Výsledky vyhledávání v sekci PC hry na dotaz sociální reality

Colin McRae Rally 4

access_time01.duben 2020personRedakce

Již počtvrté přichází tohle rallye na naše monitory. Co asi přinese nového? Poučili se autoři z loňských chyb? Nejedená se jen o další nepovedenou konverzi. Prozatím můžeme posuzovat podle nedávno vydané demoverze.Tak za padesát let se již hry nebudou hrát na počítačích nebo na konzolích pod televizemi. Už nebudou žádné funící krabice doma pod stolem, ale zařízení, které si jednoduše nastřelíme do hlavy. Na takovém BrainStationu však budou nadále vycházet tituly, které hrajeme dnes jako Fifa2050, Nhl2050, NFS29 či Doom XI. No, ale to teprve bude. :-)) Dnes máme jiný rok a před námi je testování hry, která vychází již ve čtvrtém pokračování. Podaří se však přijít s něčím novým tak, aby to nebylo to samé co minule jen s vylepšenou grafikou? Dámy a panové přinášíme vám první dojmy z dema hry Colin McRae Rally 4. Hén fole héén, hen, hen. CMR4 má být ve znamení reality a nových efektů. Hráč má mít pocit, že je skutečným závodníkem a jeho vůz se chová jako opravdický závodní speciál. Samozřejmostí je grafické vylepšení vozů a krajiny samotné. Rozroste se počet tratí, které jsou rozprostřeny do nejrůznějších států. Začněme ale hezky po pořádku. SoutěžeV demu můžeme okusit tři úseky, každý z jiného státu. Je tu noční jízda na mokré vozovce v Japonsku, prašná klasika v podobě závodu v USA a na závěr jedna rychlá etapa z lesy pokryté krajiny Finska. Tak akorát na to, abyste se příjemně naladili na nadcházející díl Colin McRae Rally 4. V plné hře bude k dispozici šampionát, ralley, erzeta a rychlý závod, ve kterém pojede náhodně vybranou trať. Všechny soutěže jsou rozděleny do podkategorií dle druhu vozů. Celkově bude pro hráče připraveno 48 tratí z 8 zemí světa (Finsko, Švédsko, USA, UK, Řecko, Austrálie, Japonsko a Španělsko). A tak to dopadne, když naviguje ženská. Pravá je levá. :-)KáryK dispozici jsou vozy s náhonem na čtyři či na dvě kola, cestovní káry a upravené speciály kategorie B. Zatímco v prvních dvou kategoriích narazíte na současné tovární speciály Subaru, Citroënu, Fordu, Mitshubishi nebo Peugeotu, které se prohánějí světovým šampionátem. V kategorii B se pak ukrývají předělané skvosty s pěkně nadupanými motory jako Audi Q Sport, Ford RS200 či Lancia 037. Závody těchto speciálů byli velice oblíbené v osmdesátých letech, ale z důvodu bezpečnosti byli zakázány. Celkem narazíte v plné hře na 20 automobilů plus nějaké ty bonusy. Nechybí nám něco? V demu se tvůrci snažili ukázat co lze z letošního Colina vyždímat. Orientovat se v jednotlivých nabídkách nebude hráčům znalým série dělat sebemenší potíže. Navíc je vše oděno do slušivého kabátu. Vezměme tedy Xsaru, kterou nám dávají autoři k dispozici a vrhněme se na jednu z nabízených erzet v USA, Japonsku nebo Finsku. Pokud si nevíte rady při vybavení vašeho auta, nechte tuto činnost na počítači. Nevyplatí se ovšem tuto položku nějak odbýt, protože vlastnosti auto a chování jsou na navolení velice závislé. Fyzikální model je zcela neúprosný a chování auta je velice přirozené (alespoň dle mého pocitu, nikdy jsem však rallye nejel). Protože každá trať je jiná, chová se i auto jinak. Nad míru patrné je to při závodu na mokrých cestách při Japonské etapě. Jakmile vyjedete z tratě, na které lze (dobře obutý) vůz slušně kontrolovat, byť jen jedním kolem do bahna, ihned to poznáte. Kolo začne podkluzovat a vůz se dle toho začne chovat. To samé platí i při prasklé gumě nebo když vám uletí kolo. Auto to prostě táhne na jednu stranu. Díky dobře provedenu fyzikálnímu zpracování tak konečně ubylo nepřirozených smyků, do kterých se auta často dostávala v předchozích dílech. V klidu, to pojede taky. Kolo sem, kolo tamS fyzikálním provedením souvisí i model poškození vozu, který je doveden skoro k dokonalosti. Podle toho jak jedete, tak se i opotřebovává vaše autíčko. O tom, jak moc, se můžete přesvědčit z okolních obrázků. Skla praskají, karosérie se deformuje, kola odpadávají, a tak dále. S trochou zručnosti lze v pohodě vůz přestavět na jiný model. S poškozeným motorem, který se přehřívá se při troše snahy do cíle dá dojet a bez pneumatik to jde také. Každé poškození a srážka vás však něco stojí. Ať je časová ztráta nebo zhoršené jízdní vlastnosti. Aby však hráči nebyli naprosto bezradní a měli vůbec šanci dojet do cíle v rozumném čase můžete si míru poškození nastavit. Závodník tuhý chléb má. Poškozování však má své mouchy, na které jsem v demu narazil. Urvat kolo ze závěsu se mi podařilo hned při první jízdě. Jelikož do cíle toho moc nechybělo a navigátor naznačoval něco v tom stylu, že on tu rezervu měnit nebude, rozhodl jsem se dojet do cíle i bez pravého předního kola. Vím, že speciál pro rallye je opravdu silný, ale jet rychlostí 69mph na třech kolech (tj. asi 110 km/h) je pro mě trochu silné kafe. Další deformačním kiksem je interaktivita s okolním světem. Svodidla nelze prorazit což je vcelku pochopitelné, pásku protrhnete a reklamy také lze zbourat, ale malé stromky a značky vás jednoduše zastaví. Myslím si, že hliníkovou trubku o průměru 15cm prostě autem přerazíte. Možná, že tento problém autoři ještě odstraní. Vidíš, že to jelo!

folder_openPřiřazené štítky

V čem spočívají přínosy video her?

access_time04.duben 2020personRedakce

Kvalitní video hry nabízí dětem mnoho výhod. Mohou:pobavit a být formou společenské zábavypodporovat týmovou spolupráci, když se hrají s ostatnímipřinášet dětem uspokojení a odbourávat nejistotu spojenou s používáním počítače – což je důležité především pro dívky, které techniku tak často nepoužívajíposilovat sebevědomí dětí, když hru úspěšně zvládnoubýt předmětem společného zájmu s ostatními a tím příležitostí pro navazování vztahůrozvíjet dovednosti v oblasti čtení, matematiky, techniky a řešení problémůpodporovat zájem a účast v nepřímo souvisejících aktivitách jako čtení nebo sportypodporovat zapojení se do občanského děnízlepšit jemnou motoriku a koordinaci oko-rukaPočítačové hry mohou také naučit důležitým dovednostem či se zabývat vážnými otázkami. Organizace, jako například Games for Change propagují využívání her pro výchovné a vzdělávací účely. Často zapojují děti do vymýšlení nových her, aby se tak děti mohly vyjádřit k důležitým otázkám a současným událostem. Někteří specialisté v oblasti medicíny, jako například doktor Kuorosh Dini, se domnívají, že „věkově přiměřené mohou přiblížit dětem způsob myšlení ostatních lidí, což je klíčovou schopností pro empatii. Hry mohou také pomoci dětem spřátelit se s novou a stále se vyvíjející technikou.“Současné výzkumy ukazují, že počítačové hry mohou mít jak pozitivní, tak negativní vlivy na chování hráčů, záleží na obsahu her. Pro-sociální hry mohou napomoci rozvoji empatie a spolupráce, citlivému vnímání a ochotě pomáhat, zatímco násilné hry tyto vlastnosti naopak potlačují.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Playstation hry na dotaz sociální reality

