo. A tak zatímco ve FO1 lidé bojovali proti supermutatnům o zachování svého druhu a o to, zda ještě má smysl pokračovat, ve FO2 bojovali opět sami proti sobě, proti vlastní zrůdnosti a vlastní necitelnosti a vlastně o to, zda se poučit a přijmout změny způsobené jadernou válkou. Zatímco totiž chtěli supermutanti zavrhnout vše staré, vyhubit starý druh a nastolit nový řád, Enkláva naopak chtěla vyvraždit všechny jen trochu postižené radiací a F.E.V (ona sama se považovala za „nedotčené“) a chtěla nastolit stejný řád jako předtím. A cesta jako vždy vede někde uprostřed. Evoluce se nedá zastavit, ale zase by se to nemělo přehánět :-). BTW: Možná jste si všimli, že jsem se ani jednou v souvislosti s atmosférou / příběhem nezmínil o Fallout Tactics - je to totiž po této stránce nechutný shit...No, to je sice všechno pěkné, řeknete si, ale jak vlastně vypadá a hraje se samotná HRA? Řeknu to jedním slovem - bezkonkurenčně skvěle. Po technické stránce - izometrická grafika ani dnes nepůsobí kdovíjak špatně, perfektní ozvučení, které výborně podtrhuje atmosféru a velmi intuitivní a naprosto bezproblémové ovládání. Co se týče soubojů ty se odehrávají v tazích a rovněž jim nelze nic vytknout - ačkoli totiž nejsou realistické ani zdaleka, jsou zpropadeně zábavné a velmi propracované. Jedněmi z hlavních aspektů všech RPG je příběh - ten je ačkoli s jednoduchou dějovou kostrou velmi napínavý a kvalitní i když důležitější na této hře je samotné prozkoumávání herního světa a stovky vedlejších úkolů - přičemž svět na vaši postavu reaguje a vyvíjí se. Opravdu jen v málokteré hře je tato stránka natolik propracovaná - doslova všechno souvisí se vším. Herní lokace jsou kapitolou samou pro sebe - každé místo je originální, má svůj charakter, svého ducha a nějaký základní nápad, na kterém je postaveno - žádná lokace tady není jenom proto, aby v ní hráč nabral něco zkušeností a potom mohl dál. Myslím, že o atmosféře se už nemusím zmiňovat :-). Systém vývoje vaší postavy si troufám označit za jeden z nejzdařilejší a nejlepší v historii - vychází z proslaveného RPG systému GURPS (původně byl Fallout plánovan na jeho základě), nazývá se SPECIAL a dočkáme se ho třeba v dalším připravovaném RPG od Black Isle - Lionheartu (což je čistokrevná fantasy - na tom jde vidět, že univerzálnost zdědil SPECIAL od své předlohy). Abych to nějak shrnul, Fallout 2 byl, je a bude, stejně jako jeho předchůdce zářivou hvězdou na poli počítačových her, jinak z velké části plných nechutného smetí, nebo vyhaslých legend. Bude opravdu typickým příkladem toho, že hry jsou opravdovou a plnohodnotnou kulturou stejně jako třeba literatura, nebo film, ať si říká konzervativní ptactvo co chce.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Online hry na dotaz počítačových

