Výsledky vyhledávání v sekci Playstation hry na dotaz rozhraní

Playstation 4

access_time05.duben 2020personRedakce

Recenze Nová generace konzolí, to je období zvláštní, specifické. Musím se přiznat, že příchod Xboxu 360 a Playstation 3, jsem před těmi lety sledoval celkem z klidného zázemí a chladnou hlavou. Ponořen do hraní "must play" titulů na Playstation 2, po mém přerodu z PC scény (skrz PSP) jsem nějak nechytl tu nemoc a v klidu očekával, že si jednou koupím PS3. Jenže ouha, Sony tehdy udělalo několik špatných kroků, několik odkladů a reklama na Gears of War, způsobila, že jsem si na vánoce rozbalil Xbox 360. Xlive.cz jsem tehdy znal, ale pouze pasivně, zaregistroval jsem se a stále pasivně četl než přišel zlom a podzimní sraz, na který jsem dorazil. V tu chvíli se vše změnilo a ze singl konzolisty jsem se stal "sociálním" a objevil taje Xbox LIVE, což později vedlo k mému přerodu do pozice admina/přispěvovatele, ale to už zacházím moc do detailů.Nyní je to jiné, Xbox 360 mi dal hrozně moc a jako už starý kus železa, na poměry PCčkáře neuvěřitelně starý hardware, musí být vystřídán a proto je tu nová generace. A je tu launch nové generace konzolí, který proběhl ve světě v listopadu loňského roku. Do té doby proběhlo několik launchů od Nintenda a handheldu od Sony, ale až nyní je to ten launch s velkým "L", dvou hlavních mainstreamových herních zařízení. A ejhle, byl jsem posazen do role, kdy jako fanoušek Xboxu 360, jsem měl s Xbox One problém od smolné prezentace na E3 (do té doby jsem byl stále pro něj rozhodnut) a jak většina z vás ví, u mě zvítězil Playstation 4. A tento problém jsem neřešil sám, tudíž naše do této doby Xbox komunita má v sobě víc hráčů na PS4 než by se mohlo zdát, tudíž proč nezačít psát i o této krabici, která nám dává zábavu, tento web je postaven na skupince lidí a nemá cenu se zbytečně diverzifikovat. Zvlášť nyní, kdy tato generace je si velmi podobná jak hardwarem, tak nabídkou software, exkluzivní tituly už nejsou takovými taháky a aktuálně vede nabídka multiplatformních titulů. Takže hurá do toho, vítám vás u mého shrnutí poznatků o Playstation 4, za poslední 3 týdny používání.KonzoleTak začneme samotnou krabicí, hned první co vás napadne po rozbalení je, jak je konzole malá. Sice jiný tvar, ale rozměry konkuruje PS3 super slim a i Xbox 360 slim. Opravdu dlouho nebyla konzole v první své iteraci, tak pěkně nadesignovaná a stylová, šíkmé hrany, půl matný, půl lesklý plast. Uprostřed při čelním pohledu oddělené drážkou po celém obvodu, která skrývá Blu-ray mechaniku a 2x USB 3.0 porty vepředu. Na rozhraní dvou typů plasů jsou zapuštěné dotykové tlačítka na zapnutí konzole a vyjmutí disku, které občas na mé ruce nechtějí reagovat.Zezadu najdeme komplet sadu konektorů, které bychom očekávali. Power konektor standardního typu, jelikož má PS4 zdroj uvnitř, tak lze pouze odpojit PS3 a zapojit PS4 do stejných kabelů a jste ready. HDMI, optický výstup, ethernet a proprietární konektor pro PS Eye Camera. Toť vše, nic víc, nic nevystupuje, vše je uhlazené a schované. Konzole vypadá opravdu nenápadně, nechce si krást pohled návštěvy uprostřed vaší hifi soustavy, je spíše nenápadná a vkusná. Teď jen záleží na tom, zda vám vyhovuje nenápadnost nebo byste raději, aby na první pohled křičela next-gen je tu. Co se týče vnitřností, ty jsou v režii AMD - chipová sada Jaguar, obsahující dvě čtyř-jádrové CPU jednotky na architektuře x86-64 (PC architektura), GPU s 18ti výpočetními moduly, to vše podporované 8GB GDDR5 RAM paměti. Ano není to high-end PC, které můžete postavit, ale zase takové high-end PC nepostavíte za 11 tisíc Kč. Z hlediska hardware to bude mít tato generace těžší, přechod od RISC operační sady na CISC má svá specifika a uvidíme co nám přinesou dále. Rozhodě se z hlediska trojice PC-PS4-XONE ulehčila práce vývojářům a mohou vycházet z jednoho základu, pro všechny tři hlavní platformy. OvladačDualshock, to je ikonická věc celého systému Playstation od ovladače k PS1 až po ovladač PS3. Bohužel ovladač u PS3 byl soubor počátečních špatných rozhodnutí, které později se podařilo dotvořit do celkem funkčního celku. Bohužel ergonomie nebyla přítomna prakticky vůbec, konkávní klouboučky páček a triggerů, bylo téměř něco nepochopitelného. Naštěstí zde máme Dualshock 4, který se inspiroval u vítěze minulé generace - Xbox 360 ovladači a přejímá od něj spoustu šikovných triků a přidává své vlastní.Ergonomie se zlepšila, ovladač do mých, relativně malých rukou, padne jako ulitý a ne moc odlišně od 360tkového. Důležitou vlastností DS4 je, že má symetrické rozložení páček, oproti tomu co známe z Xboxu. Tudíž jsou obě páčky na dolní středové části ovladače, nyní jsou více od sebe, tudíž se palce moc nenatahují doprostřed ovladače. Kloboučky páček jsou mnohem lépe upravené a nejsou zakulacené ani klouzavé, což byl problém na PS3, ale stále si nemohu pomocit, že tvar páček u X360 byl nejlepší (zvyk). Jediné, že guma vypadá, že se velmi snadno ošoupe a už se mi podařilo nehtem udělat rýhu, při frenetické hře. Směrový kříž je klasický, čtveřice oddělených tlačítek a tlačítka XO∆□ již nejsou analogová, jelikož tuto funkci téměř nikdo ve hrách nevyužíval. Standardní bumpery tzn. L1 a R1, jsou větší a příjemně zaoblené, triggery - jedna ze zásadních věcí je perfektně zpracovaná a rozhodně lepší než u 360tky. Jsou velké, příjemně konvexně prohnuté a s plynulým chodem. U FPS her fungují báječně, závodní hru jsem zatím neměl možnost vyzkoušet.No a nyní k exotickým věcem ohledně ovladače. Zapomeňte na tlačítko Start, u Sony si řekli, že je to přežitek a máme zde tlačítko Options. Tudíž přichází opravdu divné situace, kdy vám hra píše "Press Option to Start game", ano je to u multiplatformových her, ale působí to úsměvně. Options funguje ve většině her jako Start tlačítko, ale v menu konzole vyvolává kontextové menu k příslušné položce. Z hlediska ergonomie je Option strašně malé tlačícko na přechodu tvaru ovladače a stále bojuji s tím si zvyknout jej rychle zmáčknout. To samé je tlačítko Share, které slouží ke sdílení a o něm bude zmínka v jiné kapitole článku, toto tlačítko se nachází na opačné straně od Option, tudíž u směrového kříže. Mezi těmito tlačítky je relativně velká dotyková plocha, která zároveň je jedno velké tlačítko. Dotykovou plochu zatím mnoho her nevyužívá, např. v Killzone: Shadow Fall volíte tahem mezi čtyřmi funkcemi vašeho OWL drona, v CoD: Ghosts zase stisknutí tlačítka zobrazí v multiplayeru skóre tabulku a neptejte se mě, jak dlouho jsem nadával, že tam na to není tlačítko, než mi SerHashut poradil. Další specifickou a kontroverzní věcí je obrovské světlo mezi trigery, to efektně ukazuje, že hráč přihlášený na konzoli je hráč číslo 1 = modrá, hráč číslo 2 = červená atd. Bohužel se toto světlo také dokáže nepříjemně odrážet v TV a nebo svítit celou dobu při nabíjení přes noc a dělat celkem velké světlo. Co je problém, toto světlo nejde vypnout a v principu pro systém bez kamerky nemá žádný význam - kromě Killzone, kde ukazuje barvou zdraví postavy. Posledním specifikem ovladače je reproduktor, ten je umístěn uvnitř ovladače a je schopný vytvořit příjemné efekty u her. Tak například v Resogun se vám ozve na startu každého levelu "Save last humans" přímo z ovladače, dodává to opravdu cool prostorový efekt a doufám, že jej budou schopni vývojáři někam posunout. U Killzone zase při