Playstation 4

access_time05.duben 2020personRedakce

Recenze Nová generace konzolí, to je období zvláštní, specifické. Musím se přiznat, že příchod Xboxu 360 a Playstation 3, jsem před těmi lety sledoval celkem z klidného zázemí a chladnou hlavou. Ponořen do hraní "must play" titulů na Playstation 2, po mém přerodu z PC scény (skrz PSP) jsem nějak nechytl tu nemoc a v klidu očekával, že si jednou koupím PS3. Jenže ouha, Sony tehdy udělalo několik špatných kroků, několik odkladů a reklama na Gears of War, způsobila, že jsem si na vánoce rozbalil Xbox 360. Xlive.cz jsem tehdy znal, ale pouze pasivně, zaregistroval jsem se a stále pasivně četl než přišel zlom a podzimní sraz, na který jsem dorazil. V tu chvíli se vše změnilo a ze singl konzolisty jsem se stal "sociálním" a objevil taje Xbox LIVE, což později vedlo k mému přerodu do pozice admina/přispěvovatele, ale to už zacházím moc do detailů.Nyní je to jiné, Xbox 360 mi dal hrozně moc a jako už starý kus železa, na poměry PCčkáře neuvěřitelně starý hardware, musí být vystřídán a proto je tu nová generace. A je tu launch nové generace konzolí, který proběhl ve světě v listopadu loňského roku. Do té doby proběhlo několik launchů od Nintenda a handheldu od Sony, ale až nyní je to ten launch s velkým "L", dvou hlavních mainstreamových herních zařízení. A ejhle, byl jsem posazen do role, kdy jako fanoušek Xboxu 360, jsem měl s Xbox One problém od smolné prezentace na E3 (do té doby jsem byl stále pro něj rozhodnut) a jak většina z vás ví, u mě zvítězil Playstation 4. A tento problém jsem neřešil sám, tudíž naše do této doby Xbox komunita má v sobě víc hráčů na PS4 než by se mohlo zdát, tudíž proč nezačít psát i o této krabici, která nám dává zábavu, tento web je postaven na skupince lidí a nemá cenu se zbytečně diverzifikovat. Zvlášť nyní, kdy tato generace je si velmi podobná jak hardwarem, tak nabídkou software, exkluzivní tituly už nejsou takovými taháky a aktuálně vede nabídka multiplatformních titulů. Takže hurá do toho, vítám vás u mého shrnutí poznatků o Playstation 4, za poslední 3 týdny používání.KonzoleTak začneme samotnou krabicí, hned první co vás napadne po rozbalení je, jak je konzole malá. Sice jiný tvar, ale rozměry konkuruje PS3 super slim a i Xbox 360 slim. Opravdu dlouho nebyla konzole v první své iteraci, tak pěkně nadesignovaná a stylová, šíkmé hrany, půl matný, půl lesklý plast. Uprostřed při čelním pohledu oddělené drážkou po celém obvodu, která skrývá Blu-ray mechaniku a 2x USB 3.0 porty vepředu. Na rozhraní dvou typů plasů jsou zapuštěné dotykové tlačítka na zapnutí konzole a vyjmutí disku, které občas na mé ruce nechtějí reagovat.Zezadu najdeme komplet sadu konektorů, které bychom očekávali. Power konektor standardního typu, jelikož má PS4 zdroj uvnitř, tak lze pouze odpojit PS3 a zapojit PS4 do stejných kabelů a jste ready. HDMI, optický výstup, ethernet a proprietární konektor pro PS Eye Camera. Toť vše, nic víc, nic nevystupuje, vše je uhlazené a schované. Konzole vypadá opravdu nenápadně, nechce si krást pohled návštěvy uprostřed vaší hifi soustavy, je spíše nenápadná a vkusná. Teď jen záleží na tom, zda vám vyhovuje nenápadnost nebo byste raději, aby na první pohled křičela next-gen je tu. Co se týče vnitřností, ty jsou v režii AMD - chipová sada Jaguar, obsahující dvě čtyř-jádrové CPU jednotky na architektuře x86-64 (PC architektura), GPU s 18ti výpočetními moduly, to vše podporované 8GB GDDR5 RAM paměti. Ano není to high-end PC, které můžete postavit, ale zase takové high-end PC nepostavíte za 11 tisíc Kč. Z hlediska hardware to bude mít tato generace těžší, přechod od RISC operační sady na CISC má svá specifika a uvidíme co nám přinesou dále. Rozhodě se z hlediska trojice PC-PS4-XONE ulehčila práce vývojářům a mohou vycházet z jednoho základu, pro všechny tři hlavní platformy. OvladačDualshock, to je ikonická věc celého systému Playstation od ovladače k PS1 až po ovladač PS3. Bohužel ovladač u PS3 byl soubor počátečních špatných rozhodnutí, které později se podařilo dotvořit do celkem funkčního celku. Bohužel ergonomie nebyla přítomna prakticky vůbec, konkávní klouboučky páček a triggerů, bylo téměř něco nepochopitelného. Naštěstí zde máme Dualshock 4, který se inspiroval u vítěze minulé generace - Xbox 360 ovladači a přejímá od něj spoustu šikovných triků a přidává své vlastní.Ergonomie se zlepšila, ovladač do mých, relativně malých rukou, padne jako ulitý a ne moc odlišně od 360tkového. Důležitou vlastností DS4 je, že má symetrické rozložení páček, oproti tomu co známe z Xboxu. Tudíž jsou obě páčky na dolní středové části ovladače, nyní jsou více od sebe, tudíž se palce moc nenatahují doprostřed ovladače. Kloboučky páček jsou mnohem lépe upravené a nejsou zakulacené ani klouzavé, což byl problém na PS3, ale stále si nemohu pomocit, že tvar páček u X360 byl nejlepší (zvyk). Jediné, že guma vypadá, že se velmi snadno ošoupe a už se mi podařilo nehtem udělat rýhu, při frenetické hře. Směrový kříž je klasický, čtveřice oddělených tlačítek a tlačítka XO∆□ již nejsou analogová, jelikož tuto funkci téměř nikdo ve hrách nevyužíval. Standardní bumpery tzn. L1 a R1, jsou větší a příjemně zaoblené, triggery - jedna ze zásadních věcí je perfektně zpracovaná a rozhodně lepší než u 360tky. Jsou velké, příjemně konvexně prohnuté a s plynulým chodem. U FPS her fungují báječně, závodní hru jsem zatím neměl možnost vyzkoušet.No a nyní k exotickým věcem ohledně ovladače. Zapomeňte na tlačítko Start, u Sony si řekli, že je to přežitek a máme zde tlačítko Options. Tudíž přichází opravdu divné situace, kdy vám hra píše "Press Option to Start game", ano je to u multiplatformových her, ale působí to úsměvně. Options funguje ve většině her jako Start tlačítko, ale v menu konzole vyvolává kontextové menu k příslušné položce. Z hlediska ergonomie je Option strašně malé tlačícko na přechodu tvaru ovladače a stále bojuji s tím si zvyknout jej rychle zmáčknout. To samé je tlačítko Share, které slouží ke sdílení a o něm bude zmínka v jiné kapitole článku, toto tlačítko se nachází na opačné straně od Option, tudíž u směrového kříže. Mezi těmito tlačítky je relativně velká dotyková plocha, která zároveň je jedno velké tlačítko. Dotykovou plochu zatím mnoho her nevyužívá, např. v Killzone: Shadow Fall volíte tahem mezi čtyřmi funkcemi vašeho OWL drona, v CoD: Ghosts zase stisknutí tlačítka zobrazí v multiplayeru skóre tabulku a neptejte se mě, jak dlouho jsem nadával, že tam na to není tlačítko, než mi SerHashut poradil. Další specifickou a kontroverzní věcí je obrovské světlo mezi trigery, to efektně ukazuje, že hráč přihlášený na konzoli je hráč číslo 1 = modrá, hráč číslo 2 = červená atd. Bohužel se toto světlo také dokáže nepříjemně odrážet v TV a nebo svítit celou dobu při nabíjení přes noc a dělat celkem velké světlo. Co je problém, toto světlo nejde vypnout a v principu pro systém bez kamerky nemá žádný význam - kromě Killzone, kde ukazuje barvou zdraví postavy. Posledním specifikem ovladače je reproduktor, ten je umístěn uvnitř ovladače a je schopný vytvořit příjemné efekty u her. Tak například v Resogun se vám ozve na startu každého levelu "Save last humans" přímo z ovladače, dodává to opravdu cool prostorový efekt a doufám, že jej budou schopni vývojáři někam posunout. U Killzone zase při nalezení audiologu vám je předčítán z ovladače, což působí opět velmi efektně.Zbytek co ovladač obsahuje je celkem standardní, pohybový akcelerometr, který lze perfektně využít k psaní zpráv a textů. Vibrace jsou samozřejmostí. MicroUSB kabel slouží ke spárování s konzolí a nabíjení ovladače. Přední 3,5mm jack umožňuje připojení přiloženého mono headsetu, který je celkem průměrné kvality - zvuk je v pořádku, přepínač na vypnutí mikrofonu by mohl být lépe dostupný po slepu, tenký kabílek nemůže vydržet déle než pár měsíců. Nejhorší je sluchátko, které v uších prakticky nedrží - horší tvar pecky jsem dlouho neviděl. Teoreticky půjde do ovladače připojit jakýkoliv headset, který má zvuk i mikrofon v jednom jacku. Bohužel aktuálně neexistuje způsob jak nastavovat citlivost mikrofonu, tudíž je použití jiných headsetů dost omezené. Ještě jsem vyzkoušel oficiální In-Ear PS Vita headset, ten funguje stejně jako bundlovaný, jen má dvě sluchátka, takže můžete poslouchat komplet hru bez zvuku z TV a perfektně drží v uších (cena cca 250Kč). Rozhodně musíme čekat na podporu obecných bluetooth headsetů. Co je docela špatné je baterie ovladače, ta je proprietární uvnitř bez možnosti výměny a její výdrž není opravdu nic extra, osobní tip je, že se bude pohybovat kolem šesti hodin (po několika nabití se zvedla než byl první dojem) a to opravdu není mnoho.DashboardTedy hlavní menu Playstation 4 myslím nemá žádný název, z toho důvodu mu budu říkat tak jak jsme zvyklí "dashboard". Asi největší změna od PS3, které mělo tzv. XMB (Cross-media-bar) a vyznačovalo se značnou nepřehledností a nelogičností různých nastavení, tak menu PS4 je krok kupředu. Po zapnutí a prvotním nastavení, vás přivítá dlaždicovité menu, které má tři úrovně vertikálně a mnoho horizontálně. Co si pod tím představit, začneme vertikálně. Ve středním prostoru máte čtvercové velké ikony, které reprezentují hry nebo případně aplikace (web browser), při najetí na každou z nich se pod ní objeví spodní vrstva, kam jde páčkou ovladače přejít a prohlížet aktuality z příslušné hry a další informace. Specifická je aplikace What's New, která vám v dolní části ukáže stream aktivit vašich přátel a novinky z PSN.Pokud najedete úplně nahoru, zvýrazní se horní lišta dashboardu, která se dá přirovnat k Xbox Guide, které se zobrazovalo po stisknutí Xbox tlačítka na ovladači. Máte zde PS Store, notifikace, přátele, zprávy, párty, profil, trofeje, nastavení a vypnutí. Projdeme si postupně jednotlivé položky této podstatné nabídky. Už pouze při najetí do horní lišty vidíte část informací z té "podaplikace", tudíž ještě než kliknete na Friends, tak vidíte prvních pár přátel co hraje atd. PS Store bude mít svou vlastní kapitolu, takže dále. Notifikace jsou vše co se vás týká a konzole vás na něco chce upozornit. Tudíž dostanete pozvánku do hry, tak je v notifikacích, to samé jsou zprávy a různé informace z her. Dále trošku na první osahání nelogicky se zde nachází Download, kde vidíte průběh stahování updatů, demoverzí, her atd. Bohužel k plně fungujícímu download managementu to má daleko a zde musí Sony velmi zapracovat. Dále je zde také Upload, kde můžete sledovat, jak se vám vaše save informace uploadují pravidelně do cloudu nebo vaše fotky na Twitter/Facebook. Celkově notifikační služby potřebují více tweakování od Sony na základě podnětů od hráčů. Například nejde zapnout notifikace, že se připojil někdo z vašich přátel, což je věc, na kterou jsme docela zvyklí z Xboxu. A další mírné nelogičnosti, které se zde dají najít. Položka Friends je celkem standardní, umožňuje přidávání přátel, vidět online a co hrají, všechny přátele, hráče, které jste potkali atd. Co je špatné je, že nelze nijak přátele sortovat, což při maximálním počtu 2000 přátel může být problém. Zprávy, zde není co řešit, klasické textové nebo audio zprávy, zgrupované do konverzací. Výhoda je, že si můžete psát s přáteli i přes aplikace na chytrých telefonech. Párty, konečně má Playstation herně nezávislý chat pro 8 lidí jako to známe z Xboxu. Funguje to stejně, navíc lze psát v rámci party ještě zprávy. Profil, opět velmi výstižné, máte zde vše co se týká vašeho PSN profilu atd., to samé je v případě trofejí. Trofeje se synchronizují při spuštění této miniaplikace a pak vidíte seznam her a příslušných trofejí. Co je dobré, že vidíte jak PS4 tituly, tak vaše PS3 a Vita tituly, takže komplet, je zde také tlačítk pro porovnání s přáteli.Nastavení, no co zde, všemožné nastavení v jednotlivých kategoriích. Myslím, že je uspořádané celkem logicky a více přehledně než u PS3. V položce vypnutí zvolíte možnost vypnutí konzole - Stand by (konzole je v úsporném režimu, stahuje updaty a nabíjí ovladače), Turn off (úplně vypnuté). Toť vše o horní části menu. Co je podstatné, tak je jedno zda jste ve hře, stiskem tlačítka PS vám bleskurychle naskočí celý dashboard aniž by se hře cokoliv stalo (v závislosti na vývojáři hry, buď se zapauzuje hra nebo pokračuje dále), je to v principu multitasking s tím, že lze mít jen jednu aplikaci spuštěnou na pozadí. Tudíž zde není potřeba Guide menu, protože máte dostupný celý dashboard aniž byste vyskočili ze hry, výborné. Občas se sice dash při spuštěné hře zaškobrtne, protože přece jenom výkon je převeden na jiné starosti, když běží hra. Co nemohu opomenout je psaní zpráv a textů, díky polohovému senzoru DS4 lze zapnout pohybový výběr znaků a od první chvíle jsem si jej zamiloval jako příjemnější zadávání textu než klasické "šipkování" po virtuální klávesnici. V tomto režimu se vám zobrazí kurzor a nakláněním DS4 jím létáte po klávesnici - rychlé - intuitivní a celkem přirozené. Bohužel je škoda, že podobné ovládání kurzoru není například v internetovém prohlížeči, který sice neoplývá rychlostí, ale pro někoho využitelný být může. Toť asi vše co se o dashi dá říci, není to takový luxus jako u Xboxu, který díky NXE předstihl svou dobu, ale je to znatelný posun v rámci rodiny PlayStation. Mediální funkce jsou jak je známo dost nepoužitelné, ale to by měl změnit budoucí update, který by měl přinést podporu formátů přehrávaných z flash paměti nebo důležitou podporu DLNA serverů.SdíleníNová věc, které se v této generaci nevyhneme je sdílení. Ano svět se přesunul na sociální sítě a i když to některým z nás nemusí sedět, je tomu tak. Proto jak jsem psal v kapitole o ovladači, tak máme nové tlačítko Share. To je napevno spojené s hlavním menu konzole a může mít několik nastavení jak se chovat - jsou tři možnosti stisku - ťuknutí, podržení a dvojité ťuknutí. V dashboardu jde nastavit, která akce vám na příslušný typ stisku bude vyhovovat. Akce jsou tři - vyvolání menu pro sdílení, ťípnutí screenshotu a spuštění nahrávání videa. Menu pro sdílení vám nabídne další tři akce - můžete uploadovat video, sdílet screenshot a nebo vysílat hru, projdeme si vše postupně.Sdílení screenshotu je nejjednoduší akce, kterou můžete udělat. Každá hra má svou složku, kam se ukládají screeny, které tlačítkem vytípete a vy si jen zvolíte, který chcete sdílet. Pak jen vyberete zda na Facebook či Twitter, napíšete zprávu a je to. Co je trošku omezující, že při focení screenů, nemá tlačítko Share v systému moc velkou prioritu, takže típnutí momentky, která trvá půl vteřiny je prakticky nemožné.Upload videa je věc, kterou jsem nemohl vyzkoušet do konce, protože aktuálně lze uploadovat videa pouze na zuckerblikovu sociální síť