Když se řekne on-line hraní

access_time31.březen 2020personRedakce

Hraní her, nejen těch počítačových, je věcí do důsledku velmi zajímavou. Lidé se již od dob dávno minulých sdružovali do skupinek a pořádali mezi sebou nejrůznější zápasy, jejichž vítězové se mohli těšit na nehynoucí slávu a přízeň lidu. Většina těchto klání končila tragicky a s jediným výsledkem – zatímco vítězové přežili, poražení končili v potocích krve. Přestože lidstvo pokročilo a od dob, kdy se krvelační králové těšili na každý nový zápas, uplynulo několik století, naše chutě jsou stále stejné. Leč možnosti, jak je ukojit, se poněkud změnily. Jednu z nejpříjemnějších forem k vybití energie, k vyprázdnění adrenalinové kapsy, poskytuje počítač a možnosti s ním spojené. Lidé to zjistili poměrně brzy, takže již v osmdesátých letech, na prvních “napodobeninách“ dnešních počítačů, se hrály hry poměrně často. Hra proti počítači však nebyla natolik zábavnou a proto lidé začali hledat alternativní možnosti. Brzy zjistili, že hra s reálným soupeřem je mnohem zábavnější a řešení tak bylo na světě. První multiplayer zápasy tak mohly začít. Samotný multiplayer, tak jak ho známe dnes, svoji podobu dlouho hledat. Všechno začalo mnohem dříve, než se první “soukromníci“ připojili k internetu, než odeslali svůj první email. Na úzce specializovaných serverech, které poskytovali minimum služeb a možností k hraní, se scházeli den co den davy příznivců multiplayeru a na strojích, které nemají nic společného s dnešními počítači, se snažili porazit svého kamaráda ze sousední vesnice, státu,… Velmi populární byly takzvané BBS-BASED hry (BBS = bulletin board services). Dá se říci, že BBS představovala předchůdce dnešního internetu. Na lokálních sítích, ke kterým jste se mohli připojit pomocí modemu, ovšem velice malou rychlostí, se často hrály hry v textovém režimu, případně s velmi omezenou grafikou. Některé BBSky fungují i dnes a stále existuje dostatečně velká skupina příznivců tohoto stylu, že o jejich zrušení jejich majitelé rozhodně neuvažují. O pár let později, s příchodem rozšířených možností grafického rozhraní, se online hraní stávalo čím dál tím více populární. Přesto však stále nedokázalo překonat jisté hranice a uchylovalo se k úzce specializovanému trhu. Jednou z prvních online her, které se dostalo kladného přijetí i u ostatních hráčů, byl Kesmai's Air Warrior. Stalo se tak především díky úchvatnému grafickému zpracování a skvěle zvládnutému ovládání. Během krátké chvíle se hra stala oblíbenou u stovek lidí a uživatelé u ní trávili stále více času ve snaze zabít všechny protivníky. O to horší však byly telefonní účty, protože ty mnohdy narůstaly až na neuvěřitelných 200USD za měsíc, což byla a je částka značně vysoká. Samotná hra byla určena pro Macintoshe, které v té době ovládali velkou část trhu. Postupně následovaly verze pro Atari ST a Amigu. Poslední kopií, která opustila dílny firmy, byla verze pro MS-DOS a tak i majitelé počítačů dostali svou drogu. Největší rozmach online hraní však nastal po roce 1994 s příchodem internetu. Online hraní opět dostalo nový náboj a vývojáři her pochopili, odkud mohou získat značné peníze do svých kapes. Nejdříve se otrkávali a her, které byly primárně