nalezení audiologu vám je předčítán z ovladače, což působí opět velmi efektně.Zbytek co ovladač obsahuje je celkem standardní, pohybový akcelerometr, který lze perfektně využít k psaní zpráv a textů. Vibrace jsou samozřejmostí. MicroUSB kabel slouží ke spárování s konzolí a nabíjení ovladače. Přední 3,5mm jack umožňuje připojení přiloženého mono headsetu, který je celkem průměrné kvality - zvuk je v pořádku, přepínač na vypnutí mikrofonu by mohl být lépe dostupný po slepu, tenký kabílek nemůže vydržet déle než pár měsíců. Nejhorší je sluchátko, které v uších prakticky nedrží - horší tvar pecky jsem dlouho neviděl. Teoreticky půjde do ovladače připojit jakýkoliv headset, který má zvuk i mikrofon v jednom jacku. Bohužel aktuálně neexistuje způsob jak nastavovat citlivost mikrofonu, tudíž je použití jiných headsetů dost omezené. Ještě jsem vyzkoušel oficiální In-Ear PS Vita headset, ten funguje stejně jako bundlovaný, jen má dvě sluchátka, takže můžete poslouchat komplet hru bez zvuku z TV a perfektně drží v uších (cena cca 250Kč). Rozhodně musíme čekat na podporu obecných bluetooth headsetů. Co je docela špatné je baterie ovladače, ta je proprietární uvnitř bez možnosti výměny a její výdrž není opravdu nic extra, osobní tip je, že se bude pohybovat kolem šesti hodin (po několika nabití se zvedla než byl první dojem) a to opravdu není mnoho.DashboardTedy hlavní menu Playstation 4 myslím nemá žádný název, z toho důvodu mu budu říkat tak jak jsme zvyklí "dashboard". Asi největší změna od PS3, které mělo tzv. XMB (Cross-media-bar) a vyznačovalo se značnou nepřehledností a nelogičností různých nastavení, tak menu PS4 je krok kupředu. Po zapnutí a prvotním nastavení, vás přivítá dlaždicovité menu, které má tři úrovně vertikálně a mnoho horizontálně. Co si pod tím představit, začneme vertikálně. Ve středním prostoru máte čtvercové velké ikony, které reprezentují hry nebo případně aplikace (web browser), při najetí na každou z nich se pod ní objeví spodní vrstva, kam jde páčkou ovladače přejít a prohlížet aktuality z příslušné hry a další informace. Specifická je aplikace What's New, která vám v dolní části ukáže stream aktivit vašich přátel a novinky z PSN.Pokud najedete úplně nahoru, zvýrazní se horní lišta dashboardu, která se dá přirovnat k Xbox Guide, které se zobrazovalo po stisknutí Xbox tlačítka na ovladači. Máte zde PS Store, notifikace, přátele, zprávy, párty, profil, trofeje, nastavení a vypnutí. Projdeme si postupně jednotlivé položky této podstatné nabídky. Už pouze při najetí do horní lišty vidíte část informací z té "podaplikace", tudíž ještě než kliknete na Friends, tak vidíte prvních pár přátel co hraje atd. PS Store bude mít svou vlastní kapitolu, takže dále. Notifikace jsou vše co se vás týká a konzole vás na něco chce upozornit. Tudíž dostanete pozvánku do hry, tak je v notifikacích, to samé jsou zprávy a různé informace z her. Dále trošku na první osahání nelogicky se zde nachází Download, kde vidíte průběh stahování updatů, demoverzí, her atd. Bohužel k plně fungujícímu download managementu to má daleko a zde musí Sony velmi zapracovat. Dále je zde také Upload, kde můžete sledovat, jak se vám vaše save informace uploadují pravidelně do cloudu nebo vaše fotky na Twitter/Facebook. Celkově notifikační služby potřebují více tweakování od Sony na základě podnětů od hráčů. Například nejde zapnout notifikace, že se připojil někdo z vašich přátel, což je věc, na kterou jsme docela zvyklí z Xboxu. A další mírné nelogičnosti, které se zde dají najít. Položka Friends je celkem standardní, umožňuje přidávání přátel, vidět online a co hrají, všechny přátele, hráče, které jste potkali atd. Co je špatné je, že nelze nijak přátele sortovat, což při maximálním počtu 2000 přátel může být problém. Zprávy, zde není co řešit, klasické textové nebo audio zprávy, zgrupované do konverzací. Výhoda je, že si můžete psát s přáteli i přes aplikace na chytrých telefonech. Párty, konečně má Playstation herně nezávislý chat pro 8 lidí jako to známe z Xboxu. Funguje to stejně, navíc lze psát v rámci party ještě zprávy. Profil, opět velmi výstižné, máte zde vše co se týká vašeho PSN profilu atd., to samé je v případě trofejí. Trofeje se synchronizují při spuštění této miniaplikace a pak vidíte seznam her a příslušných trofejí. Co je dobré, že vidíte jak PS4 tituly, tak vaše PS3 a Vita tituly, takže komplet, je zde také tlačítk pro porovnání s přáteli.Nastavení, no co zde, všemožné nastavení v jednotlivých kategoriích. Myslím, že je uspořádané celkem logicky a více přehledně než u PS3. V položce vypnutí zvolíte možnost vypnutí konzole - Stand by (konzole je v úsporném režimu, stahuje updaty a nabíjí ovladače), Turn off (úplně vypnuté). Toť vše o horní části menu. Co je podstatné, tak je jedno zda jste ve hře, stiskem tlačítka PS vám bleskurychle naskočí celý dashboard aniž by se hře cokoliv stalo (v závislosti na vývojáři hry, buď se zapauzuje hra nebo pokračuje dále), je to v principu multitasking s tím, že lze mít jen jednu aplikaci spuštěnou na pozadí. Tudíž zde není potřeba Guide menu, protože máte dostupný celý dashboard aniž byste vyskočili ze hry, výborné. Občas se sice dash při spuštěné hře zaškobrtne, protože přece jenom výkon je převeden na jiné starosti, když běží hra. Co nemohu opomenout je psaní zpráv a textů, díky polohovému senzoru DS4 lze zapnout pohybový výběr znaků a od první chvíle jsem si jej zamiloval jako příjemnější zadávání textu než klasické "šipkování" po virtuální klávesnici. V tomto režimu se vám zobrazí kurzor a nakláněním DS4 jím létáte po klávesnici - rychlé - intuitivní a celkem přirozené. Bohužel je škoda, že podobné ovládání kurzoru není například v internetovém prohlížeči, který sice neoplývá rychlostí, ale pro někoho využitelný být může. Toť asi vše co se o dashi dá říci, není to takový luxus jako u Xboxu, který díky NXE předstihl svou dobu, ale je to znatelný posun v rámci rodiny PlayStation. Mediální funkce jsou jak je známo dost nepoužitelné, ale to by měl změnit budoucí update, který by měl přinést podporu formátů přehrávaných z flash paměti nebo důležitou podporu DLNA serverů.SdíleníNová věc, které se v této generaci nevyhneme je sdílení. Ano svět se přesunul na sociální sítě a i když to některým z nás nemusí sedět, je tomu tak. Proto jak jsem psal v kapitole o ovladači, tak máme nové tlačítko Share. To je napevno spojené s hlavním menu konzole a může mít několik nastavení jak se chovat - jsou tři možnosti stisku - ťuknutí, podržení a dvojité ťuknutí. V dashboardu jde nastavit, která akce vám na příslušný typ stisku bude vyhovovat. Akce jsou tři - vyvolání menu pro sdílení, ťípnutí screenshotu a spuštění nahrávání videa. Menu pro sdílení vám nabídne další tři akce - můžete uploadovat video, sdílet screenshot a nebo vysílat hru, projdeme si vše postupně.Sdílení screenshotu je nejjednoduší akce, kterou můžete udělat. Každá hra má svou složku, kam se ukládají screeny, které tlačítkem vytípete a vy si jen zvolíte, který chcete sdílet. Pak jen vyberete zda na Facebook či Twitter, napíšete zprávu a je to. Co je trošku omezující, že při focení screenů, nemá tlačítko Share v systému moc velkou prioritu, takže típnutí momentky, která trvá půl vteřiny je prakticky nemožné.Upload videa je věc, kterou jsem nemohl vyzkoušet do konce, protože aktuálně lze uploadovat videa pouze na zuckerblikovu sociální síť