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Online hry na dotaz sociální reality

Když se řekne on-line hraní

access_time31.březen 2020personRedakce

Hraní her, nejen těch počítačových, je věcí do důsledku velmi zajímavou. Lidé se již od dob dávno minulých sdružovali do skupinek a pořádali mezi sebou nejrůznější zápasy, jejichž vítězové se mohli těšit na nehynoucí slávu a přízeň lidu. Většina těchto klání končila tragicky a s jediným výsledkem – zatímco vítězové přežili, poražení končili v potocích krve. Přestože lidstvo pokročilo a od dob, kdy se krvelační králové těšili na každý nový zápas, uplynulo několik století, naše chutě jsou stále stejné. Leč možnosti, jak je ukojit, se poněkud změnily. Jednu z nejpříjemnějších forem k vybití energie, k vyprázdnění adrenalinové kapsy, poskytuje počítač a možnosti s ním spojené. Lidé to zjistili poměrně brzy, takže již v osmdesátých letech, na prvních “napodobeninách“ dnešních počítačů, se hrály hry poměrně často. Hra proti počítači však nebyla natolik zábavnou a proto lidé začali hledat alternativní možnosti. Brzy zjistili, že hra s reálným soupeřem je mnohem zábavnější a řešení tak bylo na světě. První multiplayer zápasy tak mohly začít. Samotný multiplayer, tak jak ho známe dnes, svoji podobu dlouho hledat. Všechno začalo mnohem dříve, než se první “soukromníci“ připojili k internetu, než odeslali svůj první email. Na úzce specializovaných serverech, které poskytovali minimum služeb a možností k hraní, se scházeli den co den davy příznivců multiplayeru a na strojích, které nemají nic společného s dnešními počítači, se snažili porazit svého kamaráda ze sousední vesnice, státu,… Velmi populární byly takzvané BBS-BASED hry (BBS = bulletin board services). Dá se říci, že BBS představovala předchůdce dnešního internetu. Na lokálních sítích, ke kterým jste se mohli připojit pomocí modemu, ovšem velice malou rychlostí, se často hrály hry v textovém režimu, případně s velmi omezenou grafikou. Některé BBSky fungují i dnes a stále existuje dostatečně velká skupina příznivců tohoto stylu, že o jejich zrušení jejich majitelé rozhodně neuvažují. O pár let později, s příchodem rozšířených možností grafického rozhraní, se online hraní stávalo čím dál tím více populární. Přesto však stále nedokázalo překonat jisté hranice a uchylovalo se k úzce specializovanému trhu. Jednou z prvních online her, které se dostalo kladného přijetí i u ostatních hráčů, byl Kesmai's Air Warrior. Stalo se tak především díky úchvatnému grafickému zpracování a skvěle zvládnutému ovládání. Během krátké chvíle se hra stala oblíbenou u stovek lidí a uživatelé u ní trávili stále více času ve snaze zabít všechny protivníky. O to horší však byly telefonní účty, protože ty mnohdy narůstaly až na neuvěřitelných 200USD za měsíc, což byla a je částka značně vysoká. Samotná hra byla určena pro Macintoshe, které v té době ovládali velkou část trhu. Postupně následovaly verze pro Atari ST a Amigu. Poslední kopií, která opustila dílny firmy, byla verze pro MS-DOS a tak i majitelé počítačů dostali svou drogu. Největší rozmach online hraní však nastal po roce 1994 s příchodem internetu. Online hraní opět dostalo nový náboj a vývojáři her pochopili, odkud mohou získat značné peníze do svých kapes. Nejdříve se otrkávali a her, které byly primárně určeny pro hraní přes internet, jsme mohli nalézt opravdu jen několik. Postupně však nápadů, ale především prostředků vynakládaných na rozvoj online hraní, přibývalo. Nebýt několika odvážných kroků do neznáma, možná bychom dneska nemohli stanout tváří v tvář v Unrealu, Half-Lifu, Quakovi a mnohým dalším hrám. Bohu díky za tyto odvážlivce, kteří online hraní dostali tam, kde se dneska nachází!R. Feynman (laureát Nobelovy ceny za fyziku) uvádí, že při vývoji počítače na výpočet účinku první atomové bomby v roce 1943 programátor „Pan Frankel začal trpět jistým druhem počítačové nemoci, kterou zná každý, kdo pracuje s počítači. „Je to velmi těžká nemoc a na práci působí rušivě, znemožňuje ji. U počítačů je ten problém, že si s nimi člověk hraje. Následně se celý počítačový systém zhroutil, protože na něj Frankel nedohlížel.“ Z toho lze usoudit, že samotný vznik počítačových her se datuje k prvním začátkům samotných počítačů. Velkou nevýhodou dnešního trhu s počítači je skutečnost, že odsávají poměrně velkou část rodinných, případně soukromých rozpočtů. Výrobci her dělají pouze takové hry, které ke svému chodu potřebují nejvýkonnější hardware, nejnovější operační systémy a celkově prahnou po tom nejlepším, co je k dispozici. Tím dostávají hráče počítačových her do úzkých, problém kde sehnat peníze na upgrade svého stroje řeší den co den tisíce hráčů po celém světě. Dnešní počítače trpí jedním velkým “nedostatkem“. Dokáží věrně nasimulovat reálný život z pohledu uživatele. Veškeré druhy simulátorů The Sims patří pravidelně k nejprodávanějším hrám a není od věci připomenout, že účelem hry je starat se o virtuální rodinku. Tím se dostáváme do situace, kdy člověk může naprosto zapomenout na reálný život a všechny své kroky stimulovat do počítače a omezovat se na kontakt s nejužším okolím, možná ani to ne. Nevýhodou dnešních počítačů tedy je fakt, že mají svoji vlastní umělou inteligenci, dokáží nás oslovovat hlasem a ten náš následně rozpoznat, dokáží ukojit naše choutky svojí virtuální energií. Jakmile se hráč zapojí do hry, ať už se jedná o sportovní simulátor, akční hru, rpgčko či jakýkoliv jiný žánr, přebírá ze hry část jejího ducha. Začíná vnímat situaci jak, jak by se cítil na místě hrdiny, kterého ovládá, na místě sportovce, jehož se snaží vybičovat k maximálním výkonům. Prostě začíná žít druhým, virtuálním životem. Přestože ví, že tato realita není a nikdy nebude skutečná, dokáže ji vnímat dostatečně vážně. Například při hře na “slepou bábu“ každý ví, že pokud bude chycen, nic se mu nestane, ale stejně se každý chycení vyhýbá všemi možnými způsoby. Pravidla hry v tu chvíli definují jinou realitu, která je vnořena určitými pojítky do skutečného života, té jediné a pravé reality. Problémů, kdy byl hráč do virtuálního světa vnořen takovým způsobem, že začal ohrožovat svoje zdraví, zatím bylo po málu. Přesto však tato varianta existuje a její nebezpečí je každým rokem větší. Firmy, které se specializují na výrobu a prodej nejrůznějších masek, brýlí, sluchátek a jiných prvků, vtahující hráče k hlubšímu zážitku ze hry, stále vznikají a dá se očekávat, že tato sféra moderní multimediální scény se bude vyvíjet enormně rychle.Nemáme důvod si cokoliv namlouvat, každý už určitě zažil ten pocit, kdy byl takříkajíc “úplně mimo“. Pravda, někteří honosící se tričky s nápisy “LEGALIZE CANABIS“ s trošku jiným pomocníkem. :-) Nám pařanům stačí hra, která dokáže svoji atmosférou překonat nejširší vjemy z okolí a hráč upne svůj zrak pouze k počítači a všemu, co se na něm odehrává. Jakékoliv dění mimo jeho sféru zájmu jde mimo něj a nic jiného ho ani v tuto chvíli nezajímá. Maminka pak může tisíckrát opakovat, že je čas k učení, a že večeře už dávno vystydla, nepomáhá to. Pokud jste se do tohoto stavu nikdy nedostali, pravděpodobně nepatříte mezi hardcore hráče a jakékoliv šance na úspěch v turnajích GameZony jdou naprosto mimo vás. Přesto existují výjimky. Častým důvodem, proč hráči neustále touží po společnosti počítače, může být jistá forma úniku před něčím, z čeho jde strach. Ať už se jedná o problémy se školou, s dívkou či přáteli, vždy jde o něco nepříjemného, čehož nás počítač může s jistou dávkou nadsázky zbavit. Počítačové hry často dokáží zvýšit sebevědomí a poskytují jistou formu seberealizace. Vše ovšem jen v omezené roli a s téměř nulovým vlivem do reálného světa. Psychologové a všelijací machři přes výtvory z mozku neustále hlaholí cosi o závislosti na počítačových hrách. Předkládají nám nerůznější studie a téměř každou chvíli přichází s objevem, kterým jako by mohli spasit svět. Dle psychologů a psychiatrů existují dvě postupně se rozšiřující formy závislosti na počítačových hrách. Tou první je závislost na jedné, případně dvou podobných hrách. Spočívá v proniknutí do určité reality, které však končí zároveň s koncem hry a vypnutím počítače, Tato závislost je údajně neškodná a její nebezpečí přenášející se do reálného života hráče je téměř nulové. Závislý hráč si patrně uvědomuje, že hra mu dodává jisté chybějící prvky uspokojení, přesto však doufá a ví, že s ukončením hry dojde zároveň k ukončení veškerých přejímaných vjemů a požitků. Druhou formou, kterou psychologové popsali ve svých studiích, je závislost na počítači a následné vyhledávání alternativních forem uspokojení. Hráč nedokáže bez počítače existovat, nedokáže vykonat základní úkony aniž by nemyslel na svého miláčka, nedokáže udržet svoji mez soustředění na rozumné hranici a v době, kdy je mimo dosah počítače, je značně agresivní. Takto “postižení“ jedinci představují ty pravé osoby pro možné testy, výzkumy a další skvělé objevy našich pánů psychologů.Mám-li shrnout do několika vět objevy, jež jsem učinil při pročítání nejrůznějších studií a zpráv od předních světových a českých psychologů, nestačím se divit. Každý před nás předkládá v trochu pozměněné formě stále tu samou informaci, z které vyplývá, že: „hráči počítačových her jsou ti největší vymaštěnci na světě, kteří nedokáží nic jiného, než koukat do té satanské bedny, co mají před sebou a zrají pro kriminál!“ Ale my přece takový nejsme, nebo ano?Poznámka: článek byl částečně tvořen formou převzatých citací, částečně byly upraveny výroky předních osobností vystupujících v oboru psychologie. Rozhodně si však nekladl za cíl jakkoliv ponižovat či pomlouvat hráče počítačových her a jejich příznivce, pouze se snažil upozornit na fakt, že téměř nikdo veřejně nevysvětlil, o čem hraní her je!