určeny pro hraní přes internet, jsme mohli nalézt opravdu jen několik. Postupně však nápadů, ale především prostředků vynakládaných na rozvoj online hraní, přibývalo. Nebýt několika odvážných kroků do neznáma, možná bychom dneska nemohli stanout tváří v tvář v Unrealu, Half-Lifu, Quakovi a mnohým dalším hrám. Bohu díky za tyto odvážlivce, kteří online hraní dostali tam, kde se dneska nachází!R. Feynman (laureát Nobelovy ceny za fyziku) uvádí, že při vývoji počítače na výpočet účinku první atomové bomby v roce 1943 programátor „Pan Frankel začal trpět jistým druhem počítačové nemoci, kterou zná každý, kdo pracuje s počítači. „Je to velmi těžká nemoc a na práci působí rušivě, znemožňuje ji. U počítačů je ten problém, že si s nimi člověk hraje. Následně se celý počítačový systém zhroutil, protože na něj Frankel nedohlížel.“ Z toho lze usoudit, že samotný vznik počítačových her se datuje k prvním začátkům samotných počítačů. Velkou nevýhodou dnešního trhu s počítači je skutečnost, že odsávají poměrně velkou část rodinných, případně soukromých rozpočtů. Výrobci her dělají pouze takové hry, které ke svému chodu potřebují nejvýkonnější hardware, nejnovější operační systémy a celkově prahnou po tom nejlepším, co je k dispozici. Tím dostávají hráče počítačových her do úzkých, problém kde sehnat peníze na upgrade svého stroje řeší den co den tisíce hráčů po celém světě. Dnešní počítače trpí jedním velkým “nedostatkem“. Dokáží věrně nasimulovat reálný život z pohledu uživatele. Veškeré druhy simulátorů The Sims patří pravidelně k nejprodávanějším hrám a není od věci připomenout, že účelem hry je starat se o virtuální rodinku. Tím se dostáváme do situace, kdy člověk může naprosto zapomenout na reálný život a všechny své kroky stimulovat do počítače a omezovat se na kontakt s nejužším okolím, možná ani to ne. Nevýhodou dnešních počítačů tedy je fakt, že mají svoji vlastní umělou inteligenci, dokáží nás oslovovat hlasem a ten náš následně rozpoznat, dokáží ukojit naše choutky svojí virtuální energií. Jakmile se hráč zapojí do hry, ať už se jedná o sportovní simulátor, akční hru, rpgčko či jakýkoliv jiný žánr, přebírá ze hry část jejího ducha. Začíná vnímat situaci jak, jak by se cítil na místě hrdiny, kterého ovládá, na místě sportovce, jehož se snaží vybičovat k maximálním výkonům. Prostě začíná žít druhým, virtuálním životem. Přestože ví, že tato realita není a nikdy nebude skutečná, dokáže ji vnímat dostatečně vážně. Například při hře na “slepou bábu“ každý ví, že pokud bude chycen, nic se mu nestane, ale stejně se každý chycení vyhýbá všemi možnými způsoby. Pravidla hry v tu chvíli definují jinou realitu, která je vnořena určitými pojítky do skutečného života, té jediné a pravé reality. Problémů, kdy byl hráč do virtuálního světa vnořen takovým způsobem, že začal ohrožovat svoje zdraví, zatím bylo po málu. Přesto však tato varianta existuje a její nebezpečí je každým rokem větší. Firmy, které se specializují na výrobu a prodej nejrůznějších masek, brýlí, sluchátek a jiných prvků, vtahující hráče k hlubšímu zážitku ze hry, stále vznikají a dá se očekávat, že tato sféra moderní multimediální scény se bude vyvíjet enormně rychle.Nemáme důvod si cokoliv namlouvat, každý