folder_openPřiřazené štítky

Counter-Strike 1.6 BETA : konzole

access_time05.duben 2020personRedakce

Zatímco ve hře samotné je novinek pomálu, interaktivní konzole vstoupila do další generace. Přinášíme bližší pohled na to, jak se integrace uživatelského rozhraní platformy Steam promítla do prostředí nejhranější akce historie. Úvodem je potřeba udělat si jasno o pojmu konzole. Zkušení hráči mi laskavě prominou a přejdou rovnou na následující odstavec. V tomto případě nejde o specializovanou herní platformu typu PS2 nebo podobně. Řeč je o zvláštním okně, které má klasicky podobu rolety, která se spouští během hry speciální klávesou ~ (tilda). V dolní části této rolety se nachází příkazový řádek, který slouží k zadávání příkazů hernímu engine. Průkopníkem této konzole je firma id Software, která ji poprvé použila ve hře Quake. Ptáte se, co vůbec dělá ve hře, navíc akční střílečce, nějaká příkazová řádka? Odpověď je třeba hledat s vědomím přítomnosti dalšího fenoménu, který přišel ve stejné době – konfigurační soubor. Důvodem vzniku „configu“, a potažmo konzole, byla narůstají složitost a komplexnost herních aplikací, které začaly mít spoustu parametrů, týkajících se nastavení samotné hry, grafického engine, zvuku, multiplayeru a mnoha dalších komponent. Pro takové množství nastavitelných parametrů bylo už například z důvodů přehlednosti nemyslitelné vyvíjet grafické uživatelské rozhraní. Vše bylo tedy uloženo v textovém konfiguračním souboru v podobě dvojic parametr-hodnota a konzole byla určena k editaci těchto nastavení během hry. Konzole dovoluje, kromě parametrizování hry, zadávání příkazů typu změna mapy nebo ukončení hry.V Quake se konzole velmi osvědčila a od té doby (1996) ji id Software použilo v každé jejich hře. Další firmy se nechaly inspirovat a tak se konzole dočkala i hra Half-Life firmy Valve. Counter-Strike je svou podstatou modifikace této hry, takže „zdědil“ také její konzoli. Ještě v minulé verzi 1.5 byla konzole beze změny v původní podobě, s přechodem na platformu Steam však byla kompletně nahrazena zbrusu novým uživatelským rozhraním. Steam je však daleko víc než unifikované uživatelské rozhraní a zaslouží si samostatný rozbor. My se budeme věnovat jeho vlivu na podobu konzole a dalších prvků grafického uživatelského rozhraní ve hře Counter-Strike.Ještě než se podíváme na konzoli samotnou, je třeba si všimnout, že rozhraní Counter-Strike bylo vyměněno od základů. Veškerá menu a stránky byly nahrazeny jednotně vyhlížející soustavou oken, podobných grafickému rozhraní dnešních operačních systémů. Na jednu stranu je možná škoda, že se ze hry vytratí prvky šité „na míru“, na druhou stranu získáme přehledné a pro běžného uživatele počítačů srozumitelné rozhraní se standardními prvky jako posuvné lišty, tlačítka, atd. Valve šlo dokonce do takových detailů, jako přítomnost tlačítka Start, promiňte, Counter-Strike, v levém dolním rohu obrazovky, jehož stisknutí rozbalí menu s hlavní nabídkou, nebo také horizontální lišta, ve které je zobrazen seznam všech otevřených oken. Po kliku na položky v této liště se samozřejmě příslušné okno zobrazí. No, nepřipomíná vám to něco? Nebudete si v takovém prostředí připadat jako doma? A o to přesně jde.A nyní se konečně dostávám k samotné konzoli. Klasická roleta vyjíždějící z horního okraje obrazovky byla také nahrazena oknem a je rozdělena na dvě části. Horní zobrazuje historii příkazů uživatele nebo zpráv herního engine a spodní je tvořena textovým polem na zadávání příkazů nebo nastavení parametrů. Stejně jako každé okno systému Steam umí docking – „přilepování“ k okrajům sousedních oken či obrazovky. To umožňuje snadné umísťování. Myší tak můžeme konzoli umístit na jakékoliv místo na obrazovce, můžeme měnit její rozměry nebo ji minimalizovat do horizontální lišty. Skvělé je, že takto funguje konzole i během hry, takže zatímco manipulujete s jejím oknem, nebo píšete nějaký příkaz, pod ní dále „jede“ hra a vy tak nepřijdete o přehled, co se právě děje.Konzole vychází uživateli ještě více vstříc dalšími pokročilými funkcemi. Kopírování a vkládání (copy&paste;) se mi sice ani ve verzi Steam 2.0 rozběhat nepodařilo, zato automatické navrhování a doplňování rozepsaných příkazů (programátorům jisté platformy známé jako IntelliSense nebo AutoComplete) fungovalo velmi dobře. Trochu mě mrzela absence funkce, která po stisku šipky nahoru vyvolá poslední odeslaný řádek. Možná jde pouze o nedodělek nebo naopak ochranu proti spammerům, kteří tuto funkci zneužívali k zaplavení textovými zprávami.Když už je řeč o nové konzoli a jejích vlastnostech, velmi mě potěšila proměna vyhledávání serverů – server browseru. Nejenže se také nachází v samostatném okně, ale také jej lze zobrazit během hry. Což konečně umožňuje brouzdání po jiných serverech bez nutnosti odpojení se. Ano, samozřejmě že už v předchozí verzi Counter-Strike se dalo spustit konzoli a pomocí příkazu connect se připojit na jiný server, ale už nebylo možné zjistit, jaká mapa na něm právě běží nebo jestli tam vůbec někdo hraje. A nový server browser je také vybaven dobře konfigurovatelným filtrem. Konečně je možné odfiltrovat servery plné i prázdné, servery s vysokým pingem nebo zaheslované. Aktualizace serverů lze provádět také během hry. Zvědavě jsem v tomto novém browseru hledal logo zeleného chlapíka v klobouku, ale zdá se, že Valve se bez GameSpy, resp. GameSpy Arcade technologie na rozdíl od jiných firem obešlo.Co říci závěrem? Do Counter-Strike se díky platformě Steam dostává ještě mnoho dalších změn či úplných novinek. Namátkou jmenuji například rozhraní pro přehrávání zaznamenaných dem, instant messenger typu ICQ, nebo například šachy nebo Go, které si budete moci zahrát během čekání na vaše vzkříšení. Je-li to krok správným směrem ukáže čas a reakce hráčské veřejnosti, každopádně Valve vykročilo jako první a já mu držím palce.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Online hry na dotaz rozhraní