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Magazín na dotaz sociální reality

Pařanův průvodce realitou

access_time01.duben 2020personRedakce

Dnes neosvětluji instalaci Windows 98 nebo novějších XP, ale připravil jsem takovou malou uživatelskou příručku ( user guide) na použití „reality“. Dnešní lekce má podtitul jak se seznámit s holkou. Následující řádky adresuji pařanům mužského pohlaví, ale pokud si je přečte nějaká mladá pařanka, snad se jí nic nestane. Ještě bych uvedl jeden komentář jak se seznámit s holkou neznamená jak dostat holku do postele, na gauč, na stůl, do křoví a podobně. První krokyNejdůležitější a nejsložitější věcí je, odlepit se od počítače. Přesto že se to těžko říká, pokud se chcete seznámit s holkou, je daleko jednodušší zvednout zadek a vyrazit ven. Poté co se rozhodnete vypnout PC, následuje další problém. Zvláště v letních měsících a po dlouhých LAN Párty nebo po extrémně vyčerpávajících Clanwarech sedací partie pařanů často obohacuje takzvaná zapářka (od toho pařan) jíž je nanejvýš nutné se zbavit. Proto hybaj pod sprchu! Pokud budete moci zodpovědně prohlásit Sector clear, vše se podařilo. Oblékání. Nanejvýš doporučuji použít čisté oblečení, nebo alespoň hadry které nesmrdí potem. Nezaškodí použít nějakou tu voňavku a podobné výmysly. Rozhodně neplatí, že správnej chlap má smrdět i z fotky!!! Když se oholíte a učešete, taky nic nezkazíte. Nezapomeňte na vyčištěné zuby, nebo alespoň žvýkačku. Jestliže budete pokaždé když promluvíte cítit smrad, nevěstí to nic dobrého. Tak to by bylo, teď už nezbývá než vyrazit do ulic.V akciNa světě je mnoho míst, kde byste mohli potkat nějakou pěknou a hodnou dívku. Neubráním se popisu některých obzvlášť vhodných. Jedním z nejoblíbenějších míst pro seznamku je hospoda, tedy místo většinou označované honosným názvem restaurace, klub, vinárna. Výhodou zařízení je, že se zde prodává alkohol. Je dobré si uvědomit do jakého druhu hospody míříte. Jestliže vyrazíte do taťkovské hospy, narazíte si maximálně tak vaši padesátiletou sousedku závislou na švestkovém destilátu. Mléčný bar – ne nadarmo se říká „To je holka krev a mlíko“, nevíte-li co přesně si pod pořekadlem představit, zajděte do mléčného baru a rozšiřte si obzory.Diskotéka – kdo z nás nikdy v životě nenavštívil diskotéku, ten jakoby nežil. Osobně nevzpomínám na tento druh podniků zrovna nejraději, ale je to jedno z nejosvědčenějších míst kde si najít novou známost.Místa pro seznámení krajně nevhodnáDámské záchodky – maximální šance potkat osoby opačného pohlaví, problém je, že by si dotyčné mohly špatně vysvětlit vaši snahu o seznámení a namísto přátelské konverzace byste obdrželi nelichotivé označení zvrhlík. S pověstí místního úchyláka si těžko najdete příjemnou známost.Školka – mnozí mladíci dávají přednost vyzrálejším ženám, třeba mladým matkám. Vysoká koncentrace těchto dam bývá v okolí dětských školek, je ovšem značně na pováženou vyhlížet krásku přímo před budovou. Vzhledem k tomu, že často až příliš pečují o své ratolesti, mohly by se domnívat, že čekáte spíš na jejich potomky. Zaručeně byste se z takovéto situace vyvlékali dosti ztěžka.Ženská věznice – místo s obrovským výběrem často nezadaných žen. Snad jediné pozitivum shazují značná negativa. Prvním z řady je, že na svou vyvolenou si nějakou dobu počkáte, udělá si na vás čas jen v návštěvních hodinách a vězeňský mundůr žádné dámě na kráse nepřidá. Jak začít rozhovor?Doporučuji nezkoušet se seznamovat, když jste zlití jak zákon káže. To poznáte tak, že nejste schopni vejít do dveří, nebo když žádáte kamarády o tanec. Mohlo by se stát, že slečně sice utkvíte v paměti, ale rozhodně ne tak, jak byste chtěli. Není také rozumné začínat konverzaci tím, že ve volném čase střílíte railgunem, nebo dáváte headshoty kalachem. Vzhledem k tomu, že počítačové hry jsou zejména doménou mužů, zůstali byste nepochopeni. Tím nechci říct, že byste se měli šprtat přednosti barev na vlasy, ale je vhodné najít nějaké společné téma. Z mé zkušenosti, pokud slečna začne hovořit o mobilních telefonech, zejména stylem že si pořídila nový kryt, nebo jak ji kamarádka prozvonila, popřípadě jak dostala od někoho nemravnou esemesku, či snad že má nejlepší Nokii široko daleko, zmizte. Je to dokonalým indikátorem toho, že dotyčná je zabedněná, neřku-li tupá. Když už přijde řeč na mobily, zkuste z ní vytáhnout číslo :) Není moc osvědčené hrát si na tvrďáka. Pro nezasvěcené: dělat ze sebe frajera, žmoulat žvýkačku tak, až vám je vidět do krku, používat hrubé výrazy a neustále odplivovat. Naopak se vyplatí být galantní. Nemám tím na mysli, že do svého oblíbeného klubu dorazíte v obleku z 30. let s šálou kolem krku, ale slušností získáte víc, než hraním na pana drsňáka.Nepříjemné situaceCo si budeme namlouvat, občas se při seznamování stane řada nepříjemných a trapných věcí. Tady představím některé častější. Dosti trapná situace je, když mluvíte s nějakou vyvinutější slečnou a váš pohled neustále těká do výstřihu a ne a ne se jí dívat do očí. Jestli si myslíte, že na chvilku můžete sklopit zrak a nikdo si toho nevšimne, ani netušíte jak se pletete. Tak pozor na to. Když už spácháte takové faux-pas, nezbývá než se z toho vykecat. Zkuste třeba pochválit řetízek kolem krku, nebo nějakou podobnou lest. Problémy se vyskytnou v situaci, když jde ona obdařená krasavice s přítelem a upozorní ho na váš vytřeštěný pohled. V takové situaci dotyčnému nezbývá, než vás inzultovat, takže zmizte. Neplatí pro příslušníky elitních jednotek.Nervozita – nejúpornější nepřítel každého z nás. Dokáže nás dostat do těch nejhloupějších situací, aniž bychom to vůbec tušili. Různí lidé reagují na přemíru nervozity různě. Jeden si hraje s mobilem, druhý se šťourá v nose, třetí koktá. Na rozdíl od světa her, v „reálu“ se bavíte vždy pouze s lidmi, tak to berte v klidu :)Nejodpornější a nejtrapnější je, když si z vás vyvolená dělá blbečka, tím hůře když to provádí společně s několika kamarádkami. Jak tuhle situaci poznat vám neprozradím, ale rozhodně pochopíte, až se do ní dostanete. cybervztahPro línější z nás existuje seznámení pomocí internetu. Nespornou výhodou je, že se nemusíte zvednout od počítače, nejsou cítit nemyté nohy a umaštěné vlasy zůstanou skryty. Zásadní nevýhodou je absence fyzického kontaktu. Může se stát, že ze sexy blondýnky se vyklube nepříliš sexy chlapík s chlupatýma ušima. Výpovědi uživatelů e-seznamky se liší někteří nadávají, jiní jsou nadmíru spokojeni. Začínajícím kyberbaličům doporučuji wotchkův článek, věnující se dané problematice důkladněji.Tak to je pro dnešek vše, přeji vám hodně štěstí a fragů!