už určitě zažil ten pocit, kdy byl takříkajíc “úplně mimo“. Pravda, někteří honosící se tričky s nápisy “LEGALIZE CANABIS“ s trošku jiným pomocníkem. :-) Nám pařanům stačí hra, která dokáže svoji atmosférou překonat nejširší vjemy z okolí a hráč upne svůj zrak pouze k počítači a všemu, co se na něm odehrává. Jakékoliv dění mimo jeho sféru zájmu jde mimo něj a nic jiného ho ani v tuto chvíli nezajímá. Maminka pak může tisíckrát opakovat, že je čas k učení, a že večeře už dávno vystydla, nepomáhá to. Pokud jste se do tohoto stavu nikdy nedostali, pravděpodobně nepatříte mezi hardcore hráče a jakékoliv šance na úspěch v turnajích GameZony jdou naprosto mimo vás. Přesto existují výjimky. Častým důvodem, proč hráči neustále touží po společnosti počítače, může být jistá forma úniku před něčím, z čeho jde strach. Ať už se jedná o problémy se školou, s dívkou či přáteli, vždy jde o něco nepříjemného, čehož nás počítač může s jistou dávkou nadsázky zbavit. Počítačové hry často dokáží zvýšit sebevědomí a poskytují jistou formu seberealizace. Vše ovšem jen v omezené roli a s téměř nulovým vlivem do reálného světa. Psychologové a všelijací machři přes výtvory z mozku neustále hlaholí cosi o závislosti na počítačových hrách. Předkládají nám nerůznější studie a téměř každou chvíli přichází s objevem, kterým jako by mohli spasit svět. Dle psychologů a psychiatrů existují dvě postupně se rozšiřující formy závislosti na počítačových hrách. Tou první je závislost na jedné, případně dvou podobných hrách. Spočívá v proniknutí do určité reality, které však končí zároveň s koncem hry a vypnutím počítače, Tato závislost je údajně neškodná a její nebezpečí přenášející se do reálného života hráče je téměř nulové. Závislý hráč si patrně uvědomuje, že hra mu dodává jisté chybějící prvky uspokojení, přesto však doufá a ví, že s ukončením hry dojde zároveň k ukončení veškerých přejímaných vjemů a požitků. Druhou formou, kterou psychologové popsali ve svých studiích, je závislost na počítači a následné vyhledávání alternativních forem uspokojení. Hráč nedokáže bez počítače existovat, nedokáže vykonat základní úkony aniž by nemyslel na svého miláčka, nedokáže udržet svoji mez soustředění na rozumné hranici a v době, kdy je mimo dosah počítače, je značně agresivní. Takto “postižení“ jedinci představují ty pravé osoby pro možné testy, výzkumy a další skvělé objevy našich pánů psychologů.Mám-li shrnout do několika vět objevy, jež jsem učinil při pročítání nejrůznějších studií a zpráv od předních světových a českých psychologů, nestačím se divit. Každý před nás předkládá v trochu pozměněné formě stále tu samou informaci, z které vyplývá, že: „hráči počítačových her jsou ti největší vymaštěnci na světě, kteří nedokáží nic jiného, než koukat do té satanské bedny, co mají před sebou a zrají pro kriminál!“ Ale my přece takový nejsme, nebo ano?Poznámka: článek byl částečně tvořen formou převzatých citací, částečně byly upraveny výroky předních osobností vystupujících v oboru psychologie. Rozhodně si však nekladl za cíl jakkoliv ponižovat či pomlouvat hráče počítačových her a jejich příznivce, pouze se snažil upozornit na fakt, že téměř nikdo veřejně nevysvětlil, o čem hraní her je!