Když se řekne on-line hraní

access_time31.březen 2020personRedakce

Hraní her, nejen těch počítačových, je věcí do důsledku velmi zajímavou. Lidé se již od dob dávno minulých sdružovali do skupinek a pořádali mezi sebou nejrůznější zápasy, jejichž vítězové se mohli těšit na nehynoucí slávu a přízeň lidu. Většina těchto klání končila tragicky a s jediným výsledkem – zatímco vítězové přežili, poražení končili v potocích krve. Přestože lidstvo pokročilo a od dob, kdy se krvelační králové těšili na každý nový zápas, uplynulo několik století, naše chutě jsou stále stejné. Leč možnosti, jak je ukojit, se poněkud změnily. Jednu z nejpříjemnějších forem k vybití energie, k vyprázdnění adrenalinové kapsy, poskytuje počítač a možnosti s ním spojené. Lidé to zjistili poměrně brzy, takže již v osmdesátých letech, na prvních “napodobeninách“ dnešních počítačů, se hrály hry poměrně často. Hra proti počítači však nebyla natolik zábavnou a proto lidé začali hledat alternativní možnosti. Brzy zjistili, že hra s reálným soupeřem je mnohem zábavnější a řešení tak bylo na světě. První multiplayer zápasy tak mohly začít. Samotný multiplayer, tak jak ho známe dnes, svoji podobu dlouho hledat. Všechno začalo mnohem dříve, než se první “soukromníci“ připojili k internetu, než odeslali svůj první email. Na úzce specializovaných serverech, které poskytovali minimum služeb a možností k hraní, se scházeli den co den davy příznivců multiplayeru a na strojích, které nemají nic společného s dnešními počítači, se snažili porazit svého kamaráda ze sousední vesnice, státu,… Velmi populární byly takzvané BBS-BASED hry (BBS = bulletin board services). Dá se říci, že BBS představovala předchůdce dnešního internetu. Na lokálních sítích, ke kterým jste se mohli připojit pomocí modemu, ovšem velice malou rychlostí, se často hrály hry v textovém režimu, případně s velmi omezenou grafikou. Některé BBSky fungují i dnes a stále existuje dostatečně velká skupina příznivců tohoto stylu, že o jejich zrušení jejich majitelé rozhodně neuvažují. O pár let později, s příchodem rozšířených možností grafického rozhraní, se online hraní stávalo čím dál tím více populární. Přesto však stále nedokázalo překonat jisté hranice a uchylovalo se k úzce specializovanému trhu. Jednou z prvních online her, které se dostalo kladného přijetí i u ostatních hráčů, byl Kesmai's Air Warrior. Stalo se tak především díky úchvatnému grafickému zpracování a skvěle zvládnutému ovládání. Během krátké chvíle se hra stala oblíbenou u stovek lidí a uživatelé u ní trávili stále více času ve snaze zabít všechny protivníky. O to horší však byly telefonní účty, protože ty mnohdy narůstaly až na neuvěřitelných 200USD za měsíc, což byla a je částka značně vysoká. Samotná hra byla určena pro Macintoshe, které v té době ovládali velkou část trhu. Postupně následovaly verze pro Atari ST a Amigu. Poslední kopií, která opustila dílny firmy, byla verze pro MS-DOS a tak i majitelé počítačů dostali svou drogu. Největší rozmach online hraní však nastal po roce 1994 s příchodem internetu. Online hraní opět dostalo nový náboj a vývojáři her pochopili, odkud mohou získat značné peníze do svých kapes. Nejdříve se otrkávali a her, které byly primárně určeny pro hraní přes internet, jsme mohli nalézt opravdu jen několik. Postupně však nápadů, ale především prostředků vynakládaných na rozvoj online hraní, přibývalo. Nebýt několika odvážných kroků do neznáma, možná bychom dneska nemohli stanout tváří v tvář v Unrealu, Half-Lifu, Quakovi a mnohým dalším hrám. Bohu díky za tyto odvážlivce, kteří online hraní dostali tam, kde se dneska nachází!R. Feynman (laureát Nobelovy ceny za fyziku) uvádí, že při vývoji počítače na výpočet účinku první atomové bomby v roce 1943 programátor „Pan Frankel začal trpět jistým druhem počítačové nemoci, kterou zná každý, kdo pracuje s počítači. „Je to velmi těžká nemoc a na práci působí rušivě, znemožňuje ji. U počítačů je ten problém, že si s nimi člověk hraje. Následně se celý počítačový systém zhroutil, protože na něj Frankel nedohlížel.“ Z toho lze usoudit, že samotný vznik počítačových her se datuje k prvním začátkům samotných počítačů. Velkou nevýhodou dnešního trhu s počítači je skutečnost, že odsávají poměrně velkou část rodinných, případně soukromých rozpočtů. Výrobci her dělají pouze takové hry, které ke svému chodu potřebují nejvýkonnější hardware, nejnovější operační systémy a celkově prahnou po tom nejlepším, co je k dispozici. Tím dostávají hráče počítačových her do úzkých, problém kde sehnat peníze na upgrade svého stroje řeší den co den tisíce hráčů po celém světě. Dnešní počítače trpí jedním velkým “nedostatkem“. Dokáží věrně nasimulovat reálný život z pohledu uživatele. Veškeré druhy simulátorů The Sims patří pravidelně k nejprodávanějším hrám a není od věci připomenout, že účelem hry je starat se o virtuální rodinku. Tím se dostáváme do situace, kdy člověk může naprosto zapomenout na reálný život a všechny své kroky stimulovat do počítače a omezovat se na kontakt s nejužším okolím, možná ani to ne. Nevýhodou dnešních počítačů tedy je fakt, že mají svoji vlastní umělou inteligenci, dokáží nás oslovovat hlasem a ten náš následně rozpoznat, dokáží ukojit naše choutky svojí virtuální energií. Jakmile se hráč zapojí do hry, ať už se jedná o sportovní simulátor, akční hru, rpgčko či jakýkoliv jiný žánr, přebírá ze hry část jejího ducha. Začíná vnímat situaci jak, jak by se cítil na místě hrdiny, kterého ovládá, na místě sportovce, jehož se snaží vybičovat k maximálním výkonům. Prostě začíná žít druhým, virtuálním životem. Přestože ví, že tato realita není a nikdy nebude skutečná, dokáže ji vnímat dostatečně vážně. Například při hře na “slepou bábu“ každý ví, že pokud bude chycen, nic se mu nestane, ale stejně se každý chycení vyhýbá všemi možnými způsoby. Pravidla hry v tu chvíli definují jinou realitu, která je vnořena určitými pojítky do skutečného života, té jediné a pravé reality. Problémů, kdy byl hráč do virtuálního světa vnořen takovým způsobem, že začal ohrožovat svoje zdraví, zatím bylo po málu. Přesto však tato varianta existuje a její nebezpečí je každým rokem větší. Firmy, které se specializují na výrobu a prodej nejrůznějších masek, brýlí, sluchátek a jiných prvků, vtahující hráče k hlubšímu zážitku ze hry, stále vznikají a dá se očekávat, že tato sféra moderní multimediální scény se bude vyvíjet enormně rychle.Nemáme důvod si cokoliv namlouvat, každý už určitě zažil ten pocit, kdy byl takříkajíc “úplně mimo“. Pravda, někteří honosící se tričky s nápisy “LEGALIZE CANABIS“ s trošku jiným pomocníkem. :-) Nám pařanům stačí hra, která dokáže svoji atmosférou překonat nejširší vjemy z okolí a hráč upne svůj zrak pouze k počítači a všemu, co se na něm odehrává. Jakékoliv dění mimo jeho sféru zájmu jde mimo něj a nic jiného ho ani v tuto chvíli nezajímá. Maminka pak může tisíckrát opakovat, že je čas k učení, a že večeře už dávno vystydla, nepomáhá to. Pokud jste se do tohoto stavu nikdy nedostali, pravděpodobně nepatříte mezi hardcore hráče a jakékoliv šance na úspěch v turnajích GameZony jdou naprosto mimo vás. Přesto existují výjimky. Častým důvodem, proč hráči neustále touží po společnosti počítače, může být jistá forma úniku před něčím, z čeho jde strach. Ať už se jedná o problémy se školou, s dívkou či přáteli, vždy jde o něco nepříjemného, čehož nás počítač může s jistou dávkou nadsázky zbavit. Počítačové hry často dokáží zvýšit sebevědomí a poskytují jistou formu seberealizace. Vše ovšem jen v omezené roli a s téměř nulovým vlivem do reálného světa. Psychologové a všelijací machři přes výtvory z mozku neustále hlaholí cosi o závislosti na počítačových hrách. Předkládají nám nerůznější studie a téměř každou chvíli přichází s objevem, kterým jako by mohli spasit svět. Dle psychologů a psychiatrů existují dvě postupně se rozšiřující formy závislosti na počítačových hrách. Tou první je závislost na jedné, případně dvou podobných hrách. Spočívá v proniknutí do určité reality, které však končí zároveň s koncem hry a vypnutím počítače, Tato závislost je údajně neškodná a její nebezpečí přenášející se do reálného života hráče je téměř nulové. Závislý hráč si patrně uvědomuje, že hra mu dodává jisté chybějící prvky uspokojení, přesto však doufá a ví, že s ukončením hry dojde zároveň k ukončení veškerých přejímaných vjemů a požitků. Druhou formou, kterou psychologové popsali ve svých studiích, je závislost na počítači a následné vyhledávání alternativních forem uspokojení. Hráč nedokáže bez počítače existovat, nedokáže vykonat základní úkony aniž by nemyslel na svého miláčka, nedokáže udržet svoji mez soustředění na rozumné hranici a v době, kdy je mimo dosah počítače, je značně agresivní. Takto “postižení“ jedinci představují ty pravé osoby pro možné testy, výzkumy a další skvělé objevy našich pánů psychologů.Mám-li shrnout do několika vět objevy, jež jsem učinil při pročítání nejrůznějších studií a zpráv od předních světových a českých psychologů, nestačím se divit. Každý před nás předkládá v trochu pozměněné formě stále tu samou informaci, z které vyplývá, že: „hráči počítačových her jsou ti největší vymaštěnci na světě, kteří nedokáží nic jiného, než koukat do té satanské bedny, co mají před sebou a zrají pro kriminál!“ Ale my přece takový nejsme, nebo ano?Poznámka: článek byl částečně tvořen formou převzatých citací, částečně byly upraveny výroky předních osobností vystupujících v oboru psychologie. Rozhodně si však nekladl za cíl jakkoliv ponižovat či pomlouvat hráče počítačových her a jejich příznivce, pouze se snažil upozornit na fakt, že téměř nikdo veřejně nevysvětlil, o čem hraní her je!