folder_openPřiřazené štítky

Infografika: Deset trendů, které změnily to, jak pracujeme

access_time05.duben 2020personRedakce

Obrázek je lepší než tisíc slov, takže pokud se vám nechce číst, zkuste se přímo podívat na následující infografiku. Možná v ní najdete inspiraci pro vás samotné, ale třeba i pro vaši firmu. Co tedy bude mezi nejpodstatnějšími trendy v zaměstnáních v roce 2016? Práce na dálku, ale to už asi tušíte, že nejde o žádnou novinku či revoluci. Přizpůsobivé pracovní prostředí, čas i vůbec podmínky, pochopitelně za vydatné pomoci informačních technologií. Projeví se i větší vliv millenials nastupujících do rozhodujících pozic.Ještě více pozitivní pro zaměstnance a zaměstnávání bude více pozornosti věnované nalezení vhodnějšího souladu mezi prací a životem. Nebude chybět ani snaha o rozmanitost, ať už jde o pozornost věnovanou zaměstnávání žen a mužů. Informační technologie pomohou lépe měřit a zlepšovat výkon, ale hlavně efektivitu.Je dost jisté, že přivítáte i transparentnost, větší zapojení pomůcek pro kolaboraci, spolupráci týmů, ruku v ruce s větším zapojením zaměstnanců do rozhodovacích i řídících procesů. Nebude chybět ani sociální zodpovědnost, kdy společnosti pochopí, že je dobré více dávat a ne pouze brát.A poslední desátý bod? Ten předpokládá, že vše výše popsané pomůže k neustálému zlepšování.

folder_openPřiřazené štítky

Recenze NAVIGON 8410

access_time04.květen 2020personRedakce

Navigace NAVIGON není třeba dlouze představovat, protože tu již nějaký ten rok útočí na vrchol trhu s GPS přístroji. Nadvláda TOMTOMU, případně GARMINU tak již brzo skončí vzhledem k velkému technologickému vývoji navigací NAVIGON.Před několika roky přišly modely 7110 a 8110, které velmi dobře zaútočili na TOP modely GPS navigací ostatních výrobců. V této recenzi se budeme zabývat posledním TOP modelem navigací NAVIGON, konkrétně typem 8410. Na trhu je ještě verze 8450 Live, která má navíc modul, kdo kterého zasunete SIM kartu, která Vám zpřístupní služby NAVIGON Live Services.Již před pár měsíci, kdy jsem viděl první obrázky a první technickou specifikaci, jsem byl naprosto nadšen. Ostatně jsem nadšen vždy při uvedení nějakého TOP modelu navigací NAVIGON. Nejvíce mě asi ohromil 5-ti palcový skleněný displej, rychlý procesor o taktu 600Mhz a nová funkce REAL CITY VIEW 3D, kdy si při navigaci připadáte jak v počítačové hře, ve které se Vám zobrazuje vymodelovaný reálný svět.Pojďme se podívat na navigaci podrobněji. V základním balení kromě navigace samotné najdeme velmi bohaté příslušenství. V krabici tak najdeme síťovou nabíječku, kterou lze nabíjet navigaci s elektrické zásuvky, dále autonabíječku, v jejímž kabelu je integrována anténa pro příjem dopravních informací, ochranný pytlík, USB kabel, manuál v českém jazyce. CD se softwarem v balení nehledejte, ten je uložen přímo v paměti navigace, takže ho lze nainstalovat po připojení přístroje k počítači. Také v balení najdeme samolepky, které je dobré nalepit na okno automobilu, v případě že necháváme navigaci v autě. Na samolepkách je informace, že navigace je chráněna PINem, který znemožní případnému zloději další používání GPS přístroje. Možná je ale lepší na navigaci v autě neupozorňovat. Osobně parkuji na relativně bezpečných místech, takže navigaci nechávám dost často na držáku, nicméně nejbezpečnější je samozřejmě navigaci z auta vyndat. Ještě jsem zapomněl na držák navigace, který se připevňuje na čelní sklo automobilu.Navigon vymyslel novou konstrukci, a držák se nám podstatně zmenšil, oproti chapadlovitým držákům, které byly u modelů 7110 a 8×10. Byly to výborné aktivní držáky, i když je pravda, že časem se mohla velká přísavka trochu unavit a držák svoji váhou padal dolů. Navigon vymyslel kompaktnější držák, který má nový upínací mechanismus, který vypadá velmi bytelně a myslím si, že se jen tak hned neunaví, ani když ho necháte na přímém slunci. Opět je aktivní, takže nemusíte neustále připojovat kabel nabíječky.Samotné navigaci vévodí, jak již jsem zmínil, velký 5-ti palcový skleněný displej. Tento displej je kapacitní, takže nezáleží jakou silou se ho dotknete, ale spíše záleží na velikosti plochy prstu, kterou se ho dotýkáte. Stejné displeje nalezneme například v iPhonu. Displej je lemován černým rámem, který je zapouzdřen stříbrným kovovým elementem. Navigace díky němu vypadá opět velmi luxusně, jako pravý šperk. V levém spodním rohu je integrovaný mikrofon, který je součástí integrovaného bluetooth handsfree. Na levé hraně přístroje najdeme slot pro připojení DVB-T modulu. Tento modul jsem neměl v době testování k dispozici, nicméně, pokud se mi ho podaří získat, jistě ho také otestuji. Díky němu lze sledovat digitální televizní vysílání přímo na displeji navigace. Za jízdy to však raději nezkoušejte, je to krajně nebezpečné. Na spodní hraně navigace najdeme miniUSB konektor pro připojení datového kabelu, případně nabíječky, hned vedle je audio konektor typu jack o rozměru 3,5mm, pak zde najdeme mikrospínač RESET, slot na microSD karty, ve kterém je vložena 2GB karta. Na horní hraně najdeme stříbrné zapuštěné tlačítko pro zapínání a vypínání navigace. Záda navigace jsou vyvedená v černém matném provedení. Kromě konektoru pro připojení navigace do držáku je zde také žebrování, které kryje reproduktory. Také je zde konektor pro připojení externí GPS antény, který je zakryt gumovou krytkou.V srdci navigace bije procesor Centrality o taktu 600Mhz. Vzhledem k pokročilému 3D zobrazení mapy je výkon opravdu potřeba, takže navigace má opravdu velmi rychlé odezvy a celkový obraz při navigování je velmi plynulý. O navigování si však řekneme o pár řádek níže.Po zapnutí přístroje se nám zobrazí hlavní menu, ve kterém je možné si vybrat mezi čtyřmi hlavními funkcemi. NAVIGACE, TV, Multimediální přehrávač a Telefon. V případě, že není připojen televizní modul, je tato volba zašedlá. Funkce multimediální přehrávač Vám umožní prohlížet fotografie, přehrávat hudbu a filmy přímo z paměťové karty. To mě velmi potěšilo, protože díky tomu není navigace tak moc jednoúčelové zařízení, ale stává se z ní multimediální centrum, které Vám nahradí drahé DVD přehrávače integrované do palubních desek, případně hlavových opěrek automobilů. Co mě ale nepotěšilo, byla základní nabídka přehrávaných formátů. Co se týká videa, tak lze přehrávat formát WMV, z audia si NAVIGON poradí s formátem WMA, a v případě obrazových formátů je možné použít JPG, BMP. Ostatní formáty jako MP3, AVI, atd. je možné přehrávat pouze po zakoupení příslušných kodeků na www.navigon.comV základním menu najdeme dále volbu TELEFON. Přístroj má rozhraní bluetooth, díky kterému je možné použít navigaci jako handsfree. Párování jsem zkoušel z telefony NOKIA 5800 a 6500 a vše proběhlo bez problémů. Po spárování přístrojů je možné přenést do paměti navigace telefonní seznam. V něm je pak možné fulltextově vyhledávat pomocí virtuální klávesnice. Dále je možné načíst z telefonu historii hovorů a také je možné předvolit 4 nejpoužívanější čísla do kláves rychlé volby.Pojďme se však již věnovat samotné navigaci. Veškerá grafika v menu je naladěna do černých barev. Menu v podstatě shodné s předchozími modely. Proč ale měnit něco, co je perfektní, že? Takže v základním navigačním menu jsou čtyři velká tlačítka NOVÝ CÍL, MOJE CÍLE, DOMŮ a ZOBRAZIT MAPU. Po klepnutí na NOVÝ CÍL je možné ihned zadávat adresu, případně bod zájmu. Zadávání je velmi intuitivní a pohodlné. Přes celý displej se nám zobrazí virtuální klávesnice, ze které postupně mizí písmena, podle existujících kombinací názvů měst, ulic a čísel popisných. Pokud máme zadán cíl, stačí se dotknout tlačítka SPUSTIT NAVIGACI a můžeme startovat motor. Máme však také možnost stisknout tlačítko možnosti a nechat si zobrazit informace o cíli, tento cíl uložit, případně zobrazit na mapě, dále je možné cíl přidat k trase, hledat v jeho okolí a také zde máme volbu zadat souřadnice. Pokud však spustíme navigaci, začne se nám generovat trasa a pokud máme aktivovánu funkci MY ROUTE, nabídnou se nám tři různé alternativy cesty. Tato funkce nám nabídne optimální trasu, rychlou trasu a případně trasu, po které jezdíte nejčastěji. Tato poslední volba funguje tak, že navigace se sama učí trasy, kudy nejčastěji jezdíte a podle toho pak vyhodnotí Vaši oblíbenou trasu. NAVIGON 2410 vs NAVIGON 8410 vs NAVIGON 8310Samotné navigování s NAVIGONEM 8410 je pak velký zážitek. Díky rychlému procesoru, který bije v srdci NAVIGONU je obraz velmi plynulý. Navigon konečně pochopil, že k velmi pěkné grafice je potřeba dodat taky velký výkon, aby navigace byla plynulá. Takto plynulý obraz jsem na jiné navigaci neviděl. Navigon má absolutně perfektní zobrazení mapy i všech potřebných údajů. Ve spodní části obrazovky se zobrazují ovládací tlačítka, v levé části je indikátor změny směru a v pravé části jsou dvě konfigurovatelné pole kde se zobrazuje aktuální rychlost, čas do cíle, vzdálenost do cíle, případně nadmořská výška. Díky funkcím jako je PANORAMA 3D si můžete vychutnat 3D krajinu, LANDMARK 3D Vám zobrazí zajímavá místa v 3D, funkce CITIVIEW 3D Vám zase zobrazí obrysy budov, a jako třešnička na dortu je funkce REALCITY 3D. Pokud je daná oblast zmapována pomocí této technologie nebudete věřit vlastním očím. Na displeji navigace se Vám zobrazí trojrozměrný svět, ve kterém budete vedeny 3D ukazateli. Uvidíte 3D budovy, stromy, autobusové zastávky, uvidíte silnici, která je reálně pokreslena jízdními pruhy a přechody. To je absolutně unikátní funkce. V České republice si ji zatím moc neužijeme, ale pokud vyjedete za hranice, budete zírat, stejně jako jsem zíral já. To už je opravdu poslední stupeň od navigace, kterou nám jistě brzo nabídne GOOGLE a jeho street view, což je již zobrazení reality.Navigon je naplněn po okraj nerůznějšími navigačními vychytávkami, kromě již zmíněných funkcí, bych jmenoval ještě tyto. V paměti navigace jsou uloženy informace o dopravních značkách, takže se Vám v mapě zobrazují zákazy předjíždění, různá omezení rychlosti a další typy značek. Dále Navigon umí navigovat v jízdních pruzích, díky funkci REALITY VIEW Vám zase zobrazí složité dopravní tepny, tedy hlavně sjezdy z dálnic v grafické podobě. Navigon Vás také bude varovat před prudkými zatáčkami, dopravními zácpami a poskytne Vám informace o nejbližším parkovišti. Je toho opravdu hodně co NAVIGON umí. Všechny tyto funkce ho katapultuji na vrchol navigačního nebe. Zmíním také perfektní hlasovou navigaci, která obsahuje více než 200 hlasových povelů. Díky tomu na Vás tak navigace mluví příjemným ženským hlasem, který je zasazen do plynulých vět.Velkou novinkou je funkce záznam trasy, díky kterému lze projížděnou trasu zaznamenávat ve formátu KLM. Ten je pak možné otevřít například v GOOGLE EARTH a nechat si zobrazit projetou trasu