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Magazín na dotaz počítačových

CHEATER !!! KICK HIM !!!

access_time04.duben 2020personRedakce

Tento článek není v žádném případě míněn jako obhajoba cheaterů či navádění k podobné činnosti. Je to pouze pokus o sondu do jejich temné duše :-). O sondu do duše těch, u kterých lze lidsky alespoň trochu pochopit proč tak činí. Nezabývám se zde osobami, jejichž cheating je důsledkem psychopatické úchylky nutící je podvádět ostatní hráče a mít z toho radost. Autor je hráčem HL DM a CS ale fakta v něm uvedená mají obecnou platnost i v jiných hrách.Proč tedy jinak psychicky zdravá a společensky akceptovaná osoba začne používat nepovolené externí programy a tím cheatovat ? Nabízí se nám několik možných motivů:Nedostatek času.Jeden z možných důvodů pro podlehnutí svodům cheatů je přílišná časová vytíženost v jiných než herních oblastech a tudíž nedostatek času na trénink multiplayerové hry.Jsou mezi námi hráči, pro něž není problém si ve svém denním časovém harmonogramu vyčlenit na trénink skillu a aimu několik hodin denně a na jejich herním projevu to je samozřejmě znát. Jsou to zejména „pařani“ ještě školou povinní, které živí chápaví (možná až příliš :-) rodiče, či naši nezaměstnaní, jež štědře dotuje stát.Může však přesto být tento časový handicap dostatečnou omluvou pro použití cheatů ? Určitě ne. Je věcí každého, jaké priority si zvolí a čemu dává ve svém volnu přednost. Samozřejmě pracující člověk živící navíc rodinu až tak moc na výběr nemá, ale pokud není schopen unést své zákonitě menší herní umění, raději nemá hrát vůbec a ne se uchylovat k podvodům.Lze zde namítnout, že nelze dávat rovnítko mezi časem věnovaným hraní a skillem. Pravda, svoji roli zde hrají i jiné proměnné a o tom je další odstavec.Nedostatečný talent pro hry.Každý z nás je individualita sama o sobě a s tím souvisí i množství přírodou (věřící nechť dosadí bohem:-) naděleného talentu.Z jakých vlastností tedy nejvíce těží hráč ? V akčních hrách to určitě bude zkušenými hráči nazývaný „scantime“. Jedná se v podstatě o postřeh, tedy v herní oblasti o dobu mezi objevením se protivníka na monitoru a výslednou reakcí ruky na myši či klávesnici. Doba této reakce závisí jak na schopnosti mozku rychle zpracovat novou informaci, tak i na kvalitě (či množství) nervových vláken vedoucí do paže obsluhující patřičnou herní periférii. I když existuje mnoho návodů na cvičení si postřehu, pravda asi bude, že se jedná do značné míry o schopnost vrozenou.Dále to bude koordinace mezi oběma rukama (klávesnice a myš), obratnost (jen si zkuste položit dlaň na stůl aby se konečky prstů dotýkaly desky a zvednou samotný prsteníček :-), schopnost zachovat klid i v rozhodujících a tím pádem stresujích okamžicích, v teamových hrách umění kooperace se spoluhráči a ve strategiích snad kombinace a možná i paměť (bez záruky, toto není moje parketa :-).Může být nedostatek výše vyjmenovaných schopností motivací pro podlehnutí svodům cheatů ? Samozřejmě, podle mého názoru je to nejčastější důvod. Většina z vás určitě zná tu frustraci, pocit bezmoci a vztek, když si vás neustále v mapě „dává“ ten ..... s fakenickem :DD. Máte pocit, že jakmile někde vystrčíte nos, už máte od dotyčného nadělený headshot. Někteří slabší jedinci to nervově neunesou a kompenzují svůj menší skill právě cheatem. Co k tomu říci ? Snad jen, že ani tentokrát to není dobré řešení. Cheatující a tím velmi „rulézně“ hrající podvodník působí ty samé stavy jaké předtím zažíval on sám ostatním hráčům a tím se tato zhoubná atmosféra lavinovitě valí dál a dál.Špatné připojení na internet a málo výkonný hardware.Velký ping, lagující připojení, trhaný obraz (nízké fps) nedávám moc šancí na vyniknutí mezi ostatními hráči. Nevýkonný hardware se pomalu ale jistě stává nejméně problematickou položkou.. Díky konkurenci neustále klesající ceny počítačových komponent, dostatek návodů pro zrychlení grafiky a dnes již zastarávající enginy na nichž běží nejpopulárnější hry na GZ způsobuje, že nekvalitní připojení je tou hlavní noční můrou. Na analogovém modemu je hraní často opravdovou zatěžkávací zkouškou nervů a na mnoha místech naší republiky zbývá jediná další cenově dostupná alternativa – isdn. Isdn není v žádném případě definitivním řešením, je to pouze kompromis, kde často o loss a choke také není nouze a broadbandovým připojením to lze označit snad jen v reklamě.Máme tu tedy konečně rozumný a společensky přijatelný důvod pro přijmutí do naší „no-cheating“ komunity takto postižené cheatery ? Proboha ne !! Existuje mnoho hráčů, co si i na analog. modemech vedou velmi dobře a poradí si s protivníky mající o polovinu menší ping. Dále lze doporučit pokusit se jednak v rámci možností vyladit si připojení a hlavně vyhledávání serverů s menším počtem hrajících hráčů (doporučuji max. 16). Nemajetným školákům stěžujícím si na cenově nedostupný hardware poradím méně sledování „nováckých“ seriálů na gauči a raději vyhledat brigádu :-).Vyjmenovali jsme tu hlavní důvody vedoucí k podlehnutí lákadlu zvané cheat. Pevně věřím, že drtivá část čtenářů bude souhlasit s názorem, že jakákoliv kombinace nebo snad i všechny výše vyjmenované nevýhody v žádném případě neospravedlňují toto jednání. Většina z vás si jistě pamatuje tu nepříjemnou atmosféru všeobecného podezřívání panující ještě v nedávné době v komunitě hráčů CS. Ani dnes nejsou všelijaké hlguardy a csguardy všemocné, ale je tu cítit velká snaha o maximální zamezení podvodům a žádný cheater si už nemůže být jist, zda jeho jednání nebude prozrazeno.