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Magazín na dotaz rozhraní

Z čeho se skládá počítač – pevný disk

access_time31.březen 2020personMarián Kroužel

Pevný disk neboli HDD (zkratka pro hard disk drive) slouží k uchovávání dat. Pevný disk funguje na bázi magnetické indukce. Magnetická indukce je síla, kterou magnetické pole působí na pohybující se elektrický náboj. První HDD na prodej se poprvé objevily v 60. letech minulého století. Konkurenčním hardwarem určeným pro uchovávání dat jsou USB flash disky (flashky) a SSD disky.Pevné disky jsou rozšířené po celém světě. V poslední době se nejčastěji prodávají hard disky s kapacitou 500 – 1000GB, ale samozřejmě i s menší či větší kapacitou. Zmagnetizováním míst na magneticky měkkém materiálu (dočasném) jsou na disku uložena data. Zmagnetizování se provádí pomocí elektrického proudu a cívky.Na rozdíl od operačních pamětí (RAM) jsou data na pevném disku uložena natrvalo. Při odpojení od napájení zaznamenaná data na disku zůstanou. Takže na pevný disk vlastně ukládáte software (hry, programy), ale i dokumenty. Samozřejmě je na něm uložen i operační systém (např. windows).Na hard disku jsou také diskové oddíly. Pomocí diskových oddílů můžete HDD rozdělit na několik částí. Pokud má hard disk kapacitu 500GB a rozdělíte ho na 5 částí tak bude mít každá část kapacitu 100GB.Každý hard disk obsahuje desky z keramiky nebo kovu. Těmto deskám se říká plotny. Ploten může být v pevném disku až 5. Pohyb ploten zajišťuje vřeteno poháněné elektromotorem. Počet otáček za minutu udává rychlost hard disku. Nejčastěji se setkáváme s hodnotami 7200 ot/min. Pro představu – plotny se otáčejí rychlostí přes 100 km/h. Už se ale vyrábějí i pevné disky s větším počtem otáček.Druhou částí pevného disku jsou hlavy, které zajišťují zápis dat na magnetickou vrstvu. Hlavy se pohybují ve vzdálenosti 0,000001 metru nad magnetickou vrstvou.Existují různá rozhraní pevných disků. Nejrozšířenější rozhraní bylo dříve rozhraní ATA. Rozhraní ATA mělo nejvyšší přenosovou rychlost dat 133 Megabajtů za sekundu. Nástupcem rozhraní ATA je rozhraní SATA. SATA má větší rychlost zápisu, menší kabely a mnoho dalších výhod. Už existují tři revize SATA – SATA I, SATA II, SATA III. SATA I je už minulostí. Její přenosová rychlost je 143 Megabajtů za sekundu. SATA II, která se dosud používá má maximální přenosovou rychlost dat 286 MB/s. Poslední revize – SATA III je prozatím nejnovější. Její maximální rychlost přenosu dat je zhruba 600 MB/s. Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny

folder_openPřiřazené štítky

» Zeebo – old-gen konzole pro chudé dává smysl

access_time05.duben 2020personRedakce

Na první pohled to vypadá jako špatný vtip, ale když se na to člověk podívá z jiné stránky, může levná konzole Zeebo mít úspěch. Z pohledu hardcore hráče nepřipadá v úvahu hrát na něčem jiném než je slušné PC či na jedné z velkých konzolí. Další možností jsou handheldy a pro někoho je variantou také mobilní telefon. A právě mobilní telefon má s novou konzolí Zeebo nejvíce společného. Bude totiž fungovat na podobném principu a díky tomu se může rozšířit i do míst, kde pevné připojení k internetu nepřipadá v úvahu. V tom tkví největší naděje na úspěch této malé konzole.Zásadním předpokladem pro masové rozšíření nového produktu je vždy cena. Nechci tvrdit, že kvalita jde až na druhou kolej, ale cena je přeci jenom prvním impulsem ke koupi. Zeebo startuje v Brazílii s cenou nastavenou na 199$ (cca. 3800 Kč), což se na první pohled může zdát jako hodně. Skutečně z našeho pohledu si za tuto částku pořídíte PS2 s pár hrami, nebo při troše hledání narazíte dokonce na X360 Arcade. Jenže Brazílie není Evropa ani USA. V Brazílii a teď dobře poslouchejte stojí Playstation 3 nebo X360 neuvěřitelných 1100$ a Nintendo Wii rovných 1000$! Pro tyto konzole tam zkrátka neexistuje reálný trh a jedinou šancí jak je získat je na černém trhu. S hrami je to úplně stejné. Stačí prstem ukázat na vámi zvolenou hru a „obchodník“ se po pár hodinách vrátí s no-name diskem, na kterém snad něco najdete.Zeebo míří na trh v Braziílii, Rusku, Indii a Číně, přičemž potencionálně může oslovit až 800 milionů uživatelů. Po technologické stránce Zeebo běží na mobilní platformě Qualcomm s procesorem ARM11 QDSP-5 na taktu 528Mhz, což je zhruba výkon dnešních běžných smartphonů. O grafiku se stará Qualcomm Adreno 130 s nespecifikovanou velikostí paměti. Paměť RAM má skromných 128 MB DDR SDRAM + 32 MB DDR SDRAM dodatečné vyrovnávací paměti. Hry bude možné pouze stahovat a to na malinkatý 1 GB NAND Flash disk. Ovšem díky velikosti her nepřekračující 50 MB to zase taková tragédie být nemusí. Horší je fakt, že jednou zakoupenou hru přes interní digitální distribuci v ceně mezi 5-15$ bude nutné po každém jejím smazání z disku znovu zaplatit, pokud si jí budete chtít někdy opět zahrát. Nebude to ovšem plná částka ale jakýsi menší poplatek za re-download. Z dalších vlastností konzole jmenujme 3x USB 2.0, SD Card Slot nebo maximální rozlišení grafiky 640×480 VGA, což zní dost prehistoricky. Váha konzole je příjemných 0.9 kg  a třeba samotný adaptér X360 váží víc jak celá konzole Zeebo.Nyní se dostáváme k jádru věci a to k tomu, proč si např. lidé z časopisu Forbes ( a nejenom oni) myslí, že Zeebo má šanci na úspěch. Stahování her a dokonce i updatů konzole totiž bude probíhat přes 3G bezdrátovou síť, což je mobilní síť, která v těchto oblastech v dostupnosti vysoce převyšuje klasické připojení k internetu. Pointa je jasná. Každý kdo má mobilní telefon, má také SIM kartu a právě se SIM kartou bude Zeebo spolupracovat. Update konzole tak může proběhnou zcela automaticky i ve vaší nepřítomnosti, stačí mít konzoli zapnutou v pohotovostním režimu a díky 3G technologii dojde k jejímu updatu zcela bez vaší nutnosti cokoliv stahovat. Pro neznalé uživatele je to veliká úleva a nemusí se o nic starat. S tím souvisí absolutně bezproblémové stahování her.Představitelé Zeebo si nechali udělat rozsáhlý průzkum v teritoriích jako je Brazílie či Mexiko a zjistili, že tamější lidé prakticky nemají ponětí o nových hrách, které známe my. Neexistuje tam herní marketing, protože ti lidé nemají peníze na velké konzole. Ale většina z nich má mobilní telefon a prakticky každý z nich někdy na mobilu hrál nějakou menší hru nebo si stáhl vyzvánění. Proto Zeebo běží na mobilní technologii a proto existuje reálná šance, že by lidé místo hraní her na malých obrazovkách svých mobilních telefonů s radostí přešli na něco většího a přitom poměrně cenově dostupného. Teď si asi někdo říká, proč hrát na Zeebo, když zde máme telefony jako iPhone. Opět je zde rozhodující cena a iPhone v Brazílii seženete s tarifem za zlodějských 2400$, což si mohou dovolit jen ti nejbohatší.Se špatným povědomím o hrách také souvisí jejich kvalita, která je v našich podmínkách na zcela jiné úrovni. Jenže lidé v těchto zemích třeba nikdy nehráli Quaka, neví jak vypadá Duke Nukem 3D a možná ani nikdy žádnou 3D hru neviděli. Pro nás tyto legendární staré kousky mohou vyvolávat snad jen vzpomínky, ale pro ně to bude zážitek zcela nových rozměrů. Zeebo přichází z předinstalovanými verzemi FIFA 09 Soccer, NFS: Carbon, BRain Challenge, Prey Evil a ke stažení zdarma je připraven Quake. Samozřejmě, že tyto hry mají grafiku přizpůsobenou systému a budou vypadat zkrátka jako hry na dnešní výkonné mobilní telefony. Dále ke stažení během launche mají být k dispozici tituly jako Tekken 2, Resident Evil 4, Crash Badicoot či Ridge Racer. Během dalších 3 měsíců má do herního katalogu Zeebo přibýt další třicítka her. Již nyní se na vývoji her podílí známé firmy jako EA, Namco, Capcom, Activision, THQ, id, Pop Cap či Gameloft. Zájem ze strany velikých firem je logický, protože pirátství na této platformě neexistuje a potenciál pro rozšíření je značný.Zeebo také nabízí vlastní Z-Credits, což je obdoba MS points u Xboxu a nákup her bude probíhat přímo v rozhraní konzole. Vše má být maximálně intuitivní. Během roku by konzole Zeebo měla jít s cenou někam ke 150$, což jsou náklady na nákup běžného mobilního telefonu. A díky tomu, že Zeebo je vlastně takovým větším mobilním telefonem (bude možné přes něj přijímat SMS), pak zde šance na úspěch určitě je. To by bylo, aby si z těch 800 milionů potencionálních zákazníků Zeebo pár milionů hráčů nepořídilo. Playstation 2 si od svého launche před x lety koupilo více jak 140 milionů lidí a podle některých odhadů má Zeebo reálnou šanci této hranice dosáhnout během jednoho roku! Zdá se to jako odhad nějaké šílené věštkyně, ale když vezmeme v úvahu fakt, že lidé v těchto zemích zkrátka na jiný herní systém nemají peníze, pak to zase tak nereálně nevypadá. Teď je pouze otázkou, kolik lidí v těchto chudých oblastech má skutečně zájem o hraní her.  Také jsem zvědavý, jaká bude reakce Nintenda, Sony a Microsoftu. Můj nedávný tweet tak beru zpět a dávám konzoli Zeebo šanci.