folder_openPřiřazené štítky

Pokrok počítačových her aneb byznys je všude

access_time13.květen 2020personRedakce

Oblast počítačových her se dynamicky rozvíjí a rychle roste, bohužel však ne vždy k našemu prospěchu a naše herní srdce často skomírá nad výsledkem.Počítačové hry již mají za sebou nějakou tu historii a za posledních 10 let se z her stal dokonce i výborný komerční produkt schopný tvořit slušné zisky. Zatímco na počátku devadesátých let se hry prodávaly svým nápadem a originalitou, dnes vítězí zejména přepracované starší tituly s vyšperkovanou 3D grafikou a vykradeným nápadem z jiné hry pod hlavičkou silného distributora, který se díky silnému marketingu postará o slušné obraty. Popravdě řečeno jsem veskrze zklamán vývojem v herní oblasti. Pozoruji vývoj již více než deset let a v posledních letech zaznamenávám jakýsi úbytek nápadů a přehršel dalších a dalších klonů a kopií. Aneb trh ovládá už i hry a nic není víc, než utržené peníze...Velmi dobře si vzpomínám, jak jsem svého času pařil a propadl závislosti na legendární strategii UFO: Enemy Unknown. Na svou dobu naprosto originální nápad, kombinace tahové a budovatelské strategie a promakaný, neustále se vyvíjejí příběh mě dostal natolik, že jsem pár týdnů nemyslel na nic jiného, než na UFO a cizáckou bázi. Dodnes tuto hru považuji za jednu z nejlepších her vůbec a občas si ji musím znovu celou zahrát. Bohužel musím konstatovat, že jsem zatím nenašel jedinou hru, která by jí dokázala přinejmenším konkurovat. Právě na počátku devadesátých let se utvořily základní žánry počítačového hraní a základní vzorové hry, na jejichž základních kamenech jsou položeny i hry konkurenční. Učebnicovým příkladem budiž kategorie 3D akčních her s průkopnickým Wolfensteinem 3D. Na tehdejší dobu naprostý unikát, první hra ve 3D prostředí. Vzpomínám na svého bývalého spolužáka, který každý výstřel ze samopalu prožíval slastnou rozkoší, a s orgastickým úžasem se kochal pohledy na odlétávací fašisty v hnědé uniformě. Vývoj šel rychle kupředu a světu byl představen Doom. Grafika si výrazně polepšila, 3D prostředí už bylo opravdu třírozměrné akorát ještě ty postavičky byly jen jako rozmáznuté plivance na obrazovce. To vyřešil Quake a zdá se to být dokonalé.To byl však velký omyl, to nejlepší bylo teprve za dveřmi. Rok 1996 znamenal skutečný průlom ve vývoji počítačových her díky fenoménu 3D grafický akcelerátor. Ze hry zmizely čtverečkové pixely, textury se nádherně rozmázly bilineární filtrací a do hry se konečně dostaly efekty, které umožnily dostat počítačovou hru na úroveň reality okolního prostředí. Lidské oko se kochalo grafickými detaily a novými vymoženostmi, které umocnily pocity a atmosféru hraní minimálně o třídu výše. Prakticky všechny žánry her byly převedeny do 3D prostředí a dalo by se říci, že zde je černý milník, který rozpoutal obrovský byznys a honbu za penězi. Vzpomínám si, když jsem doma spustil první hru na své nové 3Dfx Voodoo kartě. Šílel jsem radostí, když jsem hrál Turoka a nevěřil jsem svým očím, co počítač dokáže vyprodukovat. Postupem času ovšem člověku dojde, že ta zábava byla jen díky té špičkové grafice a nikoli díky hře samé. Hry zkrátka bohatě začaly zneužívat toho, co jim herní hardware umožnil.Na scénu nastoupil Quake2 v celé parádě a od této doby se začalo masivně licencovat a klonovat. Trh začaly zaplavovat různorodé 3D akce položené na licenčním Quake či konkurenčním Unreal grafickém enginu. Originalita na bodu mrazu, nové nápady nevidím, herní motivy se trapně opakují a předělávka střídá předělávku. Můžeme jmenovat: Sin, Blood, Requiem ale i opěvovaný Return to Castle Wolfenstein či nadcházející Doom 3. Poslední dobou mám zkrátka pocit, jakoby se vývoj zastavil. O špičkovou originální hru dnes již člověk nezavadí. Snad jen česká hitovka Operation Flashpoint, úctyhodná strategická 3D akční simulace války a komplexního válečného souboje je vzácnou výjimkou, že to přeci jen jde. I přesto, že hra má své nesporné chyby, hráč se zde setkává s tak komplexní hrou, jako snad nikdy předtím. Boje na třech rozlehlých ostrovech, absolutní možnost volného pohybu, možnost ovládání všech dostupných dopravních prostředků, rádiová komunikace mezi vojáky, strhující válečná atmosféra, dokonalý editor misí a výborná grafika. Snad jen interaktivní válečná kampaň mi tu chybí. Pravdou je, že Flashpoint není pro začínající zelenáče, nicméně pro opravdové herní nadšence je to nekonečný klenot se spoustou nepřeberných možností.Vývoj her se zkrátka svázal s pokrokem výkonu procesorů a grafických karet. Vždyť se podívejte kolem sebe. Co je originálního v novém Wolfensteinovi? Zhola nic, akorát nový 3D kabát. Možná Medal Of Honor: Allied Assault se pokusil o rozčeření vody novými nápady, ale zas až tolik jich nebylo. Jinak má člověk pocit, že hraje pořád jedno a to samé. Stejně tak vezměme v úvahu sérii hokejů NHL od EA Sports. Každoročně NHL kritizujeme za chyby v hratelnosti, inteligenci soupeře, brankářích a stejně nám na podzim nachystají novou verzi s pouze kosmetickými změnami a zmiňované chyby stále zůstávají. Proč se více snažit? Netřeba, konkurence neexistuje, nic lepšího pod sluncem není. Hry se prostě staly klasickým zbožím jako každé jiné a jde jen o to přidat si na krabici cedulku NEW jako to dělávají výrobci pracího prášku. Všude člověk slyší, že klonování je zakázáno, ale v herní oblasti to zřejmě neplatí. Škoda.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Herní příslušenství na dotaz sociální reality

Nintendo Revolution - nástupce GameCube?