folder_openPřiřazené štítky

Pokrok počítačových her aneb byznys je všude

access_time13.květen 2020personRedakce

Oblast počítačových her se dynamicky rozvíjí a rychle roste, bohužel však ne vždy k našemu prospěchu a naše herní srdce často skomírá nad výsledkem.Počítačové hry již mají za sebou nějakou tu historii a za posledních 10 let se z her stal dokonce i výborný komerční produkt schopný tvořit slušné zisky. Zatímco na počátku devadesátých let se hry prodávaly svým nápadem a originalitou, dnes vítězí zejména přepracované starší tituly s vyšperkovanou 3D grafikou a vykradeným nápadem z jiné hry pod hlavičkou silného distributora, který se díky silnému marketingu postará o slušné obraty. Popravdě řečeno jsem veskrze zklamán vývojem v herní oblasti. Pozoruji vývoj již více než deset let a v posledních letech zaznamenávám jakýsi úbytek nápadů a přehršel dalších a dalších klonů a kopií. Aneb trh ovládá už i hry a nic není víc, než utržené peníze...Velmi dobře si vzpomínám, jak jsem svého času pařil a propadl závislosti na legendární strategii UFO: Enemy Unknown. Na svou dobu naprosto originální nápad, kombinace tahové a budovatelské strategie a promakaný, neustále se vyvíjejí příběh mě dostal natolik, že jsem pár týdnů nemyslel na nic jiného, než na UFO a cizáckou bázi. Dodnes tuto hru považuji za jednu z nejlepších her vůbec a občas si ji musím znovu celou zahrát. Bohužel musím konstatovat, že jsem zatím nenašel jedinou hru, která by jí dokázala přinejmenším konkurovat. Právě na počátku devadesátých let se utvořily základní žánry počítačového hraní a základní vzorové hry, na jejichž základních kamenech jsou položeny i hry konkurenční. Učebnicovým příkladem budiž kategorie 3D akčních her s průkopnickým Wolfensteinem 3D. Na tehdejší dobu naprostý unikát, první hra ve 3D prostředí. Vzpomínám na svého bývalého spolužáka, který každý výstřel ze samopalu prožíval slastnou rozkoší, a s orgastickým úžasem se kochal pohledy na odlétávací fašisty v hnědé uniformě. Vývoj šel rychle kupředu a světu byl představen Doom. Grafika si výrazně polepšila, 3D prostředí už bylo opravdu třírozměrné akorát ještě ty postavičky byly jen jako rozmáznuté plivance na obrazovce. To vyřešil Quake a zdá se to být dokonalé.To byl však velký omyl, to nejlepší bylo teprve za dveřmi. Rok 1996 znamenal skutečný průlom ve vývoji počítačových her díky fenoménu 3D grafický akcelerátor. Ze hry zmizely čtverečkové pixely, textury se nádherně rozmázly bilineární filtrací a do hry se konečně dostaly efekty, které umožnily dostat počítačovou hru na úroveň reality okolního prostředí. Lidské oko se kochalo grafickými detaily a novými vymoženostmi, které umocnily pocity a atmosféru hraní minimálně o třídu výše. Prakticky všechny žánry her byly převedeny do 3D prostředí a dalo by se říci, že zde je černý milník, který rozpoutal obrovský byznys a honbu za penězi. Vzpomínám si, když jsem doma spustil první hru na své nové 3Dfx Voodoo kartě. Šílel jsem radostí, když jsem hrál Turoka a nevěřil jsem svým očím, co počítač dokáže vyprodukovat. Postupem času ovšem člověku dojde, že ta zábava byla jen díky té špičkové grafice a nikoli díky hře samé. Hry zkrátka bohatě začaly zneužívat toho, co jim herní hardware umožnil.Na scénu nastoupil Quake2 v celé parádě a od této doby se začalo masivně licencovat a klonovat. Trh začaly zaplavovat různorodé 3D akce položené na licenčním Quake či konkurenčním Unreal grafickém enginu. Originalita na bodu mrazu, nové nápady nevidím, herní motivy se trapně opakují a předělávka střídá předělávku. Můžeme jmenovat: Sin, Blood, Requiem ale i opěvovaný Return to Castle Wolfenstein či nadcházející Doom 3. Poslední dobou mám zkrátka pocit, jakoby se vývoj zastavil. O špičkovou originální hru dnes již člověk nezavadí. Snad jen česká hitovka Operation Flashpoint, úctyhodná strategická 3D akční simulace války a komplexního válečného souboje je vzácnou výjimkou, že to přeci jen jde. I přesto, že hra má své nesporné chyby, hráč se zde setkává s tak komplexní hrou, jako snad nikdy předtím. Boje na třech rozlehlých ostrovech, absolutní možnost volného pohybu, možnost ovládání všech dostupných dopravních prostředků, rádiová komunikace mezi vojáky, strhující válečná atmosféra, dokonalý editor misí a výborná grafika. Snad jen interaktivní válečná kampaň mi tu chybí. Pravdou je, že Flashpoint není pro začínající zelenáče, nicméně pro opravdové herní nadšence je to nekonečný klenot se spoustou nepřeberných možností.Vývoj her se zkrátka svázal s pokrokem výkonu procesorů a grafických karet. Vždyť se podívejte kolem sebe. Co je originálního v novém Wolfensteinovi? Zhola nic, akorát nový 3D kabát. Možná Medal Of Honor: Allied Assault se pokusil o rozčeření vody novými nápady, ale zas až tolik jich nebylo. Jinak má člověk pocit, že hraje pořád jedno a to samé. Stejně tak vezměme v úvahu sérii hokejů NHL od EA Sports. Každoročně NHL kritizujeme za chyby v hratelnosti, inteligenci soupeře, brankářích a stejně nám na podzim nachystají novou verzi s pouze kosmetickými změnami a zmiňované chyby stále zůstávají. Proč se více snažit? Netřeba, konkurence neexistuje, nic lepšího pod sluncem není. Hry se prostě staly klasickým zbožím jako každé jiné a jde jen o to přidat si na krabici cedulku NEW jako to dělávají výrobci pracího prášku. Všude člověk slyší, že klonování je zakázáno, ale v herní oblasti to zřejmě neplatí. Škoda.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Herní příslušenství na dotaz počítačových