folder_openPřiřazené štítky

Recenze NAVIGON 8410

access_time04.květen 2020personRedakce

Navigace NAVIGON není třeba dlouze představovat, protože tu již nějaký ten rok útočí na vrchol trhu s GPS přístroji. Nadvláda TOMTOMU, případně GARMINU tak již brzo skončí vzhledem k velkému technologickému vývoji navigací NAVIGON.Před několika roky přišly modely 7110 a 8110, které velmi dobře zaútočili na TOP modely GPS navigací ostatních výrobců. V této recenzi se budeme zabývat posledním TOP modelem navigací NAVIGON, konkrétně typem 8410. Na trhu je ještě verze 8450 Live, která má navíc modul, kdo kterého zasunete SIM kartu, která Vám zpřístupní služby NAVIGON Live Services.Již před pár měsíci, kdy jsem viděl první obrázky a první technickou specifikaci, jsem byl naprosto nadšen. Ostatně jsem nadšen vždy při uvedení nějakého TOP modelu navigací NAVIGON. Nejvíce mě asi ohromil 5-ti palcový skleněný displej, rychlý procesor o taktu 600Mhz a nová funkce REAL CITY VIEW 3D, kdy si při navigaci připadáte jak v počítačové hře, ve které se Vám zobrazuje vymodelovaný reálný svět.Pojďme se podívat na navigaci podrobněji. V základním balení kromě navigace samotné najdeme velmi bohaté příslušenství. V krabici tak najdeme síťovou nabíječku, kterou lze nabíjet navigaci s elektrické zásuvky, dále autonabíječku, v jejímž kabelu je integrována anténa pro příjem dopravních informací, ochranný pytlík, USB kabel, manuál v českém jazyce. CD se softwarem v balení nehledejte, ten je uložen přímo v paměti navigace, takže ho lze nainstalovat po připojení přístroje k počítači. Také v balení najdeme samolepky, které je dobré nalepit na okno automobilu, v případě že necháváme navigaci v autě. Na samolepkách je informace, že navigace je chráněna PINem, který znemožní případnému zloději další používání GPS přístroje. Možná je ale lepší na navigaci v autě neupozorňovat. Osobně parkuji na relativně bezpečných místech, takže navigaci nechávám dost často na držáku, nicméně nejbezpečnější je samozřejmě navigaci z auta vyndat. Ještě jsem zapomněl na držák navigace, který se připevňuje na čelní sklo automobilu.Navigon vymyslel novou konstrukci, a držák se nám podstatně zmenšil, oproti chapadlovitým držákům, které byly u modelů 7110 a 8×10. Byly to výborné aktivní držáky, i když je pravda, že časem se mohla velká přísavka trochu unavit a držák svoji váhou padal dolů. Navigon vymyslel kompaktnější držák, který má nový upínací mechanismus, který vypadá velmi bytelně a myslím si, že se jen tak hned neunaví, ani když ho necháte na přímém slunci. Opět je aktivní, takže nemusíte neustále připojovat kabel nabíječky.Samotné navigaci vévodí, jak již jsem zmínil, velký 5-ti palcový skleněný displej. Tento displej je kapacitní, takže nezáleží jakou silou se ho dotknete, ale spíše záleží na velikosti plochy prstu, kterou se ho dotýkáte. Stejné displeje nalezneme například v iPhonu. Displej je lemován černým rámem, který je zapouzdřen stříbrným kovovým elementem. Navigace díky němu vypadá opět velmi luxusně, jako pravý šperk. V levém spodním rohu je integrovaný mikrofon, který je součástí integrovaného bluetooth handsfree. Na levé hraně přístroje najdeme slot pro připojení DVB-T modulu. Tento modul jsem neměl v době testování k dispozici, nicméně, pokud se mi ho podaří získat, jistě ho také otestuji. Díky němu lze sledovat digitální televizní vysílání přímo na displeji navigace. Za jízdy to však raději nezkoušejte, je to krajně nebezpečné. Na spodní hraně navigace najdeme miniUSB konektor pro připojení datového kabelu, případně nabíječky, hned vedle je audio konektor typu jack o rozměru 3,5mm, pak zde najdeme mikrospínač RESET, slot na microSD karty, ve kterém je vložena 2GB karta. Na horní hraně najdeme stříbrné zapuštěné tlačítko pro zapínání a vypínání navigace. Záda navigace jsou vyvedená v černém matném provedení. Kromě konektoru pro připojení navigace do držáku je zde také žebrování, které kryje reproduktory. Také je zde konektor pro připojení externí GPS antény, který je zakryt gumovou krytkou.V srdci navigace bije procesor Centrality o taktu 600Mhz. Vzhledem k pokročilému 3D zobrazení mapy je výkon opravdu potřeba, takže navigace má opravdu velmi rychlé odezvy a celkový obraz při navigování je velmi plynulý. O navigování si však řekneme o pár řádek níže.Po zapnutí přístroje se nám zobrazí hlavní menu, ve kterém je možné si vybrat mezi čtyřmi hlavními funkcemi. NAVIGACE, TV, Multimediální přehrávač a Telefon. V případě, že není připojen televizní modul, je tato volba zašedlá. Funkce multimediální přehrávač Vám umožní prohlížet fotografie, přehrávat hudbu a filmy přímo z paměťové karty. To mě velmi potěšilo, protože díky tomu není navigace tak moc jednoúčelové zařízení, ale stává se z ní multimediální centrum, které Vám nahradí drahé DVD přehrávače integrované do palubních desek, případně hlavových opěrek automobilů. Co mě ale nepotěšilo, byla základní nabídka přehrávaných formátů. Co se týká videa, tak lze přehrávat formát WMV, z audia si NAVIGON poradí s formátem WMA, a v případě obrazových formátů je možné použít JPG, BMP. Ostatní formáty jako MP3, AVI, atd. je možné přehrávat pouze po zakoupení příslušných kodeků na www.navigon.comV základním menu najdeme dále volbu TELEFON. Přístroj má rozhraní bluetooth, díky kterému je možné použít navigaci jako handsfree. Párování jsem zkoušel z telefony NOKIA 5800 a 6500 a vše proběhlo bez problémů. Po spárování přístrojů je možné přenést do paměti navigace telefonní seznam. V něm je pak možné fulltextově vyhledávat pomocí virtuální klávesnice. Dále je možné načíst z telefonu historii hovorů a také je možné předvolit 4 nejpoužívanější čísla do kláves rychlé volby.Pojďme se však již věnovat samotné navigaci. Veškerá grafika v menu je naladěna do černých barev. Menu v podstatě shodné s předchozími modely. Proč ale měnit něco, co je perfektní, že? Takže v základním navigačním menu jsou čtyři velká tlačítka NOVÝ CÍL, MOJE CÍLE, DOMŮ a ZOBRAZIT MAPU. Po klepnutí na NOVÝ CÍL je možné ihned zadávat adresu, případně bod zájmu. Zadávání je velmi intuitivní a pohodlné. Přes celý displej se nám zobrazí virtuální klávesnice, ze které postupně mizí písmena, podle existujících kombinací názvů měst, ulic a čísel popisných. Pokud máme zadán cíl, stačí se dotknout tlačítka SPUSTIT NAVIGACI a můžeme startovat motor. Máme však také možnost stisknout tlačítko možnosti a nechat si zobrazit informace o cíli, tento cíl uložit, případně zobrazit na mapě, dále je možné cíl přidat k trase, hledat v jeho okolí a také zde máme volbu zadat souřadnice. Pokud však spustíme navigaci, začne se nám generovat trasa a pokud máme aktivovánu funkci MY ROUTE, nabídnou se nám tři různé alternativy cesty. Tato funkce nám nabídne optimální trasu, rychlou trasu a případně trasu, po které jezdíte nejčastěji. Tato poslední volba funguje tak, že navigace se sama učí trasy, kudy nejčastěji jezdíte a podle toho pak vyhodnotí Vaši oblíbenou trasu. NAVIGON 2410 vs NAVIGON 8410 vs NAVIGON 8310Samotné navigování s NAVIGONEM 8410 je pak velký zážitek. Díky rychlému procesoru, který bije v srdci NAVIGONU je obraz velmi plynulý. Navigon konečně pochopil, že k velmi pěkné grafice je potřeba dodat taky velký výkon, aby navigace byla plynulá. Takto plynulý obraz jsem na jiné navigaci neviděl. Navigon má absolutně perfektní zobrazení mapy i všech potřebných údajů. Ve spodní části obrazovky se zobrazují ovládací tlačítka, v levé části je indikátor změny směru a v pravé části jsou dvě konfigurovatelné pole kde se zobrazuje aktuální rychlost, čas do cíle, vzdálenost do cíle, případně nadmořská výška. Díky funkcím jako je PANORAMA 3D si můžete vychutnat 3D krajinu, LANDMARK 3D Vám zobrazí zajímavá místa v 3D, funkce CITIVIEW 3D Vám zase zobrazí obrysy budov, a jako třešnička na dortu je funkce REALCITY 3D. Pokud je daná oblast zmapována pomocí této technologie nebudete věřit vlastním očím. Na displeji navigace se Vám zobrazí trojrozměrný svět, ve kterém budete vedeny 3D ukazateli. Uvidíte 3D budovy, stromy, autobusové zastávky, uvidíte silnici, která je reálně pokreslena jízdními pruhy a přechody. To je absolutně unikátní funkce. V České republice si ji zatím moc neužijeme, ale pokud vyjedete za hranice, budete zírat, stejně jako jsem zíral já. To už je opravdu poslední stupeň od navigace, kterou nám jistě brzo nabídne GOOGLE a jeho street view, což je již zobrazení reality.Navigon je naplněn po okraj nerůznějšími navigačními vychytávkami, kromě již zmíněných funkcí, bych jmenoval ještě tyto. V paměti navigace jsou uloženy informace o dopravních značkách, takže se Vám v mapě zobrazují zákazy předjíždění, různá omezení rychlosti a další typy značek. Dále Navigon umí navigovat v jízdních pruzích, díky funkci REALITY VIEW Vám zase zobrazí složité dopravní tepny, tedy hlavně sjezdy z dálnic v grafické podobě. Navigon Vás také bude varovat před prudkými zatáčkami, dopravními zácpami a poskytne Vám informace o nejbližším parkovišti. Je toho opravdu hodně co NAVIGON umí. Všechny tyto funkce ho katapultuji na vrchol navigačního nebe. Zmíním také perfektní hlasovou navigaci, která obsahuje více než 200 hlasových povelů. Díky tomu na Vás tak navigace mluví příjemným ženským hlasem, který je zasazen do plynulých vět.Velkou novinkou je funkce záznam trasy, díky kterému lze projížděnou trasu zaznamenávat ve formátu KLM. Ten je pak možné otevřít například v GOOGLE EARTH a nechat si zobrazit projetou trasu

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Herní příslušenství na dotaz rozhraní