access_time05.duben 2020personRedakce

Na letošní výstavě E3 Nintendo představilo svůj klíčový projekt, čímž není nic menšího, než vývoj vyspělé herní konzole nové generace, která má nahradit dnešní GameCube. Uvolněné informace včetně technické specifikace naleznete uvnitř článku.Nintendo Revolution je kódové označení projektu nového herního zařízení, které má být nástupcem současné konzole GameCube. S vývojem projektu Revolution Nintendo započlo krátce po oficiálním představení GameCube. První informace ale Nintendo uvolnilo až těsně před začátkem letošní výstavy E3 v Los Angeles, kdy ale ještě nebyl odtajněn interní název zařízení, nýbrž se mluvilo jen o „GCNext“ konzoli. President Nintenda pan Satoru Iwata na E3 prohlásil: „Dnešní konzole umí již v podstatě bez problémů zprostředkovat realistický zážitek z obrazu a zvuku, nicméně je stále co zlepšovat. Takže by nám vlastně jen stačilo zvýšit početní a grafický výkon konzole. Ale my chceme dát hráčům něco, co jim zatím nebyl nikdo schopný nabídnout. Větší požitek a větší vtáhnutí do virtuální reality". Nyní je již jasné, že Nintendo Revolution bude mnohem výkonější stroj, než dnešní GameCube. Kromě pevného disku ale další informace ohledně případné dvd mechaniky, nebo podobných rozšiřujících zařízení, nejsou známy. Vzhledem ke snaze o stlačení ceny budoucí konzole to však na konkurenta mnohafunkční PSX nevidíme.Přesné technické specifikace Nintendo zatím úzkostlivě tají, nicméně první odhady podle provalených zákulisních informací vypadají asi takto: Nintendo dokonce interně pracovalo současně na dvou systémech a v tuto dobu si již určitě jeden zvolilo pro budoucí uvedení na trh. První systém sestává z procesoru PowerPC G5 taktovaném na 2,7 GHz, 512 MB paměti DDR RAM a grafického subčipu pracujícího na 600 MHz. Druhý stroj by měl využívat také PowerPC G5 procesor, ovšem slabšího taktu 1,8 GHz, poloviční paměť také s duálním tokem dat a grafický subčip 500 Mhz, ovšem s větší grafickou pamětí, než v prvém případě. Obě výkonové varianty mají integrován 15 GB pevný disk. Specifikace ale nejsou samozřejmě oficiálně potvrzené.Ten, kdo by očekával, že nová konzole bude mít nějaký vlastní displej na jednotce nebo na ovladači, podobně jako to má Nintendo DS, bude zklamán. Nic takového nové Nintendo mít nebude. Ovšem bude obsahovat specialitku v podobě nativní podpory televize i počítačového monitoru, takže Revolulution půjde zapojit jak do televize, tak i do monitoru. Není to sice žádná převratná novinka (propojení s monitorem umí i Dreamcast), ale do Nintenda zapojíte monitor bez nutnosti zakoupení přídavného modulátoru, jak je tomu u zmiňované konzole od Segy.S online podporou už to tak jasné není. Nintendo na E3 prohlásilo, že kapesní konzole DS bude podporovat připojení přes WIFI 802.11b a 802.11g, tudíž se dá s jistotou očekávat, že nová konzole bude online hraní podporovat stejně tak. Hardwarové komponenty do konzole dodávají firmy ATI (grafický systém), NEC (systém přenosu a čtení dat) a IBM (procesor). Ohledně data vydání se toho zatím moc neví, s největší pravděpodobností k tomu ale nedojde později, než konzole nové generace uvedou na trh oba konkurenti - Sony i Microsoft. Exekutiva Nintenda má totiž ještě v živé paměti svojí neschopnost uvést původní GameCube ještě před oficiálním releasem Playstation 2, a proto směřuje své úsilí k uvedení konzole s předstihem ještě před Playstation 3. Takže se podle toho dá spekulovat o nejpozdějším datu vydání v první polovině roku 2006.Optimisté můžeme být i ohledně předpokládané ceny, protože konzole bude určena pro masový trh, tudíž její cena se bude pohybovat ve spodní hranici konzolí nové generace a stejně jako GameCube bude z velké trojky nejlacinější. Otázkou ovšem je, kolik toho navíc nabídnou konkurenční konzole. Na přesné a podrobné informace přímo od Nintenda si ale budeme muset ještě necelý rok počkat až do příští výstavy E3, která je ohlášena na květen 2005.

folder_openPřiřazené štítky

Výsledky vyhledávání v sekci Virtuální realita na dotaz sociální reality

Virtuální realita není jenom pro pařany

access_time31.březen 2020personRedakce

Většinou si lidé myslí, že virtuální realita je něco, co bylo vytvořeno jen pro počítačové hráče. Takový předsudek je velký problém pro vývojové společnosti a pro menší projekty, jako je právě V-Rabbit. Většinou nám jde právě o zpopularizování virtuální reality mezi širší publikum. VR přilba vám nezajistí rychlejší reakci ani přesnost. Nabídne vám především jiný prožitek. Tento nový prožitek nabízí jak hráčům, tak i zbytku „normální“ populace ????Je velká chyba myslet si, že když nehraji hry, tak virtuální realita není pro mě. Spousta vývojových společností naopak chápe virtuální realitu jako příležitost jak rozšířit skrze novou formu zážitku svou cílovou skupinu. Začíná se vytvářet množství obsahu pro neherní komunitu. Obsah, který je zaměřený nikoli na soutěživost, ale na vytváření nových zážitků, které chceme všichni zažít, ale jsou pro nás nedosažitelné, jako například výlet na měsíc, do džungle nebo na dno moře.Častý je též obsah zaměřený na virtuální turistiku. Hodně lidí se mě ptá: proč bych si měl pořizovat přilbu, abych se podíval do Chrámu Svatého Víta nebo do skotských hor, když si tam můžu zajet? Já se zase ptám proč lidi sedí před televizemi a prožívají životy vymyšlených seriálových postav, místo aby si užili ten vlastní? Je to jednoduché, je to prostě forma zábavy. Věřím že virtuální realita bude v budoucnu jedním z hlavních zdrojů domácí zábavy hned vedle televize.V některých směrech televizi nahradí. Věřte, že je jiný pocit koukat na lva jak loví antilopu na dvourozměrné obrazovce, nebo být přímo u toho. Takový dokument ve virtuální realitě působí jinak na vaše smysly, než ten z televizní obrazovky. Jde o skutečný zážitek, který se vám vryje hluboko do paměti a najednou zjistíte, že informace, které byly v dokumentu obsaženy, si pamatujete i po několika měsících.V-Rabitt si klade za cíl zprostředkovat právě takové zážitky. Vyhledáváme hlavně neherní obsah a vyjednáváme se studii licence, abych jej mohli zpřístupnit i lidem, kteří nechtějí za vybavení pro virtuální realitu utrácet a raději využijí našich služeb. Musím říci, že jednání jsou úspěšná a velmi příjemná, protože všichni jsou opojeni raketovým startem virtuální reality a mají pocit sounáležitosti s ostatními z branže.Nutno též podotknout, že neherní obsah je vyšší kvality, nežli ten herní a nehráči odchází z návštěvy s mnohem silnějšími pocity než hráči, kteří jsou zvyklí na vysokou kvalitu AAA titulů a mohou být současnými VR tituly lehce zklamáni.Mám pocit, že nehráči si virtuální realitu často užijí mnohem více než hráči. Nebojte se tedy přijít a zkusit něco vyjímečného.