Budoucnost konzolí aneb něco malého do kapsy

access_time04.duben 2020personRedakce

Konzole mají ve světe počítačových her pevné kořeny. Ale jak budou tyto tmavé krabičky vypadat v budoucnu a co všechno zvládnou? Vydejme se do světa, kde se hry odehrávají na televizních obrazovkách...Svět konzolí se zrodil v Japonsku a za jeho vznikem stojí firma Nintendo. Nahlížet na něj pak lze ze dvou pohledů. Máme zde konzole pro domácnost typu Playstation, jenž jsou propojeny kabelem s televizí a pak tu máme zábavu do ruky jako je GameBoy či Ngage. Podívejme se nejprve na ty menší konzole, které nás mohou doprovázet všude tam, kam jdeme a snadno je můžeme schovat do kapsy. Na čem že to pánové ze země vycházejícího slunce tedy pracují? Hraní her ze dvou pohledů se stane možná brzy stane skutečností.Japonský herní gigant Nintendo kdysi patřil mezi přední tvůrce domácí zábavy. Jako první začal vytvářet domácí herní systémy na nichž se mohla bavit celá rodina. V roce 1983 uvedla na americký trh konzoli NES (Nintendo Entertainment System), která zaznamenala obrovský úspěch a oživila skomírající zábavní průmysl. Nintendo se stalo absolutní jedničku v zábavním průmyslu. Přišlo SNES a GameBoy - zábava do kapsy, jenž každý mohl mít u sebe. Jenže konkurence a nespala a stvořila Playstation, která nepracovala s drahými cartridgemi jako konzole Nintenda, ale s levnými cédečky. Playstation zaznamenal obrovský úspěch a firma Sony se tak usadila na špici. Nintendo již nestačilo zareagovat (Nintendo 64 mělo technicky lepší parametry, ale pořád pracovalo s nevýhodnými cartridgemi) a dnes i se svým GameCube bylo odsunuto až na třetí pozici. Světu dnes vládne Playstation2 a Xboxy (Microsoft). Na cestách vám sice může GameBoy Advance dělat příjemného společníka, ale má pořád své chyby. Ti, kteří pak vyžadují hry na cestách si dnes mohou opatřit NGage od Nokie. Poprvé od svého vzniku (1962) se tak Nintendo dostalo do červených čísel a v loňském roce vykázalo nemalé ztráty.Delší dobu se spekuluje o tom, že Nintendo musí přivést na trh něco nového. Konkurence totiž oznámila vývoj next-generation systémů jako je Playstation3 nebo Xbox2 (o kterých si povíme později). Rouška tajemství se trošku poodhrnula a Japonský vývojář vypustil do světa první informace. Na letošním veletrhu E3, který se bude konat v Los Angeles, představí přenosný herní systém s duální obrazovkou. Pracovní název je Nintendo DS (dual screen) a má vcelku pozoruhodné technické specifikace. Je tvořen dvěma třípalcovými (7.5cm) TFT LCD obrazovkami, separátním procesorem a pamětí až do 1 Gigabitu. Podle slov Nintenda se hlavní atrakcí stává možnost ovládat hru ze dvou různých perspektiv. Například u RPG her může hráč využívat jednu obrazovku ke hraní a druhou pro sledování pohybu na mapě. Podobně by se dali ztvárnit i sportovní hry. Jiné využití je u plošinovek či chodiček, kdy jedna obrazovka snímá celkový náhled a na druhé sledujete přímo akci. Velkým otazníkem však bude tvorba her pro tento systém, jenž by vyžadoval odlišné vývojářské praktiky. Nintendo tak hledá někoho, kdo by pro ně hry vytvářel, protože již dnes má problémy sehnat vývojáře pro GameCube a Gameboy Advance. Všichni v této japonské firmě, v čele s presidentem Saturo Iwatou, jsou však plni optimismu. Koncept Nintenda DS by měl vytvořit