Flash paměti-MicroSD-1024MB MicroSD Trio A

access_time01.duben 2020personRedakce

3-v-1 tak by se dala charakterizovat tato multifunkční sada, která přináší mikro SD kartu, adaptér do SD slotu a zároveň je použitelná i do USB.A-DATA microSD Trio je chytrý balíček zařízení, se kterým si poradíte v každé situaci a nic vás nezaskočí. Chcete poslouchat mp3 ve vašem mobilním telefonu? Žádný problém díky moderní miniaturní kartě micro SD. Chcete nafotit pár snímků na vašem digitálním fotoaparátu s SD slotem? Žádný problém díky SD adaptéru. Rádi byste si snímky prohlédli na vašem PC nebo notebooku a nemáte čtečku paměťových karet? Opět žádný problém, neboť toto zařízení disponuje adaptérem do klasického USB slotu.A-DATA microSD Trio je výborným řešení pro všechny, kdo potřebují mít neustále možnost sdílet a vyuřívat fotografie, hudbu, video a data. Samozřejmostí je přenášení těchto dat mezi libovolnou kombinací mobilního zařízení (např telefon, mp3 přehrávač), spotřební elektroniky (např. fotoaparát, autorádio) a výpočetní techniky (PC, notebook). V případě tohoto zařízení platí téměř doslova "nic není nemožné".Rozhraní : microSD, SD, USB (není potřeba žádná čtečka) Napájení:2.7 – 3.6 V

folder_openPřiřazené štítky

Budoucnost konzolí aneb něco malého do kapsy

access_time04.duben 2020personRedakce

Konzole mají ve světe počítačových her pevné kořeny. Ale jak budou tyto tmavé krabičky vypadat v budoucnu a co všechno zvládnou? Vydejme se do světa, kde se hry odehrávají na televizních obrazovkách...Svět konzolí se zrodil v Japonsku a za jeho vznikem stojí firma Nintendo. Nahlížet na něj pak lze ze dvou pohledů. Máme zde konzole pro domácnost typu Playstation, jenž jsou propojeny kabelem s televizí a pak tu máme zábavu do ruky jako je GameBoy či Ngage. Podívejme se nejprve na ty menší konzole, které nás mohou doprovázet všude tam, kam jdeme a snadno je můžeme schovat do kapsy. Na čem že to pánové ze země vycházejícího slunce tedy pracují? Hraní her ze dvou pohledů se stane možná brzy stane skutečností.Japonský herní gigant Nintendo kdysi patřil mezi přední tvůrce domácí zábavy. Jako první začal vytvářet domácí herní systémy na nichž se mohla bavit celá rodina. V roce 1983 uvedla na americký trh konzoli NES (Nintendo Entertainment System), která zaznamenala obrovský úspěch a oživila skomírající zábavní průmysl. Nintendo se stalo absolutní jedničku v zábavním průmyslu. Přišlo SNES a GameBoy - zábava do kapsy, jenž každý mohl mít u sebe. Jenže konkurence a nespala a stvořila Playstation, která nepracovala s drahými cartridgemi jako konzole Nintenda, ale s levnými cédečky. Playstation zaznamenal obrovský úspěch a firma Sony se tak usadila na špici. Nintendo již nestačilo zareagovat (Nintendo 64 mělo technicky lepší parametry, ale pořád pracovalo s nevýhodnými cartridgemi) a dnes i se svým GameCube bylo odsunuto až na třetí pozici. Světu dnes vládne Playstation2 a Xboxy (Microsoft). Na cestách vám sice může GameBoy Advance dělat příjemného společníka, ale má pořád své chyby. Ti, kteří pak vyžadují hry na cestách si dnes mohou opatřit NGage od Nokie. Poprvé od svého vzniku (1962) se tak Nintendo dostalo do červených čísel a v loňském roce vykázalo nemalé ztráty.Delší dobu se spekuluje o tom, že Nintendo musí přivést na trh něco nového. Konkurence totiž oznámila vývoj next-generation systémů jako je Playstation3 nebo Xbox2 (o kterých si povíme později). Rouška tajemství se trošku poodhrnula a Japonský vývojář vypustil do světa první informace. Na letošním veletrhu E3, který se bude konat v Los Angeles, představí přenosný herní systém s duální obrazovkou. Pracovní název je Nintendo DS (dual screen) a má vcelku pozoruhodné technické specifikace. Je tvořen dvěma třípalcovými (7.5cm) TFT LCD obrazovkami, separátním procesorem a pamětí až do 1 Gigabitu. Podle slov Nintenda se hlavní atrakcí stává možnost ovládat hru ze dvou různých perspektiv. Například u RPG her může hráč využívat jednu obrazovku ke hraní a druhou pro sledování pohybu na mapě. Podobně by se dali ztvárnit i sportovní hry. Jiné využití je u plošinovek či chodiček, kdy jedna obrazovka snímá celkový náhled a na druhé sledujete přímo akci. Velkým otazníkem však bude tvorba her pro tento systém, jenž by vyžadoval odlišné vývojářské praktiky. Nintendo tak hledá někoho, kdo by pro ně hry vytvářel, protože již dnes má problémy sehnat vývojáře pro GameCube a Gameboy Advance. Všichni v této japonské firmě, v čele s presidentem Saturo Iwatou, jsou však plni optimismu. Koncept Nintenda DS by měl vytvořit zcela nové pojetí her a umožnit hráči v 21. století zcela nové zážitky. Jen čas však ukáže zda se bude jednat o krok správným směrem a zda se toto "stereo" bude líbit.Další japonský gigant jenž dnes ovládá převážnou většinu trhu s konzolami je firma Sony. Ta nešla do žádného experimentování a přízeň hráčů si chce získat pomocí projektu, jenž se nazývá Sony PSP. Informace o této mašince jsou docela rozsáhlé a existují i její prezentační fotografie. Technická specifikace Sony PSP je věru zajímavá a její tvůrci jej začali přezdívat walkmanem 21.století. Jádrem jsou dva 32-bitové mikroprocesory o stejné síle, jakou disponuje PS2, přičemž jeden procesor pracuje jako CPU a druhý je specializován pro práci s videem a hudbou. Celková paměť PSP je pak 8MB a veškeré součástky jsou navrženy tak, aby byla jejich energetická spotřeba co nejmenší. O vykreslování 3D prostředí a pro kresbu povrchů se stará grafický procesor s vlastní 2MB VRAM. Teoreticky je pak PSP schopen vykreslit až 33 miliónů polygonů za sekundu. Hudbu zpracovává nejmodernější technologický engine VME (virtual mobile engine), jenž vyvinulo Sony pro své přenosné MD a MP3 přehrávače. Médiem pro PSP se stanou 60mm optické disky pojmenovány UMD (universal media disk), které mají kapacitu 1.8GB. Jelikož PSP podporuje formát MPEG4, může jeden UMD disk obsahovat až dvě hodiny videa v DVD kvalitě (ehm, ehm - pozn. Bojler). TFT LCD displej pracuje s rozlišením 480x272 pixelů a v barevné hloubce 24-bit. Funkční model i s ukázkou některých her by měl být představen na letošním veletrhu E3. Zatím jsme si popsali pouze budoucí přenosné mazlíčky, mezi které se řadí i NGage od Nokie a kterou si můžete zakoupit za nemalý peníz i v našich obchodech. Jenže o domácí zábavu se starají především velké konzole, co trůní pod televizemi. V současnosti ještě nevíme, zda budou na veletrhu E3 v Los Angeles představeny i PS3 a Xbox2, ale z největší pravděpodobností tomu tak nebude. Zřejmě nám jen výrobci upřesní jejich technické parametry o kterých se všemožně spekuluje. Jak Playstation tak Xbox byli (a jsou) během své existence neustále vylepšovány a jejich tvůrci vyrábí i omezené série. Modely z těchto sérií jsou většinou jen odlišně výtvarně zpracovány. Srdcem Playstation3 bude procesor, který dostal název Cell. Pracuje s novým vysokorychlostním paměťovým rozhraním Rambus. Díky licenci (jenž získalo Sony spolu s Toshibou) na vysokorychlostní rozhraní pro spojování pamětí k mikroprocesorům půjde zřejmě o úplnou novinku na trhu. Procesor Cell vyvinutý společnostmi IBM, Sony a Toshiba bude obsahovat více čipů v jednom a bude zvládat jak video, zábavu tak i interaktivní hraní. Navíc bude zvládat 1 trilion matematických kalkulací za sekundu, což je zhruba 100x více než Pentium4 2.5GHz. Ovšem tento čip nebude připraven před koncem tohoto roku. Těžko říct jak tomu bude u Xboxu2 od Microsoftu. Mikroprocesor má být vyvinut firmou IBM i když kolují zvěsti, že to bude úplně jinak. Stejně jako u původního Xboxu bude chtít výrobce využít co nejvíce prvků z klasických PC. To sebou ovšem nese rizika spojená se snadným „nabouráním“ do těchto konzolí. Otázkou je také zda Microsoftu prodlouží spolupráci s Nvidií, která dodává do součastných Xboxů grafické čipy nebo uzavře smlouvu s ATI.

folder_openPřiřazené štítky