folder_openPřiřazené štítky

Insoma

access_time31.březen 2020personRedakce

Sociální pole jedince je ovlivněno a podmíněno technologickou úrovní společnosti. Nové technologie proto zákonitě přinášejí nové možnosti a momenty do konstrukce a rekonstrukce sociální reality ve dvou směrech.Působí podpůrně v reálném v životě. Např. student, který chce studovat na zahraniční univerzitě se seznámí s jejím programem na webových stránkách. Aniž by opustil židli u počítače zjistí možnosti přijetí, podmínky stipendia, zajistí si letenku atd. Celá přípravná fáze se urychlí a ulehčí. 10% respondentů z nejvíce computerizované skupiny se se svým současným partnerem seznámilo na internetu.Konstruuje virtuální sociální realitu - vnoří se sociálně do kyberprostoru. Své sociogenní potřeby tak uspokojuje čím dál více lidí, v čím dále větším rozsahu. Vznikají vztahy lidí, kteří se nikdy nesetkali, ale kteří spolu komunikují několikrát denně. Prostřednictvím internetu se nabízejí ženy k sňatku i za účelem erotiky. Nové technologie a virtuální sociabilita si přetvářejí-modelují člověka u počítače ke svému obrazu. Formují se nové komunikační dovednosti, ale jiné se nerozvíjejí či atrofují. U celých skupin mládeže se začíná stávat problémem normální lidská komunikace. Není výjimkou vidět skupinu mladých lidí, kteří jsou fyzicky spolu, ale nekomunikují spolu. Na mobilech vyťukávají SMS či telefonují, aby až budou s lidmi, kterým v danou chvíli posílají SMS, posílali textové zprávy těm, s kterými nebyli schopni osobně mluvit. Hodnocení digitalizace sociálního pole je složité a záleží na pozici hodnocení. Navíc se jedná o nový fenomén a je otázkou, jak se bude dál vyvíjet. Nepochybně lze hovořit o pozitivních a negativních stránkách digitalizace sociálního pole. S jeho digitalizací je spojen další fenomén, a sice globalizace a europizace sociálního pole. Sociální pole českého (a nepochybně nejen českého) člověka se rozšiřuje a získává další rozměry - evropský a globální. Vedle reálného rozšiřování jde v první linii o virtuální evropský a globální prostor. Ve výzkumech v letech 2000 a 2002 jsme sledovali využívání elektronické pošty, chatů a konferencí a výsledky zanesli do grafu. Graf 6 ukazuje komunikaci české mládeže prostřednictvím elektronické pošty v rámci České republiky, Evropy a USA. Digitalizace životního pole výrazně podporuje globalizaci a začleňování do evropských struktur. Tyto vzájemně provázané procesy se netýkají ve stejné míře celé populace, ale jsou silně závislé na věku a na vzdělání. Computerizace společnosti a digitalizace životního pole posiluje a prohlubuje sociální strukturu a sociální rozdíly ve společnosti. Část společnosti se ocitá za digitální přehradou a stává se marginální skupinou na okraji společnosti. Využívání komunikačních technologií se výrazně zvýšilo, přestože odstup je pouhý rok a půl. To naznačuje o jak dynamický jev se jedná.Globalizace a europizace, kterou myslíme vytváření evropské identity a jednotného evropského prostoru v institucionálním a právním rozměru je určující historicko-společenský proces současnosti nejen pro českou společnost, ale i pro celou Evropu a všechny její národy. Proto jsme se pokusili exaktně sociologicky postihnout připravenost a vstup do evropského a globálního prostoru. Začleňování do evropského a globalizačního procesu postihujeme indexy globalizace[1] a europizace[2].Rozložení české populace podle těchto indexů ukazuje graf 7. Ukazuje se silná závislost na věku a na vzdělání. Pouze vzdělaní lidé mladé a střední generace jsou schopni využít přednosti evropského a globálního prostoru. Podle grafu, v současnosti jsou v procesech globalizace a europizace nejvíce začleněni mladí lidé ve věku 19 – 30 let, resp. jsou na tento proces nejlépe vybaveni. Prozatím výsledky obou procesů vrcholí ve věkové skupině 19 – 23 let. Z toho můžeme vyvodit, že fenomény, které sytí oba indexy se objevují v podstatné míře v české společnosti v posledních letech. K realizaci těchto fenoménů dochází i po celou věkovou skupinu 19 – 23 let. Lze předpokládat, že se budou objevovat nové možnosti a vznikat nové fenomény a navíc bude stárnout mládež ve věku, který nyní znamená vrchol uvedených procesů. To vše posune míru globalizace a europizace české populace i do vyšších věkových skupin.Procesy globalizace a computerizace se částečně prolínají, částečně se podporují a proto nepřekvapuje jejich vzájemná závislost, jak ukazuje graf. Úroveň computerizace i globalizace vyjadřují obecnější charakteristiky člověka jako je vzdělanost, kreativita, sociabilita, progresivita a modernost.Zdroje informací Sociální realita je složitě strukturována a vedle celé řady dalších znaků pro členění a diferenciaci lze sociální realitu dělit podle rozsáhlosti vrstvy sociální skutečnosti na globalitu světa, evropskou entitu, sociální realitu české společnosti, región a lokalitu. Každá z těchto vrstev je protkána sítí "sociálních vlásečnic", kterými proudí informační toky mezi jednotlivými subjekty-jedinci, organizacemi, institucemi, médii, jedním či oběma směry. Sociální realita v každé vrstvě je realitou svého druhu a tomu odpovídají také informační toky z hlediska nosičů, formy a obsahu.Utvářející se informační společnost znamená i reálnou proměnu informovanosti občanů a jejich přístupu k relevantním informačním zdrojům. Hypoteticky jsme předpokládali, že v informační společnosti proudí k občanovi informace k jednotlivým vrstvám sociální reality odlišně a strukturovaně. Proto jsme ve výzkumu zjišťovali sycení občanů ve vztahu k jednotlivým sociálním vrstvám prostřednictvím jednotlivých informačních kanálů, včetně médií.Je třeba zdůraznit metodiku, protože respondent vybíral jedno médium, z kterého převážně získává informace. Respondenti odpovídali na otázku: "Z jakého pramenu získáváte převážně informace o dění ve...:"Ukazuje se, že ke každé vrstvě sociální reality stoupá či klesá adekvátnost informačního kanálu či média, případně určitý kanál přináleží určité sociální vrstvě. Vztah kanálů –médií a vrstev sociální reality ukazuje následující graf. S rozsahem sociální vrstvy klesá adekvátnost rozhorů s druhými lidmi (kolegové, přátelé, partneři, přátele, sousedé) jako zdroje informací. Naopak na úrovni lokality je tento zdroj informací dominantní pro 48% lidí a s dvacetiprocentním odstupem jsou zdrojem informací na druhém místě noviny. Je vidět, místní kabelové televize, ani regionální noviny zatím na úroveň lokalit nepronikají, anebo neplní významnou informační funkci. Ve vyšších vrstvách sociální reality postupně klesá význam rozhovorů až k nule. Na úrovni regiónu je význam rozhovorů stejný jako význam televize. Zde se pravděpodobně již ukazuje vliv regionální televize. Není však bez zajímavosti, že v regiónech je téměř monopolním zdrojem informací tisk, zřejmě jde o tisk regionální. Vzhledem k minimálnímu vlivu ostatních médií lze konstatovat, že názory, postoje a celkové veřejné mínění je v regiónech formováno regionálním tiskem, případně regionálními mutacemi celostátních deníků. Připomeňme, že regionální noviny jsou v rukách zahraničního, převážně německého kapitálu.Některá média se ukazují v uvedeném kontextu jako protikladná, v grafu se ukazují zrcadlově. Především to platí, o televizi a novinách. Informační význam televize stoupá s rozsahem sociální vrstvy směrem ke globálnímu rozměru. Dominantní vliv televize je ve vztahu k české, evropské a světové realitě. Význam novin je nejvyšší v regiónech a oběma směry klesá k překvapivě nízkým četnostem. Internet je prozatím informačním pramene jen na dalších místech. Není zdrojem, o kterém by respondenti prohlašovali, že je na prvním místě – "především". I když jde o nízké četnosti, tak lze sledovat, že význam internetu stoupá k evropské a globální rovině. Od celku populace se v roce 2002 výrazně odlišuje skupina populace s nejvyšším indexem computerizace. V této skupině uvádí internet jako základní zdroj informací kolem 12%.Využívání jednotlivých informačních zdrojů není ve společnosti homogenní. Významným diferenciačním kriteriem je vzdělání. S růstem vzdělání stoupá získávání informací z internetu, z novin a z rozhlasu. Naopak se stoupajícím vzděláním klesá význam televize jako zdroje informací.V globálním rozměru lze vysledovat jednoznačný vývojový trend pouze u internetu. Téměř pětkrát stoupl podíl mladých lidí, kteří používají o světě informace převážně z internetu. Každé dva roky se zhruba zdvojnásobí podíl lidí, kteří používají získávají informace převážně z internetu. Vedle proměn sociálního pole můžeme pozorovat i změny životního stylu jako důsledek computerizace. Mění se význam a rozsah úlohy tradičních médií v životním stylu, především mladého člověka. Ustupuje četba jak knih, tak novin. Mladá generace ve srovnání se střední a starší generací sleduje méně televizní vysílání. Méně času však dnešní mládež věnuje televizi i ve srovnání s předchozí generací mládeže. Na život mládeže mají vedle computerizace vliv i další jevy. Ve společnosti existuje značná deziluze z politického vývoje, na kterou mládež reaguje nízkou politickou participací ve všech jejích formách. Při koncipování projektu výzkumu jsme předpokládali, že u části mladé generace jsou tendence k úniku z reality. Očekávali jsme, že pro některé skupiny tento únik představují drogy a pro některé snad kyberprostor a virtuální realita. Vývoj mezi roky 2000 a 2002 přinesl nový poznatek, v závislosti na indexu computerizace stoupá konzumace drog. Znamená to, že jedinec, který se pohybuje v "jiné realitě" se stává na "jiné realitě" závislý bez ohledu, zda se jedná o realitu virtuální či drogou změněný stav vědomí a zkonstruovanou realitu?Při analýze životního stylu se nám objevuje zárodek nového fenoménu. Sledovali jsme polaritu na škále computerizace a zjistili jsme novou polaritu, kterou jsme nazvali polaritou "virtuální(digitální) – vitální". Příroda a to, co je součástí přírody je obdařeno vitálním principem. Virtuální-digitální je umělým produktem člověka a jím vytvořených technologií. Jedinci s vysokým indexem computerizace ve své hodnotové orientaci a ve volnočasových aktivitách ustupují od toho, co je spojeno s vitálním principem. (např. pobyt v přírodě, chov zvířat). Možná, že se ukáže jako reálné dělení na sex vitální na virtuální.Poznámky: [1] Index globalizace je tvořen 31 znaky: využití e-mailu, konferencí v rámci: USA, Ruska, Asie, Austrálie, jižní a střední Ameriky, zájem pracovat v zahraničí, kontakt s příbuznými, přáteli, kolegy v USA či Kanadě, Asii, Austrálii, Africe, znalost angličtiny, němčiny, ruštiny, francouzštiny, španělštiny, prvního jiného jazyka, druhého jiného jazyka, postojem ke globalizaci. Získané hodnoty se pohybují v rozmezí 1 až 41.[2] ndex europizace je tvořen 19 znaky: využití e-mailu, konferencí v rámci Evropy, zájem pracovat v zahraničí, kontakt s příbuznými, přáteli, kolegy v zemích Evropslé unie, zemích bývalého východního bloku, zbývající Evropy, znalost angličtiny, němčiny, ruštiny, francouzštiny, španělštiny, prvního jiného jazyka, druhého jiné jazyka. Získané hodnoty se pohybují v rozmezí od 0 do 38.

folder_openPřiřazené štítky

Je tady skutečně virtuální realita?

access_time31.březen 2020personRedakce

Už nadešel čas, kdy přesuneme životy kompletně do virtuálního prostoru?Rok 2016 se má stát pro virtuální realitu zlomovým, jelikož se na trhu utká o přízeň uživatelů několik zajímavých systémů. Je nadšení na místě, nebo jde o další bublinu, která v tichosti splaskne?Komerční systémy pro virtuální realitu se objevují už několik dekád v opakujících se vlnách, podobně jako například 3D technologie pro sledování filmů. Počáteční nadšení však často rychle vystřídá vystřízlivění a z revoluce sejde. Bude tomu tak i tentokrát v případě virtuální reality?Oculus Rift na doma, HTC Vive na virtuální životNa trh letos přichází očekáváný Oculus Rift, systém určený pro „takové to domácí hraní“. Oculus je zábava, sedět v teple obýváku s gamepadem v ruce a s headsetem nahlížet do hravého světa je okouzlující a na první pohled nadchne natolik, že lze přehlédnout i jakékoliv nedostatky (ve finální verzi je však počet rušivých elementů opravdu minimální), což vlastně ochotně uděláte, abyste si mohli vychutnat onu výjimečnou zkušenost. A vážně – Lucky’s Tale, arkádová skákačka dodávaná ke každému Oculu, je jako splnění dětský sen a nelze se ubránit touhy se té fantazie až dotknout… Sledování z pozice třetí osoby vás z dokonalé imerze sice neustále vytrhává a víte, že je všechno jen „jako“, nicméně to je přesně to, čím Oculus je – domácí zábava, evoluce monitoru.Vedle Oculu se očekává nástup také systému HTC Vive, který už vás přesvědčí, kudy vede cesta. Tělesnost a zcela unikátní imerze, která vás přiměje ptám se po tom, jak hluboko sahá králičí nora. Zážitek, který Vive přináší, je onou matrixovskou virtuální realitou, po které všichni roky prahneme. Dva oválné ovladače do ruky společně s brýlemi otevírají virtuální světy, ve kterých se transformujete a zcela zvrhle hltáte každý milimetr neexistujících prostorů, předmětů a necháte se zaplavit kanonádou vizuálních vjemů.Nabídka softwaru pro oba nejslibnější systémy je zatím ve fázi, kdy každý usiluje demonstrovat sílu a možnosti, které technologie skýtá. Tím vzniká skutečná exhibice, až se skoro stydíte, že vás nejvíce zaujalo demo úchvatného malovaní (ano, malování!). Aparátu se stále zbavit nelze, moc dobře si budete uvědomovat, že máte na hlavě headset a v rukách ovladače, pocit přítomnosti je ale i tak skutečně pohlcující.Vada na kráseCo ale bude ještě dlouhou dobu bránit masovému prosazení je skutečně ohromná investice do hardwaru, přece jen virtuální realita není jen o samotných fešných brýlích. Minimální konfigurace pro Oculus počítá s procesorem Intel i5-4590, 8 GB operační paměti a grafikou alespoň GeForce GTX 970. Ze strany nVidie jsou pro grafiku doporučovány vyšší modely – GTX 980 a GTX 980 Ti. Znovu, řeč je o konfiguraci minimální, čili sice systém rozjedete, ale výsledný dojem asi nebude zrovna přesvědčivý.Virtuální realita je tady, Oculus Rift a HTC Vive jsou toho důkazem, jenže málo platné, cena je zatím natolik nepříznivá, že minimálně letos bude „takové to domácí hraní“ s virtuální realitou opravdovou exkluzivitou pro skutečně oddané nadšence.

folder_openPřiřazené štítky