zcela nové pojetí her a umožnit hráči v 21. století zcela nové zážitky. Jen čas však ukáže zda se bude jednat o krok správným směrem a zda se toto "stereo" bude líbit.Další japonský gigant jenž dnes ovládá převážnou většinu trhu s konzolami je firma Sony. Ta nešla do žádného experimentování a přízeň hráčů si chce získat pomocí projektu, jenž se nazývá Sony PSP. Informace o této mašince jsou docela rozsáhlé a existují i její prezentační fotografie. Technická specifikace Sony PSP je věru zajímavá a její tvůrci jej začali přezdívat walkmanem 21.století. Jádrem jsou dva 32-bitové mikroprocesory o stejné síle, jakou disponuje PS2, přičemž jeden procesor pracuje jako CPU a druhý je specializován pro práci s videem a hudbou. Celková paměť PSP je pak 8MB a veškeré součástky jsou navrženy tak, aby byla jejich energetická spotřeba co nejmenší. O vykreslování 3D prostředí a pro kresbu povrchů se stará grafický procesor s vlastní 2MB VRAM. Teoreticky je pak PSP schopen vykreslit až 33 miliónů polygonů za sekundu. Hudbu zpracovává nejmodernější technologický engine VME (virtual mobile engine), jenž vyvinulo Sony pro své přenosné MD a MP3 přehrávače. Médiem pro PSP se stanou 60mm optické disky pojmenovány UMD (universal media disk), které mají kapacitu 1.8GB. Jelikož PSP podporuje formát MPEG4, může jeden UMD disk obsahovat až dvě hodiny videa v DVD kvalitě (ehm, ehm - pozn. Bojler). TFT LCD displej pracuje s rozlišením 480x272 pixelů a v barevné hloubce 24-bit. Funkční model i s ukázkou některých her by měl být představen na letošním veletrhu E3. Zatím jsme si popsali pouze budoucí přenosné mazlíčky, mezi které se řadí i NGage od Nokie a kterou si můžete zakoupit za nemalý peníz i v našich obchodech. Jenže o domácí zábavu se starají především velké konzole, co trůní pod televizemi. V současnosti ještě nevíme, zda budou na veletrhu E3 v Los Angeles představeny i PS3 a Xbox2, ale z největší pravděpodobností tomu tak nebude. Zřejmě nám jen výrobci upřesní jejich technické parametry o kterých se všemožně spekuluje. Jak Playstation tak Xbox byli (a jsou) během své existence neustále vylepšovány a jejich tvůrci vyrábí i omezené série. Modely z těchto sérií jsou většinou jen odlišně výtvarně zpracovány. Srdcem Playstation3 bude procesor, který dostal název Cell. Pracuje s novým vysokorychlostním paměťovým rozhraním Rambus. Díky licenci (jenž získalo Sony spolu s Toshibou) na vysokorychlostní rozhraní pro spojování pamětí k mikroprocesorům půjde zřejmě o úplnou novinku na trhu. Procesor Cell vyvinutý společnostmi IBM, Sony a Toshiba bude obsahovat více čipů v jednom a bude zvládat jak video, zábavu tak i interaktivní hraní. Navíc bude zvládat 1 trilion matematických kalkulací za sekundu, což je zhruba 100x více než Pentium4 2.5GHz. Ovšem tento čip nebude připraven před koncem tohoto roku. Těžko říct jak tomu bude u Xboxu2 od Microsoftu. Mikroprocesor má být vyvinut firmou IBM i když kolují zvěsti, že to bude úplně jinak. Stejně jako u původního Xboxu bude chtít výrobce využít co nejvíce prvků z klasických PC. To sebou ovšem nese rizika spojená se snadným „nabouráním“ do těchto konzolí. Otázkou je také zda Microsoftu prodlouží spolupráci s Nvidií, která dodává do součastných Xboxů grafické čipy nebo uzavře smlouvu s ATI.

folder_openPřiřazené štítky